Příspěvky uživatele

< návrat zpět

---> Mlžné pláně

Z úprku jsem zmírnil do chůze. Mírné popáleniny i škrábance od Feliciových drápů bolely jako čert, což mi na dobré náladě zrovna nepřidalo. Tak a co jsem teď jako mohl dělat? Najít nějakou partu vlků, kterou bych mohl ukecat, že můj plán na zničení alfy jedné smečky je geniální a určitě z něj budou mít užitek, pak při vykonání tohohle plánu nepřijít k úhoně a užít si zasloužené ovoce. Možná bych si mohl najít i nějaké pěkné doupě, ukrást Feliciovi všechny vlčice, udělat si z nich harém, smečkové samce povraždit a z jeho kožichu si udělat pěknou rohožku. Už jen ta samotná představa mi vyčarovala úsměv na tváři. To bylo přesně něco, na co se hodil. Aby si do něj vlci utírali špinavé tlapky. Přesně to s ním provedu, až ho zabiju. Budoucnost přecejen přinese něco krásného. Něco, jakože vítězství tohohle dlouholetého sporu. Mé vítězství, samozřejmě. A jak jsem nad tím uvažoval, uviděl jsem klus před sebou dvojici vlků. Zřejmě mladé, nebo možná ještě vlčata. Vlčice byla rozhodně malá, i když vlk už byl rozhodně odrostlejší. No, uvidíme. třeba budou zajímavý. proti verbování mladých vojáků nic nemám. Čím mladší, tím zapálenější pro věc.

---> Daén

Tohle nebyl útěk, tohle byl pouze taktický ústup. To jsem si alespoň v hlavě opakoval, když jsem prchal z Daénského území tak rychle, jak jen mi to poraněný bok dovoloval. Za tohle Felicio zaplatí. Zabiju ho. ne, já ho zničím a teprve až pochopí, že prohrál, až ho připravím o všechno, co měl kdy rád, teprve, až bude o smrt žadonit, mu milostivě dovolím zemřít. No, možná ho předtím ještě kapánek zmrzačím. Kdo mi stojí v cestě, ten za to zaplatí a bude toho po zbytek svého krátkého života litovat.
Než ale přinutím zaplatit Felicia, musím ze sebe nejdřív udělat někoho, kdo mu dokáže alespoň ublížit. A to mám udělat sakra jak? Ta jeho magie, stačil jeden pohled a nedokázal jsem smysluplně přemýšlet (bolest mi až tak nevadila, kdo ji rád způsobuje, je občas i tak trochu masochista), potřeboval jsem způsob, jak se to u bránit, nebo získat něco, čím bych mohl síly alespoň trochu vyrovnat. A taky jsem potřeboval pár nohsledů nebo alespoň kolegů v páchání chaosu a zla. Uvidíme, jestli tu objevím vlky podobné nátury, jako jsem já.

---> Long

Vžij se do své role? Felicio rozhodně nezapomněl co jsem zač. měl bych být polichocen. Ale jeho poznámka mě ani nerozhodila, byl jsem si pěkně jistý, že to hraju dobře. Říkej si, co chceš. Jenže jsem nic neříkal, naopak jsem pozorně poslouchal ten jejich malý rozhovor, který by v mé přítomnosti vést neměli. Ale ano, jsi vlče. jsi vlče, Shay a ještě ke všemu vlče, které si o sobě moc myslí. Někdo by ti měl dát velice brzy lekci. Štěstí, že neuměla číst myšlenky. Otevřel jsem tlamu, abych něco řekl, když na mě Felicio upřel pohled a já tlamu opět zavřel. najednou bylo obtížné jasně uvažovat. Zatřepal jsem hlavou, abych se zbavil bolesti a zahleděl se na okamžik do země, což byla chyba, protože mi na zádech vzápětí přistála živá pochodeň. Oj, někdo se tu trochu přepočítal. A tentokrát to nebyl Felicio, ale někdo černý se dvěma bílými pruhy na zádech. K čertu, jsem příliš mladý, než abych skončil jako flambovaný vlk. Ten útok mě překvapil, takže jsem neměl příliš možnost se bránit, když jsem se ocitl na zemi a uchem i bokem mi projela ostrá bolest. Když bych nepočítal ožehlou srst, naše síly byly teď docela vyrovnané. Felicio měl zraněnou tlapku, ze mě tekla krev... ne, co si to namlouvám, naše síly nebyly ani zdaleka vyrovnané. Jak jsem si mohl myslet, že Felicio se za tu dobu, co byl pryč, nezmění? Byl výrazně silnější, měl ostřejší drápy a ten jeho pohled... šeredně jsem se přepočítal. Naštěstí tu stále byla Shay a i když jsem teď byl už notně zmatený, na čí straně tedy je a koho to chrání, což nebylo způsobeno jen Feliciovou novou magií. Teď jsem jí ale rozhodně mohl děkovat za záchranu života. Sakra, nesnáším dluhy. Ne, moment, odkdy bych já mohl někomu něco dlužit? Blbost. Ale možná že ji při příštím setkání nezakousnu z čiré zlomyslnosti hned jak ji uvidím. Možná nebyla tak neschopné vlče. Já bych na sobě měl ale každopádně zapracovat, než se rozhodnu Felicia definitivně rozdrtit. A možná by nebyl špatný nápad sehnat si opět pár nohsledů a zavést tu trochu chaosu. Počkej, až se příště potkáme. Rachle jsem se vyškrábal na nohy, vrhl poslední pohled na Felicia, kývl na Shay ve znamení díků a pak se rozběhl pryč. Situace omrknuta, na plánu se pracuje. Už jsem ale neměl v plánu utržit dnes další rány. nejsem hlupák a poznám, kdy se vrhám do předem prohraného boje, jako byl tenhle. navíc jsem si byl docela jistý, že má slova určitým způsobem zapůsobila. Shay bude pochybovat.

