Příspěvky uživatele

< návrat zpět

No právě, skočil jsme si do toho obchůdku taky, těch kytek tam bylo víc. Zaujaly mě. nehodlal jsem letcovi vysvětlovat, že jsem si chtěl i jednu koupit, to by byl vážně úlet. Ten vlk mi vysvětlil, k čemu jsou dobré. Hlavně je nejez, to ti povídám. nedopadlo by to dobře. Ale i když jsem věděl, co je to zač a jak si to se mnou pohrává, prostě jsem tomu nedokázal odolat. Jasně, hezké, že vím že za to může kytka, ale... k čemu mi to bylo, když jsem stejně chtěl udělat pro tuhle vlčici první poslední. Už jsme ji vážně hltal pohledem. Když se o mě otřela, otřásl jsem se. bylo to skoro jako bych cítil něco elektrizujícího. Vůbec to nebyl nepříjemný pocit. najednou jsem toužil, aby to udělala znova. "Neprovokuj," varoval jsem ji, ale vyznělo to spíš měkce, jako zapředení, než výhružně. sakra, ta se umí dostat pod kůži. Naštěstí mě vyrušila Angalova slova, která působila jako ledová sprcha. Ani netušil, jak blízko se trefil. Otočil jsem se k němu a rychle schoval zděšení, které se mi za okamžik objevilo na tváři. Nehodlám o jeho rodině mluvit, nemusí to vědět. Stejně ví, že tu jeho rodina je, narodil se tady. To byla bezpečnější půda. Rozhodl jsem se ale, že povím Letcovi i to druhé. teď už jsem snáze schoval své pocity ohledně toho malého spratka a mé myšlenky byly opět docela klidné. Nemusím doufat, můj syn to být nemůže, tím jsme si jistý. problém je, že je to můj synovec. Vážně je tu moc příbuzných. ty nemáš nějaké, co by se tu mohli zčistajasna objevit, že ne? bylo zatraceně těžké vést normální konverzaci, když tu pobíhala tahleta. Ale jo, nějak snad jo. odpověděl jsem. Přinejhorším to skončí vlčaty, která se dají zabít vždycky. "Takovej malej a hnědej se světlými proužky. Poznáš ho snadno." Když jsme mluvil nahlas, líp se mi soustředilo. Bude fajn, když se alespoň jeden z nás dostane z vlivu té kytky. Ale Angel už nevypadal tak ovlivněný jako zpočátku, když jsem přišel. Třeba to za chvilku přejde.

Nemohl jsem si pomoct a nezírat na ni. Dával jsme to za vinu hlavně jejímu kožichu, ale prostě nešlo odvrátit se a koukat jinam. jen když na mě promluvil Letec, koukl jsem na něj, abych mu odpověděl, "To jsem rád," a pak už jsem zas zíral na ni. Vskutku se tu dělo něco zajímavého, ale sázel jsem na to, že za to mohla ta kytka. Mizernej prodejce. To jako rozprodá pár kytek, aby způsobil utrpení všem vlkům poblíž? Normálně mě vlčice nijak extra nezajímaly, ale tohle?
její lichotka mě zahřála u srdce, spolkl jsme poděkování. Musím si přece zachovat tvář, nebudu se tu před ní plazit, sakra! Vážně se chovala mile, kdyby mě Letec nevaroval, sežral bych jí to i s navijákem. Vzdal jsme pokusy koukat jinam a prostě na ni nepokrytě zíral. "Tak milá, ano? No uvidíme." Plynule jsem přešel na odpověď letci, "Ne neviděl jsme ji, co jste odletěli." Vypadá, že povahu by na to měla. Ale ty kytky, to je tedy něco. Vím i kde ji sebrala a mám chuť tomu vlkovi zakroutit krkem. Pomyslel jsem si a doufal, že to Letec zachytí. Každopádně dobré zprávy, noví členové se hodí. Já nepotkal žádné kandidáty, ale narazil jsem taky na dva zajímavé vlky. Potkal jsem sestru Černého a pak jedno vlče, které má rozhodně duši Chaosana, kdyby bylo větší, i když pochybuju, že by mělo zájem. A já neměl zájem ho přijímat, nejsem chůva.

