Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VYTRVALOST

Než se stihl probrat pořádně, tak se prostředí zase změnilo. Jak se to mohlo sakra takto často dít? Mohla za to magie toho místa? Mohlo za to něco jiného? Nehodlal se v tom matlat. Teď ho čekala další výzva. Podíval se na hory na jejichž úpatí se nacházel a zhluboka se nadechl. Jenže to co přicházelo mu ještě více stáhlo žaludek. Bouře. Něco co by asi běžnému vlkovi dělalo mnohem větší problém, ale on byl potomek samotné bouře. Pro něj bude problém to co přicházelo s ní. Ta tma a déšť spolu s větrem. Nechtěl na to myslet a raději se proto vydal směrem k vrcholu. Packy mu klouzaly i bez toho, aby mu pršelo a foukalo proti obličeji. Proto když to přišlo, tak se vždy o pár metrů sklouzl. Jeho packy bolely a on za sebou zanechával krvavou stopu. Zanechával jí za sebou a on nevěděl jestli to ještě vydrží. Nohy se mu podlamovaly a on chvílemi byl dost blízko k tomu, aby to vzdal. A když viděl jak je konec tak blízko a přesto tak daleko, nepřidalo mu to. -Dobře, Naxine. Je to bouře. A ty jsi z ní zrozený. To dáš! Nevzdávej to, když jsi tak blízko ke svému cíli...- Snažil se povzbudit sám sebe. Mohl to dokázat? Dokáže to! Tady není žádný mohl by. Tady je prostě čistý fakt. Vydal se znovu do chůze. Vydal se a pokládal tlapku za tlapkou. S hlavou sklopenou a ušima přiraženýma k hlavě, aby kladl co nejmenší odpor větru. A pak... konečně se mu to podařilo. Nemohl tomu uvěřit.

SÍLA

Neradoval se z vítězství zase tak dlouho. Čekala ho ještě poslední vlastnost kterou netrénoval a tou byla síla. Zase se ocitl ve svatyni. Jeho oči si navykali na přítmí podstatně lépe než na to světlo. Nečekal to, že by po něm skočil samotný mistr ze zálohy. Ohnal se po něm a chtěl si do něj kousnout. Chtěl mu dát najevo, že takto skutečně ne. Překvapil sám sebe, jak silný jeho skus už byl oproti tomu, kde to začínal. Neváhal a strhl ze sebe mistra. Zavrčel a kroužili okolo sebe jak dva supi vyhlížející si toho druhého jako chutnou kořist. Naxin nečekal dlouho. Využil momentu a skočil mistrovi po krku. Moc zkušeností s bojem neměl, ale představoval si obranu své rodiny. Mistr se skutečně bránil a snažil se ze sebe vlka setřást, ale Naxin se nenechal. Přesto pustil když sám schytal kousanec do bolavé nohy. Další kroužení okolo sebe a následně skok ze strany Naxina. Využil toho momentu, aby pod sebe mistra povalil a když už mu chtěl rozervat hrdlo, tak se zastavil. Držel mistra tak, že se už nemohl zvednout. Vyhrál.

Konečně bylo po všem a on se ocitl zase naproti tomu podivnému vlkovi. "Díky moc." Zamumlal a vydal se pryč. Co nejrychleji od něj. Tenhle zážitek opravdu nechtěl opakovat znovu. Jen blázen by snad chtěl.

--> Mlžná džungle

Vlastnost||Má tolik procent||Plná procenta||Kolik chybí
Síla || 53% || 82% || 29%
Vytrvalost || 7% || 85% || 79%
Rychlost || 2% || 43% || 41%
Obratnost || 1% || 44% || 43%
Schopnost lovu || 1% || 46% || 45%
236%

Využívám všech svých 18 mincí[/b][/color]
18 x 8 = 144
a k tomu přičítám svůj 70% bonus tudíž 144:100 = 1.44 x 70 = 100.8
takže k rozdělení po návštěvě svatyně budu mít 244 procent. Potřebuji jen 236 a tudíž 8% připadá adminům

<--- Les u Mostu (Přes Mlžnou džungli)

