Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlk se snažil nesmát, ale očividně mu to moc nešlo. Jeho slova si vyslechl a lehce zavrtěl hlavou. ,,I bohové byli jednou vlky. Bohy se stali díky svým velkým skutkům... Až na Tatsua... Ten byl potomek boha Skienvího." Věděl, že každý mohl mít jiné bohy a právě Moprheus měl ty své. Neměl tedy jak by to měl přebrat špatně. Jen stálo jistě za vysvětlenou které bohy měl Morpheus na mysli. ,,To je v pořádku. Najdou se vlci, kteří nemají na mysli stejné bohy. A ty mě moc vlků opravdu nezná." Na jeho tváři se objevil drobný úsměv. Konečně se dokázal plně uvolnit, aby jejich konverzace mohla plynule pokračovat dál. ,, Těší mě, Razieli." Morpheův ocas mávl ze strany na stranu v radostnější gestu, než předtím. I uši měl krásně zvednuté a otočené směrem na Raziela. Jeho srst byla úhledně srovnána, takže vynikal jeho úhoři pruh na zádech.

On, že by někoho rozesmál? Copak byl komik? Nebo klaun? Po jeho slovech lehce mávl ocasem ze strany na stranu. Spíše jako by se nudil a nechtěl vypadat jako socha. ,,Bohové mi ukazují cestu a jsou jediní společníci, které mám." Bylo tedy logické, že se k něčemu upl. Morpheus také někoho vykolejil... Což se obvykle moc nestávalo. S nastraženýma ušima tedy poslouchal, jak k takovému tvorovi přišel. Možná bylo načase, aby si také nějakého takového tvorečka obstaral. Lehce kývl hlavou. Někdy by ho jistě mohl navštívit a třeba by se mu i něco líbilo... Pohled přesunul na opičku a poté na vlka. ,,Jsem Morpheus..." představil se vlkovi svým jménem.

Možná to byla Morphova nedůvěřivost, která ho přiměla k jistému odměřenému jednání. Komunikativní v tuhle chvíli opravdu nebyl. Vlk začal vysvětlovat svou půlenost aniž by se na to Morpheus ptal. Uměl snad číst myšlenky? Morph jen lehce překvapeně pozvedl obočí. ,, Bohové mají s každým své plány a každého vedou jinou cestou... Je jen na vlcích kterého boha se rozhodnou poslouchat..." lehce švihl ocasem. S Morpheem měli jistě také své plány. ,,A nestydím se. Jen jsem měl na mysli spíše to, kde jsi sehnal tu opičku...." Morpha ze všech těch otázek zaujala právě tato, na kterou vlk neodpověděl.

Cítil pohled neznámého vlka a nebyl si jistý jak by si to měl odvodit. Když se přibližoval k němu, tak se Morpheova srst lehce naježila. Jako by tím chtěl dát najevo, že se klidně bude bránit, když na něj vlk zničehonic zaútočí. Ten ale vrtěl ocasem, což bylo těžko pochopitelné. Moc otevřených vlků nepotkal. ,, Nejspíše..." Sledoval každý vlkův pohyb a když se posadil o kousek dál, tak se trochu uvolnil. To se vydala na průzkum opice. Jen o nich slyšel, ale že by nějakou skutečně viděl, tak to ne. I bez Vlkovo varování by opici ukázal co se mu líbí a co ne. Aby ho někdo tahal za srst, to by si opravdu nenechal jen tak líbit. Jedno ucho měl natočené k opici a to druhé k neznámému vlkovi. Bohové asi měli zvláštní pojetí o humoru, když tu byl s tímhle vlkem, který vypadal jako by ho někdo rozřízl sekáčkem s jiným a pak ho sešil dohromady. Nechtěl se na to ale ptát. Nerad by byl nezdvořilý.

-> temný les

Kam ho jeho packy nesly. To se snadno říkalo. Když ho ale jeho packy nesly k prokletému jezeru, tak si říkal, že to asi nebyl zrovna nejlepší nápad. Jezero od sebe odpuzovalo vlky už jen samotným pohledem. Raději se k němu ani nepřibližoval. Nechtěl být ten, kdo by skončil někde pod hladinou a aby o něm už nikdo nikdy neslyšel. Očividně nebyl jediný vlk, kterého jeho packy donesly na takové místo. Podle pachu to byl vlk. Ještě že ne vlčice. To by se mu asi jeho nálada opět pokazila. Vlk přicichaval k vodě. Morph nebyl úplně nejlepší ze stopařů... Proto by bylo možné, že by řekl, že nic necítí. Lehce natočil hlavu na stranu. Vlk byl jako když se spojí dva vlci dohromady. Bylo to zvláštní a nikdy by si nemyslel, že takového vlka uvidí. Uvažoval, jestli sebrat odvahu a jít vlka nějak oslovit. Co kdyby se ale vlk rozhodl, že Morpha utopí? Takový risk raději nechtěl podstupovat. Přeci jen nevěděl jaký daný vlk je. Mohl se mýlit a nebo také ne.