---> Kvetoucí louka

Brzy jsem nechal louku za zády a obklopily mě stromy. I tady byly cítit pachy cizích vlků, některé z nich dokonce čerstvější. V jednom jsem poznal letce a vydal se za ním. Bude fajn potkat zas někoho, před kým se nemusím skrývat. Problém byl, že se jeho pach prolínal s pachem cizí vlčice. Možná přijdu nevhod, ale situace rozhodně stála za prozkoumání. Následoval jsem jejich pach hlouběji do lesa, až jsem je uviděl. Nic mě nemohlo připravit na to, co jsem uviděl. to snad ani nemohl být vlk, ta směs barev, porostlý krystaly. No páni, tak to bylo tedy vážně něco. Uviděl jsme i květ za jejím uchem. Dost se podobal těm, co prodával ten šedý vlk. Ale co, na té vlčici bylo něco úžasného. Zamířil jsem k nim blíž. "Ahoj, doufám, že neruším při něčem zajímavém." Spolkl jsme kompliment, který se mi dral na jazyk. nehodlám na potkání chválit cizí vlčice, to prr. Ani když jsou tak úžasné.

---> Small

Rychlohra - Áres
Náhodou jsem na louce narazil na malé nehlídané vlče. nejdřív jsem si s ním chtěl trochu pohrát, ale jak se ukázalo, to vlče mělo taky zoubky a jeho kuráž na mě udělala dojem. nejspíš proto neskončilo jako svačinka. Něco na něm mi připadalo velmi povědomé. Po troše vyzvídání jsem zjistil, že je to syn mého bratra a tak jsem ho radši nechal být a klidil se. Nechci být opravdovým strýčkem nějakého vlčete.

Z louky jsem pokračoval do lesa rychlejším krokem než předtím. Neměl jsem teď moc dobrou náladu. Hodilo by se mi něco zabít, to by pomohlo. Pak si něco ulovím, jen co budu bezpečně z dohledu a mezi stromy.

---> Common forest

Se svými novými hračkami jsem vyrazil opět pryč, tentokrát sám. Vracel jsem se na louku. neměl jsem žádné plány, co dělat se zbytkem dne, ale ono už se něco najde. Stejně to bylo zvláštní, potkat takhle uprostřed ničeho vlka, který prodává magii. nemohl tu být dlouho, jinak bych o něm už věděl, ale spousta vlků si ho všimla dřív než já. Ale co už, nebudu o tom moc přemýšlet. Děly se tu i divnější věci.
Uvažoval jsem, že se podívám po nějakých Chaosanech. Možná bych mohl naverbovat i nové členy. nebo si vezmu chvíli dovolenou. věčná přetvářka byla taky vyčerpávající a právě jsem s Kift odpracoval celou směnu. Když se moc unavím, nepůjde mi lhaní tak dobře. "Tak se měj," rozloučil jsem se ještě s tou bílou vlčicí a pak už si to vykračoval po louce pryč ke vzdálenému lesu.

--- > Kvetoucí louka

---> Kvetoucí louka

V tomhle místě nedávno courala pěkná spousta vlků, ale teď tu bylo relativně prázdno. Dokonce jsem tu ucítil i Letcův pach, což mě potěšilo, protože byl relativně nový, běž a páchej Chaos, bratře, pomyslel jsem si. otočil jsem se na Kift, když na mě opět promluvila a sdělila mi, co má dál v plánu. Kývl jsem, to se mi akorát hodilo. Mohla by to být pěkně nepříjemná situace, kdybych ji doprovodil a opravdu bychom na Černého narazili. "Dobře, jak chceš. Nezbývá mi tedy než ti popřát hodně štěstí." odpověděl jsem a myslel to upřímně. pro jednou. Jen ať si ho najde. jen jsem doufal, že Černý něco neřekne a nezkazí moji pověst u ní, kterou jsme si teď pracně vybudovával. Ale tak s tím už nic neudělám. Jsem holt vlk dvou tváří.
Nejdřív jsem se zastavil u jezírka a dosyta se napil, pak jsem vyrazil k šedému vlkovi. Opravdu tu něco nabízel. "Zdravím," pozdravil jsem se s ním. Vypadal mile a dokonce to ani nehrál. Když tu něco nabízí, tak si taky zaslouží, abych k němu byl milý. Připadalo mi, že bych moc nezískal, kdybych se k němu choval jinak.
První co mě na jeho stánku zaujalo, byly zvláštní kytky. Moc zajímavě voněly. než jsem si uvědomil, jak hloupě by vlk s kytkou za uchem vypadal, zeptal jsem se na ně. Vlk mi stručně vysvětlil, co jsou zač a že jsou jen pro vlčice. rychle jsem ztratil zájem, ale udělal si v duchu poznámku, abych si na ně dával pozor, až potkám nějakou vlčici, která si je pořídila. A to jako vlci nic podobného nepotřebují? Pch, hodily by se. udělal bych si armádu věrných vlčic.
začal jsem se místo toho vyptávat na magie a podobné věcičky. K mému překvapení prodával i to, takže jsem si vybral nějaké drobnosti, které mě zaujaly, a pak k tomu navrch přihodil i jeden zajímavý náramek a náušnici. Poslechl jsem si k nim krátkou instruktáž, pak zaplatil nějakými šedými kamínky a odklidil se z cesty, kdyby chtěl nakupovat i někdo jiný. Nebudu přece kazit kšefty někomu, kdo mi tak hezky pomohl a poradil a prodal pár zajímavostí.

