Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kafka
Enigma

Zírala směrem po hořícím alfovi a krčila se celá naježená a vystrašená za svého nového, velkého kamaráda. Ani jí nevadilo, že na ni jeho máma nereagovalo. Odehrávalo se toho tolik že.... že.... ,,Tvoje sestra?!" vypískla vyplašeně a očima skákala mezi alfou, Letem, Yarem a Vittani. ,,Já to nechci vidět. Já to nechci vidět..." zamumlala a zabořila obličej do chundelaté, Enigmovské srsti. Nevzhlédla ani když už skutečně bylo po všem. Co když z nich byly teď už jen uhlíky?!
,,Už je po všem? Enigmo, už je po všem?!" ozvalo se zahuhlání z jeho srsti.

Mušle
Keiji, Vločka

Vločka byla vykulená, Keiji byl vykulený a z těch dvou byla vykulená i Mušle. ,,No jasně že bez chybičky! Nebo... ach, to je... no, moje standarty! Já chci být bez chybičky! Nemusíš se bát!" potlapkala Keijiho rychle, aby mu vyhnala jakékoliv nežádoucí myšlenky z hlavy. Dýchej Keiji, pěkně zhluboka! ,,Víš, chtěla bych být pro Alatey perfektní a tak! No... ale ono to je těžké," povzdechla si a zdálo se, že to trochu přehání. To všechno, aby chudáka sigmu nevystresovala, sotva přišel.
Mušle se smutně na Vločku zadívala. ,,Keiji, tohle je Vločka, naše pečovatelka," vysvětlila mu a i když očima sklouzávala k ohnivé show, spíš se věnovala bílé, netečné vlčici. Hodila jí tlapičku přes záda. Co to bylo, jak se dnes z Mušle stal moral support?! ,,To je dobré, Vločko, ať už se stalo cokoliv." Vždyť chudinka měla mokré tváře! Vločko, Vločko, nebreč! A pak už se Einar odklidil i s Hankou zpátky na svůj podstavec.
,,Vidíte, oba dva? Je to všechno v pořádku," dodala.

Razer
Třezalka, Astrid, Stina

,,A taky Einarovi narostla křídla," dodal ke slovům Stiny, ale spíše z vlastního překvapení, než že by potřeboval nutně Třezalce osvětlit situaci. Brzy dorazila i Astrid, která se ptala stejně jako šedivá vlčka, co se děje. Jen zopakoval slova Stiny: ,,Yaro přivedl cizího vlka a Einar poměrně efektivně zařídil, aby se to znovu neopakovalo," podotkl. Jenže brzy na to už byli vlci odvoláni a vpuštěni dovnitř. Razer očima těkal směrem k Vittani, Yarovi a Letovi, ale ani za jedním z nich nezamířil a jednoduše se posadil znovu do místnosti. Pokud by se k němu chtěl někdo přidat, samozřejmě mohl.

Scar a Veanna čekali, ano. A chaosští dokonali co dokonat měli. Dvojice počkala, než se všichni shlukli okolo, než se Hlídač ujala slova. "Jednoho jste málem nechali utéct," vyčetla jim, ale z jejího spokojeného úsměvu se dalo soudit, že to nemyslí nijak špatně. "Nicméně jste se jich zbavili hezky. Už tu otravovat nebudou. Tenhle les bez nich bude mnohem lepší, dobrá práce." Nepoděkovala jim, i když to byla ona, kdo je o pomoc žádal, ale taková už Hlídač byla. Možnost si trochu užít byla jistě pro chaosany dostatečným poděkováním - nebo to si alespoň myslela. Zvědavě se podívala na Allavanté a Noira. "Ale, někdo rád sbírá suvenýry? To se taky půjdu podívat, jestli tam neuloupnu něco zajímavého."
Ovšem zatím zůstala sedět a slova se ujal alfa, který toho měl na srdci víc.