---> Mlžné pláně

Proč s eobtěžuju lhát? Zkus hádat, ty chytrolíne. Třeba proto, že můžu, hm? protože mi ty mé lži sežrala? Ta tvoje malá hračka není ani tak chytrá a ani ti není tak věrná, jak si myslíš. Bylo fajn, že jsem tu Felicia zastihl nepřipraveného, kdyby s eo mě dozvěděl a varoval ji, neměl bych šanci jí cokoliv namluvit, takhle ale jeho slova vypadala jen jako hloupá obrana a ospravedlňování se, aby v jejích očích neklesl. Potlačil jsem nutkání se vítězoslavně usmát. Místo toho jsem si vzal Feliciovu uržku osobně. "Já že ti lžu? Já jak se ti opovažuju lhát? A ty jsi mi lhát mohl? To je fajn, to ti připadá v pořádku?" Ale to nebylo všechno, odpověděl jsem i na slova, která říkal Shay. "Ne, to já tě znám dlouho. Když jsi přišel do smečky, získával jsi všechno co jsi chtěl a vypadalo to, že se ani nemusíš snažit. Všichni ti vycházeli vstříc! Obdivoval jsem tě, víš to? Byl jsi můj vzor! Než mi došlo, proč se ti tak daří!" A tohle ani nebyla lež, jen překroucená pravda. Získával všechno co chtěl a snadno, protože byl ochotný pomoct a pro něj ta pomoc ostatním opravdu nic neznamenala. A ano, obdivoval jsem ho a chtěl jsem být jako on, ale jen v jedné věci, chtěl jsem být silný jako on a obdivoval ho pro jeho sílu, ale věděl jsem, že s ním bude problém a že se nikdy nestane jednou z mých oveček. "A já že zabíjím? Nikdy, nikdy jsme nikoho ze smečky nezabil, dokud ve smečce nevypuklo povstání a ta tvoje skupina fanatiků neohrožovala životy mých blízkých!" A k tomu pár slz, které se k vystoupení dokonale hodily. Proč by nemohl plakat i vlčí samec, když mluví o něčem, co ztratil? A ani tohle nebyla lež, technicky vzato, mí následníci byli mí blízcí a já opravdu nikoho ze smečky až do toho dne nezabil. přesněji nezabil vlastními zuby, jen jsme k jejich smrti tak trochu dopomohl. Proč si špinit tlapky, když mám na špinavou práci jiné?
"Ohnat se po Shay? A to jako proč? Ona neudělala nic špatného, Felicio, a nezaslouží si ani aby se něco špatného stalo jí, tak proč si sakra myslíš, že jí chci ublížit?!" Scar hysterka, který právě dostal příležitost vylít si srdíčko, jak moc mu Feli křivdí a jak mu zkazil život. Okey, možná až moc zvlčičtilé. Začnu nosit růžové sukýnky.
Shay se ale rozhodla, že bude náš mírotvůrce. Ach ty naivko. na její dost jsem k ní prudce otočil hlavu, jako bych snad zapomněl, že tam ještě pořád je, což jsem tedy nezapomněl ani na vteřinu.´, jak dokazovala skutečnost, že ještě pořád nevisím Feliciovi na krku. Začíná tu být nějaké horko. Pomyslel jsem si a přidal k tomu vlastní drobný žár, menší, než jaký bych dokázal vytvořit, kdybych chtěl, ale podpořilo to iluzi mého hněvu a navíc to dá iluzi, jim oběma, že moje magie je slabší, než je ve skutečnosti. Přesto jsem si byl jistý, že ti oba ovládají element lépe než já. Poražen malým vlčetem, styď se, Scare. Vycepoval jsi ji, co, Zrzku?
Poslušně jsem mlčel až do chvíle, než mi položila přímou otázku a pak jí s náznakem zoufalství odpověděl. "A jak to mám asi vědět? neumím číst myšlenky! Možná proto, že jsem byl příliš nadšený, že jsem potkal nějaké vlky a vlezl vám do doupěte? Možná proto, že jsem probudil tu zrzavou ze spaní?" Nebo spíš protože naslouchají svým instikntům a tohle jako bonus k tomu. I když je někdo zpočátku nedůvěřivý, většinou stačí, když zjistí, že druhý se k němu chová mile, aby na ty hloupé instinkty zapomněl. Pokud tedy nejsou nějaké pohoršující okolnosti, jako tady. Když se to tak vezme, mohl jsem se zachovat chytřeji, třeba stát venku a volat nějaké náhodné jméno, dokud by sami nevylezli a neptali se, co tam dělám. Když na mě pak vycenila zuby, moje překvapení už nebylo hrané. Nemám ji pod tlapkou tak dobře, jak jsem myslel. Stárneš, Scare, začínáš být nepozorný a neopatrný, budeš se muset víc snažit. No, čas změnit taktiku. Když není se mnou, tak tu taky nemusí být vůbec. "A tentokrát má Felicio pravdu." Pokračoval jsem pevným hlasem. Ach, tahle slova mi trhala duši. "Běž do úkrytu a nesnaž se spravovat věci, na které nestačíš, štěně." Ze strýčka Scara na přísného tatíka. Tohle budou zřejmě body k dobru pro Felicia, ale ta mrňavá krysa už mě začínala unavovat. Možná jsme jí měl přecejen zatnout tesáky do krku, když byla příležitost a pak zdrhnout. Feliciovi by její smrt ublížila možná i víc, než její nenávist. On měl tu mrchu snad rád!

