Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pohled na vytržené oko na zemi nebyl nijak příjemný, snad možná právě proto se Ricca co nejvíc vyhýbala tomu pohledu. Snažila se soustředit na všechno jiné, než na tu nepříjemnou vidinu. Proto se soustředila na šedého vlka jako na celek a na sestru a hnědého Nera. Ten byl, nakonec k nim hodně štědrý. Získání takových informací by je stálo mnoho úsilí a dost možná by se jim ani nemuselo podařit je získat, když vezmeme v úvahu, že Excelsior toho nebyl schopen jim říci a o Lucianovi nejspíš neslyšely, protože jak Ricca pátrala ve vzpomínkách, nemohla tuto informaci uchopit. Snad proto, že tam nebyla? Ale teď, Teď jim ji Nero dal. Takže Arrow je pryč! Po smrti matky to nezvládl? Odešel? Vzaly si ho ostrovy? Tolik otázek ohledně bratra. Slova mohla znamenat cokoli. Arrow se vytratil z našich zraků. Akros je členem Namarey a otec je ve Zlaté, dobrá, máme šanci se s nimi opět setkat. A Lucian se pohybuje kolem pohoří, kde jsem byla. Dávala si to dohromady. Ricca přikývla a děkovně se na Nera usmála. "Tvé informace jsou pro nás cenné a jsme ti za ně vděčné, Nero. Děkujeme," i ona cítila potřebu mu vzdát díky, že jim tyto informace řekl.
I za to, byla Ricca ráda, že pomohl jejich strýci. "Umíš být laskavý a toho si vážím." I když uměl být stejně tak arogantní, ovšem, jak již podotkla, s velkou mocí lze velmi snadno sklouznout do takového chování. Nyní však ukázal, že umí být i pravým opakem. "Děkujeme za tvou pomoc." Tohle by jistě samy nezvládly. Ricca si toho byla vědoma, samozřejmě.
Nakonec se bůh Mois Grisu vytratil a Ricce v hlavě zněla slova, že je na ně máma hrdá. Pohlédla na sestru: "Ano, teď víme, kde začít s hledáním." Sice nevěděla, kde ty smečky jsou, ale to nevadilo. Měly solidní vodítko. Ricca sklouzla pohledem k orbu. Tedy tomu, v co se oko proměnilo. Přikývla. "Půjdeme domů, strýčku," Nechala sestru, aby to jejich novému členu rodiny objasnila. Ricca se tiše usmála, "Jsme moc rády, že tě budeme moci poznat, strýčku. A, já jsem Ricca a tohle je má sestra Solari." Raději to ještě šedému vlku zopakovala. Snad proto, aby bylo snadné si je zapamatovat. No a také se slušelo představit. Byl sice jejich strýcem, ale dost možná to doposud nevěděl. Ricca se postavila z druhé strany Excelsiora. "Ale je dobře, že tě doopravdy nemusíme odtáhnout, strýčku." Podle všeho by si hodně mákly. On byl dost velký a ony? Byly spíše výškou do otcovy linie, zřejmě.
Zastříhala oušky, "takže ty výš o setkání Daénu? Jsi tedy ve stejné smečce, to je skvělé." Byla za to vážně ráda, protože alespoň měly poblíž dalšího člena rodiny. A tak se vydali na strastiplnou cestu domů. Tedy ony netrpěly, ale jejich strýc musel cítit každý krok.

