Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Výplaty Únor:
Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení: (Jestliže jste byli v tomto měsíci povýšeni a máte to odehráno, napište to zde, ať dostanete jednorázovou odměnu!) -> Povýšení ze sigmy na betu
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Bobříci: popis, kde byli získáni + výpis celé odměny a % kde je chcete, případně převést % na KŠM

Vyhodnocení prosinec:
Scar - 2 kšm
Wissfeoh - 15 kšm
Tania - 10 kšm

"Děkuji," řekl jsem. Oh? Pro jednou někdo, kdo se neobtěžoval s běžnými formalitami a prázdnými frázemi a řekl místo toho něco zajímavého? O to víc mě teď zajímalo, jaké slovo by považovala za vhodné. Od téhle vlčice bych ale asi neměl čekat nic míň, než něco zajímavého, že? Rozhodně se nepodobala tuctu jiných vlčic, jedné jako druhé, které jsem za svůj život potkal a které nezanechaly hlubšího dojmu, než že se slily v jednolitou masu vzpomínek, které jsem nedokázal jasně přiřadit.
"O jedné bych věděl, ale nedokážu říct, jestli by vyhovovala vám oběma. Jsme poněkud... Svérazný spolek." nikdy nebylo od věci šířit povědomí. Klidně jí o Chaosu povím víc, jestli bude chtít, ale k tomu později.
"Přesně to si myslím také. Pořád doufám, že dostanu šanci ji sám vyzkoušet - na někom jiném, samozřejmě." Naklonil jsem se k ní a prohlédl si, co mi ukazovala. Sám bych tomu patrně pozornost nevěnoval, ale takhle když mi to ukázala jsem to viděl také. Těžko říct, k čemu by mi tahle informace byla, když byl vlk už po smrti, ale asi nebylo od věci to vědět, ne?
Vzhlédl jsem k ní. "To by znamenalo, že-" myšlenku jsem ale nedokončil, protože jsem si všiml něčeho tam dál, za stromy a u jezera. "Hmm... Pokud se nepletu, náš přítel s vozíček se právě usadil táme o jezera? Ten vás zajímal, že? Pokud chcete, počkám tu a pohlídám... Tohohle než si nakoupíte." pochyboval jsem, že s ním byla hotová, ačkoli těžko říct. Wu ovšem patrně nebyl něco, co chtěla propást.

"A víte, že si nejsem jistý?" přiznal jsem s nevinným úsměvem. Hej, co mi bylo do toho, že jiní dělali hloupá životní rozhodnutí, jen aby ušetřili pár králíků a možná srnku? Nedělali jsme kořisti vlastně službu tím, že jsme odstraňovali slabší nebo nemocné kusy? "Naprostá pravda. Nemám pro takové pochopení, ale tak co? Zbyde víc kořistí na nás." Když se chtěli dobrovolně vyřadit z potravního řetězce, byla to jejich věc.
"Takže by záleželo na tom, zda byste zvíře, které by to způsobilo, znala dostatečně dobře, abyste to dokázala posoudit." nebyla to tak docela otázka, spíš úvaha, kterou jsem vyslovil nahlas. Dávalo to smysl. "Ovšem zdá se mi, že se vyznáte a téměř nic vašemu pozornému oku neunikne." Mezery ve znalostech? Nic, co by se nedalo vyřešit s trochou času a studijních materiálů, když zjevně věděla, po čem se dívat. "Ale jistě. Jmenuju se Scar." Neměl jsme potřebu se v tuhle chvíli představovat svou přezdívkou. Tohle byl osobní zájem, ne zájem společenstva. Ovšem když už mluvíme o Společenstvu... "Neuvažovala jste někdy o tom přidat se tady na ostrovech do smečky? Tedy pokud už do nějaké nepatříte." Zkušená léčitelka by se hodila, ne? Hlavně taková, která se nebála ve volném čase pitvat mrtvoly. "To by vás mohla zajímat ještě jedna velmi... zajímavá houba. Neměl jsem čas ji ještě otestovat, nevím jakou důvěru vkládám v toho vlka, co mi o ní pověděl, ale vám by se mohla hodit." Vyvolal jsem před sebou malou houbu. "Jmenuje se hlucina snotvárná a je docela běžná. Roste v lesích. Údajně způsobuje halucinace. Pokud byste se ji rozhodla testovat, rád bych, kdybyste se pak podělila o výsledky." Přistrčil jsme houbičku k ní, aby si ji mohla prohlédnout, až bude chtít. Sám jsem fascinovaně nahlédl na změť svalů, které odhalila. Ah, až se mi z toho sbíhaly sliny... škoda že tenhle vlk asi jako večeře neposlouží. No nic. "Skutečně fascinující," souhlasil jsem.

