Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<--- Dračí průsmyk (Přes Luku)

Ona za ním pořád běžela! Mrcha jedna otravná! Nemohla se někde utopit? Nemohla mu dát sakra pokoj? Nemohl tomu uvěřit, že na to myslel. Že se rozhodně nechtěl nechat tím vším polapit. Proč by taky měl? Vyhrával. Jak se zdálo, tak puma pomaličku začínala ztrácet zájem. Nejspíše jí nebavilo se hnát takovou dálku za svou kořistí, která pouze prchala. Podíval se směrem k ní a zavrčel. Pořád to ale vypadalo, že mu nedá pokoj. V dálce ale už viděl toho staříka s vozíkem. Rozhodl se k němu doběhnout. Poslední naděje, že když uvidí něco tak majestátního a ucítí více pachů vlků, tak ho nechá být. A taky se tak stalo! Jakmile doběhl k Wuovi a položil svou kořist na zem, tak puma z dálky úzkostně zařvala. Unikla jí právě kořist. Naxin byl nadšený. Ubránil své jídlo. "Dobře ti tak, ty mrcho!" Oslavoval. A na oslavu by se hodilo i trochu zesílit, ne? Proto svou pozornost upřel už jen na Wua.

Nákup
Stav účtu:
32|| 15|| 1
Převádím veškeré rubíny na KŠM= budu mít 182 kšm
Nakupuji:
3 levely do blesků = 180 kšm
Zůstatek:
2|| 0|| 1

Schváleno

A tak vypil lahvičku a mohl se zase vydat dál. Někam za svým cílem. Ještě ale nevěděl přesně kam. Ale někam to bude.
--> Most (Přes Les u Mostu)

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 5/5
× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze)

<-- Ostříží zrak (přes Severní hory)

A tak se mu jí nedařilo zbavit ani když to vzal přes hory, leč tam jí dával jen nějaké výhody. Kdykoliv se na něj pokusila skočit z výšky, tak Naxin přidal na tempu. Zrychleně oddechoval a snažil se z toho celého nezbláznit. -Sakra práce, může mě už ta velká kočka nechat? Není mi to vůbec příjemné!- Projela mu tahle myšlenka hlavou. Hold se s králíkem v tlamě sakra blbě mluvilo. Takže to radši momentálně preferoval v myšlenkách. Jednou si puma dokonce narazila i čenich, protože jí to podklouzlo. Na to byl docela i rád. Nehodlal se jí ale smát, jelikož by se mu stalo nejspíše ještě něco horšího jak by ho karma dostihla. -Ty mrcho! Jak ses tak rychle zvedla?- Projelo mu hlavou a doufal, že se Puma rozhodně brzy vzdá.
--> Ovocný lesík (přes Luku)

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 4/5

<-- Nejvyšší hora (přes Rokli)
To už si z něj skutečně někdo dělal srandu. Bylo jedno kolik území se vydal unikat před tou Pumou, ona mu stále byla v patách! Nemohla si najít raději lepší úlovek než byl on sám? To by se jeden zbláznil. Na chvilku se zastavil, aby popadl dech. Olízl si pysky, které se mu zbarvovali od krve úlovku. Tolik neutíkal snad za celý svůj život. Naposled, než ho udeřil ten blesk, co mu zase smazal paměť. Zamručel nespokojeně a protočil očima. Nejspíše se to celé bude muset změnit. Nejspíše se bude muset naučit trochu rvát, ale zatím byl slabý jako ranní čaj. A to nebyla vůbec pochvala. Podíval se všude okolo. Slyšel kroky v čvachtavém blátě. Puma se k němu blížila. Sakra práce! Proč ho naháněla více jak kdejaká vlčice? "Hele, vím že si holka a já sem kus, ale dej mi prosím tě pokoj! Chci svatý klid!" Zavrčel na ni. Popadl zase králíka do tlamy a rozběhl se zase pryč.
--> Dračí průsmyk (Přes Severní hory)

