Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Kvetoucí louka

"O těch stromech? Co se o nich povídá?" optala se ho mírně zmateně. Ale... teď nebylo na čase si povídat o stromech, museli spěchat! Rychle pryč do hor, protože voda se zvedala. Sotva tak koutkem oka zahlédla vlčici, která postávala mezi stromy a nejspíš mokla úplně stejně jako všichni ostatní. Alespoň že v lese to nebylo tak hrozné...
"Zajděte se schovat někam do sucha!" houkla na vlčici. "Voda se všude hrozně zvedá, brzy tu bude potopa!" ohlásila jí a očima pak sjela k rudé rostlince, kterou vlčice držela. Hm? To vypadalo skoro jako trychtýřek! Ale vážně jen skoro...
"Co je zač?" optala se vlčice a mávla ocasem. Pokud od ní ucítila zaváhání, mávla ocasem. "Můžu vám ukázat jednu na oplátku. Tady, paloučnatka," vytáhla rostlinku a pak rychle vysvětlila, co je rostlina zač a co dělá. Fakta za fakta, ne? A mohla se jít dál, hlavně rychle někam do sucha!
Jenže sotva společně s Atrayem vykročili ven z lesa, vlčice šlápla do vody. A na mlžných pláních skutečně prakticky nešlo vidět, kam to jeden vůbec kráčí. Renbli tak vyjekla, pokusila se Atraye zachytit a v ten moment jí podjela noha a vlčice spadla do proudu, který ji začal unášet pryč - naštěstí směrem k horám, což bylo asi jediné, co je jaksi zachraňovalo.

>> Mlžné pláně

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Nech se strhnout proudem 1/3

>> Nížina hojnosti

"Je to možné," povzdechla si a mrskla ocasem. Ingride... kde jsi? Trochu doufala, že ho ještě někde potkají, ale... pokud skutečně byl někde úplně pryč, měla vůbec tu šanci ho znovu někdy někde potkat? Sevřelo se jí srdce steskem nad svým bratrem.
Pokračovali vpřed a voda se začínala zvedat. Renbli se znepokojeně rozhlížela a nakonec jí pohled padl na úplně zatopenou zátoku. Les byl v tento moment lepší a bezpečnější cestou pro někoho, kdo se potřeboval co nejsušší nohou dostat na druhou stranu a nenechat se odplavit. Bylo dobré zamířit do hor hned nad zlatou smečkou, kam nejspíše momentálně mířili úplně všichni ze zlaté smečky. Pohledem kmitla za sebe k pohoří a bezpečí, které momentálně opouštěli, ale hory před nimi se zdály být lepším a bezpečnějším rozhodnutím.
"Mám ten pocit, že tohle počasí jen tak neskončí. Myslíš, že celé ostrovy skončí pod vodou?" strachovala se o ty, kteří se mohli někde zaseknout a nedostat se do hor včas.

>> Začarovaný les

× Projdi se po zatopeném území
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

>> Temný les

Merlin... tu už Renbli potkala. Šlehla ocasem. Ta vlčice jí nějak nebyla v gustu. Házela po ní samé nevybíravé pohledy a radši se jen bavila s otcem, jakoby pro ni Sillarei jinak nebyla dost zajímavá. Renbli na ni měla názor nakloněný k nespokojenosti s její povahou.
"Hm? Nikdy jsi Ingrida nepotkal? Trávil ve smečce víc času než já." To jí přišlo zvláštní. Kde se její bratr teda toulal, když nebyl v domovské smečce? Byla pravda, že nebyl ani na srazu. Než si to však stihla úplně rozmyslet, potkali vlka, co jim začal vyprávět o rostlince. Teda, Renbli se ho samozřejmě prvně zeptala. Vypadal z jejich přítomnosti pěkně nervózně, na což hodila pohledem trochu nervózně k Atrayovi. Jeho oči byly zamlžené, ale barevné. Chudáček. Kdysi měl asi nádherná očka.
"Tak... utíkej," pronesla opatrně a pak se dívala za jeho ocasem. "Chudák... představ si, že musíš nosit rostliny, co ostatní nutí kýchat, jen protože si na tebe všichni dovolují..."