"Nemůžu, než vám to štěstí popřát," řekl jsem. Jo, nikdo si nevybíral, kdy Wua potká. To se každému tak nějak prostě muselo stát samo. Ale každý na něj snad dřív nebo později narazil.
"Už jsem potkal i takové, co trvali na tom, že se budou živit zeleninou jako nějací králíci," poznamenal jsme s úšklebkem. Někteří vlci byli prostě trošku... zvláštní. Na zabíjení nebylo nic špatného. byli jsme k tomu stvořeni.
Když začala mluvit o ráně, přesunul jsem se blíž, abych se podíval, o čem mluví. Tohle mohlo být vskutku velmi poučné, jak to tak vypadalo. Poznal jsem zajímavou příležitost, když jsem nějakou viděl. "Dokázala byste i poznat, které zvíře vlka... případně jiné zvíře zabilo?" zeptal jsem se. Patrně ano, že?
"Mlžnatka fialová? Ne, tu zatím neznám." Hele, bude i užitečná! Pozorně jsme si vyslechl její popis a zaujatě při tom přikyvoval. "Já znám třeba takový Trychtýřek. Ten by vás mohl zajímat, je to léčivá rostlina, která se dá vylouhovat a použít jako léčivý čaj nebo po schlazení jako dezinfekce. Přecejen pracovat s mrtvými těly není vždy dvakrát hygienické, že? Roste na loukách a velmi příjemně voní, takže se s ním dají zamaskovat i jiné, méně příjemné pachy." Pomocí iluze jsem jí jeden vyvolal, aby si ho mohla prohlédnout. "Většinou ho taky stačí jen popsat, nedá se moc zaměnit." Nyní už ovšem zpět k hlavní hvězdě dne - mrtvole.

Usmál jsem se na ni. No to se podívejme. Jeden dá dámě mrtvolu a hned je z toho takové nadšení. Ah, tahle vlčice mě skutečně zaujala. Málokdy jsem měl to štěstí narazit na někoho, kdo by viděl mrtvolu a jeho první myšlenkou by nebylo 'chudák, musíme ho náležitě pohřbít¨, nebo nějaká podobná ztráta času. "Není zač," řekl jsem, ačkoli nepoděkovala. Nepotřeboval jsem výslovné díky. "Přesně tak. Ovšem kde toho obchodníka najít, to netuším a pochybuju, že to ví někdo další. Objevuje se jak se mu zrovna zlíbí a kde se mu zrovna zlíbí. Budete muset mít štěstí a narazit buď přímo na něj, nebo na někoho, kdo ho nedávno potkal. Většinou se na jednom místě chvíli zdrží." Sám jsem ho potkal asi jen jednou nebo dvakrát. Asi zrovna nepotřeboval mít stálé zákazníky nebo nevím co.
Posadil jsem se opodál a nechal vlčici, ať si svoji novou hračku (tedy ono tělo), užije. Mě nezajímalo a i když by se mi nový kožíšek hodil, stejně jako drobná svačinka, ona mě zajímala v tuhle chvíli víc. Kdyžtak si vezmu co zbyde až s ním skončí. "Zajímavé," zhodnotil jsem její dedukci ohledně těla. "Ze zkušenosti bych dodal, že těla mají tendenci víc krvácet, dokud srdce ještě bije... ale hádám, že to tady nepomůže, pokud všechnu krev smyla voda." Zábavnější část? Oh, hodlala to těla zapíchnout drápky?
To už mi ale nabídla odplatu za mou službu a já zvědavě naklonil hlavu na stranu. "Rád bych přihlížel tomu, co s ním máte v plánu," řekl jsem. "A mimo to se také poslední dobou zajímám o... užitečné... rostliny." ne nutně léčivé, že? "Možná, že znám i nějaké, co by se hodily vám?" byla to malá služba, tak mi tohle připadalo jako takové přijatelné.

