Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ten vlk se mi zamlouval, měl dokonce i smysl pro humor. Snad nezmizí po jedné konverzaci, jako všichni ostatní. Hodilo by se mi mít nějaké přátele. "Jak říká Akéla, je tam třetí ostrov. Nebo býval. Byla tam taková poměrně rozlehlá pláž a pak louka, na které rostlo snad všechno jedlé, na co si vzpomenete." Bylo to moc pěkné místo, určitě by se jim oběma líbilo. Škoda jen, že už nejspíš nebude existovat. Znala jsem odpověď i na otázku Akély, ačkoli se tedy přímo nezeptala. "Je trošku na kopci a sám o sobě není moc vidět. Podařilo se mi do něj vběhnout omylem, pokud si dobře pamatuju. Není to nic velkého, je docela nenápadný." Což nehrálo v nás prospěch. Můžeme ho snadno přehlédnout, i když tam pořád bude. Krajina okolo se změní určitě, s tím jsem počítala. Portál byl téměř až úplně u pobřeží. "Hádám, že budu stejně překvapená, co tam najdeme, jako vy dva," dodala jsem ještě.

---> Dvojčata

---> Ice world

"Proč mrznout jindy, když můžeš zmrznout teď? Takové nabídky se neodmítají," mrkla jsem na Desmonda a také se zasmála. Nechala jsem mu vedení, protože tu stejně nebylo moc kam zabloudit a stejně jsem znala cestu asi stejně jako on. Jít přímo za čenichem dokáže taky. "Taky v to doufám, ale pořád může být i hůř. Alespoň už to vypadá, že se nám ostrov pod tlapkami nerozpadne." Akéla byla stejného názoru. Mohly jsme teď doufat, že byl správný. "Také to nemusíš ovládat. Vím, že je to spíš o zvyku, jen mluvím z vlastní zkušenosti. Tohle je stejně něco, na co je lepší, když přijdeš sama." Určitě tu bude i někdo špatný. Přála jsem jí, aby na něj nenarazila, nezasloužila by si to. Já sama neřešila, jestli jsem v něčí společnosti nebo ne. Někdy byla společnost fajn, jindy zas ne. Podívala jsem se po hvězdách, o kterých Akéla mluvila. Okamžik mi trvalo, než jsem je našla, ale opravdu tam byly. Hvězdy se ale během noci posunovaly, nebo snad ne? nevycházely a nezacházely stejně jako slunce nebo měsíc? V létě byla totiž obloha jinačí, než teď v zimě.

Na jeho odpověď jsem přikývla, "jak chceš." Asi se mu do vody dvakrát lézt nechtělo. Nedivila jsem se mu. Mám sice vodu ráda, ale teď opravdu nijak nelákala. "Vlézt do vody by nemělo moc vadit, pokud v ní nebude dost dlouho, aby prochladnul," řekla jsem Akéle. Svým způsobem ale měla pravdu.
neuměla jsem se moc orientovat podle hvězd. byly mi asi tak stejně užitečné, jako orientační body okolo, které nebyly pořádně vidět a které mi ani nebyly povědomé. "To záleží, co považuješ za srandu. Já už si spíš přeju, aby byl zas chvilku klid." Poslední dobou se toho událo opravdu dost, alespoň v mém životě. "Já už jich potkala víc, ale jsem tu docela dlouho. nejméně rok, spíš dýl." Oba tu byli chvilku. Já sama si nemyslela, že bych tu byla dlouho, ale oproti nim to dlouho bylo. Bylo to zvláštní.
"Doufám, že ano. Pokud se změnilo opravdu hlavně pobřeží, mohlo by to být dobré. Usmála jsem se na Akélu, "nemusíš se všech tak bát, ještě jsem tu nepotkala vlka, který by byl zlý." Však an to časem přijde sama. tenhle ostrov byl ráj na zemi, pokud se odmyslely jisté... věci. Třeba ta monstra. Ale na druhou stranu, byla jsem stále živá, takže jsem si neměla moc na co stěžovat.

