Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Most (přes Les u Mostu) >>>

V lese bylo opět mnohem lépe, než na otevřeném prostranství nebo dokonce na Mostě. Na mostě to bylo horší na psychiku, musela se soustředit, aby nestoupla do prázdna po chybějícím prkně. Na Ledových pláních zase byla větší zima. Vítr však neúprosně foukal i tady. Nemohla se tomu vyhnout, avšak bylo to příjemnější.
V tomhle lese už byla také a celkem se ji zde líbilo. Byl mnohem hezčí než ten les na druhé straně mostu. Zamířila k nějakým kopečkům. Nebyly ani vysoké, ale měla za to, že tady ještě nebyla. Možná tudy prošla. Možná, ale určitě nepřekročila ty kopečky. Nyní se tedy rozhodla se za ně podívat.
Opravdu nebyly tak vysoké, byly vlastně docela nízké a tak překonat je nebyl žádný problém. Když se dostala za ně, naskytl se ji pohled na pláž. Sice byl písek pokrytý sněhem, ovšem kouzlo mělo tohle místo i tak.
Nikdy na pláži nebyla. Jaké to tady muselo být v na jaře nebo v létě? Muselo to zde být překrásné. I teď to bylo zajímavé místo.

Prokleté jezero (přes Temný les) >>>

Protože se ji v tomhle temném lese nelíbilo, snažila se vzpomenout si na cestu. Už tady byla, takže by nemělo být zase až takový problém najít spojnici mezi ostrovy. Nechtěla se zde zdržovat. Pokud se zastaví, bude to až na ostrově, který ji byl rodným. Měl by ji být také blízký, ale neuměla to posoudit. Vždyť doposud pořádně nikde nebyla a ani svůj ostrov neznala.
Dorazila k mostu a ulevilo se ji, že to místo našla. Zašvihala ocasem, ale hned se zalekla. Vítr s mostem dost kýval. Uvědomila si, že přejít ho bude složité. Jestli se však chtěla dostat domů, což chtěla, tak nebylo jiné volby! Musela přes most přejít. Opatrně vstoupila na prkna a pocítila, jak se most houpe už na začátku. Co teprve uprostřed? Překonání mostu ji stálo dost úsilí, aby nespadla a hodně nervů, takže když se ocitla na pevné zemi na druhé straně, div, že se vítězoslavně nesvalila na zem. Vlastně svalila a oddechovala a válela se ve sněhu. Byla naživu a to chtělo oslavu. Nespadla!
Když se uklidnila, postavila se na nohy, otřepala ze sebe sníh a pustila se do lesa. Pokud by byla optimistou, řekla by: Jsem skoro doma.

>>> Tajné ostrovy (přes Les u Mostu)

Tajga >>>

Byla ráda, když se konečně schovala mezi stromy. Vítr byl sice silný i tady, ale přeci jenom, stromy ho trochu utlumily a čím hlouběji do lesa šla, tím slabší byly jeho účinky. Ricca se otřepala a odfrkla si. Zima nebyla zrovna dobré roční období pro ni. První zimu onemocněla a tuto také nebyla zrovna fit. To už něco znamenalo. Byla snad slabá? Natolik slabá, že churavěla kdykoliv se ostudenilo venku počasí? No, skoro to k takovému závěru nabádalo.
Ale Ricca byla odhodlaná to změnit a už teď na tom byla lépe než na začátku této zimy. Terén začal stoupat a ona pokračovala dál, až se dostala do hor. Zde to nebylo příjemné. Vítr opět dorážel a Ricca se rozhodla, že jakmile to půjde, sestoupí z hor dolů a jak si usmyslela, tak i učinila. Opustila hory a ocitla se na břehu nějakého hrůzostrašně vypadajícího jezera.
Rozhodně se ji tady ale nelíbilo a tak, ačkoliv by se i napila, neudělala to. Něco se ji na té vodě nezdálo. Raději odvrátila pohled od jezera a ponořila se do lesa, který však také nebyl místem, kde by se chtěla zdržovat dlouho.

>>> Most (přes Temný les)

Ledové pláně >>>

Vítr byl na pláních silný tak, že Ricca musela přivírat oči. Dost ji štípaly a slzely. Už se těšila, až se dostanou do nějakého zákrytu. Stáhla uši k hlavě, aby ji náhodou neumrzly. Ne, že by teploty byly tak moc nízké, ale ledový vítr ochlazoval vzduch a pocitově se tak jevilo prostředí chladnější, než jak skutečně bylo. Po celou dobu, co se plahočila bílou pustinou kolem úbočí hor do bezpečí lesa, který měly před očima, ale momentálně se jim ztrácel skrz zaslzené oči, mlčela. Šetřila dech a doufala, že se nenastydne.
Ani netušila jak, ale když konečně stanula před kmeny mohutných jehličnanů, ohlédla se za sebe, ale Tawny neviděla. Chvíli se rozhlížela, jestli neuvidí její kožíšek, ale nikde nic. Musela ji ztratit ještě v pláních. Nějakou dobu stála a čekala, potom ji ale zima přinutila, aby vstoupila do lesa a ukryla se před nepřízní počasí.