Nu, mládence tu patrně zrovna nenajde, já už měl svůj věk, ale osobně mě to vůbec netrápilo. přistoupil jsem blíž a tělo si prohlédl. Hm, vlk nebyl zrovna v nejvýhodnější pozici a rozhodně nám dá krapet zabrat dostat ho dolů, i když na to budeme dva, ale pokud ho chtěla nepoškozeného - teda, ne víc poškozeného, než už byl - tak bude rozhodně lepší, když ji nenechám se v tom patlat samotnou, ne? "Ale, léčitelského výzkumu?" To mě zaujalo. Takže ne že ho chtěla pohřbít z dobroty duše, hm? "Pro takové kratochvíle musela být ta potopa doslova dar z nebe, ne?" na její slova jsem přikývl a pobaveně se usmál. Jo, přesně tak. "No, žádní příbuzní si ho zatím nevyzvedli, on už své tělo potřebovat nebude, já myslím, že je jen správné, aby jeho smrt nebyla nadarmo. Nebo její." Zamračil jsme se na tělo. Voda smyla většinu pachů a zanechala za sebou hlavně bahno a hnijící vegetaci a já tělo rozhodně zatím tak zblízka nezkoumal. "Nadzdvihnu ho zdola," odpověděl jsem. Tak se na to podíváme, jak tam ten zmetek visel? A nepoškodit ho, jo? No, kdybych si z něj dělal kožešinku, taky bych ocenil, aby byl celý. Nicméně pak bude lepší použít jiné prostředky. Povolal jsem zemi a hezky si s ní vlka podložil, aby nespadl z moc velké výšky a ještě si nepolámal kosti. Načež jsem větev, na které byl napíchnutý, pomocí magie ohnul, aby měla k tělu vlčice lepší přístup. "Prosím."

---> Les u Mostu (přes Most)

Chvíli po tom, co jsem zaplul mezi stromy, se mi Taniin pach vytratil. Nu, nevadí, vlčí vytí jsem dokázal následovat i bez toho, abych šel po pachu, a rozhodně jsme mířil dobrým směrem. Pokračoval jsem tedy dál a byl bych patrně Taniu i ostatní dohnal, nebýt toho, že jsem brzy zaslechl cizí hlas. Byl jen jeden, ale rozhodně to vyznělo jako někdo, kdo se bavil s někým jiným. Znělo to, že tam spolu někdo zápasil? Střihl jsme uchem a zvědavě se tím směrem otočil. Hm? To stálo za prozkoumání, ne?
A tak jsme tím směrem vyrazil, jen aby se mi vzápětí naskytl pohled na vlčici, která tahala mrtvé tělo z větve. Zajímavé. K čemupak ho asi potřebovala? Její slova rozhodně nenaznačovala, že by k mrtvému měla nějaký vřelý vztah, ale jeden nikdy neví, že? zastavil jsem se opodál a zvědavě ji sledoval. "Nějaký tvůj kamarád? Nechceš s tím pomoct?" nabídl jsem s úsměvem. Přece nenechám dámu, aby se vláčela s mrtvolama sama, ne? ještě by poškodila ten krásný kožich, který se z těla dal stáhnout.

---> Křišťálové jezero (přes Luka)

Pokračoval jsme v Taniiných stopách, ale brzy se mi ztratila mezi stromy. nevadilo mi to, já si stejně plánoval udělat menší odbočku. Pak za ní vyrazím přes most a patrně se potkáme na druhé straně, ale momentálně jsme se proplétal mezi stromy a hledal známé místečko, kde jsem měl úkryt. Ah, támhle to bylo. Přiběhl jsme blíž a nakoukl dovnitř a... no, byl tam bordel. Kožešina, zdá se, přežila a zůstala zaplavená nějakými větvemi a nepořádkem, ale alespoň se mi neztratila, i když vypadala dost hrozně. Jen jsem to tam v rychlosti zvenku vysušil a vytahal nějaké větve a pak jsem to nechal být. Čas vyrazit dál. Tak, kudy to bylo odsud k lesu? Na sever, přes most... brzy jsme k Mostu dorazil. Tania nebyla nikde v dohledu, ale cítil jsme tu její pach. nebylo to dlouho, co tudy proběhla. Vyrazil jsem tedy přes most a na druhou stranu do lesa.

