Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Postovaná 50

Podívala se na něj, když promluvil o cestě pryč z ostrova. Zvláštní. Usmýšleli v některých věcech stejně, i když byli úplně jiných povah. Tak proč mu nříct o tom, že měla stejné úmysly? Budu upřímná. Taky jsem o tom usmýšlela. A usmýšlím. No žádné božstvo ti nepomůže. Ti nás sem přivedli a nehodlají nás rozhodně posílat zpět. To by pak odešla určitě většina a oni by pak neměli komu vládnout. Jestli něco takového existuje. odpověděla mu, konec předposlední věty a té poslední znechuceně. Téma božstvo bylo celkem na dlouho. Tady by se s tím dohadovala asi s každým, protože na těchto ostrovech na ně věřil snad každý. Oni s nimi měli možná už tu čest. Ona, až se dočká taky, možná svůj názor přehodnotí. Jestli si nebude myslet, že trpěla nějakými halucinacemi. Což asi jo, u ní. Ale jak to znám, nejspíš se budeme muset smířit s tím, že není odtud úniku, odfrkla si a podívala se někam na vzdálené hory. proč se sem dostala, ach...sic tu zůstala chráněná před hrozbou zvanou lidé, však tady čekala na všechny maximálně zkáza. Jednou. Já o tom osobně zatím neuvažuju. Vystačím si sama. Umístím se někam do teplejším oblastí, třeba zdejší pouště a budu mít klid, odpověděla mu a pokrčila rameny. Vždyť tam panovalo teplo furt, ne? Však jak to bylo tady, tož otázka. Prý tam sídlila taky smečka, akorát těžko říct, zda se tam rozhodne přidat. Možná nakonec ano, kdo ví. No vlka nechá při tom, co mu řekla.

Postovaná 49

Vlk si o ní musel myslet kdo ví co po těch všech slovech, co už ze sebe vyplivla. No jo, její kruté názory málokdo přijal. Akorát zrovna tohle jí bylo celkem jedno. Nikdy neřešila, co si o ní kdo myslel. Kdyby jo, tak by už asi zármutkem skončila v hrobě, popravdě. Protože nikdo, fakt nikdo, si o ní nemohl myslet nic dobré, doopravdy. To už by musela jedině potkat dalšího takového kruťase, hah. Avšak pochybovala o tom, že by se tu někdo takový nenacházel... „Co je lepší pro obohacení momentu, než otravovat jiného, většího tvora?“ zeptala se ho tónem, jakoby ho lákala přímo do spáru tohoto nápadu. A taky, že tak trochu asi ano. Třeba pak najde jeho mršinku a trochu se mu vysměje. Jíst ho nebude, jako kanibal se nepředstavovala. Však v případě nouze... to jí i došlo, že dlouho nejedla. Až dokončí konverzaci a rozdávání svých názorů, dojde si pro něco pěkného najít. I když v lovu nevynikala a radši by si našla nějakou mršinku, tak... no uvidíme, jak to dopadne. „Ano, celý život žiju bez nějaké magické moci. Stačily mi vždy jen drápy a tesáky a dala jsem to. Jde to bez ní úplně v pohodě. Jestli ti údajní bohové dělají takových rozhodnutí víc, kdo ví, zda s nimi budu chtít něco mít vůbec společného,“ uchechtla se. Ne, pořád nevěřila, že bohové existovali. Ale jestli mi navrátí moji ztracenou sílu a ostatní schopnosti, možná svůj názor ještě přehodnotím, pomyslela si, však nahlas to neřekla, aby si vlk nemyslel, že byla nějaká slabá. To radši utají. Akorát jak taky tušila, ti obchodníci jí nabídnou určitě víc, než nějací bohové, kteří si hází na svoji zemi zkázu.