,,Každopádně... Děkuji za nabídku... Ale raději odmítnu." Být ve smečce by jistě mělo nějakou danou výhodu, ale být s jistou vlčicí ve smečce. Vypadal by spíše jako blázen. Už tak byl jako blázen se svými bohy, které nikdo neznal. ,,Přeji vám hezký den... Raději budu ve svých cestách pokračovat a uvidím, kam mě mé tlapky a mí bohové dovedou." Kývl lehce hlavou na rozloučenou s vlkem, který byl s danou vlčicí nejspíše příbuzný. Dobrá zpráva bylo, že nebyl vlčice, takže měl Morph o něco lepší náladu, než předtím. Pořád to ale nebylo, že by samou radostí skákal kdo ví jak vysoko. Packy ho po rozloučení se s vlkem vedly dál. Směrem k dalšímu neprobádanému místu. Kdo ví, koho tam potká. Třeba by mohl konečně na čajíček. Nad tou vzpomínkou se musel usmát. Jak udělat z neznámého vlka přítele? Prosté - zachránit ho před utopením. Morph trochu přidal do kroku a mířil si to dál k prokletému jezeru.
-> prokleté jezero

Nezdálo se, že by mu označení Morpheových bohů vadilo.,,Těch bohů je o něco více... Ale Tuwa je bohyní země a Tháté bohyní větru... Každému bohu přísluší jeden element ze základních 4 a dva bohové jsou hlavní z těch všech." Začal být trochu uvolněnější. I když si ještě držel jistý odstup. Morph hledal ve svém životě smysl, společnost, družku. ,,Ve smečce už jsem byl. Nemám důvod se do některé jen tak přidat... Navíc bych se nemohl v klidu podívat na Rhysburr." Byl by blbý, kdyby mu nedošlo, že si jsou příbuzní. A potom, co mu udělala opravdu nechtěl být na stejném místě jako ona. Natož ve stejné smečce. Něco takového by opravdu nepřekousl. Navíc by tam byl jako černá ovce. Nikoho by tam neznal a každý by se na něj díval nepříjemně. Takové pohledy už zažít nechce.

,,Poučení z minulosti." Víc v jeho opatrnosti neviděl. Po zkušenosti s jeho otcem a s Rhysburr a dalšími vlky. ,,A bohové, kteří jsou mi společníky." Mohl vypadat jako snílek. Možná jím i byl. Jeho bohové mu dělali společnost už tak dlouho, že byli vlastně i jeho součástí. Když mu sdělil směr, tak i Morpheus něco málo prozradil. ,,Jdu směrem, kudy mě Tuwa a Tháté provází." Mohlo to znít, že má smečku, ale neměl. Tuwa a Tháté byli jeho bohové. Tuwa byla bohyní země a Tháté zase vzduchu, což byl i Morpheův element.
Morpheův postoj se neměnil. Byl stále lehce naježený. I když jak dál poslouchal, tak víc se mu zdálo, že by proti vlkovi neměl ani nejmenší šanci. ,,Všichni se rodí jako naivní a hloupí." Jak by to přebral by byla jen jeho věc. Mohl si to vzít osobně a také nemusel. Morph stejně tak nějak počítal s tím, že je potencionální podložka před vchod nějaké smečky. Které, to už mu mohlo být jaksi jedno...

Věřil svým slovům. Už jen díky pachu, který byl podobný s Rhysburr. Vlčici, která si s ním hrála. Která si hrála s jeho city. Tohle jí nechtěl odpustit jen tak. Dlouho mu to bude ležet v žaludku. ,,Marný na co?" Hlas, který vyšel z jeho úst byl nepříjemný a chladný. Neměl zrovna nejlepší náladu se bavit s někým, kdo byl příbuzný s vlčici, kterou potkal, a která zapříčinila konec jeho snažení. ,,Co se ještě nestalo neznamená, že se to stát nemůže." Nezdálo se, že by jeho srst nějak polevila. Pořád byla mezi lopatkami lehce naježená a jeho uši byly otočeny dozadu.

Jestli se mu něco nezdálo, tak ten škodolibý úsměv. Nechtěl, aby se na něj někdo díval... Takhle. To, jak si jej neznámý začal prohlížet se mu nezdálo. Jako by si lovec a Moprh pouhou kořistí. Pach, který z něj šel mu byl známý a vlastně nebylo těžké určit, že by mohli být příbuzní. Byl podobný s pachem Rhysburr. Při tom zjištění se mu lehce naježila srst mezi lopatkami. Nechtěl s ní mít nic společného. Ne potom, co se stalo. ,,Morpheus" Sdělil i on své jméno. Uši měl dozadu. Očekával, že si s ním vlk bude také hrát jako Rhysburr. Chtěl být proto více než opatrný, aby se to neopakovalo. ,,A pochybuji, že najdeme společnou řeč." Když už, tak byl upřímný. I když to někdy mohlo druhého vlka naštvat, tak Morph nehodlal lhát ani v nejmenším.

