Příspěvky uživatele

Krajinou se pokochal dostatečně. Jeho packy jej nesly dál. Do chvíle, než si všiml vlčete. Nevěděl, jak dlouho se to vlče mohlo toulat. I když podle pachů, které zjistil, když přišel blíže, byla jasná příslušnost vlčete ke smečce. Ke smečce, která měla velmi blízko své území. Nerad by jejich Alfu naštval. Nerad by skončil jako svačina pro pár mrchožroutů. ,, Ahoj…“Nebyl si jistý, jak dané vlče oslovit. Bylo to maličký? Nebo vlčku? Nebo jiné oslovení? Raději nechtěl pokoušet své štěstí. Rád by se dožil dalšího dne. Další chvíle, v níž by zkoumal okolí. ,,Hanví i Skienví jsou očividně našemu seznámení nakloněni.“ Hanví i Skienví (čte se Skjenví) byli sourozenci. Bohové měsíce a slunce. To ale vlče znát jistě nemohlo. To byly jeho příběhy. Příběhy, které si Morpheus nesl ve svém srdci, a o které by se v tuto chvíli rád podělil. Proto se mohl jevit mnohem přátelštější, než by jinak byl. Nějaký posluchač, který by se nejmenoval tráva, nebo kámen by přišel vhod…

1. - Morpheus
2. - 0 (tohle je první)
3. - já bych byla ráda s některým z vlků Taylor (jestli bude hrát)
4. - Nemám problém se přizpůsobit

// Nížina hojnosti

Normálně by se něčemu takovému asi vyhl. Normálně by bylo v zimě. Nepotřeboval by skončit jako vlčí lívanec. Jeho packy našlapovaly opatrně. Co víc si mohl přát? Neschůdný terén, nové území a nebezpečí na každém rohu. ,, Ach, Tháté… Ať mě tvůj vítr nechá pevně packama na zemi.“ Byl snílek a neměl nic jiného než ty své příběhy. Tháté měl pojmenování pro bohyni větru, nebo ztělesnění větru samotného. Vlčice, která měla svůj vlastní příběh, který se snad dostane k uším jiných vlků. Tak, aby se dozvěděli o jejím hrdinství. Stejně jako o hrdinství i dalších jeho hrdinů. Možná bude mít na tomhle území štěstí. Možná tady opravdu najde nějaké mladé posluchače, kteří by se do jeho příběhu ponořili a s radostí je poslouchali.
Zastavil se na jednom z bezpečnějších úseků. Na chvíli se hodlal kochat výhledem na krajinu. To mu pozvedlo koutky do drobného úsměvu. Možná by tu takových kouzelných míst mohlo být více. Více míst, která by mohl obdivovat, než bude nucen potáhnout zase dál. Pokračovat ve svém životě tuláka…

// < - mimo území

To poslední, co v tuto chvíli bylo důležité bylo jak se dostal sem. Naučil se neohlížet se zpátky. Stejně by to v něm mohlo vyvolat jen spoustu výčitek. Ledový, mořský, vítr mu načechral srst a přinesl mnoho nových vůní k jeho čenichu. Různé zvuky doléhaly k jeho uším, že s nimi nebyl schopen dostatečně otáčet. Každý jeho sval by připravený na útok jeho směrem. Byl přeci jen na neznámém území a nikdy nemohl vědět, kde by na něj vyskočilo nebezpečí. I během pití si dával pozor na své okolí. Nikdy nemohl vědět, kdy se znovu dostane k vodě a bude mít možnost se tak napít. Vydával se dál. Nikdy nebyl schopný říci, co jej hnalo vpřed. Co jej přimělo pokračovat. Stejně jako teď, kdy jej jeho kroky vedly dál z tohoto prostranství. Dál směrem k horám, nebo menšímu pohoří. Těžko říct. Z jeho perspektivy to vypadalo stejně..

// -> hraniční pohoří