Postovaná 48

To vůbec! Nemohl mít každý takové štěstí. To by hned bylo méně obětí. A to nemohla dovolit. Občas potřebovalo pročistit od nějakých individuumů. A že se jich na světě nacházelo. Ona sic zabíjela psy a vlky, které vůbec neznala, tudíž nemohla soudit, o jaké typy povah šlo. Vše na venek agresivní, no co zevnitř? Co ona zevnitř? Vždyť oni všichni museli a své dobré strany navždy vypudit pryč, co nejvíc daleko. Jak smutné. Akorát jí časem být zlý připadalo fajn. Někomu se posmívat a pak nadávat, když dostávala karmu, krása. Kdo by nechtěl. Takže shrnutě, nic mu na to neodpověděla, spíše se jen zašklebila. „Ale ano, ona je totiž zábava pozorovat naštvaného medvěda, kterého jsi právě vyprovokoval a cítit ten adrenalin, jak v sekundě na tebe může šlápnout anebo tě plesknout tlapou. Zkus to. Jen ne nějakého starého dědulu, jako v mém případě, takoví už na tebe budou asi zhluboka kašlat,“ řekla mu. Jakoby ho chtěla převést na tu stranu, že se jen tam vrhat po náhodných zvířatech byla sranda. Ty jo, udělat z něho taky nějakou potvoru, pěkného sFiňáka, to by se připsala teprve úspěch! Pak začal cosi blábolit o tomto jezeru. Poslouchala spíš každé jeho druhé slovo, no spojila si celkově, co říkal. „Heh jo, už si zvykám, že na těchto ostrovech probíhají dost prazvláštní, až neuvěřitelné věci. Taky co mi jiného zbývá? I když ten obyčejný svět tam jinde byl pro mě vždy lepší. Ta magie bude jednou naše zkáza,“ odpověděla. Magie byla dobrý sluha, ale zlý pán. Stejně jako se to říkalo o ohni. No oheň byla taky taková magie ne? A asi její. Ty jo, i tak jí tento element celkem fascinoval. Čím si ho zasloužila? Hehe no ona si zasloužila přece všechno!

Postovaná 47

No jo, oba se setkali s rysem. Ta zvířata se poslední dobou schovávala ve stínech všude, kde se dalo, no. A vlci taky. Takže šance střetu byla celkem velká. Akorát co měli všichni s tím teplem? Jak jim vadilo. Za to ona ho ráda...velice ráda. Akorát na slunci by se taky neměla zdržovat moc dlouho. Takový úžeh uměl být velice nepříjemný! Akorát ona proti takové věci byla celkem odolná. Ona její řídká srst jí ani nedovolila milovat nějak zimu. Nějakej kabát by to na zimu chtělo. No ale pozornost teď zrovna věnovala jen vlkovi před ní. Jaks i tam seděl. Mžiku po něm mohla skočit a on by to nečekal. Snad si aspoň nemyslel, že ten tucet jizev jí přistálo na účet od toho rysa. Ach jaká ostuda toto! Aby se za ně ještě styděla. No ona se za nic svého nestyděla, hehe. Spíš se ještě povyšovala. Ještě, abych nevyvázla živá. Já VŽDY vyváznu živá, odpověděla mu ostře a slovo vždy ještě zdůraznila. Pod spárem žádného vlka nikdy neskončí, tím si byla jistá. To už spíš položí kabel pod tlapou medvěda. Medvěda...joo toho jsem taky viděla, hah. Ale už byl nějakej starší a dosti nemotornej. Ani bojovat nechtěl, když jsem se na něj vrhla. Ale ten brzy asi umře i bez mé pomoci, ušklíbla se. Ano, tato slova by před jinými neměla tak vyslovovat, akorát ona tak ráda mluvila krutě a bez citů. Způsobovalo jí to pohlazení na srdéčku. To je mi známé, jen obdivovat něco, co jsem viděla už tak stokrát...pořád dokolečka...ne, vůbec. Vždyť kolik jezer jsem už viděla. Tohle není ničím jiné, jen možná čistší a studenější. Akorát to není nic úchvatného, řekla a výsměšně se v myšlenkách uchechtla nad těmi nekonečnými snílky. Jací blbečkové a naivky. No aspoň se dali nějak využít či potýrat. Jediná jejich výhoda. Těžko říct, možná ano, možná ne. Ale i kdyby ne, už kdeco vím! podzvedla mírně hlavu nad svými slovy a už už čekala nějaké otázky. No zadarmo vůbec. Ona je sic tak dostala, akorát u sebe to tak samohřejmě nenechá.

