Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< tajné ostrovy (přes les u mostu)

Vydala se lesem zpátky směrem k jezeru. Co už věděla, nacházel se tam vodopád a ten tekl no z čeho? Z kopce přece. Teda jen doufala, že se na ten kopec nějak dostane. Avšak proč by ne?? Všude vedla nějaká cesta. V lese se nacházelo plno pachů kořisti, avšak hlad neměla, nedávno jedla. Taky tam rostlo plno bobulí, nad kterými Táňa ohrnovala čumák. Jen slabí vlci okusovali bobule, než aby si ulovili šťavnatou kořist s lahodným masem. Stačilo, že se tím musela živit nějakou dobu po tom, co utekla ze zápasiště, protože neměla skoro žádné zkušenosti s lovem. No nakonec se uchýlila k mršinám a krádežím. Nebude přece slabá! Na vyhlídku vedla plynulá a příjemná cesta, což až udělalo Tanie radost. No... radost. Fakt neskákala radostí do vzduchu. Jen jí to bylo prostě příjemnější, než aby se soukala někde do prudkého kopce s ostrými kameny, no ne? Nahoře se oklepala a rozhlédla se. Viděla hodně hor, fakt hodně hor, z čehož nakrčila čumák. Přes to bude muset procházet?! No možná ten most zněl jako lepší možnost. A pak, v dálce, fakt hodně v dálce, poznávala červenou louku, na které se nacházel portál. Doufala, že těm horám se nějak půjde vyhnout. A proč by nešlo? Táňa dokázala vše, hihi.

>> dračí průsmyk (přes severní hory)

<< luka (přes les u mostu)

Nemohla upřít, že se v tom lese trochu zamotala. Taky aby ne. Všechny ty stromy byly tak směšně stejné! Nemohl v nich být nějaký rozdíl jako jinde? Asi ne, jak jinak. Takže místo toho, aby se šedá vlčice dostala k mostu, tak zabloudila k pobřeží, kde se okolím rozléhalo mnoho malých ostrůvků. Přemýšlela. Co asi skrývaly? Podíval se tam někdy nějaký vlk? Těžko říct, nevěděla, jak hluboká voda k nim vedla. Tania úplně neodporovala fakt, že by to zkusila, ale nakonec to vzdala. Dělala věci, jen když věděla, že smysl měly. Co kdyby na těch ostrůvcích našla jen shluky keřů a stromů? Jen by si zbytečně namočila kožich, byť by jí ho slunce za chvíli usušilo. na chvíli se zde zastavila a očistila si kožich od všeho bordelu, pak se rozhodla, že vystoupá někam na kopec a rozhlédne se po druhé cestě směrem k poušti, než se vracet tím chatrným mostem. Zemřít se ještě nechystala. Ovšem nebála se ho, to vůbec! Jen kdyby se to někdo opovážil říct, tak by dostal pěkně za uši. A to bylo ještě dost slabý slovo.

>> na vyhlídce (přes les u mostu)

Na jezeře rostlo plno leknínů různých velikostí. Některé měly květy rozkvetlé, některé byly tzv. "srolované", jakoby spaly. Jezero se třpytilo pod nápotŕem slunečních paprsků a celkově vypadalo jako jedno z těch nejčistších. Pro mnoho vlků toto musel být krásný pohled. Oči se jim z toho třpytily stejně jako samotné jezero. Jenže Táňu tohle ani přinejmenším nezajímalo. Nějaká krásná krajina...pf nuda. Nedůležité. Zbytečné. Lepší myšlenky se jí honily hlavou třeba v temném lese nebo ve spáleništi. Taková místa měla teprve pořádnou hororovou atmošku. Avšak nedalo se říci, že se dalo z každého místa vytvořit hororovou atmošku. Aspoň ve své hlavě. Jezero křížem krážem obešla a ocitla se zpátky na těch rozlehlých lukách. Vydala se směrem k lesu, aby se dostala zpět přes most do pouště. Tudy přišla, určitě, takže...

