Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nehledě na to, co Usměvavá říkala, a musel jsem uznat, že má pravdu, mě to žralo. Škoda kořisti, i se slabými by byla legrace. Mohli bychom je mučit a poslouchat jejich křik. Mohli bychom jim ukousat tlapy a sledovat, jak se zoufale snaží odplazit pryč... ta představa mi vyvolala zasněný úsměv na tváři. Ale to se nekoná, protože jsme zatím totálně nesehraní a tenhle mladej bude potřebovat nějaký ten výcvik, co se intrik týče.
Ovšem když se před cizinkou začali dohadovat o mém jménu, moc dobrým dojmem to nepůsobilo. Oba ty návrhy měly něco do sebe. A i něco proti. zabiják bylo moc okaté, když k někomu přijdu a se svým milým, strýčkovským úsměvem řeknu:" Ahoj, já jsem Zabiják, budeme si hrát?" ta věta najednou dostane zcela jiný význam. Kazilo by to dojem, který jsme si tak pracně vytvořil. Ale Milost, já nikomu žádnou milost nedával. Nebyla to ta pointa...? Bod pro Usměvavou.
Následné vystoupení Černého se ale dalo rovnou oznámkovat jedničkou. jestli to opravdu hrál, nebo ne, to mi bylo celkem fuk. Oba taky přebrali mou taktiku. Když mě ta potvora nazvala Zebrou, měl jsme co dělat,a bych si úsměv na tváři udržel. Konec her, tahle zemře. Ani netušila, že jí právě odtikávají poslední minuty. S úsměvem jsem se k ní o pár kroků přiblížil. "Tady Usměvavá má pravdu, jmenuju se Milost." Skočil jsem na ni a srazil ji k zemi. Z nuly na sto během vteřiny, zalehl jsme ji svou vahou a sklonil se až k ní, s drápy přitisknutými na její krk. Po přátelském úsměvu nezůstalo na mé tváři ani památky, ukázal jsme jí toho pravého Scara, kterým jsme byl vždycky a vycenil na ni zuby. "A moc rád ti vysvětlím proč." Zavrčel jsem temně, s příslibem násilí. "Protože přesně budou křičet vlci, kteří mi stojí v cestě!" Zabít teď, nebo až později, toť otázka! nebyl to můj styl, být takhle v první linii, už jse vlka nechal chytit se do pasti, roztrhat medvědem, otrávil jsme ho, jednomu pomohl, aby na něj spadl strom, ale zavraždit někoho takhle, to bylo něco nového. Mohlo by se mi to začít líbit. Škoda, že jsem tu teď nebyl sám. "Ale tady moji společníci, by tě zřejmě zatím nechtěli vidět mrtvou, což je tvé jediné štěstí. Avšak radím ti, nepokoušej osud. Jméno zabiják mě vystihuje stejně dobře." No, pustit jsme ji nehodlal. byla celkem měkkoučká a pohodlná, navíc to pro ni rozhodně nemohlo být pohodlné, mám pěkně ostré drápy a jsem vzrostlý vlčí samec se spoustou svalů. zabít, či nezabít, to je oč tu běží... poprava se zatím odkládá. "Takže co s ní uděláme, bando?" Zeptal jsem se vesele. maska hodného strýčka Scara v mžiku nasazena zpět. Možná by byla důvěryhodnější, kdybych při tom netiskl vlčici drápy na krk a nedusil ji, ale nic není dokonalé.

