Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< temný les

I když ve spáleniští muselo hořet už před mnoha lety, pořádtu šel cítit kouř z dohasínajícího ohně a žár, nesoucí se kolem. Na stromech už nezůstal jediný lístek, skoro ani větve. Prostě to byly obří klacky, napíchnuté do země. Zem byla suchá, drobila se pod každým jejím krokem. Jo, to byla krása. Kéž by to byla ona, kdo by to tady kdysi podpálil. Zapsala by se do dějin a její cesta k vrcholu by se jí hned velice usnadnila. Snila o tom tak moc, moc moc, avšak Wua, známého obchodníka, nepřehlédla. Její další, zatím nejmenované plány, se teď mohly vyplnit. „Kdysi si můj kožich vyplnil těmi úctihodnými plameny. Chci další změny. Nechci být jen silnější, ale i krásnější. Ale ta síla...co mi můžeš dnes vše nabídnout?“ předstírala tu nechutnou sladkost, jen aby dostala to, co chtěla. To, co tak nesmírně potřebovala! A olala, nový kožich jí mohlo slunce ozářit a s magiemi nevyšla taky vůbec naprázdno! První část byla za ní. Teď směr svatyně a pak někomu ukáže svou pravou tvář.
---

Nákup:

Mám 452 kšm.
Směnárna: 17 rubínů x 10 = 170 kšm

Mám 622 kšm.

Změna vzhledu
Naceněno a vzhled poslán Barnatt: 150 kšm

Levely k magii oheň
6. level - 90 kšm
7. level - 100 kšm
8. level - 110 kšm
Dohromady 300 kšm

Magie
Pavučina - 170 kšm + 4 rubíny

Zbyde mi: 2 kšm, 0 rubínů

Schváleno

<< poušť (přes pichl)

Vydala se pomalým krokem podél pouště,samozřejmě se chystala na menší výlet. Pořád si pamatovala na starého tichého vlka v džungli, který jí zadal určité složité zkoušky a ona se po odchodu od něj cítila silnější. Nedokázala věřit tomu, že by to byl jen pocit a tak se tam rozhodla jít i protentokrát. Potřebovala se pořádně naskillovat, aby mohla být tím nejprovokativnějším a nejobávanějším vlkem Moisgrisských ostrovů. Totiž, většina vlků na to tady byla příliš blbá. A pokud se tu čirou náhodou najde někdo další silný a chytrý, tak třeba svedou nějaké pořádné boje. Jak jí už chybělo, zakousnout se do masa druhého vlka, cítit jak skučí, kňučí a trpí...Táňa každou konkurenci porazí! Pořád také mohla najít někoho slabého mimo smečku Namarey a trochu se na něm pobavit. Nebyla jen jedna možnost, jak dosáhnout uspokojení. Skončila v temném lese, na místě, přesně stvořeným jako pro ni. Ta atmosféra, to mrtvo, ty stíny plížící se kolem...kolik srabů tady muselo trpět? No a jako správný obdivovatel těch nejhorších míst si udělala i odbočku směrem do spáleniště poblíž.

>> spáleniště

<< úkryt (přes Namareyskou smečku)

