Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Blecha se narovnal a jeho oči propíchly záda vlka, kterému věřil. Miloval. Bojoval za něj. Ručil za jeho jméno ve Společenstvu Chaosu.
Černošedý Uran mu nevěnoval pozornost. Šel dál. ,,No tak stůj, Urane! Říkám ti, aby ses zastavil! Vysvětlíš mi laskavě, co to má znamenat?!" Řval Yefrei naštvaně. Uran se otočil a zamračil se. ,,Je konec. Odcházím. Od tebe, od Společenstva. Tak nedělej scény. Jsi jak malá holka." Flusnul na zem a znovu se otočil, aby odešel. Potřeboval jít zpátky do úkrytu, kde měl předměty, které potřeboval k opuštění ostrovů. Čekal na něj někdo jiný. Někdo, s kým chtěl utéct pryč. Byla to jen lest vlčice, která ho odlákala od Chaosu i Blechy, nebo snad skutečná láska? Kdo ví.
,,Takže jsi mě využil? Tohle pro tebe nic neznamenalo? Sbíral si snad informace?!" Yefrei zuřil, odhaloval tesáky a snažil se zaútočit. ,,Nevyužil. Opravdu jsem tě miloval. Ale ty jsi nebyl schopen to ani přiznat. Tak ses bál o své postavení, že jsi radši držel hubu a jednal se mnou jako se svým psem! Končím tuhle šarádu!" Zavrčel Uran a pokračoval v cestě. Yefrei se zamračil a vyrazil. ,,Nikdo nezradí Společenstvo! Ani mě!"

Strhl se lítý boj. Přesto však Yefrei prohrál a zůstal ležet na zemi. Z krku mi tekla krev, na břiše měl větší ránu, zadní tlapu zlomenou a pár drobných ranek od zubů a drápů po těle. Uran se uchechtnul, moc zranění neměl. Byl silný. ,,Jsi patetický. Tak slabý. Na duši i na těle. Měj se a nelez za mnou. Budu pryč a tuhle životní etapu hezky zapomeneme." Šeptl mu do ucha, nechal ho žít. Měl sraz se svou drahou daleko na severu, musel tam dorazit včas. ,,Tvoje zrada... tě bude stát život," štěkl Yefrei, ale to už byl Uran daleko.
Blecha tiše zavyl. Jeho volání posílené reproduktorem a ovlivněné magií mohli slyšet jen určití členové Společenstva, ať už byli kdekoliv. Uran jej neslyšel. A tak nevěděl, co bude následovat...

Když přišli členové Společenstva, naskytl se jim pohled na světlého vlka. Yefreiova srst byla promočena jeho krví a pocuchaná soubojem. Boj se odehrál před chvílí, vlk stále žil, zranění nebyla smrtelná, ale Blecha radši čekal na pomoc tam, kde byly ještě čerstvé stopy po Uranovi. Věděl, že jeho volání členové uslyší a navíc z tohoto místa budou moci nepřítele lehce vystopovat. A tak ležel, snažil se nehýbat, aby se zranění nezhoršila.
,,Volal jsem vás... abyste mi pomohli," řekl tiše, šetřil síly. Nadechl se a znovu vydechl, těžce, měl jistě polámaná žebra. ,,Nestarejte se o mé rány... stačí... trocha plazivce, Hlídač si mě najde v mém úkrytu," vydechl a zadíval se na temné nebe. ,,Potřebuji od vás... jinou práci. Zrádce Uran... černošedý vlk." Nabral trochu vzduchu do plic, aby mohl pokračovat. ,,Zradil Společenstvo a to... to mu nesmí projít. Najděte ho. Jeho stopy tu stále jsou! Šel po Mostě do úkrytu... v Temném lese. Štědře se odměním, když ho pro mne zabijete." Odkašlal trochu krve.

//Máte nyní čas na post do 3.12 20:00, když napíšete dříve, bude post dříve.