Morpheus měl, jak se zdálo, ne zrovna všímavou. Což s tím, že byl tulák nebylo zrovna dobře. Až když ucítil nepříjemný pocit na svých zádech, tak se okolo sebe rozhlédl. Pohled mu padl na vlkovi. -Bezva, žádná vlčice... Aspoň nějaké to plus.- Potkat se s další vlčici, tak by to asi nenesl zrovna dvakrát dobře. ,,S čím vám mohu pomoci?" Co věděl, tak tohle území nikomu nepatřilo. Nebylo tedy možné, aby byl na území něčí smečky. Vlk na něj každopádně vrhal dost nepříjemný pohled. Pohled, který mu nepříjemné připomínal pohled jeho otce. Ten viděl tak často, že se jeho tělo v tuto chvíli nepohlo. Nejevil známky podřízenosti a ani agrese. Jen v jeho obličeji byl náznak toho, že mu jeho chladný pohled oplácí.

-> les u mostu (přes most)

Možná to bylo díky jeho pochmurné náladě, ale most mu najednou nepřišel takový jako předtím. I když strach z přechodu pořád měl. Vyklat se ze strany na stranu, tak by teď nejspíše "líbal" zemi pod nohama. Měl element vzduchu, ale přitom byl rád, že je nohama pevně na zemi. -A teď projít tím temným lesem.- Pohled na les a následně daná myšlenka mu nedělali moc velkou radost. Zhluboka se nadechl, jako by si tím snad nějak mohl dodat odvahy, a vydal se vstříc tomu temnému prostředí. To nejmenší, co by chtěl bylo narazit na další nepříjemnou vlčici a vlčici celkově. Těch za poslední chvíli potkal až dost a nepotřeboval další nepříjemný zářez do své, už tak pořezané, dušičky.

-> dračí průsmyk (přes Luku)

Jak odešel z průsmyku, tak pokračoval do lesa u mostu. Své okolí moc nevnímal a ani neměl chuť si něco ulovit. Neměl náladu na to honit pár veverek, nebo zajíců. Ani zvuky okolo tolik nevnímal. Mohl tak jevit dojem, že je živý nemrtvý. To Morpheus samozřejmě nebyl. Byl jen zkleslý vší tou samotou, kdy si je sám sobě společností na svých poutích. Na chvíli se zastavil a podíval se přes koruny stromů na nebe. Bylo to snad přání nějakého boha, aby se trápil samotou, když vlci byli spíše skupinovou tvorové? Nebo by to snad měl být jeho osud? Ať to bylo cokoliv, tak Morph neměl chuť se vzpírat a někoho si hledat. Až k němu jeho drahá polovička přijde, tak přijde a on ji nenechá odejít. Do té doby bude muset snášet samotu. Být jako vlk vyvrhel.
Podíval se na most, který ho čekal překročit. Byla to jediná cesta zpět, a tak mu také nic jiného, než jít po něm, nezbývalo.

-> temný les (přes most)

Říct, že z té konverzace nebyl unavený, tak by lhal. Bylo to více než únavné a po té chvíle s Rhysburr to nebylo zrovna něco, co by v tuto chvíli vítal. ,,Dobře..." Podíval se stejným směrem jako ona. ,,Nebude dobré nic pokoušet a raději se tedy vydám dál na cesty. Rád jsem tě poznal... Fialová." Kývl jí hlavou na rozloučenou a vydal se opustit jejich konverzaci a dané místo. Nechtěla to nejspíše udělat první, a tak to bylo na něm. Vracel přes louku zpět k mostu. Už jen z té představy se mu nedělalo zrovna nejlépe. Přejít ho ale bude muset, aby se dostal na druhou stranu a následně pokračoval dál ve svém putování. Napřed se ale musel dostat do lesa u mostu a ještě předtím projít louku. Hlavu držel pod úrovní lopatek. Jako by na něj dopadala tíha toho všeho, co si nesl se sebou na svých poutích jako samotář. Uši otočil dozadu. Mohl jen doufat, že přečká zimu. Nechtěl být někde jako zmrzlá kostka.

-> les u mostu (přes louku)

Fialová se narovnala. To mohlo být dobré znamení. Mohla být konečně uvolněná a mohla by mu něco říci. Ale jak se ukázalo potom, tak se to nekonná. Ba dokonce mu přišla mnohem více nervózní. ,,Hej, hej… Klid, dobře?“ Na chvíli si přišel více jak blbě, když ji viděl. Když mu naznačovala směr kamsi někam, tak si povzdechl. ,,Jdi si… Já tě tu mermomocí držet nechci a ani nebudu.“ Mrskl lehce nevrle ocasem a čekal na její reakci. Jestli mu tím nenaznačovala, aby šel s ní. To vyhodnotil už v začátcích jako blbost. Proto v to ani nedoufal. Vlčice tady mohly být všechny stejné. Proto asi bude na dosmrti sám. Ta představa sice nebyla příjemná, ale asi mu to bylo i souzeno. Otočil uši dozadu. Na jednu stranu už chtěl, aby byla pryč a on mohl dělat to, co předtím…