Bylo zajímavé sledovat, jak se její výraz měnil, když jsem mluvil. Ani nevěděla, jak moc mi nahrála, když mi předtím řekla o vlcích, kteří jejich smečku opustili. O to jednodušší bylo nakrmit ji těmi správnými lžemi, aby uvěřila a začala o tom přemýšlet. Moje práce tu byla hotová, zbytek je už na ní a na slovech, která Felicio použije, až se ho zeptá. nevěděl, co jsem jí řekl, s trochou štěstí si vykope vlastní hrob. nepřestávalo mě udivovat, jak může pár slov od cizince zasít takové pochybnosti. Roztomilé. byl jsem už na odchodu, když mě zastavil až příliš povědomý hlas. No do pr... Ztuhl jsem a pomalu se otočil, abych k němu stál čelem. Překvapený a lehce vyděšený výraz na mé tváři nebyl hraný, přestože bych ho normálně neukazoval. Tak tohle bylo v háji. Vážně jsem doufal, že mám víc času a i když jsem se tvářil, že ne, Měl jsem z Felicia strach. Jen trochu, samozřejmě. Byl přece silnější a popravdě, to, že by mě zabil, jsme si opravdu myslel. Dokázal by to, vždycky byl lepší. Drž se role, drž se role, Scare... Nabádal jsem se v duchu. Teď budu muset vzít jeho slova překroutit je. A doufat, že mě nezabije. Všechno by bylo snazší, kdyby se ukázal o chvíli později.
Neuniklo mi, že má něco s tlapou, což mi dodalo trochu odvahy. kdybych to přehlédl, nejspíš bych plácl pár slov a pak utekl, ale tohle bylo lepší. Alespoň trochu štěstí v neštěstí. Budu rychlejší a když se rozběhnu pryč, nedožene mě. Jen škoda, že tu teď byla Shay, jinak bych toho využil a pokusil se ho zabít, ale to bylo dost nejisté a poblíž byla jeho smečka. nejsem tak hloupý, abych všechno zahodil pro malou šanci se ho zbavit. Ačkoli to bylo lákavé. Sklopil jsem uši a maličko se přikrčil, jako bych se ho teď opravdu bál, ale zároveň jsem odmítal odejít, protože bych se třeba bál, že by ublížil Shay, kdybych odešel. Možná tuhle drobnost z mé pózy nerozpoznají, obranářské a zároveň vyděšené pózy se kombinovaly špatně, ale třeba se zadaří. Bylo to slyšet i v mém hlase. "Já? A proč bych to dělal? Pokud bych tě už do konce života nepotkal, pořád by to bylo příliš!" Dodat pro efekt trochu zoufalství a je to dokonalé. "Já proti tobě smečku nepoštval, jak bych taky mohl?! Chtěl jsme jen klidný život!" Páni, přesvědčil bych i sám sebe! jen se nesmím nechat příliš unést a prozradit mu, co jsem napovídal Shay. Má slova na ni musela opravdu zapůsobit. Překvapilo mě, když se postavila mezi nás, ale ne, aby chránila Felicia. Snažila se chránit mě! Překvapení jsem nechal objevit se i na mé tváři, když jsem na ni krátce pohlédl a pak se otočil opět na svého úhlavního nepřítele. "Nemáš... nemáš žádné právo mě odsud vyhánět! Území tvé smečky? Fajn, ale ostrov patří všem!" A tohle znělo, jako bych posbíral všechnu odvahu, kterou jsme měl, jen abych dokázal říct těch pár slov. Pak jsem udělal dva kroky vpřed, maličko se narovnal a postavil se mezi Shay a Felicia. Aniž bych z něj třeba jen sklouzl pohledem, promluvil jsem na ni. "Shay, uděláš lépe, když se teď budeš držet dál." Hodný Strýček Scar opět boduje, nebyl to rozkaz, ale prvotřídní úpěnlivá prosba. Strýček Scar má strach o tvůj život, tak prosím, prosím, ustup stranou, tady to může být ošklivé. Neodpustil bych si, kdyby se ti kvůli mně něco stalo.
Páni, měl bych dostat Oscara.