A tak se konečně dostal na to místo o kterém každý mluvil. Nejistě se rozhlížel a uši měl div ne zatlačené do vlastní hlavy. Sledoval své okolí a když vykročil ze stínů vlk tak se div ne nepodělal. Sledoval ho a velice brzy mu došlo, že to je samotný mistr o kterém tolik slyšel. Naxin se trhaně nadechl a mírně sklopil hlavu ve znamení úcty. "Mistře, rád bych využil vaše služby a trénoval pod vaší tlapkou. Mám děti kvůli kterým chci zesílit. Mám rodinu kterou bych chtěl tímto zesílením ochraňovat. Dovolte mi to prosím." Poprosil toho vlka přidušeným hlasem. Jako kdyby jeho majestátnost nutila samotného Naxina jen poraženecky mít svěšenou hlavu. Když viděl koutkem toho jednoho oka, jak mu vlk pokynul a natáhl packu jako kdyby očekával platbu. Naxin chvilku přemýšlel čím by mu měl zaplatit a nakonec mu dal ty podivné mince. Mistr spokojeně pokynul hlavou a dal mu najevo, aby ho následoval.

RYCHLOST

A tak se ocitl v nějakém prostředí. Náhlé světlo ho nutilo mrkat, ale než se stihl plně vzpamatovat, tak se už okolo něj prohnal mistr. Naxin zaskučel. Jeho nejslabší schopnost, která rozhodně nebyla příjemná na tréning. Rozhodně to nebylo příjemné na to, že předtím šel takovou štreku. Přesto se Naxin rozběhl za mistrem. Zdálo se mu, že si s ním chvilkami onen vlk hrál. Jako kdyby na něj schválně čekal, než se zase rozběhl směrem dál. Naxina to tak akorát štvalo. Dával mu plané naděje, že jej chytí a ono nikdy nic nepřišlo. Zasténal, když se již po několikáté přibližoval, ale vlk zase vyrazil a zmizel mu snad před očima. Naxin ztrácel naději. Chtěl to celé zabalit a vzdát to, jako kdyby to snad nemělo smysl. K čemu to bylo, když nakonec zase uteče? K čemu to bylo, když byl pomalý a nikdy nebude rychlý. Vzpomněl si na své dcery. Jednou mu také budou utíkat a už jejich matka měla navrch, co se týkalo rychlosti. Jak je pak chtěl dohnat? Packa před packu. Odražení a skoro přizabití se. Naxin se rozhodně nenechal zastrašit ničím, co by mohlo přijít, ale nepřišlo. Ne. Nemohl mistra nechat vyhrát. Byl snad odrazem toho, jakého potencionálu měli dosáhnout? Protože se mu zdálo, že ho skoro dosahoval. Že mu skoro byl nadosah a nakonec přeci jen chňapl po jeho ocase. Dostal ho! On ho dostal. Jenže než se stihl pořádně radovat, tak se prostředí změnilo.

OBRATNOST

Změnilo se v džungli ve které snad nikdy předtím nebyl a nebo si to nepamatoval. Změnilo se v něco, kde neměl šanci excelovat. Chvilku přemýšlel jaký je tu háček a přišel na něj, když se rozběhl. Překážky. Sakra. Před jednou to sotva neubrzdil jak se jí lekl. Chvilku pozoroval jak se to celé kroutilo, pohybovalo a ty překážky, které se ani nehýbaly. Pokyvoval hlavou jak se snažil vymyslet plán, který by ho rozhodně nezabil. Nezabije ho to. Měl rodinu. Ženu za kterou se musel vrátit. A tak se konečně odrazil a vydal se překážkami. Zprvu vypadal jako raněná srna přeskakující klády před lovci, kteří se jí snaží zabít, ale nakonec se to pomaličku měnilo k lepšímu. Každým dalším skokem či vyhnutím pociťoval jak začínají jeho svaly navykat tomu, co by měli dělat a co zase byl chybný pohyb. Přesto chvilkami ještě vrávoral jak se to zničeho nic snažil vybrat. Zaskučel v moment, co se ozvalo lupnutí v jeho noze. Ne, nemohl přestat. Zatnul zuby a znovu se zvedl ze země. Rozběhl se dál. Skok za skokem. Odražení se za odražením. A bylo to jako jeho získaná vlastnost. V dálce viděl cíl. A oddělovalo ho několik ještě těžkých překážek. Vyskočil na kládu, co se na vodě nebezpečně protáčela a přebíhal po ní. Následně vyskočil a dopadl na houpačku. Přeběhl po ní ladně a přeskočil dvě spadlé klády na sobě. Konečně se ocitl v cíli. Nestihl se ani vydýchat než se terén změnil.