Na její slova o jejím miláčkovi už nic neodpověděla. Ať se kamarádí s hloupou sovou, avšak k čemu kdekomu bylo, přivítat v životě maximálně hladový a vlezlý krk? Možná život ve smečce vlky moc rozmazloval. I když těžko říct, jak dlouho to zvíře u sebe měla. Oddychne si. „Štíra nemusíš jakkoli složitě hledat. Neschovávají, vždy spoléhají, že je jejich bodec na ocasu s jedem zachrání. Stačí mít smysly v pozoru a je to bez problémů. V poušti jich je celkově celkem dost,“ odpověděla jí s hrdostí v hlase, že věděla něco, co bílá vlčice ne, haha. Zabít štíra nebylo těžké, aniž by ho bodl. Stačilo, aby nebyl vlk úplné omezené ťululum. Což vlk v poušti být nesměl. Ale to ani třeba v horách, že jo. A co, stejně byli. Jeden z nich brzy vyhraje soutěž o nejhloupější smrt...Když šla zkoumat ty svítící tečky, Tania si jen odfrkla. Jak malé zvědavé vlče. Jen aby na tu zvědavost nedoplatila. Aniž by jí odpověděla nebo se na vlčici jen podívala, vydala se dál. S Aerrav museli jejich cíl zacítit stejně, no bílá vlčice první použila nějakou svou magií a štíra jakoby poloupekla? Aby se přiznala, šlo o vcelku chytrý tah. Jak se říkalo, pracuj chytře, ne těžce. Ovšem Tania taky zabíjela štíry ohněm. Pravda zněla, že to byl rozhodně bezpečnější postup. Ale ne nijak vyjímečný. Taniina společnice měla velikou radost a černá vlčice nedokázala nějak pochopit, kde ti vlci brali takovou radost z obyčejného lovu. I když, lov štíra nebyůl jen tak obyčejný! No tak či tak, skákat tu s ní jak výmozmozek se nechystala, jen se na ni podívala s otráveným výrazem na tváři. Nesnášela být u někoho, kdo projevoval až moc velkou upřímnou radost. „Jen ochutnej,“ odpověděla jí. Tolik to chtěla, tak ať se nebojí, ne? Na druhou stranu, jo, dala by si. Když vyšly z ruin, tak se rozloučily a každá se vydala svou vlastní cestou. Jo, ať jde svou euforii rozdávat jinam. Fuj!

>> temný les (přes pichl)

Tania se s radostí bavila nad těmi nejzvrácenějšími myšlenkami. No většina vlků s ní tu radost žel nesdílela. Všichni byli tak zhýčkaní a jemní, snad tu ještě nepotkala žádného pořádného vlka! Kdyby se neodhodlala vytvořit si velkou kariéru v Namareyské smečce a celkově byla ta možnost, prvním portálem zmizí pryč z ostrovů. Vždyť se brzy otupí jako všichni tady! Na druhou stranu, měla aspoň dost obětí na srandičky. Aspoň dokud se jí nevycucne mozek taky, uh oh. „Ne, já byla kdysi tak slabá! Ale teď, teď už ne, už nikdy!“ zavrčela na ni, nejspíš jen pod vlivem jejích myšlenek na minulost. Její jizvy samosebou napovídaly, že růžovou zahradou si zrovna neprošla, že jo. A jo, každý ji musel litovat! „Od kdy jsou práci kamarádi? Jen to umí spát a řvát na celé lesy. Nemají pro vlky sebemenší užitek,“ odfrkla si. Jíst kamarády? Rovnou mohla sežrat Aerrav, ne? Ne, sranda, ona nebyla Taniina kamarádka. Jako svým způsobem nikdo. Kdo by se chtěl s Taniou kamarádit? „A jídla tu máme dost, není potřeba povyšovat své lovecké schopnosti,“ řekla jí ještě nevrhle. Asi si tímto rýpaním nahrazovala své slabé schopnosti lovu. To se nikdo nesměl dozvědět! Při jejím zmínění o lovu štíra se zvedla a ušklíbla se. „Tak pojď ulovit nějakého pěkně jedovatého štíra! Pokud jen nemeleš, ale činy nebudou nikde,“ utahovala si z ní a aniž by na vlčici čekala, vydala se ven z ruin. A když bílou to zvíře bodne, umře pomalou a bolestivou smrtí. Co už. Nikdo z toho nebude obviňovat Táňu, avšak malého štíra, haha. I když se asi nehodilo vraždit spolučleny smečky, když konečně nějaké členy měla, že jo(konkurence, kuck kuck).