Konvalinka
Shine, Hvozdík, Podběl, Máta, Šalvěj, Doubravka, Dorya

Konvalinka sama se nespokojeně zavrtěla, když padaly dotazy na to, jestli jí. No... moc ne. ,,Já vím, já vím... táta mi dal alespoň nějakou houbu, která mě zasytila. Musím se té magii nějak... naučit. Možná bys mi mohla pomoci?" upřela na ni prosící kukadla a na Hvozdíka se usmála, když viděla, jak se tváří. Brzy se už však vytratila za Podbělem, který měl poměrně silnou reakci na to, že máma s Hvozdíkem chtějí odcházet. Zlehka do něj dloubla čumáčkem.
,,Neboj, já nikam nejdu," pošeptala mu a vzhledem k tomu, že z jejich sourozenců nevystoupil ani nikdo další, předpokládala, že jich tu zůstane poměrně dost. Jenže alfa pokračoval a na Konvalinčině tváři se zračilo nespokojení. Byla však odvolána s matkou a Šalvějí do léčitelského koutku.
Prve dotlapkala za matkou a otřela se bokem o Mátu, u čehož mávala ocáskem. Ahoj, sestřičko! Konvalinka byla nadšená, že všechny vidí. Očima sjela i k Hvozdíkovi: ,,Doufám, že nás sem budeš chodit navštěvovat! Protože... protože já odtud neodejdu a chci tě pořád vídat," pronesla s mírně nafučenou tlamičkou. Opovaž se na sestru zapomenout, Hvozdíku!
Neměla však šanci si s ostatními povídat více, rozešla se totiž s mámou a Šalvějí směrem k léčitelskému koutku. ,,Odvar by se hodil, vypadá hrozně promrzle," pronesla Konvalinka a na Fialku se usmála. Doubravce se snažila nemotat pod tlapky, jelikož tohle byla její doména. Kdepak ale byla Astrid a Sierra?
,,Kde jsou ostatní léčitelky?" zeptala se tak Doubravky.
Když začala celá přehlídka s plamínky a křídly, Konvalinka jen zaraženě zírala a pak se rozťapkala vpřed a jedno z pírek zachytila. ,,Podívejte, vypadá čistě jako ptačí," vydechla a ukázala ho zbytku léčitelek. Že Einar hoří (zase), ji zjevně moc netrápilo. Jen doufala, že Yarovi neublíží. Toho sledovala s mírnou úzkostí.

Razer
Keiji, Cinder, Vločka, Vidar, Taiclara

Razer postával nedaleko východu a viděl tak vejít dovnitř všechny opozdilce. Mírně zavrtěl hlavou, když viděl, jak se dovnitř žene Cinder a když se všem představil Keiji, hovorovým hlasem k němu podotkl: ,,Vítej, Keiji." Pak ale poslouchal alfu a dovnitř se brzy prodral Yaro a vlk po jeho boku. Mírně se zamračil a očima i sjel směrem k Vločce, která zrovna přála upřímnou soustrast Taiclaře. Dobře, zdá se, že tato schůze bude ošemetná. Razer si tedy povzdychl.
,,Vločko, co se jít postavit za Mušlí?" popohnal vlčici, aby se nemotala v nebezpečné zóně - a aby se držela u někoho, kdo ji trochu zkoriguje. Sám se držel u východu, i když nebyl jedním z těch, které o to Einar požádal.

Kafka
Enigma, blízkost Enigmy

Kafka přešlápla a kulila na vysokého vlka modrá očka. Jakoby pořádně netušila, co říct. A možná že taky ani netušila. Vždyť se na ni podívejte, byla vyhnaná se socializovat! S cizím vlkem! Chudinka albínka!
Možná až skoro příliš úzkostlivě mu zírala do obličeje. ,,Och, netuším, kdo je Cipher... pro mě jsi jenom Enigma," zamumlala vlčice, než očima střelila do okolí. Ta vlčice, co vypadá jako on - to asi bude Cipher, že? No, není třeba plakat nad rozlitým mlékem! Kdokoliv, kdo na ni z Xanderovců reagoval, dostal nervózní úsměv. Vlčice neustále střihala ušima za všemi zvuky.
,,Um... moje kamarádka, Mušle, říkala, že si mám najít jiné kamarády. Takže... chtěl bys být můj... kamarád?"
A pak nastala celá planoucí šaráda. Kafka se naježila a běžela se schovat za Enigmu (a nejspíš i za Cinder, pokud se k ní už Enigma dostal - Cinder aspoň znala z dřívějška). ,,Neudělá Yarovi nic, že ne?" vykvíkla.

Mušle
Šalvěj, Keiji, Vločka?

