Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tak jsem dělala přesně to, jen procházela. Měla jsem namířeno nejspíš někam severně, nebo možná jít najít portál a pak zamířit ke Křišťálovému jezeru. Možná tam bude někdo z Chaosu. Měla bych uvědomit zbytek bet, že ještě existuju a obnovit některé prachem zapadané vztahy. Třeba se něco plánovalo beze mě. Ne, to asi ne, a rozhodně ne něco na čem bych nemohla chybět. Ale blížila se zase zima, byl nejvyšší čas nasbírat nějaké býlí a šípky. Čím budu přes zimu kurýrovat ty svoje trdla, když se s někým poperou, hm?
Plány mi zkazila černá silueta vlka, která se vynořila zpoza stromů, jak jsem je míjela. Co teď? Budu-li utíkat, budu za vetřelce. Když odejdu, bude mě pronásledovat? Chvíli jsem stála a sledovala ji. Nezdálo se, že bych ji zajímala, spíš jen mířila stejným směrem jako já. Ještě chvíli jsem ji pronásledovala z dálky, než mi došlo, že jsem vlčici nejspíš už někde viděla. Nebyla jsem schopná si ji zařadit, ale něco mi na ní přišlo povědomé. Nakonec mě přemohla zvědavost, doběhla vlčici a pozdravila: "Ahoj. Neruším?"

<< Mělká pláž
Nebe se zatáhlo a přišla noc. Škrábanec na noze po setkání s liškou byl už dávno zaschlý, nešlo se mi nejlíp, tak mi cesta neubíhala nejrychleji. Schovala jsem se ve stínu zlatý stromů. Pachy napovídali, že jsem blízko území smečky. Věděla jsem o ní, Navin mi o ní kdysi říkal. Zadívala jsem se někam na stranu mezi stromy. Kdoví, jestli tam pořád je. Jestli tam má svoje tři syny, jak se jim daří. Od prvního útoku cizáků jsem o nich neslyšela. Slíbila jsem jim tehdy pomoc. Jeden by mohl argumentovat, že do Společenstva ani nepatřím, když nabízím léčitelské služby vlkům v cizích smeček. Ale to je prostě vyšší zákon, pokud je vlk raněný a požádá o pomoc, nemůžu ho nechat umřít. Kdyby to byl parchant a já ho chtěla nakonec zabít, asi by to bylo jiné, ale je lepší si z vlků nedělat schválně nepřátele, zvláště ne v období kolektivní krize. Každopádně jsem se teď držela od hranic smečky dál. Neměla jsem v plánu se zaplést s hlídkou a pak vysvětlovat, že jenom procházím.

Podívala jsem se na Dagara. Nabídl mi, že mi ránu ošetří. Přikývla jsem že jsem v pořádku. "To je dobré," mávla jsem na to řečnicky tlapkou. Dokážu se o sebe postarat sama. Popadla jsem do zubů směs bylin, rozžvýkala je a pak jazykem nanesla na ránu. "Asi radši půjdu od tohoto místa pryč. Je na čase se hnout z místa. Kdybys chtěl někdy něco s alinací, předpokládám nás najdeš v horách. Případně mám úkryt ve svahu v lese Alf, to je poblíž území Daénské smečky." Ještě než jsem odešla, vzpomněla jsem si. Mohla bych mu říct o lumeně. "Mimochodem, kdybys někdy v jeskyni narazil na rostlinu modře svítící, takovou kulatou na stéble bez listí, tak to je lumena. Jsem si jistá, že se obsah svítícího váčku dá na něco použít..." Pak jsem se rozloučila, otočila a odešla.
>> Zlatý les