>> poušť (přes Namareyskou smečku)

„Ha-hah,“ zabručela s otráveným výrazem na tváři. Byla tu jen Tania s Khanem, to ani nebyla smečka. Ale jo, Tania vydala klidně za pět, víte jak. Při jejích slovech se bílá vlčice očividně zamyslela. Možná dostala strach, možná jí děsil jen případný osud jejích přátel. Táňa by jí mohla dát jednu radu do života. Nedělej si věrné přátele. Pak cítíš jen větší zklamání, když o ně přijdeš. I když ne, že by zrovna ona cítila něco jako zklamání. Možná maximálně nad tím, že se jí nepodařilo někoho utýrat. Jenže i tam spíš převládal spíš vztek a touha po pomstě. Olízla se, možná jen aby ji vyprovokovala. „V největší zoufalosti si ukousneš klidně i své tlapy. A když je k dispozici takový kus lahodého ptáčka, neodolala bys. Věř mi,“ ušklíbla se. Ne, nevěřila, že by radši pošla hladem než sníst to, co bylo po tlapě, ať jí to připadalo jakkoli nepříjemné. Ovšem vlci zde bývali občas blbí, tak by se ani nedivila, na druhou stranu. A na další stranu, vlčice mohla tvrdit cokoli, jenže kdyby se v takové situaci ocitla, bude přemýšlet zas jinak. Po jejích posledních slovech se na chvíli zamyslela. „Většinou chodíme na louku lovit lahodné zajíce a lasičky. Ale pokud máš odvahu, ulovit si nějakého jedovatého štíra můžeš. Náhodou, takový štír je moc dobrý,“ odpověděla jí lehce. Náhodou oba si už štíra lovila, tak věděla, o čem mluvila. „A jako moučník si můžeš dát pár brouků. Hezky křupou,“ provokovala ji dál podivným jídelníčkem pouště. „I ještěrky nebo hadi by se dali sníst, ale ti jsou příliš rychlí. Neměla bys šanci,“ dodala ještě. Však Tania ano! Ta vždy, hehe.

Koukla se na ni. „Mi povídej. Šance, že se tu něco začne dít, byla příliš malá,“ ušklíbla se. Ale co o to, naděje byla jen převlečená smůla. „No pořád se to může zas celé změnit. Půlku vlků může unést pouštní bouře nebo se utopí v samotném písku. Někteří by mi na to pasovali. No někteří by si to až zasloužili,“ odfrkla si. Taková představa, jak se Khan topil v písku a Táňa ho nahrazovala na místě vůdcovství, se jí velice líbila. Ona by byla lepší alfou. O hodně lepší alfou! Podrbala se za uchem. „Strix nebo tak nějak,“ odpověděla na její otázku bez většího zájmu. Zas tak jí nezajímala jména. Zajímalo jí spíš, kolik vlk pobral moudrosti. I když se jí spíš zdálo, že Moisgrisské ostrovy mozkové buňky spíš požíraly. Takových tupců, co tu už potkala! Stane se to jednou i jí? Snad ne! Pozorovala sovu, co vylétla s kožichu bílé vlčice a pozorovala, jak tu létá okolo. Sovy patřily do lesa, ne do pouště, hernajs. „Proč si s sebou furt vodíš tu kořist?“ zabrblala otráveně. Tohle, jestli tu bude létat pravidelně, tak to asi brzy sežere. V těchto prostorech by nebyla taková sova těžká ulovit. Tania byla prohnaná sviňucha. Vždy dostane to, co chtěla!