---> Ledové pláně

"Tak to pak ano. Měla bych obavy o tvé zdraví, pokud by ses chtěl v zimě koupat," řekla jsem vlkovi. Podklouznout tlapka může každému, takže se neměl za co stydět, jestli někde spadl do bahna. "Každopádně jestli bys to ze sebe chtěl smýt, dokázala bych ti pak usušit kožich. Jen vodu ohřát moc neumím," nabídla jsem mu. byl to docela fešák a bahno na kožichu působilo hloupě. Stačilo, že tu byl nový a neznal to tu, nepotřeboval ještě další problémy navíc.
"Ani ne," odpověděla jsem Akéle. Desmond nejspíš nevěděl, co to yetti je, jinak yb nejspíš reagoval trochu jinak, ale ani jeden z nich mé prohlášení nezpochybňoval. Asi už taky viděli svůj díl divných věcí. "Ale nebyl moc chytrý a jsem docela rychlá." Docela by mě zajímalo, kde ten chudák yetti skončil, když jsem ho navedla, aby šel hledat bohy. Všechno to se už událo tak strašně dávno. "Nemyslím, že by se vrátil, je to už nějaký ten pátek zpátky, ale mohlo by tu žít i něco jiného." řekla jsem vlkovi a pak rovnou vyrazila směrem, který naznačila vlčice. Povídat si můžeme i za chůze. "Myslím, že tenhle směr bude správný. Kdyžtak to otočíme." Jít ve skupině bylo lepší. Já bych se tu možná i orientovala, ale pořádně jsem to tu neznala. Tohle místo se hrozně změnilo. "Mám tam doupě a druha. Měla jsem, každopádně," odpověděla jsem Akéle a pak se chvíli snažila soustředit spíš na cestu a rozhovor nechala na nich.

Ušklíbla jsem se, "To jsou nápady, teď v zimě. Docela mě překvapuje, že jsi nějaké bahno vůbec našel." I když já měla co říkat, vzhledem k tomu, že jsem stále nezavrhla koupel v ledové vodě, abych doplavala na třetí ostrov, když nenajdeme portál. "Možná, ale když se od toho přimíchá magie, tak nikdy nevíš, co dostaneš." Tady se do toho vždycky míchala magie. Do všeho. "Tady je magie všude, nevyhneš se jí, ani kdyby ses opravdu snažil," smutně jsme se na vlka pousmála. Žila jsem tu dlouho, ale tenhle fakt mě pořád trochu děsil. Měla jsme ráda občas trochu jistoty. Druhá vlčice byla zkušenější, než on, ale i on si brzy zvykne. "Mimo to doporučuju dávat si pozor, už jsme tu jednou potkala i yettiho." O té vlkužravé ještěrce jsem se radši nehodlala zmiňovat. Možná mi neuvěří ani tohle, přestože jsem mluvila pravdu. "Budu ráda za doprovod. Vás obou." Usmála jsem se na ně. ve více vlcích se stejně cestovalo líp a bylo to už dlouho, co jsem tady na ostrově potkala nové vlky. Skoro jsem zapomněla, jak je to fajn. Desmond a Akéla. To se bude pamatovat dobře, "těší mě. Jít na sever mi přijde jako dobrý nápad. Třeba ten portál ještě najdeme."