→ Les Alf přes Ostříží zrak

Upřela na Nera pohled svých poměnkově modrých očí. "Jistě, pak-li, že je to v mých silách, nemohu přeci jen stát a dívat se?" To by nebyla ona. Takhle se by se ji matka nesnažila vychovat. Vždycky dbala na to, aby vlčata byla uctivá a nedělala ostudu. Matka ani otec by jistě nechtěli, aby Ricca jen stála a dívala se, nebo aby se otočila a odešla pryč. Byť nebyla léčitelkou, nějaká pomoc tu jistě je, co by pro šedého vlka mohla udělat. "Ti, kdo vládnou velkou mocí, často sklouznou k aroganci. Ale taky vím, že až tak lhostejný osud, některých znás, možná ale i všech, ti není." Kdyby ano, proč by tady teď stál? Kdyby ano, proč by řešil osud ostrovů a nemoci?
Potom na chvíli se věnoval zase tomu šedému vlkovi. To byl ale divný - obchod? Co bylo mezi dvěma vlky před ní, bylo patrně jejich věcí. Nezasahovala, ale překvapila ji ta scéna a pak slova, která Nero pronesl. Tak tohle bylo překvapení. "Strýc? Tohle je náš strýc?" Bylo jí jasné, že uzdravit vlka nemůže. Ale ano, doprovodit ho do Daénu, to by jistě se sestrou mohly, bude-li chtít jít s nimi. "Excelsior," zopakovala, aby si to jméno zapamatovala, ale také proto, že přemýšlela, zda už tohle jméno slyšela nebo ne.
Nakonec se rozhoupala a přiblížila se k vlku. "Jak moc je zraněný, je schopný chůze?" Netušila ani, zda se ptá sebe, Nera, Excelsiora nebo sestry.

Solari, Excelsior, Nero

Ale v tom, než stačily opustit horský pás, udeřil do kopců blesk. Což o to, nebylo by to nic divného, ale světlo, které setrvalo na obloze o něco déle, než obvykle, to už si svou pozornost získalo! "Solari! Vidíš to taky?" Upřeně sledovala místo, kde blesk na krátko zamrzl v čase. "Jdeme to prozkoumat! Honem!" Pobídla sestru a vyrazila přímo k místu, které bylo označeno světlem.
Déšť bubnoval do jejích zad, ale ona spěchala kupředu. Pohybovala se svižně, avšak si dala záležet, aby její packy neuklouzly na vlhkém povrchu. Soustředila se na cíl.
Už už jen pár rychlých kroků, aby spatřila obraz, kdy se nad něčím šedým přímil větší hnědý. Jak byla blíž, poznala ho. "Nero...?" řekla polohlasem spíše sama pro sebe, ale potom stočila hlavu ke své sestře, aby jí sdělila: "Tohle je Nero jeden z bohů Mois Grisu." Co říkal šedému, však neslyšela, to ještě nebyla u nich tak blízko. Zastavila se opodál, aby se pokusila rozluštit, co se tady dělo. Šedý byl zraněný. Cítila krev a byla vidět i na jeho kožichu. Nero si s ním hrál? Byla svědkem jeho žertu, stejně, jako i toho, že uměl pomoci. Nejspíš.
"Musíme jim pomoci," řekla k sestře a rozešla se ke dvojici vlků. Tedy vlka a vlčího boha.

...Furijské hory (přes Němé údolí)

V údolí, ale ani ve Furijských horách Ricca se svojí sestrou na vlčici, která měla být kamarádkou jejich matky a matkou Nica, nenarazily. Honit se za vlčí, bylo nemoudré v tom měla její sestra pravdu a Ricca zase nehodlala odporovat. Přikývla tedy: "Máš pravdu, ta vlčice může být kdekoliv. Snad na ni narazíme, někdy, ale teď bychom se měly zaměřit na průzkum ostrovů?" Přinejmenším ona ano. Větší ostrov totiž ještě projitý neměla. "Vrátíme se alespoň na hranice smečky a mohly bychom prozkoumat, zda je všechno kolem v pořádku. Zjistit, jestli se kolem území nepohybuje nějak moc cizích vlků nebo třeba i medvědů?" No a kdo ví, třeba na něco narazí. Jako začátek to neznělo špatně. "Na nějaký větší průzkum bych vyrazila po srazu? Možná bychom mohly najít ty, co o srazu neví a říci jim to." I ona se rozhlédla z výšky. "Co to vzít zase přes plán a obejít tak hranice?"

