Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Moc se jí to slovo 'zatím' nelíbilo. Jak by taky ne, hlavně když její máma nemohla dát jasné ne. Zatím... jak dlouho to bude zatím? Kdy se přehoupne v úplnou? Zavřela oči a o mámu se opřela. Bylo to tak bolestivé, uvědomit si ztrátu rodiče a být donucen ji přijmout. Ani se nechtěla domýšlet, jak se teď cítila Aetova vlčata. Přišli o oba dva rodiče a jeden sice zemřel pokojně, ale matka která mohla uklidnit jejich truchlení tu s nimi už nadále nebyla. A nikdy nebude.
"Jestli se budeš cítit hůř nebo nemocná nebo cokoliv... dej mi vědět, jo? Najdu ti lék. Ať už to bude na cokoliv. Postaráme se o tebe jako ty ses starala o nás," rozhodla a schovala tvář do matčina kožichu. Opětovné setkání se smrtí bylo vždycky tragické, vždycky za sebou nechalo hluboké a nezhojitelné rány. Vždycky... i tentokrát.
"Než ale na to všechno dojde... no, asi bych ti měla něco říct," nervózně mávla ocáskem. "Když jsem byla pryč, někoho jsem si našla. A... když jsem se vracela, musela jsem s ním někoho nechat. Jmenuje se Navin, po tátovi. Nemyslím, že ho ještě někdy uvidím."

Atray, Rhaaxin, Barnatt, okrajově Alyanna

Přišel jeho čas. To jí okolí Aetase říkalo. Že to není její chyba. Vždyť jaká léčitelka mohla zastavit stárnutí a smrt, kterou nezpůsobily rány léčitelné rostlinami? Když jí nabídl Atray rámě, jemně zavrtěla hlavou.
"Měl bys jít dovnitř. Já tu ještě chvíli zůstanu," pousmála se na něj. Viděla Rhaaxe, který se vybavoval s cizí vlčicí, která teď Renbli pořádně ani nestála za pohled. Sotva přišel a pozdravil, ale byla ráda, že má trochu prostoru. Zatímco ostatní zamířili dovnitř pod vedením Alyanny, ona přistoupila k Barnatt a matka ji bez otázek objala. Renbli se jí zavrtala do kožíšku. Muselo to pro ni být taky těžké, vždyť nebyl jí Aetas přítelem? Dlouho. A teď Renbli začala honit další temná myšlenka. Co když...
"Mami, ty máš ještě čas, viď? Nevrátím se jednou a nenajdu tě v mělkém hrobě," zavzlykala.

Atray, Barnatt, pohřeb

>> Zubří plán :)

Renbli zaslechla vytí ještě z dálky, ale upřímně nijak nespěchala. Sraz teď nedávno byl a tak se nejspíš jednalo o úklid území. S tím jim stejně moc nepomůže, třebaže by chtěla. Neměla magii země ani nic podobného a... přišla si skoro až neschopná, když se nad tím tak zamyslela. Dlouze si povzdechla a vstoupila do zlatého lesa.
Brzy ucítila známé i neznámé pachy a k jejímu překvapení dokonce i Mokoš a Sednu, které potkala sotva chvilku zpátky... ne, vlastně to nebylo chvilku zpátky. Bylo to dýl. Několik hodin, několik dní, nebyla si jistá. Čas tu tekl hrozně podivně.
A pak ho mezi stromy zahlédla.
"Atrayi!" vyjekla a rozběhla se, jenže sotva na něj a na svou matku získala řádný výhled, její sprint se zpomalil do klusu a pak do úplného zastavení, kde jen stála a zírala na to, co se dělo před ní. Pohřeb. A ne jen tak něčí, Aetův. Pomalu se rozešla vpřed, zmrazená, zmatená a nejistá toho, co v této situaci dělat. Měla být léčitelkou. Přišla... přišla pozdě? Byla to její vina? Do očí se jí vehnaly slzy.
Následovala průvod až k místu, kde pro Aeta Alyanna připravila hrob. Renbli se posadila, sledovala co se děje a vlčici, která přišla s mrtvým vlčetem. To všechno... se stalo během potop? Protože tu nebyla? Věnovala matce jediný, prosebný pohled, jakoby doufala, že jí to všechno vysvětlí. Sledovala, jak se hrob uzavírá, možná někdo pronesl nějaká slova, nezáleželo na tom. Sledovala výrůst zlatého deště a nehnula ani brvou.
Zklamala? Byla tohle její chyba?

