Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Morpheus zastříhal ušima. ,,Omlouvám, že se odpojím. Někde bych měl být." řekl mu tichým hlasem. Nerad se od daného vlka odpojoval, ale měl něco na práci. Navíc jako tulák se měl spoléhat sám na sebe. Ne, že by u to vadilo. Společnost smečky nevyhledával. Po zkušenostech s tou, ve které byl jeho otec něco takového skutečně nemusel. Na druhou stranu musel nechat, že kdyby našel vlka, který by byl pro jeho srdce a dušičku drahé, tak by s ním šel kamkoliv. I do smečky. ,,Snad se ještě někdy uvidíme." řekl mu, než se vydal směrem ke kvetoucí louce. Přemýšlel přitom o tom zda by zda by pro něj někdo skutečně byl. Všude kolem to vonělo novými květy a láskou. Další rok, kdy byl sám. Bude mít štěstí? Nedoufal v to. Kdo by chtěl vlka, který by byl hlavou v oblacích a uctíval by vlastní bohy.
-> kvetoucí louka

Jméno vlka: Morpheus
Partner: Nitocris
Čísla: 13, 14, 26

Byl potěšen? Možná. Těžko říci jestli to tak skutečně bylo. Natěšený hlas byl ale dostatečný aby to Morphea uvedlo dna pravou míru. Fred měl skutečně radost. Ubezpečil jej, že mu to nevadí. To bylo skutečně příjemné zjištění. ,,Dobře.. Děkuji." Ocasem začal lehce mávat ze strany na stranu. Fredova přítomnost byla skutečně příjemná. Možná proto, že nebyl samicí. Začal se rozhlížet jako by něco hledal. Nebo někoho? Nezdržoval jej Morpheus? Nakonec se tedy na něj obrátil s otázkou. Jestli by někam nešli? ,,Určitě můžeme." kývl při těch slovech hlavou. ,,Za mě je nádherná květinová louka. Jestli bych si někde měl zařídit úkryt bylo by to tam." Na to už vstal aby mohl daného vlka vést směrem ke květinové louce. Pokud by tedy Fred chtěl.

Vlk se představil jako Fred. Na jeho otázku mu odpověděl, i když nemusel. Na jeho otázku lehce zavrtěl hlavou. ,,Ne, nejsem odsud. Ale už tu nějaký čas pobývám." Nemusel se omlouvat za to, že se zeptal. Vztahy s vlky se mu očividně navazovaly mnohem lépe než s vlčicemi. ,,Ne každému bývá příjemné se na něco na rovinu zeptat." Lehce otočil uši dozadu. Jeho otec by s jakoukoliv jeho otázkou naprosto nesouhlasil. Ale on tady nebyl a byl tu jen Morph. S novým životem nové jméno. Další vlk, který přišel byl na Morphea příliš energický. Tolik, že se Morpheus zvedl a kousek poodstoupil. ,,Ahoj..." řekl mu, než vlk poté znovu kamsi zmizel. Někteří vlci pro něj nejspíše zůstanou záhadou. Podíval se na Freda pohledem jako by říkal - S tímhle nemám nic společného.

Hnědý vlk jej také pozdravil. Dál to ale nepokračovalo. Možná bylo na čase aby se představil i svým jménem. Tedy tak to obvykle bývá ne? ,,Morpheus." představil se a prohlížel si daného vlka. ,,Ty jsi zdejší?" Ta otázka z něj vypadla jak nemastná, neslaná brambora. Možná spal příliš dlouho a místní tuláky nezná dobře. Nebo je to s jeho vnímáním stejně jako s pařezem. ,,Omlouvám se za svou hrubou otázku. Pokud nechceš nemusíš na ni odpovídat. Pochopím to." Sedl si na zadek a uši otočil lehce dozadu. První dojem a už nasbíral minusové body. To nebylo dobré...