// Úkoly jsou postupné, v jednom postu můžete momentálně splnit pouze dva úkoly, tzn tento akt bude mít minimálně 2 posty od každého.
Allavante přijde později, pište nezávisle na pořadí

Akt 1 - Odplata
- Najdi Yefreie a poskytni mu první pomoc (ošetření zranění)
- Najdi byliny, které pomohou s léčením (nebo je vyvolej, pomoz rozkousat, etc.)
- Odtáhni Yefreie do úkrytu poblíž
- Naplánuj akci

Konvalinka se pohybovala kdesi v okolí a byla první, která zareagovala na skupinku Arryna a Cipher. Zatímco se ostatní léčitelky sešly u Einara a ostatních, ona se jala věnovat jejich ranám a to přesto, že slyšela, jak ostatní léčitelky volají a tušila, že se to týká i jejích sester. Proto dala dvojici rychle do pořádku. Kdyby se nemotala okolo léčitelského koutku, asi by se dvojici nevěnovala jako ostatní, ale takhle se naštěstí stihla ještě o zrzavce postarat, než šla zjistit, o čem je ten povyk v hlavní hale.
To už však měl Arryn i Cipher obvázané tlapky a nanesené plazivce, u čehož nespokojeně komentoval, že vůbec v tom nečase neměli chodit ven a že by tu měli zůstat.
"Máto, Šalvěj!" vyjekla, jakmile dvojici a léčitelský koutek opustila a uviděla, v jakém stavu její sestry jsou, načež se jala neplést pod nohy dvěma druhým léčitelkám, ale začala jim alespoň nosit rostlinky, zatímco se jí do očí hrnuly slzičky. Ani si nevšimla, že Einar odešel.
Mezitím si však někdo další všiml toho, že se ukázala dvojice sester a jedna z nich měla krásný výhled na zakrvaveného otce. Kafka si myslela, že omdlí, ale když si všimla, jak přes místnost kouká Solveig, rychle odtrhla od veškeré té krve očka a rychle dopádila za dcerou Einara a Stiny.
"Nedívej se, jo? Pojď," postrčila ji čumáčkem pryč.

Vlčice pozorovala dění v místnosti a ač ji zjevně příliš netěšilo, že si každý mezi sebou povídá jak by chtěl, nijak se do toho nevkládala... zatím. Nechala Peisiu vyřešit situaci se zraněnou vlčicí, která se rozpovídala o svém zranění, což Serbia elegantně přešla beze zmínky a pak si smečku celou znovu přejela pohledem.
"Jsem ráda, že jsou všichni v pořádku. Peisio, nevidíte Sonoru a Zephira?" optala se jí, načež se její oči stočily ke Camiye.
"Jak daleko vás Sonora následovala, netušíte? Hory mohou být v tomto počasí zrádné..." a to hlavně pro pouštní vlky, kteří se v nich tolik nevyznali. Jenže někoho teď posílat ven bylo nemyslné.
"Etoile, jsem si jistá, že vás naše zdejší léčitelka dokáže ošetřit i bez pomoci bylin, které rostou jinde. Brzy zjistíte, že je Mois Gris plný nové flóry a fauny, kterou neznáte. Pokud jste skutečně zkušenou léčitelkou, mějte oči otevřené, nikdy nevíte která rostlina se vám bude k vašemu překvapení hodit." S tím se odmlčela a přejela si všechny pohledem.
"Poprosím vás o kapku pozornosti, drazí, přeci jen jsme na smečkovém srazu. Nechte mě domluvit než se rozprchnete do vlastních debat," mávla zlehka ocasem, načež se mateřsky usmála na své okolí. "Ráda bych vlky, kteří by se k nám přidali, aby předstoupili - vidím zde totiž spoustu nových tváří." Na chvíli se odmlčela a nechala tuláky, kteří se chtěli stát součástí Namarey, aby se řádně představili. "Ráda vás všechny uvidím jako bratry a sestry Namarey. Bohužel vaše přijetí do smečky bude posledním, co ve své funkci alfy udělám."
Serbia se odmlčela a nechala vlky, aby tuto novinku zpracovali. Většina z nich netušila, jakými vývrtkami si Namarey prošla a neprošla, že přišla o alfu a Serbia teď prakticky zaskakovala, než se najde nová vycházející hvězda pouště.
"Dlouho jsem uvažovala, kdo by byl schopen změnit směr Namarey a pomoct ostrovům pozapomenout, že Namarey ne vždy byla zářným odrazem dobrých mravů," povzdechla si a očima zaloudila k Aerrav, kterou jistě viděla ještě za dob Khana. "Naše předchozí alfa, Khan-fani, sice dokázal zabrat území a udržet si jej, ale následně zmizel bez varování a bez jediných slov na rozloučenou, což uvrhlo celou smečku v chaos. Jistě jsem nezvládla vyřešit všechny problémy, uklidnit všechny pochyby, ale smečka potřebuje novou krev a inovátorskou mysl, která ji povede ke světlým zítřkům." Zraky tentokrát stočila k Peisie: "Doufám, že budeš Namarey i nadále dobrou betou, Peisio Namareyská, a pokud nová alfa dá, na pár chvil se k tobě přidám, než budu na vykonávání úkonů bety příliš unavená."
Serbia nebyla zase tak stará - jeden pohled prozradil, že je však starší než kdokoliv jiný ve smečce a mírné šediny na čumáčku byly oproti černé srsti lehko rozeznatelné.
"Vím, že od tebe žádám mnoho, ale stala by ses novou alfou smečky... Ushari?"