...Daénská smečka (přes Les Alf)

V Němém údolí ji viděla, poprvé a naposledy, pokud si pamatovala dobře. Souhlasila, že se tam podívají, však to měly při cestě. Takže se vydaly do Furijských hor. To je pravda, může tady mít doupě, ale nemusí v něm být zrovna nyní. To máš pravdu. Myslím si, že nebyla ze smečky. Ale taky si to nemusím dobře pamatovat." Pokývla rameny a začala stoupat společně se sestrou. "Zkusíme projít ostrovy? I kvůli nám, abychom věděly, kde se co nachází. Přijde mi, že jsem značnou část života strávila někde v kopcích a dnes, mohla jsem toho už znát mnohem více." Ale to byla prostě minulost, kterou mohla změnit pouze v přítomnosti. Nyní na to měly i povolání. "Je to fajn, vědět, že průzkum ostrovů je docela záslužná činnost, že?" Alespoň tak to cítila teď Ricca.

→ Severní hory (Přes Němé údolí)

~ Alhajoth Marcia ~ v Pichlu

https://i.postimg.cc/33pzSx0W/alhajoth-marcia-9-2024.png

Možností, kam vyrazit měly dostatek a když Solari navrhla, že se projdou, Ricca s tím souhlasila. Zavrtěla ocasem a nadechla se. Konečně byla doma a měla tu i rodinu. Konečně se cítila mnohem lépe, než kdy dříve. "I já jsem moc ráda. Cítím se mnohem lépe, když jsi tady ty. Moje rodina..." poslední pronesla zasněně. Oh ano, líbil se jí nový pocit a tak spolu zamířily do lesa a pak zase z lesa.
"Máš nějakou představu, kde by jsme mohly najít tu máminu kamarádku? Já si pamatuji jen, že jsme ji potkaly u jezera v Němém údolí. Asi tam někde má skrýš, možná."

→ Furijské hory (přes Les Alf)

Lissandra měla názor na Bohy takový, že to dávalo smysl i Ricce. Ano, přikývla, přesně tak totiž to setkání i vypadalo. Nero byl nafoukaný, co jí tak připadalo a sobecký. Přesně tak, jak řekla její alfa. Ale Ricca by bývala podala pomocnou tlapku i když by ten úkol byl třeba velký na ni až příliš. Stejně by se pokusila. Byla přeci slušně vychovaná. Nebo si to alespoň myslela, že by si měli vlci pomáhat.
Co se týkalo Erena, nebyl tady a ještě ho neviděla. Ve tváři Ricce se objevila mírná vráska. "Snad nezabloudil." Měla o něj starost. Vyrazili společně a myslela si, že se společně také vrátí, ale už u té Svatyně čekala tak dlouho a on nikde. Možná bych se tam měla znovu podívat, jestli tam nečeká zase on. Avšak čekal by tam na tom místě už tolik dní? To přeci ne. Mohl by se doopravdy ztratit? Na to už byl přece dost velký. "Snad máte pravdu a do zimy se objeví." Když ne, bude se muset po něm podívat.
Takže plán už tak trochu měly. Podívat se do pouštní smečky, najít Erena a najít kamarádku mamky.
"Takže ano, s příchodem zimy přijdeme k jezeru." Určitě to najdou. "A ještě jednou děkujeme," řekla opět za obě, i když nemusela. Ale stejně. Pohlédla na sestru: "Takže? Kam vyrazíme?"

(Srpen)
Jméno vlka: Ricca
Počet příspěvků: 3
Postavení: Sigma
Povýšení: xxx
Funkce: Průzkumník
Aktivita pro smečku: Nábor nového člena.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Mluvila s Lissandrou a získala funkci ve smečce.
Questy smečky: Verný - přivedla Solari