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 3/5

<--- Sněžné tesáky (Přes Červenou louku)

Nesl si v tlamě svůj úlovek i přes to, že proskočil ladně portálem. A doufal, že poté co bude prchat přes červenou louku, tak se ztratí pumě jeho pach, ale ne. Jak se zdálo, tak mu stále byla v patách. Sakra práce, to si nebude moci ani sníst svůj úlovek v klidu? měl hlad a nechtěl se ještě s někým rvát, ale jak se zdálo, tak to bylo nevyhnutelné. Zavrčel a vycenil lehce zuby na pumu, která ho doháněla. Ale predátor na něj zavrčel svým vlastním způsobem a Naxin poznal, že rozhodně to nebude něco, co by se dalo zvládnout. -Sakra práce, nech mě! Já se chci jen najíst.- Postěžoval si v hlavě Naxin a doufal, že ho skutečně nechá puma na pokoji, ale jak se zdálo, tak se ona nechystala. Možná byl její úlovek on? A nebo to byl on a králík. Nehodlal to ale zjišťoval a proto raději ještě víc práskl do koní, aby pumě utekl.
--> Ostříží zrak (Přes Rokli)

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 2/5

<--- Zlatý les (Přes Zubří pláň)

Jo, konečně se zdálo, že se to všechno bude odvíjet lepším směrem. Ale kde byl ten pán s tím vozíčkem, aby si mohl nakoupit nějaké ty levely do magie? Potřeboval si něco nakoupit, aby se mohl bránit před případnými predátory. A taky by si mohl ulovit nějaké to jídlo. Měl docela dost velký hlad. Nevěděl jestli se to celé mohlo brát jako dostatečný důvod k tomu, že by si něco ulovil. A přesto nakonec přejel pohledem všude okolo. Zdálo se, že něco tady bylo. Všiml si stop v blátíčku, co pokrývalo i hory. Pořád se tu nacházela nějaká hlína, co přesně v tomto mohla rozbřednout. Byli to stopy ušáků. On se je rozhodl pronásledovat. Spokojeně nakonec skočil po jednom z nich. Dokázal se do něj zakousnout jelikož díky promočení mu to taky moc nešlo. Vzal si ho do tlamy a podíval se všude okolo. Slyšel syčení nějaké větší kočky a pak? Puma! Chtěla jeho úlovek a nejspíše se stahovala taky do bezpečí. Zavrčel a rozhodl se rozběhnout k portálu. Tam ho snad nebude pronásledovat!
--> Nejvyšší hora (přes Červenou louku)

× Ulov si na horší časy
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici) - 1/5

<-- Úkryt (přes území)

Jen co se dostal do Zlatého lesa, tak si všiml hodně v dálce, co řeší Alyanna a jeho bratr. Chápal, že by se do toho neměl plést. A proto se raději vydal dál. Rozhodně se to celé dalo vysvětlit jednoduše, ne? Rozhodně to celé šlo vysvětlit lehce. Překvapeně zastřihal ušima, když si všiml kolik vody se tady všude valí. Doufal, že i zbytek smečky, co dávno odešel, byl v bezpečí. Tohle počasí bylo sakra nebezpečné. Hodně nebezpečné. Každý se kdekoliv mohl propadnout do vody a utopit se. Nelíbilo se mu to. Zašklebil se a otřásl se. Ne, tohle skutečně nebylo dobré. Potřeboval se dostat do bezpečí. Potřeboval se dostat někam, kam se voda nemohla dostat a kde se to bude zdát ještě více klidné. Stáhl uši k hlavě. Doufal, že se skutečně dostane někam do bezpečí hodně rychle. Bylo tu vůbec nějaké bezpečí?
--> Sněžné tesáky (Přes Zubří pláň)

