Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Naše chování ke Kurážné se opravdu převrátilo o sto osmdesát stupňů. Ani sebou necukla, když jsem jí udělal jizvu. To mi jen potvrdilo, že opravdu patří k nám. Pravá Chaosanka. "Mějte se," rozloučil jsem se ještě jednou, tentokrát s oběma. Jen ať jdou páchat Chaos, já na to stačím i sám a po skupinách budeme zároveň na několika místech.
jakmile zmizeli, rozhlédl jsem se po okolí. Usměvavá s Černým nás nedohnali, nebyli nikde v dohledu, i když byli poměrně blízku. Seskočil jsem k mrtvé a zakousl se do ní. Maso jak maso, kdo ví, proč kvůli tomuhle někteří tam vyšilují. Zřejmě neví, co je dobré. Byla by škoda plýtvat žrádlem a nechat ji tu shnít. Celého vlka samozřejmě nesežeru, ani kdybych měl opravdu obrovský hlad, ale třeba jí vezme zavděk nějaký jiný masožravec. S plným žaludkem jsem se vrátil ke stromu, na který jsem šplhal předtím. Nejsem kočka, abych vylezl na kterýkoli, ale tenhle měl i nižší větve a vyl trochu nakloněný. Usadil jsem se na jedné z těch širších a pohodlně se tam rozvalil. Není kam spěchat, můžu si klidně chvilku schrupnout.

Všiml jsem si, že Kurážné slzí oči, ale tentokrát jsme to nebral jako projev slabosti, protože dokázala, že na to má. Má na to zabít. V mých očích opravdu stoupla. ještě před nějakou dobou bych se vysmál komukoli, kdo by mi řekl, že si jí budu někdy vážit a že mě něčím ohromí. teď jsme ji považoval za sobě rovnou. No, skoro, nebudeme přehánět. Nikdo se nezmění lusknutím prstu a stejně tak nikdo naprosto nepřevrátí svůj názor na jiného. Ale měla dobrý náběh, což prozatím stačilo.
Podíval jsem se ještě jednou po mrtvé a v duchu střádal plány, že bych si ukořistil trochu té teplé krve, než vychladne. Samozřejmě se svolením Kurážné. Ale k tomu až za chvíli, teď tu bylo něco důležitějšího. "Výborně," řekl jsem, "stůj klidně. Když sebou cukneš, pokazíš to." Sklonil jsem se k jejím zadním nohám, doslova jí strčil hlavu pod břicho, protože byla celkem malá a já potřeboval vidět, co dělám. nebyla to zrovna důstojná póza ani pro jednoho z nás, ale chvíli se to snese. Přiložil jsme jí jeden ze svých ostrých drápů na nohu a hezky jí tam vyřízl ránu dost hlubokou, aby se z ní udělala jizva, ale ne moc hlubokou, aby za ní nekapala krev. Tedy ne příliš dlouho, chvilku zřejmě kapat bude. pak jsem se opět narovnal. "Teď jsi plnohodnotná členka, rozsévej chaos se zapálením a kuráží tobě vlastní," zazubil jsem se na ni.

byl jsem opravdu zvědavý, jak si Ayshi poradí a protože já neměl výhodu křídel, vydal jsem se za nimi jiným, snazším způsobem. Klasicky po zemi. V plížení jsme měl praxi, stačilo kontrolovat vítr. Šedá byla stejně příliš nepozorná, než aby si mě všimla. Až když zastavily, rozhodl jsem se, že bych potřeboval na situaci lepší výhled. Čas použít drápy a roky zkušeností. Trvalo jen okamžik najít vhodný strom a jako divný leopard jsem se vyškrábal po jeho kůře do koruny, odkud jsme měl úžasný výhled. Ayshi zatím moc dojem neudělala, Angel jí musel pořád s něčím pomáhat a i když jsme sotva dokázal identifikovat polovinu toho, co dělal, strhával jsme jí za to pomyslné body. nemůžeme ji vodit za tlapičku jako nějakou malou princeznu. princezny Chaos nevede, kdo je princezna, skončí jako zákusek.
pak se ale věci obrátily. Dole se začalo dít něco opravdu zábavného. natahoval jsem krk, abych přes prach viděl, až jsem málem spadl ze své větve. pak boj ustal a já nad výsledkem udiveně hvízdl. Ayshi rozhodně předčila očekávání. ladně jsem seskočil ze stromu a vydal se za ní. Chladnoucí tělo mrtvé přitahovalo můj pohled jako magnet. Horká krev k sobě lákala, vábila mě svou vůní. Olízl jsem sliny, než mi začnou kapat z tlamy a silou odtrhl pohled. Usmál jsem se na Ayshi... ne, na Kurážnou. tentokrát můj úsměv nebyl posměšný, blahosklonný, ani příliš zubatý, byl upřímný. "Vítej ve Společenstvu Chaosu, Kurážná, zasloužila sis své místo." rychle jsem kývl na Angela, "jasně, není problém." Pak už jsem věnoval všechnu svou pozornost nejnovější člence. "Jsi připravená na poslední krok k plnohodnotnému členství?"