---> Temný les (přes Most)

---> Jižní hory (přes Luka)

Jo, lovit vlky byla vždycky zábava. A Tania se mi vážně zamlouvala. Společná smečka, společné zájmy, uměla si otevírat tlamu, dobré geny... no žena k pohledání, ne? Ovšem kam spěchat? Nyní bylo potřeba zkontrolovat jiné věci, než myslet na budoucí generace. Došli jsme k úkrytu a zatímco ona zalezla dovnitř, já obhlédl okolí. Vypadalo to dobře. Bude to chtít nějaký úklid, ale tak... stane se. Tak už to holt občas bylo. "No já jsem rozhodně pro nějakou zábavu." Ušklíbl jsem se na ni. Zjevně nás někdo potřeboval. "Tak pojďme. Ale asi bude lepší, když půjdeš napřed. Já si ještě skočím prohlédnout svůj vlastní úkryt." No jenže to už ona běžela napřed. Ah, tak se holt pak potkáme na místě. Vyrazil jsem v jejích stopách, ale nijak jsem nespěchal, abych ji dohnal. Však jsme měli namířeno stejným směrem.

---> Les u Mostu (přes Luka)

Výplaty Listopad:
Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení: (Jestliže jste byli v tomto měsíci povýšeni a máte to odehráno, napište to zde, ať dostanete jednorázovou odměnu!) -> Povýšení ze sigmy na betu
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Bobříci: popis, kde byli získáni + výpis celé odměny a % kde je chcete, případně převést % na KŠM

Jméno vlka: Scar
Počet postů: 15
Postavení: alfa
Povýšení: -
Aktivita pro smečku: bonding time
Krátké shrnutí (i rychlohry): Společně s Taniou nalovili a vydali se hledat bezpečné místo kde přečkat povodně. Utkali se s pumou, dorazili na vyhlídku a Scar tam pro ně vytvořil úkryt. Pak se vydali na průzkum a málem se oba utopili. Scar pomocl Tanie z vody a ošetřil Tanie zranění výluhem z Trychtýřku
Bobříci:
Miluj - udělal pro Taniu (a sebe) úkryt
Zachránce - vytáhl Taniu z vody, aby se neutopila, a následně ošetřoval její zranění

Vyhodnocení říjen:
Scar: 20 kšm + 1% + 5 kšm (Miluj)
Alduin: 10 kšm + 1% + 10 kšm (Miluj, Učitel)
Faust: 15 kšm + 1% + 35 kšm + 7% (Lovec, Voják, Souboj, Miluj)
Callid: 3 kšm
Thia: 5 kšm + 10 kšm (Otrokář)
Cain: 4 kšm
Noir: 25 kšm + 1 % + 45 kšm + 7 % (Špeh, Učitel, Voják, Miluj, Zachránce, Lovec)
Alastor: 12 kšm + 15 kšm + 1% (Miluj, Lovec)
Allavanté: 20 kšm + 1 % + 15 kšm + 1% (Miluj, Lovec)

Ano, dokud je to čerstvé. Žrát několik dní starou mrtvolu by bylo akorát koledovat si o zažívací problémy a o to nikdo nestál. zazubil jsme se na ni taky. "Třeba se toho dočkáš. Alduin ti jistě řekl, jak tady zacházíme se zrádci, nebo ne? A občas se nějaký takový hlupák, co neví, komu by měl být věrný, najde." Takoví se řešili samozřejmě správnou chaosskou férovkou, ale pokud by se k tomu Tania přidala, jistě by měla šanci si alespoň kousnout. Patrně i víc, než to.
Mno, pojďme zpět domů. Drcnutí jsme jí pochopitelně oplatil, s náležitým úšklebkem. "Možná spodek, ale vršek snad vydržel bez úhony. Je docela vysoko." Nicméně to nebudeme s jistotou vědět, dokud tam nedojdeme a neuvidíme, ne? Tak co tu ztrácet čas vybavováním se. Navíc mě zajímalo, jestli v okolí nepotkáme někoho ze smeky. Byl jsme docela zvědavý, jestli někdo během povodní zařval. Mno, i kdyby, určitě nebudeme jediná smečka, která bude mít ztráty. Snad to nebyl nikdo moc důležitý...

