Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dakomn, Wolthio a Birch

Když se Birch ocitl v úkrytu, napětí, které bylo doposud v jeho tváři vepsané tam venku, jako by se konečně uvolnilo. Možná za to mohla též bílá vlčice s hnědými fleky (Mokoš). Ihned se připojila k pomoci Dakomnovi a on, dříve, než vůbec hnědý stačil zareagovat, konečně též našel svůj díl práce a pravil: "I já se zapojím a ono to bude hnedka suprové, viďtě slečno, Mokoš." Zazubil se, konečně na bílou a na Dakomna jenom mrkl okem a švihl ocasem. Pak stejně jako ti dva se dal do práce a vrhnul se na první věc, která mu ležela v cestě. Birch sice nikdy neoplýval fyzickou silou, ale kdo ví, třeba se chtěl před bílou ukázat v lepším světle. Konec konců, vždycky se zajímal o nové tváře a ani Sedna neunikla jeho očím. Ovšem ta momentálně nemohla příliš mluvit a jistě najde později příležitost si s ní též popovídat.
Dakomn zaznamenal příchozí a mezi tou prací na ně zamával ocasem, načež, Birch jej předběhl, takže odpovědět nemohl ihned. Na druhou stranu, on moc rád nemluvil, protože mu mluvení dělalo někdy docela potíže. Ale pohled hnědé vlčice s malým vlčetem mluvil za vše. "Oh, ji-jistě, tady, dejte je t-tady." Elegantně ustoupil, aby odhalil prostor, kde už vyrostl příjemný mech, aby byla vlčata v měkoučkém. "Ď-děkuji," pohlédl na Mokoš a pak pokračoval ve vyklízení, tedy do chvíle, dokud na něj nepromluvila Alyanna. Sklopil uši a zadíval se jejím směrem, načež uctivě přikývl. "J-jistě, jsem V-vám k dispozici, A-Alyanno,"
"No ne, to je ale spoušť." Pronesla Wolthio a sledovala jak se vlci zapojují do úklidu. Když ji Alyaanna oslovila, věnovala jí též pohled. Alfa s ní chtěla mluvit. Wolthio se hlavou prohnalo jistě mnoho nevyřčených otázek, ale nasadila úsměv a zavrtěla ocasem. Měla by se snad bát? Strach to nebyla emoce, která by touto vlčicí zmítala. Wolthio byla vyrovnaná a tak mohla nejisté myšlenky vypustit z hlavy ven. Elegantně přikývla a pak s pohledem na Sednu a Angee, vybídla je, "Tak jo, tenhle pelíšek bude příjemný." Dakomn se snažil.

Wolthio a Birch

Sedna, Mokoš, Artume, Angee
Vlčice s fialovými znaky se na Sendu zazubila a stejně tak i na Mokoš. "Velmi ráda vás poznávám, holky." Po té pohlédla na vlka, který byl Omegou její smečky. No, ani ona neměla o moc vyšší postavení ve smečce, ale pilně se snažila, aby ho dosáhla. Ochotně tedy pomáhala, kde se dalo. "Birchi, ty nezdvořáku jeden, cožpak se nepředstavíš?" Jistě, Alfa vlka představila, ale podle ní by se měl představit i on sám, hezky pěkně, tak jako to udělala ona.
Wolthio přikyvovala a dušovala se, že nemusejí mít obavy, že jim cestu s Birchem ukáží, přesně tak, jak jim bylo řečeno. Ale to už se dostali k oné Vrance a jejím ratolestím. Sedna s Móšou, jak představovala svou kámošku mladé matce, byly z vlčat naprosto hotové. Wolthio se jen usmála. Nehrnula se k nim tak zhurta. "A já jsem Wolthio a tohle je náš Birch," představila se prvorodičce a nejspíš také Angee, možná se ty dvě ještě neviděly, hned po Sedně a Mokoš, raději představila i toho chlapa neomaleného, Birche.
O prcky bylo postaráno. jednoho se ujala Sedna, druhého Angee a všichni v doprovodu Birche vyrazili do úkrytu. Birch teď byl jako kůl v plotě, ale to se mělo změnit ve chvíli, kdy dorazila celá skupina do úkrytu, neboť tam už se pilně pracovalo na úklidu a přípravě pelechu pro vlčata a matku.