Vyhodit ji můžeme vždycky, když se neosvědčí, ne? Jen ať to zkusí, třeba ještě dokáže překvapit, pomyslel jsem si a doufal, že Letec odpověď na své myšlenky uslyšel. Nahlas jsem zatím nic neříkal, jen na vlčici upřeně zíral jako na kus šťavnatého masa, abych ji trochu pozlobil. "Mohla by třeba..." Nastražil jsem uši a zlomyslně se usmál, když i ke mně dolehly kroky neznámé vlčice. "Ale, ale, jako na zavolanou, myslíš na to, co já, Letče?" Jo, myslel přesně na to samé, protože než jsme to stačil doříct, už Ayshi posílal za příchozí.
"Hodně štěstí, holka," zamumlal jsem směrem k Ayshi a pak už ji jen pozoroval. Jo, já taky. nešla na to špatně, jen možná až moc zpříma, protože se za vlčicí začala plížit jako za nějakou srnou. To bylo daleko podezřelejší, protože to záměr odhalovalo hned, než kdyby se k ní prostě vydala normálně. Ale její věc. Ať se snaží jak umí, já jí radit nebudu.

Podíval jsem se Angelovi do tváře a natočil hlavu na stranu. Uvažoval o tom samém, o čem před chvílí já, na to bych vsadil tlapu. Rozhlédl jsem se po ostatních. No nevím, mně jsme moc jako rodina, tedy rodina v pravém slova smyslu, nepřipadali. Ale možné měla problémy se zrakem, pár věcí už na to ukazovalo. To by jako Usměvavá byla matka Černého a já s Angelem... co? Jeden z nás by byl jeho otec a ten druhý strýček? To je zvrácené. "Přezdívku může mít každý, pravda, ale tohle je odznak pro vlky z našeho Společenstva a tu si musíš získat. Ale nejdřív bys k nám musela patřit, samozřejmě." Chtěla ukázat co v ní je, tak teď měla možnost. nebyl bych zrovna proti, kdyby se k nám chtěla přidat, mohlo by to bát nakonec docela zajímavé.
Zazubil jsem se na letce, když se posadil vedle mě. "Máš pravdu. taky si to nemyslím. je taková slaboučká a naivní. neměli bychom ji přecejen radši rovnou sežrat?" Abych slovům dodal důraz, mlsně jsem se olízl. Vlčí maso bylo docela dobrůtka, rád bych si nějaké dal. Ani jedna možnost by nebyla špatná.