>>> Prokleté jezero (přes Hraniční pohoří)

Mrazivá jeskyně (přes Tundru) >>>

Přes chladivou Tundru se doplahočily obě vlčice do otevřených ledových plání. Už na kraji Ricce došlo, do jak nepříznivých podmínek se dostaly. Silný mráz a vítr se do nich opřel, až to Riccou zatřáslo. S ránem byl vítr a mráz ještě nepříjemnější a tvrdší, než v noci. No, alespoň je přestaly zavalovat přívaly sněhových vloček. Tohle místo ji tedy nepřišlo vhodné na pobyt a rozhodně neměla chuť zde setrvávat dlouho. Bylo ji jasné, že musejí odtud pryč a jen se podívala do dálky, kam v tuto dobu jít nehodlala. "Ne, dál tímhle směrem nemůžeme. Je na to moc zima a kdo ví, jak daleko se ty pláně táhnou." Ricca prostě usoudila, že to stočí raději zpátky k horám a projdou jen krajem bílé nehostinné pustiny.

>>> Tajga

(31)
Zamyslela se nad tím. "Jestli je to něčí příbytek, netuším, ale asi máš pravdu. Raději půjdeme někam jinam." Pravdou bylo, že Nerovi se také zrovna moc nelíbilo, když se ukrývali v jeho jeskyni. Ale jak to mohli vědět? Žádný specifický pach tam nebyl a ani tady ne. I Taw potvrdila, že takové místo ještě neviděla. Ricca se přeci jenom ještě chvíli rozhlížela a prohlížela si stěny jeskyně, než se vydala znovu ven.
"Tak raději pojďme." Vybídla ji Ricca a po té se vyškrábala nahoru. Bylo to namáhavější, než dolů, ale v podstatě to bylo podobné. Prostě si musely dávat pozor, aby jim neuklouzly tlapky a nezřítily se dolů do útrob jeskyně.
Venku ještě nebyla noc, ale už brzy měla nastat. Ricca zamířila dál k pláním.

>>> Ledové pláně (přes Tundru)

Tundra >>>

(30)
"Věřím, že se ještě potkáme. A možná se přidáš do mé smečky." Tedy pochopitelně, bude-li si to sama přát. "Bylo by to fajn." Tawny se Ricce zdála být milá. I když nemluvila příliš, však ono to ničemu na škodu nebylo.
Chlad večera Riccu ještě popohnal a již moc neváhala a do jeskyně vstoupila. Zastavila se však na kraji a nejdříve se snažila přivyknout tmě, panující uvnitř. Stěny jeskyně, podlaha i strop se zdály být tvořeny ledem. Jakmile se rozkoukala, mohla pozorovat, že jeskyně je bohatě zdobena zledovatělými útvary. Kdyby byl den, určitě by toho viděly vlčice mnohem více. Ale ještě nebyla ani noc a tak přeci jenom mohly pozorovat mnohé.
Ricca se pokusila opatrně sestoupit dolů po břehu až do sálu jeskyně. Tam se zastavila a pohlédla nahoru na Taw. "Takové zajímavé místo vidím poprvé. Ty už jsi něco podobného spatřila?" zeptala se Ricca zvědavě. Tohle bylo nové. Jeskyně už sice viděla, ale mnohem menší a ne tak zdobené, natož zledovatělé. Když znovu její oči zabloudily ke stěnám, mohla dokonce hluboko uvnitř spatřit blyštivé rubíny.

(29)
Zavrtěla ocasem. "Takže pro lov ryb je důležitá rychlost a trpělivost." Snažila si to uložit do paměti. Nyní na lov ryb nebyl čas vhodný stanovený ročním obdobím, ale měla odhodlání to zkusit, jakmile to bude možné. "Možná, jestli ještě budeme spolu nebo se znovu setkáme, bys mi to pak mohla ukázat?" Teď nechtěla dělat závěry z toho, co bude za nějaký čas. To nevěděla. Vždyť Ansera také ztratila a netušila, že se to přihodí. Čas teď jako by běžel rychleji, ale konečně cítila, že začíná žít.
Nadechla se chladného vzduchu.
Střihla uchem k Taw. "Rejsci? To bych snad zvládnout mohla." Jestli to bylo něco jako ty myšky, tak to by ulovit schopná byla. "Vysoká, ano, na tu bych asi sama skutečně neměla dost síly." Možná nemocná srna, ale taková laň, kdepak.
Ocitly se u skal a pak si Ricca všimla malého vchodu. "Jeskyně?" Upírala pohled na temnou díru ve skále. Po té zamířila k otvoru, aby se do něj podívala. Vítr sílil a byl docela nepříjemný. Mohly by se tam třeba chvíli schovat. Nebo se tam jen podívat a pak zase jít dál. Teplota klesala s tím, jak si odpoledne vykračovalo k večeru.