NÁKUP
4. a 5. slot magie - 100+150 Kšm
Magie Pavučina - 170 Kšm a 4 rubíny
+ druhý level do magie pavučina, druhý level do magie zvěd -> 50+50 Kšm
Předmět Boží krok - 70 Kšm (mám zájem o nakreslení a nakreslím si ho)
= 590 a 4 rubíny, se slevou 40% na všechno (z admin-kasičky) -> 354 Kšm a 3 rubíny
+Stopařův pomocník (I když nepočítám Árese, jehož Rychlohra ješlě není zapsaná, a Kyla, který jen spal, tak se Scar setkal přesně s deseti vlky) -> ten nakreslit nechci

Současně na účtu: 430 Kšm 9 rubínů 9 mincí
Po nákupu: 76 Kšm 6 rubínů 9 mincí

---> Tichá zátoka

Odvolávám co jsem řekl. naivní možná je, ale vážně je chytrá. Možná jsem ostatní až příliš podceňoval. Odhalila Dereckovu přezdívku hned napodruhé, ačkoli měla velkou nápovědu. "Jo, to zní dobře!" Souhlasil jsem vesele, aniž bych upřesnil, kterou z možností se trefila. A teď byl čas změnit téma. O mém bratrovi a zároveň jejím bratrovi už jsme si povídali až dost na to, že to v podstatě nemělo být nic podstatného, jen taková zmínka mezi řečí. Rád bych se o něm samozřejmě dozvěděl víc, ale to už budu muset na něj. Mluvit s někým o někom jiném víc než zběžně už se počítalo mezi pomlouvání a nezdvořilé vyzvídání, tím bych dobrou vizitku neudělal.
"Jo, to znám. Ale tady je naštěstí nějaká voda skoro všude, není tak těžké něco najít." Možná jsem to s tou inteligencí zakřikl, ale byla mladá, mohla si dovolit nějakou nezkušenost. Ale já v jejím věku takový nebýval! taky jsem už tehdy žil sám na nepřátelském území. To by ji naučilo být připravená na všechno. Každopádně materiál do Chaosu nebyla, takže mě nezajímalo, jestli někde pojde, protože si zapomněla přibalit svačinu.
jak jsme se blížili k jezeru, všiml jsem si, že se tam něco děje. něco, co vzbudilo mou zvědavost a co stálo za prozkoumání. Byl tam neznámý šedý vlk a něco nabízel. Takovou příležitost si nenechám ujít.

---> Small

Následoval jsem ji směrem na louku. procházet se bylo lepší než stát a kecat. Alespoň si protáhnu svaly a budu rozcvičený, kdybych chtěl čistě náhodou někoho k večeru zamordovat. Čistě náhodou.
Uviděl jsem v dálce na louce jezírku a začal směřovat k němu. Už jsem měl docela žízeň. Slaná voda tady v zátoce se pít moc nedala, ale tam by mohla být dobrá. "Nejsem si jistý. myslím, že to byla nějaká barva. Normálním jménem se ale nepředstavil." Zase jsem nechtěl svého bratra shazovat před jeho sestrou. Když nechtěl, aby ostatní znali jeho jméno, bylo hloupé prozrazovat jeho přezdívku před někým, kdo jeho jméno zná. Víc jsem to nerozváděl, "vím, že to bylo normální slovo, protože než jsem si uvědomil, že to bral jako představení, tak už jsem si to nepamatoval." Takže Dereck. Vážně jsem netušil, co se mu na tom nelíbilo. Čekal bych něco horšího. Dereck znělo docela drsně. Mládeži se jeden prostě nezavděčí, stejně jsem si myslel, že kdybychom mu nedali tu přezdívku, kterou dostal, nejradši by si říkal třeba Trhač Zabiják I., což by znělo vážně hloupě. Každopádně pokud se třeba styděl za rodinu, tak za tuhle sestru rozhodně nemusel. nebyla naivnější, než ostatní v jejím věku. Dokonce jsem měl pořád pocit, že mi tak úplně nedůvěřuje. Chytrá holka. Nebo jsem vyšel ze cviku.
"Vidíš tamto jezírko?" zeptal jsem se. "Rád bych se tam zastavil, od rána jsme nic nepil."