Otočil jsem se na Usměvavou. "To tedy rozhodně ne. Vždyť ani neutíkali, prostě se sebrali a odpochodovali pryč." Tohle by nám dost zkazilo pověst, ještě štěstí, že jsme zatím žádnou neměli. "Mimo to Letec někam zmizel. měli bychom se do příště polepšit a víc se snažit, ne uprostřed omdlít, jako tady někdo." S posledními slovy jsem se otočil na Černého. "Ale zas oceňuju, že jsi se nepozvracel, i když omdlít není o moc lepší. Co budeš dělat, až někoho vykucháme? Střeva, vytažená z vlka, páchnou snad ještě daleko víc, máš na to žaludek, mladej?" přitiskl jsem uši k hlavě a oklepal se, když znečistil můj úchvatný kožich hleny. "Hej! Tlapku před tlamu, když kýcháš!" Jeho reakce na hořící ocas byla komická. teď jsme to mohl považovat za takovou malou pomstu za špinavý kožich. Otřel jsem se do sněhu.
"Zasloužil sis to, alfy Chaosu neomdlévají, když cítí něco smradlavého." V tomhle mu budu ráchat čenich ještě hodně dlouho. ten mladý potřeboval trochu vycvičit. Já byl vrah už od útlého věku, on takové štěstí zjevně neměl. "Letec se od nás trhnul a šel si pracovat na vlastním projektu. Zřejmě letěl něco prozkoumat." Odpověděl jsme mu. ta pokažená akce mě štvala. A jako na zavolanou se tu objevila cizí vlčice, která se představila přesně tím naivním způsobem, který používají nudní, hodní vlčci. Oběť se nám naservírovala přímo pod čenich, navíc byla sama. Tu snad zvládneme, ne? "No ahoj." Věnoval jsme jí svůj nejlepší úsměv hodného strýčka Scara, přesně ten milý a přátelský, který jsme uměl naprosto skvěle a důvěryhodně. Jméno. A sakra, vždyť já si ještě žádné nevybral! nehodlal jsme se nějaké cizince představovat svým pravým jménem, to by kazilo dojem. Podíval jsem se po svých společnících.

Tuhle misi jsem mohl rovnou odpískat jako neúspěšnou. nejdřív se vypařil Angel, pak naše oběti, ani nemluvě o tom, že Černý mi tu v půlce omdlel.Ten tedy vážně nic nevydržel. jako jo, puch, který se linul z flekáče byl příšerný, ale tohle byla jedna z hrdých alf Chaosu, sakra! ten se má ještě hodně co učit. Tuhle měkkotu z něj vyženeme, kazil by nám jméno. Plácl jsem ho tlapkou po čenichu. "Hej, mladej, vstávat. Spát můžeš v noci." A ještě ho budu budit jako nějakou slečinku. je chlap, použiju něco, co ho probere spolehlivě. Zapálil jsme mu chlupy na špičce ocase. Dával jsem si samozřejmě pozor, abych ho doopravdy nepopálil. Pořád to byl můj bratr ve zbrani, i když je to taková padavka. Bratrům se neubližuje. I když... dobře, bratrům, které jsem si za bratry z vlastní vůle vybral, se neubližuje. Ubližovat mým opravdovým bratrům bylo vlastně svým způsobem zábavné.
Černý se konečně začal probírat. V ten okamžik jsem radši odstoupil dál a jen ho pozoroval. Bylo legrační, jak se pokouší vyhrabat ze sněhu. "Dobré ráno, Šípková Růženko, jakpak jsme se vyspinkali?" Zeptal jsem se posměšně. No fakt? Spal pěkně dlouho, když zapadal takovou vrstvou sněhu. Jen aby z toho nenastydl, chudáček malý. ta dnešní mládež vážně nic nevydrží, to já v jeho věku... co jsme vůbec v jeho věku dělal? Snažil se vybojovat si pozici Gammy ve smečce? Možná, nebyl jsem si jistý, kolik mu to vlastně je.

Podíval jsem se na Angela s uznáním. Páni, krátký let a zjistil toho zatraceně hodně. byl vážně dobrý, byl jsem rád, že je na mé straně. "To zní jako lehká kořist. takový příjemná rozcvička." Odpověděl jsem. Zdálo se, že ostatní tenhle můj názor sdílí. Zatím jsme zůstali nezpozorováni kus od té trojičky a čekali. Dával jsem si pozor, abych nemluvil tak nahlas, aby mě slyšeli, ale ti tři si s tím očividně hlavu nedělali a my je mohli slyšet celkem dobře. "Klidně zatím Scar. A nebo si něco vymysli, než se přijde na nějakou příhodnou přezdívku." Odpověděl jsem Černému. Ten se pak rovnou vrhl mezi ty tři. Nebyl to tak špatný nápad, vzhledem k tomu, že jsme je vyhodnotili jako neškodné, pokud budeme trošku opatrní. "No, provokace očividně moc nezabírají. Možná kdyby zkusil urazit tu bílou...?" Druhý vlk, ten v divné zelené věci, vypadal vůči ní velmi ochranářsky. Vlci spíš reagovali na urážky mířené na ty, které měli rádi, než na ně samé. "Kdyby ho napadli, můžeme to vydávat za obranu a vrhnout se mu na pomoc. A třeba omylem někoho zavraždit, co ty na to? Nebo můžeš jít klidně za ním a dělat, co umíš. Čím větší zmatek, tím líp." Byl jsem docela zvědavý, jak by si Usměvavá vedla takhle v akci.
Zdálo se, že si trojička zatím myslela, že je Černý sám. my tři byli dobře schovaní. "A pokud urážky nezaberou, vždycky tam můžeme vlítnout, ne?" Moc by se mi líbilo, kdybychom zničili vztah té bílé a toho zrzka, o kterém se Angel zmínil. Byla by to legrace.

