Příspěvky uživatele

< návrat zpět

---> Podzemní doupě

Taková moudrá vlčice s vyspělými názory. Jako by mi mluvila z duše! Já si říkal, že bychom si mohli rozumět, už když jsem ji poprvé potkal, a zatím mé domněnky jen potvrzovala.
"By mě zajímalo, proč smečky takovou charitu vůbec dělají. Jasný, postarat se o někoho, kdo je zraněný, než se dá dokopy a začne být užitečný, to bych bral, ale nabírat si zbytečnou zátěž? Ha!" Zazubil jsem se na ni. "A to je přesně důvod, má drahá Tanio, proč je Společensto Chaosu mnohem lepší." My jsme hlídali záda jen svým bratrům a sestrám a to byli vlci, kteří už prokázali, že za něco stojí. I vlčata bych osobně radši sežral, než aby z nich vyrostla přítěž, ačkoli se Chaosu nová krev hodila.
"Vždycky by se dalo aplikovat na někoho chaosskou férovku, ne? Ale i kdyby byli všichni silní, někteří prostě budou slabší, hloupější, naivnější... Víš, jak to chodí." Že bychom snad někdy měli málo zábavy, o to jsem se nebál.
"Předat geny je fajn, ale starat se o to? Nah. Hele, já se vlastně některým od nás vůbec nedivím, že se na to vykašlali, jen co to začlo chodit. Ale zas... Možná je to s vlastníma jinak." A já byl samec, já bych to ani nemusel odnosit. "Pokud jsem dobře počítal, tak snad i sedm. Oni se docela předvedli už s prvním vrhem, až na toho Iridana, tak se třba povedou i tihle."
Ovšem slečna chtěla jídlo a já tu kul pikle jak získat její přízeň, takže čas něco opatřit. Jenže jsem se rozhodně neměl nechat rozptylovat. Ona s tím rozhodně moc nepomáhala. Vylézal jsme z doupěte už tolikrat, že jsem si myslel, že nemusím koukat na cestu a... Žbluňk. Zahučel jsem přímo do jezera, které se rozhodlo navštívit přímo náš práh. Trocha nespokojeného prskání, pár temp, a už jsem se škrábal zpátky na břeh, kde jsem jezero zpražil pohledem a pak si vysušil kožich magií. "Teda, tohle mě znepokojuje. Nějak se nám to vylilo z břehů." Svůj pád jsem důstojně nijak nekomentoval. "Pozor tady na ty kameny, pěkně kloužou," upozornil jsme ji ještě.

× Projdi se po zatopeném území
× Pokus se plavat

---> Luka

"Přesně tak," odsouhlasil jsem. Bylo to podle mého docela jasné. Respektive bývalo, ale oni se pokaždé ukazovali s jiným kožichem a Zeiran pak jednou dokonce s křídly. nevěděl jsem ani jak moc se vlastně znají a jaké mají mezi sebou vztahy, protože jejich rodiče nebyli zrovna ukázkoví. Bylo vlastně docela vtipné, že ze všech se jako nejlepší rodiče ukázali Alduin a Áva a přitom Áva nebyla ani zdaleka maminkovská.
Uchechtl jsem se její poznámce. "Tak to máš dobrej vkus," řekl jsem, "Má to něco do sebe, co? Ublížit jinému vlkovi. Hlavně když je slabší, než ty, a sotva ti to může oplatit." Razil jsme názor, že kdo se nedokáže ubránit nebo si neopatří někoho, kdo se o něj postará, ten si prostě žít nezaslouží. Přirozený výběr a tak dále.
"Jo, přesně tu havěť," souhlasil jsem. "Copak, nejsi moc fanda vlčat?" Rozhodně se na ně netvářila. Že by jí je Usměvavá taky na chvíli strčila na hlídání?
"To je zas pravda." Ne teda, že by tam ta zdechlina vydržela dlouho, když jsem byl poblíž. "Tak se pojďme po něčem podívat. V lese bývá zvěře dost." A rovnou jsem vyrazil ven. Díval jsem se samozřejmě na ni a nějak zapomněl zkontrolovat situaci venku. Jak to dopadlo? To se dozvíme v příštím postu.

