Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tomu jsem se musela zasmát, "máš pravdu. I když si tedy zrovna zábavu nepředstavuju tak, že se nás snaží naverbovat obří ještěrka nebo že padáme kamsi dolů do neznáma," připomněla jsem naše dva společné zážitky, na které jsem si stále živě vzpomínala. Spolu jsme byli skvělý team. Nevadilo by mi teď zase zažít nějaké akčnější dobrodružství... pokud bych tedy měla jistotu, že ho oba přežijeme ve zdraví. Když jsem se na ně dívala zpětně, všechno to nakonec byly hezké zážitky a byla jsem ráda, že jsem to mohla prožít, navíc s Dalem. Já nejsem vlčice, co by vydržela pořád sedět doma a nic nedělat, měla jsem ráda nějakou tu akci.
Můj úsměv se ještě rozšířil, když mě olízl, "ale? za co jsme si to zasloužila?" zeptala jsme se škádlivě a natáhla se, abych mu mohla olíznutí oplatit. Hm... vlastně by mi ani nevadilo tu akci nemít a sedět doma, ale jen pokud by tam byl on se mnou.

Počkala jsem, než si lehl vedle mě, a pak jsme si hezky zavrtala čenich do jeho kožichu. Jinak jsem se ale moc netulila, bylo tu dost horko i tak, ale prostě mi to tulení za všechnu tu dobu, co jsem byla pryč chybělo. Mimo to byl fakt krásně měkoučký a moc hezky voněl. "Taky jsme tu nikdy nebyla. Víš, občas mi přijde, že se tenhle ostrov zvětšuje. Vždycky když mám pocit, že už jsme byla všude a viděla všechno, tak narazíme na něco nového." Míst tu byla spousta, ale kde byli všichni vlci? Zahlédla jsem pár z dálky nebo jsem alespoň měla ten dojem, ale všichni vypadali něčím zaměstnaní. neměla jsem sice nic proti cestování a užívání si krás přírody, ale to nebyl náš hlavní cíl a i když jsem byla odhodlaná, že nebudeme hledat déle než do zimy, stejně jsem chtěla potkat nějaké vlky. Když už ne někoho z Yaloru, tak alespoň někoho, kdo by nám mohl dát informace o smečce. Nahlas jsem ale nic neříkala, hledali jsme chvíli, mohli jsme tomu dát ještě čas. Třeba se někdo objeví.

---> Poušť

Pokud byl Dale přesvědčený, že to zvládneme, byla jsme já taky. Vždycky dokázal najít ta správná slova, kterými mě ujistil, že všechno bude dobré a že si nejspíš dělám starosti zbytečně. Byla pravda, že výchovu vlčat před námi zvládlo už tolik vlků, že bychom to my měli zvládnout také, hlavně když jsme nebyli úplně neschopní a tvořili jsme dobrý tým, ale toho hlásku, který mi našeptával co kdyby, jsme se prostě nedokázala tak snadno zbavit. Asi to bylo i dobře, alespoň budu ostražitá a neudělám chybu tak snadno.
Stromy v dály se ukázaly být porostem okolo Oázy, nikoli koncem pouště. I přes den tu ale bude stín a byla tu voda, takže to vypadalo jako dobré místo k odpočinku. Uvelebila jsme se ve stínu pod jednou z palem, odkud jsem měla pěkný výhled na okolí. "Víš, ani jsem nevěděla, že tu nějaké takové místo je. byl jsi tu už někdy?" zeptala jsem se Dalea.