Také jsem se rozhlédl, ale spíš proto, abych dodal oné informaci, kterou jsem se jí chystal sdělit, na tajemnosti. V okolí nikdo nebyl. Nikdo z doslechu, nikdo nepřekážel, nikdo neokouněl. Vlastně Bych teď mohl Shay klidně i zabít, kdybych chtěl, a nikde bych neměl žádné svědky. Měla jen štěstí, že to nebyl můj styl, nerad jsem si přímo špinil tlapky, i když pár vlků už pod mými zuby zahynulo.
Na to, jak inteligentně se Shay snažila tvářit, byla až zoufale naivní a, odvažoval jsem se říct, i pitomá. Netušila, kolik informací mi tím dala. Problém byl jen s její poslední větou, zdálo se, že i ona ho takřka uctívá. Tohle Felicio uměl, získat si vlky na svou stranu. Někdy i lépe než já, ale na to, že já se nikdy opravdu nesnažil se s někým spřátelit, jsem byl o chloupek lepší. A ještě se červenala. Proč se, pro vlka, červená? Tahle její posedlost mým úhlavním nepřítelem mi bude jen na obtíž. No, uvidíme. Mohl jsem na tom jen získat. Nebo spíš Felicio ztratit. Nasadil jsem smutný pohled. "Obávám se, že nemůžu. Ale působí tak, že? Něco ti povyprávím, když mi slíbíš, že si to necháš pro sebe." Jak jinak zajistit, že to rozhlásí, kde bude moct, než že použiju tuhle větu? Jen bylo ještě potřeba, aby mě neuváděla jako zdroj. "Tomu, co ti řeknu, nemusíš věřit, koneckonců mě neznáš, ale zamysli se nad tím a ber to jako varování od někoho, komu není cizí život lhostejný. Tví kamarádi by to možná nepochopili, sice vypadají jako skvělá parta, ale viděla jsi, jak se na mě tvářili, i když jsem jim nic neudělal. Ty jsi ale chytrá a pozorná mladá vlčka." Trochu zalichotit nikdy neuškodí. "Víš, znám Felicia už dlouho, déle než ty. Patřil jsem do smečky, kam se přidal. Ta smečka žila dlouho poklidně, ale po jeho příchodu se věci změnily. Nejdřív zemřel starý alfa, krátce po něm i jeho následovník a on převzal smečku. Oboje to vypadalo jako nehoda." Na okamžik jsem se odmlčel, abych jí dal možnost informace zpracovat. Jistě, smrt starého alfy jsem měl na svědomí já a pár jedovatých bobulek a smrt mladého byla jen příhodná nehoda, proč to ale nehodit na kožich někomu jinému? "Ale tolik nehod se nestává. Před smrtí starého alfy jsem ho přistihl u kořisti, kterou jsme ten večer přinesli. Když mě uviděl, začal se chovat divně. Vyhrožoval mi, že ublíží mojí družce, pokud někomu řeknu, že jsem ho viděl. Ještě ten den alfa onemocněl a v noci zemřel. Na nové alfy pak spadl hořící strom." Byl jsem si celkem jistý, že ví, jaký element Feli má. Já ho měl sice taky, ale já přece neměl důvod někoho zabíjet. "Když převzal smečku, nejdřív se zdálo být všechno v pořádku, pak se ale něco začalo dít. Nejdřív se z lovu nevrátil druhý syn alfy, o pár dní později zmizel bratr mé družky, silný a statný vlk, který se zrovna předchozího večera s Feliciem pohádal. Oba to byli vlci, kteří by smečku dokázali převzít, kdyby chtěli." Nemusel jsem říkat, na co tím narážím. její bratr byl mladý dospívající vlk, syn starého alfapáru a tedy právoplatný dědic. Starý alfa, Shayin otec, zase zemřel při lovu, kdy se nehody stávají a vlci se často oddělí od skupiny, kde je pak snadné je zabít. "Pak jsem ho potkal u mého a Sellyina doupěte, snažil se ji přesvědčit, aby mě opustila a šla za ním. Zeptal jsem se ho, o co se snaží, ale místo odpovědi na mě zaútočil, měl jsem jediné štěstí, že jsem rychlý." Natočil jsem se a ukázal jí jizvu na hřbetě, přesně mezi lopatkami. Byla od medvědích drápů, jednalo se ale o jediný škrábanec, který působil jako od vlčího tesáku. Jako by mi ji způsobil, když po mně chňapl a já stihl uskočit, místo aby mě tedy chytil za krk, trefil jen hřbet. „Nebyl jsem ale jediný, kdo si všiml, že něco nehraje. Došlo k převratu a vyhnali ho, moje družka ale toho dne zemřela.“ I tu jsem zabil já a navíc nikdy moje družka nebyla, to ale byla jen drobnost. „Nevím proč, nikdy mu nic neudělala, jen ho odmítla.“ Tady jsem se opět odmlčel a zahleděl se do země, jako bych chtěl skrýt výraz své tváře. Jako by pro mě i po tolika letech byla vzpomínka na smrt milované velmi bolestivá. „Neříkám, že se za ty roky nezměnil a pro tvé dobro doufám, že je opravdu takový, jak říkáš, ale měj má slova na paměti. Je to taky důvod, proč tu nemůžu zůstat, pokud se nezměnil, zabil by mě.“ Tím jsem své dlouhé vyprávění ukončil. Bylo to to nejlepší, co jsem dokázal za tu chvíli splácat, ale byla v tom zrníčka pravdy a i jeden hmatatelný důkaz. Zněl jsem přesvědčivě, jako vždy, díky dlouhému tréninku. Doufal jsem, že jí tím nasadím brouka do hlavy. „Doufám, že se ještě někdy setkáme, zatím sbohem a hodně štěstí.“