---> Křišťálové jezero

Udělal jsem pohyb který mohl být dost dobře pokrčením ramen. "Náký vlci nemají rádi, když jim ostatní lezou do úkrytu, ale nikdo z nich jejich tatíka nijak zvlášť nemiloval a nemyslím, že by měli nějaký extra vzpomínky na tohle doupě." Jinak řečeno, ne, neměli by si stěžovat, ale teoreticky by mohli. Zda by to ostatní zajímalo, to už byla jiná otázka.
Zdálo se, že se jí mé lichocení zamlouvalo. Hah, body pro Alduina, že ji přijal. Zdálo se, že k nám hezky seděla. "Ráda se rveš?" Patrně to byla trochu zbytečná otázka, když jsem vzal v potaz její nadšenou reakci. Na její rýpnutí jsme se zasmál "Ale ani v nejmenším. Můj synovec by ti povyprávěl. Ovšem myslím, že pokud by k tomu došlo, byl by nejzajímavější souboj mě a Usměvavé a na to teď nebyly úplně vhodné podmínky, vzhledem k tomu, že měla nedávno vlčata. Možná příště. ne teda, že by si ten nedostatek boje vzápětí nevynahradila jinde." Ovšem bylo by zajímavé změřit síly. Nemohl jsem tvrdit, že jsme o tom neuvažoval. Radši jsem se rval s vlky slabšími, než já, ale už tomu bylo dlouho, co jsem naposledy cítil cizí krev v tlamě... hm. "Mě spíš překvapilo, že se nikdo neutopil, vzhledem k tomu, jak stupidní věc dělali." Mávl jsem ocasem. Zmetci měli plot armor.
zazubil jsem se na ni, když opět promluvila. Mluvila mi z duše. "Máš naprostou pravdu." Ve víc se to líp táhne. Ve víc se líp trpí v jeskyni, když je venku bouřka. "Hm. Kroupy tam už ale, zdá se, nejsou. I když jestli bude takhle pršet dál, tak se jezero rozvodní a budeme muset do vyšších pater." S těmi slovy jsem se zvedl. "Nevím, jak ty, ale já mám docela hlad. Nepůjdem se podívat po něčem k snědku, dokud neprší tolik? Tady žádné zásoby nejsou." Docela rád bych také obhlídl okolí, ale to jsme nahlas nezmiňoval.

× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci - 2b

Ušklíbl jsme se na ni nazpět. "No, ano i ne. Tenhle úkryt dřív patřil Letcovi, ale ten už tu není a když už se tu scházíme, byla by škoda ho nepoužívat, ne? Patří teď Zeiranovi, Noirovi a Corinne, ale nikdo z nich nenamítal, aby ho používali i ostatní." Vrátil jsem se na své původní místo a spokojeně se rozplácl na zemi. Alespoň tu teď byla nějaká společnost, tak se neuhryžu nudou. "Samozřejmě, zasloužíš si ji. I když hádám, že pro tebe to rozhodně nebyla první rvačka, co?" Významně jsem si prohlédl jizvy na jejím těle. Tahle vlčice se nějakého kousance rozhodně nezalekla. "Nevypadáš jako někdo, kdo by se porvat bál, to se mi zamlouvá." Hledala nějakou oběť? Hah, no, pokud nechtěla zpět do deště, teď tu byla zavřená se mnou. "To dává smysl. Přijít o chvíli dřív, viděla bys tu nějakou bandu idiotů, jak se snažili ten vodopád sjet. Všichni to bohužel přežili." Ušklíbl jsem se. Caeluma netřeba zmiňovat víc. Vlastně to celé bylo lepší nerozebírat víc. "To si piš, že splnily. Vlastně jsem rád, že tu nemusím být zalezlý sám. Je tu jinak docela nuda." Střelil jsem pohledem směrem k východu. "Jak to vůbec vypadá venku? Před chvílí tam snad i padaly kroupy, ne? To aby se jeden bál i vylízat." Ale teď už se zdálo, že se déšť trochu utišil. "Takovejhle liják snad ani nepamatuju."

