Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nedostalo se mu tolik pozornosti kolik by očekával. Kolik by si přál. Jistě, Nito se bavil s jiným vlkem, ale... Bez reakce na něj. Uši dal Morpheus dozadu a lehce sklopil hlavu. Cítil se smutně, naštvaně a ublíženě. Ta směs pocitů vystřídala jeho až štěněčí radost. Odtáhl se aby přešla ke vchodu a pak až mu věnoval nějakou tu pozornost. ,,Vody je všude hodně... Tolik vody jsem za celý svůj život neviděl. Pokud není jeden dobrý plavec jistě by se tam utopil." Pak zase šel věnovat pozornost někomu jinému. S mnohem méně radosti ve svých pohybech přešel ke zdi, kde si lehl. Místo, ze kterého mohl smečku pozorovat. Promočený až na kost. To mu ale bylo nějak jedno. Raději pozoroval vlky kolem. Zády u zdi a hlavu položenou na předních tlapkách. Uši měl otočené dozadu. Možná to bylo prokletí, že nikdy nebude skutečně součástí smečky. Nechtěl aby Nito odešel kvůli němu, když v té smečce měl rodinu. Nito byl ale jediný, kdo ho držel u téhle smečky. Jinak by byl dál tulákem. Bez něj by byl znovu tulákem. Tolik se jeho život točil kolem Nita až to bylo děsivé. Bohové ale jistě měli pro něco takového své důvody... Jistě měli... Tomu chtěl v tuhle chvíli věřit.

//Promluv si s vlkem o počasí

<- hraniční pohoří

U slaného se povedlo najít nějaký ten úkryt. Tam jej do čumáku udeřily vůně všech těch vlků. Klepal se jak byl promočený. ,,Nito..." zkusil zavolat jestli jej neuslyší. Ani nemusel nic dalšího a už viděl jeho známou postavu. I přesto jak byl zmrzlý se jeho ocas lehce rozhýbal ze strany na stranu. Přidal na kroku a za chvíli byl u něj. Přitiskl se na něj. Hlavou se otřel o jeho srst. Byl jako malé štěně, které vidí svou matku. Nito byl celou jeho rodinou. Celým jeho důvodem žít. A to aniž by si to Morpheus chtěl nějak připustit. Bylo to špatně? Těžko říci. Kdyby o něj přišel, tak ano. Byl to pro něj konečně někdo. Nemohli se tedy divit.

< - Namareyská smečka

Držel se u Nito, ale přesto se mu v dešti povedlo zabloudit. Ztratit jej z dohledu, doslechu i dosahu. Stáhl uši k sobě. Déšť byl neuvěřitelný. Jeho srst byla kapkami nepříjemné slepená. V čumáku jej štípalo a polštářky na tlapkách jej mrzly. Jako by kráčel po zmrzlých jehličkach. Přes kapky nic neviděl. ,,Nito?" zkusil zavolat do bubnujících kapek. Ty jako by jeho hlas spolkly a ještě jej dráždily v krku. Jako by mu snad chtěly vyrvat hlas z hrdla. Lehce se oklepal. Jen co to udělal cítit pod srstí úplně promrzlou kůži. Packy vedly jeho kroky dál. Až dorazí na místo, tak to bude chtít něco teplého na zahřátí. Zvedl hlavu a podíval se k mistu, kde mělo ležet jezero. Přes kapky nebylo co cítit. Za chvíli se ale dostal přeci jen na místo. Dostal se ke slanému jezeru. Byl tam i Nito? Dostal se tam?

-> slané jezero

Jméno vlka: Akros
Glow up: kožíšek, přívěsek
Preference: vlásky bych u něj moc, moc ocenila ❤️, zbytek na vás
Nechci: další ocasy, příliš muscular, nepřirozené barvy

Jméno vlka: Morpheus
Glow up: přívěsky i kožíšek
Preference: necham na vás - volná ruka
Nechci: Goofy věci, morbidně vyhlížející a takové ????

Vlci, které neznal se stále více objevovali. Cítil se mezi nimi tak nesvůj. Bylo jich na něj zkrátka až přespříliš. Držel se proto Nito jak jen mohl. Nechtěl jej ztratit z dohledu. ,,Jsem hned za tebou." Dal jí to najevo i svým krokem, který udržoval blízko ní. Asi už po tak dlouhé době zapomněl jak se lépe seznamovat a udržet si dobré vztahy. Lehce se o Nito otřel čumákem. Měl jeho a to bylo hlavní. I když někde v koutku jeho mysli byly stále obavy. Z toho, že jej opustí, že mu ublíží a že beze stopy zmizí. Přesto se snažil užít si každou volnou chvíli, kdy byl poblíž něj. Někoho stejně zlomeného jako byl on. Někoho s ranami, které doplňovaly ty jeho jako by byli jeden celek zacelený v místě jejich ran.

