Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Renbli spokojeně vrtěla chvostíkem a vypadala, že si velmi užívá jejich hádání. To už začal však Ség povídat a ona se zahihňala. Už už mu hodlala říct, co bylo to, o čem mluvila, když tu náhle...
Otočila se, prudce, jelikož zaslechla své jméno. Teda, zvláštně zašišlané. Pořád to však bylo její jméno! A Ség vyrazil. Ani se nezastavil, jen pokřikoval o jeho medailonu. Tak jej přeci jen našli! Teda, našla ho Renbliina máma. Renbli sama začala mlátit ocáskem a jakmile ji Leotie pozdravila, musela do ní mladá vlčice drcnou.
,,To je moje máma, Leotie!" vyhrkla a sama se zvedla a rozklusala směrem k černé vlčici s modrými odznaky. ,,Mami! Mami, moc ráda tě vidím! Tohle jsou moji velmi důležití kamarádi, Ség a Leotie! Ség tenhle amulet ztratil, můžeš mu ho prosím vrátit?" zeptala se, mlátíc ocasem jako statkář obilí po zářijové žni.

Leotie dál zkoušela různé nápady jako světlo nebo vzduch. Renbli se spokojeně zubila a třpytky na její hlavě se třpytily díky posledním, unikajícím kouskům světla.
,,Ne a ne!" zahlásila znovu a vrtěla ocáskem, víříc tak trávu pod svou zadnicí. Nakonec se však otočila po Ségovi, který měl trochu jinou otázku. A tahle zasáhla cíl docela jednoduše. Renbli přikývla.
,,Ano, pokud odejdeme, tak si to odneseme," pronesla spokojeně. Byla zvědavá, jestli se Ség už chytá toho, co by to mohlo být. Pokud to uhádne, Renbli mu dá medaili za nejlepšího hádankáře, který zde byl. Tuhle hru nehrála už dlouho! A tohle bylo možná přeci jen složité pro úplné začátečníky. Na druhou stranu, tady v okolí nic moc nebylo. To bylo pak lehké vybrat strom nebo kámen, protože... no, protože byli všude! Bylo však mnohem těžší vybrat buď abstraktní pojem, nebo něco, čeho se nejde dotknout. Třeba vzduch nebo slunce. Už teď překypovala nadšením. Uhádne to Ség? Nebo Leotie? Málem by jim i počítala body.

Renbli na slova Leotie jen zavrtěla pobaveně hlavou. A když Leotie pokračovala a zeptala se, zde jde o hlínu, vítězně se usmála - a znovu s hlavou zavrtěla. Nehodlala to ani jednomu z nich ulehčit! Jen ať zjistí, jak se tahle hra hraje pořádně. Potřebovali, aby je učil mistr!
,,Není to ani pozůstatek rostliny," pronesla spokojeně.
Jakmile Ség nadhodil déšť a vítr, Renbli zavrtěla hlavičkou, znovu. Když však leotie prohlásila, že to je něco neživého, spokojeně se zahihňala.
,,Ano, je to neživé," potvrdila Leotiina slova, zaujatě koukajíc z jednoho na druhého. Udělali průlom! Nebyl to ani déšť nebo vzduch, nebyla to hlína nebo padlý strom, ale bylo to něco neživého. Takže to nemohl být ani strom, nebo tráva, nebo ani zajíc a jiná kořist. Renbli spokojeně vrtěla ocasem, zatímco čekala na jejich další otázky. Schválně, jestli odhalí, na co celou dobu myslí! Bylo to přeci jen jednoduché, když se nad tím zamyslela - Leotie se na to přímo dívala.

Usmála se a chystala se něco říct, to už ale Leotie zakročila a vypadalo to, že Ség si to rozmyslel. Takže žádné plavání? Smůla! Renbli by si se Ségem velmi ráda zaplavala! Ale Leotie asi nebyla jak na plavání, tak na mokrého Séga a Renbli. To by i upřímně dávalo smysl, protože samotná měla kožich ráda pěkně teploučký.
,,Ne! Není!" zazubila se Renbli spokojeně na otázku Leotie. Tohle nebyla rostlina ani vlk, ani nic živého. Těšila se, až Leotie prozře a bude se smát. Přeci jen to nebylo nic zas tak těžkého, jen by to vlčici dost možná nenapadlo.
,,Není to fialové," pronesla spokojeně. ,,Vidíš!" pokračovala Renbli. Jenže to už se Ség ptal, zda může číst myšlenky. Renbli šokovaně zalapala po dechu.
,,To by bylo neskutečné podvádění! Sedni si a hádej!" zahlásila a zvedla tlapku, aby mu pokynula, že se má jako posadit. ,,V téhle hře vždycky vyhraješ, pokud se teda nenecháš podat. Ale jsem si jistá, že to zvládnete," zavrtěla ocáskem.