Ušklíbla se. To vím, že nechce. Vždyť o tom mluvím, odpověděla mu s tázavým pohledem. To ji neposlouchal, nebo co? To se Táně velice nelíbilo! Taková ignorace, pf, drzost! Jestli takoví byli v Namarey všichni, asi brzy vypustí duši a zblázní se. Což by nerada, ještě chtěla udělat nějakou kariéru. A ještě si párkrát do někoho kousnout, samozřejmě. To říká každý, že se přizpůsobí. A pak ho odnese první pouštní bouře, ušklíbla se. Ona sama nikdy předtím nežila v poušti, jenže měla moc velké sebevědomí a ještě přece žila ještě v horších podmínkách, než je poušť! Takže ona byla přizpůsobena na všechno, hehe. Najednou se k nim přidala další členka, nějaká bílá vlčice. Oh, další oběť na Taniina moudra. No Strix asi tolik vlků neustál, tak se s nimi rozloučil a mířil pryč z ruin. Jak může takový introvertský tidýt být ve smečce? pomyslela si posměšně. Chtěl být sám, či ne? Tož otázka. Nic mu na to neodpověděla. Spíš otočila zrak na nově příchozí. Oh, ahoj, sněhová, utrousila pozdrav a pomalu zamávala ocasem. Jmenovala se Aerrav nebo tak nějak, nikdy neměla možnost si s ní popovídat. No bílá Táňu rozhodně znala...kdo by ji tu neznal?

Strix nevypadal, že by si z jejího začátku konverzace něco dělal. Nebo že by se chystal vstát a odejít. Což ji udivilo, však i potěšilo. Uvidíme, co vlčík vydrží, než mu pukne hlavinka. „Pozdravy. Ty jsou jen pro hodné. Občas se musí na vlka jinak, hlavně, pokud jde o vytahování informací. Někteří jsou strašní tajnůstkáři, “ odfrkla si. Copak by ona někoho zdravila, když ho chtěla jen kousnout nebo z něj aspoň něco vytáhnout? Ona vlastně skoro nic jiného ani nedělala, jí něco jako základní slušnost nic neříkala. A na co by byla slušná hlavně, když ani druhý vlk nebyl slušný (i když ne, že by jednala jinak se slušným, haha). Na jeho další slova se musela ušklíbnout. „Jen aby,“ odpověděla posměšně. Jen tak mu neskočí na to, že vypadal úplně zdravě. Teda kdyby měl tu nemoc, asi by to byl problém a chytla by to ona a dalších pár členů, ovšem spíš narážela na jeho myšlenky, z kterých se mu dělalo blivno. Ale komu se někdy nedělalo z jeho vlastních myšlenek blivno? Teda Tanie asi ne. Té by se maximálně nelíbilo, kdyby koukala na někoho, kdo zvracel. Jo, to nemohlo být příjemné pro nikoho. „Co tě vůbec přivedlo do nebezpečné pouště, Strixi? Nevypadáš moc jako někdo, kdo by na to byl uzpůsobený,“ zeptala se ho. Jo, pravda, jí na to nepřišlo uzpůsobeno plno vlků zde, avšak neznala je, že jo, tak nemohla vědět. Jen tak nevypadali, holt ráda soudila na první pohled.

Smečkový sraz se pomalu rozcházel. Většina členů se rozešla někam... pryč. Šířící se nemoc ji nějak nepoznamenala. Mohla za život chytit milion horších věcí, než nějaký kašílek, tak to nějak neřešila. Ovšem na druhou stranu, tohle byl Mois Gris. Kdo ví, jak si ostrovy tu nemoc připepří, hahaha. Zůstala tu nakonec jen ona, Khan, Strix (?) a nějaký další nováček, u kterého jí uniklo jméno. „Připadáš mi mírně...zelený. Neříkej mi, že už si onemocněl jen z té informace,“ promluvila ke Strixovi, když k němu dorazila. Tanii zásadní problém byl, že nedokázala začínat konverzace jinak než provokací. A tím hned některé vlky odradila. Ovšem ne, že by jí na tom jakkoli záleželo.