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí - 1b

Venku lilo a padaly kroupy, i když jsem měl dojem, že jak se blížil večer, začíná bouře utichat, To bylo dobře. Rád bych se pohnul z tohohle úkrytu a netrčel tu ještě celou noc, pokud nebudu muset. Ovšem byl jsem poměrně blízko vchodu a brzy jsem si všiml ještě někoho dalšího, docela povědomého. Ne, nebyl to Caelum, který by si snad svůj odchod rozmyslel a přišel si ještě pro pomazlení. Byl to někdo jiný. "Pokud se potřebuješ schovat, pojď dál. Je tu dost místa pro všechny," řekl jsem a vystrčil čenich z jeskyně jen tak, aby mě viděla. Tania. Kam ta vlastně zmizela po boji? Patrně měla na práci něco jinde, ale teď byla zpátky a nebyl tu nikdo, kdo by nás rušil. Čas se trochu seznámit. Uhnul jsem od vchodu, aby mohla dál. "Docela jsi se dnes předvedla, mimochodem. Co tě přivádí zpátky k jezeru?" Byl jsme upřímně zvědavý, kde zatím byla a jestli potkala někoho zajímavého. A... jestli nás s Caelumem viděla, protože to by bylo poněkud nemilé.

---> Křišťálové jezero

Zapadl jsem dovnitř, jak na zem začaly bubnovat kroupy. Fuj to bylo zase počasí. Na courání venku to rozhodně nebylo, takže jsem se u vchodu oklepal, vysušil si kožich, a pak jsem zamířil hlouběji do doupěte, abych si našel nějaké pohodlné místo, kde to přespat. Zůstal jsem poměrně blízko vchodu, v místě, kam netáhlo. Zima se blížila a počasí podle toho už zjevně vypadalo. Dost bylo slunných dní.
Stočil jsem se do klubíčka a položil hlavu na přední tlapy. Přemítal jsem o setkání s Caelumem. O informace se dělil velmi ochotně, na to, že jsme měli být nepřátelé. Byl své smečce loajální, ale zdálo se mi, že u něj jde jen o princip, než o nějakou hluboko zažranou věrnost. Bylo to něco, co rozhodně stálo za prozkoumání a shledával jsem, že se na příští setkání docela těším. Mohl bych si nalhávat, že je tomu tak proto, že chci zjistit víc informací pro Chaos, ale mé důvody byly čistě sobecké.
A navíc to, jak se ke mně lísal... zamlouvalo se mi to, ale rozhodně to nebylo chování hodné vlka, který měl partnerku - i kdyby mě jen škádlil. zajímavé.
Velmi zajímavé...

