Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Bull meadow

Renbli doběhla do lesa první, nadšeně se prorvala skrz stromy a běžela vpřed. Pěkně odrostlé, skoro pětiměsíční vlče. Ušaté, dlouhonohé, hubené, s držkou od krve a docela nadšené. Běžela, utíkala... A pak zpomalila. Cosi cítila. Cosi lahodného. Cítila krev. Ale jinou krev. Přešla z klusu do kroku a když uviděla ležícího Rhaaxina, ztuhla. Bylo to, jakoby se pro vlče zastavil celý svět. Jen tam tak stála, ta mladičká energie, to nadšení, jakoby opustilo její tělo.
Tomu rozuměla. Znala pojem smrti, i když se s ním zatím pořádně neseznámila. Pochopila, že se děje něco špatného. Že je zraněný. Stejně jako byla Áflef, když jí tekla krev. Že to bolí. V ten moment se prostě nedokázala hnout. Vlče víceméně ztuhlo a dívalo se na bratra, který... Nechtěl umřít. A nevěděla, co má dělat. Jen na ni doléhala atmosféra, pachy a celková neznalost toho, že svět může být tak krutý. Smrt vždy brala jako součást... Jídla. Bolest pro ni byla jiná. Teď to však z velké části zapadlo. Tohle bolí. Smrt bolí.
Stáhla ocas mezi nohy, přikrčila se a proběhla kus od těch všech vlků, co tu byli. Ani netušila, kde je Atrox. Byla teď znovu tak trochu ztracená. A i když netušila, že žlutý vlk je její bratr, prostě to nějak vnímala, skrz ty pachy, že tohle je domov. Že tohle je místo, kde je rodina. A o to zmatenější byla. Nechápala, že by se teď měla držet dál, spíš jen nenacházela odvahu se přiblížit. Aspoň do momentu, kdy promluvil Aetas, že by Rhaaxe už nic nemělo bolet. Vlče, naježené, skrčené a zmatené se přiblížilo, aby zastavilo u Rhaaxinovi srsti, u které sebou jednoduše pláclo a schoulilo se do klubíčka. Renbli začala opatrně čistit Rhaaxinovu srst. Stačilo ji trochu vylekat, aby od toho zase upustila, ale teď na ni zatím nikdo nereagoval, takže tam prostě jen zůstala s velkým bráchou.

>> Červená louka

Co se týkalo Renbli, vyhodila se přímo za portál a málem se rozsekala. Kousek se sjela a oklepala se s podivným zvukem, který připomínal brrr ale byl jaksi jemnější. Asi proto, že jí R zas tak moc nešlo. Jen si zavrtěla ocáskem a otočila se na Atroxe, co chtěl, ať se drží u něj. Nevypadala, že by to měla v plánu nějak porušovat, protože to tu stejně zrovna moc dobře neznala.
Vlci se tak brzy začali dostávat z hor do nížin a Ren šla příkladně s Atroxem. Vypadala ale trochu vyvedena z míry a stahovala ouška k hlavě, zatímco se rozhlížela po blízkém okolí. Nakonec se však zastavila uprostřed kroku, když její pohled padl na Zlatý les. Položila tlapku zpátky na zem a zůstala zírat na zlaté listí. Chvíli vypadala mírně zaraženě, ale pak se jí blýsklo v očích a podívala se po Atroxovi. Další slůvko řekla krásně zřetelně.
,,Smečka."
S tím se její pohled otočil zpátky na les. Opatrně nastražila uši, zamávala ocáskem, zhluboka se nadechla a pak ňafla po Atroxovi, aby vyrazila jako střela vpřed. Zjevně závodila do lesa, domů. A chtěla, aby běžel s ní.