---> Úkryt smečky

Na poznámku zrzavé o pachové hranici jsme se jen zmateně zamračil, což bylo pro jednou naprosto upřímné. Fakt byl takový, že jsem si žádné opravdu nevšiml, ale možná za to mohlo jen že jsem se příliš nechal rozptýlit pomyšlením na vlky, s kterými bych si mohl pohrát. Začínáš být nepozorný, Scare. A tak jsem se opět začal soustředit na svůj plán. Dvě z vlčat už mě přestala zajímat. Byla příliš tvrdý oříšek, potřeboval bych na ně víc času a možná nějaký ten plán nebo trik, jak si získat jejich důvěru, což jsem s ohledem na Felicia a jistou šanci, že opravdu brzy dorazí, nechtěl riskovat. Kdyby se tu objevil, jak by to pro mě dopadlo? Moje výhoda oproti němu spočívala v inteligenci a schopnosti získat cizince na svou stranu, jenže tohle byla jeho smečka a očividně mu zobala z tlapky. Pokud by došlo k šarvátce, což nebylo nepravděpodobné, neměl bych šanci, ale i tak jsem nechtěl odejít s prázdnou. nevyjde z toho tak lehce, že vleze všude, kde jsem i já.
Malá modřenka slupla návnadu i s navijákem. Její očka, zářící zvědavostí, mi rozhodně neunikla. Jo, mám ji. teď jen vybrat správná slova. Venku z doupěte jsem se vyhnul pachu zrzky a počkal na modřenku dost daleko od doupěte, abych byl z doslechu, ale zároveň dost blízko, aby mě viděla. "Je tu něco o Feliciovi, co bys měla vědět. Vím, že to bude znít divně, znáte ho dlouho a já jsem tu úplný cizinec, ale věř mi, není takový, jaký se zdá.. Vaše smečka měla dřív jiné alfy, že?" Na sto procent. Nebyl jsem si jistý, jestli je Shay dost stará, aby to zažila, ale Felicio se tu nenarodil a nebyl tu ani zas tak dlouho. Také se určitě nestal alfou hned při příchodu. Pokud to vyvrátí, budu muset maličko pozměnit taktiku, ale přišlo mi to jako dobrý začátek. Dostatečně neurčitý, abych ho mohl rozvinout více směry, ale zároveň takový, že všechny ty směry mohly vést k něčemu špatnému. V mé hlavě se začínal rýsovat pěkný, katastrofický scénář. za ty roky jsem vypozoroval, že vlci obvykle moc nemusí vraždy.

