Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Rozplýval se nad tím tvorem, což donutilo Nitocris, aby se jí zacukaly koutky. Neviděla nikdy takovou náklonnost. Jediné co zažila byla podobná náklonnost s Morpheusem, ale to nebylo takové. Podívala se na něj a pokynula hlavou. "Jistě, znám toho šedého vlka, co tu putuje s obchodem. Ovšem nikdy jsem u něj nebrala nic jiného než magické schopnosti... abych byla silnější." Osvětlila mu. Tohle ukázání, že existovalo něco tak roztomilého, ale proč to ona nedostala? Proč nemohla? Zacukala uchem. "Nitocris, žiju v poušti. V džungli je nějaká smečka? Jak zajímavé..." Zamyslela se nad tím Nito. Něco teda bylo i v džungli. Jak neuvěřitelné. Někdo by jí to mohl vysvětlit. Tohle všechno. Jak ostrovy vůbec fungovali. Nechápala to ještě všechno. A zdálo se, že vlk před ní byl skutečně v tomto... více zkušený. "Jsi tu delší dobu? Na ostrovech?" Ptala se ho nakonec. Dle toho určí, zdali se ho dále bude ptát na otázky ohledně ostrovů.

<--- Luka (Přes Severní hory)
Podívala se na poklidnou plážičku, která se jí zde objevila před zrakem. Jaká to krásná podívaná. Zavrtěla ocasem, leč to moc neměla ve zvyku. Jediné kdy to dělala byla reakce na jejího milovaného. Sakra, když už k němu vedla myšlenky, tak jí došlo, že ji vlastně ještě nenašel. Bála se o něj. Cítila jak se jí úzkostně sevřel žaludek. Bolelo to. Hrozně ji to bolelo. Dokonce i cítila jak její srdce vynechalo pár úderů. Ach ne, její milovaný se prostě vytratil. Co když si nacházel jinou? Ne, nemůžeš myslet na toto Nito. Ne, on by to neudělal. Vzdal všechno se samicemi a ty si změnila jeho srdce, protože jsi jiná. Ale co když... co když přeci jen... pochybnost v jejím srdci byla. A byla asi oprávněná. A pak si všimla toho pěkného vlčka. Mladičký. "Ach, dobrý den. nevšimla jsem si vás. Máte to ale pěkného tvorečka." Okomentovala Placha, kterého si koupil od prodejce hnědý vlk.

<-- Most (Les u Mostu)
Dívala se na nová místa. Vlastně nebyla ani tak moc nová. Zde předtím byla s Morphem. Kde byl? Kde sakra jen byl. Nemohla na něj narazit. Ani ho necítila. Proč se sakra tohle dělo? Zaskučela a stáhla uši k hlavě. "Já jen doufám tak moc, že bude v pořádku.. Ach, mocný Ra, ochraňuj ho a jeho duši na té cestě..." Povzdechla si Nitocris. Bála se o svého druha, ale přesto věděla, že mu bude muset dát nějakou tu svobodu. Nebude moci s ním být stále být. Povzdechla si. Ještě jednou. Tohle bude ještě těžké. Tohle bude tak moc těžké. Nevěděla ovšem zdali by to všechno stálo za to. Byli si s Morpheusem souzeni? Nebo ne? Bála se toho. Srdce se jí svíralo úzkostí. Ale bude muset dál. Dál a pokračovat ve své cestě za osudem.
--> Irisin ráj (Přes Severní hory)

Ach, tak její milý prostě zmizel. Měla o něj strach. "Morpheusi? Kde jsi? Vydal jsi se taky na tento vratký most? Ach, Morphe... kde jen jsi? Bojím se o tebe." Promluvila Nitocris. Spíše ho tím volala, ale její hlas se jen odrážel o stěny. Povzdechla si a stáhla ocas spíše k tělu. Začínala zima. Zima během které bude Nitocris skutečně trpět kvůli jejímu krátkému kožichu. Stáhla uši k hlavě. Proč to bylo tak... nepříjemné? Tak moc řezavé? Každý kousíček zimy pociťovala ve svých svalech. Vydechla a dívala se na obláček, který se vznášel k nebi. Tohle nebylo vůbec příjemné. Nechtěla si ani olizovat pysky, aby to pak nebolelo. Nechtěla bolest. Té měla až moc. Hlavou jí vrtal Zohar. Proč jí tolik každý nevěřil ohledně něj? Ona se změnila... jenže jak jim to dokázat? Mohla to udělat? Nebo snad nemohla?
--> Luka (Přes Les u Mostu)