Posadil jsem se a díval se na vlčici u svých nohou, "kdyby patřila k nám, rozhodně bychom jí neříkali Naivka. Víš jak byto vypadalo? 'Ahoj, já jsem Milost, Tohle je Letec, tamto Černý a Usměvavá a zde nás nejnovější člen, naivka. jsme hrozivé společenstvo Chaosu, připrav se na svou smrt! Naivko? Co to vyvádíš? ne, ty se s ním nemáš kamarádit!'" Pro tuhle demonstraci jsem použil svůj nejlepší hlas zlého strýčka Scara. "Uznej, bratře, že to by nefungovalo." zatraceně, čím víc o tom mluvil, tím víc jsem si tu malou chudinku začínal představovat jako našeho člena. To bylo naivní. Neměl bych si třeba změnit přezdívku? Něco jako Scar první, Nerozhodný.
"To je všechno, co potřebuješ vědět," odpověděl jsem jí a udělil jí tvrdý štulec tlapou do žeber. Ona a jedna z nás? To je blbost. I vlčata mají víc rozumu. I můj bratr měl víc rozumu a stejně jsem ho zabil snadno jako mouchu. "Samozřejmě, že máme spolek, hlupačko, myslíš, že jsme si spolu vyrazili jen tak pro zábavu?" V duchu jsem si udělal poznámku, abych si trochu nacvičil hrozivější hlas a vyhrožování ostatním. Z toho samého hodného strýčka Scara jsem v tomhle měl hrozné mezery. Až budu mít někdy volné odpoledne...
Když se maličká zeptala, co si myslím o Kurážné, sklonil jsem k ní hlavu a věnoval jí další blahosklonný úsměv, "Letec má pravdu, sedělo by to k tobě. Směla, že nejsi jedna z nás, ne?" Ta by u nás dlouho nepřežila, při první příležitosti by se vrhla do něčeho hloupého. Bylo s podivem, že přežila tak dlouho. Mimo to jsem docela pochyboval o její věrnosti, pokud si tedy za tu chvilku nestihla vypracovat pořádný Stockholmský syndrom. byla by ale legrace přijmout ji, jen abychom viděli, jak se v tom plácá a znemožňuje se. Jen to nebyla zrovna pověst, kterou bych pro naše Společenstvo chtěl. 'Pozor na Chaosany, je to takový banda mamlasů, co si hraje na drsňáky, ale ve skutečnosti jsou neškodní, jen jim všem trochu hrabe.' Je, ještě to tak.

Angelovu reakci na její pošťuchování jsem tedy vůbec nečekal. Ono se ho to snad dotklo! Rychle jsem se klidil z cesty, abych ještě nedostal vlčicí po hlavě. byla sice měkoučká, ale kdyby do mě rozhoupaná narazila, neustál bych to. radši budu jen koukat, co to Letec vyvádí. A že bylo na co se dívat.
Letcova past držela přesně tak, jak jsem čekal. Vážně odvedl dobrou práci. Ten vlk se vyzná. Byl jsem rád, že je na mé straně a můžu ho nazývat svým bratrem ve zbrani. Široce jsem se na Ayshi zazubil, když žuchla přímo přede mne, "Musím být vážně úžasný, když mi vlčice padají k nohám." teď si bude hrát strýček Milost. To si pište, že bude. "A protože jsme tak úžasný," můj úsměv se rozšířil a ukázal daleko víc zubů, než by upřímný úsměv měl, "Naučím tě, jak správně škemrat." Vážně, ta vlčice se chovala divně. teď nás začne vychvalovat? jestli to byla její taktika, jak přežít, tak má holka dost smůlu, já na lichotky nikdy moc nebyl, ačkoli Letec byl asi jiný.
"Nepraštila se do hlavy, Letče? Mluví tak nějak... rozbitě." No prosím, žádný strach. Buď byla tak vyděšená, že nedokázala normálně myslet, nebo byla naprosto vyšinutá. Oplácel jsme jí pohled a zvažoval, jestli ji chci roztrhat na kusy a následně sežrat, nebo jestli si s ní popovídám. byl jsem celkem zvědavý, jaká moudra z ní ještě vypadnou. byla legrační. Sežrat ji pak můžu kdykoli. "No, proč bych ti to nemohl říct? tady Letec, to je snad jasné, ne? Umí lítat," odpověděl jsme blahosklonně, "já už jsme ti své jméno vysvětloval, Černý je Černý, protože je černý, jasné jak facka a jestli ti unikly úsměvy Usměvavé, tak ti ta očka snad ani vydloubávat nemusíme, protože jsi slepá i bez nich. Ještě nějaké dotazy?" A pak že strýček Scar není samaritán. Hezky jí všechno vysvětlí, aby umírala s dobrým pocitem, že přišla na kloub pár záhadám.