Mušle natěšeně poslouchala, co jí Šalvěj povídá. Vypadala neskutečně nadšeně ze všeho, co její mladší kamarádce vypadlo z tlamičky. No teda! ,,Páni, to je tak vzrušující! Vážně bych chtěla taky někam takhle vyrazit! Ha, třeba se po srazu taky vytratím," zahihňala se. Jenže brzy už byla Šalvěj odvolána a Mušle se zašklebila.
,,No jo, povinnosti, povinnosti. Já se schovávám před Hankou, aby mě zase nezapřáhla, ale myslím, že si mě všimla," povzdechla si a podívala se směrem k podstavci, kde seděla Hanka. ,,Taky nevypadá moc dobře, všimla sis? Jak lezla nahoru, tak mi přišlo, že kulhala. Měla by ses na ni potom taky mrknout." No jo, Hanko, švitořivé Mušli jsi neunikla, trp následky!
A tak tam Mušle seděla sama, protože Šalvěj odešla a Kafka lítala kdo ví kde. Mírně se zašklebila a už se rozhlížela po nové oběti. Tak... kdo tu vypadal osamoceně, koho by mohla vyzpovídat? Ach, tamhle!
,,Keiji, Keiji, tady!" zvedla tlapičku, jakmile byl vlček představen. Jdi se seznamovat, drahý modrásku! A co se týkalo té ohnivé show... inu, neviděla to poprvé. Pokud by však Keiji vypadal, že se bojí, tak by ho tlapkou poplácala po zádech. Vlastně asi kohokoliv, kdo se okolo ní motal a vypadal vyděšeně.
,,To bude dobrý, on je Einar hodnej, jen si srovnává pořádek. Fakt. Těm, co všechno plní bez chybiček by nikdy neublížil! Třeba na mě je moc hodný, vždycky když se potkáme!" špitala tak, aby to Einar neslyšel. Pak by se to taky mohlo klidně změnit, že?

Konvalinka
Shine, Hvozdík, Podběl

Konvalinka moc neotálela a vydala se za Šalvějí z červené louky. Sice každá šla jiným směrem, ale Konvalinka, která se ještě nějakou dobu zdržela s otcem, dorazila do úkrytu později než její sestra. A překvapivě tu zahlédla i další známé tváře!
,,Hvozdíku! Mami!" vykřikla, protože vlky zrovna zahlédla u vchodu a už se běžela se sourozencem i matkou pomazlit. Hvozdík vedle ní skutečně vypadal jako hobit. No, co se dalo dělat, sestry prostě vyžraly vysoké geny. Konvalinka však byla skutečně kost a kůže, což vedle její matky a sourozenců vypadalo zvláštně prapodivně. Pak začala mámě hned přeříkávat, jak našla na červené louce rostlinu a kmitala očima mezi ní a Hvozdíkem. Einar, co se mezitím odklidil, její zraky zrovna neupoutal. Jakmile se však řádně pomazlila s mámou a i s bratrem - třeba že by Hvozďa nebyl zrovna mazlící typ - odběhla do koutu, kde se uložila k Podbělovi, který byl podroben její sourozenecké lásce. Šalvěj momentálně byla nechána o samotě, protože se s Konvalinkou sotva pár hodin zpátky viděly a ona momentálně chtěla vymluvit díru do hlavy nemluvného bratra.
Do léčitelského koutku se nevydala, bylo tam na její vkus už trochu přeplněno.

Razer

Razor vkročil do úkrytu pár minut poté, co Einar venku před úkrytem zavyl. Oklepal se a rozešel se hlouběji do úkrytu, kde všechny přítomné řádně pozdravil. Jeho pohled se zastavil na Fialové, která byla tažena směrem do koutku, ale nenabídl pomoc a ani to nijak nekomentoval. Sám se vydal spíše do kouta, kde se k němu mohl přidat kdokoliv, kdo s bílým vlkem chtěl pár slov prohodit.