---> Long

Když měli všichni svou jizvu, vyrazili jsme společně na první misi. Angel to vzal oblohou jako letecká podpora. udivovalo mě, kolik peří po něm zůstalo. Naše letecká podpora nějak pelichá. Bylo to legrační, ale doufal jsem, že nevypelichá docela. Přecejen to teď byl můj bratr ve zbrani a mít sebou okřídlence se vždycky hodilo. Nakrčil jsem nos nad pachem, který se linul z jednoho z našich obětních beránků. "Tomu vlkovi by někdo měl ukončit trápení, vždyť hnije zaživa." Ucedil jsem směrem k Dereckovi. Znělo by to docela soucitně, kdybych neměl na tváři stále ten hrozivý, vražedný úšklebek. Bylo by mi potěšením jeho trápení ukončit. Když si s ním nejdřív pořádně pohraju. Podvědomě jsem věděl, kde je Avanté a tak když jsme se dostali na doslech k těm vlkům, tiše jako správný lovec jsem se přesunul na pozici kus od ní a připravil se. No, možná jsme se měli dohodnout na nějakém plánu. Oni nebyli kořist, nemínili jsme je lovit. Byly to hračky a s těmi se hraje, nečíhá se na ně v křoví. Vítr byl na mé straně a můj pach tak mohl zůstat nezpozorován. Otázkou ale bylo, co budeme dělat dál. nejdřív to chtělo omrknout cíle. Vlčice vypadala celkem slabě, pak tam byl vlk s čímsi odporným na zadku, fuj. Nejsem slečinka, ale toho hnusu jsem se nehodlal dotýkat. ještě by to na mě přelezlo. Třetí vlk vypadal docela silně, měl i pár jizev, dost možná z bojů. Hm, měli jsme přesilu jen o jednoho vlka, ale byl jsem si jistý, že i jen já s Angelem bychom tyhle tři bez problémů porazili. Co ale bylo super, zdálo se, že ti tři nedávno lovili. Mohlo by na nás něco zbýt jako zákusek, jen co se s nimi vypořádáme.

Mladý, tedy teď už Černý pořád ohledně něčeho váhal a nebyl si jistý. Možná za to mohl jeho nízký věk, možná se až do teď nesetkal s opravdovým zlem, ale to přijde. Obzvlášť když se bude stále pohybovat v takové vybrané společnosti, v jaké byl teď. "Nebudeme se rozdělovat hned a samozřejmě budou i společné akce, vždyť společenstvo není jen o jizvě a cíli, který plní každý sám." Ujistil jsem ho, ačkoli jsme neuměl číst myšlenky. jeho výraz, když se zmínilo rozdělení se, mluvil za vše. Jsem dobrý pozorovatel.
Usmál jsem se na něj, když konečně přijal můj návrh. Super. věřil jsem, že mou vizi naplní, byl teď přece člen Společenstva Chaosu. A i do fronty na jizvu se postavil, i když neochotně. On se to ještě naučí, šikovný kluk. Ani jsem sebou necukl, když do mě Usměvavá zaryla své drápy. ta bolest se mi zvráceným způsobem líbila. Uhnul jsem ale, aby mohla pokračovat i na Angelovi a Černém. "No, děkuju pěkně, hotová umělkyně." Zašklebil jsem se na ni a trpělivě počkal, než skončí s ostatními, což netrvalo zas tak dlouho. "Bude mi ctí se o to postarat." Odpověděl jsem na její otázku. "Neboj, tvé krásné tělíčko je u mě v bezpečí, už v tomhle mám praxi." Aniž bych čekal na souhlas, sklonil jsem se k ní a také ji obdaroval jednou úhlednou jizvičkou. Pak mě ale něco vyrušilo, něco, co byl pach hned dvou cizích vlků. "Cítíte to taky? Půjdeme si pohrát, co vy na to." To bylo v podstatě už domluvené, takže jsem rovnou po pachu vyrazil.
---> Zauberwald

S podmínkami pro magii souhlasím, i když jsme původně doufala v něco maličko jiného, ale tohle je taky super :D
Jen co se týče bode:
používání magie bude způsobovat postupné tuhnutí písku v žilách a díky tomu nehybnost
Platí to tak, že čím víc magii používá, tím nepohyblivější je a je to nevratné, nebo když magii na čas používat přestane, tak se to vrátí do původního stavu?
a ještě když bude poblíž písek, může použít i ten, místo aby použila ten z vlastního těla?