>> Zlatý les

Nespokojeně zabrblala. Vypadalo to, že Atrox nechápe nic z toho, co se mu snaží sdělit. Ale to nevadilo. Tentokrát už nesvěsila uši, když začal křičet. Naopak se napřímila a pozorovala jeho frustraci. Kdo ví, v čem se stala změna. Možná to bylo kvůli tomu, že teď už si na něj trochu zvykla. Máchla ocasem a sledovala Atroxe, který jí neříkal, co chtěla slyšet - ovšem na jeho slova reagovala! Ukládala je v mozečku. ,,Hm... Skumtešn... Skuteš... Skuntešné... Skuteš.. Č.. Čné." Zopakovala si slovíčko a pak už běžela za Atroxe, na kterého tiše štěkla. Když však uviděla, jak Atrox náhle zpomalil, jak si lehl do trávy a co jí říkal, napodobila ho. Tohle ji učila i Áflef! Už to chápala. Takhle se jí. Nebo... Takhle se dostane k tomu, co se jí. A pak to sní. To bylo super!
Atrox moc nečekal a brzy už zajíce Renbli donesl. Ta zrovna moc nečekala, než se do něj pustila. A to s plnou parádou. Docela hltala a celou tlamu měla nakonec od teplé, bublající krve. Nakonec se oblízla a škytla. Konečně byla plná. Pohled měla plně upřený na Atroxe. Brzy však hlavičku obrátila jiným směrem a odstoupila od zbytků. Zlehka na Atroxe štěkla. S tím se rozklusala směrem k portálu. Vypadalo to, že si uvědomuje, že by se tím mělo projít. Prvně to očichala a pak střihla ušima. Ohlédla se na Atroxe a pak se té věci dotkla čumáčkem... Pak udělala krok zpět a s odrazem do portálu prostě jen skočila.

>> Bull meadow

Nevypadala zrovna nadšeně, že Atrox odmítal potvrdit její domněnku (aniž by tušil, jakou domněnku má) a tak si jen nespokojeně dupla tlapkou a soudíc sledovala, jak se k ní natahuje... Až ji kopl. Výboj sice byl malý, ale mokrá srst to i tak nevzala dost dobře. Renbli se celá naježila a málem odskákala pryč jak prašivá kočka. Musela se oklepat. Pak nastražila uši, celá se napřímila, zamračila a soustředila. ,,Nech. Umím!" pak se trochu zarazila a zvedla tlapku, po které přejel trochu zrnitý výboj. Byla to jen iluze, ale tvořila blesk jako on. Možná o tom mluvila - že taky dokáže vytvářet jako on? Jestli jsou jejich magie stejné. To však nyní Atrox potvrdil, že není pravda. ,,Maki... Hm. Makii. Hmm... Mg... Mg... G. Magi-ii. Hm. Magii, co nejsou... Ilu... Ilusi... Ilusionis... Iluzi... Iluzionistka. Magii co nejsou. Hm... Magi... Magie? Magie, co nejsou? Blesky... Blesky jsou. Blesky nejsou," dodala, když udělala další drobný výboj. Než vyblekotala všechna ta slovíčka, bylo bidet, jak se jí kouří z hlavy. Na jednu se však rozsvítila pomyslná žárovečka. ,,Svýlko nejsou! Svýlko... Svýlko magie? Hm..." brebentila a pak tlapičkou ukázala na slunce, které bylo na obloze. Zdálo se, že ji nahlodala myšlenka magie a teď uvažovala, jestli je slunce magie. Na takového škvora to docela brainila.
Jenže to už se Atrox zvedl a Renbli se za ním okamžitě poslušně rozběhla. ,,Magie?" ptala se hned ohledně "toho, jak se to dělá". Skloňování jí ještě dělalo docela potíže, ale chytala se a začínala to dělat docela instinktivně. Spokojeně zavrtěla ocáskem, než Atrox zmínil to další slovo. ,,Domů..." zopakovala. ,,Smeš... Hm. Smeč.. Smečka."

