Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Ostříží zrak

Vlk, Atreas, provedl Stray kolem nejvyšší hory, zatímco poslouchal, co má na srdci. ,,To dává smysl, jsou to jeskynní rostliny," podotkl jednoduše. Jakmile však vstoupili na červenou louku, dost viditelně pookřál. ,,Spěchej!" pobídl vlčici na okraji sil spěšně, aby se přesunula za ním. Sám se rozhlížel a nakonec se zastavil u podivné, cizí rostliny s červeným květem. Odložil luminy a jednoduše si lehl, až v rudých květech skoro zmizel. Co tam dělal Stray tušit nemohla, ale když byl hotov, utrhl plody luminy opatrně zuby a položil je... na zem? Ne, něco tam měl. Nějakou misku! A pak se natáhl po podivném rudém květu a rozhlédl se. ,,No, potřebuju to něčím rozdrtit. Umíš se vzduchem, udělala bys to?" optal se okamžitě Stray. Těžko říct, jestli on s ním neuměl, nebo ji chtěl motivovat, aby si medicínu udělala sama.

Yefrei se pobaveně ušklíbl, když viděl Noirovu reakci. Zdálo se, že přesně o tohle mu šlo, o to druhého vlka popíchnout. pampeliška se mezitím usmál na Noira a Dail, "Rád vás poznávám, bratře a sestro. A ano, oba patříme do Chaosu už nějakou dobu. Já jsem sigma a tady můj kolega je beta."
Zatímco Yefrei se dál už tolik nezapojoval a spíš poslouchal, Pampeliška, ten výmluvnější z dvojice, se do rozhovoru zapojoval aktivněji. přikyvoval, když Zeiran začal vyjmenovávat vlky, těžko však říct, zda někoho z nich znal nebo ne. Možná jen od slyšení. V Chaosu nebylo nic neobvyklého, že vlci zjistili že jsou ze stejné smečky úplně náhodou, případně proto, že se o tom zmínil někdo další. "Doufám, že se alespoň někdo ještě ukáže, je nás tu zatím dost málo," řekl. "A nemám tušení, asi jen Hlídač sám ví, co má v plánu. Myslím ale, že v tomhle počasí se mu nebude chtít chodit sem."
Zatímco mluvili, začalo pršet. Vlci tu pod stromy naštěstí byli z velké části chránění, pod stromy nepršelo a většinu krup schytaly větve, brzy však stejně bude dobré přesunout se někam pod střechu.

Razer moc dlouho nezůstal v úkrytu, jelikož nečinnost a čekání nebylo něco, co měl v povaze. K tomu všemu by se rád prokázal jako schopný člen smečky. Konec konců k tomu nyní byla dobrá příležitost. Možná by mohl dotáhnout alespoň králíka či něco podobné velikosti. Jistě, králík skutečně smečku nezasytí, ale něco málo prozradí o jeho chuti se sem přidat. Spokojeně mávl ocasem a bez rozloučení s Vé se prostě vytratil. Necítil k tmavé žádnou povinnost jí hlásit, kam jde a co dělá, navíc co se týkalo druhé dvojice, nejspíš jej viděla kvapně projít chviličku po Einarovi, tak se mohlo zdát, že si s ním jde promluvit.
Po území se moc dlouho neloudal, chodil s čenichem u země a zjevně spěchal. Jenže místo kořisti, něčeho malého s tepoucím srdíčkem, našel opuštěné vlče, Barnatt. Vlčice vypadala nervózně - čímž s Razerem tvořila ještě větší kontrast. ,,Zdravím tě, " započal a když se přiblížil ještě víc, dodal, ,,vlčice zlaté smečky. " Nebyl členem, takže mohl těžko Barnatt provázet po území - na druhou stranu, on se po něm pohybovat mohl, což byla poměrně nezpochybitelná výhoda. Mohl ji využít, aby spolu něco ulovilu, než se budou prezentovat před alfou. Nebo by možná zdejší alfa neocenil, že mu tu loví cizí vlčice? Těžko říct. Rozhodl se neriskovat.

>> Les u mostu

Vlčice se představila jako Stray a zmínila, že je z Chaosu. ,,Aha, to vysvětluje ten ocas," ohlásil konečně Atreas, že prakticky vzato jen potvrdila jeho předchozí tušení a vesele zamával ocasem. ,,Luminy? Jo, jasně, znám je. Jsou hodně dobré na masti, protože ten roztok uvnitř se dá smíchat s čímkoliv a jakmile se pak ochladí,
tak dobře drží. Proto jsem je taky v první řadě potřeboval." To už se však zase odmlčel, protože to nevypadalo, že by se vlčice chtěla vybavovat zrovna na tohle téma. Nespokojeně se zahleděl na oblohu a trochu přidal. ,,Pospěš, nebo mi celou úrodu absolutně zdecimují kroupy, " zahuhlal k ní jednoduše a sám maličko přidal, ač pořád dával pozor na to, aby se jí neztratil. Nechat ji tady samotnou a zraněnou bylo všechno proti jeho zásadám. Byl ochoten a schopen léčit všechny a všechno, proto by bylo vážně opovržení hodné, kdyby nechránil někoho takového, kdo ho potřeboval. Stezka byla cesta, co jej od takového chování odrazovala.