Ještě se tu objevila dospělá zrzka, která nejspíš spala vzadu v jeskyni. Tu jsem okamžitě zhodnotil jako sice ostražitou, ale získat si její důvěru by nebylo tak těžké. Ovšem teď mě moc nezajímala, ta modrá vlčice byla daleko zajímavější. tak nadšená pomoct cizinci, hm.
Usmál jsem se na zrzku, tentokrát smířlivě. "Promiňte, jestli vás můj příchod vzbudil, nečekal jsem, že tu bude nějaká smečka a už vůbec jsem neměl v úmyslu vpadnout vám takhle do úkrytu. jen už dlouho bloudím a byl jsem rád, že jsem potkal zase nějaké vlky." Chabá omluva, 'nevěděl jsem', sice jsem ji nesnášel, ale občas se hodilo k ní přistoupit a použít ji jako projev dobré vůle. 'Nevěděl jsem, moc se omlouvám, už se to nebude opakovat.' To byla navíc vždycky lež, i z mé tlamy. jasně že mi došlo, že je to doupě smečky a že tu smečka je, jen jsem doufal v maličko snazší cíl. Někdo tu vlčata vycepoval, aby nevěřila cizincům. Vlčata se poslední dobou nějak změnila, ale alespoň to nebude taková nuda jako obvykle. Čím těžší, tím větší zábava.
velmi pozorně jsme naslouchal radám zrzky, jako by mě to snad doopravdy zajímalo. "Jistě. Teď když vím, že je to vaše území, rozhodně tu nebudu nic lovit. Mám nějaké slušné vychování." Odpověděl jsem s drobnou výtkou v hlase, jako by se mne to opravdu dotklo. Upozorňovat dospělého vlka na zvyk, který platil snad všude a který byl obecně známý se vskutku dalo jako urážka brát a ona by si to měla uvědomovat. "Ale děkuji za radu. Sice to nejsou hory, které hledám, ale snad najdu někoho jiného, kdo mi pomůže." Tím mě zrzka přestala zajímat.
Mladého vlčka, který se tvářil, že se bojí i vlastního stínu, jsem ignoroval a stejně tak i drzou ryzku. Kdybych ji zastihl samotnou, bez svědků okolo, a chovala se takhle, už by byla dávno mrtvá. Nikdo se ke mě nebude chovat podobně. "Vlastně bych vašeho alfu rád poznal. Ten by mi mohl poradit. Určitě to tu bude znát dobře. Nebo bych možná zvážil i přidání se do vaší smečky, pokud by mě tedy přijal." Popíchl jsem ji. Ale můj výraz byl tak dokonale bezelstný, jako bych snad byl natolik pitomý a unikl mi tón jejího hlasu i její nepřátelství. Tady má někdo dobrý čuch na vlky. pak jsem se pustil do spokojeného prohlížení stěn jejich jeskyně. Že by hodný strýček Scar opravdu zvažoval přidání se do smečky? Co myslíš, mrňavá, vychrtlá ryzko? To bys byla ráda, ne?
jen roky tréninku a dokonalá sebekontrola mi dovolily sebou netrhnout, když jsem uslyšel jméno toho jejich takzvaného alfy. nebylo na mě vidět vůbec nic, než co jsem chtěl, aby viděli. "No, myslím, že se radši půjdu podívat po těch horách. Rád jsme vás potkal. Mějte se. A i ty, Shay." Nenápadně, tak aby to mohla vidět jen ona, jsem na ni vrhnul výraz 'Vím něco, co ty ne, ale rozhodně bys to měla vědět, jen ti to nemůžu říct, když na nás všichni zírají a oni by to nejspíš nepochopili' a pak zamířil k východu. Kouzelné, kolik s edá sdělit jediným výrazem, jen jsem doufal, že ho pochopí a vydá se mě vyprovodit,a bych jí mohl sdělit ono sladké tajemství v soukromí. Pokud tohle byla Feliciova smečka, a já si byl jistý, že je to ten Felicio, prokletí mého života, který prostě musí strkat čenich do všeho, do čeho já zkusím namočit tlapu, byla nutná změna taktiky. Jestli se opravdu brzy vrátí, čemuž jsem moc nevěřil, protože to bylo jasně řečené, aby se mě zbavili, nemohl jsem si tu hrát hry a pomalu je přetáhnout na svou stranu. Tedy ne všechny. Ale můžu mu nenápadně rozvrátit smečku zevnitř. Zasít nějaké pochyby. Ta tři vlčata vypadala, že si navzájem docela věří, možná byli i kamarádi. Když o něčem přesvědčím jedno, udělá práci za mě a zaseje pochyby i do ostatních.