---> Tichá zátoka

Neměla jsem nic proti slunci, ale kráčet po rozpáleném písku rozhodně nepatřilo mezi mé záliby. My jsme však dorazili na poušť v noci. Už byla tma, přestože ne úplná. Písek rychle chladl, byl teď spíš studený. připadalo mi zajímavé, jak rychle se na poušti mění teplota. Ve dne se tu jeden div neuvařil, ale v noci tu málem mrzlo. Kdyby ještě stále svítilo slunce, možná bych navrhla, abychom se poušti vyhnuli, nebylo to příliš příjemné místo. "To máš taky pravdu. Jak se to říká, štěstí přeje připraveným?" usmála jsme se na něj. Vlčata mi dělala starosti, ale byla pravda, že budou až za dlouho, pokud nám tedy osud nějaká nadělí. Do té doby se mohlo stát ještě tolik věcí. Upřímně jsem doufala, že nikoho z nás znova nesežere portál, to už by byla opravdu ironie. "To já tady, jen doufám, že dobře." Kdo ví, jak se věci nakonec vyvinou.
Uviděla jsem v dálce před námi siluety stromů a otočila jsme se na Dalea, "už jdeme docela dlouho, co bys řekl na to, dát si někde na chvíli pauzu?" Nebyla jsem si jistá, jestli před námi poušť končila, nebo tam prostě něco rostlo, ale mohlo by to být dobré místo, kde se na chvíli natáhnout.

---> Oáza

---> Zlatý les

Vodu jsem cítila už z dálky. Žila jsem tady na ostrově dlouho a nebyl tak velký, ale stejně tu bylo tolik míst, která jsem ještě nestihla navštívit. Mohli jsme to teď napravit. Spolu. "Právě. A nemuseli bychom se o vlčata starat jen my dva, takže bychom jich zvládli i víc. Smečka by nám s nimi mohla pomoct a i bychom měli víc potravy, protože jednomu vlkovi se špatně něco loví." na jeho otázku jsme přikývla, "přesně tak. Pokud by nám to tedy nějaká smečka umožnila. Bylo by to sice výhodné pro nás, ale pro ně už tolik ne. To je taky další důvod, proč se nechci přidávat ke smečce, pokud opravdu nebudeme muset. připadá mi to nefér k těm vlkům, co už ve smečce jsou jako řádní členové." Pokud budeme moct, ráda bych se smečce prostě vyhnula. "na jeho další otázku jsme přikývla, "ale jen toho jednoho. Nedivila bych se, kdyby byli ostatní odjinud."

---> Poušť

---> Bull meadow

Došli jsme do lesa. Cítila jsem tu spoustu cizích pachů, ale většina z nich vypadala staře a těch pár, které byli novější, jsem nepoznávala. Měla bych Yalorské, tedy alespoň těch pět, které jsem znala, poznat po pachu i tady, ne? V lese jsem se ale nechtěla zdržovat moc dlouho, i když byl krásný. Bude lepší vyrazit někam na louku, kde bude lepší rozhled a uvidíme celé okolí. "Máš pravdu, spolu zvládneme všechno. Hlavně aby se i našla nějaká smečka, která by nás chtěla přijmout, protože přecejen bychom je využívali, aby nám pomohli s vlčaty, ale sami bychom jim moc nenabídli." Vlci tu ale byli přátelští. Doufala jsem, že kdybychom skutečně měli problémy, byli by ochotní nás přijmout a pomoct nám už jen proto, že bychom to potřebovali. "Když nikoho nenajdeme, tak budu předpokládat, že nikdo z Yaloru nebyl odsud a taky, že hledáme nějak špatně, protože nevěřím tomu, že tu žádná smečka není," zazubila jsem se na něj. Měl ale pravdu, v okolí byla spousta pachů a přesto jsme na nikoho ještě nenarazili. To bylo docela zvláštní. To se všichni odstěhovali, nebo co?

---> Tichá zátoka

---> Zlaťák (přes Baštu)