Serbia sledovala chásku srotovanou uvnitř úkrytu a tiše vyčkávala, než se uklidní. Nad Camiyinými pohledy neztratila svou eleganci a nadhled, třebaže vlčici oční kontakt chladně oplácela. Nevypadala, že by měla radost z toho, jak se tu v podstatě cizí vlčice hodlala chovat, ale pro teď nic neříkala. Tedy...
"To stačí," souhlasila Serbia tiše, ale ostře. "Jak zmiňuje Ushari, podobné věci si můžete nechat do soukromý. Merlin, jsem si jistá, že tvůj partner a tvá dcera jsou v pořádku. Dej tomu pár chvil a pokud se tu neobjeví, můžeme je vyrazit hledat. Prvně ale mám co říci," a pohledem zabloudila zpátky mezi vlky, kteří byli uvnitř.
"Zohare, předpokládám, že tvá přítomnost značí přání o návrat do smečky. Ráda mu vyhovím. Netuším sic co bylo důvodem tvé nepřítomnosti, ale bude to jako bys nikdy neodešel." S tím se odmlčela a podívala se znovu k východu. Nikdo další se sem zjevně neblížil... nebylo tedy nač čekat. "Pokud někdo z vás později potká Sonoru, Sivataga či Zephira, prosím přetlumočte jim informace, které se tu dnes dozvíte. Konečně jsem se rozhodla vybrat si svého nástupce, věřím, že povede smečku dobře. Jako posledních několik činů však chci vlky, kteří jsou ve smečce už delší dobu a dnes sem dorazili, povýšit."
"Merlin, Nitocris, věřím, že postavení kappy budete ctít. Brzy se k vám snad přidá i Zohar... ale to už nechám na nové alfě," odmlčela se.
Kdyby tu Akros, Sonora a Sivatag byli, ráda by je na postu kappy přivítala taktéž. Škoda. Inu... to už bude na Ushari až jí oficiálně předá své místo.

Serbia se uvelebila a věnovala Peisii krátký úsměv jako díky za její huňaté polštářky mechu, pak se však zamyšleně podívala po všech, kteří zatím dorazili. Nevypadalo, to, že by chtěla mluvit beze všech vlků přítomných v jeskyni, ale pokud nedorazí, nedorazí. Ještě jim dá chvíli než se posunou.
"Kdo byla ta vlčice za kterou se vydala Sonora?" zeptala se konečně přítomných, zjevně mírně zmatená z jejího odchodu těsně před přesunem celé smečky, ale jinak se ve věci Camiyi příliš nerýpala a jen čekala, jestli dorazí ještě někdo další. Měla přeci jen nějaké větší novinky a na to by se hodila celá smečka.

>> Společně s Namareyčany

Serbia ukázala všem, kteří ji osobně následovali, malou jeskyňku dost vysoko nad slaným jezerem, aby se do ní nedostala voda. Museli k ní sejít z pohoří malou stezkou a výhled z ní byl úžasný, až kamsi na moře... které bylo momentálně mnohem blíže, než by snad mělo být.
Požádala vlky, aby vysušili ostatním kožíšky, sama to totiž pořádně nedokázala a pak si našla místečko dále od vchodu. Během tohoto času se ke skupince přidala i Zubraya, která se rychle do vysušování kožíšků pustila a na všechny během toho kulila oči, hlavně tedy na navrátivší Aerrav.
"Vítám zpátky zaběhlé duše," pravila zlehka, "a také zdravím ty, které ještě neznám. Mé jméno je Serbia a jsem dočasnou alfou Namarey."

