Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno: Tania
Preference: je to nejspíš jedno :D

Pokrčila rameny. „Založil jsi smečku, která se jakou dobu nedokázala tady uchytit. Proč myslíš, že se ptám?“ zeptala se s odfrknutím. Občas se až divila, že to nevzdal. Že by se sem kdysi přidala tak trochu i z lítosti? Ne, ona nic jako lítost necítila. Ale stejně... „Vůbec, to nikdo tu nikdy předemnou nebyl? To jsi zakládal úplně sám?“ ušklíbla se následně po jejích slovech. To musela ocenit odvahu tedy. A taky to tak pak dopadlo, kuck kuck. „Zas tak zuboženě nevypadáš, děláš z komára velblouda,“ odpověděla mu též úsečně. „Co ty si myslíš? Že JÁ bych se mohla ztratit? Nikdy! A ještě bych se měla nechat okousávat nějakými skara- co? Eh, to je fuk," mávla nad tím tlapou mírně nabroušeně. Občas ho měla chuť hodit mezi krokodýly (jenže nevěděla, zda tu nějací žili a v oáze byste nenašli ani rybku). „Nemohla jsem se válet v písku, když jsem tu ani nebyla. Přemýšlej trochu,“ řekla provokativně k jeho posledním slovům. Dál se k tomu nevyjadřovala. Kde byla? Vlastně pořádně těžko říct. Ale to mu říkat se nechystala.

Místo toho, aby si všímal Tanie, která za ním tak úžasně přišla, tak se ještě naschvál obhlížel chvíli za tou srnčí fenou. Jaká drzost! Však musela se nakonec nad tím ušklíbnout. Že by se mu líbila? „Tož pravda, ale neříkej, že jsi tu ty byl celou dobu. Sám, opuštěný, strádající...“ odpověděla mu provokativně. Jestli ano, tak buď byl hodně blbej anebo až moc velký asociál. Což by vzhledem k dlouho prázdné smečce i nasvědčovalo. „Ále, proč bys neměl? Čím víc členů, tím lépe, no ne?“ řekla mu jednoduše. Na jednu stranu i když Khan nebyl pro ni zrovna ten nejlepší alfa, poušť jí vcelku "přirostla k srdci". Ráda by tu žila dál a otravovala ostatní. A hlavně, byla nejlepší! Snad se ji tedy nechystal vyhodit! Vždyť sám tu nemohl dlouho být, jak už zmínila, takže to nemohl vyčítat jí, ne? Pf, určitě ne. „Tak takový podrobnější průzkum je taky trochu potřeba. Důležitý i pro smečku, ale to určitě jako skvělý alfa víš,“ nahodila zas menší úšklebek. Těžko říct, zda fakt byla na nějakém průzkumu. Spíš si připadala jakoby se na nějaký čas propadla... někam. Jenže proč si trochu nevymýšlet? Hihi. „Peisia, lovkyně...“ zopakovala si spíš pro sebe. Takže Namarey začala vzkvétat? No to čuměla. Už jí připadalo téměř nemožné, že by se tohle někdy stalo. No měla tedy co dělat, aby tu byla nejlepší. Jenže ona si věřila moc, takže toto ji nezastaví ani omylem.

Konečně ho zahlédla, Khana jako. Už si myslela, že ho bude v té nekonečné poušti hledat navždy, haha. Ani tu nemusel být, vlastně. A také se nenacházel nějak daleko od oázy, z které právě pila, tak to měla holka lehké. Viděla, že právě hovořil s další vlčicí (že by přibral novou členku? či to byla jen nějaká provokatérka? to zjistíme zachvíli). No než k nim Táňa došla, rezavá se dala k odchodu a ona stála skoro přímo za Khanem. Prvně ji napadlo na něj vybafnout, ale kdyžtak příště. Příležitostí ještě bude...Aaa Khaane, velectěný alfo Namareyské smečky, my jsme se zas dlouho neviděli! pronesla k němu s dávkou ironie v hlase a ušklíbla se. O tom, zda hnědý Taniu viděl rád či nerad, asi jindy. On spíše nerad jako každého druhého, ale co už. Právě to se ohnivé líbilo, že ho mohla i jen svou přítomností obtěžovat. Obtěžovat někoho jen svou přítomností bylo nejen jednoduché, ale v konečném výsledku i zábavné. Když se nemusela pro zábavu moc namáhat, brala to jako menší plus. Ale ne, že by se nepřekonala jen proto, aby se nepobavila na účet druhého. Kdopak byla ta krátkoocasá vlčice? Že by nějaká nová kamarádka? utrousila provokativně. Jo, neuniklo jí, že neměla skoro žádný pořádný ocas. To jí někdo utrhl, či?