>> Vlčí jezero

Renbli... zklamala. Hledání Atraye nevyšlo. Vlk nebyl nikde, nikdo ho neviděl. Strávila nad tím několik hodin, chození okolo, ptaní se ostatních, jak to s nimi je... a nic. Nic nezjistila. Dlouze si povzdechla a zahleděla se nahoru k nebi, ignorujíc jinovatkou ztuhlou trávu pod svými tlapkami. Bylo chladno. Nepřála si nic víc než se vrátit zpátky domů a schoulit se do kožíšku své matky. Kde všichni byli? Kam se všichni poděli? Atray, Ingrid, jejich bratři...
Přidala do kroku, protože jí bylo do pláče. Sotva se vrátila domů, přišlo jí, že je všechno zase roztříštěné. Jakoby to ani nebyl domov, kam se to vrátila. Jen vychladlé místo, kde kdysi bilo cizí srdce, ale teď už tam nebylo ani to. Jen zima. Nestoudná a nekonečná.

>> Zlatá smečka

Mladý bůh, alá víla, se k nim snesl s malým úsměvem a vlčka je ošetřila, načež ustoupila vzad a vzhlédla. Potop byl konec, vlčice byly ošetřené a... a... co teď? Obě dvě jí začaly děkovat, načež zavrtěla ocasem. Tím zvláštním chvostem se skoro až koňským - jednorožčím! - koncem. Jakmile se ujistila, že mají rány obalené v obsahu naducaného chvostu, položila ho na zem.
"To vlastně není jed, ale dezinfekce - protože vás jinak ošetřit nedokážu," vysvětlila. Kdepak, kéž by byla anděl, víla, léčitelka s nekonečnými schopnostmi! Ach, ach, Renbli by si skutečně přála být užitečnější než byla. "Vývar z trychtýřku, ale to vám asi moc nepomůže a já ho nemůžu ukázat," povzdechla si flekatá vlčice a zamrkala na dvojici, jakoby čekala, že jí to nějak vyvrátí. Že tu rostlinku vlastně znají!
Než se nadechla, aby řekla něco dalšího, nazrzlá jí podstrčila sviště, na kterého se Renbli jen zmateně podívala, pak se podívala na dvojici a povzdechla si. To jim přeci sníst nemohla, zněly hladově. Obě dvě!
"To nemusíte, fakt - mě docela krmí moje smečka, takže tohle nepotřebuju," osvětlila a pak potlapkala štětec co doteď držela a teď se válel na zemi. "Ale docela by se mi hodilo, jestli znáte nějaké rostliny, víte - třeba jako tady Liščí ocas -, ale ten mi nosit nemusíte, ten znám. Je to alergen, mimochodem, tak k němu moc nečichejte, protože pak budete kýchat. Ale jinak je to takový dobrý štětec nebo na přenos vody! To by asi taky šlo, rozumíte, dobře saje." S tím se zastavila, mrkla, jakoby jí něco došlo. "Jsem Renbli, ze zlaté smečky. Tak to můžete donést tam. Uh. Vlastně někoho hledám. Tak... tak asi hodně štěstí?" mávla ocáskem, podívala se po obou dvou, jak jí na okamžik absolutně vypadl Atray a jeho existence, zcela ponořená v rostlinkách, které znala a rozdávala okolí jako nějaké úžasné relikvie budoucnosti. "Vlastně, tedy, jestli jste je neviděly? Takový hnědý, flekatý vlk. A pak takový hnědý, se zeleným kloboučkem a očima. Atray a Ingrid. Říkají vám něco?" a vydržela alespoň dost krátce na to, aby jí vlčice odpověděly rázné ne, protože... protože byli přeci oba ztracení! No a pak...
"Ahoj!"
A byla pryč.