Vlčice se ke skupince přidala s menším zpožděním a docela zjevně přichvátala k vlkům v rychlosti, kterou by jeden spíše čekal od posla než od vždy klidné a vyrovnané alfy. K tomu všemu se vlčice tvářila i poměrně ustaraně.
"Omlouvám se za své zpoždění, byla jsem na cestě do hor když jsem si všimla vašeho shromáždění," povzdechla si. Zmateně střelila pohledem po Sonoře a hnědé vlčici, které kamsi odcházely. Setřásla však myšlenky a zmatek a na všechny vlky se rychle usmála.
"Přesuňme se ke slanému jezeru v horách, plánovala jsem se tam po dobu tohoto počasí skrýt. Našla jsem tam jeskyňku... nevím, jestli nás udrží všechny, ale silně doufám," usmála se na osazenstvo Namarey. "Mám pro vás všechny také pár důležitých novinek, takže mě prosím následujte."

>> Dopište si ve vlastním tempu, Serbiu napíšu rovnou ke slanému jezeru

>> Území

Dakomn doběhl sotva pár desítek sekund po Atrayovi, takže v tom trojice vlčků nebyla o samotě. Najednou to byli čtyři proti dvěma - i když jeden z nich rozhodně nevoněl po zlaté. Než však stihl chudák Dakomn něco udělat, přímo před jeho očima zapraskal blesk a nebýt rychle odklonit hlavu, nejspíš by byl oslepený. V uších mu zvonilo a když se zase podíval před sebe, očima se hned zastavil na narušitelích a vykročil vpřed bez jakéhokoliv zaváhání.
"Odchod, mláďata. Jste o-obklíčení a za humny čeká celá smečka. Jestli chcete ž-žít aby jste svým maminkám mohli zaplakat na ramenou, je na čase."

"Hah! Tady na ostrovech, samozřejmě, i když bych asi lhal kdybych řekl, že mě ten mech neznepokojuje," přiznal a podíval se na svá záda, mírně sebekriticky. Pak se však jen oklepal a hlína se zelenou se rozprskly do všech stran.
"Uh-uh, jo, samozřejmě, značíte hranice?" optal se mávl ocáskem, načež rychle ženskou skupinku doběhl a zařadil se vedle jedné ze slečen, co zrovna kráčela po kraji. Taky si očima hlídal Amethy, to kdyby náhodou měla nějaké nepříjemné nápady. To by se mu totiž chudákovi moc nelíbilo. Hlavně nějaké pokousání, protože na něj už od začátku hleděla docela nevrle.
"A vy jste teda úplně nová smečka?" vyptával se dál. "Už docela uvažuju, že se někam přidám. Je to takové jednodušší, však víte, jídlo, úkryt a tak," zamával chvostíkem. "Samota je fajn, ale dlouhá samota je fakt na dlouho."

Hnědý vlk sledoval, jak Atray utíká za zvuky blesku a zahleděl se na Aetase. Nedaleko od něj seděla omega Birch a vlčice Wolthio, všichni nastoupení a očekávající sraz. V momentě, kdy na území doběhla bílá vlčice, napružil se a uklidnila ho až přítomnost druhého vlka, který doběhl s ním. Hlásila však nějakou rvačku na území a v ten moment jednoduše Dakomn předstoupil.
"P-podívám se, co se děje. Dám vědět p-pokud bude třeba p-pomoc," rozhodl a v ten moment se rozklusal opačným směrem, ze kterého právě přiběhla bílá vlčice a její společník.
Birch a Wolthio zůstali na srazu, ani jeden z nich nepříliš fyzicky nebo magicky založený.

>> Les

Dvojice vlčic se držela v místnosti, jedna z nich úzkostlivě vyhlížejíc Hanku a Mátu. Kdepak byly kolegyňky lovkyně? Zdržely se někde na lovu, kam nebyla Mušle pozvaná? Trochu se z toho mračila, protože učedníky měla přeci jen na starost i ona. Tak kde jsou?!
Kafka mezitím klepotala zuby: "Co když bude zase hořet, co když bude zase hořet, co když bude zase hořet..." brblala si pro sebe a Mušle tomu pro teď nevěnovala jediný pohled. Pořád vyhlížela a přecházela z místa na místo, nakonec se protáhla i okolo Leta a Tiary.
"S dovolením, s dovolením... naše lovce jste neviděli?" optala se jich a po jejich odpovědi se zase otočila a odkráčela a posadila se ke Kafce, se zjevně ne úplně dobrou náladou.