<< poušť

Prošla poušť, prvně se chystala udělat si přestávku u oázy, aby se napila, pak zajde do úkrytu, třeba velectěného krále pouště najde tam. I když to myslela spíše ironicky, tahle možnost by byla mezi posledními, jak by ho nazvala, ha. Jen on si tak říkal, no. Ať si třeba říkal pan bůh, jí to šlo nějak jedním uchem dovnitř, druhým ven. U oázy doplnila tekutiny, protože měla pocit, jakoby nepila celou věčnost a dlouze si zívla. Rozhlédla se. Snad ještě nezapomněla na místo, kde byl vchod do toho bludiště ruin. To by bylo celkem...blbé...a trapné, uh. Zavětřila a kromě pachu vody a místních pár palem čerstvý pach Khana zastřehla. Takže se musel toulat někde poblíž. Výborně, to jí hrálo vcelku do karet. Hurá otravovat alfu Namareyské smečky! Vydala se po jeho pachu. Snad jí neuteče, to by bylo škody, ajajaj... Uhm ne, zas ironie.

Děkuji za možnost zúčastnit se letošní týmované. Sice jsem mohla být o hodně aktivnější a akčnější, no ale bylo to fajn a příště dám možnost se spíš účastnit právě akčnějším lidem.
Takže co se týče odměn, tak samozřejmě penízky zapsat, tlapku do ohně, slevu do svatyně a poukaz na volný slot pro další magii. A odznáček samozřejmě :3
Děkuji

Zapsáno

<< Kvílivec (přes kvetoucí louku)

Tania se po asi hodně dlouhé době vrátila zpět do pouště. Nejspíš aby pozdravila Khana a dala mu vědět, že ještě žila. Ještě aby nežila. Táňa byla odolná, ta dala vše. A jen aby se jí to kdokoli pokoušel vyvracet! Vydala se přes nějakou louku, kde se jí dělalo šoufl z toho smradu bylinek kolem. Jak se tímto mohlo léčit? Těma smradlavýma kytkama? Nikdy v životě by si nenechala to na sebe dát! Už kolik šrámů a ran utrpěla. Nikdy k tomu nepotřebovala žádné kytky. Nikdy! Tak proč by to mělo být na Moisu najednou jiné? V tomto byla ta poušť dobrá. Žádné kytky. Jen kaktusy, kterými se dalo spíš jen ublížit, než léčit. A to se jí líbilo. Jo a ještě občas nějaký uschlý keřík, naprosto nepotřebný, ovšem krásná ozdoba. Takže když už šla nekonečným pískem a louku nechala za sebou, blaženě si oddechla. Tady už bude lépe... o hodně lépe. A hurá do ruin.

>> poušť (přes kvetoucí louku)

Jméno: Podběl
Glow up: kožich/přívěsek
Preference: co se týče kožichu, tak spíše jen nějaké znaky, ne větší část těla, co se týče přívěsků, tak něco, co se váže k horám (fantazii se meze nekladou!)
Nechci: žádné extra neonové a křiklavé/oči vypalující barvy, přechody podle pravítka

Jméno: Xaya
Glow up: přívěsek
Preference: něco na hlavu
Nechci: náušnice/piercingy

1. Tania
2. 1 s bývalou postavou před odchodem
3. Kdo si adoptuje hada, si adoptuje hada
4. Přizpůsobím se, ale tento rok třeba a) :D

