Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Les o mostu

Moje myšlenky se pohybovali o tom si vzpomenout jestli jsem někdy nějak se svým vnitřním plamenem nějak postoupila, ale nějak jsem si nemohla rozpomenout a tak se stalo, že mi cesta utíkala o něco rychleji a než jsem se nadála... Otřásl mnou pohled, který se mi naskytl. Vratký a viditelně starý most. Měla jsem chuť se otočit a vrátit se zpátky, ano. Udělala jsem to. Otočila jsem se a chtěla jsem odejít pryč, ale nakonec jsem na prázdno polkla a otočila se zase zpět. ''Přece nejsi srab Solari.'' Copak by si o tom asi mysleli máma s tátou!? První tlapka, druhá... nakonec jsem pomalými a dost opatrnými krůčky přešla ten most až na druhou stranu a vstoupila do další části lesa a ještě kousek dál.

-> Spáleniště (Přes Les u Mostu)

<- Tajné ostrovy

Od toho malebného místa netrvalo přespříliš dlouho a dostala jsem se zase do lesa. O něco světlejšího a veselejšího, než byla nedaleká džungle, o tom nebylo jistě pochyb. Ale jen s lehkým rozhlížením se, jsem kráčela rovnou za čenichem. Nevěděla jsem úplně přesně kde jdu, nevěděla jsem ani přesně kde jsem chtěla jít. Ale prostě jsem šla a vyhýbala se stromům.
Les byl rozsáhlý a různorodý. Keříky, nízké i vysoké stromy, listnaté a jehličnany. Jeden by možná občas mohl být rád kdyby se narodil se zemí.. Takhle jsem však mohla být prozatím pro přírodu nebezpečnou. Ani jsem si nebyla jistá zda jsem vůbec někdy zkoušela magii cvičit?

-> Most

<- Mlžná džungle

Zdálo se, že jsem se přehoupla přes nějaké kopce a poslední zbytky stromů a spatřila jsem doposud nespatřené. Nebýt hrdá na to vypadat dobře za každé situace, i když tu nikdo nebyl, nejspíše by mi údivem padla tlama skoro až na zem.
Byla jsem v tu chvíli, po krátkou chvíli, učarovaná z pohledu který se mi tuto osvětlenou noc naskytl. Byl to snad větší ráj, než ten u kterého jsem byla s Thyrkou? Kdo ví, líbili se mi obě ty místa. Vlnky se klidně rozbíjeli o písčitou pláž a skutečně to místo uklidňovalo. Avšak ani tady jsem se nějak nezdržovala, vydala jsem se zase dál.

-> Les u mostu

<- Ovocný lesík

I světlá noc se rázem v hustém porostu stala temnější, taková jaká by měla ve skutečnosti být. Čím hlouběji jsem zacházela, tím tmavší se okolí zdálo, stejně jako východ z lesa v nedohlednu. Mohla by to být však ta pověstná džungle ve které se nacházel vchod do svatyně? Možná. Měla jsem co dělat abych při tom šeru nenechala tlapky někde do lián zaplést, ne-li vstoupit do nějaké kryté mokřady, která jakmile někoho lapí jen těžko ji pustí. A nejen to, dost to na mechovém porostu klouzalo! Vzduch byl plný vlhka a já snad cítila jak se mi to lepí na srst a cítila jsem se z toho dost nesvá. Otřásla jsem se. Místy jsem měla co dělat, abych se neztratila v střídavosti zdejší mlhy. Jednou byla nulová, jednou hustá, že jsem neviděla ani na krok.
Kdo ví jak dlouho jsem v ní bloudila a kráčela, než jsem konečně našla normální cestu ven.

-> Tajné ostrovy (Přes Les u mostu)

<- Luka

Od louky jsem se blížila k listnatým stromům na kterých pomalu okvětní lístky společně s klasickými listy. Nebylo pochyb, že se jednalo o ovocné stromy na kterých každým týdnem začnou růst chutné ovocné plody. Nad tou představou mi až pomalu slina ukápla! Milovala jsem ovoce! Ale nepohrdnu ani masem, žejo.
Ale zdálo se, že moje chuťové buňky si museli nechat zajít ještě chuť a tak jsem se prostě vydala dále. Nějakou hodnou chvíli jsem kráčela mezi stromy, než jsem se vymotala.. Do mnohem hloubějších a temnějších stromů. Nakrčila jsem čumák, ale přesto jsem se nevracela a pokračovala jsem dál.