Zavrtěla ocáskem, znovu. Pohyby pro ni bylo hlavní dorozumíváním se s ostatními. To nebylo podivné, když vlastně pořádně mluvit neuměla... A když jí teď Atrox to všechno nějak vysvětloval, naklonila hlavičku a měřila si žlutého s trochu nespokojeným výrazem. ,,Ma..gi lesk... Lesků... Blesků. Ilu... Iluzio... Iluzi... Iluzionistka?" optala se. Zjevně ji zajímalo, jestli to je to stejné. Čím víc mluvila, tím víc bylo znatelné, že vlče to nějak začíná chápat výslovnost a nějak se snaží odpovídat na to, co Atrox říká. Když ji však nutil říkat slovo sestřička, vypadala, jakoby měla v plánu si vykašlat jazyk... Nebo tak něco.
,,Etiťka?" zatvářila se mírně zaraženě. Pak se však zamračila a bylo poznat, že nad tím vážně chvíli uvažuje. Asi se jí slovo, co říkal Atrox, moc nelíbilo. To od Ingrida bylo mnohem lepší. ,,Estliš.. Estliška. Etiška. Um... Ses-tiš-ka," pokoušela se, ale o nějakém ř prostě nešlo mluvit. Vlče mírně stáhlo ouška dozadu a pak se otočilo směrem k portálu, který tam byl. ,,Hmmm?" a zase pohlédlo na svého bratra, Atroxe.

Bylo to přesně naopak. Renbli chápala, co jí Atrox říká. Rozuměla a reagovala, pamatovala si to. Také si to bude pamatovat. Jen... Nedokázala správně reagovat. Několikrát se viděla s ostatními vlky, ale kromě Ásleif a matky ji doteď nikdo ničemu neučil a celá tak byla jednoduše zanedbaná a hloupoučká. Navíc se bála cizích vlků. Kdyby nebyl pach Atroxe povědomí, utekla by. Stejně, jako utíkala před jinými vlky. Když teď Atrox zmínil magii, Renbli trochu zpozorněla. ,,Iluzio...nis..s...stka?" zopakovala dřívější slova, které Atrox nadhodil. Byla v tom hlasitá otázka. Na co se vlče ptalo? Že by nechápala, co jsou blesky? Nebo... To bylo ještě jinak? Její vyjadřovací schopnosti byly malé, jak Atrox předpokládal - nikdo ji neučil.
,,Ugh..." stáhla ouška, když jí to nešlo pochopit, jak vyslovit slovo smečka pořádně. Chvilku mlčela. ,,Smeš... Uum... Smeč. Smeč-ka. Sme-čka. Č. Čka. Smečka?" zeptala se. Pak se oklepala, až se voda rozprskla do jejího okolí. ,,SMEČKA," zopakovala po bratrovi, prakticky to vykřikla. Nadšeně se k němu rozskákala. ,,Smečka, smečka, smečka!" pak se však zarazila a zamračila se. Stáhla uši a posadila se. ,,Etiťka?" zeptala se ho a pak zamyšleně plácla ocáskem. ,,Etliťka... Hmmmm..."

Trochu zmateně stáhla ouška, když na ni Atrox zvýšil hlas a začal křičet svoje jméno. Vypadalo to, že moc nerozumí tomu, proč to udělal. Ještě na ni nikdo nikdy nekřičel. Jediný moment, kdy měla strach, bylo tehdy na té louce. Jenže pak se všechno obrátilo v její prospěch a ona začala běhat vodou. Moc si nevšímala toho, že Atrox docela jiskří. Pořád i přeslechla přes ten svůj nadšený pískot, že ji volá zpátky. A i tak by možná nepřišla. Když však začal opravovat její slova, vlče náhle zastavilo a zůstalo na něj zírat. Vypadala trochu zmateně. Asi netušila, co dělat. Jen stáhla ouška blíž k hlavě a zůstala na něj hledět, zatímco znovu velel, aby se vrátila. Nevypadala úplně moc přesvědčeně, že se vrátí. Spíš byla zmatená z té náhlé změny a že na ni používal jiný tón hlasu. Moc dobře totiž poznala, že se něco děje.
,,Meška. Mečška... Mečška. Smečška? Smeška," rozhodla se konečně a trochu zmateně na bratra zírala. Asi potřebovala znovu zopakovat, co po ní chce. Stejně vypadala už dost čistě.