U jezírka jsme se nezdrželi dlouho, dál jsem pokračovali přes louku, na kterou jsme se podívali už i předtím při cestě sem. měla jsme pocit, že ve vzduchu trochu cítím kouř, ale byl to slabý pach a jak jsme se vzdalovali od Bažin, tak zase zmizel, takže jsem mu pozornost nevěnovala. Neviděla jsem, že by někde v okolí hořelo, navíc už nebyla taková horka jako v létě, takže by riziko požárů mělo být nižší. "To já právě také ne. Kvůli nim bych tu smečku i překousla." Naklonila jsme se k němu a za chůze se k němu na okamžik přitulila, "To já také ne, víš?" Nevěděla jsme sice zatím jaké to je mít vlastní vlčata, ale v jednom jsem měla jasno. Už jednou jsme si myslela, že jsem Dalea ztratila a nechtěla jsme to zažít podruhé. Na zbytku jsme se shodli, takže jsme už nic dalšího neříkala. Bylo hezké, že jsme měli na důležité věci stejné nebo velmi podobné názory. Byla jsme ráda, že si ta rozumíme a ani nemáme potřebu se o ničem hádat.

---> Zlatý les

---> Mělká pláž (přes Baštu)

Z pláže jsme pokračovali opět přes louku a k něčemu, co se tam v dálce lehce třpytilo. Byla to vodní hladina. To mi připomnělo, že mám docela žízeň a Dale měl dost možná taky, i když jsem se nezeptala. Však už jsme cestovali pěknou chvíli. Možná bychom si mohli chvíli někde odpočinout. Ne hned, ale třeba za chvilku, až narazíme na nějaké pěkné místo. "Vím, že nemáš smečky rád. Já taky nemám ráda, když mi někdo říká, co mám a nemám dělat, ale rozhodně bych radši překousla tohle, než abychom se nedokázali sami postarat o vlčata a některé z nich za to třeba zaplatilo životem." Někdy bylo potřeba přinášet oběti pro to, co jsme chtěli. "Nevím, ale tady na ostrovech určitě nějaká bude. Můžeme to klidně vzít při jednom a prozkoumat naše možnosti." O smečkách nám vlci, které snad potkáme, určitě povypráví víc, než o Yalorských vlcích. "Samozřejmě, že ano. je to náš domov, ten přece nemůžeme opustit." Netušila jsem, jak ho vůbec napadlo, že bychom náš úkryt nechali a přestěhovali se někam jinam. Když už o tom ale mluvil, ideální by bylo, kdybychom našli smečku co nejblíž, abychom to neměli daleko. Všechno má ale svůj čas.
Jak jsme se dostali k jezírku, sklonila jsem se nad vodou a žíznivě se napila. Voda tu nebyla zas tak dobrá, chutnala po písku a hlíně, ale jako nouzovka to stačilo. Pak jsme mohli zase pokračovat v cestě.

---> Bull meadow (přes Baštu)

---> Bašta

Já to viděla stejně. Osud měl stejně poslední slovo ohledně toho, koho potkáme a koho ne, taj bylo dobré si to alespoň užít. Mohli jsme si popovídat, možná zažít i nějaké malé dobrodružství, ale hlavně konečně lépe poznáme ostrov a zjistíme, jak moc se změnil. "Víš, uvažovala jsem, jestli by nebylo lepší se kvůli vlčatům i přidat do smečky... třeba jen dočasně." Dale byl všechna smečka, kterou jsme potřebovala, ale vždy se hodí mít nějakou pomocnou tlapku. ovšem zatím jsme tuhle myšlenku příliš nerozváděla. kdo ví, jestli by nějaká smečka vůbec přijala vlky, kteří v ní chtěli být jen dokud by jejich vlčata nevyrostla. "Ale to se dá řešit až jako poslední možnost..." Věděla jsem, že Dale nebyl zrovna smečkový typ, přece mi to říkal. A já měla občas problém s autoritami. Ale my to snad zvládneme i bez smečky a cizí pomoci. Nebyl ovšem moc čas na další diskuze, protože jsme na pláži spatřila vlka, který mě zaujal. Představil se jako pan Wu a vysvětlil, co to má na vozíčku. vybrala jsem si z toho dvě věci, které jsem považovala za užitečné, než jsme se vydali dál.