>>> Mrazivá jeskyně

Jméno vlka: Ricca
Počet příspěvků: 19
Postavení: Omega
Povýšení: xxx
Funkce: xxx
Aktivita pro smečku: xxx
Krátké shrnutí (i rychlohry): Dozvěděla se něco o nákaze na ostrovech a po té, co jim Nero sdělil, že nemůžou být nijak nápomocni při odstranění této hrozby a vypakoval je ze své jeskyně, vydala se dál na průzkum ostrovů. Potkala vlčici Tawny a společně zkoumají ostrovy. Informovala ji o nákaze.
Questy smečky: xxx

Nížina Hojnosti >>>

(28)
Ryba byla, shodou okolností, první věc, kterou ochutnala, jako vlče. Ale ulovit ji nedokázala. Tahle vlčice ano. Mohla by ji třeba prozradit, jak na to. "Chápu, teď když je voda studená a někdy i zamrzlá, se ryby chytají hůř. Ale když není zima, jak na takové kluzké potvůrky? Můžeš mi o tom něco říci, prosím?" Trocha teorie se hodí, proč ne.
"A která zvířata máš na mysli?" Byla zvědavá jako, no jako vlče, kterým vlastně pořád tak trochu byla, neboť její svět se posunul v čase kamsi dopředu a její tělo vyrostlo, zatímco mysl zůstala v časech, kdy se pohádala s rodinou a utekla. Hloupá holka! Mohla teď umět víc. Ale ne, ona si prostě utekla do hor a tam strávila čas jen blouděním a div, že neumřela.
"Smeček je zde několik, ale já všechny neznám." Dokonce ani tu svou pořádně nepoznala. "Já jsem z Daénské. Tam jsem se narodila, ale abych byla upřímná, moc času jsem v ní netrávila, takže jediné co vím je, kde je."

(27)
Jak se vítr zvedl, nebylo zrovna moc příjemné, být na otevřené pláni. Ricca zastříhala ušima a pohlédla k nějakým pahorkům, či skalám, kam se vydala. Do toho ošklivého lesa se jí nechtělo a proto se rozhodla, že lepší bude, když půjdou na opačnou stranu, než les byl. Než se však dostaly tam, kam jejich kroky vedly, ráno se proměnilo v poměrně slunečné a i vítr ustal. Slunce se do prostředí opřelo tak silně, že vrstva sněhu na povrchu začala odtávat.
V tomhle měla vlčice nejspíš pravdu, když tvrdila, že do záležitostí Bohů je lepší se asi nemíchat. V tom ji dala tedy Ricca za pravdu: "Patrně ano. Nero nám dal jasně najevo, jak k ničemu jsme, a že s tímhle mu nemůžeme pomoci." Švihla naštvaně ocasem. Ano, chtěla pomoci a čeho se dočkala? Zavrtěla nad tím nespokojeně hlavou. "Ano, je tomu tak. Prý ta nemoc sem pronikla z jiného světa." Tomu Ricca moc nerozuměla, ale tak nějak to Nero řekl. "Nemáš zač. Je lepší si na to dát pozor. Vyhýbat se vlkům, kteří kašlou a mrtvým zvířatům, které by se válely na zemi." Alespoň něco se naučila od Ansera.
"Umíš lovit?" Zeptala se Ricca, tedy trošku opatrně. A aby si to její společnice nevyložila nějak špatně, jako, že by třeba Ricca pochybovala o jejích loveckých dovednostech, raději hnedka dodala: "Já se to teprve učím, takže bych byla ráda, za nějaký tip či trik, jak na to."