>> Kvetoucí louka

>> Ovocný lesík

Ale prosím, jak by ji Atray nudil! Byla jenom volný duch a tací většinou byli roztančení a rozdovádění, i když bylo docela jasné, že ji to s věkem přejde. Každé vlče jednou vyroste a Renbli? Ta už zestárla. Její zábava už rozhodně nebyla tak děcká jako kdysi jindy. Třeba už nebude ani ta Ingridova...
"Má matka... taky netuším jestli se s ní narodila nebo ne," přiznala Renbli a moc ji to netížilo. Pokud se však Atray zajímal, rozhodně neměla problém se zeptat. "Myslím, že to je stejné jako s drobnostmi co může nosit. Víš, někteří vlci nenosí jen peříčka a tak, ale šperky. Krásné šperky. Pláštíky, náramky, třpytivé věci. Myslím, že to tak je i tady. Můj bratr má třeba klobouček, co si vzpomínám," mávla pobaveně oháňkou. Viděl vůbec Atray jejího bratra? Kde se Ingrid vůbec toulal?

>> Nížina hojnosti

>> Luka

Renbli se zakuckala smíchem když Atray vyvalil, že jejím bratrům prakticky trochu kape na maják a věnovala mu pohled, který naznačoval, že to nemůže potvrdit ani vyvrátit. Pravdou bylo, že její bratři skutečně občas jednali dřív než mysleli a mohla se tak jednoduše říct, že jim blesky na mozek skutečně lezou. Aspoň teda těm dvěma - toho třetího totiž vůbec neznala.
"To je dost možné. občas musíš prostě neuvažovat a do některých věcí skočit po hlavě," a aby mu to názorně ukázala, hezky se odrazila a předníma tlapkama vjela do kaluže která se tu držela. Ta se rozstříkla všude kolem. Renbli se rozesmála a rozběhla se směrem vpřed. Těžko říct, kdy si z někoho utahovala a kdy ne, ale spíš vypadala že je prostě... úplně upřímná a taky trošku divná. Třeba to válení na sluníčku a hledání konce duhy byly pravdivé věci, které skutečně dělala. Měla skutečně radost z hledění na jakákoliv světýlka.
"Tohle? To mi udělala návštěva v jiných světech," odpověděla a mrskla ocasem. "Ale myslím že je tu vlků se speciálními... částmi těla víc."
Jenže kdo mluvil o Wuovi... tady byl!!!
"Nemáte něco pro léčitele, Wu?" mávla vesele chvostíkem a potom si i něco z jeho repertoáru vybrala. Mrkla i na Atraye, jestli náhodou něco chce.

N Á K U P
Kotlík - 200kšm 1 mince
Účet - 36kšm 4r 6m
Po nákupu - 6kšm 3r 1m (převedu 4 mince a 1 rubín na 206kšm)
Schváleno

>> Temný les (ob tři)

