Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Moc se na tu kytku netvářil, jen co je pravda. Ona trochu vypadala jako něčí vydloublé oko, to zas jo, ale byla to jen kytka, ne? Nic divného. "Vlčí oko? Oh ne, to od Zinka nemám, to jsme mu naopak sama ukazovala. Já vlastně už ani nevím, odkud ho znám." Vlk občas takhle prostě něco ví, ne? A ani nemusí vědět, kde se ty vědomosti vzaly.
"Tedy o tomhle Mimiru jsem snad ještě neslyšela." A zaujalo mě to. O místních stromech jsem zatím moc nevěděla, a tohle znělo jako něco, co stálo za to znát. Vino mimir hned hezky popsal a poučil mě o něm. No vida, další jedlá rostlina do sbírky. Říkala jsme si, že až příště narazím na Ásleif, měly bychom si udělat tour de Mois a ochutnat co jen půjde. Možná tentokrát radši bez koštování hluciny. "Hmm, přemýšlím, co tak ještě znám. Violka, hlucina, šedivka, paloučnatka..." vyjmenovala jsme pár jmen, jestli Vina něco zaujme. Neznala jsme rostliny zas tak dobře, ale třeba mi z tohohle mohlo kápnout ještě něco.
"To byste byl moc hodný," odpověděla jsem. "Tak nějak doufám, že na ně narazím sama, když se budu zdržovat poblíž, ale znáte mládež, věčně někde v trapu."

Světoznalý. Ano. To bylo ostatně asi nejlepší slovo, jak Zinka popsat, hlavně když jsem ho neznala nijak dobře. "Jsem toho názoru, že není nikdy od věci se naučit něco nového. Kdo ví, kdy se to může hodit." A kdo ví, kdy váš takové znalosti přimějou sjíždět vodopády se děvma vlky, které sotva znáte. A když už jsme se o těch rostlinách bavili a protože se on zajímal, vyvolala jsme před sebou jednu, kterou jsem znala. "Tahle by vás třeba mohla zaujmout. Jmenuje se Vlčí oko žluté, hádám, že pochopíte proč. Roste v lesích, i když je trochu vzácnější a... vlastně si nejsem moc jistá, k čemu je dobrá, ale kořen a květ se dá použít do lektvarů." Nebyla jsem tak znalá bylin, abych mu mohla poskytnout podrobnější informace, ale snad alespoň tohle bude stačit. Třeba znal někoho, kdo mu k tomu řekne víc.
Nad jeho otázkou ohledně Solfatařiných vlčat jsem se zamyslela. "Doufám, že ano, ale už je to poměrně dlouho, tak myslím, že bude lepší, když zmíníte oboje. A ano, úkryt bude ideální, obzvlášť kdybyste je potkal někdy brzy. plánuju tu teď chvíli zůstat a zkusit to tu dát po povodních do pořádku."

Aha? takže se Zinek akorát nezmínil? Docela mě překvapilo, když to Vino potvrdil, protože jsem to tak docela nečekala. "No, snad ano. Ztratil se nám ještě než přišlo to nejhorší, ale... vypadal jako vlk, kterého trocha vody nevyděsí, nebo jak bych to, ehm, řekla." Protože jsme ho tak trochu zapomněly na dně jezera, že? Ale Ásleif říkala, že je pro něj takové kaprování normální, tak... snad? A z nás dvou houbičky taky vyprchaly ještě než přišla velká voda, takže snad i Zinek dopadl dobře. "Připadal mi jako docela světaznalý vlk." A hlavně znal kytky. Spoustu kytek. "vy se náhodou o rostliny také nezajímáte?" Jen mě to tak napadlo, že?
"Ah, výborně. Byly jsme velmi dobré kamarádky. Solfatara mě poprosila, abych jedné z jejích dcer předala korálky, které nosila. Mám je pořád ještě u sebe, protože jsme na sebe neměly štěstí. Kdybyste na ně narazil, mohl byste je prosím požádat, aby mě vyhledaly?"

