Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Odfrkla si. K úrazu? Pf, jí už ani nemohlo nic bolet. Snad viděl její všetečné jizvy, ne? Na bolest si už dáávno zvykla. Vlkům by mohlo občas připadat, že bolest necítila. Cítila, jen ji nevnímala. No rozdíl mezi tím byl velmi malý. „K úrazu,“ řekla pouze, vysmívala se mu. Jen kdyby věděl, že bolest nevnímala. Mohl by ji klidně 10x kousnout nebo jí zlomit žebro a Táňa by měla na salámu. Prostě by útočila dál. To hraničilo s totálním šílenstvím. No možná šílená byla. Určitě byla... Oba se odmlčeli. Ohnivá vlčice stála a čekala, no její společník se k ničemu neměl. „A proč bych měla odcházet? Patří ti snad toto místo? Ne, tak co. Ale vidím, že jsi pěkný srab, když se neodhodláš ani k mé nabídce,“ ušklíbla se. Ach ano, hecovala ho dál. A když nebude chtít, tak se vlčice aspoň pobaví. Ne, ona nic jako moudřejší ustoupí, neznala. No jo, kdyby tak věděla, že vlk byl jaksi silnější, že. Avšak ona si myslela, že je stejně slabý a blbý jako další většina Mois Grisu. A hned je o jizvu víc...

Vlk na ni okamžitě zareagoval, za což Táňa byla ráda. No šťouchat to něj v případě ignorace by jí taky vůbec nevadilo, víme jak. Oba viditelné měli úhoří pruh přes záda a zdánlivě podobné barvy, jen vlk neměl její velice cool znaky ve tvaru ohně. Svůj oheň milovala. Vystihoval jak její povahu, tak i magii. A hlavně, slušel jí. Jen ať se někdo opováží říct opak! „Nejsilnější A nejchytřejší. Neměj obavu, znám to i bez tebe,“ odfrkla si. Ona byla silná! Hodně silná. Taky musela, když pravidelně dráždila hada bosou nohou, že? „Možná mám prázdný žaludek, ale síly mám pořád dost. Chceš si to snad ověřit?“ napjala svaly, už reagovaly na její slova. Vyhecuje vlka k nějakému boji? Boj byl pro ni nejen nutnost, avšak i zábava. Ráda prolívala krev a nechávala za sebou mrtvoly. I když by si tu začali "jen" poměřovat síly, byla by schopná ho posléze zabít. Jakmile ucítila v tlamě krev, prostě zešílela a už nehodlala přestat. A nebylo by jí ho líto, ani omylem. Byť jí nikdy nic neudělal. Zatím.

<< ostříží zrak (přes severní hory)

Poslední dobou jí život strašně nudil. Smečka zas umřela, včetně Khana, který zmizel neznámo kam. Ani se tomu už nedivila. Vždy na své povinnosti kašlal. Tak co udělat nejlepšího, než se jednoduše vypařit? Stejně jako ten Na'raash, který měl neutišitelnou naději, že se dostane do Namarey zpět. Tyvado, být jí, žene je oba! Vrána k vráně sedá, sebe rovného si hledá. Co na to říci jiného? Avšak myšlenky na Khana nechala být, byť ji iritovalo, že šla smečka do hnoje. Co už. Když se rozpadne, přivlastní si ruiny sama pro sebe. To se mohlo, ne? Nikdo jiný by tam stejně nechtěl zůstat sám. Zato Táňa s tím neměla sebemenší problém. Žádné otravné duše, žádná individua, ej! Její myšlenky jí převedly přes hory až k průsmyku, kde zachytila pach krve. Olízla se. Jak dlouho nejedla! Jak dlouho se nezakousla do ničího masa! Měla asi absťák. Posléze zjistila, že šlo o nějakého tmavého vlka, co právě dožíral zbytky nějakého zvířete. Ušklíbla se. Ejhle, živá duše. Bude vhodná pro manipulaci? Nebo pro hec? Uvidíme! „Krmíme se, krmíme?“ došla k němu jak královna a výsměšně na něj prohodila pár slov. Dělala, jako by ona jíst nepotřebovala, ovšem to nevadilo. No a co, že měla hlad? Prostě bude dráždit hada bosou nohou. Jen pro zábavu.