>> Zubří pláň

>> Zasněžená skrýš

Renbli si táhla štětec v tlamičce a docela rychle klusala směrem, odkud slyšela zvuky. A tam? No, tam někoho skutečně našla. Někoho, alá dvě vlčice, z nichž... obě vypadaly, že možná po porodu spadly na hlavu jak se tam vytáčely. Renbli se na chvíli zarazila a zvažovala, jestli jim pomoct, ještě vývar mezitím kapal z ocasu a ona ho musela využít než vykape všechen. Takže přidala do kroku.
"Kvácíš, pvozov," ohlásila dvojici, načež se přemístila za zadek bílé vlčice a jednoduše jí kydla nacucaný liščí ocas na zadek, aby jí hezky vytekl vývar do ran a dezinfikoval je. Pořád cítila, že v štětci něco je, takže se otočila i k hnědé vlčici, která doteď zadek své družky okupovala a rovnou ho na ni pleskla taky. Bez vysvětlování, protože měla plnou tlamu a ocas jen tak odložit nemohla, protože by z něj všechno vyteklo.

(222)

"Skutečně mi nic moc není," pousmála se. Byla si jistá, že kromě mentální újmy jí nic není. Asi. S největší pravděpodobností. Kromě budoucího, velmi opatrného budoucího přístupu k jakýmkoliv samcům. Kromě těch, co už znala, samozřejmě. "Stejně nerozumím k čemu jsou tak nadřazení, nemají nic moc navíc..." vydechla. I ti dva ve zlatém lese Rhaaxina provokovali, že si nechává pomoct holkou, pokud se dobře pamatovala. Nedávalo jí to smysl.
Jenže to už však přišel čas na léčení a Alyanna přikývla, že trychtýřek vyčaruje, do čehož jí skočila Aileen, že roste na loukách a že ho donese. Renbli se zmateně mezi sestrami dívala z jedné na druhou a vzala si ten co jí nabízela Alyanna, načež Aileen kdesi zmizela a Renbli nabrala z venku sníh (nebo co z něj zbylo, takže nejspíš jen tlamou nanosila vodu) a jala se povařit trychtýřek v kotlíku co tu měla. Mezitím se ozval i Theron a Renbli stáhla ouška. Mrzelo ji, že toho moc neví a nemohla mu úplně nijak pomoct. Potřebovala si nutně popovídat se Sillarei... což byl taky asi kámen úrazu. Dlouze si povzdechla.
"Pokusíme se ty rány aspoň polít, měla by to být dobrá dezinfekce. Víc bohužel teď pomoct nedokážu, omlouvám se... jsem pořád jen léčitelka v zácviku," stáhla uši. "Hodila by se mi jakákoliv rostlina, kterou znáte a která je dobrá k léčení... pokud někdo o nějaké víte?" podívala se po úkrytu a vydala se zkontrolovat Theronova poranění. Alespoň tu vodu by na to použít mohla a měla, pro jistotu.
"Alyanno, napadá mě jistý trik na to, jak bez magie vody aplikovat na rány vývar. Mohla bys mi prosím vyvolat liščí ocas?" a jala se znovu vysvětlit, co to je za rostlinu, protože Alyanna na rozdíl od ní měla trochu schopnosti pracovat se zemí a ty by se teď velmi hodily. To už se však vrátila Aileen a začala vlky poučovat o trychtýřku, načež jí Renbli věnovala nechápavý pohled, ale aspoň se na ni usmála, trychtýřky vzala a přidala je k ostatním do kotlíku.
"Zvládnu to, děkuju Aileen," mávla chvostem a mrkla směrem po Theronovi. Prvně si vzala liščí ocasy od Alyanny a šla je namočit do vývaru z trychtýřků v kotlíku a za neustálého kapání přešla k Theronovi a jako štětcem mu rozmazala tekutinu po ránách. S tím se vrátila zpátky ke kotlíku a podobně nanesla tekutinu na rány Alyanny i Aileen pokud nějaké měly. Samozřejmě i na tu svoji.
Pohledem se ještě podívala po okolí úkrytu, jestli někde není něco, co by vyhodnotila za nebezpečné... ale ne. Ani sem nezatíkalo. To bylo dobře, Alyanna a ostatní tu budou v suchu a bude jim tu snad i teplo pokud někdo z nich využije magie ohně. Nebyla si ale jistá, jestli ji vůbec někdo má.
"Zkusím se venku podívat, jestli někdo v okolí není ze zlaté smečce a nepotřebuje pomoct. Případně jestli se sem dostal Atray... a nebo Ingrid." Co o jejím bratrovi Alyanna řekla ji hluboce zasáhlo a upřímně se o bratra bála. "Použijte vývar dle libosti, mimochodem, myslím že je ho víc než dost."
S tím namočila liščí ocas do tekutiny a vytlapkala ven, načež se vydala za nejbližším zvukem, doufajíc že to je člen zlaté a není v nesnázích.