Ne, neúspěšně. Moje liška se mi vyhnula. Místo toho na mě zavrčela a vzala mě po rameni drápky. Na to jsem okamžitě reagovala pravým hákem, na což v momentě rychlá liška po mojí tlapě chňapla a zakousla se, ale pustila mě v momentě, kdy jsem se jí zakousla do krku zeshora. Hold vlčí zuby jsou vlčí zuby. To jsme obě od sebe uskočily a se srstí naježenou si zůstaly upřeně hledět do očí. No vše doprovázelo tiché vrčení a trvalo několik momentů, dokud se okolo mne nezačal zvedat vítr. Měla jsem toho dost. Přede mnou se vytvořil vzdušný vír, který jsem následně poslala proti lišce. Právě teď si uvědomila, že naštvala špatného vlka. Vzalo ji to a odhodilo opodál. Posbírala se ze země, věnovala mi ještě jedno zavrčení a běžela pomoci svému druhovi s Dagarem. Když jsem si toho všimla, olízala jsem si ránu a pelášila (no, spíš kulhala, ale co nejrychleji to šlo) za ní. Takhle to neskončí!
No, takhle to opravdu neskončí. Ať se dělo Dagarovi cokoli, jedna liška cosi zaskřékala na tu druhou a ta nechala Dagara Dagarem a odešli pryč.
Ze zvědavosti jsem je chvíli následovala s uctivou vzdáleností, pak zastavila. Jedna liška skočila do díry v zemi a zase vylezla, za ní vystrčily hlavy 4 už větší liščátka a jedno po druhém vyskákala ven. Průvod uzavřela druhá dospělá liška a takhle odešli pryč. Nejspíš hledat jinou noru, někde, kde nestraší vlci s magií.
Predátoři konec

Prosím o 5. charakter:
• aspoň 2 roky na MG - S přehledem
• Stray 486/250 postů - jup
• Rain 146/150 postů - doženu velmi rychle
• Ingrid 144/50 postů - jup
• Třezalka 29/30 postů - budu mít, jen co odepíšu na ukončené predátory
Nemám pocit, že si to po tom hromadném vymření zasloužím, ale další postavy potřebuju, mám jich nachystaných až příliš mnoho *hides*
Takže děkuji za zvážení, spoluadminstvo.

Schváleno

<< Zlaťák
Vedli jsme lišky k moři, ale ony pádily hned za námi. Byly překvapivě velmi rychlé. První liška dohnala Dagara a skočila mu po noze. Mě se zatím dařilo prchat, ale netrvalo to dlouho a začaly mi docházet síly. Kdybych nebyla z formy... Zastavila jsem se a otočila se k lišce čelem. "Co chceš?" štěkla jsem na ni. Ona štěkla zpátky. "Nerozumím ti!" No, to ani liška mě. Věděla, že štěkám a to by tak bylo všechno. Zatímco já se radila se svojí liškou, druhá si vzala do parády Dagara. Neviděla jsem, jak si vede, měla jsem svojich starostí dost. Moje liška se mi vrhla na nohu a odskočila, vyhla jsem se jí. Vyrazila proti mě ještě několikrát a mě došla trpělivost a chňapla jsem po ní. Úspěšně?

Ingrid: 8% --> 4 % do rychlosti
4 % do obratnosti
40kšm + 1 rubín.

Třezalka: 3 % do vytrvalosti
20kšm

Rain: 5 % do síly (zvýšení hranice po zavedení a zapsání odznáčků, tak tam má místo)
40kšm + 1 rubín

Děkuju :>

Nemáš za co, moje mladší já.
Zapsáno.

Ani jeden z nás nemohl ani tušit, že takhle liška někdy v vloni nakopala zadek jednomu z vlků a myslela si, že je pánem světa. Měla pocit, že má právo na tohle jezero a nejspíš i na několik dalších věcí. Neměla ponětí, že kdybych netrávila poslední půlrok o obojživelnících, a neměla proto v háji kondici, byla by už dávno mrtvá.
Nicméně, Dagar měl dobrý nápad. Jako ještě lepší nápad mi to začalo připadat, když se v dálce vynořila ještě jedna liška, nejspíš posila, kamarád téhle lišky. "Jo." Neměla jsem náladu se s tímhle vypořádávat, tak jsem se otočila na patě a pelášila pryč. Jenže obě lišky za námi? Co jsme jim provedli, že měly potřebu nás takhle trápit? Možná je už štvala nadvláda vlků a chtěly i uzurpovat dominanci nad ostrovy pro sebe...
>> Mělká pláž (přes Baštu)