Vysoká a světle hnědá? To rozhodně neznělo jako ta vlčice, o které jsme si myslel, že je alfa Daénu. Zdálo se, že tam došlo k nějaké změně ve vedení. Hmm... "Dobré vědět." Co se asi stalo s tou fialovou? S tou mrňavou? Pochyboval jsem, že vyrostla a změnila barvu.
Přikývl jsem. "Takže máš zkušenosti. Ale řekni mi, co na těchhle ostrovech je ještě překvapivého?" Byli tu bohové, byla tu magie, byl tu ten vlk s vozíčkem, co nás obíral o pracně vydělané peníze (co to vůbec byly peníze?). Caelum neprotestoval proti mému narušování jeho osobního prostoru. Zajímavé. Neříkal, že měl družku? Nebo to byla lež a on informace zjišťoval pro Daén? Nebo byl tohle snad souboj vůlí a on odmítal ustoupit? Ah ta drzost. Chtěl jsem se tomu smát. "Zajímají mě všechny rostliny, jen k těm jedovatým bylo tak nějak snazší se dostat. Cop bys taky čekal od někoho, jako jsem já? Že bude léčit?" Ale pokud se byl ochotný podělit o víc, byl jsme víc než ochotný poslouchat. Možná to byl nepřítel a já netušil, co tím sleduje, ale svým způsobem jsme mu důvěřoval. V jistých ohledech. Zachránil dva Chaosany před utopením (minimálně. I když u jednoho to utopení taky málem způsobil), přizval nás do Aliance, pokud najdu někoho, kdo se bude umět chovat... hah, ten nás snad příště pozve i na tu narozeninovou oslavu, ne? "Hlucina snotvárná... takže mám sám zjistit, jak funguje, co?" Dobře, někomu ji podstrčím.
zazubil jsem se, když mi složil kompliment. "Myslím, že ty jsi mi přinejmenším rovný. Jak to, že nejsi alfa Daénu ty?" byla to řečnická otázka. Možná prostě neměl takové ambice.
Můj úsměv se jen rozšířil, když mi olízl čumák. parchant jeden. "Budu se těšit. nenech mě čekat dlouho." A nevoď si společnost. Sledoval jsem, jak se rozpustil. Působivé.
Ovšem co už nebylo působivé bylo dnešní počasí, protože začaly padat kroupy. Otočil jsme se a rychlým krokem zamířil do úkrytu.

---> Podzemní doupě

Výplaty Září:
Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení: (Jestliže jste byli v tomto měsíci povýšeni a máte to odehráno, napište to zde, ať dostanete jednorázovou odměnu!) -> Povýšení ze sigmy na betu
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Bobříci: popis, kde byli získáni + výpis celé odměny a % kde je chcete, případně převést % na KŠM

O výplaty si pište do 13.10.

Můžete si také zpětně napsat o bobříky z arény - konkrétně se vás může týkat Souboj, Tatér a Střelec (pro ty, kteří své elementy použili na dálku)
Bobříky za Srpen budou ještě ohodnocené původními odměnami.
Bobříci získaní během srpna během arény, kteří jsou omezení na 1/měsíc, se pochopitelně nepočítají do zářiového limitu.

Výplaty Srpen:
Scar: 5 kšm (Miluj - 10 kšm + 5 % -> 15 kšm)
Faust: 15 kšm a 1 % -> 16 kšm (Špeh, Otrokář - 20 kšm)
Thia: 5 kšm
Cain: 3 kšm
Wissfeoh: 6 kšm
Allavanté: 25 kšm a 2 % -> 27 kšm (2x náborář - 20 kšm + 10 % -> 30 kšm)
Noir: 15 kšm a 1% -> 16 kšm
Alastor: 8 kšm (Tatér - 10 kšm + 5 %)
Lilith: 5 kšm


Počet postů: 5
Postavení: alfa
Povýšení: -
Aktivita pro smečku: řešení povyšování, šíření znalostí
Krátké shrnutí (i rychlohry): Dozoroval aréně, pak se vrátil na vyhlídku a řešil s Allavanté nové bety. Učil mládež kytky
Bobříci:
Učitel - učil na vyhlídce rostliny
Miluj - ošetřil Allavanté