>> Vlčí jezero

× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami

(221)

Vlk jí šel po tlamě, ale díky jejímu zápolení a nejspíš i náporu větru, který vyvolala, se moc dobře netrefil. Zanechal jí sice rýhy na spodní čelisti, ale na krk se příliš kvůli hustým chlupům nedostal. Když jí zalehl nohy a přitiskl se k jejímu tělu, mladé léčitelce se prudce zvedl žaludek a pustila se do něj zuby. To však nemělo dlouhého trvání, protože společnými silami skupina vlka z Renbli, která byla fyzicky slabší, strhla a ten se brzy už vykecal na převahu a dal se na útěk.
Jenže vlk zjevně potřeboval mít poslední slovo a tak se dal na odchod, načež se Renbli okamžitě zvedla, naježená, ocas mezi nohama a ne zrovna nadšený výraz na tváři. Co to mělo být? O co se to k sakru snažil? Žaludek se jí zvedal z nechutě, kterou pociťovala nejen k sexuálním podtónům celé věci, ale i z vlka samotného a v podstatě mu ani nic neřekla na jeho plesknutí oháňkou, jen se po ní prudce ohnala.
"Jsem... v pořádku. Ale nemyslím že v životě chci... aby se ke mě samec takhle znovu tisknul." Ještě s tím výrazem. Bála se, co by jí udělal, kdyby tu s ním byla sama. Skvělá práce, Illyriane, stačil moment na neblahé trauma, které ji teď asi jen tak nepustí. Ani si neuvědomovala, že jí po čelisti stékají drobné krůpěje krve. K jejímu překvapení však v rohu místnosti uviděla něco, co sem jakoby nepatřilo - kotlík, který jí patřil. Huh? Kdyby tak měla tu rostlinu od Sillarei...
"Udělám něco na všechny naše rány, jen musíme vyvolat stejnou rostlinu, co vyvolala Sillarei v úkrytu. Trychtýřek, znáte ho někdo?" rychle ho popsala, aby mohl případně vlk s dostatečnou úrovní magie země vypomoct. Taky všem obhlédla zranění a mezitím uvažovala, jak situaci s Atrayem vysvětlí.
"Odcházeli jsme ze začarovaného lesa a strhnul nás proud. Mě prvně, nevím, jestli Atray spadl za mnou, ale rozdělili jsme se. Zkoušela jsem ho hledat v horách, ale nikde nebyl. Půjdu se... půjdu se po něm znovu podívat," povzdechla si. "I po Ingridovi. Neviděli jste... neviděli jste někdo mého bratra?" Kde byl? Byl v pořádku? Nestalo se mu něco? Atray řekl, že ho neznal a z toho se jí ježily chlupy v zátylku.
"Pojďte sem, podíváme se i na ty vaše rány..." zatím mohla jen kopírovat co viděla u Sill, ale doufala, že aspoň vývar z trychtýřku by mohl pomoct - a nebo ji naučí něco někdo z těch zdejších.

× Servi se s cizím vlkem 3/3

(220)

Renbli sice vtrhla dovnitř, ale sotva pár větiček se srdcem až v krku ji stálo pozornost toho vlka, který nejspíše na skupinku útočil. Přišlo jít o všechno docela chaotické, protože v jeden moment prskal a vrčel na Alyannu, v další se otočil a vyrazil proti Renbli. Byl mnohem silnější než ona, takže ji bez velkých problémů srazil a přišpendlil k zemi. K nejspíše cizímu i vlastnímu překvapení ani nevykníkla bolestí, jen zaťala chozením obroušené drápy do jeho tváří a trhla s nimi dolů, zatímco zadníma nohama nakopávala a škrábala jeho břicho, zatímco zuby cvakala po tom, na co dosáhla. Nakonec vlčici konečně i došlo, že by mohlo využít svého elementu a pokusila se tak vlka, který na ní byl plnou vahou a držel ji za maso na hrudi, odfouknout prudkým nárazem elementu vzduchu.