× Zamiř do bezpečí

Minulost
Rozhodně se toho dělo spousty. Tolik, že on sám nevěděl jestli to bylo dobré. "Chápu, kdo mi sebral oko je teď asi jedno. Aly... prvně se chci ale poznat více než tě začnu uznávat jako Alfu. Chci mít tu důvěru a ne slepě důvěřovat po tom všem, co se mi stalo." Podotkl k tomu všemu. Ještě v moment, co se každý bavil se on do debaty rozhodl zapojit, přeci jen měl taky pár poznatků, které by mohl dát ostatním najevo(tento post je i z části zpětně, prosím respektovat). Trhaně se nadechl a přejel pohledem snad po všech vlcích. "Měli bychom poslat některé členy na obhlídku hranic. Vlci budou zoufalí a budou hledat bezpečí. Nemůžeme si ale dovolit riskovat... ne když by to mohli být i vlci z Chaosu. Rhaaxi? Atroxi? Buďte prosím v bezpečí." Podíval se okem na své bratry a doufal, že se na něj neutrhnou. Měl je rád, chtěl jim to vyjádřit třeba kdyby ho zase vzala nějaká voda a oni se neviděli. Sill jim udělala nápoj z trychtýřku. Pousmál se na ni děkovně. "Děkuji moc, Sill, jsi moc milá." Odpověděl ještě nahlas a napil se. Cítil se docela dost na prd, takže doufal že ho to aspoň trochu vykurýruje.

Součastnost
Do úkrytu se začala valit voda. Nadechl se trhaně a pokusil se uklidnit. Svůj zrychlený dech uklidnit. Nebylo to zrovna situace, která by se mu líbila. Podíval se všude okolo sebe a chtěl se dostat do bezpečí. Proto se vydal ihned ven. Přes celé území až do Zlatavého lesa.
--> Zlatý les (Přes Území)

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku
× Zamiř do bezpečí

<--- Území Zlaté smečky

Bratři, Alyanna, Aetas
Podíval se na bratry jen co došel dovnitř a chvilku se zdráhal, jestli by se k nim měl přidat. Jestli by to bylo zrovna to nejlepší. Přesto si nakonec sedl ke svým bratrům. Podíval se na Alyannu a rázem se mu v hlavě vydrala na povrch vzpomínka. Ty jizvy... měl kvůli ní. To ona předtím s ním chtěla skolit toho medvěda. Sama nebyla zraněná a on? Kdo by ho v momentálním stavu chtěl? Posíval se na Rhaaxina a Atroxe. "Nevím jestli jí chci věřit, když právě kvůli ní jsem takto zmrzačen. Jakou máme zásluhu, že to neudělá i jiným členům? Že se to nestane mým bratrům, co oddaně brání Zlatou smečku? Že je taky navede k medvědovi, aby jim takto zrasil fasádu? Leč si nepamatuji nic, tak toto mi vyvstanulo na povrch myšlenek." Podíval se na Aeta a pak zase na své bratry.

Jeho bratři jej ignorovali. Podíval se na ty dva a pak zase na Alfy. Smutně stáhl uši k hlavě a tiše si povzdechl. Tohle bylo smutné. Proč ho jeho vlastní krev ignorovala? "Rhaaxi... Atroxi... udělal jsem vám něco?" Zeptal se jich lehce přiškrceným hlasem. Proč ho každý ignoroval? Dokonce i zbytek očividných sourozenců. Měl by si asi zabalit své saky paky a vypadnout. Takto se momentálně pociťoval. Hlavně kvůli tomu, že se po dlouhých měsících vrátil zpět domů a... nic zase nevěděl. Nic si nepamatoval. -Možná jsem skutečně... k ničemu. Možná bych si měl všechno sbalit a vypadnout...- Projelo mu hlavou. Tyhle vtíravé myšlenky asi nikdo neměl rád. Přejel pohledem po všech. Sraz se chystal přemístit dovnitř. Vydal se hned s nimi. Ovšem asi by si nikdo nevšiml, kdyby je nenásledoval.
-> Úkryt Zlaté smečky