<< nejvyšší hora (přes rokli)

Nechala horu horou a pokračovala pomalu směrem k džungli. Cestou cítila plno čerstvých i starých pachů vlků, avšak žádné nezahlédla. Taky si uvědomila, že okolím cítila méně kořisti, než naposled, což byl další projev nadcházející zimy. No naštěstí nedávno jedla, tak už teď lovit nemusela. Až se bude vracet. Ed se momentálně nacházela v rokli, kde by kromě jedovatých pavouků a hadů stejně nic jiného nenašla. A lovit jedovatého hada byl risk, i když ona by to určitě zvládla bez újmy na zdraví! Procházela mrtvým pískem a pozorovala díry v hlinité zdi, no dnes se do nich lézt nechystala. Už tam byla a nacházela se tam špinavá voda a plno kostí snad vlků, kteří se nedokázali dostat nikdy ven a zahynuli tam. Ještě by tak dopadla ona. Avšak nebála se, to vůbec! Tania se dokázala vymotat z každého nebezpečí a hrozby! Bojovala a nevzdávala se. A taková vlastnost se cenila, ne? Z rokle se dostala na další planinu a z nebe zahulákal středně velký pták. Střihla uchem, no jinak ptákovi vysoko na nebi nevěnovala sebemenší pozornost. Nebyl pro ni důležitý a ona nebyla pro něj důležitá. Každý si žil vlastním životem a tak to mělo být správně. Po zemi lezlo pár malých broučků, kteří nejspíš hledali nějakou potravu. Jo, občas se musela soustředit na své prostředí a vnímat j ty sebemenší kraviny. Pomáhalo to na paměť. Byť jí tyhle věci vůbec nezajímaly. Každé zvíře mělo vlastní život, který nemusel úplně jiného tvora vůbec zajímat.

>> dračí průsmyk (přes severní hory)

<< palmová pláž (přes červenou louku)

Oklepala ze sebe vodu a rozhlédla se po místní louce. Věděla, že tu v jarním a letním období rostou červené květiny, které neznala, no teď už byly odkvetlé a na trávě ležela dokonce jemná námraza. Zima klepala na dveře, z čehož měla Tania deprimaci. Naštěstí žila v poušti, v nekonečném spalujícím horku. To jí vyhovovalo více. Jak by plno vlků s ní nesouhlasilo, ha. Avšak ona by je poslala do háje nebo přinutila mít její názor. Jiný názor, než její, se nepočítal. Sorry not sorry. Vydala se podél nejvyšší hory Mois Grisu dále do jižního ostrova. Pokud nenajde žádnou oběť na "pokec", vydá se do džungle do svatyně potrénovat s Mistrem. Mistr byl aspoň užitečný, dodával vlkům sílu a další vlastnosti. Narozdíl od většiny vlků tady, z kterých měla rakovinu mozku. No posléze je trápit nebo se jim vysmívat byla nadmíru zábava. Jakoby neměla nic na práci. A přitom toho měla! (samozřejmě, ze neměla, ale proč by to přiznávala?) Když vzhlédla na chvíli směrem k vrcholku hory, chvíli jí napadlo, zda by se nahoře nenacházelo něco užitečného. No než by tam vylezla, zmrzla by, takže...

>> ostříží zrak (přes rokli)

Tania seděla na pláži, ve stínu jedné z palem, a pozorovala pomalu se pohybující moře. Poslední dobou se nic nedělo. Ve smečce, ve světě...jakoby se všichni propadli do melancholie nebo přímo do země. Nevadilo jí to. Stejně jí přítomnost většiny vlků štvala a doháněla k šílenství. Všichní byli tak...jednodušší, totálně vymletí, nevěděli, co to znamená žít a přežít. Hlavně někteří teda. A někteří byli zas takoví, jakoby mluvila do zdi. Avšak vlků, které by dokázala zmanipulovat a přesvědčit je o jejích šílených názorech, by se tu pár taky našlo, ne že ne. Takoví ťulpaspové se budou vždy hodit, ale budou schopni boje? Odvahy, odhodlání? Nemůže si brát na svoji stranu někoho, kdo se bojí utrřit i malý škrábaneček. Ušklíbla se. Už tu seděla a čuměla do blba dost dlouhou dobu. Zvedla se a vydala se na jížní ostrov přes moře. A kdo ví, možná najít nějakou tu oběť. Nesnášela vše a všechny. Tak ať to každej vidí, samozřejmě.