-> Mlžná džungle

<- Dračí průsmyk

Chvíli jsem viděla, že Thyrka míří do hor, já šla jinou cestou. Já pokračovala údolím až na luku. Bylo jasné, že rostoucí tráva a aktuálně spící květiny byly předzvěst přicházejícího jara. Ne-li, že jaro už bylo. Ovšem samozřejmě mi vůbec nedávalo smysl proč, i když byla už noc, bylo stále tak jasno a tak příjemně teploučko.
Tedy, ne že by mi to vadilo. O to více jsem si to užívala, tu procházku, protože přesně to jsem na celém světe milovala nejvíce. Teplo.
A tak jsem loukou kráčela vpřed, jedna tlapka střídala druhou a taková hrdá a elegantní chůze jaké jsem byla podvědomě vůbec schopná.

-> Ovocný lesík

S pozvednutým obočím jsem kývla hlavou. ''To máš pravdu.'' Řekla jsem uznale. ''Což mi připomíná. Kdysi jsem slyšela o tom, že se ve zdejší džungli nachází svatyně. V ní vlk, který si říká mistr a taky ti pomůže zesílit.'' Kdyby to bylo možné, dost možná by se nad mou hlavou objevila žárovička.
Podívala jsem se na Thyrku. ''Dívej, moc ráda jsem tě poznala, ale teď bych asi zase ráda pokračovala v tom, kvůli čemu jsem ze smečky odešla. A možná se do ní i vrátila.'' A nebo do jiné. Možná jsem mohla vyzkoušet najít i sourozence? Nebo mámu či tátu a promluvit si s nimi? ''Ještě jednou díky, že ses podělila o svůj úlovek a ať tě při cestách provází štěstí. Třeba se ještě setkáme.'' A třeba ne, kdo to mohl tušit. A tak jsem se od Thyry vydala jiným směrem.

-> Luka

Přikývla jsem. ''To jo, kdo ví. Třeba zase na oplátku čeká mě jednou, že mě kdoví jaké síly odnesou jinam.'' Zapolemizovala jsem. Pak jsem tu myšlenku setřásla z hlavy. Rozhodně jsem nemínila nic takového podstupovat. Ale jeden nikdy nevěděl co ho v životě čekalo.
A tak jsme náhrobek nechali kdesi za sebou a zase se vydali o kus dále. ''Myslím, že se s tebou ještě podívám nějaký kousek a jistě by sis to tu chtěla projít pořádně. Sice nemám nic na plánu, ale nerada bych tě nějak otravovala.'' Já ji neotravovala a ona neotravovala mě, dost možná jsme neměli moc co už více řešit. Nebo ano? ''Povídej mi o svých dobrodružství. Já toho zase tolik nezažila.'' A byla to dost možná škoda. Možná bych se měla vrátit do Daénu? Začít se snažit žít tak jak jsem chtěla žít? Možná bych mohla kouknout po jiné smečce? Co Zlatá? Tam bych našla Proužka! Ale... těžko říct.

-> Dračí průsmyk

<- Severní hory

Ušklíbla jsem se. ''Vzhledem k tomu, že já ve svém rodném světě jsem...'' Nadzvedla jsem obočí a další část slov snad nemusela dodávat. Snad pochopila co jsem tím chtěla říct a jestli ne, to nebyl vesměs můj problém, že.
''Jeden smysl života už si měla a musela ho z kdovíjakého důvodu zanechat, protože jsi teď tady. Možná je na čase abys našla další smysl tvého života. Když ses tu dostala ty, uklidňuj se třeba tím, že jednou své bratry možná zase uvidíš. A třeba tady.'' Pokoušela jsem se ji rozhodit? Uklidnit? Těžko říct, ale na mých slovech nejspíše něco bylo, žejo.
Rozhlédla jsem se, vstoupili jsme na pláž a ona vskutku vypadala jako ráj na zemi. Matně jsem se snažila zapátrat v paměti jestli jsem tu už byla, nebo nebyla. Ale jedno jsem věděla určitě, byla jsem tady teď. Došli jsme ke kameni kde tam bylo cosi vytésano a vypadalo to jako jména. ''Ne.. Žádné z nich mi nic neříká. Kdo ví z jaké doby to vůbec je.'' Náhrobek vypadal staře, ale že jména nejsou úplně nejstarší, to jsem tušit nemohla. ''Třeba se tu zobrazují vlci, kteří zemřeli tady na Ostrově. Nebo něco dokázali výjimečného.. Ne, to mi asi nesedí. Možná by se o nich vyprávěli nějaké příběhy, kdyby dokázali něco výjimečného.'' A ne, nepohrdala jsem jimi. Prostě mi to jen nedávalo smysl, proč by tu někdo tesal jejich jména.. Snad jen proto, že asi prostě zemřeli a na jejich vzpomínku.