Prosím penízky ke Tanie

Chvílemi mu měla chuť říct něco typu to jsi tak blbej a nepoznáš, že tě tu urážím? nebo tak. Chtěla ho prostě naštvat, chtěla, aby se vztekal a třeba se na ni vrhnul... cítit zas cizí krev ve své tlamě, zakousnout se do lahodného vlčího masíčka, utrhnout ho kus včetně chlupů... tak dlouho tímhle způsobem žila, že si to zamilovala. Že si bez toho nedokázala představit život. Na druhou stranu, být vězněna většinu času v malé smradlavé kleci a dostávat jen nějaké slizké a hnusné maso, to už byl ten pud utéct silnější. Tady na Moisu byla svobodná, mohla jít kam chtěla, k jídlu měla čerstvě ulovenou kořist a nikdo jí stejně nebránil ubližovat ostatním. Takže tenhle život byl vlastně o hodně lepší. Koukla na hnědého. „Ach, vidím že ještě neznáš život. Chcou společnost, chcou pozornost, všichni do jednoho. Někteří se to možná snaží maskovat, ale ne, nedaří se jim to, ani omylem. Kdyby ses pořádně koukl, zadíval ses mu do očí. Viděl bys to. Slyšel bys to. Jak žadoní,“ odfrkla si. Kirko měl až příliš zkreslenou představu o světě. Skoro každý chtěl trochu té pozornosti. A bez dlouhodobé jí strádal. Hrozně. Vždyť i sama Tania se pyšnila, když byla středem zájmu. Akorát ona aspoň nebyla tak blbá jako jiní. Při jeho dalších slovech si oddechla. No jo, hamti hamti a tvá oběť z toho nic nedostane. Klasika. Ona sama měla obchod. Řekni mi to a vyvázneš s čistým kožichem. To bylo fér, ne? Unavuješ, ale co už. Olízla si pysky. „Tak to ze sebe syp teda,“ promluvila na něj polohlasně, aniž by se na něj koukla. Nestál jí za to, aby si ho prohlížela. Vždyť by jí ani chloupek nedokázal zkřivit!

Tanie bylo jasné, že Kirko chtěl jenom vyzvídat, dozvědět se nějaké informace. Celkově to, co dělal každý, když právě dorazil na tyto ostrovy a vlastně kamkoli jinam, kde to neznal. Byla to taková základní vlastnost v podstatě každého. Sbírat informace a usazovat si je v hlavě, posuzovat situace a tak podobně. Takže i když myšlenky číst neuměla, zrovna tohle by docvaklo kdekomu. Ono bylo dost lehký hledat na ostatních věci, které dělala či měla i ona sama. To, že by mohl hnědý být třeba přátelský, by hned nepoznala, protože nejen, že zatím nebyla možnost, aby to ukázal, tak sama tuto vlastnost neměla a moc takových vlezlých vlků za život nepoznala, aby usoudila, že to v sobě někde měl. Ať už jen špetku toho, či víc toho. No kdyby toho měl víc, asi by to už dal nějak najevo. Nebo třeba dal a šlo to jen mimo ní. Bylo to možné. Vlčice jako ona tohle mnohdy neviděla. „Hm, jo,“ zamumlala jen lhostejně, i přesto, že se jí ta slova líbila... natož, že je nemyslel nejspíš tak úplně vážně, asi proto nereagovala nějak víc. Co se týkalo dalších slov, škoda, že na ně nějak zareagovat. Pozorovat vlka, jak se naštval a kopal kolem sebe bez toho, aby se jen odvážil se jí dotknout, natož se pořádně zakousnout, by byla švanda. Teda ne, že by přímo toužila po tom, aby jí způsobil další jizvy, možná se pouze vyžívala v bolesti, těžko říct. „Prosimtě, co by takovej chtěl? Takoví jsou jen závislí na společnosti, potřebují u sebe jen neustále někoho mít, jinak strádají,“ odfrkla si, slovo strádají řekla dost hnusný způsobem. Nebo aspoň tak by to mohlo pro někoho znít. To, že tím mířila předtím a asi i teď na něj, už nepřipomínala. Jestli mu to došlo, či ne, to mohla jen přemýšlet. No snad ne. To jí připadala jako větší sranda. Dál se zahleděla někam na jezero a pozorovala, jak se pod vlivem mírného vetříku pomalu vlnilo. Pokud měl ještě něco na srdci, ať sypal, případně ať táhl. Klid a ticho si provozovala jen sama, ne, ať si vedle ní někdo sedal a přidal se k ní. Anebo by ho strčila do té vody, ať se trochu vykoupe chudáček.