---> Křišťálové jezero (přes Luka)

---> Dračí průsmyk

Byl tu borčus, jinak se to shrnout snad ani nedalo. Nu což. Není to náš borčus, není to náš problém, ne? Ale v borčusu se občas skrývají poklady. Zazubil jsem se na ni. "Zas takový rozdíl v tom není, samozřejmě. Teda pokud si toho vlka i sama neulovíš." Ale ani tehdy to nebyl rozdíl v chutí, spíš prostě ten pocit.
Tania se ale do mrtvoly zakousla docela ochotně a zdálo se, že ji i schvaluje. Jo, jídlo zdarma, kdo by byl proti? Žaludek se neptá, odkud maso pochází, žaludek to stráví. Vyzkoušet se má všechno. Dokonce mi pak i pomohla s pálením. Hezké. Aspoň jsem se tolik neunavil.
No, čas jít dál a zpět do hor. Tam jsme narazili na něco zajímavého. Přesněji řečeno někoho zajímavého. Hele ho, s tím jeho vozíkem! Hned jsem si šel hezky něco nakoupit. Nepotřeboval jsme toho moc, jen možná trošičku nějaké té magie. vyřídit to zabralo chvilku, ačkoli se mi Wu pokusil podstrčit i nějako zbytečnosti. jak taky jinak, co?
"Měli bychom se podívat, jak dopadl ten úkryt u jezera," poznamenal jsem, "už tam snad voda nebude." A tak jak měla hotový svůj nákup, jsem vyrazil.

Nákup:
5. lvl do Tmy - 80 kšm
Schváleno

---> Křišťálové jezero (přes Luka)

---> Na vyhlídce (přes Severní hory)

Uchechtl jsem se její poznámce. No jasně, když už se zrasit, tak pořádně, že? teda, abych pravdu řekl, radši bych v té vodě neskončil vůbec, ale konec dobrý, všechno dobré. "A patrně ještě budeš, ale nehodlám se o tebe starat, pokud bys z toho něco chytla." Což byla patrně lež, nenechal bych ji jen tak někde zdechnout, ale to neznamenalo, že bych si chtěl hrát na ošetřovatele. To byla práce Šamana a Moudré. Já akorát posbíral pár kytek a teď se k mé vlastní nespokojenosti až moc často přimotával ke zraněným bratrům a sestrám.
Lišku jsme úspěšně zahnali a Tania... Tania se samozřejmě ofrňovala nad tím, co jsme jí nabídl. protočil jsme očima. No jasně, slečna je drsňák, slečna nerada čaj. No tak si třeba chyť rýmu, co je mi po tom?
Zbytek odvaru jsme vylil na zem. Tahat ho s sebou nebudu. A voda? No, ta mizela rychlostí světla. Čas jít zjistit, jak to dopadlo.
Museli jsme se opět dostat přes hory, ale to mě nějak netrápilo. A pak jsme se dostali do nížiny. Vegetace byla potrhaná, zem zabahněná a všude se válel nepořádek, který sem voda natáhla. Připadal jsem si, jako bych šel nějakou bažinou než.. po suché zemi. Snad to takhle nebude moc dlouho. Fakt už jsem chtěl nějaké zatracené sucho a klid. Vzhlédl jsem k obloze, kde se místo mraků rozprostřela duha. Byla to docela jízda, tohle celé. Bude to jistě mít následky. Snad všichni ze společenstva přežili, nerad bych, aby Allavanté třeba zas někde chcípla. Už mi její zmizení stačilo jednou. Mno, třeba brzo někoho potkáme.
A, no, potkali jsme. Jenže ten chudák to měl patrně už za sebou. Byl to mladý, světle šedý vlk, zkroucený pod kládou a zamotaný do rostlin, které ho patrně stáhly ke dnu, kde se utopil. Přistoupil jsem blíž. Hele, svačina? Jeho kožich vypadal dost hrozně, takže ten jsme ani nezvažoval, ale... hm. "Jaký je tvůj názor na kanibalismus?" zeptal jsem se Tanii a pak se zakousl do zdechliny. Byla docela čerstvá, nemohl tu být dlouho. Jídlo zdarma se neodmítá. Nakonec, co byli vlci po smrti, než maso? A ať už si ona taky dala nebo ne, po svačině jsem tělo prostě podpálil a pokusil se ho nechat shořet. Zabralo to trochu úsilí, protože bylo všechno mokré, ale nakonec to nějak šlo. Přece tu nenecháme smrdět zdechliny, ne? A pak hurá zpět do hor. Tentokrát do jiných.