Mušle, Kafka
Šalvěj, Enigma

,,Jémináčku, Šalvěj! Ty jsi vyrostla!" ozvalo se náhle vypípnutí, jakmile šedá vlčice složila šunku. ,,Páni, Kafko, hele, hele! Dívej, jak je velká!" radovala se Mušle a už se nadšeně k Šalvěji lísala.
Kafka se za světlou vlčicí táhla s ocasem mezi nohama. ,,Je tu hrozně moc vlků..." špitla.
,,Ale Kafko, samozřejmě že je! Vždyť nás sem zavolal Einar! Určitě nám musí povědět o hromadě novinek!" zahihňala se a pak její pohled padl na chudáka, osamělého vlka. ,,Oho, podívej! Tamten! Vypadá stejně vyděšeně jako ty! Tak, Kafko, jdi se seznamovat!" a efektivně vykopla albínku za jedním z dvojčat. Ta se zahleděla na Šalvěj, jakoby ji žádala o pomoc, ale pak jen stáhla uši a vydala se za hnědým, vysokým synkem.
,,A-ahoj," ozvalo se brzy pípnutí vedle Enigmova boku.
Mušle se mezitím znovu otočila k Šalvěji. ,,Tak, Šalvěj, a teď mi pověz VŠECHNO co se stalo co jsme se neviděly!"

Tohle budou rozhodně dobř novinky pro smečku. Pampeliška byl rád, že ji vidí živou a zdravou, protože každého schopného člena by byla škoda. Že si ho nepamatovala? Nevadí. O to méně vadilo, že si nepamatoval její jméno, ne? "Jsem Pampeliška, sigma tvé... smečky." Radši se vyhnul slovu 'společenstvo', když bylo kolem tolik zvědavých uší. "Neznáme se příliš dobře, ale pamatuju si tě. I když jsi dřív vypadala... Trošku jinak. lebka z její tváře s věkem zmizela, ale pořád to byla ona. "Mohl bych znát tvé jméno?" rozhodně se neptal proto, že by zapomněl, to samozřejmě ne! Ohlédl se po tmavé srnkové vlčici a pak se podíval zpět na Artume. "Nicméně tvá společnice už se odebrala k odchodu. Nebudu zdržovat. Hodně štěstí na cestách. Vyřídím ostatním, že jsi živá a zdravá." A s tím se Pampeliška sebral a zamíchal se opět v davu.

Stray, Artume

Srocovalo se tu podezřele mnoho vlků a to nebylo něco, co by mohlo jen tak uniknout všetečným očkům Chaosu. Pampeliška přiklusal blíž. Dělo se tu snad něco důležitého, o čem by měl vědět? To nezjistí, dokud to neprozkoumá. Nenápadně se zamíchal mezi vlky, aby se dostal blíž k vychrtlé vlčici a jen rychle omrkl, co se tam děje. Aha, kytka. A docela pěkná kytka. Takovou by snad jednou mohl darovat vlčici svého srdce... kdyby nějakou měl.
Co ale také postřehl byly nějaké známé tváře. Moudrou poznal hned a zdvořile na ni pokývl, jak se tomu slušelo a patřilo, když sigma zdravila betu. Ale... kdopak to byl támhle ten s tím hnědým kožichem? I k němu se samozřejmě donesly informace o zmizení dcery Šamana a Usměvavé. překvapeně zamrkal, než se sebral a vyrazil za ní. Jak jen se jmenovala... Bylo to už dlouho a nutno přiznat, vlastně ji ani moc neznal. "Zdravím. Rád vidím, že jsi živá a zdravá." řekl mladé vlčici. Vskutku rád. Byla by jí škoda. Společenstvo potřebovalo silnou mladou krev.

Ikari a Dallius
Boj v táboře započal. Ikari a Dallius dokážou jistě společnými silami přemoct starého nemocného vlka, pokud... ano, pokud si dají pozor na magie, které mohl ovládat. Byl ale přece nemocný a zastižený nepřipravený. Ikari se skutečně povařilo čapnout ho za kožich a ucítila v tlamě jeho krev, jak její zuby prorazily kůži. Vlk se v jejím sevření zmítal a snažil se bránit a když její kořeny začaly svazovat jeho tělo... vlk odpověděl svou vlastní magií. Kořeny vzplanuly. Byl by se možná i Ikari vytrhl, kdyby v tu chvíli nepřiběhl Dallius a nepustil se do něj taky. Vlci se o něj musí nyní postarat společnými silami.