>> tajné ostrovy (přes les u mostu)

<< křišťálové jezírko

Ušklíbla se. „No ty rozhodně ne, tos výjimečně uhád,“ namítla jízlivě na jeho slova. Avšak upřímně, to by s ní nesměl jít snad nikdo, takže na tom zas tak nesešlo, víme jak. Pořád se držel myšlenky, že Mois Gris obývali jen samí tupci. Na druhou stranu, na konec světa ani jít nemohla, protože z Moisu nebylo útěku. Musela holt dožít tady. A kdo ví, třeba tu jednou potká vlka s podobnými názory nebo zájmy. KJestli se navzájem spíš nezabijí. Ta možnost se vůbec, ale vůbec nevylučovala. „Jasný, že lenoši nemaj rádi, když jim někdo kecá do práce, simtě,“ vyhrkla na něj rozčíleně. Copak si to ještě neuvědomoval? vyjadřoval se čím dál hloupěji. Prvně se pořád považoval za člena jejich smečky a pak vyzdvihoval Khana až do nebes. Kam jsme se to dostali? Někdo by se tím pádem ptal, jaktože v té smečce pobývala? No...měla určité ambice. Napravit to, co Khan-fani zanedbával. Cítit se navrch nad ostatními. Což by při vyšším postavení mohla. Ovšem, povýší někdy někoho, náš pouštní alfa? Nebo by se na to měla vykakat a odejít? Ona by si vždy našla místo v poušti, dost daleko od území Namarey. Novou oázu, soukromou noru a tak. Ale to záleželo, zda jí věčný tulácký život vůbec lákal. Možná proto v té smečce pořád parazitovala. Tuláctví měla prostě už víc než dost. Došli až k nějakým vodopádům. Teda, spíš došla. Když se rozhlédla, Na'raash už se u ní nenacházel. Nenacházel se nikde okolo. Nevadilo jí to, vůbec. Stejně jí už lezl na nervy. A nebyl žádná výzva. Byl škodný asi tak jako moucha. Toho by hned posadila na kolena, kdyby se jí chtělo. Zívla. Možná se někdy zas setkají v Namarey, kdo ví, jak to vše dopadne. Teď se napila z jezírka a pokračovala v cestě dál.

>> luka (přes křišťálové jezero)

<< luka

Už ho ignorovala. No jo, byla to hovadina, lézt do hor, když je nesnášela. Být někým jiným, už mu říká, že ano, fakt to je hovadina. Jenže u Tanii můžete být rádi, když si chybu přizná v hlavě, natož nahlas. když konečně slezli do louky, oddechla si. Tedy ne úplně. Na louce rostlo plno bylinek a ona odolala pokušení kýchnout a všechny ty květiny poničit. Fakt jí z nich nebylo dobře, fuj! Anebo na ně měla alergii, kdo ví. „Možná by na konci světa byl klid od blbečků,“ namítla na jeho slova a olízla si suché pysky. ...jako ty, pomyslela si zatrpkle, ale podle ní byl blbec každý druhý. Spíš by měla říct, že by na konci světa byla aspoň sama. Na'raashe by někde cestou skopla ze skály nebo útesu. Nad jeho dalšími slovy chvíli předstírala, že přemýšlí. „Takže buď jsi stejný flákač jako on a nikdy jsi mu tudiž nic neřekl anebo si neumí přiznat chybu. Aha, chápu,“ uzavřela si závěry zas po svém. Při jeho vedení ta smečka bude vždycky stát na dvě věci, ach jo. Můžem? pomyslela si zaraženě. Copak si tento jedinec myslel? Že pořád žil ve smečce? Že ho jeho milovaný Khan vrátí okamžitě na pozici bety a vše se zamete pod koberec? Naivka, fakt brutální naivka. Přinejlepším by ho za jeho útěk dala aspoň na nějakou dobu na omegu, aby si nemyslel, že mohl vše. Avšak to chudák Khan v životě neudělá...„A víš, že i jo? Překvapivě,“ ušklíbla se. Až by se jeden divil.