SCHOPNOST LOVU

<-- Severní hory (Přes Luku)
Protočil okem a ušklíbl se. Jako kdyby si snad ten zrzavý parchant říkal o vícero urážkách na svůj účet. Přesto se nenechal. Vedl jej klidně. "Nebudu ti hladit ego urážkami, Ezro, to by ti akorát udělalo dobře a to nechceme. Máme jasný cíl cesty, kde tě nechám být samotného a klidně se zblázni." Podotkl Naxin a podíval se na vlka, který se zdál najednou tak zabrán do jeho jizev. Zamručel si něco spíše pro sebe ve smyslu, že kdyby se tak zajímal raději o sebe, přesto si vzpomněl na to, co se tehdy dělo. "Byl to medvěd. Byl jsem tam já a jedna z dcer alf mé smečky. Podařilo se nám ho naštvat a já jsem to schytal. Dámičky si chodí bez jizev a já jsem jako kdyby... to odrazilo snad tu bolest, co cítím i uvnitř." Ale o tom se nehodlal bavit s někým, kdo mu tak akorát pil krev. Což byl Ezra dokonale. Otravný komár, kterého by se nejraději zbavil. "Jsme skoro tady... je to v té džungli. Nejspíše nás to oddělí. Takže sraz pak v ní. Někde kousek od té svatyně. Ulovíme si ještě spolu." Uchechtl se tomu a s tím se rozešel znovu rychlejším tempem.
--> Svatyně (Přes Mlžnou džungli)

<--- Nejvyšší hora (Přes Rokli a Ostříží zrak)
Ezra najednou získal hřebínek snad s levely do své magie. Až se to Naxinovi zdálo nechutné. Ale kdo byl, aby tohohle zrzavého vlka soudil. Přesto si nedovolil polknout poznámku, co mu vyplynula na jazyk. "Už se těším až tě dovedu ke svatyni a naše cesty se rozplynou, Ezro. Jsi neuvěřitelně otravný a nejde se tě snad ani zbavit." Zavrčel Naxin a podíval se na vlka, který kráčel klidně za ním. Vedl ho kulhavým krokem a on se ho stejně nepokoušel předběhnout. Jako kdyby věděl, že se tam nedokáže dostat sám. A pak mu odpověděl. Měsíc až dva. Každému to asi šlo jiným tempem. Nemohl se dočkat, až uvidí rozlišné povahy holek. Která bude více po něm a která zase více po Deinell? Či bude nějaká jako jeho bratři? to by se asi šel zabít. Hodlal je učit, že rodina byla nadevše.
---> Les u mostu (Přes Luku)

<--- Sněžné tesáky (Přes červenou louku)
Naxin věnoval Ezrovi pohled, jestli to skutečně myslí vážně, ta slova co momentálně vypustil z úst. Přesto na něj zavrčel a stáhl uši k hlavě. Někdo si z těch dvou nevidí do tlamy a Naxin to není. "Já nebyl ten, co druhého pronásledoval jen aby se dostal do svatyně. Kdybych byl zmetek, tak bych se proměnil pomocí magie a nechal bych tě tu hnít, aby sis našel cestu sám." Dostalo se Ezrovi konečně slovní odpovědi. To na co se ho ptal si musel promyslet. Zaslouží si to slyšet? Zaslouží si vědět o jeho magii? Nebo si to raději nechá pro sebe? I když na tom nebylo nic tajemného. "Ovládám blesky a pořádný elektrický výboj dokáže vyřadit z činnosti srdce, takže být tebou bych si dal skutečně bacha a neprovokoval mě. Nebo ti to předvedu v praxi a nebudeš už mít komu vyprávět to co se stalo mezi náma." Varoval ho pevným hlasem Naxin a šlehl ocasem. Co si vymyslí jako teď? I když momentálně měl asi Naxin otázku. "Za jak dlouho se vlčata naučí mluvit? Nevíš to?" Zeptal se ho pro změnu on.
---> Severní hory (Přes Rokli a Ostříží zrak)