Smál se moc hezky. Měl jsem rád vlky, co uměli náležitě ocenit můj smysl pro humor a tenhle Caelum mi příjemně hladil ego. "Mmm, proč ne. Koneckonců to není nic, co bys už nevěděl, když jsme vedli válku, k které jsi byl. Mou maličkost ti samozřejmě popisovat nemusím, a moje kolegyně je... hnědá. Malá a hnědá. Možná si ji pamatuješ. Možná ne." Já od něj taky nepotřeboval víc informací než tohle.
jak se ke mně natočil a promluvil mi do ucha, po hřbetě mi přejelo příjemné mrazení. Hmm. "A třeba by vám nepřišel na pomoc nikdo," zapředl jsem nazpět. Vůbec mi nevadilo, že je tak blízko a že kdyby chtěl, mohl by mi ucho klidně ukousnout. Naopak, to vědomí nebezpečí a že tohle byl nepřítel tomu celému dodávalo šmrnc. Život na hraně...
"Možná mám." Zazubil jsem se na něj. "Věřit mi nemusíš, samozřejmě, ona je pravda docela přitažená za kožich, ale hádám, že už ses s magií ostrovů sám důvěrně seznámil," odpověděl jsem, "shodou náhod se mi podařilo zavítat do podsvětí a potkat tam jeho duši."
Zinkova reakce na Princeznu mě potěšila. Že?! Že to bylo naprosto hloupé jméno. "Jo, tvářil jsem se na to asi tak podobně." Jen ať se směje. Slušelo mu to, zmetkovi. Vážně jsme doufal, že Corrine dostane rozum a vybere si alespoň tu Lišku. Cokoli, jen ne Princezna.
Zinek ovšem pokoušel svůj osud. Ale, bylo tohle obcování s nepřítelem? Neutekl jsem, naopak. Jak se o mě otřel, položil jsem mu hlavu na hřbet, jako by snad byl někdo, koho už dlouho a důvěrně znám. Uteče snad on? "To zní férově." Neměl jsem důvod mu své znalosti nedát a z nějakého důvodu jsem mu věřil, že se nevidíme naposledy, Že svůj slib dodrží, i když jsem neměl žádnou záruku. "Jmenuje se křečka listová. Má hnědé květy a roste v lese, nemůžeš ji zaměnit. V malém množství pomůže na trávení, ve větším způsobí křeče a nevolnost. Jedovaté jsou listy." Možná to bylo bláznovství, možná to byla investice. Uvidíme. "Hodí se k tobě. Tvoje oči připomínají oblohu a tvůj kožich jakbysmet." zavrtal jsem do něj čenich, pokud dost rychle neuhnul. "jako nebe za bouřky~"

Usmál jsme se nazpět. "Ah, taková lákavá nabídka, jak milé... ale myslím, že protentokrát to oželím. Můžeš jí ale poslat můj pozdrav." Moc rád bych viděl, jak by se na to tvářila. "Abych pravdu řekl, to mi vyhovuje. A pokud tě to zajímá, svůj účel to splnilo. ostrovy o nás ví. Navíc... jak tahle Lissandra vlastně vypadá?" Narozeninové oslavy? Roztomilé. Hezky od plic jsme se tomu zasmál. "Možná to chtělo víc plánování, ale bylo to... poučné. Co myslíš, přišla by vám Zlatá na pomoc i teď? A než se zeptáš, neplánuju nic, čestný scarský, jen mě zajímá tvůj názor. vypadáš jako vlk, co se docela vyzná."
jenže jeho zajímal Angel. Tsk tsk, takhle mi lámat srdce, když jsme stál přímo před ním. "Zařval. Prostě tak. Chcípl, čuchá kytky zespoda, jak to to mám jinak říct. A ne, hrob nemá, pokud vím, zabalil to mimo ostrovy." A Zinek měl víc otázek. Co měl pořád s těmi otázkami? Tohle jsem mu ovšem říkat nehodlal. "Jsou černý, co ti na to mám říct? A co jsem tak slyšel, tak ta vlčice nedávno uvažovala, že si začne říkat Princezna." Možná mi byl sympatický, ale pořád to byl Daéňan a já mu nehodlal vyjmenovat celý Chaos, i když nakrásně tvrdil, že to dělá pro svou ženu. jak začal kroužit se mnou, hravě jsem chňapl po jeho chvostu. byl dost daleko, takže nebyla šance, že bych ho chytil, ale proč ne, že? "Zajímavé. To zní přesně jako rostlina, která se bude hodit. Poslední dobou se mi členová pořád vrací z nějakých rvaček." Dramaticky jsem si povzdechl. "Skoro jako by krvácet chtěli." Tu rostlinu si zapamatuju. "Náhodou bys nebyl ochotný se se mnou někdy v budoucnu setkat a povykládat mi víc, že?" Na jeho poznámku jsem se zazubil. "Moudré rozhodnutí. Já ale nemám zrovna léčitelské ambice." Moudrou by ta aliance ale mohla zajímat... pokud se ukáže. "Roztomilé," řekl jsem na jeho jméno. "Caelum."