>> nejvyšší hora (přes červenou louku)

Nastalo ráno a prudké světlo Táňu probudilo. Zívla, dlouze se protáhla a nakonec ze sebe oklepala písek, co jí přes noc ulpěl na kožichu. Dnes to vypadalo, především na pouštích (aspoň si to myslela), na velice horký den a šedá vlčice přemýšlela, zda se jít vyhřívat na sluníčko jako had anebo se radši schovat do ruin, než by se z ní stala grilovaná Tania. No její myšlenky zastínil pach. Pach Namareyského. Ejhle, přece jen tu ještě někdo žil. Vlk si očividně plížil, Taniu pod jednou z palm rozhodně nešlo přehlédnout. A kdo ví, třeba vlk pronásledoval její pach úmyslně. „Ale copak ty tu pohledáváš?“ vyhrkla na Strixe zlejším způsobem, než plánovala. No pravda byla teda taková, že neplánovala znít vůbec extrémně zle, jenže ona neuměla být hodná. Už dávno ne. Takže každé její slovo znělo jak kdyby chtěla všechny a všechno zakousnout. Což v podstatě ano, ale o tom zas jindy. Na druhou stranu, kdyby furt spala a Strix se ji snažil probudit, tak to by zlá fakticky byla.

<< nejvyšší hora (přes červenou louku)

V noci květiny ani tolik nevoněly a tak jí to aspoň neotravovalo. Velký, světlý portál se tyčil v dálce a ozařoval okolí až někde v dálce. No šedá vlčice koukala jiným směrem, tím, kde se nacházela poušť...nebo aspon zprve nějaká pláž s palmami. Zvládla by se tam dostat? Přeplavat to? Nezdálo se to tolik daleko, avšak kdo ví. Pf, co to mlela? Jasně, že to dokáže! Nebude muset projít portálem do hor, bude se moct dostat přímo do pouště! A tomu prostě neodolala. Vlezla do vody a mácháním tlapek se dostávala blíž a blíž. Nebylo to jednoduché, ani omylem. tania faaaakt dlouho neplavala a tak jí to dalo zabrat víc, než jiným. na druhou stranu, už nějakou dobu se cítila silnější. Po příchodu na Mois grisské ostrovy si připadala jako pírko a teď? Měla svaly a určitou kondičku. Tréninky u Mistra ve svatyni v džungli fakt pomáhaly. Aspoň to sváděla na to. A své daleké cesty, samozřejmě. No tak či tak, určitě tam někdy zajde zas. Doplavala na druhý břeh a oklepala se. Zrychleně oddechovala. Uf, to byl teda pěkný záhul. Ovšem přežila a byla zde, v poušti. Po dlouhé době. Po nekonečné době! Což taky nebyla zrovna výhoda, že dlouho nenavštívila smečku, v které chtěla udělat určitou kariéru, že. No třeba si ani nikdo nevšiml, že zmizela. To by byla nejlepší možnost. Lehla si pod jednu z palem a zavřela oči. Teď bude spát jak zabitá. Ráno se vrátí na území.

<< rokle

Z katakomb po chvíli vylezla. Musela se vrátit do pouště a ne tu chodit katakombami, toulat se spletí chodeb a užívat si to. Bohužel. Ale brzy se tam vrátí a pořádně to prozkoumá. Kdo ví, co užitečného se dalo na takovém místě ničeho najít. Nějaké kosti nebo ozdoby, co ještě přežily rozklad jejich bývalých majitelů, chápeme se. V rokli se rozhlédla a pokračovala směrem k portálu na té jedné louce. Jo, ještě si to pamatovala. A taky si pamatovala to, že vyjde v horách, zas. To nemohl být východ třeba na louce? Nebo přímo v poušti? Ušetřilo by jí to plno práce. Cesta vedla přes jednu vysokou skálu, což se Táně též moc nelíbilo, ale aspoň šlo jen o jednu osamělou skálu, kde se nemohla ani ztratit. A ne o shluk skal, s plno cestičkama (včetně těch slepých) a plný hrozeb, nebezpečných tras a prostě pro ni nepříjemné atmosféry. Na druhou stranu, pro nebezpečí měla uděláno, tak zrovna to příliš neřešila. Ona porazí vždy vše a všechny. Jinak se to ani nedalo. Vystoupala po skále, louka a portál už byli na dohled. Zvládla to. Jako vždy a všechno (jen ten lov ne, co).