Chudák vlk z nás musel být dost zmatený, ale nebrala jsem na to ohled. Buď se chytí nebo ne. Potřebovala jsem vyřešit svůj problém. "Z čeho, prosímtě," zeptala jsem se, když zmínil vrásky. Mohli mít vlci vůbec vrásky? leda pod kožichem, které by stejně nebyly vidět. "Proto máš na sobě to bahno? Abys neměl vrásky? Nechci ti to kazit, ale vlci moc vrásky nemívají, leda bys to měl v rodině." Mimo to bahno stejně moc nepomůže, řekla bych. Ovšem musel se jich hodně bát, když se v něm vykoupal v téhle zimě.
"Nevím, jestli se přetvořil, ale rozhodně vypadá jinak, než když..." než když jsem byl zmizela do jiného světa. No, to jsem mu mohla těžko říct. "No, byla jsem teď nějakou dobu pryč. nevím přesně jak dlouho a předtím to tu vypadalo jinak," opravila jsem se rychle. Slova vlčice mi dala naději. Pokud jdou změny poznat spíš u břehů, mělo by to být dobré. pelech jsme neměli u moře, byl uprostřed lesa. Stejně jsem ale měla v plánu jít se na třetí ostrov podívat. Pokud se vše jen posunulo, snad nebyly žádné ztráty na životech. "Stejně je to zvláštní, že se svět jen tak zničehonic začne měnit," řekla jsem. "Víš toho víc, než já, takže díky." upřímně jsem se na ni usmála, "Ano, o tom portálu vím, problém ale je, že ho nemůžu najít. byl někde tady, jenže ta pláň vypadá úplně jinak, než když jsem tu byla naposledy." Portál byl na pobřeží, takže pokud se pobřeží změnilo... mohl skončit v oceánu, nebo přestat existovat úplně. Kéž bych uměla chodit po vodě. "Nechci tě obtěžovat takovou zacházkou, ačkoli by to od tebe bylo hezké," odpověděla jsme jí, "nebo vás, pokud by ses rozhodl přidat." Dodala jsem směrem k vlkovi. "Jsem Nyctea, mimochodem."

Ten vlk asi místní nebyl, možná se sem právě dostal. No, v tom případě mi moc nepomůže. Pochybovala jsem, že by byl stejně zmatený, jako my. tedy alespoň jako já. On se nedávno nevrátil z jiného světa a nenašel svůj domov dočista změněný. Ovšem s tou vlčicí to vypadalo nadějněji, věděla víc. "Pes tu nezdechl, když bys šel trošku jižněji, narazil bys na skupinu vlků." tady se vždy dalo na někoho narazit docela rychle, když se jeden trošku snažil. "Taky zdravím," odpověděla jsem vlčici. "Zemětřesení? To by to tu mohlo takhle změnit, to je pravda. Nebyla jsi náhodou na třetím ostrově? nevíš, jak dopadl?" Její odpověď pro mě byla opravdu důležitá, protože než najdu portál a budu se tam moct podívat sama, bude to ještě dost trvat. "Nevíš také náhodou, jak moc se to tu změnilo?" pořád jsem potřebovala zjistit, jak dlouho jsem byla pryč. Škoda, že jsem se nemohla zeptat přesněji. Kdybych někoho z těchto dvou znala už dřív, bylo by to snazší. Proč mi tohle osud dělá? Co jsme mu provedla? Podařilo se mi snad také naštvat nějakého boha, který mě teď trestá, akorát jiným způsobem, než jak potrestal Metta? No, já se o cestu do cizího světa neprosila.

Chtěla jsem běžet, najít portál a dostat se co nejrychleji domů k doupěti, abych zjistila, jestli je Dale v pořádku. Musel být. Co bych si bez něj počala? všechno bylo úžasné, než mě sežral ten zatracený portál. od té chvíle šlo všechno z kopce, alespoň pro mě. Nejdřív ta hloupá záchrana jiného světa, která se sice podařila, ale já se nikomu neprosila, abych těm vlků mohla pomáhat. A co jsme z toho měli? Mett bude zřejmě do konce života napůl stroj a já získala akorát jednu náušnici. Ano, vskutku to stálo za to... No a když se vrátím domů, zjistím, že nás svět je dost možná také zničený.
Brzy jsem ale musela zpomalit opět do chůze. Špatně se tu hledaly orientační body a čím dál jsem šla, tím méně jsme tohle místo poznávala. Byl tu vůbec ještě ten portál? Co když neexistoval jiný způsob, jak se dostat na třetí ostrov, než skočit do vody a přeplavat? Spíš bych se utopila, než abych se někam dostala, protože už jsem ani nevěděla, kterým směrem bych se měla vydat.
Kráčela jsem zasněženou krajinou a dívala se okolo. Tohle místo, kdysi tak známé, mi bylo cizí. Kolik času jsem strávili v jiném světě? Mohlo to být dost dlouho na to, aby se svět takhle změnil? Byli naši staří přátelé a známí ještě naživu? Uviděla jsem před sebou na sněhu něčí siluetu a zamířila k ní. Nebyl to žádný z vlků, s kterými jsem byla v Yaloru, takže byl snad místní a mohl by mi říct víc. jak jsem se ale přibližovala, všímala jsme si, že ve skutečnosti nemá hnědý kožich, jen je velmi, velmi špinavý. "Hej! ty v tom bahně!" zavolala jsem na něj, abych upoutala jeho pozornost. "Jak dlouho už jsi tady na ostrově? Nevíš, co se tu stalo?"