V takovéhle situaci vtipkovat? Ta vážně postrádala mozek. Uchechtl jsem se Angelově poznámce o škemrání. "Jo, myslím, že přesně tak to myslela, protože nevidím jiný důvod, proč bychom měli škemrat my." Ani sebou necukla. Chlupy jsem rychle zas vyplivl, kdo ví, kde se její ocas válel, ještě z toho něco chytnu. "O nosnost se neboj, nejsi zas tak vysoko, aby to tady Letce muselo trápit. Navíc by spadl pěkně do měkkého, přímo na tebe." Stál jsem dost daleko, aby nehrozilo, že spadne na mě, ale to ona zřejmě ze svého úhlu neviděla. "Neboj, to se naučíš. Chvilku tě budeme okusovat a pak ti to půjde samo." Angel měl recht, její snahy byly až roztomile naivní a musel jsem říct, že kuráže měla vážně na rozdávání. A nebo postrádala mozek, jak už jsem si myslel předtím. zapadla by k nám, jen kdyby měla trochu úcty a možná projevila zájem. Noví členové by se hodili a ačkoli neměla všechny kvality, které bychom od ní potřebovali, nemohli jsme si zas tak vybírat. Však ona by se to už naučila.
"Oh, začni kdekoli chceš. Tolik možností, skoro škoda vybírat," napodobil jsem Angelův tón a přesunul se tak, aby na mě viděla. za což jsem ovšem schytal plivanec přímo na čenich. Setřel jsem její sliny packou. "Jo, nejsi bezmocná, můžeš na mě plivnout. Už se celý třesu strachy." Vážně, co tím jako chce dokázat? Uflusat mě k smrti? Copak si myslí, že jsou její sliny žíravina? "Máš pravdu, je roztomilá. Jak nám rozkazuje! Vlčátko cení zoubky a myslí si, jak je nebezpečné." Byla sladká, samou láskou bych ji sežral. Důraz na 'sežral'. Neunikla mi její snaha, ale věděl jsem, že i kdyby se jí podařilo uvolnit se z té pasti, jako že se jí to nepovede, protože by lijány, které ji držely, musela překousat, proti nám dvěma by moc nezmohla. Angel by ji prostě mohl zavěsit znova. jestli vážně uteče, už se s ní párat nebudu a skoncuju to s ní.

1.
Přístup Usměvavé se mi líbil a tak jsem jí to dal najevo spikleneckým úsměvem, plným pěkně krvavých zubů. Konečně to byla zábava na mé úrovni, ačkoli moji druhové se zatím trochu zdráhali se pořádně zakousnout. Však ono to taky přijde. Nebyli jsme druhové jen tak pro nic za nic. "Kdo tvrdí, že střeva venku nemůžou přijít taky? Máme spoustu možností a čas si s ní pořádně pohrát." Angel taky nebyl proti. Rozprsklotina. Hm, to k ní sedělo daleko víc, než Ayshi. Pak by mohla posloužit i jako lehká svačinka, až s ní skončíme. Záleží jak daleko budou ostatní ochotní zajít.
I Černý už se začínal pěkně chytat, ačkoli mi nepřišlo vhodné pochválit ho jen proto, že konečně řekl něco, co nám nekazilo pověst. "Neboj, pak ti ji sundáme. zatím si nabídni z toho, co je dostupné," navrhl jsem mu vesele, asi jako kdybych mu nabízel srnku k večeři. No, nebyl to zas takový rozdíl. Slízl jsem krev z tlapky naší oběti. Hmm, lahodně sladká, příjemně železitá, s odstínem čehosi temného a lákavého, co bylo tak typické pro vlčí krev. Povídejte si co chcete, kanibalismus je fajn.
"Taky bych nebyl proti nějakému škemrání. Nebo ti mám dát důvod? třeba ti tu tlapu urvat celou, hm? To by bylo fajn, ne?" Byl jsem víc než ochotný to opravdu udělat. něco jsem jí ovšem musel nechat, když jsem se do ní zahryzl, sice sebou trhla, ale ani nepípla. Nebude to zas taková slabotinka, mohla by i chvíli vydržet, když se do ní pořádně pustíme. A podle jejích slov se ještě ani úplně nevzdala, jen mě udivovalo, že se pořád chovala, jako by postrádala mozek. "Neboj, to přijde. Alespoň to bude větší zábava." Jo, tu tlapku jí urvu. "A to jako proč? Všimla jsi si, že to my týráme tebe a ne ty nás?" K čertu s plánem, ta už oči vydloubnout nepotřebuje, ta už slepá je.
Pomalu jsem ji obešel a zastavil se za ní tak, aby na mě nedosáhla, kdyby se rozhodla kopat, a zároveň mě neviděla. Chňapl jsme jí po ocase a vyškubl jí pořádný chuchvalec chlupů.