<-- Bašta (Přes Zlatý Les)
A tak se vrátil ještě dříve než by si kdokoliv stihl povšimnout více. "Tak dobře, jsem zde bratře." Oznámil svůj příchod Naxin a podíval se na něj jedním okem. "Vím, že to... vím že to bude nejspíše vypadat děsivě, ale napadlo mi, že by ta žlutá konečně chtěla změnu a tohle... vlastně netušil jsem, že se takto zbarvím. Nejspíše jsou v nás skutečně geny otce... docela jsem... no... nevím co si sám mám o tom myslet." S tím se podíval na Aetase. Jejich alfu a sklopil hlavu. "Vím, že bude bolestivé vidět našeho otce v mém vzhledu, aspoň takto si jej pamatuji já, ale slibuji... slibuji, že se pokusím být aspoň trochu jako on." Obhajoval se on. Nevěděl však jestli tohle bude stačit. Přesto hrdě vytyčil svůj hrudík a podíval se na Aetase jedním zlatavým okem.

<-- Mangrovy /Přes Bažiny/
A tak se s novým vzhledem konečně zase vydával zpět. Tohle mu Rhaaxin nemohl mít za zlé. Nějakou změnu to konečně chtělo, aby jen nepůsobil stejně. Podíval se na sebe a oklepal se. Viděl se v menší tůňce a docela se mu ten pohled líbil. Vypadal jako otec. To konečně se mu podařilo líp vstřebat to, že už ho nikdy neuvidí. Že už více svému otci neřekne, jak ho má rád. Měl jen své bratry, Barnatt a smečku, přesně tak jak to říkal právě jeden z nich. Necítil tu ovšem pach Atroxe. Nikde ho necítil, což ho docela znepokojovalo. Ale měl sakra štěstí, že ten nezvěstný bratr nebyl on. Olízl si čenich. Bude se jim tato změna líbit? Každý byl zvyklý na modrého Navina, ale pamatoval si někdo ještě jeho přírodní vzhled? Leč věděl, že jej ještě mnoho vlků může odsuzovat.
--> Území Zlaté smečky (Přes Zlatý les)

<-- Bašta (Přes Bažiny)
Nechodilo se mu tu vůbec dobře. Spíše naopak hodně špatně. Bylo to jako tahat na packách závaží. Což jestli někdo nevěděl, tak bylo hodně na hovno a jeden si mohl rozbít i tlamu, když si nedal pozor. Což si Naxin několikrát kvůli horší viditelnosti nedal. A rozbil si tak tlamu několikrát. Přesto nakonec potkal toho koho asi nejvíce na světě potřeboval. "Brej den, Wu. Chtěl bych vás poprosit o změnu kožichu. Chci být jiný než moji bratři. A rád bych se konečně od nich odlišil... a... no..." Nevěděl co dál říct. Přesto ze své srsti vytřepal potřebné mince a dal je před toho hamižníka. "Bude to stačit?" S jeho pokývnutím mu i dokonce Wu podstrčil lahvičku a Naxin se na ní podezřívavě díval. Přesto to nakonec pak do sebe překlopil. Co tě nezabije, to tě posílí.
A pak konečně se nadechl. Pokynul vlkovi a rozešel se pryč.
-> Zas Bašta (Přes Bažiny)