Hlásím nemoc za Xayu, nakazila se od Naxina, datum 5.11.22

Brzy se sešla aspoň valná většina smečky i sám Khan. Ten začal rozdělovat všem funkce. I když ho měla občas (často) za blbečka, dokázal nejspíš celkem dobře odhadnout, co kdo mohl nejlíp vykonávat. Však když jí zvolil za bojovnici, obrovskou spokojeností se dmula. Žádný poslíček či lovec, ale přímo bojovnice! Jaká čest! To je pro mě dost uspokojující funkce. A pozor. Nemám jen bohaté zkušenosti. Mám VELICE bohaté zkušenosti, odpověděla mu pyšně. Jo, ostatní ji teď budou mít egoistickou zrůdu, no (což asi trochu i je). Však vy nevíte, pomyslela si trpce. Neznala je, neznali ji, nevěděli, čím si prošla a jakým způsobem své zkušenosti nasbírala. Jaká škoda. Někteří by potřebovali zažít nějaké utrpení, ať si nemysleli, že život byl jen procházka růžovým sadem v nějaké smečce na Moissgriských ostrovech, heh. I když třeba si zažili taky utrpení, kdo ví. Jen nevypadali, že by se to na nich nějak poznamenalo. Za to jí se protočila povaha o 180 stupňů. Jo, ráda soudila na první pohled. Kritizovala u všech všechno a tak podobně. Lepší slast na duši neznala. Jen kdyby to někdo dělal jí, to by byl hned oheň na střeše (a možná i doslova, hihi).

<< oáza

Ušklíbla se. „Jen jestli jsem to byla já, koho ti skarabi honili,“ rýpla si do něj zpátky. Vzhledem k tomu, že se rozhodl nějak pohnout se smečkovými věcmi, tak ho asi museli trochu poštípat a zanadávat mu, aby něco dělal, haha. Nebo že by se stal vánoční zázrak a šlo jen o jeho rozhodnutí? Až k údivu. No dál mu nic už neříkala a jak řekl, tak se postupně přesunovali do ruin. I po té době si ještě cestu do ruin pamatovala i když ne, že by měla úplnou jistotu. No nejistotu nehodlala ani za mák dát najevo. V ruinách se rozhlédla, protože sem dorazila jako první. Nic moc se tu nezměnilo, taky co by mělo? Pochybovala, že by se z Khana stala nějaká uklízečka žena v domácnosti, která by to tu vypucovala a celé přestavěla. A ne, Táňa to dělat taky nebude, měla na práci nejspíš lepší věci (spíš neměla na práci nic, ale nehodlala dělat nic, co se jí příčilo a hlavně to nebyla práce pro budoucí bojovnici!). Jo, už měla dokonce plány, co by chtěla dělat. Boj byl její vášeň, její láska. Nebude někde vyklízet pelechy nebo dělat chůvu nějakým smradům... kteří tu stejně nebyli, naštěstí.

<< poušť

Bylo pro ni velice zvláštní znovu jít na smečkový sraz. Vždyť ho naposled zažila jako malá, jestli vůbec. A nedokázala ani pomalu uvěřit svým očím a uším, že tohle se někdy v Namareyské smečce stane. Holt, členové přibývali, jak neuvěřitelné. Taky aby ne, jakou dobu tu Khan s Taniou byli sami, pak se oba vypařili (či aspoň ona), no a najednou bum, členoboom. Že by přinesla smečce štěstí a svým návratem ji přivedla k životu? Ne, že by se jí to nelíbilo...taková myšlenka. Tania spasitelka. I přesto, že ona byla spíš ničitelka, ouch. Zavrtěla hlavou a u oázy doplnila potřebné tekutiny, pak se přiřadila poblíž Khana. Zdravím, utrousila jednoslovný pozdrav. Tak tentokrát jsem nikam nezmizela, ušklíbla se nad svými slovy. Ach, jak by si to určitě přál, aby zmizela a znovu už ji nepřijal. Takovou radost mu v životě neudělá. Radši pak zmlkla než dorazí další členové, aby si nemysleli kdo ví co. Třeba, že mezi sebou udržovali nějaký přátelský vztah...eh, ne, nikdy, děkuji moc.