>> palmová pláž (přes červenou louku)

<< rokle

Rokle byla suchá a pustá. I kdyby zde chtěla hledat kořist, nenajde ji. Rozhodla se, že hlad odloží na později. Přece jen, nešlo zatím o nic akutního. Z rokle našla díru do tmavé smradlavé díry a vkročila do ní. Ach katakomby. To místo s pachem smrti, plné kostí a zatuchlin. Zhluboka se nadechla. Atmosféru a vůně těchto míst tak zbožňovala. najednou se cítila jako doma. Škoda, že tu nebyla žádná suchá místa, kam by si mohla lehnout. Hned by spala jak dudek! Bohužel celou cestou protékala mělká a špinavá voda. A byť se jí ta voda líbila, zas nebyla taková masochistka, aby v tom spala. Uvažovala, že radši spala v sušším. Jo, určitě. Kromě kořenů stromů visících ze stropu si všimla i všudypřítomných pavučin s pavouky, kteří působili celkem jedovatě. Klidně jich mohla pár sebrat a na někoho je nastražit, haha. Ach, bylo tolik způsobů, jak někoho zabít. Nejen zuby a drápy. Život kolikrát nabízel tolik voleb, jak učinit nějakou věc...

>> nejvyšší hora (přes rokli)

<< les alf (přes ostříží zrak)

Spala. Jo, jasný, že spala. Jen ne na dlouho. Šlo spíše jen o takový šlofík, než se znovu probrala. Oddychla si. Ani se necítila už tolik unavená, což se jí líbilo. No taky měla celkem hlad. Sice nedávno jedla, no na druhou stranu hodně cestovala a to udělá mnoho. Pořádně se protáhla a vyšla z nory. Zavětřila. Pach králíka zachytila vcelku rychle. Skvěle. Tak přece jen všichni nespali. Stopa ji vedla ven z lesa, na nějakou pláň. Tam to zvíře zahlédla téměř okamžitě. Planina neměla žádné pořádné úkryty nebo kopce, tak šlo vidět až do dáli. Musela se taky tiše plížit delší trávou, hlavně proti větru. Párkrát se jí už lov králíků podařil. Tak se jí to podaří i teď ne? Chyba. Vyrazila příliš brzy. Králík si jí okamžitě všiml a rozběhl se pryč. Chvíli ho pronásledovala, avšak pak zastavila. Nemělo cenu honit králíka na volném prostranství. To věděla i ona. Vztekle zavrčela a zaklela. Byla naštvaná. Taková hloupá chyba! Ty přece obvykle nedělala...No nic, vlastně jediný, o co jí šlo, byl fakt, jestli ji někdo viděl nebo ne. A byla noc. Určitě ji nikdo neviděl. Vidět ji někdo mohl jen při úspěšném pokusu. No nic. Pokračovala dál směrem k rokli.

>> katakomby

<< Furijské hory

Dostala se z hor. KONEČNĚ SE DOSTALA Z TĚCH ZATRACENÝCH HOR! Les jí připadal náhle krásnější než cokoli jiné, avšak jen na pár okamžiků. Pak to byla zas temnota a krev, po čem nejvíc toužila. Tak, jak to mělo být. Rozhlédla se. Les byl kvůli probíhající noci tmavý, kořisti cítila málo, protože všechna logicky spala. našla si jednu už dlouho osamělou noru, podle všeho liščí a ubydlela se v ní, s úmyslem se aspoň trochu prospat. Měla za sebou pěkný kus cesty a i když se cítila neporazitelná, holt spát potřebovala. Bohužel. Jo, kdyby tak spát nemusela. Byla by neustále v pozoru, neustále připravená na vše. Ale nee, jako každá živá bytost se musela prospat. Odfrkla si nad tím. Zbytečná věc, moc moc zbytečná. Ta únava a spánek...proč to existovalo? Kdo to vymyslel? Asi by toho vynálezce pěkne kousla. Protože tmavá vlčice neštěkala, ale rovnou kousala. Zalehla do jednoho z rohů do klubíčka a zavřela oči. Třeba se jí bude zdát o zabíjení...