>> Nerovy vodopády

<< jížní hory

Krátce se na něj podívala. Nebyla si jistá, jak bude silný, až dobere síly jako je postupně dobírala ona a to jí dost užíralo. Co když bude fakt silnější než ona? To nesměla dopustit! „Děláš, jakobych já byla z těch hor kdo ví jak unešená. Jen se nerada vracím. Musíš se stěžovat na každou hovadinu?“ zakroutila očima otráveně a první cestou začala lézt zas dolu. Stěžovat si mohla jen ona! Ale jo, ty hory jí též vadily. Jen tu nechtěla kroužit tam a sem, jakoby nevěděla, kudy kam. To by jí přišlo příliš potupné. A ona by vypadala jak vlčice s demencí. „Když myslíš...“ odfrkla si. Neměla by problém najít si někoho na jednu noc. Jen na dlouhodobější vztah by to určitě nebylo, no. Při jeho dalších slovech se na něj s přimouhřenýma očima podívala. Že ho schodí ze skály? Hah, vlci si začnou říkat, kde se vzal pouštní vlk v horách. To, že z nich spadl, už bude pro ně logické, leč nepravdivé. „Můj orientační smysl je skvělý,“ zavrčela v odpověď. Takhle ji urážet, drzost! „To už určitá doba je, ale Khan se nemá tomu kohokoli z nás aspoň povýšit...fakt motivace, kůže líná to je,“ zavrtěla hlavou. To bylo vedení, ach jo. I když by asi neměla pomlouvat alfu Namarey před jeho dobrým přítelem, no nějak jí na tom nezáleželo. jen ať Nar'aash věděl, jaký bordel a lenost se tam děli. No fakt, že sama na nějakou dobu zmizela a pak byla znovupřijatá, nezmiňovala. Nebude se snižovat na jeho úroveň a ztrapňovat se!

>> křišťálové jezero

<< ovocný lesík

Odfrkla si. U všech vlků, ani ironii nedokázal pochopit. „Jde to vidět,“ zakroutila očima, jenže její egoistická část přemýšlela, že s ní trávil čas i z jiných důvodů. Třeba, že byla tak neodolatelná...„S tebou a pořádnou rvačku? Budeš na zemi dřív, než řeknu vlk. Ale já vím, to si nepřiznáš,“ promluvila k němu s menším úšklebkem na tváři. I když, sama by se nepřiznala, že ano. „Myslíš, že nemám? Jen ne s tebou,“ promluvila mu skoro u ucha a když se k němu otočila zády, ocasem mu přejela pjemně přes čumák. Ale i když říkala něco takového, střihla by si něco možná s každým. Nebyla na takové věci moc vybíravá. Když se vyspali a jeho slova odingorovala, vydali se dál. Pravda zněla tak, že si fakt potřebovala po tréninku s Mistrem odpočinout, ovšem to se mu říkat fakt nechystala. Posměšky tu měla rozdávat ona, ne on. Naneštěstí došla přímo k horám, jenže vracet se jí už nechtělo Holt ty přiblblé skály rychle přeleze a hned první cestou sleze zas dolu. Ohlédla se za sebe. Na'raash šel kus za ní. „Ten se táhne pomaleji než smrad,“ řekla si jakoby pro sebe, ale tak, aby to hnědouš zároveň i slyšel. Protože provokaci si nenechá jen pro sebe!