>> Furijské hory

Atray nadhazoval myšlenku o mlhavé budoucnosti, ale na tu se Renbli jen pousmála a povzdechla si: "Možná, ale nemyslím si to. Nejspíš by to na mě bylo i moc zodpovědnosti. Někdy se musím zeptat matky, jak to vůbec dělá... a jak ví, co dělat." Bylo to tak trochu kouzelné, vidět nad sebou někoho, kdo vždy tušil co říct a jak se chovat. Taková byla Barnatt. Kouzelná, elegantní, jakou jen chtěla Renbli být.
"Chtěla bych. A nejen jí. Rhaaxin a Atrox jsou docela jednoduše popostrčitelní a nerada bych, aby je někdo vyzval někdy sníst pampelišku a přitom by vlastně konzumovali paloučnatku." Tak nějak se bála, že by na to mohlo dojít. Ti dva byly hlavy dubové a pokud by je někdo vyhecoval s 'haha, seš srab, pampelišku bys nikdy nesněd!' tak by je mohl docela jednoduše i otrávit.
A Atray pokračoval v otázkách jako z příručky. Hodila po něm pobaveným pohledem. Chudáček. Skutečně to se samicemi neuměl, že? "Válím se na sluníčku. Klidně i hodiny v kuse. Jen se obávám, že letos si ho už neužiju," povzdechla si a věnovala pohled obloze. "Ráda se snažím najít konec duhy... a vytvářím vlastní. Co tak dělá takový syn alfy, hm?" pobaveně se na něj uculila a přidala do kroku.
"Podívej! Další rostlinka! Asi všichni rychle sbírají co můžou než to všechno vezme voda, viď?" nadhodila a mávla ocáskem, načež se přiblížila k vysoké, černé vlčici. "Ahojky, copak to tu máš?" A vlčice se dala do představování. Očima loupla po Atrayovi: "Není to ta rostlinka co použila Sill? To je ale štěstí!"
Po Konvalinčině vysvětlení a řádném vysvětlení se vlčice rozhodla si jeden taky vzít a pak se nespokojeně podívala na déšť, znovu. Otrava!!
"Pojďme se na chvilku schovat do lesa, tohle je hrozné," rozhodla a pak i s Trychtýřkem, který schovala vedle Paloučnatky, zamířila do Ovocného lesíku.

>> Ovocný lesík

>> Les alf

Renbli v reakci na jeho slova přikývla a pak si povzdechla. Jistě že její rodina věřila v to, že smečku povede. Ale seděla na všechny jeho požadavky pro alfu? To ukáže až čas. S největší pravděpodobností i jako alfa dospěje, hlavně pod tlakem všech požadavků členů smečky. Pod vší tou zodpovědností... Renbli věřila, že jakmile opustila rodné hnízdo, taky dospěla. Třebaže jen trošičku.
"Možná bych se s ní taky měla lépe poznat. Nemyslím, že jsem materiál na betu a nečekám, že ta pozice bude spojená s naší rodinou stejně jako je pozice alfy spojená s tou vaší, ale... neměla bych ji soudit bez pádných důvodů. Život je jaký je, třeba překvapí?" zazubila se na flekatého vlka a přidala do kroku. Všude už byla voda. Teď ale před nimi byly hory a bylo dobré je prozkoumat. Bylo tu však hodně tlapek. To dávalo smysl - Renbli věděla, že tu je smečka, proto ji tu taky Ásleif tehdy nechala. Možná se všichni šplhali schovat sem nahoru?
"Ach, zdravím!" zavrtěla chvostem když jí zraky padly na vlčici, která trhala květy. Zjevně prudce jedovaté. Zamyšleně se sklonila a jeden si očichala. "Jeden si s dovolením vezmu," rozhodla a usmála se na cizí vlčici. "Hodí se na ukázku pro ostatní vlky. Aby viděli rozdíly." Opatrně tedy jednu rostlinku utrhla a schovala ji v dlouhé srsti na svém krku.
"Jdeme dál, Atrayi?" podívala se na vlka jakmile se dost vynadívala na tu spoušť, co se plazila napříč druhým ostrovem.

>> Luka

× Zamiř do bezpečí

Jednu tlapičku do mysli pro Einara, prosím.

Slams žetonky on table.