Slova Okřídlence se mi zamlouvala. "Moje řeč. Stvrdit krví. takové pouto smečky rozhodně nemají." Krev, krev krev. Vlčí krev. Cokoli co zahrnuje vlčí krev, s tím jsme naprosto v pohodě. "Jasně, nejdřív to stvrdíme vlastní krví a pak krví někoho jiného." Mohli bychom někoho zavraždit a pak si z jeho krve udělat válečné malování! Měl jsem co dělat, abych neslintal, když jsem nad tím tak přemýšlel.
Usmál jsem se na Angela. "Jsme společenstvo Chaosu, jasně že za nás budou lovit jiní." nebyl jsem si tak docela jistý kam tím míří, ale už teď se mi to líbilo. Dereckovy nápady se mi už tak nezamlouvaly. Dobrovolně se mrzačit? To je blbost. Náramky z větví zněly spíš jako nějaký klub malých skautek. Vzpomněl jsem si na svou sestřičku, ta měla rostlinky ráda. Ubohé. rameno bylo zas příliš nápadné. To Usměvavá to vylepšila. něco nenápadného. Skvělá. maličká jizva, záměrně udělaná. "Jizva zní fajn. Třeba na vnitřek... hm, zadní nohy." Otočil jsem se zas na mladého. "Cestovat je lepší, nepotřebujeme úkryt. Když bude potřeba se někam schovat, vždycky se něco bezpečného najde, ale klasický úkryt je příliš snadné najít. Co kdyby se ty slaboučké smečky přecejen spojily a rozhodly se nás zničit? jsme jen čtyři, kdyby jich bylo dost, porazili by nás." Obzvlášť kdyby je vedl ten parchant Felicio. "Proto taky navrhuju, aby se mohli přidávat další. Bude tu víc vlků, kdo jsou proti smečkám a rádi by se přidali. Což mi připomíná, že bychom si měli začít říkat těmi přezdívkami. Vážně se ti tedy Černý nelíbí, Mladej? dalo by to sice fušku, ale mohl by jsi ostatní přimět, aby se báli docela obyčejného slova." Lákal jsme ho. sedělo mi to k němu a vypadal jako někdo, kdo chce něčeho dosáhnout. "Tajné místo schůze, to se mi líbí."
usmál jsem se na Avanté. "Nebo jestli nejdřív začneme značkami, prosím, jsem jen tvůj, můžeš si vyzkoušet, jaká by se ti líbila. V tomhle se rád přizpůsobím." Právě jsme jí nabídl, že se do mě může zakousnout. No, jsem nejspíš trochu masochista.

Usmál jsem se na Angela způsobem, který měl do přátelského velmi daleko a dokonale odrážel mou duši. mimo jiné sliboval spoustu bolesti a smrt komukoli kdo se mi postaví do cesty. "Tak tedy název odhlasován." Líbilo se mi to. "Vlastně budeme spíš jako kult. Co takhle mít nějakou speciální značku, abychom se odlišovali od obyčejných vlků?" byla to jen taková myšlenka, zatím nedotažená, ale líbila se mi. Možná ji ostatní trochu rozvinou. Bylo by fajn si členy nějak označit.
Podíval jsem se na oblohu. Jak poetické. polární záře zpečetí vytvoření našeho společenstva. Rozhodně to bylo znamení. "Potřebujeme vůbec nějaké doupě nebo tak? Já jsem pro cestování. Kdo se chce přidat, musí nás nejdřív najít a tak si to zasloužit." A jo, v budoucnu nejspíš nebudeme jen my čtyři. "Byl bych pro začátek pro něco menšího, jako rozcvičku a abychom se naučili pracovat spolu.Takže nějakého osamělého vlka, třeba." Jo jo, už to bylo dlouho, kdy jsem naposledy někoho mučil a chybělo mi to. Zatraceně mi to chybělo. "O to lepší přezdívka to je, mladej. Protože ti neřekne absolutně nic. Ale když se ti nelíbí, vymyslíme ti nějakou později." Všechno hezky popořadě. Já taky ještě neměl vybráno. "Pro vraždu jsem vždycky." na naši první společnou akci jsme se těšil. Bylo by ale lepší pár jich nechat naživu a povyprávět jim o nás, ať roznesou pár pověstí. Přiláká to členy a rozšíří strach. "Celý ostrov bude náš, moje řeč, Zlato." Mrkl jsem na Avanté.