>> rokle (přes ostříží zrak)

<< němé údolí

Když se osvěžila a udělala ze sebe na okamžik holuba, vydala se od jezera dál. A kam jinam, než zas do hor! „Do kelu, proč to tu je samá hora?“ zanadávala si nahlas, když stoupala znova do kopce. Ještě si na ty skály blbý zvykne, ne? Možná ano možná ne. To se ještě uvidí. Jenže Táňa pomalu uvažovala, že jí nic jiného ani zbývat nebude. Byly všude, VŠUDE! Poušť jen jedna a hor tak deset. Jaká to ironie,. jakoby Mois gris byl fakt vytvořen přímo pro vlky. Protože věděla, že místní měli obvykle radši hory než pouště. Olízla se. Nevěděli, co bylo skutečně dobré. Jenže někteří byli hrozné ovce. Co řekl jeden, s tím souhlsilo i deset další, byť by si v hlavě říkali úplně něco jiného. Byli strašně líní a nesamostatní, neuměli si vytvořit ani vlastní názor. A to připadalo Tanie až nechutné. Co až je všichni opustí? Co až zbydou na vše sami? Co budou dělat? Ti se popraví dřív, než to stihne někdo jiný. Což znělo dost vtipně. Ale byla to realita, Zavrtěla hlavou a vrhla se směrem k lesu, který se tyčil v dálce. Snad jako do teď najde lehce cestu dolu. Ztratit se v horách bylo to poslední, co chtěla...

>> les alf

<< dračí průsmyk (přes severní hory)

Její krutomyslné myšlenky ji převedly až přes mírný kopec kolem menších skal až k jakésimu jezeru, obklopené skálami a kopci. Což bodlo. Od té doby, co se napila z křišťálového jezera, už uběhla nějaká doba a od té doby stoupala z kopce do kopce, což jednoho vyčerpalo rychleji. A tak přikročila k jezeru a napila se. Pak se trochu opláchla. Vypadala trochu, jako když se máchali ve vodě holubi, avšak stejně ji nikdo neviděl. Teda aspoň v to doufala! Pf, ale co by, nějakého šmíráka by už odhalila dávno. Nebyla přece úplně blbá. Vylezla z vody a pořádně se oklepala. Noc byla klidná a tichá, jen to počasí by nemuselo být tak dusné. O to víc ta vodní koupel bodla, uznala. Zívla. Půjde ještě kousek a pak se někde uloží ke spánku. Ach, jaká škoda, že i vlci museli spát...

>> Furijské hory

<< na vyhlídce (přes severní hory)

Samozřejmě, že skončila v horách. To se tak dělo, že měl život takový smysl pro humor. Takový zvláštní, až ironický. No naštěstí stačilo jen po jedné z cestiček sejít dolu a ocitla se v jakési roklině. Skály se kolem ní tyčily až daleko do výšin a Tanie z toho nepříjemně svrbělo v kožichu. Skály vypadaly, že každou chvíli spadnou a rozmáčknou ji, byť tu už musely stát věky. Avšak, na nějakého blbečka mohla skála spadnout. Aspoň na se to tu kapku pročistilo. A i kdyby jí ta blbá skála nechtěla posloužit, klidně se o to postará sama. Neměla problém zabíjet. Ani silné vlky, ani ty slabé. Prala se a zabíjela už tolikrát, že to vůbec nevnímala. Stačilo být chytrý, mrštný a mířit na správná místa. Anebo druhého vlka prvně unavit, aby ztratil své rychlé reflexy a pak udeřit v plné síle. K tomu bylo potřeba mít hodně energie, avšak tmavá vlčice o svých schopnostech nepochybovala. Dokázala a dokáže vše, o tom žádná!

>> němé údolí (přes severní hory)