Renbli se zhluboka a překvapeně nadechla, když jí Leotie projela srst na krku čumáčkem. Co to? Z toho nečekaného dotyku jí nějak přeskočilo srdéčko. Zamrkala a rychle se podívala pryč. Brzy však Leotie znovu něco nadhodila a to ji donutilo se usmát. Takže hra pokračovala! Výborně! Zavrtěla ocáskem.
To už se však do toho vložil Ség a na Renbliině čele znovu přistály třpytky. Mladá vlčice se spokojeně zahihňala. ,,Chtěla bych tě vidět s promočeným kožichem," ohlásila spokojeně. Muselo to být velmi zvláštní, vidět zcela zmočeného Séga, ale šla by do toho - už jen pro tu zábavu. Aspoň teď se však rozhodl nebýt tak elegantní a přidat se k nim. I proto se Renbli rozhodla pro trochu těžší věc než Leotiin pěkný kožíšek. Posadila se, zamyšlěně naklonila hlavu a začala uvažovat.
,,Myslím si, myslím si... už vím! A určitě se koukej přidat, Ségu," zavrtěla chvostíkem a dívala se z jednoho na druhého, aby tedy zjistila, jaké otázky jí dvojice vlků položí.

Renbli přikývla. ,,Jenom ano ne," souhlasila s Leotie, zlehka vrtíc ocáskem a usmívajíc se jak měsíček na hnoji. Sotva se Leotie usušila, Renbli se zhluboka nadechla a rozzářily se jí oči. ,,Ano, ano! Usuš mě!" hlásila se hned pro zdejší sauní podmínky. Vystavila se i s ocáskem nahoru, snad aby to Leotie ulehčila. Sama uvažovala nad tím, jak by si kožíšek vysušila, kdyby mohla.
Okolo ní se zvedl příjemný větřík, který pročísl Leotiinu srst a brzy se otřel i o tu Ségovu, nesouc zářivé jiskřičky, které připomínaly poprašek, co měla předtím Renbli na hlavě. Jak se objevily, tak zase zmizely a Renbli otevřela jedno oko, aby překontrolovala, zda už je suchá.
,,Hmmm... to je dobrá otázka. Ale měla bys vědět." Tehdy už sledovala, kam se Leotie dívá. Zahihňala se. ,,Leotie, nesmíš se na ten předmět koukat!" S tím do ní zlehka strčila. A co se týkalo Séga, v odpovědi na něj střihla ušima a kývla. Sama taky zvedla hlavu a zavětřila. Pak překvapeně zamrkala - cítila známý pach. Ale to se musela plést, že? Co by tu máma dělala...

>> Mlžné pláně

Renbli byla docela zklamaná, že se Ség nechce přidat, ale ten vypadal, že se radši bude koukat kolem. Přiznala aspoň pro teď svou prohru - Ség si jednoduše hrát nechtěl a ona se s tím musela smířit. Renbli by zamyšleně zastříhala ušima.
,,Hmmm... je to, po čem se díváš, šedé?" zkusila, myslíc na nějaký obyčejný kámen po cestě. Kamenů to bylo dost - a trávy. A možná že i ta mlha by se dala počítat ze šedou! Bylo to však na Leotie, jak si otázku přebere. A taky už byli ve fialovém lese - takže těžko říct, zda si vybrala ještě něco z plání a nebo se to už nacházelo zde.
,,Stojí to pořád na jednom místě a nebo se to hýbe?" pokračovala s další otázkou. Pokud by to bylo tak, třeba by to mohl být Ség! Ale to jen pokud byla ona věc šedivá. Teda, spíš vlk. Musí se na další otázku zeptat, jestli to je vlk a nebo ne. Hodlala si pak na svoji věc vybrat Leotie a trochu ji poškádlit s tím jejím rezavým kožíškem. To by mohla být zábava!