Pečlivě jsem pozoroval, co se mezi ostatními děje, jak už jsme měl ve zvyku. neušlo mi drobné gesto Okřídleného, tedy Angela, které mělo Mladého uklidnit. Spíš bylo překvapující, že zabralo. Mladej nevypadal, že by si potrpěl na láskyplná gesta, takže buď byl vlče víc, než jsme původně odhadoval, jako duší vlče, ne tělem, a nebo uměl okřídlený něco víc, než jen ovládat svůj element. To si zapamatuju pro budoucí použití. Jestli někdy zkusí něco podobného na mě, bude pak známý jako Angel Jednokřídlák. Pokývl jsem na jeho rozhodnutí o alfování a souhlas s tlupou. Skvěle. Vítej u zrodu chaosu, kolego. Choval se k mladému, jako by byl jeho tatík nebo starší brácha, Roztomilé, ještě z nich dostanu cukrovku, jak jsou sladcí.
Mladej byl ale něco docela jiného. nejen že se nepředstavil, dokonce to vypadalo, že se své jméno z nějakého důvodu říct bojí. Ale notak, copak jsme tě ještě nic nenaučili? Takhle si důvěru nezískáš. "Znáš pojem udělat si jméno? Nikdy si nevybuduješ pořádnou pověst, když se nebudeš nijak představovat. Fajn, klidně si vyber něco jiného, když jsi na svoje jméno tak háklivej, že ho nechceš prozradit. Můžem ti říkat třeba Černý, co ty na to, mladej?" Nebudu mu moct říkat mladej věčně, i když to k němu sedělo víc. jednou vyroste. Ale jeho nápad měl svým způsobem něco do sebe. "Ale možná bychom mohli používat přezdívky všichni, i když svá jména teď známe. Co si myslíte?" Zeptal jsem se zbylých dvou. Nebylo to nutné, ale znělo by to víc cool, neříkat si jménem. Víc by se to podobalo cechu nájemných vrahů, to se mi zamlouvalo. "Jo, jméno by to chtělo. Osobně jsem pro něco, co bude obsahovat Chaos, protože to je tak trochu náš cíl. Jen ať to ostatní hezky vědí." Mladej není zas tak marnej, i když na těch hrdých pózách bude muset ještě zapracovat. zatím připomínal spíš maličké, rozčepýřené koťátko, prskající na všechno okolo a snažící se vypadat hrozivě. Na Hrozivého Vládce Scara tedy dojem neudělal. Šlo by mu to líp, kdyby se tak hrozně nesnažil, řekl bych. něco prostě musí přijít samo od sebe. "Takže vítej na palubě, mladíku." Řekl jsem mu a konečně se otočil na naši jedinou vlčici. tedy, její jméno bylo pěkně dlouhé. Usměvavá znělo fajn, hádal jsem, že to i sedí. usmívá se, než se zakousne do něčího krku... a pak se taky usmívá, samozřejmě. Jo, s vámi bude ještě legrace, bando.

Vlk s původně zelenými, nyní šedými znaky víceméně souhlasil. zamlouval se mi, zlo, které se na okamžik ukázalo v jeho očích, mi jen dokazovalo, že nebudeme zas tak rozdílní: já své zlo akorát více skrýval a hýčkal si ho jako poklad. Milý Strýček Scar, co víc říct? Ale Mrzoutkova slova mě přiměla podívat se na to štěně, jako by řeklo něco opravdu inteligentního. Protože přesně to udělalo. "Důvěra není zrovna vlastnost mezi záporáky, ale mohli bychom začít alespoň jmény, to je fakt. Já jsem Aescar, klidně mi můžete říkat Scar. A co se smečky týče..." Pohlédl jsme i na vlčici, aby pochopila, že teď mluvím i k ní, "Tlupa by rozhodně byla lepší. Smečka má vůdce, tlupa nemusí. nebo bych to možná nazval týmem, týmem, který má za úkol společně rozsévat zlo, co vy na to? Smečka není dobrý nápad, protože ta potřebuje vůdce. Já už jednou alfa byl a už znova být nechci." Jediný, kdo by tu kromě mě mohl být vůdcem, byl ten opeřenec, vlčice ani štěně na to neměli a opeřenec vypadal, že by to pro něj taky nebylo to pravé, ale možná se mýlím. Jeho bych možná i byl ochotný poslouchat, mohl by být dobrý vůdce, ale zatím se mi víc líbila ta možnost, že bychom opravdu byli jen tlupa nebo tým, ve kterém bychom si byli rovni. každý by dělal, co umí, spolupracovali bychom a domlouvali se, nepřijímali rozkazy. Pokud budou samozřejmě pro.