Usmála jsem se na něj. "Nerušíte mě. Je to naprosto v pořádku. Naopak mi od vás přijde rozumné kontrolovat, kdo se kolem vaší smečky pohybuje a je pravda, že já se už nějakou dobu s nikým z vás nesetkala." A nebo ano? "Teda pokud k vám nepatří Taková hnědá vlčice, Ásleif se jmenuje, nebo šedý vlk." Jak ten se jmenoval? "Zinek? Zinek." Ale ani jeden z nich nezmiňoval, že by patřil do Daénu, ne? Aspoň jsem si to nepamatovala. No, houbičky udělaly své. Co nás to vůbec napadlo sjíždět vodopády? Taková hovadina...
"Dobře." Super, takže nás snad nikdo nepřijde vyhnat. "Těší mě." Hmm, beta smečka. To znamenalo, že patrně bude znát většinu, ne-li všechny členy své smečky, že? "Tak mě napadá, jsou ve vaší smečce stále ještě vlčata od Solfatary? Ricca, Akros... obávám se, že si už nepamatuju jména těch ostatních. Od smrti jejich matky jsem žádné z nich nepotkala." A stále jsem měla něco, co jsem potřebovala předat - drobný přívěšek bezpečně schovaný v mém šátku.

Uslyšela jsem za sebou cizí hlas a zvedla hlavu. Usmála jsme se na příchozího. "Zdravím, vy budete jistě z Daénské smečky." Neznala jsem ho, ale připadalo mi, že je cítit jako Daéňan, navíc kdo kromě nich by se staral o jejich hranice, že? "Nepotřebuju nic, přišla jsem jen zkontrolovat náš rodinný úkryt." Což... on asi nevěděl, že? Já ho neznala, tak jen těžko mohl znát on mě, a těžko říct, jestli si jejich smečka nemyslela, že jsme se už odstěhovali... nebo jestli se u nich nezměnilo vedení. "Moje rodina tu bydlela ještě předtím, než se sem vaše smečka nastěhovala. Jsem Nyctea, můj partner se jmenuje Dale. pokud je mi známo, vaše alfa o nás ví." Přešlápla jsem na místě. "Nedošlo u vás ke změnám ve vedení, že ne?" Nerada bych se stěhovala, obzvlášť teď po potopě. nehledě na to, že my jsem tu byli první.

---> Severní hory (přes Ostříží zrak)

Domov byl v podstatě už na dohled, ba dokonce přímo na dosah tlapky. Brzy jsem se ztratila pod korunou stromů a i když okolí po povodni vypadalo skutečně hrozně, najít cestu k domovu, kterou jsem znala jako vlastní tlapy, nebylo nic těžkého. Spolu s tím jsem se samozřejmě blížila i k území Daénské smečky, ale to mě nijak neznepokojovalo. Však to byli sousedi a měli jsme přátelské vztahy... alespoň tedy naposledy, co jsem se s někým z nich bavila. Teď však jistě budou mít na práci jiné věci, než se starat o vlky kus od hranic. Já bych se o takové tedy rozhodně nestarala.
Co mě ovšem trápilo víc bylo, že jsem v okolí necítila pachy ani svých vlčat, ani Dalea. Snad to bylo jen proto, že všichni seděli někde v horách v bezpečí a ještě se nestihli vrátit. Snad... nezbývalo než doufat.
Nuže tedy, jak dopadl náš úkryt? Jistě nás čekal dlouhý jar- podzimní úklid.

---> Jižní hory (přes Dračí průsmyk)

Nakonec jsme správný směr našla. Ovšem místo své rodiny jsem brzy narazila na něco jiného. Bylo to tělo. Bylo to vlče, kterému nemohlo být víc, než pár měsíců. Musel ho strhnout proud a i když jsem ho neznala, bylo mi ho líto. Nikdo by neměl zemřít tak mladý a nechtěla jsme si ani představovat, jaké to muselo být pro jeho rodiče, kteří ztratili potomka. Mohla jsme jen doufat, že moje vlčata skutečně zůstala všechna naživu a jsou v pořádku. A co Solfatařina vlčata? Ta ztratila matku a kdo ví, kde se toulal jejich otec. měla bych je najít a ujistit se, že přežila. Pro Solfataru.
A aby toho nebylo málo, začínalo mě po té předchozí koupeli škrábat v krku. No paráda. Taky už bych potřebovala někam do tepla. Jak asi dopadl náš úkryt? Nebylo to odsud daleko, snad tam budu brzy... ale patrně bude v hrozném stavu. Povolala jsem svou magii země a vlče pohřbila, než jsem se opět vydala na cestu k domovu.