Ricca přikývla "Nemýlíte se. Máme dva bratry ještě, Arrowa a Akrose. Arrowa jsem viděla naposledy na Ostřížím zraku, když matka... zemřela. Ale Akrose jsem já neviděla ještě déle. Vlastně od chvíle, kdy jsme se jako rodina rozdělili." Bylo to tak dávno. O Akrosovi jsem nevěděla vůbec nic.
"Ale když vypukla ta nemoc, potkala jsem ještě s dvěma dalšími vlky, Nera. Byl docela arogantní. Nabízeli jsme mu pomoc, ale odmítl nás, že jsme jen obyčejní vlci, co by mu leda tak akorát překáželi." Inu, co už. Byl to sice neprosperující zážitek, ale byl jeden z těch cennějších. "Takže pokud jde o potvrzení, jestli bůh Mois Grisu vážně existuje, pak nejspíš ano." Leda, že by šlo o nějakou iluzi. Tak či tak, o tuto zajímavost se podělila.
Potom se podívala na sestru, jestli má víc informací ohledně bratrů. Ovšem na ostřížím už stopy Arrowa nenašli. Musel odejít už dříve.
Zavrtěla ocasem a lehce sklonila hlavu v úklonce, sice drobounké, ale přeci jenom a s patřičnou dávkou elegance: "Děkuji Vám, Lissandro, zní to opravdu moudře a nemohu s tím nesouhlasit. Pak tedy přijímám funkci průzkumníka a vynasnažím se, abych se stala pro smečku užitečnou." Děkovně na Lissandru pohlédla. Potom zastříhala ušima a zeptala se s lehkým studem: "Eren se už vrátil ze Svatyně?" Protože přesně tam ho ztratila. Nebo se on ztratil Ricce? Prostě tam se rozdělili.

Nebylo to tak, že by Ricca chtěla mluvit za sestru, protože by si snad myslela, že to Solari nezvládne, ale čistě proto, že ji, prakticky vzato, Lissandra vyzvala ke slovu. Ricca věnovala pohled své sestře a usmála se na ni. Když Lissandra mluvila o tom, že Daén byl je bude jejich domovem, kmitla ocasem.
Mírně sklonila hlavu, když se navázalo na smrt jejich matky, "Děkuji, já vím, ta nemoc, která propukla na ostrovech před rokem, byla příliš silná pro některé vlky. I já s ní bojovala, ale mé tělo bylo mladé." A silné. Zatímco tělo matky, bylo nejspíše vyčerpané či, jestli se ta nemoc opravdu odvíjela od síly magie, pak bylo jasné, proč to Riccu zasáhlo méně. "Otce jsem již dlouho neviděla, netuším, kde je." A ani to, jestli je naživu, Ricca nevěděla. Zatím, zkrátka jí tohle bylo skryto.
Když nakonec byla Solari přijata a Ricca si měla vybrat, čím být, řekla to, co řekla už své sestřičce: "Já jsem zvažovala, že bych mohla být průzkumník nebo posel. Alespoň do začátku. Myslím, že jsem docela rychlá, nebo mám rychlost ráda. Chtěla bych ostrovy poznat celé. Ale potom bych byla klidně ráda poslem. Ovšem, pokud je třeba vykonávat jiná funkce, přizpůsobím se." Ricca nepatřila mezi velké vlky, proto by jí ani nebylo moudré dávat na pozici bojovníka či obránce, když tyto praktiky ani neznala.

Ricca čekala na odpověďi své sestry, ale než se k jejím uším dostaly, naopak přišlo vyrušení, které bylo trochu nečekané, na druhou stranu vítané. Ricca zaznamenala příchod rezavé vlčice. Vlastně ani pořádně nevěděla, zda je to skutečně Lissandra, ale byla podobná Erenovi. Z držení těla a podle otázek, které jí byly položeny, to mohla usuzuvot. Alfa by přece měla znát své členy. "Také zdravím, Lissandra?" I přes to se raději Ricca ujistila, protože mluvila s Deltou, akorát. "Tohle je Solari, má sestra a dcera Solfatary a Taylora. Chtěla by se opětovně přidat do smečky, kde se narodila, žel ji příliš nepoznala." Celé to bylo nesprávně, a vše se to tak zamotalo. "Nedávno jsem mluvila s Deltou, který mi potvrdil, že když jsem se do smečky narodila, tak do ní patřím, za což jsem moc ráda. Solari se dlouho zdržovala mimo smečku, ale chtěla by být znovu její součástí." Snažila se to vysvětlit. "A, nevím, jestli to víte, ale naše matka zemřela." Opravdu netušila, jestli si toho byla Lissandra vědoma, ovšem asi by to vědět měla, že Solfatara delta Daénské smečky nezběhla, ale zemřela na nemoc.