>> luka

Zazubila se. „Velká,“ odpověděla mu, samozřejmě věděla, že použil ironii. S Táňou málokdo dokázal trávit více času. Kdo ví proč, že se Na'raash zatím držel. Možná se mu líbila? Proč ne, však byla krásná! „Pleteš vlky a krávy? To mi je tě líto,“ odfrkla si, opovržujíce fakt, že to myslel jako urážku. Lepší to bylo oplatit jinou urážkou. „Tak se pojď rvát! Ukaž, že je na tvých slovech něco pravdivého! Já tě s radostí trochu potrhám!“ zavrčela na něj vyzívavě. Jenže sám nakonec přiznal, že by prohrál. Což Tanie podzvedlo ego. I když otázka, zda by ho Khan za rvačku zabil, jí lítala chvíli hlavou. On sám měl chuť tmavé vlčíci někdy dát, takže... no a na jeho slova o týrání Tanii ve smečce si jen pomyslela určité to určitě a dál to neřešila. Stejně jen vyhrožoval. Jakoby to neznala. „Kromě odvahy mi nechybí ani zdravý rozum,“ poučila ho, i když rozum bylo to poslední, co měla a zalezla do doupěte. „Ať bys po mně chtěl skočit v jakýmkoli významu, měl bys smůlu,“ ušklíbla se, nestyděla se o takových věcech mluvit. Copak byla? Nějaká panička z Beverly Hills? Bylo i zvláštní, že usnula vedle případného vetřelce, no jeho útok by ji probudil a dokázala by se ubránit celkem rychle. Ani jí nedošlo, jak vyčerpaná vlastně byla. Jenže ona takové pocity spíše potlačovala. Když do opuštěné nory pronikly první paprsky slunce, Tania otevřela oči a dlouze zívla. Pořádně se protáhla. Cítila se.odpočatě a hlavně silně. Nové síly ze svatyně mohla použít naplno. Šťouchla do hnědého, který spal zády k ní. „Vstávej ty líná koule chlupů, když mě nechceš tolik opouštět, “ zabrblala na něj posměšně už vcelku rozespale a vyšla na denní světlo. Rozhlédla se. Přemýšlela, že půjde pryč z lesa. Na chvíli.

>> jižní hory

<< mlžná džungle

Odfrkla si. „Kdybych byla Bohyně, vypadalo by to tu úplně jinak,“ odpověděla mu zostra. Vážně, úplně jinak. Ach, kéž by měla takovou moc. Tolik věcí by tu změnila... Třeba by zrušila hory, haha. „Aha, hm, tak aspoň na něčem se shodneme. Hory jsou na prd,“ odpověděla mu s pokrčením ramen o jeho životě v horách. Už si myslela, že brzy fakt skopne z nějakého útesu. Škoda, že i ona nemohla mládí prožít někde s přírodě, ale o tom jindy. Jenže při jeho dalších slovech by ho zas z toho útesu skopla (jenže se tu žádný nenacházel). Nevěřila mu, samozřejmě že ne, stejně zdrhl, aby si odpočinul od povinnosí. Jak mohl spoléhat, že mu dá Khan další šanci se strachem, že znovu vypadne má dovolenou? „Jo, čekám,“ řekla mu ironicky a obrátila oči v sloup. Co pro ni kdy údajní Bohové Moisgrisu udělali? Nic, kromě totálně nepříjemných a nesmyslných pocitů a situací. Jestli to teda byl nějaký vliv bohů a neměknul jí pomalu z těchto ostrovů mozek jako většině vlků tady. „Myslíš si, že i když se budeš snažit jak divý, vrátí ti ho? S obavami, že zase zdrhneš? Nevím, kdo si o sobě myslí příliš,“ promluvila k němu pobaveně, aniž by se na něj podívala. Egoista mluvil o egoismu druhého. Báječné! Když jí řekl, že by ji nejradši vytrhal chlupy na těle, musela se nahlas rozchechtat. „Ty? Nezapomeň, že jsem právě vyšla ze svatyně,“ provokovala ho dál. Ne, proti ní by šanci neměl. Avšak vuz dopředu vítězný boj si klidně střihne... Došli z husté džungle do nějakého dalšího lesíka, na ostrovech už panovala tma. „Pane chytrý, jestli chcete procházet ostrovy, není to v noci zrovna nejlepší nápad,“ ušklíbla se. „Ale pořád můžeš pokračovat dál bezemne, nemám s tím problém,“ olízla si pysky a zalezla do první opuštěné nory, kterou našla. Podle zvětralého pachu patřila kdysi lišce (a mohla by se jako naschvál vrátit, lol). Ona se vyspí a Na'raash, ať si dělá co chtěl.