× Onemocni kvůli neustálé zimě a dešti
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

---> Les alf (přes Ostříží zrak)

---> Severní hory (přes Dračí průsmyk)

S ušákem v tlamě jsme pokračovala dál přes nížinu a zpět do hor. Vlastně jsem netušila, co zde najdu, spíš mě tak nějak zajímalo, jak to všude během povodně dopadlo. Všude to vypadalo docela... stejně. Ale jak jsme tak pokračovala dál, zahlédla jsme něco zajímavého. Hele, jestlipak to nebyl... byl to on! Pan Wu se svým vozíčkem. No jistě, i on se při téhle pohromě stáhl do hor.
"Dobrý den, ráda vás zase vidím," pozdravila jsme a hned se dala do vybírání, protože všichni víme, že Wua zajímaly jen kamínky, žádné vybavování. Vybrala jsme si jen nějakou drobnost, spíš tak aby se neřeklo, zaplatila jsem mu, poděkovala, a už jsem prchala zase dál. tak nějak... bez cíle. Našla jsme si hezký plácek a tam jsem schroupala svého zajíce. Nesnědla jsme ho ani celého, zbytek jsem nechala komukoli, kdo bude mít zájem. Mně stačil kousek. Hm... měla bych se podívat po své rodině. Mohla jsem jen doufat, že z té povodně vyvázli živí. Možná, že když se vrátím k úkrytu, najdu tam někoho z nich... jenže to jsem šla na úplně špatnou stranu.

---> Severní hory (přes Dračí průsmyk)

× Zlepši své dovednosti

Nákup:
2., 3. lvl do vzduchu - 110 kšm

Schváleno

---> Němé údolí

A tak jsem nechala Sléfu u jezera a vydala se do hor sama. Brzy jsem našla příjemnou malou jeskyňku, kde bylo sucho (což se ještě ani zdaleka nedalo říct o všem, ačkoli voda opadávala), zalezla dovnitř a na chvíli tam složila hlavu. Poslední doba byla náročná a tak byl spánek nanejvýš vítaný.
Probudilo mě až nějaké funění u vchodu a když jsem otevřela oči, uviděla jsem... lišku! Potvora jedna, jedeš! zavrčela jsme na ni a cvakla naprázdno zuby. Liška se rychle otočila a dala se na útěk. Tak. A byl klid.
Jenže se mi už znova usnout nepodařilo, tak jsem to brzy vzdala a vylezla opět ven. Vyrazila jsem přes hory a pak dolů do nížiny a zpět do dalších hor. Nikam jsem nespěchala, takže jsem se po cestě ještě na chvíli zastavila a pustila se do stopování, abych si uhnala něco k snědku. Neměla jsme zas takový hlad, ale zdálo se, že jsem narazila na místo, kde bylo dost kořisti, takže proč toho nevyužít? A najím se pak, až bude hůř. Až budu mít větší hlad. Ulovit nějakého toho ušáka mi vůbec nezabralo dlouho. Jednoho jsme brzy vyčmuchala, vystopovala a pak po krátké honičce se už zmítal v mé tlamě. Tak, čas jít dál. Podíváme se, co nabízí druhé hory.

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Ulov si na horší časy
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů)

---> Jižní hory (přes Dračí průsmyk)

Na hladinu se mi podařilo vyplavat docela... snadno. Nakonec to byla jen voda, že? A ani ne moc hluboká. oklepala jsem se a pak si usušila kožich pomocí magie. Voda. Voda všude. K čertu už s tou vodou. Alespoň už přestalo pršet, a voda... začala opadávat snad až neuvěřitelnou rychlostí? Rozhlédla jsem se kolem. tedy, tohle bylo snad něco nevídaného. Voda prostě... mizela. A krajina vypadala hrozně. Všude možně byla polámaná vegetace, tráva byla slehlá, zahlédla jsme i nějaké mrtvé živočichy, kteří se před vodou neschovali a utopili se, nebo prochladli. No... snad se ostrovy zase časem spraví. Vzhlédla jsem k nebo na duhu, která se tam rozprostřela místo šedých dešťových mraků. Příjemná to změna. taková... duhová. Barevná. Kolik se toho vlastně událo, co začalo pršet? Připadalo mi to jako celá věčnost a stejně to bylo jako by se to stalo včera, co jsme se společně topili pod Niagárami. A teď tu byla duha a bylo to jako by nebe samo slibovalo, že teď už bude zas jen dobře. "...hele, ty, Sleifo... my jsme toho Zinka fakt v tom jezeře zapomněly." Mno... stane se. Asi jsme ho zas tak nepotřebovaly. "Jdu se podívat po nějakém suchém úkrytu a trochu si zdřímnout," oznámila jsem jí a vyrazila jsem si najít něco pohodlného v horách.