Tak jsem si říkal, jestli jsem to tou vyděšenou reakcí trochu nepřehnal, protože ostatní se rádoby zachránci Angelovi postavili a hájili si svou kořist. No co, tak budu působit jako srab, stejně je to jen představení. Svým ústupem jsem ale Letci umožnil, aby vlčici zvedl a odletěl s ní a s hrdostí jsem musel přiznat, že tentokrát se Černý tak docela neztrapnil. Možná to bylo štěstí, možná se konečně začínal trochu učit.
Jako bych předstíral, že mě odvaha mých druhů povzbudila, vycenil jsem zuby a o krok se k Angelovi přiblížil. "Jo, je naše, ty zloději. najdi si nějakou svoji." Ale to už Ayshi vstávala a Angel ji naprosto ukázkově ukradl. Prý nádherná, pf, tak to byl vtip století! Rozběhl jsem se za ním, jak se vzdaloval od země. Částečně pro efekt, částečně proto, abych viděl, kde přistanou a kde tedy budeme moct pokračovat s hraním. "Hej, vrať nám ji, ty jeden zloději!" zavolal jsem ještě, aby to slyšela a pak konečně odhodil roli, protože zmizeli za stromy. tehdy jsem si dovolil se konečně spokojeně ušklíbnout. Tohle začínalo být lepší a lepší. Ta vlčice si pak už dá sakra dobrý pozor, komu bude věřit. Letec je génius.
Nastražil jsem uši, když zavyl a vydal se po zvuku. Brzy jsem zaslechl velmi uspokojivé praskání větví, jak tak vlčice jako zralá hruška spadla z oblohy a zamotala se do lián. V klidu, protože už nebylo kam spěchat, jsem k ní došel. "Co? Snad jsi nečekala, že tě opravdu osvobodí?" Ta chudinka vypadala strachem naprosto paralyzovaná. Nic neříkala, ani se nehnula. Ta tedy moc nevydrží. Uvidíme, jestli bude alespoň hezky křičet. "Oči si už zamluvil Černý, ale jinak myslím, že si s ní můžeme dělat cokoli chceme. Jen bych ji nezabíjel, bude legrace sledovat, jak se z toho, co jí provedeme, pak bude snažit vzpamatovat," odpověděl jsem Letcovi s úšklebkem a pak bez dalšího vykecávání přistoupil k vlčici a hladově jí olízl pravou přední nohu. Tohle si vážně užiju. Vzápětí jsem otevřel tlamu a prudce se jí do tlapy zahryzl až pod mými zuby praskla nějaká kostička a mou tlamu zaplavila lahodná vlčí krev. Vlčí krev stejně chutná nejsladčeji.

Jak jsme si tu tak seděl na svém novém měkkém křesílku a poslouchal ostatní, napadlo mě, co za skupinku to jsme. jeden něco řekl a druhý to vzápětí popřel. popravdě, moje křesílko to dělalo taky. Že bychom každý mluvili jiným jazykem? Asi těžko. Ale smutné bylo, že jsme zatím opravdu jen mluvili, tedy až na facku od Černého. Ten mladej byl zatím nejiniciativnější, ale ani tak na těle vlčice ještě nebyly žádné pořádné stopy na důkaz toho, že se potkala s Chaosem. Tohle nám na reputaci vážně nepřidá.
Usměvavá přenechala očičko Černému. Proč ne? přihlížet utrpení je skoro stejně dobré jako ho působit. "Hlavně už si nějaké vyber a do toho, tahle asi moc lovit neumí, je pěkně kostnatá a mě přestává bavit tu sedět a koukat, než se vy dva rozhodnete," poznamenal jsem jen tak mimochodem. Možná bych si mohl ukrátit dlouhou chvíli taky trochou toho mučení, smůla, že bych ale dosáhl leda tak na hlavu.
Mou pozornost upoutalo zapleskání křídel, když se tu objevil nějaký cizí vlk... cizí? přimhouřil jsem oči. Letec se zřejmě povaloval moc dlouho na sluníčku a znaky na srsti mu trochu vyšisovaly, nehledě na to, že notně opelichal, ale rozhodně to byl on. Co to jako vyvádí? Plán? Hodný a zlý vlk? No fajn, snad to bude zábava.
"Hele, hleď si svýho, kámo, do tohohle se připlést nechceš!" zavrčel jsem na něj, jako by to opravdu byl nějaký cizinec, ale velice pečlivě jsem upravil svůj postoj. Trochu se přikrčil a tak, abych prostě celým tělem naznačoval přesný opak mých slov, tedy že mám z toho svalnatého vlka respekt. Samozřejmě, že to byla bouda, letce jsme sice respektoval, ale důvěřoval jsem mu, byl to můj druh ve zbrani. Jakmile se k ní a taky ke mně přiblížil, bázlivě jsem uskočil stranou a přitiskl uši k hlavě. byl jsem na jeho plán zvědavý, očička můžeme vydrápnout i pak. "Hele, my jen tak laškovali, to nic!" Ano, Pan Milost se bojí pana okřídleného, sežer to i s navijákem, pohovko.