>> Rokle

Bratr ji odmítal pustit. Vždyť byla už dost velká na to, aby se tady pohybovala! Nebo snad ne? Tak proč ji nosil? Vlče protahovalo ksichtík a když Atrox zmínil, že je iluzionistka, tiše kňourla. ,,Meška... Meška, svýlko a mamka," dostala ze sebe za velmi velkého uvažování a bylo poznat, že se jí málem zavařil mozeček. ,,Áflef, buch, buch, buch, au!" vysvětlovala a když jí konečně Atrox složil, ukázala na portál a hluboce zamručela. ,,Áflef, etiťka." Kdo ví, proč to začala vysvětlovat. Asi proto, že najednou měla výhled na portál, kterým už prošli a tak sdělovala Atroxovi důležité informace o tom, co se tady stalo. Jenže to už ji Atrox hodil do vody a Renbli prvně začala řvát. Jako siréna. ,,Neeeech! ATVOX, NEEECH! Nechej!" pak však najednou ztuhla, plácla tlapkou do vody a přičichla k ní. To byla voda. Ta, jak ji pila a jako ta kaluž, kam skočila. Vypadala vážně nadšeně. Úplně se zarazila a najednou se vymrštila v pokusu chytit ten odraz sebe ve vodě. S divím pískotem a smíchem se jala tryskat vodou hned v moment, kdy ji Atrox pustil. Vypadalo to, že vlče rozhodně nemá s vodou takový problém, jako velký, žlutý brácha. ,,Meška! Meška! Mmmm!" protryskávala jezírko tam a zpátky, samozřejmě ne dost hluboko, aby jí zmizela půda pod tlapkami.

Vlče se zrovna věnovalo chytání listu, když ho najednou Atrox zvedl a ono se ocitlo ve vzduchu. Zahrabalo dlouhými tlapičkami po lístku, co tak nenávratně zmizel a zaúpělo svou smutnou písničku o tom, jací jsou na něj všichni zlí a jak si chce hrát s lístečkem. Pak už jen zůstala uraženě viset, zatímco Atroxe cuchaly vzdušné proudy, které ovládala právě drobná vlčice a i když nevědomky, snažila se Atroxe donutit ji pustit. Pro nezávislého pozorovatele to bylo prostě... Foukání vážně jemného větříku a ne vztekání vlčete, co pomalu vcházelo do puberty a nevědělo, co má dělat jiného.
Pod tlapkami Atroxe se i objevily nějaké ty blikavé díry, nebo klacíky, jenže bylo docela znatelné, že to není reálné a Renbli na něj jen zkouší iluze. Kdyby nebyla vlček, určitě by si nad tím nošením uraženě založila pacičky na hrudníčku.

>> Červená louka

Tiše na něj koukala, zatímco se snažil chytit jídlo. A pak, jak dělá, že tu myšku jí. Nechala nastražená ouška a mírně zmateně sledovala svého vlčího bratra, jak vysvětluje, že je to jedlé. Tiše kněkla a podívala se na myš. Vzpomínala, jak ji Áflef učila o chytání brouků. Tak tohle byl taky asi brouk. Jen voněl po nějaké omáčce. Zavrtěla ocáskem a pak teda myš konečně vzala do tlamičky a začala kousat. Tvářila se u toho tak nějak zvláštně, trochu se šklebila, ale myš zmizela poněkud rychle. Asi měla vážně hlad. Zavrtěla ocáskem a vypadala, že nějak očekává, že bude další myš. To se potvrdilo, když se jala Atroxovi olizovat tlamu a žebrat tak o jídlo. Myš rozhodně nestačila, takže bylo nejspíš na čase se přemístit někam, kde by mohl Atrox sehnat něco většího, protože ona toho zjevně schopna nebyla. Asi se ani nehodlala od Atroxe nějak moc vzdalovat, byla to prostě přísavka. No, sestry tak nějak prostě fungovaly. Byl čas se trochu seznamovat a přátelit! Protože tohle pidi vlčátko s ním nějakou dobu trávit bude, než ho odtáhne domů.
Nakonec ho ale přeci jen nechala být. To když na zem přilétal někde z výšky list. Okamžitě se za ním vrhla a začala jej lovit, jak taková malá vlčátka dělají. Vypadalo to, že si to užívá. Těžko říct, jestli ten list nakonec vážně zvládne ulovit a nebo ne.