Jestli si hnědý myslel, že mu jeho lichotky oplatí, doufal v moc. Tania chválu přijímala, nerozdávala – teda, většinou. Ono na druhou stranu, když se podívala na tohodle, či by na něm chtěla vůbec chválit? Nevýrazný, vychrtlý a neměla k němu jakékoli vazby na to, aby něco hezkého z tlamy vypustila. Takže nenašla žádný důvod, za který mu zvednout trochu ega. Za to ona, s jejími ohnivými znaky a červenýma očima, děsící nejednoho vlka, to už znělo lépe! A ještě tak hezky nenápadná, ve tmě se dokázala se svým kožichem skvěle skrýt, jen dvě červené tečky kdekdo v té tmě uvidí. Jako kdyby byla příšera, co na toho někoho číhala. A třeba jo... Dozvěděla se od něj, že se tu nacházel zatím jen krátce. Jo, to proto ta postava, aha. Přiznejme, že sama sem vyplavala vyčerpaná a hubená... svaly asi zůstaly někde mimo, co. Avšak! už nabírala síly a pod kůží už se jí svaly rýsovaly. Ne tak udělané, jako předtím, no to se časem a tréninkem vypiluje... hm, že by si zas zašla do džungle? „To, abych ti to tedy objasnila, že? No dobře...“ začala a chvíli ho jen tak propalovala pohledem, bez nějakého většího důvodu. „Tady, po Moisu chodí obchodník. Jmenuje se Wu či co. No prodává kromě úpravy tvého kožichu i různé předměty...i když kdo ví, do jaké míry jsou užitečné,“ odfrkla si. Klubko vlny! Totálně nepotřebné klubko vlny! Copak byla vlče? Ach jo... „Zní to skvěle, co? No každou chvíli je někde jinde. Najít si ho musíš holt sám, pomáhat ti s tím nebudu. A vůbec, klidně zůstaň u toho svého hnědého kožichu, na jednu stranu mi na tom nemusí vůbec záležet. Já jako zbytky z konečníku chodit nebudu,“ ušklíbla se. Ne, ona s tím nepřestane. Ale spíš ho chtěla jen vyprovokovat. Proti hnědé nic neměla. To, že hnědá byla i lejna, za to nikdo nemohl... nebo jo? Nad jeho dalšími slovy upřela plnou pozornost zas na něj. Byla to vcelku sladká slova, pro ni přímo úchvatná. Takové chvály! A dání jí za pravdu! To neuvidí u každého! Akorát posuďme sami. Sladká slůvka = něco potřeboval. Copak to sama nedělala? Samozřejmě, že ano. Takže jestli to myslel vážně, nebo ji jen balamutil, o tom mohla uvažovat. Ovšem co se jí týče, ona si vybere ten balamutící protiútok. Ať už mluvil upřímně, či ne. „Opravdu? To jsem polichocena. Ne každý je tak...zdvořilý. Ach, Moisu Gris je plný bezmozků a vlků, co ani neví, co chcou. Hrozný, co? Ale neboj, jestli nevěříš, brzy se s nimi určitě setkáš. Občas je potřeba se potkat s někým hloupějším. Aby sis pak připadal jako NĚKDO!“ odpověděla mu, poslední slovo někdo zdůraznila. Ano, Tania si připadala jako někdo. Skoro jako taková pozemská bohyně!

Kirko nevypadal, že by chtěl odejít. Spíš působil dojmem, že by si chtěl povídat. No co už. Jeho chvály na její srst Taniu vůbec neurazily, spíše naopak. Pyšně nadzvedla hlavu a trochu se o němu přiblížila. Narozdil od něho mám zajímavější srst, pff, pomyslela si výsměšně. Vynechala fakt, že před tím, než jí dal Wu nový vzhled, vlastně byla jen černá a bílá, však nevadí. Hlavní bylo, že teď nebyla jen černá a bílá, no měla na sobě úžasné ohnivé znaky, které vyjadřovaly, že by si s ní neměl každej zahrávat! A pokud se i tak někdo pokusí, tak mu ještě ukáže. O ano, přesně tak. Nenechá, aby si na ni kdokoli vyskakoval, to vůbec. Takový vlk by si dost troufal. A až bude silnější, tak to bude platit dvojnásob, ha. „Já vím, já vím. Ještě aby mi to neslušelo,“ vycenila tesáky spokojená nad sebou a pak ho pomalu obešla, aby ho trochu zhodnotila. Jak ráda hodnotila ostatní. Teda hlavně tím špatným. „Ty bys taky potřeboval nový kožich. Vypadáš jak lidský trus. Ale aspoň tak nesmrdíš,“ ohrnula nos nad tou myšlenkou, kdyby fakt tak páchnul. To by si doopravdy dala odchod, chvály nechvály. Copak by to chtěla čuchat? Ne. Pak si sedla a začala si mýt tlapku jako by se tu druhý vlk vůbec nenacházel. Nezajímal ji jako nikdo, i když nějakým dalším chválám by se taky nevyhla, o tom žádná. Třeba kdyby uznal, že měla pravdu a už se studem hnal sehnat si jiný kožich. Krom toho by to byla neuvěřitelná švanda.