Nemělo cenu jim to vysvětlovat - přeci jen se nezdálo, že by se nějak hodlali přibližovat. Proto jen dlouze vyfoukla a svěsila ouška k hlavě, aby si oba zadumaně prohlédla. Pak se však ovšem znovu narovnala a její obličej se rozzářil jako sluníčko o jarním ránu.
,,Protože musíte ty hry umět hrát za chodu!" zahlásila Renbli nadšeně, ocásek vzhůru a rozešla se směrem, kterým původně trojice kráčela - směrem k začarovanému lesu. ,,Znáte hru, kde se musí ostatní ptát na to, co vidíte? Je jednoduchá! Prostě někudy jdete, rozhlédnete se a vyberete si jeden objekt. Může to být jiný vlk, nějaký strom a nebo květina a ostatní se musí ptát na otázky, aby uhodli, o co se jedná," vysvětlovala vlčice horlivě, zatímco ocásek měla nadšeně vztyčený.
V jeden moment se v chodu zarazila - přišlo jí, že v mlze viděla hnědou vlčici, kterou kdysi velmi dobře znala. I když jen na chvilku. Brzy však zatřásla hlavou, to byly jen divné přeludy. S tím pokračovala dál vpřed. ,,Chceš to vyzkoušet první, Leotie?" nabídla vlčici nadšeně, zcela ignorujíc, že si to hrne k fialovému lesu docela rychlým krokem.

>> Začarovaný les

Vlci Renbli vysvětlovali, jak ony potvory fungují. Byla to zajímavá konverzace, než se urvala a vyběhla za Wuem. Rychle si s oním vlkem pokecala, ale brzy si všimla, že dvojice přešlapuje na místě a vypadá, že se jim to zrovna moc nelíbí. I proto stáhla ouška k hlavě a zase rychle doklusala ke dvojici.
,,Proč jste taky nešli za Wuem?" zeptala se jich. Přeci jen, u teď jejich kožíšky vypadaly krásně, ale Wu uměl i požehnat nějakou tou magií když na to přišlo. ,,Často ostatním požehná nějakou magií. Hele, třeba to ještě-" otočila se a Wu byl pryč. I proto se umlčela a zahleděla se zpět na dvojici, která ji teď možná měla za blázna. I proto zavrtěla rychle hlavou. Teď na tom nezáleželo.
,,Tak jo... Co takhle si zahrát nějakou hru po cestě? Třeba slovní! Aby vám to líp utíkalo!" navrhla vlčice, vrtíc ocáskem a vypadajíc poměrně spokojeně nad tím, jak by se celá situace mohla vyvinout.

>> Sněžné tesáky

Docela rychle mířili pryč. A Ren... potřebovala odpovědi na své otázky. Jen mírně nespokojeně střihala ušima, ale nakonec se jich dočkala. Alespoň něco, že? Předhodit Séga a utíkat? To se jí moc nelíbilo. proč ji tedy Ség nenechal utíkat naposledy, když spolu byli? Moc toho nedávalo smysl. Ovšem, tahle strategie jim většinou vycházela. Nebo se to alespoň zdálo. Teď byla upřímně docela ráda aspoň za to, že si vybrala tuhle méně formální společnost, i když doufala, že si nikdo její výběr nebral k srdci. Vlci kráčeli poměrně svižně a brzy se dostali na pláně. ,,No a co když poběží za některým z nás? Pomůže vůbec něco, když tam nebude Ség?" optala se spíš do vzduchu, jelikož otázku nesměřovala přímo ani na jednoho z nich. Nechávala je, aby si urovnali myšlenky a odpověděli jí, když tu náhle... ,,Wu!" Jasně, že toho vlka znala. Nebo o něm teda aspoň slyšela. Když vám někdo řekne o šedém vlku, co s sebou tahá vozíček plný věcí. Aniž by řekla další slovo Leotie nebo Ségovi, jednoduše se rozpelášila za starým, šedým vlkem a jeho slavné, prodavačské povaze. Ano, ano, sice už netušila, odkud o něm slyšela, ale když tu žijete, dřív nebo později se někdo zmíní.
,,Máte tu něco na-" začala a rozmluvila se poměrně rychlým a nadšeným tónem. A Wu? Vypadal nadšeně, že má zákazníka. Tedy... on měl VŽDYCKY zákazníky, ale zákazník navíc nikdy nic nepokazí, no ne?