Přikývla jsem. ''Nevím jestli se někdy někdo odsud dostal, ale jo. Možná by sis minimálně prozatím měla zvyknout na tohle místo.'' Souhlasila jsem s jejími slovy. Koneckonců na to nic jiného nešlo říct. ''Tak to máme prozatím stejné plány.'' Ač jsem si mohla myslet svoje, začínala mi být tahle seveřanka i svým způsobem sympatická.
Pak když navrhla, že bychom se mohli dostat o něco dál, neváhala jsem. Postavila jsem se zase na všechny čtyři a dorovnala krok s Thyrkou. Zastřihala jsem ušima. ''Vzhůru kupředu.'' Dodala jsem, snad jak kdybych tu změnu místa navrhla já. Ale když já se tak ráda vždycky drala do popředí, že mě to ani tak nepřišlo. Přišlo mi to přirozené a tak jsem se vždycky snažila být aspoň o čumák napřed. Ale nejhorším bylo, že ani výšky jsem díky svým rodičům nepodědila příliš, takže oproti o dost větší vlčice jsem místy musela na moment to vzít klusem.

-> Irisin ráj

Nakrčila jsem jedno obočí o pár řádků výše. ''Na tohle ti asi neumím úplně odpovědět, ale i z toho jednoho setkání s ní, tuším že by nikdy nic takového nepovolila, kdyby se předem nedomluvili na tom. Ale co se dělo potom.. Jo, to toho nevidím. Chci zůstat u toho, že prostě se jim život zrovna nedařil.'' Nerada bych shazovala svou rodinu. Ne, To vskutku jsem nechtěla. Se svou rodinou, ať to bylo jak to bylo, jsem držela za jedno, i když se mi nemuseli vždycky líbit jejich rozhodnutí.
''Ale je.'' Odpověděla jsem pohotově. Rozhodně jsem nemínila zůstat tulákem navždy. ''Ale chtěla jsem hlavně poznat sama sebe a tyhle místa.'' Dodala jsem. Když ona se však svěřovat o své rodině nechtěla, nenutila jsem ji. Beztak mě to asi nezajímalo. Nebo jo? Nevím.
''Nevím jaké vztahy udržují smečky tady, tohle je vše co ti momentálně o smečkách mohu říct. Teprve, jak říkám, sama se to tu snažím pořádně prošmejdit a pozjišťovat. Ale do další zimy bych se asi někam ráda přidala.'' Vskutku, tuhle zimu jsem jaksi... no, přezimovala.

''Neřekla bych asi úplně že zatajovali...'' Zamyslela jsem se. A skutečně jsem nad tím důvodem na moment zastavila. ''Spíš.. neměli k tomu příležitost.'' Snažila jsem se je hájit? Ano, svou rodinu bych hájila vždycky, i když byly jací byly. Ti vlci byly moje rodina a já je milovala nadevše.
Vyslechla jsem si Thyřin příběh o kterém se rozvyprávěla. Do jejich slov jsem ji nezasahovala a jen jsem se v tu chvíli usmívala. Než jsem něco odpověděla, omluvila se. Mávla jsem nad tím tlapkou. ''V pořádku. Občas se jeden rozmluví a neví s čím přestat. O rodině se vesměs mluví snadno, ale záleží co jeden chce říct a co ne.'' To vskutku ano. Možná bych měla se pokusit je po dlouhé době zase najít. Nebo Zinka a Shine? Možná. Nakonec jsem to zatřepáním z hlavy aktuálně nechala vytěsnit.
Přikyvovala jsem na její otázky. ''Ano. Alfa Daénu se jmenuje Lissandra. Smečku najdeš v lese kousek od tamtěch hor.'' Ukázala jsem směrem kde se nacházeli Furijské hory a díky tomu, že dnešní večer i tak pozdě zůstával poměrně osvětlen, šli spatřit. ''Ve Zlaté je Alfou otec mojí dobré kamarádky. Ale jelikož kamarádka toho moc nenamluví, tak vlastně netuším jak se jmenuje. I ji říkám Proužek.'' Při vzpomínce na Sillarei se mi udělalo trochu smutno, ale navenek před Thyrkou jsem se tvářila stále vševědoucně a tak jsem pěkně odvykládala vše co jsem věděla. A tak jsem rozhodně nemohla vypadat že jsem něco nevěděla. A přesně to byl můj účel! ''Nachází se na Ostrově kousek od toho portálu. Jejich území je celkem ikonické. Nacházejí se ve Zlatém lese, listy jsou skutečně doopravdy zlaté. Nepřehlédneš je.''
Přikývla jsem. ''Tady žel musím jen říct, že znám historii. Kdysi, ještě než jsem se narodila Chaos na Daén zaútočil. Od té doby s nimi příliš zkušeností nemám, ale jak říkáš... asi to nebudou zrovna vlci co by k tobě přišli s kytkou v tlamě.'' Možná léčitelé, kteří se vesměs snaží být mezi sebou neutrální bez ohledu odkud byly? To jsem však mohla se jen domnívat. Kromě Sillarei a Zinka jsem neznala jiného léčitele a Zlatá a Daén byly vesměs od války spojenci.