→ Úkryt Zlaté

Území >>>

Dakomn
Do úkrytu vklouzl jako úhoř do vody. Obrazně řečeno, voda zde již, skutečně, nebyla. Naštěstí a snad i díky Iris a Nerovi. Zběžně si vše prohlédl. Jak doupě Zlaté smečky přežilo povodně? Ustálo to, ale bylo plné naplavenin. Asi každý, kdo zde od opadu vody byl, jen usoudil, že bude třeba hodně pomocných tlap, než bude tohle místo zase obyvatelné. Hnědý vlk byl všímavý a pozorný, se smyslem pro detail a tak dokázal odhadnout nejbezpečnější místo, kde bude závětří, matka i mláďata budou chráněny před nepřízní počasí, kterým byla v současnosti zima, sníh a brzy i třeskutý mráz. Jestli to bylo třeba, vyklidil ono místo od nepořádku naplaveného z povodní. Vytlačil, vyhrabal, odklidil větve, naplaveniny a pak nechal místo vyčistit a porůst mechem. Když bylo takto připravené, pustil se do odklízení dalších blokád a nepořádku, které v úkrytu neměly co dělat. Pustil se do práce se svým obvyklým nasazením.

Dakomn, Wolthio a Birch
Aileen, Barnatt, Atray
Dakomn, nejprve pomohl s přesunem těla jejich Alfy spícího nyní věčným spánkem až na místo, kde již odpočívala jeho družka. Po té, když byl požádán hnědou mladou dámou Aileen, přikývl. Zvyklý dělat to, co se po něm žádá, bez okolků se připojil k Aileen, aby pomohl nasbírat listí. Ovšem příliš toho nenamluvil. Zrovna nebyla chvíle vhodná na hovory se samicemi a on občas koktal, proto raději držel tlamu a soustředil veškerou pozornost na to, aby odvedl tu nejlepší práci pro svého Alfu. Ovládání jeho magie nebylo již na tak nízké úrovni, že by bylo její použití k neužitku a tak pomáhal i takto.
Když se vrátili k přichystanému hrobu, bez dalšího otálení složil veškeré listy na dno, jako pelíšek hodný jeho Alfy. Přeci jen věděl, že Zlatý les miluje a nebylo to poprvé, co spal právě na hromádce zlatého listí. Jenže tentokráte to bylo, bude, naposledy a navždy. Dokonce nechal na dně vyrůst i nějaké květy. I když ty budou pohřbeny stejně jako dvě? - vlčí těla. Jedno velké a jedno malé. Předpokládal.

Artume, Angee, Sedna, Mokoš
Wolthio a Birch
Ani Birch toho nyní nenamluvil. Jindy by se pokusil vtipkovat. Upoutat pozornost, odlehčit situaci, přesměrovat nepříjemnosti, ovšem tahle chvíle byla jiná a i jemu připadalo, že kdyby ji takto narušil, doslova by zneuctil vše. Pozorně sledoval situaci a jednoduše zareagoval s Wolthio podle toho, jak se tato situace dále vyvinula. Jestli chtěla mladá matka, pohřbít osobně otce svých vlčat, včetně jednoho dítka, ujal se společně s Angee, Wolthio, Mokoš a Sednou, pakliže se nové členky smečky zapojily, malých vlčat, aby je pomohl odnést do úkrytu. A jestli se matka pohřbu účastnit nechtěla, stejně se vydal do úkrytu tak jako tak, jen s tím rozdílem, že pomohl Artume, aby ji podpořil při přechodu do úkrytu, zatím, co někdo z ostatních, jistě vzal živá vlčata. O to mrtvé bylo taktéž postaráno, pokud by se toho neujal někdo ze zbývajících, Wolthio byla připravena mrtvé odnést k hrobu a pak se vrátit ke skupině "pečovatelů."

Dakomn se však u hrobu nezdržoval dlouho. Všem přítomným věnoval kývnutí, pak ale zamířil chvatně do úkrytu Zlaté smečky, aby pomohl rychle zbudovat lepší pelech pro matku s jejími vlčaty. Udělal pro to maximum. Vyhledal uvnitř nejlepší místo. >>> Úkryt