>> pouštní ruiny

<< Tajga (přes kvetoucí louku)

Ještě chvíli o setkání se svou sestrou přemýšlela. Nikdy nepomyslela na to, jaké mohly mít teď vztahy. Rozdělily se všechny tak mladé. A Taniu ještě dostihla minulost (jo, furt na to bude upozorňovat), která ji celou zkazila. Udělala krvelačnou bestií bez citů a empatie. A co už. Aspoň nebyla slabá. Aspoň byla připravená na plno možností, co se mohly stát. Nespoléhala na to, že sama Vé si prošla životem v nějakém obřím paláci, jak jí ironicky vykládala, jen podle jejího neposkvrněného těla a bezjizveného těla usoudila, že nic moc hrozného se jí nikdy nestalo (avšak bylo potřeba). Jo, ráda soudila na první pohled. Louku prošla rychle, myšlenky jí pomohly tu cestu lépe přečkat. I když, o nějakou dálku nešlo. Když dorazila do pouště, uslyšela od oázy vytí a začala si říkat, že měla tak trochu pravdu. Byla žádaná. Jen s rozdílem, že nejen ona, ale nejspíš celá smečka. První sraz Namareyské smečky začal. A Táňa aspoň pozná ty cool vlky, kteří měli taky rádi poušť a třeba nešlo o žádné blbečky (protože to, že měli rádi poušť, ještě o nich moc neřeklo, haha).

>> oáza

Odfrkla si. Ty a princezna? Proč? Jen protože nemáš jedinou jizvu? Že si hraješ na něco, co nejsi? Ach jaj, gratuluji, odpověděla jí ironicky a oddechla si. A pokud máš být fakt princezna, o velikosti tvého mozku bych se ještě pobavila... dodala k tomu posměšně. Jestli Vé měla velký mozek, Táně by se nevešel ani do hlavy. Joo, to sebevědomí, už zase no. Okem pohlédla na hory, na které jí sestra ukazovala a nadhodila mírně otrávený výraz. Hory pitomý, co s nimi všichni máte. To se tím chlubíš nebo si stěžuješ? pomyslela si. Jen z těch myšlenek na ty ledové skály jí málem praskala žilka v hlavě. Její vlastní krev byla ledová princezna žijící v horách. Fuj tajbl. Začala se chechtat, když začala Vé pod Taniiným dotykem jančit. Fakt velká citlivka. Fakt bys potřebovala lekci, promluvila skrz ustupující smích. Jenže proč by to měla dělat Tania? Tohle setkání možná skončí bez újmy na zdraví, no při nějakém příštím by se stát nemuselo. A nechtěla si špinit tlapky jen proto, že si její sestra hrála jak vlče na princezny. Zbytečný. Nad její urážkou se musela jen ušklíbnout, šlo vidět, že hlášky jí pomalu docházely. Stejně jako to řekla o Tanie, to Táňa mohla říct o ní. Ovšem nenamáhala se. O ano, jsem stvůra z pekel, jsem tvá noční můra, jsem vaše zlé znamení. Pozor na mě! ohlásila až do výšin, hm, zněla velice děsivě. Odkašlala si. No nic, sestro má, je na čase vyrazit domu. Očekávají mě. Ano, divíš se, že? Také mám svůj domov. Domov lepší než ty tvé hory, promluvila znovu. Bylo na čase jít. Ne, že by ji tam očekávali, jen chtěla znít víc důležitě. Jo a hodlala se vrátit než ji Khan shledá zas nezvěstnou či tak nějak, haha. Tak se měj, Vé, peklo tě čeká jedině v těch tvých "úžasných" horách, nasadila znechucený výraz, pak ji provokativně zamávala a zmizela z Tajgy pryč, směr poušť. Příště dostane jizvu. Tania nedokázala žít s tím, že byla neposkvrněná. Třeba se spíš vzpamatuje a přestane mlít kraviny o princeznách či co. Anebo by mohla tou ledovou kostkou dostat po hlavě, třeba by se taky vzpamatovala.

>> poušť (přes Kvetoucí louku)