---> Kvetoucí louka

velmi pozorně jsem ji poslouchal. jak se hezky rozpovídala, když se mi podařilo získat její důvěru. jen tak dál, maličká, Strýček Scar nekouše. zatím nemá důvod. Vidíte? Umím být i milý a hodným když chci. nakonec Kift byla docela roztomilá, třeba se mi v budoucnu bude ještě hodit. A třeba taky ne, ale nebudu hned na každého zlý a nebudu si dělat jen nepřátele, ne? Na pověsti můžu pracovat i jindy. "To je škoda," řekl jsem, když domluvila, "ale nikdy není pozdě to dohnat, ne?" Usmál jsem se na ni. "Prozkoumávat klidně můžeme. Co pokračovat třeba tam na louku?" Jsem všímavý, její pohled tím směrem mi neunikl. pak jsem plynule navázal na to, co mě opravdu zajímalo. Třeba mi i prozradí jeho pravé jméno. Jaképak asi bude, když se ho Černý rozhodl zatajit. "Jo, myslím, že ten popis sedí, ale neznám ho tak dobře, potkali jsme se dost zběžně. Nevím ani, jak se jmenuje, nepředstavil se. Jen jsem si všiml, že máte trochu podobný pach," vysvětlil jsem. Rozhodl jsem se zajít ještě dál, "nějak si říkal, ale to byla určitě přezdívka." A pak že nerozšiřuju naši pověst. Těžko říct, jestli byl Černý momentálně naším nejreprezentativnějším členem... houby, nebyl, i když z toho snad ještě vyroste, když ho trochu popostrčím.

Konečně stromy zmizely a před námi se objevila pěkná skrytý zátoka. Hezké místo. ještě jsem tu nebyl, ačkoli jsem se předtím tvářil, že vím kam jdu. jasně že jsem to nevěděl, jen mi nepřišlo pravděpodobné, aby se jakýkoli slaná voda vyskytovala v lese. Stačilo jít po pachu.
Sestoupil jsem na měkký a mokrý písek. Moje tlapy v něm zanechávaly hluboké otisky, které se rychle plnily vodou, když jsem se přiblížil blíž k vodě. Dá se tu narazit na opravdu úžasná místa, když jeden prostě někam vyrazí. "Jen? Tipoval bych ti víc." Netipoval, ale většině mladých tohle lichotilo. Byla malé a nezkušené štěně. "A říkala jsi tedy, že jsi se tu narodila. To mě překvapuje, že to tu neznáš..." Tohle jsem myslel naprosto upřímně. Já jsme tu chvilku, měla by území znát stokrát lépe než já a stejně jsme ji teď vedl. "Nejsem už úplně nejmladší, ale ani starý. Pokud dobře počítám, tak je mi nějakých šest let možná o trochu víc," odpověděl jsem po pravdě. Já nestárnu, já pouze krásním a nabírám zkušenosti, no ne?
Ale jestli jí bylo dva a půl roku, tak byla zhruba stejně stará jako Černý. jak mě to napadlo, okamžitě jsem pochopil, proč mi její pach připadal povědomý. "Neznáš náhodou jednoho vlka? Takového černo-šedého, s tmavě modrýma očima. Netuším, jak se jmenuje, ale z nějakého důvodu mi ho připomínáš." Smůla že neznám pravé jméno Černého, ale možná by mi ho mohla říct. Byl jsme si tím téměř naprosto jistý, museli být příbuzní. nejspíš sourozenci. To je ale náhodička.