Dakomn, Wolthio a Birch
Sedna, Mokoš, Atray, Barnatt
Na volání Barnatt a Alyanny, postupně, se dostavili i Dakomn, Wolthio a Birch. Zatímco Dakomn smrt Alfy bral s klidem, nedával příliš najevo emoce, nebo že by z této situace byl příliš zaskočený. Však se kolem Aetase pohyboval častokrát a tušil, že přijde tento den.
Wolthio se na hnědého vlka ležícího v listí a pomalu ale jistě zapadajícího sněhem, dívala s neskrývaným šokem. Celou situaci sledovala zpovzdálí, ale když se dvě vlčice, nové členky, rozhodly pomoci Vrance, okamžitě se k nim připojila a na slova Barnatt zareagovala: "Oh, ano, my se o ně postaráme. Zajistíme, aby byli všichni v teple. Máma i vlčata." Nenechala se déle pobízet. Za to, ale pobídla hnědou a bílou vlčici: "No, tak holky, šup šup!" Zazubila se krátce na nováčky a zamířila k místu, kam kývla Barnatt, že se Aetova "neplánovaná" rodinka ukrývá. "Jak, že vám mám říkat, holky? Já se jmenuji Wolthio."
Birch měl ve smečce funkci někoho, kdo by ji měl stmelovat. Bavit a situace nepříjemné odlehčovat. Ovšem, dala se smrt jejich Alfy, vůbec odlehčit? Tak tohle byla chvíle, kdy si nedovolil dělat srandičky. Ne před rodinou jeho stářím padlého vůdce. Okamžitě nasadil vážnou tvář. No, možná až moc vážnou, alespoň dokud na něj mohla padnout pozornost příslušníku rodiny. Sklonil uctivě hlavu a se slovy: "Vlčata mám rád," se rovněž připojil ke skupince Wolthio, Sedna, Mokoš, mířící k Vrance.
Dakomn se přidal k Barnatt a Atrayovi. Oběma kývl a chopil se bez odmlouvání této nelehké úlohy, kterou bylo dostat tělo jejich mrtvého Alfy na místo odpočinku.

Nádech, výdech. Uran běžel, seč mu síly stačily, ale jeho zranění už byla velká. Pavučina jej zpomalila natolik, že se podařilo trojici samců skočit po jeho těle. Uran s kulhající zadní nohou padl, předními se ještě držel v jakémsi planku a snažil se vysápat na nohy. V očích mu jistě mohli vidět paniku. Cítit jeho strach. Byl tak všudypřítomný...
Nepodařilo se mu vydásápat na nohy, jelikož Rivenethiny kořeny omotaly jeho tlapy a vší silou jej přikovaly k zemi. Ostré trny se mu zabodly do slabin a on bolestí vykníkl.
Těžko říct, kdo dal poslední úder. Byl to vyloženě masakr. Pokud vlka zabilo masivní krvácení, zahryznutý krk nebo to, že jej vlci cupovali na kusy...?

Tomuto všemu přihlížela Alfa Chaosu s potutelným úsměvem...

Sníh se zbarvil do ruda a na kožichy bratrů a sester dopadal sníh. Studený a nepříjemný.
Pach krve a kožichy krvelačných vlků však přilákaly nečekanou pozornost...
Než si to mohli členové Společenstva uvědomit...

Uran se ohlédl přes rameno. Vskutku, byli tam, celá pětice vlků, kteří se hodlali vzít mu jeho drahocenný život. Možná už černošedý vlk vnitřně panikařil. Ač byl silný a sám porazil Yefreie, tak 5 vlků proti němu bylo možná až příliš velké sousto.
Dal se do běhu, z klusu přešel do vyšší rychlosti, alespoň co mu pokousané nohy a zraněná zadní tlapa dovolovala.
Neměl v plánu zastavit. Ale otáčel se za sebe, adrenalin mu dovoloval hýbat se rychleji než zbytek, i přes svá zranění. Bohužel pro něj, energie neměl na rozdávání a pokud nechtěl umřít, musel přidat. To však úplně nešlo.
Snažil se tedy vlky alespoň zpomalit magií. Vytáhl kus země a roztříštil je na menší kamení. To jakožto spršku hodil proti všem vlkum. Museli uhnout nebo dát štít, aby je to nezranilo.
Posléze ucítil vítr, jak ho šlehnul do noh. Zavrávoral, ale nespadl. Bohužel pro něj, hned po větru přišla pavučina. Ta mu zalepila nohu a tak chvíli trvalo, než se vymanil. Utíkal. Ale vlci byli již poměrně blízko.