Oklepala se ještě jednou jako kdyby tohle mohlo pomoci a podívala se na něj. Slabě pokynula hlavou. A pak si toho všimla. Nitocris mrtvé tělo viděla, ale teď jak voda konečně zmizela tak... mrtvoly byli vidět ještě více. Povzdechla si. Podívala se na Morpheuse jak on bude reagovat. Následně začala tedy pomocí své magie hloubit hrob. Bylo to těžké, skutečně moc těžké. Pomalu padala na hubu jak pomaličku hloubila dostatečně hluboký hrob. Až nakonec tělo bylo do něj dáno a ona začala zahrnovat tělo v tomto sice mělkém hrobě, ale stejně dostatečném na to, aby se do něj tělo spíše teen vlka vešlo. "Huzur içinde yat, genç savaşçı." Popřála mu Nito v rodném jazyce, který často vnímala právě v rodné smečce. A pak se podívala na Morpheuse, který se ujišťoval. "Skutečně dobrý..." Odpověděla mu nakonec se slabým úsměvem na to jak pochmůrná atmosféra to byla. Pokynula mu pak hlavou, aby se vydali spíše k nim do úkrytu a ona si tam mohla odpočinout.
S tím se pak vydala tam, kde to bylo méně plné vlků.
---> Most (Přes Temný les)

× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

Každý sval v jejím těle nepříjemně bodal a natahoval se. Cukal a ona cítila jak to prostě pomaličku nezvládá. Proč se to sakra muselo takto pokazit? Povzdechla si a oklepala se jen co byla na břehu. Srsti to sice nepomohlo, ale měla aspoň lepší pocit, že neváží tisíc kilo. "Taky nechci plavat jak je rok dlouhý... to skutečně je počasí, že by se z něj jeden po..." Nechtěla to ani dokončit. Nebylo to slušné slovo a to ani o tom takto moc neuvažovala. Ptal se jí, zdali je v pohodě a ona pokynula hlavou. "Jsem v pohodě, co ty? Docela to je skutečně příšerné počasí, nelíbí se mi to." Přiznala se mu a ještě se ho ptala, jak se má on. Jestli byl v pohodě. Až na únavu si myslela, že by to mohlo být v pořádku. Zadívala se na něj a následně si začala olizovat srst tam, kde dosáhla. "Rozhodně bychom ale měli vyrazit." Přiznala se mu a slabě se pousmála. Pak pokynula hlavou a vydala se směrem do bezpečí.
--> Hraniční pohoří

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

Věděla jaký o ní musel mít strach. I ona měla. Nechtěla o něj přijít jen co jej našla. Podívala se na něj, jak se snažil k ní dostat. Z plných sil se i ona rozhodla odrazit a rozplavat se k němu. Proud byl silný, ale ona to nevzdávala. Dostane se k němu, to zvládne. Nemůže je nechat rozdělit. Ne. Snažila se ze všech sil bojovat s proudem. Snažila se, aby se to celé stalo minulostí. Proud byl silný, ale Nito odhodlanost byla ještě silnější.
A tak se k němu skutečně dostala a ona se ho zachytila. Následně je strhla voda k větvi. Pokud se tedy Morph držel s ní, případně to drželo zase jen Nito. "Poplaveme ke břehu." Mluvila hlasitěji, aby jí přes zurčení vody slyšel. Dostala se na břeh směrem který byl spíše k horám. Dopomáhala Morpheovi, pokud se nechal. Společnými silami to zvládli a ona se tedy mohla rozhlédnout. Byli na tom místě, kde potkala prvně Ushari. Popošla spíše směrem k horám. "Musíme zase do výšin." Tady by je mohla voda zase smést.