Přikyvovala jsem jejím slovům. ''Řekla bych, že vím jaký to je fungovat se smečkou. Ale rodiče o mě a mých sourozencích nikdy neřekli Alfě, až jsem se před ní ukázala sama a odešla jsem.'' Mihla jsem ramínky jednoduše. Na další větu, tu že jsem ji připomněla sourozence jsem přešla. Ona mi rozhodně nepřipomínala nikoho koho jsem doposud znala. Ale stále jsem se milounce usmívala.
''Nacházejí se tu dva větší ostrovy. Někde v severní části se dá projít mostem, ale tomu bych se vyhýbala, a někde na jihu se nacházel portál z louky do hor na tom ostrově.'' Samozřejmě tomu nechybělo poukazování tlapkami těmi směry. Pak jsem se na moment odmlčela, protože nově kupící energii jsem musela nějak, přirozeně protáhnout svým tělíčkem. ''Daénská smečka ve které jsem se narodila, Zlatá smečka, ta se nachází kousek od portálu. Jakési zvláštní uskupení, které si říká Společenstvo Chaosu a tuším nějaká by se měla nacházet v poušti a v horách.'' Shrnula jsem co jsem o smečkách věděla jistotně a zároveň si nebyla posledními třemi jistá. Každopádně jsem se tvářila stále strašně vševědoucně a to, že jsem vnitřně pochybovala jsem navrch nedala znát.

Thyra vypadala, že ji bylo Solari skutečně líto a ona si to tiše, za milým úsměvem, vskutku užívala. A nemít vlastně doopravdy hlad, užívala by si to ještě mnohem víc. ''Už teď vypadáte, že jste co k čemu. Taková ochota se vidí u málo koho.'' Mrkla jsem z úsměvem na ní. ''Znám, víceméně. Ale na průzkum jsem se vydala hlavně teda kvůli tomu, že je tu toho k poznání opravdu spousta.'' Zapíchla jsem do ní své rudé oči. Ona se mezitím vydala teda něco ulovit.
Já si spokojeně ulehla tam kde jsem zůstala. Dokud jsem ji měla na očích, hleděla jsem za jejím odcházejícím zadkem. Spokojeně jsem si hověla, že se tak rychle našel někdo, kdo za mě udělal tu těžkou práci.
Pak se skutečně vrátila z úlovkem, což bylo ještě lepší pohled. Nemusela se ve skutečnosti vracet, ale vrátila a i s jídlem a zajíce pohodila přede mě. ''Jsi opravdu laskavá.'' Řekla jsem s vděkem a do zajíce se pustila. Maso jsem neměla snad ani nepamatuju a chutnalo fakt.. no, jak maso. Žrát jsem přestala někde v polovičce zajíce. S krvavou tlamou jsem se na Thyr znovu podívala. ''Děkuji ještě jednou. Pojď se také najíst.'' Pokynula jsem a udělala ji místo. Já mezitím pracně olizovala tlamu od zbytků krve.

Solari pomalu kráčela horami a téměř si nevšimla vlčice ke které se blížila. Až pach ji na její pozornost upozornil, Solari byla osláblá a tak v tom viděla po oslovení šanci se dát brzy do kupy s něčí pomocí. ''Dobrý večer i vám.'' Začala Solari, a nasadila sladký úsměv. ''No, řekněme že jsem skutečně chvíli nejedla.'' Řekla jsem jak kdyby to bylo snad jen otázkou pár dní a jen se mi nedařilo aktuálně něco ulovit. Když se vlčice představila, prohlédla jsem si ji. ''Bát se vás? Zníte jako, že jste velmi ochotná vlčice, prozatím snad nemám důvod se vás bát. Těší mě Thyro.'' Odpověděla prvně slušně na její vlastní slova. ''Solari. Solari zní jméno mé.'' Představila jsem se po chvíli také. ''Ach ano, narodila jsem se na zdejších Ostrovech a zrovna jsem na průzkumech už nějakou dobu.'' Udělat ze sebe někoho, světaznalého, to mi šlo. ''Tohle jsou MoisGrisské ostrovy. Místo kde se buďto samou záhadou objevíte, či se do něj narodíte.'' Základ, který znalo snad každé zdejší vlče. ''Koukám že tedy nejspíše patříte k té skupince, která se tu kdovíjakou záhadou objevila.'' Povytáhla jsem obočí, mírně zvědavě.