---> Ven z úkrytu na Mlžné pláně (území Daénské smečky)

---> Mlžné pláně (Daénské území)

Neslyšel jsem, co si to tam povídají mezi sebou, na to byli moc daleko a já, i když jsem občas ostatní s radostí přiměl tomu věřit, jsem neměl žádný supersluch a ani jsem neuměl číst myšlenky. Ačkoli by se mi takové schopnosti líbily. Ano, moc by se mi líbily, ale kdybych je měl, nejspíš bych je zatajil a pak je náležitě využíval, aniž by o tom ostatní viděli. A teď hezky hraj hodného, ztraceného vlka, Scare. Možná budou ze začátku vrčet, ale opatrně si získej jejich důvěru a ono to půjde. Připomněl jsem si v duchu.
Slyšel jsem jen to, co na mě přímo zavolali a prvotní obrázek pro mě nevypadal příliš dobře, tahle vlčata už byla docela odrostlá a také ne zrovna naivní. Bude to chtít čas. Hezky jsem udržoval svůj přátelský, zmatený výraz, aniž by do něj proniklo cokoli z emocí, které jsem skutečně cítil. "Daénská smečka? Oh, takže jsem na vašem území, že?" Hm, copak s tímhle uděláme? Hnědý vlček nepůsobil vyloženě nepřátelsky, přestože jeho nedůvěra byla zřejmá. Nevadí. Co bych tak mohl říct dál? "Nebudu se tu nijak zdržovat, hledal jsem Zelené skály. Nevíte náhodou, jestli tu nejsou někde poblíž?" Zelené skály. Snad to tu doopravdy nebude. Pokud by mi poradili, trochu by mi to překazilo plány a musel bych pozměnit taktiku. věta o zdržování se tady byla spíš na červenou, ta se zdála vyloženě nepřátelská. měl jsem pocit, že pak mumlá ještě něco, ale to se mi k uším už nedoneslo, mohl jsme se tedy spokojeně tvářit, že jsem neslyšel, ať už to bylo cokoliv.
ta modrá, ta vypadala nadějně. Nejen že se zdálo, že je ve vedení téhle skupinky, což se mi přesně hodilo, její důvěra byla nejcennější. Když mi bude věřit ona, ti dva se pravděpodobně přidají, to byla jedna věc, kterou jsme na vlčatech miloval. Přesvědčit jednoho, ostatní budou následovat. Paráda. I u dospělých tenhle postup často fungoval. Alfa tu není? Jak příhodná chvíle. Zdá se, že vlk přišel do ovčí ohrady právě ve chvíli, když si ovčák dával dvacet. Mám já to ale štěstí. Usmál jsem se na ni. "To by jsi byla moc hodná. zelené skály?" Do hlasu mi vklouzla naděje, jako by mi snad opravdu mohla poradit, kde se tohle fiktivní místo nachází. Okamžik jsem uvažoval, že se představím nějak jinak, ale rychle jsem to zavrhl. tady mě nikdo neznal, Čistý štít, možnost být sám sebou a tak. "Mně všichni říkají Scar, rád tě poznávám." Ano, moc rád. He he. Jen pojď ke strejdovi, ty malý, naivní hlupáčku. Strejda tě neukousne. Zatím.