Část 4 - Smrt
- Zraň Urana magií
- Zabij Urana

// Další post bude 8.1 dopoledne :>

Předmět v kapse na Uranových zádech lehce zablikal modrým světlem. Uran se nadechl studeného vzduchu. Jeho tělo dopadlo di měkké Sněžné pokrývky a bílý povlak byl najednou potřísněn jeho krví. Černošedý vlk něco zaklel. Byl značně unavený po boji a hlavně, jeho nohy byly pokousané, některé svaly vypověděly funkci a tak na zadní nohu vlk kulhal, jelikož tam ho nejvíce poradila šedá Tania.
Nemyslel si, že by jej tihle obyčejní vlci mohli porazit, ale byla pravda, že tento útok ho překvapil. Naštěstí pro něj, měl svou magii spojenou s předmětem a mohl se pomocí myšlenky teleportovat kamkoliv, kde to znal. Bylo to dosti daleko od jeskyně, měl nyní značný náskok. Neztrácel však čas. Vstal na nohy a s lehkým kulhaním pokračoval směrem k ledovým pláním na severu. Tam už na něj čekal někdo, kdo ho vezme pryč z ostrovů.
Za sebou nechával krvavou stopu. A ač byl už hodně před vlky, pořád nemohl použít plnou rychlost. Nohy jej bolely, ale nehodlal tady umřít. A tak se snažil dostat co nejrychleji pryč.

Černošedý vlk si uvědomil, že tlaková vlna vzduchu byla možná chybou, jelikož se vlkům poměrně jednoduše podařilo vysmeknout z kořenů a dostat se zpod jisté smrti v podobě tekutého písku, který by je jinak zcela jistě pohltil.
Neměl ale čas přemýšlet, jelikož Faust už byl drápy u jeho tváře. Uran získal další drápance přes tlamu, jakmile se mu Faust rozhodl útočit po krku, černošedý Uran jej sám svou silou chytil za zadní část krku pokusil se ho shodit na zem.
To už mu na předních tlapách viseli Callid s Ezrou a tahali vlka dolů, Uran cítil jak se jejich zuby zakously do svalů na noze, naštěstí mu nikdo zatím nohy nezlomil.
Tania na to šla samozřejmě také chytře, Uran byl už prakticky obklopen ze všech stran. Faust měl teď přístupný Uranův krk, Po tom co černošedého vlka podpálila lehce Tania a on pomocí vzduchu se snažil popálenou srst a kůži hasit. Přitom se mu šedá vlčice zakousla do stehna a strhla ho ne zem. Ležel jako placka, teď už vlastně chybělo... nu, zabít ho, ne?
Uran se však příliš nebál smrti. Byl rozhodnutý přežit, ať to stojí, co to stojí. Vlkům samozřejmě vzdoroval, snažil se je setřást z tlap a proti Faustovi i zbylým samcům cvakal zuby, možná některé z nich lehce kousnul. Bohužel pro něj, byl prakticky uvězněn mezi čtveřicí - možná pěticí, jakmile se Riveneth přidala do boje zuby či magií. V dálce taky cítil, že sem přichází ještě někdo. Nebylo na co čekat. Uran se začal... jen smát. Byl to zvláštní smích. ,,Doufám, že jste se pobavili... moje smrt... přijde - ale dnes to nebude," řekl pobaveně a očima projel po vlcích. Než mu kdokoliv z nich stihnul zasadit smrtelnou ránu, Uran jim zmizel pod tlapkama a zbyl po něm jen smrad spáleného masa.

-> Nížina hojnosti

AKT - 3 - ŠTVANICE
- Vystopuj Urana na Nížině hojnosti (buďte kreativní :>)
- Zraň Urana magií
- Uštvi Urana (že už nebude moci běžet dál)

// Tento akt bude ve dvou postech, jeden vystopování, zbylé dva úkoly můžete splnit v druhém postu