Postovaná 46

Všimla si, jak ho zdejší krajina fascinovala. Prostě úžasem mu zůstal zrak stát. Za tu Tania si krásy míst příliš nevšímala. I když se některé hodně odlišovaly od těch klasických lesů a luk, bylo jí to celkem putna. Ono celkově tady v Moisu bylo těch zvláštních míst celkem víc, vlastně každé mělo nádech něčeho nového, takže se to pro ni stejně brzy stane stereoptypem. Heh. K nebi na hvězdy a tvořící se souhvězdí se ani okem nekoukla. Pozorovala buď vlka, nebo jen jeho odraz na hladině jezera. No jo, kočky, to jsou pěkné potvory, hah! Jsem nad jednou rysicí taky skvěle vyzrála! To vzdala, srabice, odfrkla si a promluvila sebevědomým tonem. O tom, jak zůstala uvězněná pod jejím tělem a druhá vlčice ji zachránila - i když by to dokázala sama - se nezmínila. jak taky mohla? Potřebovala se nějak povýšit přece. A tenhle vlčík neměl o ničem sebemenší tušení. Tak si před ním mohla vymýšlet, jak chtěla. Ráda lhala, snažila se jimi zvednout ego. A když ji druhý vlk pak obdivoval, to byla teprve slast na duši. Pohyb v těch mlžných pláních je hrozně nepříjemný, víš? Šla jsem po prvním pachu a tím byl pach vody. Nějaký speciální důvod této návštěvy nemám. Taky proč. Nezajímá mě zas tak okolní příroda. Ty hvězdy jsou z toho nejzajímavější, odsekla mírně a i tiše zavrčela, jakoby jí hlavou proběhla nějaká nepříjemná myšlenka. Doopravdy šlo asi jen o nějaký automatik zavrčení. Vlček by se mohl i trochu vylekat a mohla by začít zas nějak sranda. Přece jen vypadal celkem takzvaně přátelský, jak to všichni nazývali. Takoví někdy bývali i hodně citliví.

Postovaná 45

A přece jen nezraněná a celá zas vyšla z té hrozné mlhy. Nacházela se u jednoho jezera, tak čistého, až dohlédla na dno a viděla každou rybku, co v něm plavala. Pomalu se napila, nemohl vědět, co bylo toto jezero zač. Voda doopravdy chladila, ale fakt doopravdy. Tak to brala do tlamy po malých dávkách, aby se z jejích vnitřností nestal kus ledu, třeba. Žebra se popravdě ozývala každým krokem, pomalu i jejími nádechy, no nedala se tím ani zdaleka zastavit. Musela být silná a v situaci, v které se nacházela, ještě víc. Aspoň tedy vnitřně. Protože ta venkovní udělala pápá. Rozhlédla se ejhle. Kromě dvou nějakých vlků opodál se poblíž ní nacházel ještě jeden, sám. Jaký tu chudák. I když byl fakt, že ona se tu nacházela taky sama, haha. Takže to změníme a zas půjdeme otravovat někoho přítomnost. Zvedla se ze sedu, bolest ignorovala - a že to uměla - a vydala se přímo k němu. „Krásné šrámy, moc moc. S kým jsi měl tu čest, hnědouši?“ mírně se zašklebila, když se k němu přiblížila a všimla si jeho čerstvých ran. Ne nijak hlubokých, však celkem zřetelných. To mu tak přidělat další... pomyslela si, ovšem zatím nic takového nedělala. Ono s těmi naraženinami by to bylo mírně těžší a rozhodně by se vlk bránil. Musela se prvně zcela zotavit, než se ještě víc zničit. I když byla zvyklá na různé zranění, při kterých pak bojovala...

Postovaná 44

Ach ne, zase tyhle pláně, kde neviděla ani na jediný blbý krok a s největší pravděpodobností se tu brzy přerazí. Otráveně si oddechla a koukla se za sebe. Novracet zpět se jí příliš nechtělo, upřímně řečeno, tak se na to vykvákla a vydala se po slepu hustou mlhou, mokrou trávou a občasnými výstupky hor. Tentokrát se doopravdy snažila o nějakou nezakopnout, protože teď by si ten kotník mohla fakt vymknout a to by jí přineslo až příliš dalších komplikací. A na to fakt neměla chuť, tu skončit jako nějaká zdechlina. To by se radši utopila, aby ji nikdo už nikdy nezahlédl, víte co. Nikdo nesměl nikdy poznat její slabost, nikdy. Ať by dostála v jakékoli formě. tečka. Holý fakt. V tom jí do čumáku udeřil pach vody. Hm, zajímavé. Akorát se neměla podle ničeho jiného orientovat, tak se vydala po něm. Zkusila nasát i další nějaké pachy, no žádná kořist, žádní predátoři, žádní vlci. Na ty první dvě věci náladu neměla, heh. Akorát na toho vlka...hm někdo zas slabý, koho trochu potrápit, to by se šiklo. Ovšem zatím pokračovala k cestě k vodě, aby uhasila žízeň, která na ni upřímně fakt začala pěkně lézt. Každý holt měl žízeň.