Bylo to pár let. Žil tenhle vlk pod kamenem? Nebo měl snad moc práce? Kdo ví, kde celou tu dobu trčel.
"Tím tě krmit nebudu," ujistil jsem ho. Nebyl k tomu důvod. Ovšem Zinek mi poskytl zajímavou informaci. Pokud měl Angel sestru, která byla stejně silná jako on, mohlo se potenciálně jednat o někoho, kdo by se nám hodil. jen její spojení s tímhle vlkem, který byl z Daénu, to trochu kazilo. Ovšem Zinek nevypadal své smečce nějak přehnaně oddaný, jinak bych byl už dávno rybí krmení. "Máš docela zajímavý zvyk zachraňovat Chaosany... na Daéňana. Ví o tom tvoje alfa?" Ne že bych si stěžoval, ale tenhle vlk byl čím dál zajímavější. "Zeiran má ještě dva sourozence, ale co se Angela týče, ten už pár let zpátky zařval." netřeba to říkat jinak, než to bylo. Bylo po něm protože přecenil své síly a porval se s někým, s kým se rvát neměl.
Uchechtl jsem se, když zmínil krystaly. "To by se nikdy dozvědět neměla. Ale co já vím, tak opustila ostrovy, takže si užij těch, které máš. Víc jich být už nemusí." Znamenalo to, že nejen, že měl Angel sestru, ale měl i synovce a neteře? Jestlipak se nějaký vyvedl po svém strýci? "Hadí tělo zní zajímavě. Vlastně znám jednu rostlinu, která by tě taky mohla zajímat, vzhledem k tomu, že není na tvém seznamu. Byl bys ochotný mi povyprávět o víc z nich?" Když už naši léčitelé pořád někde courali, nebylo by od věci, aby i běžní členi znali víc, že? "Poptám se kolem a zvážím to. Máte s Alduinem nějaké spory?" Obkroužil jsme kolem vlka kolečko. Byl drobný, ale to byl Alduin taky. Zjevně už zažil nějaké bitvy, koneckonců byl ve válce. Že by šlo o válku a o to, že Alduin zabil jiného vlka? Tenhle vlk se do vraždění rozhodně nijak nehrnul, možná byl pacifista... "Jak ty se jmenuješ? Taky se ke mně tvoje jméno ještě nedostalo."

Chvíli jsem ho ostražitě pozoroval, než jsem se pobaveně zazubil. "Myslím, že mě podceňuješ, ale budiž." Varoval mě, že si mám dávat pozor? To vážně? Co bylo tohle za vlka. Čekal bych, že po mně půjde jako kdysi Athai, když jsem se jen přiblížil k její smečce, ale on ne. On vypadal, že je mu celkem fuk, co se kdysi odehrálo. "Podruhé po několika letech. Já myslím, že to není tak špatné skóre." Nechal jsem ho ovšem mluvit a jen jsem poslouchal. Měl toho zjevně hodně co říct. A chtěl, abych měl co říct i já, jak se zdálo. Střihl jsem uchem. Informace. já se zrovna chtěl zeptat, proč se mě nesnažil zabít, když byly naše smečky přirozenými nepřáteli. "Můžu to pro tebe zkusit zjistit," řekl jsem zamyšleně. "Záleží o koho jde a proč to chceš vědět." Měl s někým problém? Nebo snad hledal dávno ztraceného příbuzného? Na jeho poznámku jsem se zašklebil a udělal také nějaký ten krok k němu, až jsme stáli tváří v tvář. "Drobná, hm? Odvážná slova na někoho tvé velikosti. Jsem Scar. A ty jsi?" zaujatě jsme mávl ocasem. "Mimochodem, díky za Azzip a že jsi ji vytáhl z vody." Ale to bylo vedlejší, teď k tomu zajímavému. "Náhodou bys neznal nějaké léčivé rostliny? Nebo jedovaté."