>> Červená louka

Oba vlci zamířili ke skupince. Ten šedý si trojici (na Scara nekoukal, s tím se už pravděpodobně znal) měřil hodnotícím pohledem, skoro jako by byl zvědavý, co se z nich vyklube, ale zatím o nich neměl příliš velké mínění. Mluvení se ujal béžový, který jim pokývl na pozdrav. "Ahoj, my se ještě neznáme, že? Já jsem Pampeliška a tady můj kolega se jmenuje Yefrei," představil je se sebevědomím sobě vlastním, aniž by se pozastavil nad vlastním jménem, které by klidně mohlo být Chaosskou přezdívkou. (Ačkoli to by mohlo vzbuzovat otázky, proč si tento vlk vybral jméno právě po docela neškodné květince.) "Přišli jsme o něco důležitého?" zeptal se.
Yefrei se ušklíbl, "teda kromě toho, že tu zas někomu chybí rodiče. To tu nikoho nezajímá, samozřejmě."
Pampeliška do něj šťouchl a Yefrei mu oplatil rozmrzelým pohledem: "Co je? Dej mi pokoj, tohle jsou chaosani, tady fakt nebudu předstírat, že mě něco takovýho zajímá." pro sebe si zabrblal: "Vytáhnou mě z pelechu v tomhle počasí a ještě čekaj, že budu milej, pf."
Pampeliška ho tentokrát ignoroval, místo toho se rozhlédl po všech přítomných: "Na koho ještě čekáme?" položil otázku tak nějak do prostoru v naději, že mu někdo odpoví.

>> Asshiřin labyrint

Věřil, že nějak víc ji pobízet se jen mine účinkem. I skrz to se pokoušel ji aspoň chlácholit a odvést pozornost od vlajících střev. Tedy, střeva jí naštěstí nevyhřezla, ale... nebyla na tom moc dobře. ,,Takže... jak se jmenuješ? Já jsem Atreas," brblal přes luminy ve své tlamě. ,,Asi nejsi ta členka smečky, co si zabrala můj domov v lese alf, viď?" mrmlal směrem k ní a snažil se nějak... no, zkrátit cestu. Konec konců, bylo to sice trochu daleko, ale aspoň byli na ostrově, kam bylo třeba dojít.
Věc se měla tak, že tam měl namířeno tak či tak a teď měl jen další důvod se tam dostavit. Kráčel docela rázně, ale občas zastavil a čekal, až jej pomalejší vlčice dojde. Někdy se k ní dokonce i klusem vrátil, obešel ji a pokračoval dál. Ač by ji velmi rád nesl, neměl na to dostatek fyzické síly a to byla docela čára přes jeho rozpočty. ,,Znáš nějaké zajímavé bylinky?" pokračoval dál, i když tu nejspíš nebylo nic, co by mu mohla říct a co by neznal.

>> Ostříží zrak

Atreas chvíli stál na místě a slyšel řev druhého vlka, ale kolem a kolem nevypadal, že by mu bylo nejlépe. Ovšem vlčice s ocasem, co před ním vypadla z kokonu, smrděla krví. Poděkovala a a Atreas... tiše kývl. ,,Pojďme odtud rychle pryč." Nerad by se ještě rval s medvědem, nebo s čímkoliv jiným. Vypadal, že samotná výdej energie mu moc dobře neudělala. Hlavně pryč, co nejrychleji pryč! I proto se hnal, překvapivě i věděl, kudy jít. Jenže to, jak se vlčice vlekla, mu dělalo starosti. ,,Při Stezce, tohle není správné," zamumlal si, zastavil a otočil se na ni. ,,Spěchej, rychle, než se vrátí," pobízel ji. Ten hnědý vlk se zlatými symboly už dávno nejspíš někudy utíkal, ale to zrovna moc Atrease nezajímalo. ,,Trochu se projdeme, ale na konci ti to všechno zahojím," slíbil vlčici jednoduše. Pak už ji šťouchal směrem k východu, protože potřeboval, aby co nejrychleji vypadli. A ano, vedl ji samozřejmě směrem, kterým potřeboval i jít. Nemohl přeci prošvihnout rudé květy, co rostou jednou ročně, no ne?