(Květen - Červenec)
Jméno vlka: Ricca
Počet příspěvků: Květen - 10 / Červen - 4 / Červenec - 3
Postavení: Sigma
Povýšení: xxx
Funkce: xxx / Chtěla by do začátku být Průzkumník nebo Posel
Aktivita pro smečku: Nábor nového člena???
Krátké shrnutí (i rychlohry): Ze Svatyně když vyšla, Eren nikde nebyl. Čekala dlouho, když nepřicházel, vydala se směrem domů a vyzkoušela nový předmět Motýlí plášť. Na Červené louce se setkala se sestrou. / Zjistila, že se sestra chce vrátit do smečky a tak se společně vydaly do Daénu. / se Solari dorazily na území smečky.
Questy smečky: xxx

Les Alf >>>

Vnímala nejistotu své sestry. Vždyť ona si prožívala to samé, když se po mnoha měsících objevila na území a v doupěti, bála se, že na ni někdo vyletí, co tam dělá. I když se zde narodily, nikdo je nepředstavil smečce. Nebo si to přinejmenším Ricca už moc nepamatovala. Znala jenom Kamarádku své mámy, a i tu si vybavovala jen tak zběžně.
"To ano. Minulost je minulost. Musíme to brát tak, že je to nový začátek." Tak nějak se s tím už Ricca srovnala. Tedy se smečkou. Zkrátka chtěla nyní získat nějakou profesi, kterou by mohla být smečce užitečná. "Pak tedy na budoucnost!" Usmála se na sestru a kdyby to byly dvě lidské bytosti, nejspíš by si nyní připily.
"Lov, to vypilujeme. Anser mě naučil, jak na to a chce to už jenom trénovat a zkoušet to." Mrkla na Solari Ricca. "Ještě před nedávnem jsem byla nucena jíst mršiny." Celkem si věřila, že v lovu bude již o něco zdatnější, než malé vlče i když měla začátek života v tomhle ohledu složitější.
Konečně byly na území a nějaké pachy se tu nesly vzduchem. Byla tu i Lissandra? "Snad ano," přitakala sestře. Snažila se někde v okolí zachytit pohyb případných členů smečky.

Ostříží zrak >>>

Vstoupily do lesa a Ricca, aby pravdu přiznala, se už cítila o něco lépe. Už věděla, že do smečky patří a to jí dodávalo větší sebedůvěru a tak, když si všimla, lehké nervozity své setry, jemně do ní drcla. Nevěděla sice, jak moc je Sol nervózní, ale usmála se na ni a plně chápala, proč její sestra cítí nervozitu.
"Nevím, jestli jsem se změnila. Možná už nejsem taková urážlivá." Ale kdo ví, že jo. Nic méně, Solari ji neprudila, tak jako kdysi Akross. Ten ji dokázal vyprovokovat. Jenomže to už bylo dávno. Kdo ví, jaký vztah by mezi sebou měli teď. "A já jsem moc ráda, že se můžeme navzájem poznat. Trvalo to sice dlouho, ale konečně jsme si k sobě dokázaly najít cestu." Zvláštní, jak se každý z nich někam rozběhl a už se pořádně nevrátil. Tedy do teď.
Přikývla: "Ano, snad ji najdeme," a konečně poznají, jak vlastně vypadá. Fakt si ji nevybavovala. Alespoň už znala Deltu.
Kéž, by i jí dokázala přivolat nějakou pěknou vzpomínku. Ricca si vybavovala vyhublé zubožené tělo matky. Pořád ten obrázek nemohla vytěsnit z hlavy.

>>> Daénská smečka