Vaším úkolem bude napsat, jak s vlkem bojujete. Můžete za vlka nyní manipulovat a zabít ho. Váš post, kde boj popíšete, musí mít minimálně 400 slov, ale mějte prosím na paměti, že budete spolupracovat - ten, kdo tedy napíše první, by měl ponechat nějaký prostor bojovat tomu, kdo bude pomalejší, a ten, kdo napíše jako druhý, bude muset reagovat na toho prvního.
Váš soupeř je nemocný, tedy není fyzicky příliš silný, nicméně ovládá silnou magii, kterou musíte vzít v potaz:
Oheň - 10 level
Štít - 8 level
Světlo, aura a snění - 3 level

Noir
Noirovi s bojem jistě pomůže Alduin. To by bylo silně nechaosské bojovat jeden proti jednomu, že? Noir se elegantně vyhnul kořenům a srazil vlčici za běhu. Setkaly se jako dvě koule chlupů a už se váleli po zemi v jednom klubku. Vlčici náraz vyrazil dech a na chvíli ji omráčil, ale ani pro Noira to nebylo nic příjemného.. nebyla žádný drobeček, bylo to skoro jako srazit se se zdí. S polstrovanou zdí, která se po nárazu sesypala na hromadu, ale pořád zdí. jak se pokusil zahryznout, jeho zuby sklouzly po její srsti a zanechaly po sobě jen mělký šrám. Vzápětí mu útok uplatila a bolestivě sekla zuby po boku. Rozhodně se nehodlala nechat jen tak zavraždit.

Tvým úkolem bude popsat boj na 500 slov. Je to o něco víc, protože nebudeš muset brát ohledy na žádné spoluhráče a co s vlčicí uděláš je tedy čistě na tobě. Alduin ti v boji pomůže pouze v případě, že by se Noir dostal do vážných potíží.
Tvůj soupeř je zdravá vlčice na vrcholu svých sil. Je rychlá a obratná, ale je vzrůstově menší než Noir a Noir je tedy fyzicky silnější. Je rozzuřená a připravená bránit sebe a svou rodinu do posledního dechu. Nevzdá se a je odhodlaná Noira zabít. Ovládá pouze jednu magii a to magii země na 10 levelu.

Allavanté
Allavanté byla na boj sama, ale dobře věděla, že toho mladého floutka zvládne. A taky že ano. Nevyšla z boje bez zranění a když vzhlédla od jeho umírajícího těla, aby zjistila, jaká je situace v táboře, zjistila, že se tam už také bojuje. No, ona svou část už odvedla. Nechyběl však někdo? Zatímco Riveneth stále hlídkovala v okolí tábora, po Rhysburr jako by se najednou slehla zem. V táboře nebyla. kam však mohla zmizet? Možná si poradila s vlkem, který se pohyboval v okolí a pak se vydala zpátky?
Allavanté se po ní mohla jít porozhlédnout, pokud chtěla. V takovém případě může objevit na druhé straně tábora náznaky boje. A pár kapek krve své dcery, po které nebude nikde ani stopy. A nebo se mohla rovnou vrátit za Scarem a Veannou, kteří hlídkovali v okolí.

Všichni
Jakmile se vlci postarali o trojici v táboře, nezbývalo než se vrátit domů. Pokud někdo chtěl, mohl si z mrtvých vzít nějaký suvenýr do pelechu - tohle byl Chaos, tady se za takové věci nesoudilo a byl to koneckonců dobrý boj.
Scar a Veanna na ně čekali zpět na louce. Vlčice měla kožich mírně umazaný od krve a spokojeně se usmívala, zatímco Scar se tvářil... neutrálně. Oba čekali, až se kolem nich vlci, kteří se vrátili z tábora, shluknou. měli jisté novinky, o které se chtěli podělit.

Příštím postem vypravěče už mám v úmyslu akci zakončit a budete volní se rozběhnout kam budete potřebovat. Samozřejmě až poté, co budete náležitě odměněni za počet postů a to, že jsme vydrželi až do konce!