Skutečně ho ten cizinec dohnal. Nečekal by ale, že někdo takový může být tak vychovaný. Dokonce ho i pozdravil. Jako první věc co vůbec udělal. Naxin pokynul hlavou. "Také zdravím." Odpověděl mu na pozdrav a poslouchal co měl ten cizinec na srdci. Pokyvoval hlavou a snažil se analyzovat jestli mluví skutečně pravdu, ale nezdálo se to, že by měl něco v úmyslu. "Jsem Naxin a nejspíše dnešek pojmenuj jako svůj šťastný den, rovněž jdu do svatyně, takže tě tam taky rád vezmu. Ale pokud se o něco pokusíš, tak budeš muset nahazovat zpátky svoje srdce." Pronesl chladným hlasem Naxin a pokynul nakonec na Ezru, aby ho následoval. "Rozhodně se ale nechci loudat, mám vlastní rodinu za kterou bych se rád vrátil, tak snad to chápeš, že zrovna na něco takového nemám ani pomyšlení. Že bych se zdržel více než je nutno." Odkašlal si Naxin. Jak se zdálo, tak zrzavý neměl na výběr. Musel se přizpůsobit tempu Naxina.
--> Nejvyšší hora (Přes červenou louku)

<--- Zlaťák (Přes Baštu a Zubří pláň)
Tohle teda bylo divné. Cítil ještě stále na sobě pohled toho zrzavého vlka, který jej u jezera žluté barvy tak důkladně sledoval, že se musel zastavit. Nechápal o co mu šlo. Nejspíše se na ostrovech nevyznal? Měl by na něj počkat a zeptat se ho, co vlastně chtěl? Měl by počkat a vyzvídat, co by vlastně mohl chtít? Netušil co si o tom myslet. Měl z něj husí kůži. Sakra mohl mít jeho druh husí kůži? Cítil jak se mu ježila srst při pomyšlení na něj. Nebyl ale zase tak... divný. Vypadal spíše zmateně s tím, co by měl od života chtít. Povzdechl si a podíval se směrem dolů z hor. Jistě ho následoval. Proč by jinak měl tak blbé nápady. Odfrkl si a pohled zaměřil směrem kterým přišel. Mohl ho skutečně následovat? Nebo se mu to jen zdálo? Měl snad halucinace?

<-- Bašta
Na rozdíl od Bašty tady nebyla ani tlapa. Nebyl tu nikdo, kdo by se odhodlal obtěžovat bleskového vlka. Ten jen zvedl nos do vzduchu a čenichal. Čenichal a hledal, kde by tak cítil pach dřeva a vlčí srsti. Ono opracované dřevo vonělo zcela jinak než to nezpracované. A hle! Měl štěstí. Jal se staříka hledat pomocí žlutých oček. Jestli tu jen nebyl ve dnech minulých.

NÁKUP:
STAV ÚČTU PŘED NÁKUPEM(počítáno s převody):
470|| 27||18
převádím 27 rubínů na kšm
nakupuji levely magie - 6. level - 90 KŠM, 7. level - 100 KŠM, 8. level - 110 KŠM, 9. level - 120 KŠM, 10. level - 130 KŠM, 11. level (smečkový) - 140 KŠM -> Celkem cena 690 KŠM.
ZŮSTATEK NA ÚČTU:
50|| 0||18

Na tomto místě se skutečně Wu nacházel. Vydal se proto k němu. "Zdravím, cestovateli, rád vás zase vidím. Minule jsem si bral nějakou změnu kožichu a teď bych si zvolil jiný sortiment. Máte tu nějakou tu magii? Ach, výborně, tohle je to co hledám." Natáhl Naxin packu po podivné flaštičce, která se mu vybavovala z minulosti. Zastavil se přesto a podíval se na staříka. Věděl co musel udělat. Zaklepal se, aby vypadalo tolik třpytících věciček. Obratně je vyskládal na pultík a uchechtl se tomu. "Děkuji vám moc za to." S tím mu Wu podal lahvičku a on jí do sebe vyklopil. Nevěřil, že by ho někdo jako Wu chtěl otrávit. A taky že ne. Po vypití pociťoval sílu. Poděkoval, rozloučil se a vydal se zase na cestu.
--> Sněžné tesáky (Přes Baštu a Zubří pláň)