Einarovo volání bylo dost hlasité na to, aby jej slyšeli i vlci v útrobách tundry. A jeden takový se právě hrnul zpátky domů. Rychlým poklusem se bělavý člen smečky blížil k hranicím... kdyby tedy nezahlédl na ledu a sněhu barevné kožíšky. Změnil svůj cíl a zamířil za vysokou, černobílou vlčicí s rudýma očima a dvěma zrzavým výrůstkům po jejím boku.
"Stino, rád vás zase vidím," podotkl a pak se podíval na dvojici zrzků. "Nevím jestli jste slyšeli, ale svolává se na schůzi. Spěcháme, včetně vás, omladino," přejel zrzčata očima a pak se podíval po Stině.
"Doprovodím vás. Pojďme hned," mávl ocasem a rozešel se do Alatey.

>> Alatey

Thia a Tania konec

Yefrei očima těkal mezi vlčicemi, které se rvaly do krve. Musel uznat, že jim to docela šlo. Byl překvapen, jak silná mládež v Chaosu byla a zdál se jejich výkonem značně spokojen. Obě tmavé samice už dychaly horký vzduch a pára v noci byla krásně vidět. Zdály se unavené, každý další výpad a pokus o kousanec byl ukončující. Když už se zdálo, že vyhraje bíločerná, která se druhé zahryzla do hřbetu, šedá překvapila a nakonec jí zakousla do krku. ,,Stačí!" Houknul Yefrei, než by z toho byla katastrofa. Pokynul šedé, aby krk černé pustila a oběma přistoupil. Pochválil je, namazal mastí a poslal je na Vyhlídku. Sám se poté rozešel také směrem tam.

Serbia na Xanderova slova zavrtěla hlavou: "Obávám se, že mnoho z našich vlků by biom v zimě příliš neuvítalo. Hlavně s nadcházejícím, nejchladnějším obdobím se budeme zdržovat spíše zde a tak bych naše vlky na vašich hranicích spíše neočekávala." Serbia v tomto ohledu byla tuze pragmatická, protože kdo z pouštních vlků by šel do hor během zimy? Samozřejmě zatím byl jen podzim, ale ten se v zimu uměl přehoupnout velmi rychle.
"Není zde nic co by mě zajímalo," odsouhlasila Xanderovi. "Vyřiďte své alfě srdečné pozdravy a přání pevného zdraví pro něj i celou smečku," pokývla ještě vlkovi s hřívou a na krátko se zahleděla směrem, kterým se vytratila trojice vlků k hranicím Namarey.
"I vám přeji nadále v životě štěstí, Xandera, třebaže bychom se už nikdy nepotkali." A s tím tmavému vlkovi kývla a loudavým krokem se vydala směrem na Namarey.

Vlk zvědavě na skupinku koukal, pořád trochu rozespale, a rozhodně jej nerozhodil ani kyselí výraz který Amethy nahodila. Proč taky? Mohl ji ignorovat a věnovat se těm příjemnějším a povídavějším slečnám!
"No samozřejmě protože tu žiju už hodně dlouho!" kasal se, zuby vyceněné v úsměvu a ocas mu švihal do stran. "Ale teda že by tu byla smečka se rozhodně nevzpomínám. To je nějaká novinka... to jsem spal tak dlouho?" nadhodil zamyšleně a podíval se zpátky k místu, kde ještě chvilku zpátky ležel než vyskočil na nohy. Přišlo ale i na otázku zrzavé.
"Anoth! Věčný tulák, objevovatel a šiřič jen té nejlepší nálady. A s kým já mám tu čest? Snad s někým novým? Určitě se Daénští jen znovu nestěhují, ne?" mrkl na Citru pobaveně. Možná ještě zaslechl její poslední slova než o sobě dal vědět a nebo prostě jen narážel na jejich tendenci chodit z ostrova na ostrov. Kdo ví?