Schváleno

>> Červená louka

Poslouchala jeho stranu celé věci a překvapilo ji, že se ji Atray nesnaží přesvědčit. Nejspíše to tak bylo i lepší - konec konců, měla by na to asi stejnou reakci jakou měla na Aeta. I když... vyzvala ho. Nepřímo. Povzdechla si a na pár momentů vypadala zamyšleně, než zase oči zvedla ke svému flekatému společníkovi.
"Proč ty věříš, že z ní bude dobrá alfa?" zeptala se na přímo, protože předtím jí to vlk neřekl. "Co by vůbec dobrá alfa měla být zač? Měla by být přítel všech? Nebo si naopak držet odstup? Chránit smečku a nebo ji vést, aby se dokázala ochránit sama? Co jsou tvoje kritéria, Atrayi? Jakou alfu bys chtěl, když zapomeneme na tvého otce a sestru?" Nechtěla ho zahnat do kouta, kde by musel vyjmenovat, co se mu vlastně na Alyanně líbí a nelíbí, takže jí otázka na jeho ideální alfu přišla jako ideální zlatý střed. Doslova zlatý. Hah!!

>> Furijské hory

>> Bašta

Renbli mrskla ocasem a po Atrayovi loupla očima. Nebyla tu, ano, ale... proč jí to všichni připomínali a nikdo nevzal v potaz, že tu vlastně nebyl ani Aetas? Vždyť ten vlk se jednoduše vypařil. Většinu svého života jej musela míjet. Měla na alfu zlaté smečky docela smíšené pocity - vlastně na oba dva. K Alyanně se však už vyjádřila.
"Nechtěla jsem komentovat jeho slova, může si za alfu vybrat koho chce," odpověděla Atrayovi, "ale jeho 'očekávání' respektu mě urazilo. A věřím že nejen mě. Rozumím proč pozici alfy nedal třeba mé matce nebo Rhaaxinovi - to by byla příšerná volba - a proč si vybral dceru, ale nemůže očekávat, že všichni zahodí všechno co si myslí a nebo nemyslí a budou poslušně jako vlčata následovat někoho nového, koho ani pořádně neznají," mrskla ocasem a odmlčela se.
"Mám na Alyannu jednu vzpomínku a ta je pro mě v mém životě poměrně markantní. Záporná. Ona a Rhaaxin se chtěli rvát s medvědem, co se objevil na našem území. Kde já chtěla hledat příčinu aby neublížil slabším členům smečky, oni dva se chtěli rvát. Zabít ho. Nejde mi o život medvěda, ale co to vypovídá o ní. Je možné že samostatně taková není, ale pokud jí stačí křik Rhaaxina aby ji strhl do svého agresivnějšího řešení..." povzdechla si a zahleděla se na šedavé, brečící nebe, "bojím se o Zlatou smečku."
S tím se však podívala na Atraye, jakoby něco čekala. Nejspíše to i dávalo smysl - on byl jedním z těch, co za vlčicí stáli a podpořili ji. Určitě k tomu tedy musel mít důvod.

>> Les alf

>> Zlatý les

"Chceš usnadnit cestu ke smyslu života?" zazubila se na něj laškovně, ale pak jen mávla oháňkou. No proč ne, drahý Atrayi, může ti to říct. Stejně tak nějak očekávala, že o ni brzy vlček ztratí zájem a vypaří se povídat si s někým jiným. Nebo tu byl proto, že předtím Rhaax nechtěl chudáka flekatého ke své sestře pustit. To zakázané je většinou nejzajímavější.
"Žij pro sebe, objevuj, nelituj," byla její slova. "Cokoliv co uděláš špatně stejně za sto let nebude. Vše se mění a tvaruje každým dnem, je pořád co nalézat. Ty jsi tu jen teď," to byla její moudrost. Atray si s tím mohl dělat co chtěl.
Pokývla hlavou. Dobře. To se dalo pochopit a nemohla mu to mít za zlé. Ale...
"Neměla jsem moc štěstí na to být ve zlaté smečce a nebo vůbec potkávat ostatní ze zlaté smečky," přisvědčila. "Osud se mnou docela házel všemi směry. Kdykoliv jsem byla na území, nikdo tam nebyl. A pak jsem odešla... a najednou to vypadá, že to viděl každý." Ale nelitovala toho. Jak by mohla? Musela se tím řídit. Musela. Jak pokrytecké by to bylo kdyby se sama nedržela vlastního moudra? Velmi.
Renbli byla pokrytec.
To už ale došli k Baště a Renbli kývla na slova Wolthio - takže pršivka. Zajímavé! Vskutku... no, asi nebylo od věci se v tom případě trochu projít do hor, že? Když už se měly hledat ty úkryty...
"Možná? Ale nemyslím si," odpověděla Atrayovi a ustálila směr a tempo, pryč od Zlatého lesa.