× Servi se s cizím vlkem 2/3

(219)

>> Sněžné tesáky

Následovala cizí záda, i když je ztratila za vrcholky a na chvíli se zamotala, než se jí podařilo najít stopy, které ještě nestihl smýt déšť. Zaplesalo jí srdéčko, mohl to být Atray! Neviděla sice hnědou, ale viděla těch párů několik a tudíž je mohla následovat! Což taky udělala. Nebyla jediný, koho to napadlo a když uviděla kousek od otvoru, který brala jako bezpečné místo na usušení, i lišku, naježila se a udělala pár varovných výpadů, čímž zvíře zahnala. Nejspíš by se nepokusilo k vlkům přidat, ale nikdo nikdy nevěděl.
Několik metrů nad jezerem byla jeskyně, kterou našla jen díky tomu, že se přesouvala od jezera a jinak by si nikoho a ničeho nejspíš ani nevšimla. Ale teď... zevnitř se ozývaly zvuky boje a to ji donutilo přidat.
Vletěla do úkrytu, takže pokud chtěl kdokoliv prchnout, zablokovala mu východ. Uvnitř bylo několik vlků, ale nejlépe byla asi vidět dvojice, která se dohadovala s Alyannou. Jedna z nich komentovala zlatou, zatímco Renbli zachytila poslední útržky Alyanniných slov.
Nehodlala se však zastavovat v tom, co se tu dělo. Naopak však hodlala alespoň rozptýlit vlka, který vypadal, že byl ze skupinky dvou nejagresivnější. Rozhodla se mu v hlavě vytvořit iluzi tepající bolesti přicházející ze spánků, jakoby jej přepadla náhlá, neočekávaná migréna. Nechtěla mu přímo ublížit, protože neznala situaci.
"Alyanno, Atraye strhl proud, venku je to vážně špatné!" vyhrkla než se stihla zastavit. "Ztratil se mi. Co se to děje tady?!"
Její hlas zněl, že vlčice byla spíše z celé situace otřesená, než že by po někom chtěla vyjíždět... a taky hledala odpověď na to, co se v této situaci k sakru děje, protože vpadla do průběhu rvačky a kdyby tu nebyli členové zlaté, netušila by na čí straně se držet.

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci
× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem
× Servi se s cizím vlkem 1/3

>> Vlčí jezero

Nebylo po něm ani stopy, ale pokud tu skutečně někde byl, déšť už dávno jeho stopu smyl z povrchu zemského a nechal tu jen jednu úplně promrzlou a prokřehlou vlčici s krátkým kožichem, která si teď kýchla a přidala do kroku. Nikde nikdo... což dávalo samozřejmě smysl, hlavně v tomhle nečase. Renbli ale musela vytrvat a tak se vytrvale táhla vpřed dokud jezero nebylo vzdálenou vzpomínkou, kterou odmítala znovu brát na mysl. Kontrolovala i další vstupy a trhliny, nakukovala, hledala hnědý kožich a nikde nebyl. Volat na něj nedávalo smysl, protože by sotva upoutala pozornost něčeho, čeho nechtěla a... začínala mít strach, že Atraye už jednoduše nenajde. Že... si ho vzala voda napořád.
Kousla se do jazyka a pokračovala... dokud její zrak cosi neupoutalo, ne tak daleko, vypadalo to... známě? Kdo to byl? Co to bylo? Rychle za tím!!

>> Zasněžená skrýš

× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5

Nic. Nikde nikdo, jen neutuchající déšť, který bombardoval její záda a horké slzy na jejích tvářích, které jí smíchané s deštěm tekly až do tlamy. Rychle se oklepala a přidala do kroku, míříc směrem nahoru a mezi vysoké, pocukrované vrcholky, které připomínaly všechno, co v jejím životě bylo dobře i špatně. Nemohla si pomoct. Přišlo jí, že se v těchto horách odehrávala velká část jejího života a to tu vlastně ani dobrovolně zas tak moc času netrávila. Zhluboka se nadechla a očenichala škvíru mezi kameny, která vedla hlouběji do skály, ale nevypadala, že by se do ní vlezla větší liška, natož vlk. Nešťastně se rozhlédla po okolí, uši stažené u hlavy a oči plné neštěstí. Dobře. Zdálo se, že teď s tím nic neudělá. Pokusí se ale hledat dál a třeba... třeba někomu najde... třeba najde někoho ze zlaté, nebo Atraye...