-> hraniční pohoří

Byl překvapen, když jej viděl. O tom nebyl ovšem pochyb, že to bylo díky tomu jak hluboko v území byli. ,,Půjdu tam, kam jdeš ty." Pro někoho romantická slova. Pro Morphea slova, která znamenala více než jen to. Znamenalo to že mu věřil. Poslední vlk, který si získal jeho důvěru. A možná i první... Nad tím v tu chvíli ale neměl čas přemýšlet. Představila mu své sourozence. Její poloviční bratr vypadal že měl všechny důvody jej vyhnat z tohoto území. Morpheovy uši se otočily dozadu. Ten pohled znal možná až bolestně dobře. Morpheus zmínil, že by se kvůli Nito stal členem smečky a tohle mu bylo odpovědí. Nechtěl svou minulost opakovat. Ale pokud tu byl Nito, tak to protorpí... Jako by to bylo to jediné co v jeho životě dávalo ještě nějaký smysl. Podíval se na Nita. On zase nenechá aby někdo ublížil jemu. Ushari navrhovala řešení. Morpheus ale mlčel. Neměl příliš co mluvit do plánování přežití. Příliš si zvykl být sám, že taková společnost byla spíše nepříjemná a říci vůbec svůj názor? Nepřipadalo v úvahu.
Jednou ale jeden musí udělat to, co jeden udělat musí. A to je v tomto případě přispět něčím do vínku konverzace. ,,S potravou bych souhlasil... co se týče úkrytu... Nemyslím si, že by kdokoliv byl kdekoliv v bezpečí. V horách bude vlk odříznutý ještě dlouho po takovém dešti a v poušti... Změní se v lepivé bláto, které někoho utopí..." Jeho pesimismus byl najednou zde. V celé své kráse. ,,Nějaká jeskyně ukryta vysoko v horách by mohla být nejlepším řešením I když to na dlouhou dobu poté odřízne úpatí, ale nikdo nemá tolik energie aby plaval celé dny bez přestávky." Uši měl dozadu. Zda někdo vyslechne jeho názor bylo jen na dotyčném vlkovi. On do toho neměl příliš co mluvit.

|| S postavou bylo hejbnuto s mým souhlasem. Pokračují proto tak, kde byla má postava zanechána. ||

Následoval jej. Zadumaný ve vlastních myšlenkách. Byl to dokonalý úkryt, nebo by byl někde ještě lepší? Občas věnoval lehký úsměv, ale jinak byl ponořen do svého vlastního světa. "Probral se" až na území smečky. A to nevěřil, že by se kdy znovu na nějaké takové území dostal. Měl počkat, ale nemohl jej nechat aby tam byl sám. Když jej následoval takovou cestu až sem. Ještě když stáhl ocas jako by se mělo dít něco špatného. Nito... Jeho Nito. Uši otočil dozadu a chvíli přešlapoval, než se vydal za ním. Když se tak dostal k ní, tak slyšel kousek rozhovoru. ,,Nito... Nemusíš odcházet kvůli mě..." lehce zavrtěl hlavou. Sklonil hlavu lehce k zemi a přiblížil se až k němu. ,,Pokud tu máš rodinu, které na tobě záleží, tak není důvod odcházet." Uši dal lehce do stran. ,,A pokud... To je pro tebe tak důležité... Tak bych se také přidal. Záleží mi na tvém štěstí. Ať už je to kdekoliv." A po boku kterýchkoliv vlků. Pohled přesunul na samce. Nechtěl být vůči němu neuctivý. Ani nechtěl onoho vlka s vlčicí ignorovat. ,,Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhl... Měl jsem o Nita obavy... A chtěl se ujistit že případně... Neudělá nějakou věc, které by pak litoval..." Nevěděl kdo ze smečky to přesně byl. Neznal jej a tohle neznámé území dělalo své. Jako by mu to zastřelo čumák a v hlavě měl jedinou myšlenku - zmizet co nejdál. Ale odolával jí. Už jen kvůli jednomu speciálnímu vlkovi, který přišel do jeho života a kompletně jej změnil.

Probral se. Jako by jej snad probral z tranzu. Byli spolu. To bylo něco, co jej jistým způsobem příjemné. To vědění, že nebyl sám. Úkryt. Ano, to bylo to, co chtěli hledat. Šel za ním. Následoval tak jeho kroky. Zmínil maliny. Morpheus svůj krok zrychlil než byl vedle něj. ,,Opravdu, maliny." pousmál se na něj. Začal uzubovat stejně jako on. Maliny byly skutečně výborné. ,,Jsou skutečně výborné... Ale měli bychom najít ten úkryt." S tím se na něj podíval. Koutek úst měl od malin, ale nezdálo se, že by si toho byl kdo ví jak vědom.
Hledání se nakonec vyplatilo. Vypadalo to jako vstup do podzemí krytý stromem. Zvědavě vešel dovnitř a hledal známky toho, zda toto místo někomu nepatřilo. ,,Co myslíš?" Podíval se na svého společníka. Zajímal jej i jeho názor. Přeci jen jestli nebude sám, tak by bylo jedině fér aby se na něčem takovém dohodli společně. Obzvláště jestli tam budou i společně žít.