>> Červená louka (ob 3 území)

>> Úkryt

Renbli uvažovala, takže moc nereagovala a nevnímala, jak se Atray vedle ní tváří. Zaujal ji až pak když znovu promluvil. Podívala se na něj a usmála se. Zdálo se, že skočil jednoduše do středu všeho dění. Žádné opatrné krůčky a otázečky, rovnou na její čas mimo ostrovy. No, nemohla mu to nijak vyčítat...
"Všude možně," vydechla zasněně. "Na místech, kde se vlci oblékali do cizích kůží i tam, kde nedokázali mluvit - věřil bys tomu? - a nebo tam, kam žádný vlk nikdy nevkročil!" udělala několik skoků vpřed a zasněně se zatočila okolo jednoho ze zlatých stromů, který jí stál v cestě. Okolo Renbli zazářily bludičky, jakoby se snad radovaly s ní. "Je tolik světů a jsou všechny tak jiné než ten náš. Někdy by ses na ně měl taky podívat, otevře ti to oči ohledně toho, na čem v životě záleží a na čem ne."
Jenže chudák Atray v životě nemluvil s ženou a tak pokračoval dál a Renbli se na něj uculila.
"Zníš, jakobys vůbec netušil, o čem se mnou mluvit. To se mi ale jenom zdá, viď?"

>> Bašta

Renbli pozorovala a poslouchala, nadále se už moc nevyjadřovala. Jen plánovala smečce vypomoci hledáním úkrytu, nějakou kořistí a nebo třeba i pár bylinkami. Poslouchala další myšlenky k potopě a na chvilku se vydala podívat ven na počasí, načež jí docela rychle napršelo do očí i do uší a vlčice se zase nespokojeně stáhla. No fajn.
Tady uvnitř i začínala vidět vodu, která se sem dostávala z jezírka které bylo v jedné z místnůstek. Takže bylo vážně na času prchnout. A to bylo přesně to, co udělal Rhaaxin a i pár dalších. Jedním z těch 'pár dalších' byl i Atrox. Napil se čaje od Sillarei a vydal se pryč.
"Atro-" jenže vlk se vypařil. Stáhla uši k hlavně a smutně se za ním zahleděla. Pak se však otočila na matku, které věnovala přitulení a úsměv. "Zatímco budu venku, podívám se po Ingridovi, ano?" slíbila jí. "A pak se sejdeme a popovídáme si." Mrskla ne zrovna milým pohledem na Taylora, než matce špitla: "Nelíbí se mi a myslí si toho o sobě moc. Buď opatrná, možná se tě drží pro postavení."
S tím se zašla podívat za spoluléčitelkou, která cosi vařila. A bylo nabídnuto, samozřejmě!
"To voní moc hezky, Sill. Budu se těšit na naši budoucí spolupráci. Ten kotlík máš od Wua?" usmála se na ni a dala si čajík, stejně jako další. To už ale její pozornost ukradl Atray. Otočila se jeho směrem. No jo, nebyl tu teď Rhaax aby se mezi ně pletl. Tak proč ne?
"Pojďme," kývla a vydala se za ním.