<-- Sněžné tesáky (přes Zubří pláně)
Naxin nebyl zrovna tak nadšený cestovatel. Nikdy nebyl. Nikdy asi ani nebude. Pro něj byl domov momentálně tam, kde byla Deinell a neměl ani v plánu jí opouštět. Leda že by se s ním rozhodla rozvávat vztah ona. Leda že by to skutečně s ním vzdala a on by tak zůstal na ocet. Povzdechl si tichým hlasem a zastřihal ušima. Překvapeně naklonil hlavu na stranu, když šlápl na něco ostrého. Ach, skoro by zapomněl čím toto místo bylo známé. Různé keře plné bobulí a to lákalo i lehkou kořist. Možná by cestou domů mohl Deinell něco ulovit. Něco, co by nasytilo její žaludek a dodalo jí to dostatek živin pro tvorbu mléka. Ha! To byl plán. Rozhodně to tak udělá. Bašta byla natolik velká, že si ani nevšiml dalších vlků, kteří na ní byli. Prostě šel dál a hledal toho podivného staříka. Jako kdyby ho vedl kompas někde uvnitř něj.
--> Zlaťák

<--- Mezizoubky(úkryt)
Cítil se příšerně. Opouštěl vlastně svou milovanou partnerku jen kvůli tomu, aby zesílil. Mohl si to sám sobě odpustit? Ne. Nemohl si to snad nikdy odpustit, ale rozhodně to nebude tak dlouho, jako je opustil jejich otec. Tak dlouho jako byl nezvěstný Navin. Neskončí jako on. Ne! Vrátí se a bude mít i jména pro jejich potomky. On to dokáže. Leč o sobě začínal pochybovat jak se díval na ty ostrovy před ním. Rozpínaly se a volaly po tom, že je snad nikdy nepřejde na místo, kde se nacházela svatyně mistra. Podíval se na svou nohu fungujícím okem a vydechl. Zvládne to. Zvládne to a bude doma silný. Musí to udělat kvůli nim. A proto se skutečně vydal vstříc novým dnům. Sakra, kdyby ho tak někdo viděl, tak by to nejspíše nebylo zase tak veselé. Nejspíše by si z něj i utahoval. Ale to teď nemohl Naxin řešit.
---> Bašta (Přes Zubří pláně)

Otřel se o Deinell, věnoval jí olíznutí na čenichu a následně olízl jejich dva malé poklady. "Tak moje královno a princezny, vzdálím se od vás jen na chvilku. Cítím se ještě dostatečně slabý na to, abych... abych vás chránil. Ale neboj se. Brzy než se naděješ sem zase zpět. A budu silnější než kdy dřív." Mrkl na ní a slabě se pousmál. Doufal tak moc, že to nebude brát jako kdyby utíkal od svých povinností coby otec, ale předtím než se nastálo usadí se chtěl ještě jednou stavit ve svatyni a u toho prodejce. Potřeboval ještě zesílit, aby si o něm jeho bratři nemysleli, jaký slaboch byl. Aby smečka dokázala uznat, že i on dokáže uchránit svou rodinu. Postavil se a zavrtěl ocasem. "Hezky se o klouzky postarej. Než se naděješ, tak budu zpět. Budu zpět a silnější než kdy předtím. Slibuji ti to." S tím se Naxin vydal směrem ke vchodu do úkrytu.
--> Sněžné tesáky

Možná slabší TW. Vysvětlení jak se na svět dostávají vlčata a jak se na ně i zadělává.