Zatímco Merlin a Zohar zamířili pryč, Ushari se přiblížila a Serbia jí věnovala tázavý pohled. Co potřebuješ, zrzavá slečno? Brzy to z ní však vypadlo. Serbia nadzdvihla 'obočí', protože nabídka, že půjde úplný cizinec, co se do smečky teprve přidal, mluvit o jejich smečce s jinými alfami... jí přišel mírně přes čáru.
,,Není třeba," odpověděla jí Serbia. ,,Pokud by bylo potřeba navázat kontakt s nějakou z ostatních alf, šla bych sama a nebo bych poslala Peisiu. Neber si to osobně, Ushari, ale jsi skutečně novou členkou a neznám tě. Pokud budeš chtít vyřizovat podobně důležité zprávy, bylo by fér počkat až budeš moct říkat poušti domov delší dobu. Vedle toho," střihla ušima, ,,smečka se téměř rozpadla už pod vedením Khana. Ačkoliv věřím, že by ji byl schopen s chutí do práce obnovit, není třeba ostatním smečkám zmiňovat, proč jsme ve stavu v jakém jsme." Ale Ushari hledala něco, co by mohla udělat. Aby se osvědčila, aby se stala právoplatnou součástí smečky. Říkala, že je léčitelka? Dobrá tedy.
,,Měli jsme zde léčitele, Ceruma. Mohla by ses pokusit po něm podívat," rozhodla Serbia. ,,Určitě by tě naučil hodnotným znalostem o zdejší flóře. Pokud by však nebylo možné Ceruma najít, pak se o zdejší flóře pouč sama a přines zpátky bylinky, které by šly použít v případě zranění. Jedná se o poměrně nevděčnou práci, hlavně teď v zimě - jsem si ale jista, že vlci s elementem země mohou rostliny vyvolat i v takovém nehostinném počasí. Pokud bys ohledně toho měla dotazy, optej se Peisii. Já se s elementem země nenarodila."

Serbia přešlápla na místě jak se všichni vlci rozmluvili přes sebe. Všichni, kteří sem došli, se chtěli přidat do smečky - a Zephyr s Peisiou přijali své povýšení. Mírně přivřela oči na Zoharova slova. Byla by k nim i něco řekla, ale to už se vyjádřila flekatá vlčice.
,,Jak zmínila Peisia, bylo by jistě skvělé se tu takto znovu sejít za dva dny. Můžete mezitím ukázat, co můžete smečce přinést - ať už obnovování hranic, kořist a nebo něco dle vašeho uvážení. Taky vám to jistě dá moment prohlédnout si ostrovy." Klikla jazykem a pak se její pohled přemístil na Zohara. ,,Schází ti taktnost, ale doufám, že se jí naučíš."
,,Taky bych ráda, aby jste se všichni představili, než se rozejdete." Její pohled prvně skončil na Ushari, na Zoharovi a nakonec na Merlin. V jakém pořadí se představí bylo poměrně jedno. ,,Jak již víte, mé jméno je Serbia. Toto je vaše kappa Zephyr," kývla k bílo-zrzavému vlčkovi, ,,a vlčice, které právě odešly do úkrytu byly Zubraya, Peisia a její společnost." Neznala jméno bílé vlčice a nijak se neměla potřebu doptávat pokud ke smečce patřit neměla.
,,Máte mé svolení obejít a obnovit hranice, Merlin a Zohare. Naše území je tato část oázy, kus pouště a cíp kvetoucí louky na severu." S tím se ze svého sedu postavila.
,,Pokud máte nějaké otázky, ptejte se teď." Potom si nejspíš odejde po svém. To důležité přeci jen už zmínila, smečkový sraz za dva dny (// tedy dva herní měsíce).

Delta střihnul ušima, ale jinak neudělal žádný pohyb. Pouze klidně stál na místě. V některých chvílích se zkrátka hodilo mít dobrou paměť a pamatovat si každý detail, hlavně když se jednalo o smečkové záležitosti. A tohle byla přesně jedna z nich. Vybavoval si, jak a co mu Lissandra tehdy říkala o vlčatech, mezi která patřila i mladá vlčice. Upřímně neměl žádná očekávání ohledně jejich návratu, ale alespoň jedno z nich zřejmě mělo dost rozumu na to, aby se do smečky vrátilo a ukázalo se. Co se stalo se zbytkem ho příliš netížilo.
„Těší mě, Ricco,“ začal a na chvilku se odmlčel, aby si řádně promyslel, jak jeho oznámení zformulovat. Chtěl být přesný, aby se vyhnul případným nejasnostem. „Ricco, do smečky ses narodila, ale přesto s tebou zdejší alfa nikdy nemluvila. Ani já jsem tě nikdy neviděl. Pokud si tedy stále přeješ ve smečce zůstat, můžeš se za člena považovat. Začneš však na nejnižším postavení a budeš povýšena až v momentě, kdy získáš zpět naši důvěru ve tvou loajalitu,“ mluvil pomalu a nahlas, tak, aby každé jeho slovo bylo zřetelné a nemohla jej za nic zaměnit. Pokud neměla žádné otázky, považoval téma za ukončené.
Opětoval mladému vlkovi pohled. Hah! „To tě matka nic nenaučila? Nebo snad neumíš poslouchat?“ Delta nadále udržoval oční kontakt. Sice byl alespoň trošičku rád, že se Lissandřino vlče dokázalo takhle nebojácně vyjádřit, ale zcela to zastínilo zklamání z jeho nevzdělanosti. „Jakožto syn alfy by ses měl stydět. Jmenuji se Delta a jsem beta zdejší smečky,“ prohlásil nakonec. Upřímně měl důležitější věci na práci, a tak jim kývnul na rozloučení, otočil se a pokračoval v obhlídce území.