Jo, tohle bude ještě zajímavé, zdálo se ale, že jsem udělal dobrý první dojem. jsem holt profík. Okřídlenec se ukázal zajímavým, moje zmínka o požírání vlků s ním ani nehnula, přecejen by se mohl hodit. Ušklíbl jsem se, když naznal Mrzouta roztomilým. No, já bych tohle slovo zrovna nepoužil, ale jo, celkem to sedělo. byl roztomilý asi jako štěňátko, které cení zuby. A přesně to i byl, jen maličko větší. Ne, byl bych hlupák, kdybych si myslel, že mě může nějak ohrozit, ale hodila by se mu výchova. Možná, pokud to uznám užitečným, si ho vezmu do parády a naučím ho pár triků, které se mu budou v budoucnu hodit.
"Ne, nejsme smečka, potkali jsme se před chvílí." Odpověděl jsem. Odpadlá smečka. To vlastně neznělo tak špatně. ne že bych chtěl znova vést smečku, toho už jsem si užil a byla to celkem otrava. Ale co založit tlupu, ve které by si byli všichni rovni? Nejsem sice zrovna pro rovnoprávnost, ale tady by to mohlo fungovat. Možná. "Ačkoli myslím, že by to nebyl zas tak špatný nápad. Zdá se, že na běžné smečky tu máme všichni podobný názor." Otočil jsem se na ty dva a Okřídleného z toho záměrně vynechal, protože ten se ke smečkám nijak nevyjádřil. "Jo, takový přístup zní dost uboze. nemůžeš se o něco nedělit, když nedokážeš ostatním zabránit vzít si co je tvoje." Vrtalo mi hlavou, jestli teď myslel Felicia. Ale asi ne, ten by se zabít neostýchal. minimálně zabít mě. Usmál jsem se na tmavou. Pro jednou upřímně. "Ale víš že i docela jo? Ten bastard si nezaslouží umřít, zaslouží si něco mnohem horšího. Nehodlám mu to usnadňovat, máme spolu jisté nevyřízené účty." těžko říct, jestli žertovala, nebo ne. Teď jsme to nedokázal tak docela určit. Připadám ti už jako dost velký drsňák, zlatíčko? "Jo, na tom taky něco bude." Souhlasil jsem s ní. Vzpoura mi tak trochu hrozila, když jsem ještě vedl smečku. Taky něco málo vím, ačkoli postrádám zkušenosti ze smečky z vlčeství, které oni měli.
Zvědavě jsem se na ni podíval. Tak že by to přecejen nebylo mnou? Těžko si mohla všimnout, že je já nevidím a jestli je přestala vidět taky, ačkoli to bylo zvláštní, muselo tedy být něco v nepořádku se světem. Tohle místo je divné. Jen tak si tu zmizí barvy. To se mi ještě nestalo. "Hele, to nebude tebou, Zlato."