Zavrtěl hlavou na její slova. Nechtělo se mu věřit že by to byla ona. Ano, sice musela prožít toho hodně s tím jakou měla minulost, ale že by to skutečně byla ona? "Myslím si, že to je prostě přirozená magie toho místa stejně jako u toho fialového lesa. Slyšel jsem a pamatuji si, že se tam dějí zázraky. Že tam jeden nemůže věřit ani vlastním smyslům. Tak co kdyby to bylo skutečně ono?" Spíše si to vysvětloval takto.
Pokynul hlavou a zamyslel se, jak jí na něco takového připravit. Jak se to vůbec bude dát vysvětlit, že se to celé mohlo takto vyvinout? On, samec, bude učit samici tomu co to je porod a jak vlastně to probíhá. Na její další slova v zápalu myšlenek jen zamručel. Potřeboval si vymyslet co by jí skutečně měl říct.
A přeci jen se na to zeptala. Podíval se na ni a než stiskl promluvit, tak si stěžovala, že ji v bříšku tlačí. "Deinell, lásko, poslouchej. To není že by si snědla něco špatného. Pamatuješ na tu lásku, co jsem ti projevil tím, že jsem na tebe skočil? Tím sem do tebe vypustil takovou speciální tekutinu. Ta tekutina může za to, že se ti v bříšku probouzel život. Rostla v něm naše vlčata. A tak, aby se mohla dostat na svět, tak se potřebují... dostat ven stejnou cestou jako jsem tam já dal tu tekutinu." Doufal že si to moc dobře pamatovala. Musel se odmlčet. Byl rudý až na zadku. "A no... bolest máš proto, že... aby se dostala ta vlčátka ven, tak potřebuje je tvoje povzbudit. Proto se ti stahuje celé břicho jako kdyby si snědla něco špatného. Je to jako když... potřebuješ na záchod." Cítil se neuvěřitelně trapně. Sakra, jak si tohle všechno pamatoval? Proč on z nich dvou byl vážnější? Proč on z nich byl najednou ten, co to celé vysvětloval samici, co by to měla umět? Její rodiče byli sakra nevzdělaní. Uchechtl se tomu, že si stěžovala na to, že neměla jíst ty houbičky. "To zvládneš, si silná. Ještě pár zatlačení a věřím, že se z tebe vlčata dostanou. Jinak abych to dokončil. Celá tahle věc se jmenuje porod. Je to znamení toho, že prcci, naše rodina uvnitř tebe je připravená na to vykouknout na svět. Malí vlci se rodí slepí a nechodí. Náš úkol bude je ochraňovat následující měsíce, aby se jim něco nestalo..." Opatrně se nadzvedl a podíval se na její slabiny. Dařilo se jí dobře. Musí jí pak pořádně vynachválit.
Sledoval celý zázrak zrození. "Deinell, pojď. Ještě pár zatlačení a je první vlče na světě. To zvládneš, jsi silná. Jsi dokonalá." Snažil se jí povzbudit Naxin a sledoval jak se to celé odehrávalo jako kouzlem. Naxin možná byl rychlejší než Deinell a instinktivně začal ukousávat pupeční šňůry vlčat. Začal pojídat obal ve kterém se narodila. Deinell nechal aby je očistila a přivítala na světě. On sýám se věnoval pořádnému zkontrolování jí. Očištění, které neprovedla. "Ne... tady vidíš zázrak zrození. To co v tobě teď rostlo od toho mého projevu lásky. Takhle se rodí na svět nové generace. " Přiblížil se k ní a olízl jí pořádně mezi očima. "Zvládla jsi to. Jsi dokonalá." Pochválil jí a lehl si k nim tak, aby kryl vlčata z druhé strany. Sledoval je hrdě. "Klouzci... hah... blesková vlčata se rodí žlutá... ale nádherná... naše rodina." Byl rád za to, že se dítkám dařilo. Popostrčil je k matce. Nechal je najít struky. A olízal je pořádně, aby nestrádala. "Pořádně neslyší... ale dej tomu týden a budou mít i otevřená očka. Začnou to tu zkoumat. Co takhle... je pojmenovat? Hm? A udělat jim nějaké rozeznávací znamení... jinak je těžko poznáme." Byly stejné. Opatrně odkryl jejich ocásky, aby se podíval na pohlaví. "Dvě samice. Dvě nádherné samice jako jejich maminka." Byl na Deinell pyšný.