Oba ho pozdravili a pak jen mlčeli. Delta si lehce povzdechl a na pár sekund zavřel oči. Ta dnešní mláděž, pomyslel si zklamaně. To je tak vystrašil, že na něj po pozdravu zvládli pouze okounět? Očekával, že Lissandra svá vlčata vychovala o něco lépe, ale nedalo se nic dělat. Možná to bylo tou chybějící otcovskou figurou v jejich životech... Alespoň měli dost základní slušnosti vůbec pozdravit.
Hnědý nehodlal chodit kolem horké kaše. Chtěl to mít co nejrychleji za sebou, aby se mohl vrátit ke svým ostatním povinnostem. „Smím se zeptat, s kým mám tu čest?“ Delta otázku cíleně směřoval pouze na mladou vlčici. Možná to měl být i menší test pro Lissandřino vlče, zda se bude zbytečně představovat také. Představení z jeho strany se však nedočkali - nepřišlo mu v daný moment důležité.

Serbia se podívala na Peisiu, povzdechla si a přikývla. K srazu se mezitím přidala i další vlčice z Namarey, Zubraya, která ale nepozdravila, jen se posadila opodál a vypadala velmi sklesle. Serbia se rozhlédla po přítomných a odkašlala si. "Alfa naší smečky, Khan-fani, je už delší dobu nezvěstný. Nevím, co se s ním stalo. Nemáme o něm žádné informace."
"Ani ždibíček," vzlykla Zubraya, ale ostrý pohled od Serbii ji umlčel. Teď bylo potřeba vyřídit smečce důležité informace.
"Jakožto nejvýše postavený člen smečky přebírám post alfy, dokud se Khan nevrátí," oznámila Serbia a otočila se na Taniu. Červenočerná měla celkem jasno, jak s tímhle naloží a skarabová vlčice to mohla jen přijmout. Pouze na Taniu pokývla. "Ať se ti tedy daří. Oznámím tvůj odchod i ostatním, pokud se tu objeví." Nic dalšího od Tanii už nepotřebovala, vlčice si mohla jít po všech čertech.
A dál Peisia. "Peisio, ráda bych tě povýšila na post bety. Alespoň dočasně, než se Khan vrátí, ale věřím, že pokud se osvědčíš, budeš si post moct ponechat. Přijímáš?" Bylo docela jasné, že Serbia myslí na zadní vrátka. Pokud by se něco stalo i s ní, nebyl by tu nikdo další, kdo by mohl zastat post alfy a smečka by se mohla snadno rozpadnout. Pokus Peisia přijala, Serbia na ni vděčně kývla, ale jinak se srnka mohla jít věnovat vlastním činnostem. "Peisio, byla bych ráda, kdybys nyní šla obhlídnout území. Pokud narazíš na někoho dalšího ze smečky, pošli ho prosím sem." Peisia byla volná, mohla běžet kam se jí teď zachtělo.
Další na pořadí dne byl Zephir. Serbia mu pokývla na pozdrav. "Zephire, tebe bych ráda povýšila na kappu. Už jsi v Namarey dlouho. Zubrayo, to samé platí pro tebe." A v poslední řadě se otočila na nově příchozí. "Všichni, kdo mají zájem se do Namarey přidat, ať nyní přijdou za mnou."