„Kecání PODSTATNÝCH věcí, ano,“ zašklebila se. Třeba jsem silnější než ty, jsem lepší než ty, chápeme se, ne? I přesto, že tyto věci byly pro mnoho vlků spíš nepodstatné a sama říkala kolikrát úplně zbytečné věci, no přiznat si to nehodlala. Ne, Tania nikdy. nad jeho ironií se uchechtla. „A já jsem bohyně Moisgrisu, ano,“ převrátila očima. Možná bylo krásné, když se stařík cítil jako mladý vitální vlk, no pravdu tím bohužel nezapřel. Co už. Ona se na své stáří taky netěšila, že ano. „Vlci totiž neví, co je dobrý, víš? Všichni jen hory,“ pokrčila nad tím čumák. Hory jo a poušť ne, jo? Moisgrišští vlci rádi zimu. Heh, trapný. „Bozi, bozi...či si jen nechceš přiznat, že jsi zdrhl? Myslíš, že ti na nějakej roční spánek skočím? Nejsem blbá,“ ušklíbla se. Všichni všechno sváděli na údajné Bohy. Avšak když ta lež udělá hnědému radost, tak ať. Možná se celkově nechtěl přiznávat před Khanem, že jednoduše zdrhl. Ovšem přiznala by se Táňa? Ne. Mohli si podat tlapy (ani náhodou, fuj). „Jo, už vidím, jak tě objímá a dává ti zpět místo Bety s otevřenou náručí,“ odpověděla mu na to posměšně a zavrtěla hlavou. Khan by udělal lépe, kdyby tam nasadil ji. Ona by nezdrhla, narozdíl od tohodle! Jeho poslední slova už neslyšela, protože se vydala do svatyně. Když celá uhoňtěná, avšak nově posílená, vylezla ven, Na'raash tam pořád čekal. Ocásek. „Vidím, že se ti nechce mě opouštět. To jsem tak elegantní, že tu na mě čekáš jak nějaký gentleman?“ posmívala se mu. Ale proč by si nemohl myslet, že byla krásná? Každý si to mohl myslet! Protáhla se a zpod mehzery stromů si všimla, že se začalo stmívat. Hodlala si najít nějaké lepší místo pro odpočinek, než hustou džungli s velkými hady. Aspoň si odpočine i po tréninku a mohla použít jako záminku noc! Jak trefné. Nechtěla se přiznávat, že byla unavená. „Bude noc. Měli bychom se jít vyspat, jestli nechceš být zítra jak zombie. Nebo chceš? Je mi to nějak šumák,“ pokrčila rameny a vydala se pryč z džungle.

>> ovocný lesík

Jméno vlka: Tania
Počet postů: 2 únor, 9 březen
Postavení: sigma
Povýšení: /
Funkce: bojovník
Aktivita pro smečku: seznamovala se pomalu ale jistě s ostatními členy smečky - konkrétně se Strixem a Aerrav
Krátké shrnutí: Prvně hodila řeč se Strixem, pak k nim dorazila Aerrav a Strix odešel, po rozhovoru s Aerrav se rozdělily v poušti a Tania šla do putovního obchůdku a do svatyně.

<< mlžná džungle

Aniž by čekala na jakákoli další slova Na'raashe, vešla dovnitř velké svatyně. Mistr už posedával poblíž. Fakt ji už očekával! Anebo měl u vchodu skryté kamery, těžko říct. „Tak se znovu setkáváme. Jsem připravená být zas o něco silnější,“ zašklebila se, jako by měla určité špatné úmysly. A taky, že měla, samozřejmě. Mistr nic neříkal, pouze si vzal platbu a mlčky ji vedl na začátek zkoušky. Nikdy nic neřekl. Že by byl němý? Ach, to jí nemuselo zajímat. Hlavně, že dobře vykoná svou práci.