<--- Sněžné tesáky
A tak se tedy zase vrátil ke své družce. Dalo se to tak nazvat? Sakra, však spolu měli vychovávat vlčata či vlče, dle toho kolik se jich Deinell narodí. A dle toho jak hezky zakulacená byla si dokázal tipnout to, že by to mohlo být v brzké době. Hodně blízké. Co se tak zdálo. "Eh, spíš si myslím že jsem tam měl halucinace... takže by to moc dobré místo nebylo. Navíc jeden jediný strom na velké louce je riziko a jak říkáš, tak by byl problém i ta velká voda." A proto byl výhodný ukryt v horách. Ale to nechtěl zase tak moc říkat nahlas, aby tím Deinell neprovokoval. Byl její nejvíce oblíbený blesk. Zasmál se tomu a také jí olízl na tváři. "Zatím jediný blesk, kterého znáš." Podotkl tento fakt a zasmál se tomu ještě jednou. S Deinell po boku se ten svět najednou zdál takový lepší. Takový víc barevný a přežitelný.
Sledoval jak se ztrácí v úkrytu a on se tedy rozhodl zaplout za ní. Země byla měkká. Nejspíše za to mohl ten mech, který tam byl. "Je to tu pěkné, takové až moc útulné. Rád bych tedy našel místo, kde ti udělat pelíšek." S tím se tedy rozhlížel po jeskyni. Na místo, které označila i Deinell dal tedy kožešinu. "Lehni si, myslím si, že za chvilku by mohla přijít bolest... budeš rodit." Jak věděl tolik o porodu? Sám sebe překvapoval. On sám si do pelechu lehl a udělal jí u sebe místo. Tak aby jí po celou dobu mohl být po boku.

<--- Mlžné pláně
Deinell zase tak daleko nebyla jak se ukázalo. Přesto se mu na okraji hor podařilo najít mršinu. Spíše rozkládající se kořist než cokoliv jiného. Ale vzal z té hromady pár kožešin. Kdy se jednomu poštěstí, že by něco takového našel. S plnou tlamou následoval pach Deinell. Sakra! Ta vlčice měla snad oheň za zadkem jak moc napřed byla. "Deinell!" Zahuhlal s kožešinami mezi zuby. Neozývala se mu a tak následoval její pach dál.
Dohnal jí v moment, co se chystala vejít do onoho jejich nového obydlí. Zamručel si něco pod nos. "Deinell, konečně jsem tě našel. Zasekl jsem se, když sem si prohlížel tvůj domov a ty si pak hnala jako kdyby si měla blesky za zadkem! A to jsem já z nás dvou ten, co je ovládá!" Rozhodně to nebylo něco, na co byl pyšný. Ztratit svou březí partnerku? Hah! To nebylo jen tak. Podíval se na ten úkryt, co našla. Naklonil lehce hlavu na stranu a pak se zase podíval na ní. "Jdeme tedy do našeho nového domova?" Zeptal se jí se slabým úsměvem. Vzal zase kožešiny do zubů a vydal se dovnitř.
--> Mezizoubky

<-- Modrák (přes Kvetoucí a Začarovaný les)
Deinell měla skutečně náskok. To se jí muselo nechat. Zaskřípal zuby. Nejspíše na něj musela celou dobu mluvit a nevšimla si jak moc pozadu Naxin byl. Snažil se skutečně moc jí dohnat. Až se mu div ne za packama nevytvářely blesky. Jako Flashovi. "Deinell! Saka! Kde si?" Volal za ní. Kde mohla být? Nejspíše šla hledat ten úkryt jak se bavili. Jo, to byla docela logická věc. Kord když to bude brzo dost daleko od toho jejich zašpásování. Co když přijde pozdě? Nechtěl být jako jeho otec. Nezvěstný. Zaskřípal zase zubama a snažil se jí dohnat. Zas a znovu. Jako kdyby to nedělal poslední chvilku. Břicho mu zakručelo, ale on musel jít dál. Kdyby nešel dál, tak by mu mohla utéct. Tak by se mu mohla natolik vzdálit, že by tam nebyl ani její slaboulinký pach. Bude tam. Na jeho konci rozhodně bude.
---> Sněžné Tesáky