Faust jak se zdálo, chtěl mluvit, avšak uran se mu vysmál do obličeje. ,,Drž hubu, mladej. I já vím dobře, že dohodnout se Společenstvo chtít nebude. Skončí to smrtí a já bych řekl, že tou vaší," uchechtl se s nadřazeným tónem v hlase. To už ale měl dost práce s Ezrou, který sic utržil ránu na břiše, vrátil to Uranovi tím, že ho švihl přes oko. Opravdu se rýhy po drápech objevily na vlkově tváři a možná jej částečně oslepily, naštěstí o oko nepřišel, jen kolem něj měl krvavou skvrnu, která mu ztěžovala vizi. Ezrovi se to rozhodl vrátit tím, že jej kořeny obmotaly kolem nohou a vší silou škubly k zemi. Minimálně mu jistě nabily rypák. Callid se Uranovi zahryzl do krku. Tepnu však netrefil, ale měl nyní poměrně výhodu. Mohl jistě Uranovi nyní ještě uštědřit nějakou ránu, NEŽ ho Uran vzal obdobně jako Ezru pomocí kořenů za tlapy a přišpendlil ho k zemi. Země se pod oba vlky začala tříštit a pbjevil se tekutý... písek? Vlci se pod tíhou kořenů začali propadat do země. Museli teď myslet na vlastní záchranu, ne na Uranovo zabití.
Faust se snažil vytvořit plamínek, no Uran toho měl už plnou prdel a velkou vlnou vody Fausta připlácl na zeď jeskyně. Plamínek mu tím nejspíše uhasil. Kolem vlka se najendou začaly zužovat plameny. To už viděl obě vlčice, Riveneth i Taniu, jak se to míří zezadu na něj. Tania se mu vrhla na záda, kde se Uranovi zakousla do masa. Vlk zaúpěl a s nasraným vrčením vyvolal tlakovou vlnu pomocí vzduchu. Ta odhodila Taniu i Riveneth, ještě stěstí, že obě měly štíty a tak poškození nebylo nejspíše velké. Tania sebou vytrhla i kus Uranova masa a srsti. Ne tedy však moc. Pomocí vlny vzduchu se uhasil i oheň, který Riveneth vytvořila. Fausta to nezasáhlo, jelikož ten byl odražen už vlnou vody a Ezra s Callidem, kteří bojovali s kořenem a tekutým pískem, pocítili jen tlakový náraz vzduchu, možná jim to mohlo pomoci trochu se vymanit z kořenů, no minimálně jim to pěkně rozcuchalo srst - no ale měli větší problém. Uran si všechny s pobavením prohlédl a vyčkával na další útok.

Tři samci stáli nad hlíněným poklopem, rozhodujíc se, zda opravdu chtějí vlézt takzvaně do jámy lvové. Co jim však zbývalo, když měli jasný úkol? Měli zabít Urana a tak se jistě nemohli jen válet a čekat, že jim skočí sám do tlamy, jak pečený Holub. První, kdo zavelel do pohybu byl Ezra a tak tedy všichni samci společně oddělali poklop a před nimi se naskytl delší tunel. Byl trochu těsný, vlci se museli přikrčit, aby hezky prošli. Kdyby jim tam nyní Uran vypálil jednu pěknou ohnivou šlehu, asi by z nich byly uhlíky. Naneštěstí pro něj, Tania s Riveneth opět tlačily do bariéry a Uran měl co dělat, aby ji posílil a snažil se, aby ji neprolomily. Když však viděl, že je to jaksi marné, rozhodl se prchnout skrz tajný únikový východ.
Chaošští samci se však už dostali do jakési rádoby chodby, která vedla do útrob jeskyně. A tam, zrovna když chtěl černošedý prchnout, se s ním setkali tváři v tvář. Callid, Ezra i Faust mohli vidět, jak se nepříteli zaleskly oči. ,,Nečekal jsem, že budete tak chytří a najdete tenhle východ... ale když už jste tady, asi je na čase se pobavit, hm?" Zvedl obočí a na tváři se mu ukázal zlověstný úšklebek. Vlci si také mohli všimnout, že na zádech měl vlk jakousi kapsu a v ní... nejspíše nějaký předmět, kvůli kterému se zdržel tady v jeskyni. Moc se ale rozhlížet nemohli, protože Uran zaútočil. ,,Opravdu si Blecha myslel, že mě zabije pár řadových členů?" S tím vytvořil smršť menších kamenů, které vyletěly na Fausta. Uhnul možná některým z nich, ale jistojistě pár ran dostal.
Ohnivým bičem, který vytvořil v levé tlapě, švihnul Callidovi po boku. Na Ezru zamířil tesáky, po vlkovi skočil a povalil jej na zem. Jeho zuby se potkaly s Ezrovým břichem.
Zezadu už se však přiřítily i Riveneth s Taniou. Bariéra byla prolomena a vlčice musely projít jeskyní, než se dostali do chodby, kde Uran byl společně s vlky a kde bojovali. Jistě teď měly trochu výhodu a mohli se všichni společně na Urana vrhnout.