>> Sněžné tesáky

× Vydej se hledat bezpečné místo 3/5

>> Mlžné pláně

Rychle běžela do hor, rozhlížejíc se po bezpečném místě, do kterého by se mohl teoreticky schovat a kde by ji mohl očekávat Atray... ale neviděla nic. Prudce se jí zvedal hrudník a vlčice vypadala, že se brzy zblázní. Nic. Nikde nic. Tak to zkusila znovu.
"ATRAYI!" jenže na její výkřik nepřišla žádná odpověď. Kde byl? Kde je? Co se mu stalo?!
Skoro jí až do očí vhrkly slzy jak se prudce otáčela po okolí a zdála se být absolutně vykolejená tím, že je tu najednou sama. Ještě k tomu tady, kde předtím potkala... všechny. Kde potkala svou rodinu, své nejbližší, od kterých ji život oddělil. A teď? Teď mohla jen hledat místo, kde by se Atray mohl schovat pod nepříznivými podmínkami a rychle se pohybovat mezi kamením a zkoumat každou škvíru a puklinu.

× Vydej se hledat bezpečné místo 2/5

Renbli strhl proud a vlčice jím byla vláčená, neschopna cokoliv udělat. Střídavě se drala nahoru a k bezpečí, ale voda ji vždy zase strhla pod hladinu a vlčici začínalo docházet, že z této situace se nejspíš nedostane. Utopí se tu. Nikdy se nepodívá mámě do očí, nikdy nepotká Ingrida a...
NE!
Bylo to rezolutní ne. Nebyla tu od toho, aby jednoduše skončila v prvním bazénku který potká a zalkla se. Potřebovala najít Atraye, potřebovala se vrátit za bratry a něco udělat se svou novou kariérou léčitelky. V tom všem se jí však uvolnily ze srsti peříčka, která jí byla tak blízká a zmizela bez jediného povšimnutí flekaté vlčice.
"Atrayi!" vykřikla, aniž by čekala, že ji uslyší, když ji znovu proud hodil na stranu, ale tentokrát se Renbli zachytila a začala se drápat nahoru po jednom z vyčuhujících kamenů hor.
"ATRAYI!"
Málem do vody skočila znovu jak se ho snažila najít, vyděšená, promočená a absolutně zničená ze své momentální situace. Jenže on tu nebyl. Odnesla ho voda? Utopil se? Nebo ji možná nemohl najít a vydal se do hor. Hory... bezpečí. Ano. V bezpečí ho jistě najde. Tak rychle.

>> Vlčí jezero

× Zamiř do bezpečí
× Vydej se hledat bezpečné místo 1/5
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 3/3

>> Začarovaný les

"Těžko říct, možná? Ale raději se jí neptej, abys ji neurazil. Třeba se s nimi už narodila..."
Vlčice naštěstí docela bravurně popsala kvítek, který měla a Renbli tak teď měla zkušenost navíc. No... pokud se z toho všeho ještě v budoucnu nějak vymotá. Kdo ví? Protože v dalších okamžicích ji strhla voda.
Slyšela jakýsi křik, ale nereagovala na něj, protože se nalokala vody a mlátila okolo sebe packami, jak se snažila udržet nad hladinou. V jeden moment se jí nad hlavou hladina úplně zavřela a vlčice zmizela v temnu vody, smýkána ze strany na stranu, naštěstí však nemusela čelit kamení ani stromům. Nutno ale říct, že pokud se o ni Atray skutečně strachoval, v tenhle moment musel téměř chytit infarkt že ji vážně voda pohltila.
V jeden moment se však prudce vynořila nad hladinu a zalapala po dechu, načež se skoro okamžitě znovu napila vody. Tentokrát však stihla přivolat magii a kolem hlavy vytvořila ochrannou fólii. V blízké době snad neutone. Snad...

× Nech se strhnout proudem 2/3