---> Zauberwald

Kdy byla tak příhodná chvíle přestat hrát šok z nalezení mrtvoly? Asi ve chvíli, kdy toho nechá ona. měl bych vlky zabíjet častěji a sledovat reakce ostatních,abych se v tom naučil líp chodit. Každý přece rád umře pro výzkumné účely a abych mohl lépe manipulovat s ostatními. Lehce jsem se usmál, "pravda, asi nikdo."
Mířil jsem pryč z lesa směrem k vodě. Byla cítit i ve vzduchu, když jeden dával pozor, ačkoli jen slabě. Ale moje společnice byla mladá a nezkušená. "Trochu ano. Vím třeba, jak se dostat z tohohle lesa a až nebudeme mezi stromy, bude snazší se zorientovat." Jak jsme tak šly, napadlo mě, že by nebyl špatný nápad si o té vlčici zjistit víc. nějaké informace, které bych pak mohl jindy využít. A co vlci dělali, když někam společně šli? Povídali si. jak příhodné. "Kolik ti vůbec je, pokud nevadí, že se ptám? Vypadáš docela mladě." Hádal jsem, že bude přibližně ve věku Černého. A všiml jsem si ještě jiné věci. V jejím pachu bylo něco vzdáleně povědomého, jen jsme to ještě nedokázal úplně zařadit.

"V to taky doufám," souhlasil jsem s ní. Jo, spolehni se, zlatíčko, ta, která tuhle zabila, už je dávno pryč. Odlítla někam do háje. Doslova odlítla. Ayshi bude fajn členka našeho spolku. Ayshi... tedy Kurážná, budu si muset zvyknout uvažovat tak o ní. "Rys by si snad na dva vlky netroufl, ale jestli to byla medvědice s mláďaty..." otřásl jsem se. Medvědi byli na zabíjení vlků velice účinní, o tom bych mohl vyprávět. měl jsem na zádech pod srstí pěknou jizvičku od setkání s medvědem. "Každopádně to taky nechci potkat..." Tu hlupačku ani nenapadlo zkontrolovat pachy. Byla vážně pěkně nezkušená, té pomotám hlavu snadno. Stejně se mi povedlo překrýt svůj vlastní pach okolo vlčice novějším, takže by neměla důvod mě podezírat.Alespoň se potrénuju. "To je asi jedno kam, hlavně pryč odsud z lesa." Vyrazil jsem náhodným směrem, "to já taky. tedy... už jsme nějaké viděl, ale tady a takhle roztrhanou?" Otřásl jsme se, "Ne. A doufám, že už nikdy neuvidím." Byla to správná reakce? Asi ano.

---> Tichá zátoka

Pořád byla nějaká vyklepaná, ale už mě alespoň přestávala vidět jako hrozbu. Jen tak dál, holka. V tom tě chvilku nechám. Nehodlal jsme jí nějak ubližovat, alespoň prozatím. Její důvěra se může později hodit.
"Dobře, stejně se mi to líbí víc," odpověděl jsme spokojeně, i když nepravdivě. Tohle jméno pro mě nic neznamenalo, to druhé ano. "Víš že ani nevím? Možná že jo... Byl jsem s kamarády na výletě a oni mi tak začali říkat, asi jim to přišlo vtipné, nebo co." Nevinnost sama.
Když mě neviděla a zkoumala vlčici, pečlivě jsem ji pozoroval a zaznamenával její reakci an mrtvou pro pozdější použítí. Nikdy jsem tak docela nepochopil, proč z toho vlci tak vyváděli. jaký je rozdíl mezi mrtvým vlkem a mrtvým jelenem? Oboje je potrava a zabít vlka je snad ještě sladší, než zabít něco, co byla kořist. "Já si jí taky nevšiml a to jsem tu byl nejspíš déle než ty..." řekl jsme takovým tím napůl nešťastným, napůl zmateným tónem, který snad značil lítost nebo nějakou podobnou emoci. Opatrně jsme se k tělu naklonil, ale dával jsem si pozor, abych se ho nedotkl, "netuším, ale... řekl bych, že moc dlouho ne..." prudce jsme se otočil na tu vlčici, "myslíš, že to, co ji zabilo, je ještě poblíž? Mohlo by to ublížit i nám?" těžko, Kurážná už byla za horama... "Ale... vypadá to, že ji zabilo něco velkého, možná medvěd nebo rys... ne, rys ne, není poškrábaná." Už jsem si od těla zas držel odstup, trošku to přehnat je v pohodě, ale přehrávat v pohodě není. zatím jsem svůj výkon považoval za velmi přesvědčivý, hlavně to nepokazit. "Každopádně myslím, že bychom se tu neměli zdržovat..."