Kde jindy kryjí zem vlčí máky, rudé jako krev, teď vše pohltila bílá. I zvuk – každý krok, každé slovo tlumené sněhovou pokrývkou. Ticho a klid, pro někoho přívětivé a pokojné, pro jiné možná nepřirozené, přebíhající po hřbetě, mrazivější než zimní vítr. Kdo se však pozorně díval mohl v moři bíle spatřit dva flíčky barvy.
První z nich byl černošedý. Konvalinka, vyzáblá vlčice, hubenější než by bylo zdrávo. Ten sebemenší závan severního větru jako by ji mohl odnést, i přes kousavou zimu se však nestarala o sebe. Místo toho opečovávala druhý kousek barvy – poslední červený kvítek. Na zběžný pohled jen jeden z vlčích máků, jeho lístky omrzlé, některé už zcela opadané, okvětní plátky působící tak křehce, jako by se měly rozpadnout jen na ně dýchnout. Přesto se rostlinky držela jistá grácie když se tvrdošíjně držela života, na který by teď neměla mít právo.
Byla to Konvalinka, kdo ji vyhrabal ze sněhu a teď se snažila o kvítek co nejlépe postarat. Kdo prošel okolo, právě ona ho zastihla, vyzvídající co se kde děje, jak se komu v zimě daří, jak se s ní vypořádává, s bezmeznou a upřímnou zvědavostí. O to více pokud se jednalo o členy její rodiny, vítající je s láskou, visící na každém slůvku.
I přes svůj žalostný stav vypadala plná života, každý kdo se na ni snad optával ujištěn, že se má skvěle a nemusí se jí trápit. Ať se radši podívají na Ruměnku, zázrak života v zimě. Vyléčí každou ránu, určitě právě proto přežila! Každý, chtě nechtě, byl upozorněn na každičký detail který Ruměnku odděloval od vlčího máku.

// Vašim úkolem bude popovídat si Konvalikou o tom, co je nového, co zajímavé jste naposledy viděli, hezky nakrmit její zvědavost - alespoň na 300 slov.
Kdo Ruměnku ještě nemá, Vašim úkolem je se u rostlinky houpající se na pomezí života zamyslet se právě o něm. A o smrti. Pomíjivý? Tragický? Bezvýznamný? A co je po něm, je tam vůbec něco? Setkali jste se už tváří tvář se smrtí (užeňte si existenční krizi). Alespoň 600 slov - celkem tedy 900.
Čas na získání od 10.2. až 29.2.

// Ricca a Eren

Hnědý vlk se procházel podél hranic Daénské smečky s jistou známkou sebevědomí, kterou si mohl dovolit pouze někdo s léty zkušeností. A ještě aby ne, přeci se na postavení bety nedostal omylem. Však ani teď se nejednalo o pouhou procházku, ale o kontrolu hranic. Přestože měla smečka dalšího hraničáře, Delta měl rád věci pod kontrolou, a tak se chtěl ujistit, že vše bylo v nepřítomnosti ostatních v pořádku. Hlavně ho zajímal vlastník neznámého pachu, který se na území a v úkrytu objevil. Nesl na sobě matný náznak smečky, ale nemohl si být jistý, zda se jednalo o někoho, kdo se po dlouhé době vrátil, nebo někoho, koho Lissandra už nepovažovala za součást Daénu.
Zdálo se, že Lissandřin mladší vrh se konečně rozprchnul do světa. Jedno z vlčat se však nevzdálilo příliš daleko od domova, než jej někdo zastavil. Delta se odchýlil od své obvyklé trasy a vkročil hlouběji do části lesa, která nespadala pod jeho dohled. Pach vlčice odpovídal tomu, který cítil na území. Však on zjistí, o koho se jedná. Stačí, aby se představila. „Zdravím,“ oslovil dvojici a nechal jim chvilku čas, kdyby z nich náhodou mělo vypadnout, co tady dělají, samo.

Po Khanovi nebylo ani vidu ani slechu. Věc se měla tak, že se už ve smečce dlouho neukázal. Opravdu dlouho. Černá vlčice doufala a hledala, ale nyní si už musela přiznat, že je klidně možná, že se Khana někdo rozhodl přetáhnout po jeho nevymáchané tlamě - a že už ho smečka neuvidí. Byl čas jednat, jak si musela přiznat, a jakožto nejvýše postavený člen pouštní smečky bylo na ní, aby se rozhoupala k akci. První krok - oznámit zmizení alfy smečce. Druhý krok - zaopatřit smečku v době jeho nepřítomnosti a počítat s nejhorším.
Dorazila na území Namarey... a místo aby svolala smečku, zjistila, že už se tu dvě členky nachází - spolu s třemi cizími vlky. "Peisio, Tanio," pozdravila je s pokývnutím, "potřebuju s vámi mluvit. Nevíte, kde jsou ostatní členové smečky? A zdravím i vás ostatní. Jste snad zájemci o vstup do smečky?"