"Nikdo by proti tobě pak neměl šanci," pousmála jsem se. fešák. Dost si fandil, i když... zhodnotila jsme ho pohledem. Kdyby jeden odmyslel všechen ten kov, byl by fakt docela fešák. Možná jsme zadaná, ale pořád mám oči a vidím. "Alespoň, že tak. Přeju ti hodně štěstí, vážně nerozumím, proč ti tohle udělali, když jsi pomohl zachránit jiný svět." za to by ho měli odměnit, ne z něj udělat tohle... tohle divné, napůl plechové stvoření. Kdyby takhle bohové ublížili Dalovi, vyrazila bych si to s nimi vyřídit osobně a nestačili by se pak divit.
"To ano. A jsme si jistá, že to nebylo poprvé. Už dřív jsem jednou ten vír, co unesl nás, viděla. sebral jiného vlka. Už tomu je docela dlouho." Zajímalo by mě, jak Ra skončil. Už jsem ho nepotkala, doslova se po něm slezla zem. Co by se stalo, kdyby v Yaloru někdo doopravdy umřel?
Nemohla jsem než s ním souhlasit, "bylo to šílené." Udivovalo mě, že ho to nebolí. kov mu vyrážel doslova z kůže. Neměl by mít i otevřené rány? Maso a kov se dobře nemísí, tohle bylo prostě něco neuvěřitelně bizarního. "Pokud by na tebe kvůli tvému vzhledu byl někdo zlý, dej mi vědět," naježila jsem se. Prožili jsme toho spolu dost a to převážně špatné věci Považovala jsem Metta za přítele, přestože jsme se znali krátce. Kdyby ho někdo chtěl odsuzovat za něco, za co nemohl, pocítí sílu mých tesáků, to jsem myslela smrtelně vážně. "Můžeme to zjistit. Zrovna tamten vypadá, že vyvázl dobře," kývla jsem k Maledettov a pak se zasmála, "jo, to já taky. všude dobře, doma nejlíp." Pak mi ale úsměv z tváře zmizel, protože jsem si uvědomila smysl jeho slov. Pokud to rozbilo sever, jih musel být úplně zničený. Dale! "Provlka! promiň, musím běžet!" bez dalšího slova vysvětlení jsem vyrazila směrem na sever do míst, kde jsem si myslela, že bude portál.

"V Yaloru jsi nic takového neměl, že ne? Ovládal jsi kovy, nebo něco podobného, ale vypadal jsi docela normálně." Najednou jsem byla ráda za tu náušnici, kterou jsme měla v uchu. Co kdybych se vrátila třeba s pancířem? "Těší mě. Klidně mi dál říkej Válečnice, já taky budu mít problém přestat ti říkat Mett." Neusmála jsem se, jak bych to obvykle udělala, dál jsme si prohlížela jeho podobné, napůl kovové tělo. Bylo mi ho líto. Bude se s tímhle muset naučit žít. "Nebolí to?" zeptala jsem se. "Yalor rozhodně nebyl nic hezkého, byla to taková ošklivá pustina. nepamatuješ si, jak Birdy málem sežral drak?" Možná mu železo vlezlo i na mozek. Udivovalo mě, jak vůbec může být naživu s tímhle vším.
Podívala jsem se směrem, kterým ukazoval. "Vidím." Netušila jsem, jak se jmenoval, ale pamatovala jsme si, že mě v Yaloru něčím naštval. S ním se bavit nepůjdu, Mett byl lepší společnost. "To znamená, že tu někde budou i ti zbylí tři. Byla by moc velká náhoda, aby byli tři vlci z jedné oblasti a jiní odjinud," uvažovala jsem nahlas.
"Taky z nich nemám moc radost, jeden je víc, než dost." Už to vypadalo, že se svět opět uklidňoval, ale tlapku do ohně bych za to nedala. nevesele jsem se zasmála, "já ti nevím, nedávno bych přísahala, že není možné, aby existoval jiný svět, kromě toho našeho. Rozpadající se ostrov proti tomu zní docela všedně."