NÁKUP
Mystery box - 50kšm
2 lvl světla a iluze - 100kšm
3 lvl vzduchu, světla a iluze - 180kšm
4 lvl vzduchu a iluze - 140kšm
Potřebuji: 470kšm
Mám: 259kšm 12r 2m
Převedu na: 459kšm
Dostanu 11kšm od Barn převodem
Dohromady by účet po nákupu měl být na nule.

Mystery box - 2 - žížalomut
Schváleno

Takže skupina Leotie a Istenség, to zní fajn, pomyslela si vlčice a usmála se nazpět. Pak se však už znovu řešily důležité, organizační věci, kterým Renbli absolutně nerozuměla. Dívala se z jednoho vlka na druhého, jak si spolu povídají a mluví o tom, co a jak udělají, zatímco se snažila nějak udržet svou pozornost. Ovšem... do fialového lesa se docela těšila! Snad tam ale nenarazí na nic... no, nepříjemného. ,,Tak jo, tak jdeme," polkla naprázdno Renbli, snažíc se zpracovat, že jdou ven mezi ty létající, děsivé bytosti, co se jí doteď tak hrozně nelíbily. Co však snášela ještě hůř, bylo, jak k nim všichni přistupovali jako k poměrně obyčejné součásti jejich života, které je dobré se vyhnout, ale stejně tak vždy je. Mělo ji to znervózňovat, když ona samotná tenhle přístup neměla? Jen polkla naprázdno a jala se následovat oba dva vlky.
Možná že do hlubin pekelných, kdo ví? Těžko říct, zda se na venek bude ještě někdy dívat stejně, jako se na něj dívala doteď. ,,Takže... co že se dělá, kdyby se na Dalari narazilo?" optala se Istenséga konečně, jakmile byli mimo doslech, jelikož jí otázka přišla skoro až trapná. Jednali, že se přesně chápou a rozumí si, a ona jaksi nepochytila základní informaci.

>> Mlžné pláně

Vypadalo to, že se řeší výprava za oním talismanem, na který se Ség ptal. No, to asi dávalo smysl, když se všichni tvářili vyděšeně z toho, že jej ztratil. Proto jen kývla a přijala to jako jednoduchý fakt. ,,Uh, já? Já mám vybrat?" viditelně se zarazila, protože tohle zrovna moc nečekala. Byla host, proč měla vybírat? Podívala se z vlka na vlka. No, čistě z logického hlediska... Scynthe bude celou dobu negativní, zdejší lovkyně byla sice fajn, ale měla pocit, že se bude cítit před touto vlčicí Ség trochu nepříjemně a tak zůstala Leotie, se kterou se cítil dobře a která bujela pozitivní energií. Jo, to asi dávalo smysl. A i když jí veškeré výpočty projely hlavou hned, chvíli trochu tupě zírala na Lewase, než polkla naprázdno a konečně se tedy rozhodla vyjádřit. ,,Um... tak třeba... třeba Leotie?" zašilhala směrem po Ségovi, aby zjistila, zda volila valně či nevalně. Přeci jen, on zdejší vlky znal mnohem lépe než ona a tak doufal, že nějak schválí její výběr, než aby teď zjistila, že zas tak nadšený vlastně z Leotie není.

Měla pěkné sny. Byla v nich s tátou a s mámou a s bratrem. A taky se staršími, většími brachy, s Atroxem a Rhaaxinem. Kdo ví, kdy je uvidí příště - a jestli vůbec. Tenhle svět byl podlí a vlci mizeli stejně tak, jako se objevovali. Kdo ví, co se s nimi dělo, když byli fuč. Možná že vážně prostě jen zmizeli - vrátili se do světa, který byl oddělený od ostrovů. A nebo je něco sežralo a nikdo nikdy nenašel jejich ostatky. Ty otcovi přeci jen taky nikdo nikdy nenašel.
Ráno pro ni bylo táhlé. Než se probudila, trvalo to dobrých pár minut. Protáhla se, mlaskla a rozhlédla. Nic. Nikde ani noha. Mlaskla a pohodila ohonem. Kousek od ní leželo ovoce. Vesele se k němu doplazila a pustila se do něj. Nijak ji netrápilo, že jsou všichni vzhůru, ani to, že tu Istenség není. Nějak ji nenapadlo, že by ji to trápit mělo. Spokojeně pohazovala ocáskem a přežvykovala, zatímco si dávala dohromady věci z předchozího dne. Nakonec se rozhodně zvedla a vydala se dolů, stejnou stezkou, co jí včera Ség ukázal a kudy šla nahoru. Vesele pohazovala ocáskem a scházela dolů k onomu podivnému zasedání. Prvně se tedy stavila u vody, aby si trochu omyla tlamičku, ale pak se vydala konečně za svatou pěticí. Nebo teda šesticí, pokud se Ség už vrátil. ,,Dobré ráno," začala. ,,Co se děje?"