<- tundra ( přes hraniční pohoří)

Hory a hory... Zbaví se jich někdy? Asi těžko. Díky přívěsku, nebo spíše náušnici, kterou si koupil v potulném obchůdku slyšel konverzace okolních vlků, když se zaposlouchal. Jinak to příliš nevnímal. Na chvíli zastavil svůj krok a zaposlouchal se do okolí jestli kromě vlků neuslyší i něco k jídlu. To by byl vítaný bonus k náušnici. Jak se ale zdálo, tak se všechna zvěř vytratila, nebo na chvíli úplně ohluchl vůči zvukům zvířat. Musel se podrbat za uchem jestli se tom něco nezmění. Nic. Tak by asi mohl zkusit socializovat se. Poznat zase další vlky. Chtělo se mu? Ne příliš. Cítil jakousi potřebu ale muset poznat nějaké vlky. Díky Bystrosluchu je nebylo těžké najít. Teď ještě udělat dobrý dojem.. Stačí říct aspoň Ahoj a pak uvidí... Vzal tedy zbytky své odvahy a došel až k hnědému vlkovi, od kterého odcházel šedočerný s nakouslým uchem. ,,Ahoj." Tím všechen jeho pokus o konverzaci skončil, protože neměl ponětí jak vlastně pokračovat dál.

1) Akros
2) 1x
3) nechám se překvapit
4) B

Bystrosluch mu byl dobrým pomocníkem. Díky tomu se bude moci snadněji vyhýbat vlkům, na které by si měl dávat pozor. Jako ta vlčice a její příbuzní. Jak ošklivě si s ním hrála. Mohl si za to ale na jednu stranu sám. Tak moc nechtěl být sám, že na to nakonec doplatil. Nebylo možné, že by jej měl někdo rád. Natož aby jej miloval. Za věci ještě poděkoval, než se vydal přes hraniční pohoří dal do Tajgy. Tohle místo ještě neprozkoumal a možná tohle bylo právě to, co v tuto chvíli potřeboval. Poznat nová místa aby odehnal nepříjemné myšlenky.
-> Tajga (přes hraniční pohoří)

<- nížina hojnosti

Chlad jej štípal do tlapek. Hledat obchodníka na takovém místě nebylo vůbec jednoduché. Bylo to místo plné sněhu, mrazu a vody. Po cestě viděl losy i soby. Kdyby se na ně ale pustil sám nebylo by to vůbec dobré. Pro takové chvíle by byla lepší skupina. Ne... Tu stejně mít nikdy nebude. Pokračoval ve svém kroku dále až se mu konečně povedlo narazit na obchodníka s roztodivnými věcmi a tvory. Rozhlížel se po zboží, které vystavoval a co všechno nabízel. Obchodník toho příliš nenamluvil. To ale ani Morpheus v jeho přítomnosti. Jen že si žádal náušnice, která tam byla a která jej zaujala. Stejně jako nová magie - magie snění. Rozhodl se tedy pro menší, nebo větší nákup. Záleželo jak na to kdo pohlíží.

Před nákupem: 553 ksč, 17 rubínu, 10 mincí
kupuje:
Bystrosluch - 100 ksč, 1 rubín
Magie snění - 160 ksč, 3 rubíny
3. Úroveň do iluze - 60 ksč
2., 3. Úroveň do snění - 50, 60 ksč
celkem cena nákupu: 430 ksč, 4 rubíny
po nákupu zbyde: 123 ksč, 13 rubínu, 10 mincí

Schváleno

<- prokleté jezero

Od prokletého jezera dorazil na nížinu hojnosti. Uši otočil dozadu. Jednou sám, vždy sám jak se zdálo. Tiše si povzdechl a nechal své tlapky volně pokračovat přes nížinu. Ani příliš nevnímal, že šel přímo do tundry. Možná proto, že se tam měl ukrývat tajemný obchodník, který by mohl mít co nabídnout. Možná ano, možná ne. Nicméně to se přesněji dozví až bude na místě. Přidal do klusu a pokračoval v cestě přímo za nosem. Jedno věděl jistě. Nikdo nebude mít lék na jeho samotu. Na to byl příliš velkým podivínem odkázáným na život v osamění. Možná by si mohl někde zařídil skromný přístřešek, který by mohl nazývat domovem. V tuto chvíli ale nepatřil nikam. Nikde nebyl jeho domov a nikam nepatřil. Jako cizák, vyvrhel. Nic víc si zřejmě ani nezasloužil.
-> tundra

Raziel byl příliš zvláštní jedinec. Pro někoho jako byl Morpheus opravdu až příliš. Vlk se zmínil o různých věcech. ,,Omluv mě, prosím. Rád bych se vydal znovu na cestu." řekl vlkovi a rozhodl se tak jejich konverzaci opustit. Jeho krok mířil na nížinu hojnosti. Tohle místo už na něj, na jeho vkus, působilo až přespříliš. Temné prostředí pro jeho temné myšlenky. Jako by jej samotná temnota měla každou chvíli pohltit. Nehledě na to, že se tento vlk potřeboval napít a tohle nebylo zrovna místo, kde by to udělal s radostí. Nechtěl svůj život předčasně ukončit a ani to neměl vůbec v plánu. Nemohl přestat myslet na zradu, kterou jeho srdce utrpělo. Na samotu, která byla ubíjející. Jako by mu bylo předurčeno být navždy sám.