Vypadala maličko tupě, když tak na velkého, žlutého brášku koukala. Trochu mlátila ocáskem do země a tvářila se zaujatě. Jestlipak bude mít jednou podobně žlutý kožíšek? To by se jí i docela líbilo! Mít místo bílé žlutou znělo jako velké dobrodružství. To by si u užila! Na slovo "Renbli" jen natočila hlavičku na stranu a lak ji po chvíli natočila na druhou a chvíli to střídala, až se staršímu osazenstvu mohly ozvat křeče. Jeho otázka však (překvapivě) nebyla zodpovězena. Renbli spíš zmateně koukala. ,,Ma...so?" zopakovala po něm a pak zamrkala. Byl to takový drobný kulíšek, který byl absolutně neschopný a vypadalo to, že bez pomoci Atroxe to nepřežije. Chcípne. Zařve. A ještě se u toho bude tvářit tak nadšeně a oddaně jako teď. Možná ji mohl vzít nějaký orel... I když na to byla nejspíš už moc velká. ,,Šivýo!" zopakovala nadšeně slůvka od žlutého vlka, který se vlastně... Představil. Nebo ne? Zamyšleně nastražila uši a poslouchala, jak ji přemlouvá zůstat. Samozřejmě že se rozťapkala k němu. Posadila se k díře a zůstala do ní čučet, protože netušila, o co se jedná. Pak zvedla hlavičku a plachťáky div nepleskly Atroxe přes čumák. Těžko říct, jestli takhle žlutý nakonec něco ulovil. Ale pokud jo... Renbli zatím myšku jen očichala a párkrát do ní šťourla packou. Vypadalo to, že neví moc co s tím. Konec konců se o maso zas tak moc nezajímala. Toho brouka od Áflef ani nesnědla. Takže tu teď jen seděla a čučela na Atroxe jako mladý skopový. To vlče snad ani nemělo půd sebezáchovy.

Vlče se brzy dostalo na dohled k žlutému vlku, který z něj nevypadal zrovna nadšeně. Aspoň ze začátku. Pak totiž přišla změna, které ona těžko rozuměla. Zavrtěla ocáskem a nahodila takový ten psí úsměv. Samozřejmě že rozuměla tomu, co se jí žluťák snaží říct, ale nebyla schopná mu odpovědět bez takového toho potřebného gibberishe. ,,Etiťka!" zpozorněla, když Atrox zmínil Ingrida a mohla se ocáskem umlátit. To už jí však impozantně zakručelo v bříšku. I přesto zareagovala na slova žlutého vlka. ,,Vácha Atvoks," oznámila mu. ,,Etiťka!" oznámila mu drobná vlčice dále, zatímco si ho šťastně prohlížela. Však voněl po domově a to bylo správné. Domov byl správný. ,,Tatjka a mamka?" v ten moment jí zasvítilo v očích takové to světýlko poznání. Možná někdo v jejím malém mozečku konečně rozsvítil. ,,Meška, meška, meška!" zaburácel drobek a rozsprintoval se Atroxovi pod nohy, aby se opřel o jeho obří tlapiska a začal se čumáčkovat o jeho obličej. ,,Mamka, etiťka, meška. Svýlko!" dodala důležitě, stále opřená o Atroxe, aby vypadala větší a aby dodala váhu svým slovům. Ocásek se mohl přetrhnout. ,,Mmmm!" pokračovalo vlče spokojeně ze své nové pozice. Byla teď vážně velká, jak se opírala o bráchu Atroxe! Co to vůbec byl brácha? To slovo doteď nikdy neslyšela. Ale nějaké jiné jí připomínalo. Jo, tak máma volala na etiťku Indiga.