Kam jsem se to zas dostal? Co za vlka to nazývám bratrem? Černý nám teď opravdu nedělal dobrou reputaci, v očích té drzé jsme teď museli vypadat jako nějaký spolek pomatených psychopatů. To jsme tu vážně jediný, kdo má trochu rozum? Nic proti Usměvavá, způsob, jakým byla ona vyšinutá se mi líbil a co teprve její rozpočítávání oček? vesele jsem se na ni usmál, čímž jsem dokonale zakryl všechny ty negativní emoce ohledně Černého. To štěně by mělo být rádo, že má přezdívku, alespoň nedělá ostudu vlastnímu jménu. "Klidně si dej načas, zlatíčko, vyber si očko, které se ti líbí. Nikam nespěcháme, jsou jen tvoje." Hlas jako kdybych mluvil k vlčeti, vybírajícímu si cukrátka. Ale nedíval jsem se na Usměvavou, sledoval jsem Ayshi a úsměv se mi rychle změnil na tem správný, na úsměv mučitele, který si svou práci náramně užívá. Taky že jo. To já vždy.
Černý alespoň trochu pochopil význam mých slov. Učil se sice pomalu, stále tu ale nějaké pokroky byly, takže bylo předčasné označit ho za ztracený případ. jeho otázka vyzněla dost hloupě, ale kdo jsem, abych nepřijal to málo, co nabízel. Asi potřeboval i trochu povzbudit, "hele, oko už si zamluvila tady Usměvavá, takže se dohodni s ní. Nebo si můžeš vymyslet něco vlastního, třeba uhryznout ucho, zmrzačit tlapku... možností je spousta, stačí si vybrat." a dokonce se mi povedl i ten správný rodičovský hlas... ehm, tedy hlas hodného Strýčka Scara, samozřejmě. "A sváča má pravdu, popisuješ slimáka, zebra je kůň... proč já se vůbec snažím." Ať si klidně myslí, že je to slimák, byl o tom celkem přesvědčený a opravdu jsem měl zajímavější věci na práci, než se s ním dohadovat. na Ayshina slova o vlčatech jsme jí přejel ostrým drápem po krku a zanechal na něm mělkou ránu. "Udělat si vlčata? Nejsem proti, když jsi se tak hezky nabídla." usmál jsem se na ni. Když něco takového vysloví, měla by čekat odpověď. Neplánoval jsme to zrealizovat, samozřejmě, ačkoli by to byla zajímavá tečka, až ji necháme jednookou a téměř umučenou běžet, pardon, odplazit se. Možná kdyby měl Černý zájem, mohl by on. "Milost se mi líbí víc. Možná jsme mocný, ale tamto vystihuje lépe mou podstatu. Mohl bych ti to ukázat, třeba budeš křičet stejně pěkně, jako ta předchozí, která měla tu čest mě poznat. Pověz mi, kterou svou nožku máš nejradši?" Mocný. hah, pěkné, ale moc okaté. A takové nenápadité. líbilo se mi jméno, které mělo skrytý význam. Milost. Pod tím si většina vlků nejdřív vybaví, že jsem opravdu ten, který má slitování. To by byl dobrý vtip, abych pravdu řekl.