× Projdi se po zatopeném území
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 3/3

<-- Slané jezero
Ještě ani nevěděl jakou roli by si měl zvolit. Což nechávala teda Nitocris na tom, aby si zvolil všechno sám. Nebude na něj tlačit. Ještě na to bude spousty času v budoucnu. Tedy dokud nezačne na něj tlačit Ushari. To by pak byl problém a musela by se na rychlo dát role, kterou by možná ani nechtěl. Ale tak to pak byl jeho boj. Nemohla ho tak moc ovlivňovat. Proto tedy když se vydal za ní, tak byla neskutečně ráda. Pomohl by jí, i kdyby měl ohrozit sám sebe. I kdyby se mělo cokoliv pokazit. Bral ho jako samce, i když ona sama přepínala. Byl to dobrý partner. Pokud s tím souhlasil? Ale proč by se jinak přidával do smečky, když by ji nemiloval? To by nebylo zase tak smysluplné. Proud ji stále unášel a ona nemohla s tím nikterak bojovat. I když se snažila. Skutečně plavala proti němu, ale nešlo to. Nemohla s tím nic udělat.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 2/3

Zdálo se jí to a nebo byl skutečně Morpheus naštvaný z toho, že se věnovala své rodině? Potřebovala vyřešit se sestrou svoje postavení. Ne že by se to celé dalo jen tak shodit ze stolu a více neřešit. Proto si povzdechla. "Morpheusi, drahý, bylo by dobré, aby sis sám určil co chceš pro smečku dělat." Promluvila k němu pak co se pobavili po počasí a podívala se na Ushari. Ta by potřebovala od jejího partnera nejspíše roli ke kterého se ho Nito snažila dokopat. Merlin spolu se svou rodinkou chtěla ven a Alh od té nové léčitelky, co si tak rozuměla s Ushari, se vytratil ven a cosi se tam stalo.
Zvedla se a pokynula na Morpheuse. "Je čas jít zase na průzkum." Podotkla a sama se vydala ven. A pak jen co vystrčila hlavu jí sjela noha a už se kutálela směrem k vodnímu zdroji. Zastavila se a podívala se na vodu. Šlo by se tam omýt, aby u Morpheuse nebyla celá špinavá. Ale pak... Jen co došlápla do vody, co se jí zdála mělkčí, tak už se topila. Proud byl stále moc silný. A i když se proti němu snažila plavat, tak to nešlo. "Morpheusiiiii." Dostala ze sebe než jí proud dál nesl pryč.
---> Nížina hojnosti

× Pokus se plavat
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty - 1/3

Šedá je srst tvá co bledé oči ukrývá
pokaždé co uslyším tvůj hlas
zahřeje mě u srdce plamen lásky zas
tvá duše s mou harmonicky zpívá

V temnotách lesa kráčíš bez stínu,
jak tichý přízrak, nocí vedený,
svět pod tvým krokem zdá se ztišený,
ve stopách zanecháváš ozvěnu.

Já vím, že nejsi snem, jsi skutečný,
přesto se v mlze zvolna rozplyneš,
když vánkem zmizíš, jak bys chtěl být pryč.

A v hloubi duše zůstáváš mi věčný,
ten divoký a volný přízrak dnešních dní,
co srdcem vlčí v mé mysli dál tiše spíš.

Podívala se na svou sestru a slabě se na ní pousmála. Byla tak ráda, že zrovna ona byla Alfa. Možná by přežila kohokoliv jiného na tom postě, kdo nebyl Camiya. Za kterou se dívala. Jak odcházela. Něco se jí prostě nezdálo. Podívala se směrem ke zcela promočenému Morpheusovi, který jí oslovil. "Sestro, zdá se že počasí tam venku není vůbec dobré. Možná... brzy začne zatékat i sem. Neměli bychom to zabarikádovat? Vyřešit to nějak, aby smečka byla v bezpečí. Podívej na něj." S tím se vydala k východu a zadívala se tam. "Voda začíná brát vše, co se jí postaví do cesty... myslím, že bychom se měli zabezpečit." Informovala tedy sestru o počasí, které momentálně bylo venku a podívala se konečně na Morpheuse. "Drahý, jak je venku jinde? Myslím že si se od nás oddělil kdesi v horách. Je tam stejně vody jako před tímto úkrytem? Či je situace bezpečnější?" Ptala se svého partnera na momentální počasí.
Pak se zase podívala na svou sestru. "Ráda bych... ráda bych zastávala funkci obránce smečky. Poskytla bych své svaly pro obranu smečky." To ji přeci jen bavilo více než cokoliv jiného.