-> nížina hojnosti

Ahojky, chtěla bych zkusit zda mohu druhý charakter. A to potomka Taylor - Akrose. Jsem tu od 2.3. 2022 ( to už je rok?)
Co se týká postíků, tak jich mám 62 ze 70 (ale to se snadno dožene)

Budu ráda za zvážení, děkuji ❤️

Schváleno. Gratulujeme!

Asi by se Morpheus mohl dát na dráhu komika. S tím jak často se Raziel smál a uchechtával by měl možná i šanci. Chvilku bylo zamýšlené ticho, kdy Morpheus čekal na odpověď. Té se mu i dostalo. ,,Dlouhověkost je dar a zároveň prokletím." Zhodnotil jeho slova svou myšlenkou. Ani se nedivil, když se po těch slovech ošil. Někteří vlci se těšili, že je na konci čeká klid v podobě smrti. Jiní se s tím nedokáží smířit. Takový je ale život. Každý se narodí, roste a na konci svého života umírá, aby bylo jeho tělo součástí něčeho většího. ,,Jestli si musí brát kůže jiných zvířat, aby se zahřáli, tak zkrátka srst nemají..." Lehce nad tím pokrčil rameny. Nad jeho poznámkou o srsti se zakřenil. ,,O svou srst by se měl každý vlk starat... Je to to jediné co jej v zimě zahřeje a v létě udrží stálou teplotu..." Každá srst měla na zimu ještě podsadu a v létě jejich srst byla řídči tak, aby bylo možné lepší odvětrávání. Když se začal drbat, tak natočil hlavu do strany. ,,Nemáš blechy, že ne?" Nerad by se pak také drbal jako blázen. A blech se šlo velice obtížně zbavit. Když ho nakonec pobídl, tak se zamyslel.,, Že bys byl předtím člověkem?" Neměl nějak v plánu si z něj dělat srandu. Každý mohl být předtím trochu jiný. Morpheus si třeba změnil jméno. Tak proč by někdo mohl změnit vzhled? Už jednou byl něčeho takového svědkem, i když jen na chvíli.

Morpheus lehce zastříhal ušima nad poznámkou o tom, že by Raziel byl suprový bůh. Spíše po těch slovech Raziela litoval. ,, Někteří bohové očividně nevidí, koho mají před čumákem." lehce nad tím nevěřícně zavrtěl hlavou. Když pak promluvil o lidech, tak zpozorněl. ,, Myslíš ty vysoké opice bez srsti?" Možná to byla blbá otázka, ale Morpheus ani jinak nevěděl, jak je popsat. I když kromě vzhledu a toho, že koušou na dálku toho o nich moc nevěděl. Vlastně kromě tohohle vůbec nic. ,,Proč se na to vlastně ptáš?" lehce nechápavě natočil hlavu na stranu. Nebylo to tak, že by ho nechtěl poslouchat, jen bylo s podivem, proč zrovna toto téma.

Skutečně Raziela překvapil svými slovy o bozích. Ani se tomu nedivil. Bylo jasné, že byl každý odjinud. ,, Prvotními bohy byl Hanví a Skienví. Bratři, kteří znázorňovali den a noc. Skienví chtěl vlkům vytvořit boha tepla, ale přepočítal se ve svých kapkách a jeho dobrý úmysl se proměnil v nezdar. Tuwa obětovala sama sebe, aby mohla nakrmit mladé ve své smečce a za to si zasloužila místo mezi bohy. Tháté šla na pokraj svých sil, aby smečce přinesla cenný lék a Banu přišla o svou rodinu a smečku a její slzy pomohly pomohly zachránit jiné smečky... A Hanví si ji pak vzal mezi bohy, aby mohla být blíže své rodině, která po smrti žila mezi hvězdami." Morpheus udělal jen rychlý výklad svých božstev. Ke každému z nich se ale vázal svůj příběh. Každý z nich měl důvod tam být... Poslouchal slova o multivesmíru a jen těžko mohla uvěřit tomu, že by byl někde jako vlčice. Nebo že by byl úplně jiné zvíře... V jeho očích téměř nereálné. Nereálné, ale ne nemožné.