× Odhal následky potop

---> Severní hory

---> Furijské hory

"No... spíš ta druhá možnost. Možná i nějaký ostrov připlaval, ale... víš co, už to bylo dávno, možná si to jen špatně pamatuju?" Ony pohybující se ostrovy zněly krapet přitaženě za chlupy i pro místní podmínky, ale jeden nikdy neví. On i ten Yalor zněl dost přitaženě za chlupy. "Mi povídej. Ráda bych trefila domů, a ne že si na chvíli odskočím a najdu ostrov komplet přestavěný."
Sleifa Balroga neznala. Řádné překvapení. "Hele, já myslím, že on zůstal v Yaloru. A patrně by ani neplaval, byl dost bytelný a těžký. Ale lítal hezky." Na její otázku jsem se zazubila. "No jasný! Klidně ti to pak ukážu. Ale zelená k hnědé náhodou sekne, to zas jo. Sedělo by ti to k očím."
Ovšem pampelišky byly pro nás obě zklamáním. No, co naplat. Rozhořčeně jsme přikývla. A teď do údolí a zpět, tamty hory byly lepší. Jenže... ouha, voda! Jak jsme se přiblížily, zem se mi rozevřena pod nohama a najednou jsme zahučela pod hladinu. Okamžitě jsem se nalokala, jak jsem začala zběsile kopat nohama, abych se dostala zpět nad hladinu. Co to? Ta voda tu předtím nebyla!

---> Severní hory (přes Němé údolí)

Jo, byly jsme ještě moc mladé a krásné na umírání. A co na tom, že by mi podstatná část ostrovů mohla říkat babi, ha!
"Hele ale na tom něco bude," poznamenala jsem zamyšleně. Vážně tu bylo všechno. Vždyť přesně to byla ta teorie, kterou jsem se sama oháněla, když jsme chtěla obhájit existenci sopky. "Já ti nevím, taky si pamatuju, že to tu pár let zpátky vypadalo trochu jinak, takže pokud se nezvětšujeme obě, tak si myslím, že se to přibližuje." Ovšem senilnět jsme mohly obě, že? Stáří nikoho nešetřilo.
"No ale tak to musím napravit! Víš, Yalor to je takový jiný svět. A to tak, že doslova. Dostala jsem se tam ještě s partičkou dalších vlků, ale pořádně si z nich pamatuju už asi jenom Mettal'yeho. Nebo tak si alespoň říkal tam, tady to byl nějaký... Balrog?" Už to bylo dávno. "No a všichni jsme měli cool schopnosti. Vlastně tuhle věc na oušku mám odtamtud. Měla jsem tam i štít, ale ten se mi někam ztratil. Uměla jsem ho suprově házet a strefovat s ním věci. Vlastně i teď umím trochu myslí hýbat s věcmi, ale... no, zdaleka ne tolik jako tehdy."
Drcla jsme do ní bokem zpátky a zazubila se. "Jasně, si piš. Přece tě nenechám, ať si tlamu rozbiješ sama, to se líp dělá ve dvou."
Jenže to už jsme se dostaly před údolí a do druhých hor a... opravdu, pampelišky! A takové zvláštní, asi jiný druh... nope! Nebyly to pampelišky, zrada! "Jedovaté? Jeden by řekl, že jsou pampelišky jedny z nejbezpečnějších kytek a teď se dozvíme tohle?" Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou. "Ásleif, pojďme odsud, tyhle hory se mi moc nelíbí."