1x nový vzhled -> 240 kšm
zůstatek:
32|| 14|| 1

Schváleno

<-- Území Zlaté smečky (Přes Zlatý les)
Takže jejich otec byl mrtvý... to se snad mohlo dít jen ve snu. To snad ne. To se nemohlo dít. Hlavou mu probíhaly vzpomínky, které společně s ním měl. Bude mu ten modrý blázen chybět. Podíval se na svou srst a povzdechl si. "Možná by to konečně chtělo, abych se od bratrů odlišil i jinak než jizvami a... pořídil si vzhled spíše podobný tátovi... to by bylo něco..." S tím se rozhodl vydat se dál. Směrem k místu, kam ho to táhlo. Potřeboval si touto krátkou procházkou hlavně utřídit veškeré informace. "Athai je mrtvá, Aetas vypadá mnohem starší než ho mám ve své hlavě. Sakra... proč se to celé děje? Proč si to moje hlava nepamatuje? Trestá mi za to někdo? Je to kvůli těm jizvám? Proč mi nikdo nedá odpovědi?! Boha jeho! A to jsem syn blesků.." Vydechl zoufale Naxin.
-> Mangrovy/Přes Bažiny/

Tolik informací, tolik všeho co na něj dokázal bratr vychrlit. Podíval se na něj a stáhl uši k hlavě. Měli dva nevlastní sourozence. Renbli a Ingrid? Na jména nikdy nebyl dobrý, kord když neustále musel zapomínat. Nelíbilo se mu to. Ne, když toužil po tom poznat toho spoustu. Ale jeho hlava si to ještě nejspíše nepřála. "Pamatuji si o našem původu bratře, nemusíš mi to říkat. To jediné si pamatuji moc dobře. Kord když nám to dalo schopnosti, které nikdo jiný neměl." Odpověděl mu na to když ho informoval o původu. A pak se mu jal povědět o tom, že jejich otec zemřel. Prvně to řekl úctivě, že už jej neuvidí a všiml si dokonce i pocitů v jeho výraze, ale to jak to pak dořekl. To se Naxinovi vůbec nelíbilo. Zavrčel na něj a v kožichu mu projel menší bleskový výboj. "Nemluv o něm takto, bratře. Pořád to byl vlk, kterému můžeš být vděčnej za to, že tu vůbec seš. Nechci abys užíval taková slova. Je to zemřel. O mrtvých se mluví jedině s úctou." Jal se kárat svého bratra Naxin.
S tím se podíval na bratra, když zavyl. Další informace si rozhodl pošetřit na později. "Aetasi... rád vás zas vidím... ovšem omluvte mne... rád bych... si ještě něco zařídil a utřídil si informace, co jsem se dozvěděl." Omluvil se jim Naxin. "Hned jsem tady, bratře. Nedělej kraviny zatím co budu pryč." S tím se zase vydal pryč jako namydlený blesk.
-> Bašta (Přes Zlatý Les)

<- Kvetoucí louka přes Tichou zátoku
Naxin ho následoval a podíval se na něj překvapeně. "Cože? Renbli a Ingrid? Kdo to je? Ale mámu a bráchu si pamatuju... a něco mi říká i ten Aetas. Ale proč si nezmínil tátu? On už tam s námi nežije? Proč se to tak stalo?" Ptal se ho nakonec s bolestivým hlasem. Cítil se hrozně, že mu to bratr musel, očividně zase, dle jeho reakcí připomínat. Mozkovou nemoc neměl, jen hodně často střídal hráče nebožátko jedno. A ti mu přinášeli ztrátu paměti jenž asi jeho mozek lehce musela poškodit. "Hm... to zni velice zajímavě. A pamatuju si i fialové stromy! Táta nám říkal, ať tam nechodíme... rád bych viděl tátu." Chudák nebohý Naxin si neuvědomoval, že jejich otec už dávno nebyl na ostrovech.
A tak mu maso chutnalo. Jenže pak přišla druhá část cesty a on se na něj podíval. "Dostal jsem zásah bleskem... pamatuju si útržky z našeho dětství... více ne. Ani jak jsem získal tyhle jizvy... ale pořád se cítím jako kdybych měl ocas... což je divné..." S tím zahýbal pahýlem u svého zadku. "Ale postupně si vzpomínám... jen asi mi někteří vlci budou dělat problém... kord co se nových členů naší smečky bude týkat. A co Athai? Bude tam i druhá alfa?" Na to si vzpomněl.
-> Úkryt