>> Zlatý les

Renbli zachytila docela dost pohledů, které byly směřované na její maličkost. Většinu oplatila úsměvem a i když se uvnitř necítila úplně nadšeně a rozradostněně, rozhodla se držet hlavu vztyčenou. A Aetas schválil její rozhovor o historii smečky. Zajímalo ji, jestli se ho zúčastní i Alyanna a nebo to je něco, co jednoduše už alfa smečky jednoduše ví když se má stát alfou. Jako kdo to tu založil a tak. Renbli se nikdy předtím nezajímala, ale teď... teď chtěla.
Zamyšleně se podívala na Atraye, který po ní nějak aktivně blýskal pohledy. Co to, pane syn alf? Co se děje? Mírně naklonila hlavu na stranu.
Jenže to už se Rhaax rozpovídal a Renbli mu směřovala svou veškerou pozornost, uši nastražené a oči přímo na bratrovi. Mluvil o docela dost věcech. Ona si přesně nepamatovala jak vypadali ti vlci co ji tehdy chtěli unést, ale chladné, stříbrné oči asi jen tak nezapomene. Ach...
A pak se zdálo, že se smečka rozprchne. A bude smečkový lov. Až... tohle všechno skončí. Zhluboka se nadechla a vydechla.
"Možná by ale nebylo od věci už něco ulovit teď," nadhodila najednou do víceméně většinového ticha, které přišlo po odchodu Aetase. Alyanna už utíkala a to Renbli v nejmenším nevadilo, momentálně se necítila na to jí čelit. "Poschovávat je někam, kde by na nás mohly čekat kdyby se voda příliš zvedla. Většinu nejspíše zkonzumují jiní predátoři, ale potravy by tak či tak mohl být brzy nedostatek..."

Sillarei

Léčitelka Sillarei? Renbli se rozhlédla. Už ji předtím viděla, ale momentálně vlčice seděla dál bokem a beze slova. Jakoby by ji to překvapovalo, vždyť vlčice nemluvila. Usmála se na ni a pohladila ji vlaženým vánkem po tváři, jako nataženou pacičku k radosti nad jejich budoucí spolupráci. Zavrtěla ocáskem na zemi a zase se podívala zpátky na své bratry.

Aetas, Aileen, Rhaaxin, Sillarei

Způsobně seděla jako dáma. Jen oháňkou občas švihla ze strany na stranu. Vlčice, která byla docela podobná Alyanně a voněla úplně stejně, před ně předstoupila a začala plánovat rekonstrukci úkrytu, na což se Renbli dívala poměrně pozitivně. Hodilo by se nějaké místo, kam by mohli jít dospělí a věděla, že léčitelé i často suší bylinky. Očima tak kmitla znovu k Sill, protože ji momentálně tak trochu považovala za svou nadřízenou. Prosím, Sillarei, že můžeme mít vlastní koutek?!
Co se týkalo nějakého zvěčnění alf... neměla s ním problém, ale ani na něm netrvala a to i ačkoliv by se k němu měla přidat máma a Navin. Studený kámen nikoho neuctí, to udělají příběhy a vzpomínky. A na to konto...
"Až se bouře uklidní, mohli bychom si popovídat o historii smečky? I mezi dvěma očima," optala se Aetase. Říkal, že už mu zdraví neslouží tolik jako předtím, takže by ráda věděla o tom, co by jinak mohlo odejít na věčnost s ním. Měli sice roky, nebo snad jen měsíce, ale podobné věci bylo lepší neodkládat.
Pak se rozmluvil Rhaax a začal si říkat o povýšení, načež si Renbli jen povzdechla. Doufala, že jeho slova jsou reálná. Nebo možná ne - protože o Chaosu sice hodně nevěděla, ale zato tušila, že je smrtelný. Pokud tam půjdou její bratři, půjde s nimi. To však neměla potřebu dodávat nahlas, převážně i kvůli tomu, že zatím neměla mnoho léčitelských schopností mimo těch, co nabila při cestování se Ségovou smečkou.