>> les u Mostu

Razer si šedého měřil s jistým odstupem a nijak se nedral ke slovu, když bylo řečeno, že dámy první. Spíš si prohlížel okolí, procházel se díval se na mozaiku. Ty ostatní zrovna moc nevnímal. Nakonec se jen posadil a naslouchal jejich soukromým dramatům, aby měl alespoň přehled, kam že to patří a co je tu za vlky. Ten šedý tu zjevně byl dlouho, ale taky se nějakou dobu neukázal. Jeho vysvětlení přišlo Razerovi směšné, ale nijak jej nekomentoval. Jeho přestřelka s Astrid byla ještě horší, ale držel si neutrální postoj a ani se nijak nevyjadřoval ke slovům a postoji Vé. ,,Razer," oznámil šedo-bílý vlk směrem k Dantemu a brzy skončil pohledem znovu na mozaice. Skutečně ho nějaké představování zas tak moc nezajímalo, ač se od vlků nikam neponáhlel. ,,Ovšem předpokládám, že myslela spolu s vámi, než že by mluvila o mě." Mluvil poměrně klidným, tichým hlasem, ale zněl rozumně a jako někdo, kdo něco málo zažil. Těžko říct, jak se cítit ve společnosti všeho mladého tady v okolí.
,,Alfa Alatey zde má bratra, jako člena smečky. Jak dlouho jste byl pryč, Dante? Zdálo se, že je tu už delší dobu - byl velmi sebevědomí." Vypadalo to, že tohle jej poněkud zajímá. Ovšem... pak se odhodlal optat ještě na další věc. ,,Pokud vám to není proti srsti, zajímalo by mě, co mi o vašem alfovi můžete povědět. A také o smečce a jejích členech." Rozhodl se sice zůstat, pokud mu bude svoleno, ale neměnilo to vůbec nic na tom, že by chtěl prvně vědět o smečce a jejím vedení víc. Sám měl názor ohledně pískového Einara, ale nijak se k tomu nevyjadřoval. Vždyť ona pravda vyplave na povrch.

// Prosím nemanipulovat s NPC.

Atreas neměl moc rád chození pod zemí. Tunely, jeskyně a podobné věci nebyly nic pro něj. Ovšem, když potřeboval jisté rostliny, co potřebovaly k růstu přímo tmu, často se do takových míst musel stahovat. Zrovna teď vlastně procházel jedním z těchto míst, s mírnou nechutí a ne zrovna nadšeným výrazem. Divil se, že tu zatím na něj nic nevyskočilo - asi se to odtáhlo do jiných částí podzemí. Prvně měl radost. Neměl rád souboje a nelíbilo se mu, když jej do nich někdo zatahoval. Myšlenky zachytil chvíli před tím, než uslyšel řev velectěného pouštního alfy. Jeden by řekl, že si jen otráveně povzdechne, otočí se a odejde. Ovšem, na rozdíl od většiny členů třeba takového Daénu, nebyl téměř bezemoční, mrzutý a nebo jakýkoliv typ citrusu.
Nijak nepřidával do kroku a nespěchal, ale ani se nedalo říct, že se zrovna loudá - spíše se držel svého tempa a doufal, že ti dva alespoň přežijí, než se k nim dostane. Tehdy už se k jeho kožichu i stahovalo světlo. Doteď si držel jen drobnou, světelnou kuličku, která mu osvětlovala cestu, ale tenhle moment vyžadoval trochu víc než jen to.
Khan se pomalu a jistě dostával do velkých problémů. Ať už ho sežere medvěd a nebo ho sežerou pavouci, smrt to asi nebude rychlá. Bude to bolet, bude to nepříjemné a celou dobu bude asi řvát jako v tento moment. Do jeho zad se však konečně zabodlo oslnivé světlo, které se jeho očím vyhnulo možná tak z toho důvodu, že jeho záda byla vystavená největšímu náporu. Pavouci však nezněli moc nadšeně z toho, co se právě odehrávalo přímo před jejich bestiemi. Drobné stovky očíček nejrůznějších pavouků se prudce přivřela před zářící figurou, která kráčela Khanovím směrem - a která prozářila všechno v okolí. Brala si svůj čas, nikam nespěchala a světlo kolem ní pulzovalo v jemných vlnách, které však pro oči nebyly ani zdaleka tak příjemné.
Vlk udělal dalších pár kroků a co se týkalo medvěda, ten nevypadal moc nadšeně z nového přírůstku v jejich potyčce. Osminohé příšery se však stahovaly z dosahu nepříjemného a bolestivého, pulzujícího světla - to nyní oslepovalo už i Khana a našeho drahého, velmi naštvaného medvěda, co se snažil útočit na toho, kdo jej vyvolával. Ovšem se zaslepenýma očima to šlo těžko. A co se týkalo Atrea, ten pokračoval směrem odkud se řinuly poměrně... bolestivější myšlenky. A tak se světlo Galadriel dostalo až ke Stray - a zářilo silněji, než nejslunnější den, jaký kdy zažila v tomto životě. Pak jednoduše 'vybuchlo' do okolí - a náhle tma. Jakoby ona zářivá figura nikdy nebyla a nikdy nepřišla. Ovšem, pavouci dali svým obětem na chvíli pokoj. Atreas samotný se zakýval, škobrtnul a pokoušel se udržet rovnováhu. Ačkoliv vlkům dal trochu času, teď odtud bude muset dostat ještě svůj zadek. V tlamě mu jemně svítily otrhané luminy.