Vypadal, že se vážně bojí toho, jak na něj bude Renbli nahlížet. Kdyby nad takovými věcmi přemýšlela až moc, nejspíš by ji trochu urazilo, že si myslí, že naznačuje, že by mohla změnit chování kvůli takové pitomosti, ale... jen zavrtěla hlavou. ,,To se nemusíš bát," odpověděla vesele. ,,Myslím, že tě budu brát jako Leotie. Navíc... mluvila o tobě moc pěkně. Takže si to určitě zasloužíš." To znamenalo, že brát ho jako Leotie bude dobré. Spokojeně mávla ocáskem. Ovšem, i přes všechno, čím si spolu prošli, s ní pořád nechtěl mluvit o všem. Ono... to bylo nejspíš docela pochopitelné. Zas tak dlouho a dobře se neznali, ač jí přišlo, že spolu tráví už pár týdnů čas. Všechno se to dělo v řádu hodin. Sotva chvíli zpět byla doma a brečela nad otcem, teď byla v jeskyni úplně cizích vlků a... co tu vlastně dělala? To byla dobrá otázka.
Pak už se však vydala po cestičce za ním. Na dlouhých nohou se šlo rychle dobře. Ani nijak nezakopávala o neopracované kusy skály. Celkově působila poměrně dobře, spokojeně, ale unaveně. Dnešní den jí sice nepomohl urovnat jisté myšlenky, ale... byl příjemný. Když konečně dorazili nahoru, rozhlédla se a pak se i podívala po Istenségovi, co si lehl dál od ostatních. Trošku naklonila hlavičku na stranu, ale pak jen kývla a našla si místečko tak nějak dál od všech. Přišlo jí to... tak nejlepší. Do téhle smečky konec konců nepatřila. Udělala si kolečko, trochu rozhrabala slámu a pak se položila na své místečko. Dlouze zívla. ,,Dobrou noc, Istenségu," zamumlala a konečně zavřela oči. Vypnula prakticky okamžitě. Přeci jen... chuděrka běhala sem a tam celý den. Zasloužila si trochu odpočinku.

Vyhodil na ni tolik milých a pozitivních slůvek, že vlčice musela zahrabat tlapičkami a zamrkat do země, aby nebyla v příliš velkých rozpacích - tedy, přesněji, aby to nebylo tak hrozně moc poznat. A pak se najednou zarazil. Vypadal, že o tom vážně mluvit nechce. Renbli si ho tiše prohlížela a poslouchala ho, zatímco se sama tvářila trochu zamyšleně. Nakonec se však rozhodla mu říct svůj vlastní názor, tak nějak bez obalu. ,,Myslím, že nejde jen o to, jak se k tobě chovají, ale jak tě znají. Leotie o tobě mluvila spíš jako o kamarádovi, než o nějakém Jasnostovi," podotkla. ,,A já tě znám jako Istenséga, se kterým mě málem požraly létající bestie, když dovolíš." Uvažovala, co dalšího říct. Jí by tohle asi nestačilo. ,,Někteří vlci mají prostě speciální schopnosti, protože se narodili speciálním vlkům, na speciálních místech nebo za speciálních podmínek. Jasně, ti okolo pak kvůli tomu mají jisté předsudky, možná někdy i strach, nebo přirozený respekt... ale dokud to nejsou idioti, myslím, že mi nevadí tě brát jako někoho nespeciálního, jestli to tak chceš," uzavřela to nakonec a pak mu podala tlapku. ,,Přísahám, že ať už jsi bůh, lesní bůžek, nějaká mračná nymfa, nebo třeba vlka ze zlata se třpytkama místo všeho, co třpytky fakt nejsou, tak tě budu brát jako Istenséga. Teda, dokud se mnou budeš jednat férově a nebudeš dělat hrozné tajnosti," rozhodla, s tlapkou stále nataženou. Ať už řekl nakonec cokoliv, prostě jen jemně pokývla. ,,A teď mě můžeš doprovodit do mého pelíšku, protože bych mohla zabloudit a tak je slušnost mi ukázat, kam že to mám vlastně dojít. No ne?"