>>> Tundra

Hraniční pohoří >>>

(26)
S ránem se ukázalo, že zima udeřila už doopravdy jasně a neomylně. Zvedl se vítr a z nebe se začaly na zem i na záda vlčic snášet vločky sněhu. Zima byla oficiálně zde. Mrazivo a chladno se zavrtávalo do kožichů, ale Ricca si tolik zase stěžovat nemusela. I když kdo ví. Na jednu stranu byla zesláblá, na stranu druhou, strávila půl roku kdesi venku, takže se její srst musela nějakým způsobem přizpůsobit.
Naslouchala slovům a hlasu vlčice. Znělo to zajímavě, to musela uznat. "Je úžasné, slyšet i o jiných místech." Dozvěděla se, že některá místa jsou si podobná, což dávalo pohled na svět, který se tak zvětšil i pro Riccu. Alespoň v tom povědomém prostoru. "Takže jsi, prakticky vzato, zde poprvé, stejně jako já. Někdy je osud zvláštní, to ano." Zajímalo by ji, zda za osud může ona či bohové, nebo to prostě je tak jak to je samo o sobě. "Zajímalo by mě, zda to, že se vlci zde objevují z různých končin světa, mají v tlapkách místní Bohové, nebo Bohové cizokrajní nebo prostě je to jen takový přírodní jev." Mohla se zeptat Nera, ale ten měl fakt dost práce a ona by si nedovolila ho rušit otázkami, které se netýkají jeho aktuální snaze vymýtit místní ostrovní nemoc. "Když už jsme u toho, měla by sis dávat pozor. Na ostrovech momentálně řádí jakási magická nemoc. Já si tím už prošla. Moc tomu nerozumím, ale zdá se, že Bůh Nero má moc práce s tím, aby to zastavil." Bohužel mu nemohli být k užitku, neboť byli jen prostí vlci.

(25)
Usmála se na vlčici, když souhlasila a zavrtěla ocasem. V očích Ricce zářilo určité vzrušení a velká radost. Proč? Líbila se ji společnost a také vyhlídky, že se třeba dozví i něco zajímavého a pro ni nového, ačkoliv pro mnohé z vlků by to bylo dávno již známé. Ricca se prostě k velkým průzkumům nedostala a moc toho neuměla. Bylo tedy na čase, aby se začala pořádně učit.
"Dobrá, velmi mě těší, že s tím tedy souhlasíš." Výprava zněla jako dobrý nápad. A ve dvou se to táhne lépe. "Nejdříve? Co třeba támhle na tu pláň?" Kývla na levo od nich. Po té počkala, až hnědá vykročí a i Ricca se pustila směrem, který určila.
"Jaké to u vás je? Je to podobné jako tady?"

>>> Nížina hojnosti

(24)
"Kromě Nera, zde sídlí také Bohyně Iris, ale s tou jsem ještě neměla tu čest se setkat." A pak by zde měli být další menší Bohové, ovšem, ani ty Ricca neznala. Zatím o nich leda tak slyšela, že tu jsou. "Jestli Vás sem přineslo moře, pak Váš domov bude opravdu hodně daleko. Vím, že se zde vlci občas objeví, někdy někteří zmizí, ale pravdou je, že nikdo pořádně neví, jak přesně tenhle mechanizmus funguje." Soucítila s ní i když ona se tady narodila, její rodiče se zde ocitli, pravděpodobně podobně, jako tahle vlčice. "Zdejším ostrovům se říká Mois Gris a měly by být tři, myslím." Tak nějak to věděla, ale ještě je neprošla. Úplně poprvé byla na tomhle z nich. Poprvé překonala Most a poprvé pokořila zdejší pohoří.
Ricca souhlasně přikývla: "Sice jsem zde poprvé, ale bude mi potěšením prozkoumat ostrovy třeba právě s Vámi, Tawny. A velmi ráda Vás poznávám."

(23)
Zdálo se, že hnědá vlčice, tedy hnědobílá, tak nějak půl na půl, mohla býti přátelského ražení. To bylo dobře a Ricca tedy zavrtěla ocasem, aby tak dala najevo, že má ze setkání radost, což měla. "To máte štěstí, ale i neštěstí. Jsem zdejší, žel ještě jsem nestačila probádat všechna zákoutí zdejších ostrovů." Objasnila tedy, v čem že štěstí a neštěstí hnědé vlčice spočívá.
"Obydlí boha moře Vesiisi? Obávám se, že jsem o takovém Bohu neslyšela. Ale zrovna jsem měla tu čest, potkat Boha Nera, znáte ho?" Neměla tušení, zda místní vlci, měli tu čest se s místními Bohy setkat. Nejspíš jen málo jich bylo. "Momentálně však řeší zdejší neblahou situaci s jakousi podivnou nemocí magického původu." Střihla ušima.
"Netuším, ale řekla bych, že takové počasí je pro tyhle ostrovy zcela běžné. Však... léto? Ne, vždyť je zima." Tohle bylo zvláštní, co vlčice řekla.
"Mimochodem, mé jméno je Ricca a ačkoliv mi ta místa nic neříkají, možná je můžeme hledat společně?"