Až když jsem se dostala blíž, uviděla jsem, že s Mettem není něco v pořádku. A to jako že dost. Zůstala jsem na něj zírat, "Co se ti to stalo?" Byl to určitě on, ačkoli jsme netušila, jak je to možné. V Yaloru takhle rozhodně nevypadal, co jsem si pamatovala. "Jo, jsem to já," potvrdila jsme jeho slova, "jmenuju se Nyctea." Oběhla jsme ho kolem dokola a prohlédla si jeho zadní tlapky. Jak s tímhle mohl vůbec žít? "Výzbroj? No, žádnou nemám. Nikdy jsem neměla víc než... jo aha, ty asi myslíš ten štít?" Už jsem si zvykla, že ho nemám, taky jsme bez něj žila celý svůj předchozí život. "A co se stalo... no, vrátili jsme se z Yaloru. Tohle je náš svět, teda alespoň myslím..." Rozhlédla jsem se. Vypadalo to tu jako náš svět. Vypadal povědomě, přesto byl ale nějaký divný. "Myslíš, že je tohle konec světa?" zeptala jsem se a posadila se. nevypadalo to na konec světa, ale nemohla jsem popřít, že se děje něco divného.

---> Laica mar

Přeběhla jsem louku a položila tlapku opět na sníh. Tentokrát tu snad nepotkám žádné opuštěné vlče. jaro už touhle dobou musel být dospělý, možná bych se po něm mohla někdy podívat. Ale jindy. Teď jsem potřebovala najít Dalea a trochu se vzpamatovat z toho podivného zážitku. To znamenalo přímou cestou k portálu a hurá na třetí ostrov. Vypadalo to tu jinak, než když jsme tudy šla naposledy. ne o moc, ale dost na to, abych si všímala rozdílů. Bylo taky dost ošklivé počasí. těšila jsem se domů do teplého doupěte. Nežádám od života zas tolik.
Jenže jsem se nedostala ani do poloviny cesty, když jsem ucítila cizí pach. Vítr tu foukal, jak se mu zachtělo, takže jsem hádala, že mě vlk ucítí také. Můžu se alespoň podívat, kdo to je. Brzy jsme uviděla někoho, kdo mi připadal velmi užitečný. Odkud jsme ho jen znala? Jasně! "Mette!" zavolala jsem a rozběhla se za ním.

---> Yalor

Cesta vortexem zpátky nebyla o moc příjemnější, než cesta tam. Ocitla jsem se na louce v trávě a chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. přišlo mi divné najednou necítit u svého boku váhu štítu, dokonce i límec na mém krku někam zmizel. Byl to všechno jen sen? Postavila jsem se a ucítila naušnici, která se stále houpala na mém uchu. ne, nebyl to sen, pokud se tedy ze snů nedá přinést nějaký předmět.
Stála jsem uprostřed louky, pomalu se rozpomínala a přemýšlela, co dál. Alespoň to okolí pro mě bylo známé a neskončila jsem někde na druhé straně světa. Domů do doupěte to bude daleko... doupě! Dale! Jak dlouho jsem musela být pryč? Když mě chytil vortex, byl podzim, skoro zima, teď bylo... co? Léto? Slunce až nechutně pálilo. Byla jsem pryč pár měsíců, nebo snad rok? Nebo několik let? Nebo století?
Nechala jsem těch úvah a jako o život se rozběhla k severu za sněhem, nejkratší cestou domů.