>> Les alf

Renbli Enza ztratila už dávno. Rychle hopkala a rozhlížela se. Když netušila kam jít, tak prostě běžela na stejné místo, kde už byla. Čichala u země. Tady byla s Ásleif, pamatovala si to. Ťapkala dál a byla celá špinavá. Do rokle se prakticky zkutálela a začínala mít vážně hlad a začínala ji být zima a byla ztracená. Měla strach. Stáhla ouška k hlavě a začala tiše kňourat. Prostě se posadila uprostřed cesty se staženými oušky a začala kvílivě brečet. Vážně vypadala smutně a opuštěně. Špinavá srst, v tom samé bodláčí a kousky špíny. Oklepala se a vypadala, že trpí... Tak půl minuty. Pak jí totiž přes cestu začal přebíhat zvláštní tvor. Měl bodlinky a Renbli nastražila ouška a koukala po něm. Pak se jej jala nahánět. Tvor se však rozhodl vystrčit bodlinek víc a zůstal na místě. Ren stáhla ouška a zabručela. Očichávala jej a nakonec až k němu natáhla čumák, což vyústilo v hlasité zaúpění a útěk, jelikož ježek byl skutečně silný protivník.

,,Meška svýlko," vysvětlovala mu. Vypadala docela nadšeně z toho, že by snad měli někam jít. Enzo se jí snažil pomoct a malá vlčice mávala ocáskem, zatímco vydávala podivné ,,hmm hmm," hopkala za ním, jenže vlk před ní šel možná až moc rychle. Vlče však najednou zbystřilo, že je až moc daleko a rozběhlo se, aby jej dohnalo.

RYCHLOHRA KAYSERI A ANEMON

Vlče se skulila dolů z kopečku a vzala to rovnou do podivného keříku. Když se z něj dostala, zrak jí padl na dvě další vlčata, která ukázkově mluvila a Renbli s nimi těžko držela krok. Ta jejich slovíčka se jí však líbila. Ráda by je opakovala, ale než si jich stihla vyslechnout víc, vlčice odešly a zmizely. A ona? Ona si uvědomila, že Enzoua ztratila už úplně.
Konec rychlohry

Tiše kníkla. Byla tu zase úplně sama. Stáhla ouška a začuchala. Tady odtud bylo cítit něco příjemného! Takže tudy! Našla si únikové místečko a rozběhla se lesem pryč. Určitě šel tudy! Nebo... Tak nějak. Snad.

>> Rokle

Vlče mírně zmateně zaplácalo ocáskem, jelikož samo ani pořádně neumělo mluvit a to teď bylo ještě k tomu tázáno takovým velkým, medvědovitým vlkem. Oblízla si čumáček a tiše kníkla, aby dala jasnou a neprolomitelnou odpověď, kterou mohla jen ona poskytnout. Ovšem na smečku hned začala nadšeně skandovat, ač ztracení ji úplně minulo. To slovo neznala, nevěděla, na co se jím Enzou ptá. Bylo to ptáče, sotva vypadlé z hnízda, které umělo sotva bručet a mručet, slovíčka se učila oposloucháváním od ostatních. ,,Meška, meška!" zahučela vesele, ale pořád si velikána mírně nešťastně prohlížela. Snad s ní ten cizí vlk nebude házet jako ti ostatní vlci. To by pro maličkou vlčici nebylo zrovna příjemné...
Slovo jméno znala. Ale své jméno... to ne. Jediná jména, která znala, byla jména těch okolo, kteří se představili. Takže by mu asi měla říct něco z toho! Nejvíc se jí stejně líbilo jméno etiťky, takže se rozhodla Enzouvi říct to. ,,Indig..." zadunělo nakonec váhavě z drobné, černobílé tlamičky.