Otočil jsem se na pana Mrzouta. "Nefunguje, říkáš?" Ale taky o tom mohl houby vědět. Feliciova smečka možná nevypadala nějak extra organizovaně, přesto se zdálo, že se navzájem znají a mají rádi. Láska. takový hloupý přežitek. Každopádně se zdálo, že černý není zas tak hloupý. A nebo možná byl, kdyby byl chytrý, tak vlčici využije a pak odkopne. Nevypadala zas až tak silně, proti velkému vlčímu samci by se neubránila, pokud by se rozhodl nějak se jí "dotknout". "Ale jistěže nejsi, srdíčko." Zazubil jsem se na ni. Dokonalá, prostě dokonalá. Chvíli se tváří jako neviňátko, vzápětí vám skočí po krku. Zamlouvala se mi. Taková správná potvora. Pokývl jsem hlavou. Naprosto jsme schvaloval její metody, proč se starat, když se můžou starat jiní? pak jsem se zatvářil dotčeně. "Ne, jistěže ne, pak by nemělo smysl to, o co jsem se předtím snažil. Víš, když hned zabiješ svou kořist, připravíš se tím o zábavu. Ne, nezabil jsem ho. Skončil se zlomenou tlapou a se smečkou, která o něm začne pochybovat." Usmál jsem se způsobem, ze kterého by každému s trochou zdravého rozumu vstávaly chlupy na hlavě. Rád si s kořistí hraju. Felicio umře, to ano, ale ne hned. nejdřív bude trpět. Bude litovat, že se mi kdy postavil do cesty. Bude litovat, že nesklonil hlavu a nepodřídil se. A pak až milostivě ukončím jeho život.
Co se černého týkalo, rozhodně ale budu muset změnit taktiku, ten vlk o ni zas tak nestál a ani nemyslel jistou částí těla, kterou vlčice postrádají. "Že je alfa ten, koho mají ostatní rádi, a ne ten, kdo je nejsilnější, je dost hloupé pravidlo." Hodný strýček Scar objel na dovolenou a učí svoji neteř na kolečkových bruslích, dnes zaskakuje Scar I Ukrutný, vynikající stratég a manipulátor.
Otočil jsem se na nově příchozího vlka, černého s křídly a tmavě šedými znaky ve stejné barvě, jakou měly jeho oči. Moment. přimhouřil jsem oči a zadíval se na zem. Ne, jeho oči nebyly šedé, musely mít nějakou barvu. To okolí barvu postrádalo. Možná jsme začínal slepnout. To by bylo nemilé. Nedal jsem na sobě ale nic znát. "Ne, nikoho takového jsme neviděli, ale k jídlu stejně doporučuju spíš srknu, po vlcích zůstává taková divná pachuť." A já o tom něco věděl. "A ty se chovej slušně, mladej, normálně se tě zeptal, nemusíš na něj hned vrčet." Napomenul jsem Mrzouta, jako by to byla ta nejpřirozenější věc. No, už jsme si vyjasnili, že já jsem ten, kdo v tom umí chodit. Sleduj a uč se, štěně. Já nebyl napružený, jen uvolněný a klidný, jako bych si byl jistý, že vlk nepředstavuje žádnou hrozbu. Opak byl ale pravdou, vypadal jako někdo, kdo je silnější než já a ví něco o bojování. Navíc i křídla byla užitečná, pokud s nimi uměl i zacházet. ten by se hodil. Otázkou bylo, jestli bude mít pochopení pro mé myšlenkové pochody. Možná ho prostě zajímala ta vlčice a nic víc. Jasně že ji nejspíš nechtěl sežrat.