---> Zlaťák (přes Baštu)

Nákup:
Mystery box - 50 kšm
Volání domova - 150 kšm + 3 rubíny
Na účtu: 504 kšm 49 rubínů 18 mincí
Po nákupu: 304 kšm 46 rubínů 18 mincí

Mystery box (Zí losovala) - číslo 6 - Citron

SCHVÁLENO

---> Mlžné pláně (přes Bull meadow)

A já taky jiný nápad neměla. Nemyslela jsme si, že bychom s tím mohli dělat víc. Stejně se častěji stává, že narazíme na toho, koho chceme potkat, až když ho přestaneme hledat. "Bude to trvat dlouho a možná nikoho nenajdeme, já vím. Ale kdyžtak se to dá brát jako výlet. Máme možnost teď zase něco zažít spolu." Pousmála jsem se, "samozřejmě, že vlčata chci. Kdybych je nechtěla, řekla bych ti to rovnou už když jsi se na ně zeptal. Jen doufám... že se něco nestane a nedopadne to s nimi špatně. ty taky nemáš s vlčaty moc zkušeností, že?" Náhoda je blbec, ale strach by nám neměl zabránit jít si pro to, co chceme. Já nebyla zbabělec. Když udělám všechno pro to, abych dosáhla čeho chci dosáhnout, musí se mi to přece alespoň trošku povést. A nebyla jsme na to sama, byli jsme dva a troufala jsem si říct, že spolu dokážeme snad i nemožné.

---> Mělká pláž

---> Wolf lake

Usmála jsem se, "je to možná. Dávalo by to smysl, že se území změnilo, aniž bys o tom věděl." Vinila jsme z toho místní magii. Na tu se dalo hodit všechno. Magie tak jako tak ovládala podstatnou část našich životů. Už jsem si začínala zvykat. bylo to pohodlné vysvětlení a stejně jsme s ní nemohli nic moc udělat.
Všimla jsem si, že se na můj plán moc netváří. Jasně, nebyl nic extra ale lepší jsem neměla. "Pokud bys měl jiný návrh, ráda si ho poslechnu," povzdechla jsem si, "hodilo by se mi umět najít jiné vlky, aniž bych musela takhle běhat po okolí a prostě hledat." Měl pravdu, cestovat přes zimu se nehodilo, "víš co? Budeme hledat jen dokud nebude moc velká zima a pak se vrátíme. Stejně máme na léto jiné plány, ne?" usmála jsem se na něj. "Víš, ráda bych ty vlky našla, ale ty a naše plány jsou a budou vždycky na prvním místě."

---> Bašta (přes Bull meadow)

---> Sněžné tesáky

"Popravdě čekala jsem, že z nás dvou to budeš vědět ty. Ale je zvláštní, že si to taky nepamatuješ..." Já věděla, proč to nevím já, ale proč on? Byl to snad zase nějaký vrtoch tohohle ostrovu? Bylo to dost možné. Tady bylo prostě možná všechno. Nepřekvapilo by mě, kdybych na chvíli vlezla do nějaké jeskyně a když bych pak vylezla ven, že by zatím uplynulo sto let. Samozřejmě bych nechtěla, aby se to stalo, ale nebyla bych překvapená. Rozhlížela jsme se okolo a hledala nějakou cestu, kudy by se dalo dostat z hor, "nevím, možná bychom mohli zkusit dojít k jezeru? Bude to tam alespoň schůdnější. A pak asi na louku. Takovou tu, kde je pořád mlha." vyrazila jsme po cestě k jezeru, jak jsem řekla. "Nemám žádný konkrétní plán, asi prostě projít okolí a doufat, že na někoho narazíme." A kdo ví, jestli se nám zadaří. Co jsem tak viděla, kolem jezera by se mělo dát dostat právě na louku, aniž bychom museli plavat. Mohli bychom to zkusit tam a pak uvidíme.