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci

Nebylo to potřeba. Lehce se na ně pousmála a stáhla se. Spíše k Sivatagovi než ke tmavší sestře, ale jak se zdálo, tak jí nebude moci uniknout. Bude s ní muset vycházet, leč věděla, že ona je ten typ, co se nedokáže změnit ani kdyby v pekle začalo sněžit a mrznout. I když dle některých vykládání bible tam skutečně v některých kruzích zima byla, ale to teď odbočujeme. Až moc od původní myšlenky. Camiye nevěřila prostě ani čenich mezi očima. Nevěřila jí nic a jak znala sestru, tak to bylo vzájemné. Ona zase nevěřila jí.
Chvilku stačilo nevnímat a přemýšlet nad tím zdali je Morpheus skutečně v pořádku než se odehrálo něco, co asi nikdo nečekal. Překvapeně se na sestru podívala a slabě se pousmála. Povzbudivě. Jako kdyby jí chtěla dát vědět, že to skutečně dokáže a nemá se čeho bát. Což se taky snažila. "Zvládneš to, budeš dobrá Alfa.." Zašeptala směrem k ní a slabě se zase pousmála.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4/4

Nemohla tomu uvěřit, když to konečně viděla na vlastní zelené oči. Do smečky nakoukl i její strýc. S tím, že vedl zraněnou vlčí slečnu, která když se k nim dostala, tak vypadala skutečně vědoma toho, jak jednoho vyléčit a jak zase naopak ne. Překvapeně se podívala na Ushari. "Vypadá to, že si budete rozumět sestři." Podotkla nakonec pobaveným hlasem a podívala se ke vchodu do jeskyně, kde se objevili další dva vlci. Jak se zdálo, tak to byli ti dva o kterých mluvila Merlin. "Airo, zdravím tě. Tvá matka o tobě hodně mluvila." Pousmála se na ní slabě. Bylo to snad až k neuvěření, jak se dokázala orientovat tím vším. Jak to asi dělala? Nitocris nikdy neuvažovala o slepých či jinak hendikepovaných. Bylo to skutečně pro ní zvláštní, ale zároveň ponaučením.
Ovšem její partner zde ještě nebyl. Stáhla uši k hlavě. Nestalo se mu něco? Byl v pořádku? "Etoile, Ushari, Sivatagu... pomohu vám ještě nějak? Donesu něco?" Zeptala se starostlivým hlasem. Bez reflektování čehokoliv. Toto se jí zrcadlilo v očích. Sežer si to, Camyio, ona se dokáže změnit. Ale dokážeš to i ty?

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 3/4

Nevěřila jí ani slovo. Nitocris vyčítala všeho a veškeré věci, které se udály, ale ona? Ani píď. Dokonce se zdálo, že se momentálně chovala jako kdyby svá slova nemyslela vážně. Pohledem těkla k Ushari jestli tohle skutečně věří jejich sestře a nebo jestli je taky skeptická. Omluvně se podívala na Peisiu, Ushari a pak na Serbiu. Následně se ujistila pohledem, že byl Zohar v pořádku. Ona svou změnu myslela vážně, proto se jí rozhodně chování sestry nelíbilo a dala to najevo tím, že se přesunula dál od ní. Rozhodně nebyla ráda. A nebyla už dál schopná ignorovat tohle všechno. Ne, když Zohar měl konečně možnost začít znovu. Nenechá mu pokazit tento začátek. Leč si všímala jak se pohledem vyhýbal pohledem ke strakaté vlčici. Bylo mezi nimi snad něco? Proč se na ní zcela normálně nemohl podívat? Taky tu stále nebyl Morpheus. Přešlápla si a povzdechla si.
Povýšení. Pokynula hlavou a pousmála se na Serbiu. "Děkuji moc, budu si toho vážit." Odpověděla jí nakonec, když si promyslela svou reakci.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 2/4