Nákup:
Využívám bonus 30%

Platím 9 mincí = 72% + bonus 30% = 94%

Síla 27 %/90 % + 35% = 62%/90%

Vytrvalost 24 %/85 % +30% = 54%/85%
Rychlost 18 %/75 %
Obratnost 18 %/60 % +26% = 44%/60%
Schopnost lovu 9 %/40 % +3% = 12%/40%

Prvně se objevili v kruhu s mistrem, aby si Tania procvičila svou sílu. Táňa nebyla blbá a věděla, že proti mistrovi neměla žádnou šanci, nejspíš byl chráněn nějakou magií či co, ovšem za její snahu jí daroval víc síly, což nemohla nic jiného než to maximálně ocenit. A co jako? Kvůli tomu tady trávila svůj čas, přece.
Dále přišel na řadu lov. Táňa nikdy v lovu nevynikala, nikdy se lovit pořádně nenaučila. A tak mistr nejspíš usoudil, že by si ho měla aspoň trochu procvičit a ne jen vybírat úlovky z hromady ve smečce a živit se hlodavci. Jakoby pravdapravdoucí. Potřebovala energii na své plány! Vyčerpaná a vychrtlá nebude vypadat vůbec strašidělně. A ani celá vyčerpaná žádnou hrůzu šířit nebude, že ano.
Po lovu se objevila u hor, s cílem vyšplhat na vrchol. To mělo s největší pravděpodobností prověřit a posílit její vytrvalost. Mistr se tady nikde poblíž nenacházel a tak se na vrchol začala šplhat sama. Už cítila, jak jí svaly po tolika displicínách najednou začaly pálit, avšak ať už šlo o jakékoli nutkání, pokračovala dál a dál, dokud nestála na vrcholu, celá se dmoucí pýchou.
No její trénink ještě neskončil. Ocitla se zpět v džungli, před dráhou plno kmenů a jiných překážek. Musela je všechny s určitou ladností překonat. A tak, aniž by na cokoli čekala, vrhla se do trasy a začala přeskakovat, či podlézat jednu překážku za druhou.

Trénink skončil a ona se ocitla zpět v rozlehlé místnosti svatyně, s pocitem, že jí plíce vyletí z těla, avšak s nadmíru dobrým pocitem. Až si odpočine a její nové zkušenosti se na ni ukážou, dá teprve někomu na frak! „Díky tomuto místu jednou budu silnější a krutější než kdy dřív,“ olízla si spokojeně pysky a narovnala se. Kývla na Mistra (spíše z čistě dobrého pocitu, že aspoň někdo tady za něco stál) a vyšla ven do džungle. Čekal na ni pořád Na'raash?

>> mlžná džungle

Schváleno, zapsáno

<< most (přes les u mostu)

Podrážděně zavrčela. „Čemu říkáš blbý kecy?! Koho tady zajímají úplně nepodstatné věci?“ přivřela oči. Realita však byla taková, že ona by ty nepodstatné věci potřebovala, aby to proti vlkovi využila. Jenže to právě věděla a nechtěla, aby se to stalo i jí. Musela být predátor, ne oběť. Odkašlala si. „Pořád mladší než ty, staříku,“ ušklíbla se, pokračovala v provokaci. Co tušila, táhlo jí už na dobrých šest let, což už taky nebyl zrovna věk, kterým by měla říkat ostatním, jak stárnuli. Bohužel, všichni stárli. No svůj věk mu sdělovat určitě nebude, haha. „Jsem ráda, že si o mě myslíš toto. Já si ráda tuto přezdívku převezmu,“ řekla pyšně a vypla hruď, jak kdyby byla výš než samotná bohyně Moisgrisu. Nebyla blbá, samozřejmě to nemyslel vážně, ale ironicky, jen ho možná bavilo, se takhle škádlit. Jako Khana...což se posléze dozvěděla, že ho znal aže v Namareyské smečce též dřív žil. „Nějakou dobu se zdálo, že to náš přítel Khan vzdá. Mrtvo jak na hřbitově, jediná jeho podpora jsem byla já, hah,“ zachechtala se. „Ale členové začali přicházet a ejhle, teď je tam vcelku i živo. I když bych nějaké členy utopila v písku,“ nakrčila nad svými slovy čumák. Třeba samotného Khana...„A coapk se náš velevážený bývalý beta pouštní smečky rozhodl odejít? Neříkej mi, že jste měli nějaké manželské rozepře,“ zlomyslně se, s pohledem upřeným na Naarashe, usmála. By se až upřímně smála, vidět tyhle dva se hádat. Nemělo by to konce! I když asi mělo, když už ve smečce tento vlk nežil, kuck kuck. KOnečně došli do hluboké džungle a ke svatyni, cíl její cesty dokonala. Dlouze zívla a protáhla se. „Svatyně. Tady leží má budoucnost. Budoucnost mé síly,“ s příjemným pocitem se zavrtěla a chystala se vejít dovnitř. Mistr na ni už určitě napjatě čekal...