---> Mlžné pláně

---> Červená louka

Fuj, fuj a ještě jednou fuj. Portály jsou možná rychlý způsob cestování, ale že by byly pohodlné, to tedy ani omylem. Vypadla jsem z něj a rozplácla se jak dlouhá, tak široká na zemi. ještě štěstí, že jsem přistála na trávě a ne na štěrku. Nutno přiznat, spadnout do sněhu nebo do písku bylo příjemnější. Okamžitě jsem vyskočila na nohy, uhnula z místa a začala se rozhlížet po Daleovi. Dostal se taky sem, že? Nemohl přece skončit nikde jinde? Sice jsem si byla téměř jistá, že skončíme na stejném místě, ale zase jsme si tím byla jistá jen téměř, ne úplně. Ale nakonec se tu ukázal taky a mě spadl kámen ze srdce. Nevím, co bych dělala, kdyby nás ten portál opravdu rozdělil. "To vůbec nevím, taky by mě zajímalo, jak dlouho jsme byla pryč a jestli tam čas běžel nějak jinak, než tady," odpověděla jsem mu. Rozhlédla jsem se po okolí, abych zjistila, kde jsme to skončili. Tohle místo mi povědomé nebylo, ale měla jsme pocit, že v dálce pod horami je nějaká známá louka. Nebo možná ten les vedle?

---> Wolf lake

---> Nejvyšší hora

I když jsme měli cíl, začínala jsem o téhle výpravě přemýšlet spíš jako o společném výletu. Nebudu pak zklamaná, když se nám nepodaří nikoho najít, ne? Nedělala jsem si iluze, jak moc je pravděpodobné, že narazíme na někoho z té hrstky vlků, kterou jsem v Yaloru potkala, navíc jsme asi těžko mohli přejít na kočovný život a strávit zbytek dní hledáním. Možná tak měsíc nebo dva, víc ne. Nezapomněla jsem na náš plán pořídit si vlčata a mít rodinu. Hledání Yalorských bude muset tomuhle plánu ublížit, nejsem typ, který staví touhu po poznání a snad i touhu pomoct ostatním, kdyby se ukázalo, že má někdo problém se s těmi zážitky vyrovnat, nad vlastní štěstí. Pokud nikoho nenajdeme na téhle výpravě, nemínila jsem hledat dál. Prostě se pak vrátím k vlastnímu životu a budu ignorovat tu touhu dozvědět se o Yaloru a vlcích, kteří tam byli přitáhnutí, víc. Věřila jsem, že si nás to nevybíralo náhodně, že mezi námi byl nějaký vzorec, a ten mě zajímal, ale musela bych se prostě smířit s tím, že nic nezjistím. Dale a naše plány pro mě byly důležitější.
Na louce skutečně portál byl, ale působil... jinak, než ten, který vedl na sever. Musel to být jiný portál. Tamten byl na pláži, ne na louce. "Nevím, možná že ano, ale já tu nikdy nebyla. Možná bylo tohle místo jinde." Ostrov se změnil. teď, když jsme viděla Daleovy pochyby, byla jen si tím jistá. Podívala jsem se na něj, usmála se, "tak jdeme na to," a pak do portálu odvážně skočila.

---> Sněžné tesáky

---> Rokle

Já byla taky zvědavá, jen co je pravda. Bude to hledání jehly v kupce sena, když ani nevíme, jak ta jehla vypadá... Protože jsme si byla jistá, že ti, které jsme tam potkala já, nebyli jediní, kteří tam odsud přišli. Ale co? I kdybychom nakonec nikoho nenašli, tenhle výlet bylo dobrodružství, které absolvujeme spolu. Bylo hezké být zase zpět doma a mít Dalea po své boku. "Myslím, že stálé portály jsou tu relativně spolehlivé, i když cestování skrz ně není nic příjemného." Taky jsme doufala, že nás to nerozdělí, ale... nemělo by. Zatím jsem s portály špatné zkušenosti tohohle rázu neměla.
Přešli jsme horu. Až nahoru jsem šplhat nechtěla, vzhledem k tomu, že jsme jen potřebovali na druhou stranu. pak už se před námi objevila louka, kde by měla být pláž a portál na sever. A nebo také ne, protože se svět změnil. Uvidíme kam se dostaneme. Bylo mi to jedno, pokud tam budeme oba.

---> Červená louka