Se přidám s Akrosem ☺️

Základ: 15 kšm (účast) - pro Morphea i Akrose
Hlasování za Akrose: 5 kšm

Tedy 15 kšm Morpheus
A 20 kšm Akros

Splněny všechny úkoly (tedy 2 lehké a 1 těžký)

za všechny 3 úkoly - 11%, 10 kšm, 1 tlapka

rozdělení %

2% do síly
2% do vytrvalosti
2% do rychlosti
2% do obratnosti
3% do schopnosti lovu

po přičtení to dělá
síla 8%
vytrvalost 8%
rychlost 9%
obratnost 7%
schopnost lovu 10%

Tlapku poprosím do vzduchu

<- Most ( přes Les u mostu)
Souhlasil s ním, že to bylo hlavní. Jeho hlas byl tichý. Jako by sám jen těžko věřil tomu, že to přežil. Moc toho od té chvíle nenamluvil. V ovocném lesíku tak byli, dalo by se říci, za chvíli. Zastříhal ušima než zvedl hlavu k nebi. Jarní déšť. Vypadalo to, že počasí jim tedy přálo. Mohli tak ze sebe smýt prach, který se na jejich srst ve spáleništi nalepil. ,,Zdá se, že počasí nám v deštěm přeje. Můžeme tak smýt ten prach a špínu." Tiše se zasmál a nechal vodní kapky stékat po svém těle. Pohled přesunul na něj. ,, Až smyjeme tu špínu můžeme pokračovat v hledání úkrytu." Ocasem mávl lehce ze strany na stranu. Těšil se na nový domov. Novou kapitolu svého života. I když jako tulák, přesto ne sám.

<- Spáleniště (přes Temný les)
Na slova o opatrnosti mu byl věnován úsměv. Stejně jako slova, že byl ladnou. Stejně bude jistější až budou na druhé straně tohohle prokletého mostu. Následoval jej tak, aby mohl případně zasáhnout kdyby se cokoliv stalo. A že se stalo. Bez rozmyslu jej chytil za art na krku aby nespadl. Srdce mu v tu chvíli snad vynechalo několik úderů. Vyškrábal se na nohy. To bylo ulevující. Pořádně mu ale spadl kámen ze srdce až ve chvíli, kdy byli oba na pevné zemi. Oddechoval jako by od té chvíle přes most ani nedýchal. Přes les u mostu tak pokračovali až do ovocného lesíka. Místa, které snad bude jejich domovem. Hlavou se o jeho bok lehce otřel. ,,Už je to za námi. Jsme na pevné zemi a jsme celí. To je hlavní." Snažil se mu tak aspoň trochu zvednout náladu. Aby nemyslel na to, co se stalo na mostě. Ani Morph na to totiž nechtěl myslet. Bylo to jako jeho nová noční můra.
-> Ovocný lesík (přes Les u mostu)

Jeho vtip jej rozesmál. Neměl si s tím lámat hlavu. Že každá voda byla dobrá voda. Tady by se nedivil, kdyby rostliny byly rády za každou kapku. Stejně jako on věnoval pohled tomu zázraku, kterého docílili. Při slově rodina se otočil tak, že mu nebylo příliš vidět do tváře. Lehce otočil uši dozadu. Řekl snad něco špatně? Něco, co neměl? Na olíznutí však reagoval rudými tvářemi. Tlukot srdce byl najednou tolik slyšet. Mohla za to i náušnice, kterou nosil? Těžko říci. Poděkoval. Morph mu na to věnoval úsměv. Jako by to jediné stačilo ke štěstí jich obou. Pokynul aby následoval. A on následoval. Držel se poblíž. Věnoval mu pohledy svýma světlýma očima. Přes temný les se tak vydali na most. Tohle bylo něco, co příliš nemusel. ,, Opatrně. Aby se ti něco nestalo..." Ti bystřejší by v jeho hlase mohli slyšet starosti. Jako by mu na svém společníkovi záleželo mnohem více než na sobě samém.

-> Most (přes Temný les)

Otřel se o něj. Bylo to něco... Sám nevěděl jak to popsat. Bylo to tolik jiné oproti tomu, kdy se o něj otřela vlčice naposledy. Bylo to... Těžko popsatelné. Nedokázal to k ničemu přirovnat. Něco takového nezažil ani u své smečky. Byl vyvrhelem a on... On jej bral takového jaký je. Skoro se mu z toho chtělo brečet. Nemyslel si, že by jej opustil. Jeho srdce jako by jeho společníka volalo. Chtělo aby jej následoval do konce času. Nikdy s větrem nepřišel do kontaktu. ,, Ovládat vodu věřil bych tomu, že by dorazila čistá." pokusil se o vtip na svůj účet. Jeho nejlepší zážitek byl on. To byla tak příjemná slova, která pohladila jeho pochroumanou dušičku. ,,Bude mi ctí najít úkryt spolu s tebou. Nebo jej vytvořit. Pro tebe, pro nás... Možná pro naši rodinu." Odvážil se očistit mu obličej pod okem od prachu. ,, Já... No... Měl jsi tam prach..." Měl pocit že byl rudý od čumáku po špičku uší.