---> Jižní hory

× Odhal následky potop
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

---> Les u Mostu

Ušklíbl jsem se na ni zpátky. "Určitě by ses ven dostala i sama." A nebo by se bídně utopila, ale přece bych před ní nepřiznal, že jsem ji vytahl ven z dobroty srdce nebo něčeho podobného. Ale pravda byla taková, že i kdybych ji sebevíc nenaviděl, jak byla členka Společenstva, pomohl bych jí.
"Mhm. Já dostal slušnou šlupku do žeber, ale přežiju to." A měl jsem i pár dalších šrámů. V téhle situaci se tomu asi nedalo úplně vyhnout. "Půjdeme zpět do úkrytu a udělám nám odvar z trychtýřku, ať z toho ještě nenachladneme. A tuhle ránu ti tím můžu pak taky opláchnout, kdo ví, jaký svinstvo bylo v té vodě." Potřeboval jsem ji živou, jasné?
Teď jsem si ale vysušil i vlastní kožich a zamířil jsem zpět k našemu provizornímu úkrytu na Vyhlídne. "Než se zeptáš, tak vzduch neovládám," ušklíbl jsem se na ni. Z vody jsem ale byl podobně nadšený jako ona. Tedy vůbec.
Jak jsme došli zpět, všiml jsem si, že nám v úkrytu čmuchá hladová liška. Patrně cítila naše zajíme, mrcha jedna. Hned jsem po ní vyrazil zuby. "Jedeš, potvoro!" Uskočila a rozběhla se pryč. Výborně. Tak. Trychtýřek. Vyvolal jsem jeden pomocí země a hned z něj pomocí magie vody udělal výluh, kterého jsem si loknul a nabídl i Tanie. Jak trochu vychladl, pomocí magie vody jsem ho aplikoval i na naše rány. Tak. To by bylo.
A jak jsme nahoře seděli, voda začala opadávat. Velmi rychle. Zajímavé? "Neskočíme se podívat, jak to vypadá dole?" Čas vyrazit zpět do hor.

× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů)
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

---> Dračí průsmyk (přes Severní hory)

Konečně proud trochu zeslábl. nepřestával jsem máchat tlapami a s každým tempem jsem se blížil k Tanie a k souši. Svaly mě už začínaly pálit, ale když jsem si trochu pomohl magií, docela to šlo. Blížil jsem se, souš byla blízko. A jak jsem proplouval kolem Tanii, čapnul jsem ji za kůži na krku. tak, slečinko, ty půjdeš se mnou. byla by škoda nechat ji tu utopit, no ne? Škoda genů. navíc Chaosani si měli vždycky pomáhat.
A jak jsme ji drapnul, z posledních sil jsem povolal magii a vytvořil za námi co největší vlnu, která nás vynesla vstříc souši a vyplavila nás zpět co bezpečí. nikdy v životě jsem neviděl pevnou zem radši. Pustil jsem ji a neobratně jsem se postavil na nohy. "Jseš v pohodě? Žiješ?" Zeptal jsme se jí. Zdálo se, že docela jo. Fajn. To mi stačilo. A patrně byla taky pěkně dobytá. "Pojďme zalízt zpátky a dokud tohle svinstvo nezmizí, už nevylízat."

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 3/3
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

---> Na vyhlídce