Příspěvky uživatele

Tajné ostrovy >>>
"No já bych si tedy nestěžoval," olízl se Mortimus. Nabaštit se bez práce? Ano prosím, všema deseti. Samozřejmě nečekal, že by mu někdy začali lítat holuby přímo do huby, ale polemizovat, jak by to bylo hezké, přece mohl. "No jistě, že nestál. Máte tu hodně vlkožravých pum a medvědů? " optal se viditelně bázlivě. Něco takového by rozhodně potkat nechtěl.
Podle vlkových slov to vypadalo, že už se odtud jen tak nevymotá. Zkoušet přeplavat moře? Tak to ani náhodou. Jen z té představy se mu ježily chlupy na krku. "Vykoupat, blázníš? Mezi ty medúzy by mě nikdo nedostal," nakrčil čumák. Jedno překvapivé setkání mu bohatě stačilo. Byl smutný, že jeho naděje zmizely v nenávratnu. Možná opravdu bylo lepší začít znovu tady, když se tu Hádovi tak líbilo. "Hmm, když to říkáš..."
Při zmínce o smečkách zvědavě natočil zdravé ucho. Možná by se přeci jen mohl do nějaké nacpat a už by nemusel zbůhdarma bloudit sám. Pokud by ho bez podpory rodiny vůbec nějaká byla ochotna přijmout. "Myslí, že jsou něco víc a že jim všechno patří jo. Takový jsou nejhorší." Už jen z popisu bude lepší se od nich držet dál. "No a ty by ses do nějaké smečky přidat nechtěl?" Přijít někam ve dvou by jistě nebyl špatný nápad. Alespoň by měl někoho, kdo by mu kryl záda, kdyby se je vlci rozhodli rovnou vypoklonkovat kousancema.
No a jestli uměl lovit? Dřív býval vždycky spíš stopařem nežli aktivním lovcem, ale za dobu svého toulání se toho stihl spoustu naučit. "Že váháš," zavrčel cosi, co mělo být asi zamýšleno jako šepot. "Zajíc, podle pachu má támhle v tom porostu vzádu vchod do nory. Odstřihnu ho a naženu ti ho," oznámil a jal se realizovat svůj plán.

"The fridge is a clear example that what matters is on the inside"

Mortima trochu uklidnilo, že takzvaná medúza neskáče (tss, takhle ho děsit, děsné tohleto), příště si dvakrát rozmyslí, než se bude rozvalovat na pobřeží, aby ho nějaká nežahla. "Já bych tu obranu před predátory zakázal, to je jako ježek. Jednou jsem se pokoušel sníst ježka a ještě další dva dny jsem si z čumáku vytahoval bodliny," stěžoval si. Jako predátor takovou taktiku obrany zkrátka nedokázal docenit.
Druhý vlk se představil jako Hádes. Na místě, kde ho může ze zálohy napadnout žahající medúza se mu moc nelíbilo, ale stejně byl rád, že tu někoho zná. U informace o přenesení na ostrovy však zůstal na Háda zírat s otevřenou kušnou. Znamenalo to, že už nikdy nikoho ze své někdejší rodiny neuvidí? Že se už navždycky bude toulat jako samotář? Ta představa byla děsivá. "Přenese? A nedá se té síle nějak říct, aby mě jakože zase odnesla zpátky?" vychrlil ze sebe zoufale. Třeba by ho ani nikdo zpátky nevzal. Co si to nalhává, s největší pravděpodobností. Možná bylo nakonec jedno kde se toulá. Uvažoval, jestli všechny ty vlky kolem sem taky něco přeneslo, nebo jsou prostě místní odjakživa. "Tebe taky teda přenesla ta síla?" sklonil pohled a párkrát se prohrábnul tlapkou v písku. Moc nevěděl, jak se s touhle novou informací popasovat.
"No jasně, že se rád přidám a rozhodně mě zajímá úplně všecko," trochu pookřál a zavrtěl vesele ocasem. Zařadil se vedle Háda, aby ho co nejlépe slyšel. Na smutnění nad starým životem bude mít koneckonců čas i později.
>> Les u mostu

Kvůli štiplavému pachu soli v čumáku si ani nevšiml trojice vlčic opodál, ani přicházejícího tuláka. Podivná věc ve vodě působila živě a Mort si ji nedůvěřivě prohlížel. „Uaa,“ vykvikl podruhé, když se náhle odkudsi vyloupl neznámý hlas a leknutím nadskočil tak, že při přistání málem svůj mořský objev přisedl. „Hupsne? To jako fakt umí?“ se staženým ohonem nahodil zpátečku. Co kdyby mu to opravdu skočilo po čumáku. Hrůza pomyslet. „Já žádnou takovou věc nikdy neviděl,“ rozpovídal se pěkně hlasitě. Odkud by taky znal medúzu, když na území jeho bývalé smečky moře nebylo a při svém nedlouhém toulání žádnou ještě nepotkal. Když konečně zaměřil svou pozornost z mořské potvory na příchozího. Trochu nervózně si poposednul, protože znalec místní flóry vypadal vážně trochu děsivě. Ale zatím nepůsobil, že by se ho chystal zakousnout, tak snad dobrý. Už si ani nevzpomínal, kdy naposledy měl možnost si s někým pokecat. „Ty jsi tady místní, že se tak vyznáš? Já jsem Mort a zrovna jsem sem dorazil. Asi jsem se trochu ztratil,“ naklonil zvědavě hlavu. Pochyboval, že by neznámý mohl vědět, jakým směrem by našel svou bývalou smečku, ale nějaká rada ohledeně orientace by se jistě šikla. Zdálo se mu, že slyší z dálky (alespoň pro něj) nějaký hovor, či dokonce volání, ale nevěnoval mu pražádnou pozornost.

//příchod
Mort ani moc nevěděl, jak se tu ocitl. Všude mu to připadalo tak nepovědomé a šance na nalezení známé pachové stopy se rovnala nule. Deprimovaně sebou plácl do mělké vody a chvíli zůstal ležet. Měl by si jí obstarat něco k snědku, jenže to všudypřítomné dusno začínalo být nesnesitelné. Mořská sůl ho štípala do čumáku a stravovala všechny ostatní pachy, což bylo sice otravné, ale ne natolik, aby se donutil zvednout. Na chvíli zavřel oči.
Po kožichu mu přejela přicházející vlna. Převalil se na bok a líně zamrkal. Jen pár centimetrů od čumáku se ve vodě pohubovalo cosi průhledného a slizkého, co tam rozhodně ještě před chvílí nebylo. Vykvikl a leknutím se odklidil na břeh rychlostí, která se ještě před malou chvílí zdála nedosažitelná. Co to je? Je to nebezpečné? Přišlo to na něj zaútočit? Mort ještě nikdy opravdovou medúzu neviděl. Vypadala docela neškodně, ale to mohl být jen klam. Z dostatečné vzdálenosti si tvora nedůvěřivě prohlížel.