Bariéra vlky prakticky nejspíše nepřekvapila, jistě mohli čekat, že vlk nebude jen tak sedět doma bez obrany, když před "chvílí" prakticky přizabil jednu z Bet Společenstva Chaosu. Když začali vlci magicky doléhat na bariéru, mohli si všimnout očí, které je sledovaly z úkrytu. Vlci kteří šli hledat jiný východ do úkrytu si jich možná nepovšimli, ale byly tam a mohli je vidět ti, co se snažili aktivně bariéru rozbít magií.
Najednou z úkrytu vykoukla Uranova černošedá tlama, ale vlk
je rozhodně nepřišel pozvat na čajový dýchánek. Možná Riveneth a Tania ani nestačily říct "ň", když se proti nim rozlétlo několik ohnivých koulí, které začal Uran pálit z tlamy a tlap. Jo, obě vlčice měly co dělat, aby uhnuly. Uran také mířil i na kořeny, které, jak se zdálo, pomalu popraskávaly bariéru. Uran si všiml i Ezry loudícího v křoví a také mu tam vyslal jeden větší šutrák, pokud vlk neuhnul, mohlo mu to solidně pomačkat tělo.
Oči černošedého vlka sledovaly chvíli okolí, byl klid. Bariéra stále držela a on něco procedil mezi zuby. Zalezl do úkrytu, možná že se chystal utéct...
Faust s Callidem (I Ezrou, pokud si všiml) se prodírali houštím za jeskyní a jejich oči mohly objevit nerovnoměrnou zem. Mohla to být cesta k úkrytu? Tajný hlíněný poklop?
Jestliže vlčice dokázaly spojit síly a do bariéry se opřít po její ploše, jistě by jí dokázaly prolomit. Takto měli šanci Urana uvěznit v kleštích a skočit na něj z obou směrů.

Jak se zdálo, vlci se jednohlasně shodli, že křoviny prozkoumají, nebo spíše zapálí a počkají si, zda z nich vlk náhodou nevyleze. Pokud Uran však byl někde poblíž, jejich dohady by upozornily snad i mrtvolu zakopanou hluboko v zemi. Tedy, dohady samců, jak se zdálo, Tania s Riveneth byly trošku tišší a nenápadnější, nejspíše chápaly, co znamenal lov.
Tak či onak, křoviny začaly hořet a Riveneth je začala odtahovat, kus zapálených trní, stromky, kořeny a houštiny, z nich už byla spíše jen ohořelá dřeva. Čím víc se dostávali do nitra hustého porostu, tím víc tušili, že je nejspíše magický. Stopa se tady obnovila a oni mohli na zemi vidět chomáče chlupů, sem tam možná nějakou Uranovu stopu v blátě.
Oheň pokračoval společně s vlky a do nebe proudil smradlavý dým. Jistojistě to již Uran nějak zpozoroval a i idiotovi by došlo, že si Chaos přišel vybrat daň. Najednou se Oheň zastavil a narážel do... něčeho zlatého. Byla to pruhledná, z boku nazlátle vypadající bariéra a iluze zároveň. Jakmile se žár plamenů dotkl bariéry, iluze zmizela a před nimi se objevil úkryt zrádce. Byla to klasická jeskyně s menším vchodem a uvnitř byla tma.
Přes bariéru se Oheň nedostal a pokud vlci zkoušeli do ní skočit, maximálně si tak narazili čumák. Jediná možnost nyní byla Urana vylákat, nebo zkusit nějak bariéru prolomit.

Akt 2, Vykouření ze skrýše

- Naplánuj akci
- Najdi úkryt Urana
- Zkus s Uranem promluvit nebo ho lstí dostat před úkryt
- Najdi kreativní cestu jak zkusit prolomit bariéru
- Prolom bariéru nebo Najdi Tajný průchod
- Napadni Urana a vyžeň ho ze skrýše