---> Ice world

Procenta prosím rozdělit rovnoměrně mezi všechny vlastnosti :)
Děkuju za odměny i za akci a budu se těšit na příště (i když už jen jako divák) :)

K čemu byly mé zoufalé pokusy? Se štítem jsem prostě nedokázala nic, co by stálo za zmínku. Nakonec jsem zůstala jen přihlížet apokalypse, kterou rozpoutal Maledetto. Magie proti magii. Tak to nakonec mělo být, ne? Začala jsme v duchu odpočítávat poslední vteřiny tohoto světa, jak se temnota šířila. Nakonec ho tedy nezničí artefakty, ale artefakty, spojené s mocí jednoho z nás. Byla to docela ironie. Ale... ale.
Co se to dělo? Svět umíral, a přesto se stalo něco, co ve mě vyvolalo údiv s ohromení. Otevíral se portál. Portál, který nabízel zeleň a nový život všem vlkům tady. Pomalu už jsem zapomněla, jak tráva, šťavnatá zelená tráva, vypadá. Nezachránili jsme svět, ale přesto jsme vyhráli. Možná mě trošku žralo, že jsem nedokázala víc přispět. Možná. Trochu. Ale tak co se dalo dělat.
Usmála jsem se na jednu z alf, která ke mně přišla a chtěla ji obejmout nazpátek, ale začalo se se mnou dít něco jiného. Nejspíš to tak bylo správně, naše mise tady byla u konce.

---> Laica mar

//Hodnocení:
Tento rok se mi do Yalorového příběhu nedařilo tak vžít jako minule. Ačkoli jsem se snažila podniknout něco iniciativního, připadalo mi, že je Shielda proti vnějším vlivům jen se svým štítem docela bezmocná a i když se bude snažit, nemá moc šancí cokoliv změnit. Kdyby byl tenhle Yalor kniha, Dala by se snadno vymazat, nebo nahradit nějakým vedlejším charakterem, který by dramaticky zaútočil na draka a v následující chvíli stejně dramaticky umřel. Na jednu stranu si myslím, že to byla moje chyba, ale na druhou stranu mi i trošku vadilo, že jsem se snažila něco napsat a v následujícím postu (koukám na tebe Shay) se mi nedostalo žádné reakce. Trošku to pak odrazuje. Obyčejná jedna větička, že jsou její útoky neúčinné, nebo létají mimo, by mi stačila. Nebylo to tak samozřejmě vždycky, ale jednou nebo dvakrát to stačí, trošku to pak odradí snažit se dál.
Yalor jako takový se mi líbil, příběh byl propracovaný, tedy minimálně naše část (přiznávám se bez mučení, že druhou skupinu jsem nečetla, ale na svou říkám, že vím, že kdybych ho četla, tak bych ke konci minimálně jednou porušila křišťálovou stěnu), i ukončení je velmi pěkné (a hlavně Yalor přežil!). Hádanky, to byla taková kapitolka sama pro sebe. To Puzzle bylo takové nejasné, bez nápověd bych třeba vůbec nepochopila, co to máme hledat a co se tím snažíš naznačit.
A teď tedy pryč od obecného hodnocení a pojďme dál. Velké pozitivum je, že tentokrát nikdo po pár postech neodpadl. Sem tam někomu postík chvilku trval, ale všichni máme i reálný život.
Shay:
Tobě už jsem napsala všechno důležité nahoře. Odepisovala jsi rychle a byly to dlouhé a čtivé posty (když opomenu ty věci, které jsem ti už nahoře vytýkala, ale zas chápu, že tohle není nic lehkého to takhle připravit, zorganizovat a udržet, aby se to nerozpadlo).
Ještě bych pro příště navrhla dát větší možnost hráčům stočit příběh určitým směrem. Občas to působilo skoro jako by tam naši vlci byli zbyteční, že by tam stačil jen jeden nebo dva ze skupiny a ostatní nebyli důležití. Každopádně netuším, jak moc je možné tohle udělat, aniž by celý příběh skončil v kytkách a nedopadlo to třeba tak, že si jeden z hrdinů s drakem místo boje založí rodinku, druhý svrhne vládu a třetí se stane novým robotickým superpadouchem...
Balrog:
Líbila se mi tu práce s magií Metta. Tvé posty byly nápadité a dobře se na ně reagovalo. S odepisováním to bylo trošku horší, i když zrovna ty máš opravdu dobrou omluvu a obdivuju tě, že MG stíháš na takové úrovni, že jsi odehrála Yalor. Mett jako charakter mi ze všech přišel nejreálnější a nejuvěřitelnější.
Lissandra:
Birdy byla docela sólistka, nespolupracovala tolik s ostatními, což byla docela škoda, ale rozhodně bych dala pozitivní body za to, že myslela jinak, než ostatní a zpochybňovala vraždu draka, zatímco ostatní se nad tím ani nezamysleli. To samé platí pro hezké morální dilema, do kterého jsi ji dostala, když nechtěla ublížit drakovi, ale zároveň se ani nepřidala na jeho stranu a neublížila svým spojencům. Také se mi líbila práce s magií.