Dagar potvrdil, že bylinky zná. "Měl bys zájem stát se součástí Léčitelské aliance?" zeptala jsem se ho. "Ještě nemáme úkryt a takové formality, ale chtěli jsme spolu se Zinkem spolek, kde by se předávali informace a tak se zlepšila zdravotní péče na ostrovech. Je to důležité při velkých hrozbách, jako byli cizáci."
Bylo roztomilé, jakou měl radost z kusu ledu. "Prosím. V podstatě jde o to zpomalit vodu. Když teče, tak se pohybuje, ale když je led, drží pohromadě. Musíš si představit jak tuhne, uspořádat ji a držet na místě. Zchládne a nakonec zmrzne."
Liška na naše vrčení nebyla moc zvědavá. Byla naštvaná, vřeštěla, nejspíš samá sprostá slova, a jako by jí vůbec nevadilo, že jde proti dvěma vlkům, vystartovala po Dagarovi a chňapla mu po noze. Skočila jsem po ní, že se jí zakousnu do zad a hodím tu prašivku do jezera, ale ona hbitě uskočila a začala zase křičet. Že by volala posily?

Jméno vlka: Ingrid
Glow up: Kožíšek / přívěšky
Preference: Chtěla bych nějaké modrozelené znaky, nic extravagantního, ale nejsem schopná nic pořádného vymyslet. Plus, má dostat zelenou čepičku z Noramu, ale hodilo by se mu něco na krk, na tlapky, na ocásek... Něco malého.
Nechci: Předělat celý vzhled - základní barvičky prosím neměňte

Jméno vlka: Třezalka
Glow up: Přívěšky
Preference: Bude mít peří na hlavě jak hadilov. Hodilo by se mi něco něžného, aby jí to ladilo k očím, ale tady je mi docela jedno, co to bude.
Nechci: Víc peří. Peří má dost. Pláště, hábity, nic velkého.

Sedla jsem si u břehu, abych tam nevystála důlek, nejspíš se tu na chvíli zdržíme. Jo o tohle ti jde, potřebuješ to naučit... "Obávám se, že nejsem moc dobrý učitel," podrbala jsem se na hlavě. Přemýšlela jsem, jestli bych mu vůbec měla pomáhat, když není součástí Společenstva. A ani moc nevypadal jako verbovací materiál, bez urážky. Na druhou stranu, mohla jsem ho zneužít později coby venkovního spojence, kdyby zase na ostrovy zaútočila nějaká všeobecná hrozba a moje děsně inteligentní smečka se zase rozhodla bezdůvodně hádat s jinou. A taky by se nám někdo hodil do aliance. "Rozumíš kytkám?" zeptala jsem se, asi to muselo znít hodně náhodně. "No dobře, chceš cihlu, máš ji mít." Vstala jsem, vkročila do vody a soustředila se na hladinu pod sebou. Nutila jsem molekuly zpomalit, voda okolo se ochladila, a jak jsem vodu hypnotizovala pohledem, vyplaval na hladinu kvádr ledu s jemně nažloutlým zabarvením. Pak jsem to dostrkala na břeh. "Na, užívej, dokud se neroztaje."
Během toho všeho liška z vedlejšího břehu zmizela do vody, chvíli plavala, dokud ji to neomrzelo a zase nevylezla. Asi se jí ten kraj nelíbil, nebo co, a usmyslela si, že náš okraj bude lepší. Nejspíš kvůli chladné vodě; nebo ji právě teplota vody nakrkla, co já vidím lišce do hlavy? Prostě si to nafučeně napromenádovala k nám a začala na nás ječet. Věnovala jsem jí nezaujatý pohled. "Běž pryč," zavrčela jsem.

Predátoři - ZAČÁTEK

"Zlí vlkodlaci. Ale byli víc lidi než vlci." Bylo naprosto pochopitelné, proč byl Dagar zmatený, pokud s nimi žil v jedné smečce. Mimo to, že vlček ukázal, že je traumatizovaný, taky ukázal, že je docela chytrý. Vysloužil si ode mně úsměšek, "nechci zářit, děkuju pěkně," ale lhala bych, kdybych tvrdila, že by se mi nelíbilo do té vody někoho shodit a začít ho topit, aby si lokl a pak ho pozorovat, co to s ním udělá. Z mých ďábelských intrik mě vytrhla Dagarova slova o magii. "Hm? Led? Jo, na co ho chceš? Zlatý cihly ti z toho neudělám, za tu barvu můžou sinice, a ty bych tím zabila. Mrtvý by to ztratilo barvu, jako když utrhneš list." Nebyla jsem si jistá, na co by mu byl led, leda by chtěl bruslit, ale až tak moc jsem se s touhle magií ještě nekamarádila, abych nechala zamrznout celé jezero.
Jak jsme tam stáli, na opačném břehu jezera se cosi pohnulo. Když jsem se na to podívala, bylo to pryč. Zvláštní...