Ke Scarovi, prosím :)

PŘIDÁNO

1. Scar

2. přidá se k Cintovi, Felimu a Shay, Erro se pak hlásila na jednu z jeho oveček

3. Drobná změna znaků na hlavě a samozřejmě nemá Chaosovou jizvu

4. Scar vyrůstal jako obyčejné vlče. Nikdy neměl potřebu kohokoli mučit nebo vraždit a pak se mu jednoho dne zdál sen, že si ho jistý bůh zvolil za svého proroka. Od té doby se rozhodl šířit víru a stal se z něj opravdový světec, který se snaží vést mladé vlky na cestě životem a udělat z nich vlky lepší. Je to moudrý a milý vlk s téměř nekonečnou trpělivostí. Veškeré násilí je mu cizí. Říká si zásadně Aescar, zkrácenou verzi svého jména nepoužívá.

5. Asi nic, podrobnosti Scarova náboženství se pak budou vymýšlet a probírat za pochodu s ostatními. Mám celkem jasnou představu, jak by mělo vypadat, ale bude potřeba to trochu přizpůsobit počtu vlků, který se k němu budou chtít přidat.

Návrhy usměvavé se mi zamlouvaly, ta vlčice měla vážně fantazii, to se jí muselo nechat. "Co takhle oboje?" Nadhodil jsem, "ale oslepíme ji jen na jedno oko, aby pak svou zjizvenou tvářičku mohla vidět. Které, levé nebo pravé?" Tohle už nám nikdo nepokazí. Vlčice odsud možná odejde živá, ale rozhodně nedopadne dobře. Zničit někomu život a pak se dívat, jak trpí, bylo taky super, navíc by mohla pomoct utvoření naší pověsti. A já si budu moct trochu nacvičit to, co plánuju pro Felicia. Na Ayshinu poznámku, že mi páchne z tlamy, jsem jí sundal jednu tlapu z krku, ale ne proto, že bych změnil názor, je proto, abych jí s ní mohl přetáhnout po čenichu, až jí čelisti cvakly o sebe. "Bacha na tlamu, mohla bys o ni přijít." Upozornil jsme ji chladně. Opravdu nebyla v pozici, aby mohla kohokoli z nás urážet nebo si z něčeho dělat legraci.
To už Černý začal cosi vykládat a zřejmě to mělo znít děsivě a drsně, ale... neznělo. Dělal ze sebe pitomce přímo před naší obětí. Vrhl jsem na něj pohled typu: 'nemůžu uvěřit tomu, jaký nesmysl jsi to právě vypustil z tlamy.' "Co to blábolíš o černé?" Zeptal jsem se. Tak takhle svému jménu čest neudělá. Čas na první lekci. "Hele, mladej, lepší než slova jsou činy. Když chceš nečeho dosáhnout, neztrácej čas dlouhými proslovy, nejdřív ukaž svůj záměr. Mluví zbabělci, co se nakonec většinou k ničemu nemají. Když jí chceš dokázat, že jsi drsňák, uhryzni jí třeba nohu. nebo ucho, pokud nerad chroupeš kosti, prostě musíš nejdřív dokázat, že se nebojíš svá slova i splnit." Copak já umím učit mládež? Nikdy jsme to nedělal... ale času máme dost a měl tu i hezký zkušební objekt. Neuškodí, když si hryzne. "Oh, plazit se bude, to ano." Uchecchtl jsem se, "Nějak se odsud bude muset dostat, až s ní skončíme. Pokud tedy přežije." jako jaký slimák? Kdo tu mluvil o slimácích? "Ale tady hračka má pravdu, zebry se moc neplazí... viděl jsi někdy zebru?" Možná tohle byl ten problém... "koně snad jo, takže zebra je takový velký kůň, který má černé a bílé pruhy. Býložravec, ani zuby to nemá a je to neuvěřitelně hloupé. navíc je to kořist. říká ti to něco?" Potřebuje trochu vzdělání, aby nekazil pověst naší společosti. Já zebry už potkal a nazvat vlka zebrou byla ukážka. Žraly trávu a byly kořist, gah.