---> Mlžné pláně
Nasadil jsem svůj přátelský výraz, natrénovaný za ta léta k dokonalosti. Podívejte, já jsem nevinnost sama. Jsem hodný, milý vlk, který se chce jen kamarádit. Dostal jsem se na místo, kde se najednou nacházelo víc vlčích pachů, ale ty tři, patřící nedospělým vlkům, přetrvávaly. Jeden pach mi tu přišel nepříjemně povědomý, ale byl starý. nejspíš nějaká shoda náhod. Nikdo, koho bych znal, se sem určitě nedostal a jestli je to nějaký utečenec ze smečky, tak mu vypráskám kožich. Až se nikdo nebude dívat, samozřejmě. Jen jsem doufal, že mi nepřekazí plán, ale vypadalo to, že tu žádný takový vlk není.
Následoval jsem pachy až k něčemu, co vypadalo jako úkryt. Úkryt. Musela tu být smečka. Dospělí jsou na lovu a nechali vlčata doma. Ach, to se nevyplácí. Strčil jsme hlavu do vchodu. "Haló, je tu někdo?" zavolal jsem dovnitř patřičně zoufale. "Mohli byste mi prosím poradit cestu? Neznám to tu a ztratil jsem se!" I když vlčata často slýchají od rodičů, že nemají mluvit s cizinci, existuje pár magických vět, které je, kdo ví proč, často přimějí na to zapomenout. tyhle věty obvykle zahrnují nějakou formu žádosti o pomoc. každé vlče se chce vytáhnout a být chytřejší, než dospělý. A právě jednu z těch vět jsem teď použil. A pak jsem pomalu, naoko nejistě, vyrazil do úkrytu. Aby byla iluze dokonalá, znepokojeně jsem se rozhlížel, jako bych snad čekal, že na mě odněkud něco vyskočí. Nebo jako bych si nebyl jist, že jdu správnou cestou.

---> Úkryt smečky

//Minulost
Smečka se rozpadala. Po odchodu Felicia postupně odcházeli i další, až mi zůstalo už jen pár nejvěrnějších. Přesto jsem měl moc, jakou jsem chtěl. byl jsem alfa vlastní smečky a mí vlci mě na slovo poslouchali. kdo neuposlechl, ten byl vyhnán. Alespoň ze začátku. pak jsem začal dávat druhé a výjimečně i třetí šance, protože i já pochopil, že jinak by mi ze smečky nic nezůstalo. Ale brzy mě to omrzelo. Co je to za život, vládnout malé skupince vlků kdesi v ráji, kde se nic neděje. začínal jsem se nudit. Možná jsem měl poslouchat starého alfu, který vždy tvrdil, že alfa smečce nevládne, ale slouží svým vlkům. Že jsou to hlavně povinnosti. No, čas ukázal svoje a tak jsem jednoho dne předal smečku betovi a tiše se vytratil. jen ať si ty povinnosti vyžere někdo jiný.

//Příchod
Tohle místo vypadalo pustě a prázdně. Nad loukou se převalovala mlha a to horko... fuj. Jak můžou mít někteří vlci rádi léto? Slunce hnusně paří do kožichu, peču se ve vlastní šťávě a i ve stínu je snad padesát nad nulou. V noci to tedy bylo o něco lepší, noc nikdy nezklamala. Možná proto jsme ji měl rád. A stejně tak i zimu. Svět spal, mráz a sníh zabíjel slabé a nemocné, od čenichu stoupala pára a připomínala mi, že to já jsme ten silný, co zimu přežije. A jako bonus mi nebylo horko, můj kožich před zimou chránil naprosto úžasně.
Kráčel jsem trávou a nasával pachy. V duchu jsme je třídil. bylo tu hodně starých, pár novějších, jako třeba pach vlka a vlčice, možná nějaký zamilovaný páreček. Ti mě nezajímali. Zas tak zoufale jsem netoužil po společnosti, jen jsem se nudil.
pak ale můj čenich narazil na něco zajímavějšího, co vykouzlilo na mém čenichu spokojený úsměv. Ale ale, copak to tu máme. že by parta mladých vlčat? Ten pach byl taky starší, ale dal se celkem dobře sledovat, takže jsem vyrazil po něm. Vlčata. S těmi byla vždycky legrace. Byla tak snadno zmanipulovatelná a uvěřila každé hlouposti. Dnes mám šťastný den. Ta pojďte ke strýčkovi Scarovi, vy malí uňafanci. Strýček Scar má pro vás překvápko! Pomyslel jsem si. Ó, ne, tady nuda nebude. Tak se hezky podíváme na jaký poklad se mi podařilo narazit.

---> Daénská smečka

Pro Scara prosím odznak Malíř

PŘIDÁNO