A kdo by nezačal? ne každý uměl dýchat pod vodou jako NĚKDO? Pokud si Zinek myslel, že bych šel bez boje a že by bylo tak snadné mě zabít, tak byl zatraceně na omylu. Snažil jsem se mu vyprostit a nakopnout ho, aby mě pustil a ten zmetek... držel. Pevně. Čas použít magii a nedat svůj kožich lacino.
A pak mě pustil a... zmizel. Okamžitě jsme vyrazil k hladině a zalapal po dechu. Kyslík! Rozhlédl jsem se. Kam zmizel? Hrál si se mnou? Chtěl mě znovu stáhnout pod hladinu?
Ale ne. Byl na břehu. netušil jsem, jak se tam dostal tak rychle, ale zabral jsem a vyrazil na břeh taky. Stranou od něj, abych mu nedal strategickou výhodu, se zrakem upřeným na onoho šedého vlka, který mě ještě před chvílí stahoval pod vodu - nebo to jsem si alespoň myslel.
A pak konečně - pevná zem pod tlapami. Oklepal jsme se a rychle si kožich vysušil, oči nespouštěje z šedého. "Mohl jsi mě utopit," řekl jsem. Nebyla to výtka ani to neznělo překvapeně, bylo to pouhé neutrální konstatování.

Kanibal chtěl večeři, ale večeře ho našla jako první. Zadržoval jsem dech a pátral pod vodou po něčem chlupatém a jedlém a nenacházel. Přece ještě nemohl klesnout úplně ke dnu? Jezero nebylo zas tak hluboké. Kdyby tu jen nebyly ty zatracené bublinky a já se mohl pod vodou pořádně rozhlédnout a...
A pak se mi něco zakouslo do čenichu. ta piraně mi sevřela tlamu a dobře udělala, protože mojí první reakcí bylo poděšeně vykřiknout a nalokat se vody, což jsem nemohl udělat. Viděl jsme dvě modré oči, jak na mě zírají, a jeho tlapky se mi obalily kolem krku. Vzepřel jsem se mu a pokusil se vyplavat zpět na hladinu a vymanit se z jeho sevření. Zatraceně. zatraceně! Já tohohle parchanta znal! On si tu seděl pod vodou jako by se nechumelilo... stejně jako tehdy během války. A já udělal zatracenou chybu, že jsem sem skočil.

---> Les u mostu (přes Luka)

Vlky z lesa jsem rychle pustil z hlavy. Nezdálo se, že by mě kdokoli z nich sledoval, zato hulákání od jezera bylo čím dál hlasitější. 'Umřeeem?' Nutno přiznat, byl jsem čím dál zvědavější zjistit, co se to tam děje. Někdo zjevně postrádal vůli žít. A nebo někdo skupinově spadl do vodopádu. Třeba se tam najde nějaká čerstvá mrtvola...? Hodil by se mi ještě jeden kožich do pelechu.
Ještě krok a už jsem to viděl. A... vlastně jsem netušil, na co se to dívám. Trojice vlků se řítila na kusu ledu z vodopádu dolů, než se ozvalo hlasité šplouchnutí a voda se rozstříkla na všechny strany. Co to tady vyváděli? Měli dohormady alespoň jednu mozkovou buňku, když tohle vymýšleli? Vřískot brzy umlčela zurčící voda. Došel jsme blíž a ze břehu - zpola skrytý vegetací - jsem celé to dění pozoroval. Po hladině se nyní plavily tající střípky ledu z jejich plavidla, které nejspíš ztlumilo pád. A vlci? No, ti skončili pod vodou.
Vyčkával jsem dál. Kdo se vynoří a kdo ne? Jeden, druhý... někdo chyběl. To znamenalo, že musel zůstat pod vodou. ještě chvíli jsme vyčkával a pak se jako šipka mihl k jezeru a zaplul pod hladinu. Čerstvé vlčí maso... dal bych si. A tak jsem pátral pod hladinou po záblesku nějaké srsti.