Vlci se rychlou chůzí brzy dostali přes rozviklaný most až do Temného lesa. Stopy byly stále poměrně čitelné a Chaosská sebranka tak jednoduše mohla pokračovat ve stopování. Možná sem tam ze stopy sešli, jelikož se v Temném lese poslední dobou kumulovalo nějak více vlků, no ale přesto, že se občas stopy zamazaly nebo protínaly, i tak mohli Chaosané cítit železitou vůní krve a pach z místa činu, který nepatrně patřil zrádci. Jestliže vlci neměli čas promyslet, co dále, nyní byla poslední příležitost, kdy mohli naplánovat útok, než se skutečně střetnou proti Uranovi. Už se pomalu chýlili ke konci hledání.
Cesta to nebyla vlastně ani příliš dlouhá. Jejich stopování se brzy schýlilo ke konci, když narazili na konec stopy. Před sebou však viděli jen jakési křoviny a houští. Mohli chodit dookola, avšak měli pocit, že jsou zde správně. Přeci jen, stopa tady končila, leda by je snad vlk nějakým způsobem svedl mimo. Ale vlastně, možná to bylo dosti pravděpodobné. Nebyl by hloupý, kdyby netušil, že mu po krku půjde celé Společenstvo? Jenže co teď? Alfa tu nebyla a chyběl jistý vůdce skupiny, který by sebranku řídil. Nu, měli hned několik možností
- vrátit se po stopách
- prozkoumat houští
- snažit se najít Urana jinak

Netrvalo to dlouho a brzy se sešla menší Chaosská sebranka. Yefrei vlky prohlédl jen letmo, nebyla zde žádná alfa. Protočil lehce panenky, když se vlci sešli nad jeho tělem a prostě jen debatovali. Vážně, to tady neuměl nikdo najít ani nějakou ztracenou kytku? Vydechl chladnou páru, už se blížila zima, přesto ještě přes stromy lehce hřálo slunce. Ještě aby tu tak umrzl, to by bylo opravdu, ale opravdu potupné.
Když se k jejich skupince přiblížila Riveneth, sjel jí jen pohledem. Další naegovaná samice, prolétlo mu hlavou, když začala mluvit. Neměla čas. No, to vskutku ne. Nikdo z nich. Uran už byl nejspíše dávno v úkrytu a možná i na odchodu z Mois Grisu. Přivřel oči, když k němu vlčice přišla. Lehce zavrčel, když se jala mu rány vypálit, ale chladně se jí při tom díval do očí. Nekňučel, nevydal ze sebe hlas, kromě prvotního zavrčení. Jeho rány byly zaceleny ohněm. Nu, proč ne. Škoda, že z toho asi bude nějaká jizva. Naštěstí Hlídač umělá zázraky. ,,Byl to útok ze zálohy. Myslíš, že jsem čekal zradu, zrovna od.... no nic. Bylo to prostě překvapení a nadělalo svoji škodu," odsekl jen a podíval se na nebe. Pravda byla, že možná sám lehce váhal. Přeci jen, zabít někoho, koho předtím miloval... Kousl se do jazyka a podíval se na Taniu, ta mu začala ošetřovat rány trychtýřkem, který vyvolala Riveneth. ,,Jak můžeš sama vidět, není to žádný slaboch. Ovládá všechny elementy na různých úrovních a navíc, má ještè speciální magii..." Na chvíli se odmlčel. Většinou Uran svou nejsilnější magii nepoužíval, ale Yefrei tušil, že ji má. Jen jí ještě neviděl. ,,Proto jsem vás svolal více. Ani já sám ho nedokážu zabít." Ta slova byla hořká pilulka na polknutí a on je neříkal vůbec rád. Pak se otočil hlavou směrem dal do Lesa. ,,Odtáhněte mne a můžete jít sledovat stopy," poručil si Yefrei a hlavou jim ukázal směr úkrytu.

Úkryt nebyl daleko. Když ho táhli více do hloubky lesa, natrefili na menší jeskyni. Yefrei na ní jednoduše ukázal. Když byl vevnitř, jen přikývl hlavou. Pokud se vlci rozhodli ještě dát nějaké poslední ošetření, mohli tak učinit, než se jejich čumáky snížily k zemi a začaly stopovat zrádce.
Stopy byly ještě poměrně čerstvé a díky dobrému počasí vlci mohli lehce najít pach, směřující po Mostu k Temnému lesu a k úkrytu zrádce.

// Máte tedy poslední možnost splnit byliny a odtáhnutí (plánování akce bude i v druhém aktu) a rovnou si napište přechod do Temného lesa.
//Byliny mohou být třeba i heřmánek, Riv vyvolala trychtýř nebo Faust plazivec, tak použijte klidně ty. Buďte kreativní. :)
Další post 5.12
Akt 1 - Odplata
- Najdi byliny, které pomohou s léčením (nebo je vyvolej, pomoz rozkousat, etc.)
- Odtáhni Yefreie do úkrytu poblíž
- Naplánuj akci