>> svatyně

<< spáleniště (přes temný les)

Odfrkla si. „Obvykle, když se někdo urputně brání, že není senilní nebo starý, realita je pravý opak. Co si tak přiznat, že už nejsi tak mladý jako dřív?“ posmívala se mu. Ale i tak se nakonec za ní vydal. Stařík se asi nudil, pomyslela si. Když ho Táňa strčí z tohoto mostu, aspoň bude zábava...Hm, uvidíme. Dnes moc nefoukal ani vítr, tak se most houpal maximálně pod váhou dvou vlků. Kdyby tak začal praskat a oni se ocitli ve smrtelném nebezpečí...to by bylo adrealinu! I když Tania si nebyla ještě vůbec jistá, jak chtěla zemřít. No zatím teda zemřít nechtěla, ještě měla plno plánů, že jo. Jen netoužila po tom, aby někdo zabil ji. To by si v pekle nikdy neodpustila....„Kdo jsem, to jsem. Závisí na této informaci tvé přežití? A taky bys mohl přestat tak hrozně otravně mlaskat. Už jsi jak ten Khan,“ zavrčela mírně naštvaně. Že ho fakt strčí z toho mostu? Jen škoda, že Khana nejspíš tento vlk neznal. By si skvěle rozumněli (kdyby tak věděla, lol). No než se ´100% rozhodla, že tu ukončí sebe a hlavně jeho, vyšli z mostu.

>> mlžná džungle (přes les u mostu)

Vydala se pryč od putovního obchodníka Wua s novým kožichu a zas svým způsobem silnější (magicky silnější). Nikdy na magii nevěřila. Ve světě před Moisem, ve kterým žila, se žádná magie nenacházela. Avšak když tady ovládla ohněm, viděla to na vlastní oči, došlo jí, že mohla být silnější než kdy dřív. No hlavně obdivovala svůj kožich, který se teď mísil více odstínů šedé a její plamenné znaky tak perfektně vynikaly. Mohla si říkat díky tomu ohni fénix... Vlka poblíž nepřehledla, uviděla ho dřív, než ucítila. „Hej ty!“ zavolala na něj zostra a přiblížila se k němu. Byla připravena se bít nebo i provokovat. „Někoho mi připomínáš prosimtě. Neviděli jsme se už nějakou náhodou?“ promluvila na něj s úšklebkem v hlase. Jeho vzhled ji sice mátl, ovšem ten pach měla někde hluboko v paměti, hmm. No i kdyby mě, aspoň našla oběť, kterou se pochlubí svým novým vzhledem. Poté se otočila na patách, jen hlavu otočila na vlka. „Jdeš také? Nebo též obdivuješ krásy spáleniště? Já bych tu teda klidně zůstala déle, ale mám i jiné plány,“ olízla se a aniž by čekala, zda za ní půjde nebo ne, vyrazila pomalu pryč. No o svých plánech mu hned nehodlala vyprávět. On to zjistí, pokud ji bude následovat jak ocásek, hehe.

>> most (přes temný les)