Ten prcek očividně nebyl zvyklý nechat si poroučet, nebo mít k někomu trochu úcty. Rozmazelný synek alf, řekl bych. Bude potřebovat stovnat do latě, jestli má být k něčemu dobrý. Potřeba předvádět se a vypadat jako největší machr nebyla ideální, pokud bych z něj chtěl udělat dobrého manipulátora. Hlavně jsem ho ale nesměl nechat přebrat kontrolu nad situací, měl by si zvyknout, že v mé přítomnosti je jen obyčejný a ničím zajímavý vlk. "Oh, ruším? Jasně, rozumím, ty a tvá holka jste si vyrazili vykoupat se k jezírku." Doufal jsem, že to není jeho holka. ne tedy, že by mě nějak zajímala, vlčice byly dobré akorát k tomu, abych si s nimi užil a odkopl je. Nebo abych díky nim získal vyšší postavení. Ale byl mladý a pokud to není jeho holka, nebo se mu třeba líbí, ale nechce, aby to věděla, získal bych tím výhodu. Čistě taktická věta, vidíte? Strýček Scar je i velmi všímavý. Ale tady jsem nehrál roli strýčka Scara. Chtěl jsem být... hm, revolucionář. Vůdce povstání, který změní tohle území k lepšímu. samozřejmě k lepšímu podle mě. Potřeboval jsem skupinu se stejným cílem. "Věř mi, ten druhý skončil hůř." Mrkl jsem na vlčici. No, byl na tom hůř už předtím, zlomená nebo vymknutá tlapka se špatně spravuje, to snad ale nemusím zmiňovat. Líbila se mi, měla potenciál, což jsem poznal už po pár slovech. Ta by se mohla hodit. Oplatil jsem jí škleb a vesele se podíval na černého vlka. No... možná se ždibíčkem povýšenosti. Já jsem tu přece šéf a on jen ukňourané, nezkušené a neschopné štěně. Naučil jsem se, že když se k vlkům chován, jako by byli něco jiného, než jsou doopravdy, někteří tu roli opravdu přijmou za svou. Ale nesměl jsem to přehnat, přílišnou snahou by leda tak vypadala, že je lepší než já, což rozhodně nebyl, jen to ještě musel pochopit sám. Dál jsem si ho nevšímal a chvíli věnoval plnou pozornost vlčici. "To je pěkné. No, vlků je tu dost, jen doporučuju dávat si pozor na směčky, chrání si svoje teritoria, jako by to byl nějaký poklad. Celkem sobecké, nemyslíte? Já jsem vždy byl toho názoru, že zem by měla patřit všem a kořist tomu, kdo ji zabije a uchrání si ji." Mrzoutek. Buď se Mrzoutek příliš styděl, než aby se představil vlčici, nebo si chtěl hrát na tajemného. Ubohé. Jestli chtěl něčeho dosáhnout, šel na to z úplně špatné strany. Jak si může udělat jméno a vybudovat pověst, když se ani nepředstaví? S úsměvem jsem se k němu otočil. "Ne, nejsem místní, ačkoli s tvým názorem souhlasím. těch pár, které jsem potkal, za moc nestáli." Byla tu nevyřčená otázka: 'Jste vy dva jiní, hm?' "Ne, nejsem místní, ačkoli myslím, že tu alespoň nějakou dobu zůstanu. třeba tu nebudou tak zoufalí všichni." Zamyšleně jsem se podíval na vodu. 'tak co, jste zoufalí, nebo ne?' na druhou otázku jsem záměrně neodpověděl a využil tak častého pravidla, že když se někdo zeptá na dvě věci, dostane odpověˇjen na jednu. Stávalo se to tak často, že to byl nenápadný, ale účinný trik, jak se tomu vyhnout. Odpověď si domysli, Mrzoutku.

Zdálo se, že jsem tu narušil něco zajímavého. Zajímavého pro ně, ne pro mne samozřejmě. Láska a zamilovanost. K čemu jsou dobré? K ničemu. No, byl jsme tu z jiného důvodu, než abych zaplakal nad jejich pokaženým románkem, pokud to vůbec nějaký románek byl. Nevím, nerozumím tomu a moc dobře to ani nepoznám. Mimo to navíc ani nepláču, pokud se mi to náhodou nehodí do nějakého mého představení. Ale nesmysly stranou. Zašklebil jsem se na vlkovu poznámku o mém osmahlém kožichu. Snažil jsem se nedat na sobě nic znát, v tom už mám celkem praxi. Nikdy neukazuj slabost před někým, kdo by toho mohl využít."Vždy zapálen pro věc, to jsem celý já. Neruším vás při něčem?" Ne že by mě tedy odpověď zajímala, to ani náhodou, ostatní vlci to ale považovali za slušnost, minimálně se zeptat. Ovšem příliš se mi nezamlouvalo, že se ten vlk choval, jako by mu to tady patřilo. Tak to pr, hochu, nerad bych tě musel naučit účtě ke starším. I když... možná ne zas tolik nerad. Vlastně by mi to ani nevadilo, to jemu by mohla být moje lekce slušnosti nepříjemná. A taky pěkně krvavá, mhm. Už jsem dlouho nic nezabil, možná bych si s nimi mohl trochu pokecat a pak si najít nějakou pěknou oběť s kterou bych si mohl pohrát. "Tak co, jak se vám tady na ostrově líbí? Co říkáte na místní vlky?" Moje dovednosti v získávání spojenců a nohsledů už byly poněkud zrezivělé, čas je oprášit. Stačí trocha tréninku a budou se opět blýskat novotou. Nepřátelé třeste se.
Teď jsem neměl v plánu snažit se Felicia očernit, hodit na něho nějakou špínu a učinit nemožným, aby si pro tu svou smečku nedorostlých vlčátek našel další členy. Ale opatrně, špatná reklama je pořád reklama, nerad bych, aby místo mě získal další nohsledy on. To by bylo nemilé. Hezky pomalu, Mocný budoucí alfo Scare, hledající své věrné stoupence. Tohle se nesmí uspěchat.