Pak tu máme tyhle tři, které jsem velkou část hry nesledovala, a proto to berte dost s rezervou (s větší rezervou, než ty ostatní). Hodnotím pouze části, kde jsme hráli všichni spolu.
Elric:
Rychlé odepisování a iniciativa? Splněno. Co mě trošku dožíralo, byly některé tvé poznámky na Discordu. Nicméně k těm se nebudu vyjadřovat, protože se hrou samotnou nemají nic společného. Maledetto byl zajímavý charakter a líbilo se mi používání magie. Zahrál jsi ho pěkně, i když sem tam se mi zdálo, že je něco trošku nucené. Je ale dost možné, že mi to tak přijde proto, že jsem ho prostě neměla ráda, protože se choval hnusně (což je vzhledem k zadané povaze a schopnostem plus pro tebe)
Holy:
Tady se mi posty líbily spíš zpočátku, pak ke konci už to začalo spíš působit, že to chceš nějak odehrát, hlavně aby už to skončilo. Občas jsi moc neodepisovala, ale zase je pravda, že máš docela hektický život, co jsem tak pochopila, a sama vím, že někdy se prostě k postu dokopat nedá (obzvlášť se spánkovou deprivací). Iniciativa zpočátku taky byla a třeba s povahou své postavy ses poprala hezky na to, jak moc odlišná od normálu byla.
Ayshi: Tady posty taky trochu pokulhávaly a připadalo mi, že jsi občas na Yalor úplně zapomínala. Netuším, jestli jsi měla prostě moc práce, byla jsi pryč, nevěděla jsi co psát anebo tě některé části tolik nebavily, to už je tvoje věc. Neodpadla jsi a to je hlavní. Také jsem tam neviděla tolik vlastní iniciativity, možná jsi narazila na podobný problém jako já? Nicméně posty byly čtivé a i (až na jeden) dlouhé.

No a nakonec trošku zdrbu i sebe:
Odepisovala jsem, myslím, včas a rychle. To byla jedna věc, na kterou jsem si dala opravdu pozor, vzhledem k tomu, že jsem byla v Yaloru už podruhé a vybraná, jak Shay sama naznačila, spíš do počtu, protože se nepřihlásilo víc lidí.
Co se týče iniciativity, tak pokulhávala, to ano. Shielda většinu času prostě pobíhala okolo, házela štít, na co ji napadlo a nedělala nic moc důležitého. Nejsem v tomhle ohledu zjevně moc kreativní člověk, co by měl vždy nějaký inovativní nápad, což se projeví. Většinu svých postů píšu formou úvah postavy, případně dialogů a vnitřních monologů.
Co se týče schopností postavy, do útoku se Shielda myslím cpala dost, ačkoli je pravda, že svou schopností mohla opovrhovat víc. Smíšek moc nebyla, spíš takový lehce sarkastický skeptik, ale zas na příběhu, který se tu odehrával, by asi ani ten největší optimista nenašel mnoho pozitivního.

No, to je všechno. Na závěr se omlouvám, jestli jsem se někoho dotkla. Opravdu to nebyl záměr. Můžete mě kousnout, pokud chcete.
Hlavní smysl Yaloru je každopádně a především zábava (a také odznáček a nějaké ty šťavnaté odměny, že?) a myslím, že svůj účel splnil dobře, i když se ke konci pak trošku táhl a naopak v jedné chvíli poskočil dopředu z mého pohledu až příliš rychle. To už je tedy opravdu vše, díky za hru a Shay, díky za pěkný příběh :)