Muny! Poprosím čepičku, magii ohně; 4 tlapky do země a zbývající do ohně. Nechám si boon yoink, true Navin junior nyní a 5% obratnost a 5% rychlost. Děkuju ^^

<< Bažina (přes Baštu)
"Vlkodlaci?" to znělo zajímavě, ale na druhou stranu jsem doufala, že se nějaký takový nerozhodne přepadnout Mois gris a podmanit si všechno živé, na obdobu cizáků. Smrtelných hrozeb jsem měla docela dost, na doživotí. Přejít travnatou plochu bylo o poznání snazší, než se prodírat bažinami, takže k jezeru byla cesta krátká a rychlá. Bylo krásné, blyštivé a dozlatova. Vyzařoval z toho jistý klid, i přes vítr a zamračenou oblohu. Snad nepřijde bouřka, pomyslela jsem si. Nechtělo se mi teď hledat úkryt. "Co myslíš, změním barvu, když se z toho napiju?" řekla jsem a zírala na zlatou hladinu. Třeba budu mít zlatý jazyk. Otázkou je, jestli to je vůbec k pití a zda to, co způsobuje barvu jezera, není škodlivé. Nechtěla jsem to úplně zkoušet, ale byla jsem zvědavá. Třeba Dagar bude míň opatrný, zkusí to, a do týdne mu zezlátne kožich. Nedivila bych se, upřímně.

"Myslím, že ano," odpověděla jsem. Samozřejmě jsem mu neviděla do hlavy, ani jsem mu nedokázala číst pocity, ale to co popsal, tomu jsem docela rozuměla. Když řekl, že se můžeme jít projít, vstala jsem, protáhla se a rychle se zorientovala v prostoru, kudy odkud ven. "Kamkoli," to byla odpověď na to, kam to jdeme, "hlavně pryč odsud." Došlo mi, že tohoto místa mám plný zuby. Rozešla jsem se opatrně přes kořeny, spadené stromy a zcela očividně pevné kousky země směrem k jezírku, co bylo před Bažinami. V tomto terénu se nepovídalo nejlíp, ale zkusila jsem mu svůj příběh sdělit, vždy po kouscích, dokud se šlo dobře, odmlčela jsem se, pokud bylo třeba nad pohybem víc uvažovat. "Tam, odkud pocházím, se o magii sice vědělo, ale skoro nikdo ji neměl a pokud, tak velmi slabou. Nikdy jsem tam neviděla takové věci, jako tady. A magie byla považována za prokletí. Pokud ji někdo používal, narušoval přirozený stav věcí, a držet si ve smečce takového vlka přinášelo neštěstí... Prostě to bylo tabu, čiré zlo, čarodějnictví... A pak jsem se dostala sem, a tady každý kouzlí. A nejen to, i já zničeho nic měla kouzlit. Protože se tady bez toho přežít nedá. Jsou tu věci... Tvorové, síly, které jsou daleko nebezpečnější než medvěd, co, deset medvědů dohromady. A umí být agresivní. Nejde jim utéct, nejde se jim bránit tesáky. Z ničeho nic se z nepřirozeného stává nutnost. Nebyla jsem schopná se s tím smířit... Odmítala jsem ji používat. Ale ono to sílilo. A vymklo se mi to kontrole, tak jsem se ji pokusila naučit ovládat, ať mám pokoj, s úmyslem ji později nepoužívat. Ale neovládla jsem ji, dokud jsem ji nepřestala nenávidět... Musela jsem ji přijat a spolupracovat s ní... Tohle místo má jiný názor na to, co je to přirozený řád věcí." Byla to jen ta magická část příběhu, ale víc jsem nestihla, protože už jsme byli z bažin venku. Ohlédla jsem se, jestli jsem Dagara neztratila. Byla by to škoda, a musela bych mu to odvyprávě znovu.
>> Zlaťák (přes Baštu)