Sklopil jsem uši, "omlouvám se, nechtěl jsem tě vylekat." řekl jsem kajícně a posadil se. Nehodlal jsem k ní chodit blíž, alespoň zatím ne. Dodržování osobního prostoru dokázalo vlky uklidnit a polevit v ostražitosti. Tahle vypadala jako pěkný nervák, když se tak lekla. Kdybych stál jen pár centimetrů za ní, tak nic neříkám, to by bylo děsivé, ale dělilo nás několik metrů. Bázlivka. Tohle byla rozhodně hračka, žádný potenciální kandidát nebo někdo nebezpečný.
"Já jsem..." zatraceně, které mám použít? měl jsme se představit svým pravým jménem, nebo svým novým? Zlatá střední cesta, udělám oboje, "No, jmenuju se Scar, ale kamarádi mi většinou říkají Milost. Můžeš si vybrat." Doplnil jsme to přátelským úsměvem. Ztělesněný sviťák jako vždy, pokud jsme zrovna někoho nemučil, nevraždil nebo nepožíral, no ne? kamarádi. Snížil jsme se k označení Chaosanů kamarádi. Co jeden neudělá pro dobré představení? "No... byl jsme tu. Je tu spousta pachů, možná jsi mě přehlédla..." druhou větu jsem zamyšleně zamumlal, jako by to vůbec nebyl záměr a já vůbec neseděl před malým okamžikem nahoře na stromě a nesledoval ji. Nemusí o tom vědět, všem bude líp. "Hledal jsme tu něco k jídlu a... proboha! Co to je?!" Jen tak ledabyle jsme se během řeči podíval kus od ní, pak náležitě vykulil oči a v hraném, ovšem velice přesvědčivém zděšení se rozběhl k mrtvé vlčici. Dejte mi Oskara. Ačkoli jsme Kift bedlivě pozoroval i teď, a dával si pozor, co dělá, proběhl jsme okolo ní, jako bych na ni v tom okamžiku zapomněl a ukázal jí záda. Nebyla nebezpečná, mohl jsme si to dovolit. Strčil jsem čenichem do mrtvé (a částečně sežrané) "Slečno, jste v pořádku?" Proč nevyužít příležitosti, která se mi tak příhodně naskytla? Tenhle sviťák je ještě navíc empatický, podívej!

Tady ve větvích na mě i pěkně svítilo slunce. byl jsem jeden z těch vlků, co sluneční paprsky na svém kožichu opravdu dokáží ocenit. Bylo příjemné se tu hezky péct. Zavíraly se mi oči, takže jsem se na větvi rozvalil tak, aby mi tlapky po stranách visely dolů a já omylem nespadl. netoužil jsem, ani mi moji bratři a sestry začali říkat Zralá hruška.
Už jsme skoro spal, když se k mému nosu donesl cizí pach a přiměl mě otevřít jedno oko, abych se na příchozího, pardon, příchozí podíval. Byla mladá, dost možná ještě vlče. taky udělala tu chybu, že zastavila přímo pode mnou. Zřejmě cítila jiného vlka a netušila odkud. Jo, nikdo nečeká, že budou vlci šplhat po stromech. Pohrával jsem si s myšlenkou skočit dolů a přistát jí na hřbetě, čímž bych jí ale dost možná zlomil páteř, kdybych přistál špatně a mohl bych si i sám ublížit. Bylo zvláštní, že necítila mrtvolu, které byla jen kousek od ní. zavrhl jsem možnost se skokem dolů a místo toho tiše slezl po kmeni a dostal se jí za záda. Pečlivě jsem se upravil, olízl si čenich, pro jistotu, kdyby na něm ještě zůstala nějaká krev a nasadil svůj nejlepší výraz hodného strýčka Scara. "Ahoj, jak se jmenuješ?" zeptal jsem se vlčice s úsměvem. ha, povedlo se mi nevyjít ze cviku, v tuhle chvíli by si mě nikdo nespletl s temným vlkem, byl jsem dokonalý příklad sviťácké nevinnosti. Tak se předveď, zákusku, copak pro mě máš? Budeme si hrát?