---> Němé údolí

---> Dračí průsmyk

Na její poznámku jsem nemohla než se zakřenit. "To já zas doufám, že tam špatný to snad nebude, ale máš pravdu, v tuhle chvíli to zní pravděpodobně." Lepší se netopit. nakonec, neutopit se v tomhle počasí by byl úspěch, ne, Něco, co bychom si mohly lípnout na ledničku.
"Myslíš, že je to vážně celý svět?" zeptala jsem se. "Hele, vyprávěla jsme ti vlastně o tom světě, kam jsem se jednou dostala? Jmenoval se Yalor, nebo tak nějak, myslím." To by ji mohlo zajímat. Nebyl to teda zrovna další šutr pro nás, ale-
"Oh ano, kousni je. Pomůžu ti s nima, pokud si budou dovolovat." Potkala jsme já sama někdy bohy? Asi ne přímo. Událo se toho tu tolik, že jsme si teď nevzpomínala.
"Okay, okay, nebudu, máš pravdu, to by bylo nemilé." To by nám pak ani kopce nepomohly. Na druhou stranu, z kopce se před vodou utíká snáz než do kopce. Nyní jsme však vyrazily do hor a... no, nebyly zas tak skvělé. Podívala jsme se, kam to Ásleif koukala a... a vrhla jsme na ni uličnický úsměv. "A víš ty co? Jdeme! Třeba jsou ty hory lepší, než tyhle, ne?"

---> Furijské hory (přes Němé údolí)

---> Křišťálové jezero (přes Luka)

"Tak je to správně! Rekordy se mají překonávat." Zazubila jsem se na ni. "Popel? Ale notak, kde je tvůj smysl pro dobrodružství? Na něco umřít musíme tak jako tak." Ovšem otázka, kde tady sehnat lávu, byla poněkud závažnější. No skutečně, kde? "Nemám ponětí, abych řekla pravdu, ale je tu snad všechno, tak tu určitě taky někde bude." Možná jsme se po ní mohly jít podívat. Proč ne, že?
Uchechtla jsem se jejím výsměškům bohům. "Pozor, ať je nenaštveš a ten jazyk ti neukradnou. Ale máš úplnou pravdu, my máme nápadů dost!" Ovšem ten déšť už začínal být krajně otravný. "Já myslím, že to nebude nic těžkého. prostě buďme tam, kde není voda. A voda neteče do kopce, že?" Jednoduché. Prostě půjdeme do hor a tam to přečkáme, netřeba z toho dělat celou vědu. "Jen teda doufám, že nám nenateklo to úkrytu. Máme ho v lese. Ale to není důležité, teď hurá do hor!" A tak jsem ji hezky následovala nahoru do kopce. tam nám bude líp, tam nebudou žádná jezera kam spadnout.

× Zamiř do bezpečí

---> Severní hory

"No si piš, že žiju! Přece by mě nezabil takový malý vodopádek." Zazubila jsem se na ni. Vždyť ten ani nestál za řeč. Šťouchla jsem do ní tlapkou. "Hele, já myslím, že bychom se měly pokusit vymyslet ještě něco lepšího. Něco, co bude ještě větší paráda. Třebaaa... já nevím, jít surfovat v lávě? To určitě taky jen tak nějaký vlk ještě nezkoušel." Uvidíme, jestli mi to bude připadat jako tak skvělý nápad i až houbičky plně vyprchají. Pořád ještě mě pevně držely ve svém myceliu. "Já myslím, že s tím božím osvícením budeš mít pravdu. proto bychom měly vymyslet něco, co bude fakt naše, ne? Ale pojďme, já teda dýchat pod vodou taky neumím."
Jenže chčilo a to fakt jakože pořádně. Ťápla jsem do vody, kde jsem si myslela, že je to docela mělké a... he? Dno nikde? A tak udělala sovička co? Špouch! A pořádně. zahučela jsme tam přímo po hlavě a musela se zas hrabat zpátky. Jako by mi to koupání už dneska jednou nestačilo! "Sléééfooo, proč je ta voda tak mokrá?" Ale pevniny jsem dosáhla. "Hele, co se ukempit někde v teple a udělat si čaj? Mě už to koupání fakt nebaví a říkám si, že z toho ještě nastydnu." A něco si taky ulovit, protože co byl čaj bez zákusku?

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody

---> Dračí průsmyk (přes Luka)