>> vlčí jezero

Postovaná 43

<< zlatý les

Vydala se nějakým náhodným směrem, směrem k pachu soli, tedy moře. Proč? kdo ví, Možná jen znovu chtěla vidět tu věc, která ji doplavila až sem, či doufala, že ji dokáže dostat zpět odtud, odkud přišla. I když kdo ví, zda vůbec chtěla. Po tom, co se jí tam stalo. Akorát i tyto ostrovy jí trochu štvaly, aspoň zatím. Připadala si jak v nějaké izolacia v té už žila taky příliš dlouho. jen ve smradlavější a menší no. Tady ostrovy byly aspoň rozlehlé a většinou to tu provoněly byliny. Překvapivě pro ni kytky nesmrděly... Skončila až na nějakém mini ostrůvku, tichém jako hrob, jen šumění vln, dopadající o skály a o břeh. Avšak panoval tu zvláštní klid. Takový příjemný, každé nadechnutí přinášelo takovou úlevu. Akorát ona si už zvykla na ty své klasické pocity a nálady, tak jí toto bylo mírně nepříjemné. Takže tu moc času nestrávila a vodní cestou se vrátila zpět, tentokrát na mlžné pláně, aby se vrátila. I když nevěděla příliš, kam šla.

>> mlžné pláně

Postovaná 42

Teda by až pochybovala, že by nechápal pojem nakažená krysa? Copak nikdy neviděl krysu? A ještě nevěděl fakt, že by nějaké mohly být dosti dosti nemocné a po kousnutí by měl pěkný problém? Ach ona možná zeslábla, no on vypadal zas tolik neznalý. Obojí dělalo neplechu, i když neznalost někdy zabíjela víc. Někdo neznal bobule. Dostal hlad, no nějaký pořádný kus masa nikde. Tak našel cosi, co vypadalo jako borůvka, no doopravdy se jednalo o rulík, sežral to, protože prostě neznal, bum a kaput. Avšak fakt žádná škoda, kdyby ho ta nakažená krysa kousla. Aspoň by si užila, kdyby se nacházela v jeho blízkosti. Hahaha. A pak se smála a říkala ooo ty chudáčku, jsi v ohrožení životaa a tak podobně. Jak ona tyhle myšlenky milovala. Škoda, že se většina z nich nestane. Až to bolelo. No zatím mohla jen snít. Nepotřebuju, aby se za mnou někdo otáčel. Děláš, jako by všechny samice myslely jen na tohle, pf, odfrkla si nad těmito slovy. Ach vztahy, tabu téma prostě. Ona fakt neměla na tyto věci pomyšlení. Avšak na co měla, to bylo jasný, Jen krutost a týrání ostatních se v ní skrývala. Jinak nic jiného, možná někde hluboko uvnitř. Tak když to tak berete všichni, dobrá, stavím se u těch vašich obchodníků no, odpověděla. Všichni jí to říkali, fakt všichni. Tak asi nic jiného fakt nezbývalo. I přesto, že na řeči jiných vlků moc nebrala. Ono se to někdy nevyplatilo. Ale jasně, určitě nás osud zas svede dohromady na nějaký pěkný přízrak, ušklíbla se s ironií v hlase. Anebo já přemohu tebe, pomyslela si lákavě a sebevědomě. To by bylo úžasné. Když se vydal pryč, pomyslela si nějaké konečně a sama se vydala, odkud přišla. Tenhle byl jinak zas trochu tululum.

>> tichá zátoka

Postovaná 41

Podívala se na něj celkem znechuceně a otráveně, když se přestala smát. Copak jsem nějaká nakažená krysa? Ale kdyby jo, aspoň by bylo o jednoho méně. Vždyť žádná škoda. Trochu pročistit... odpověděla a teď nasadila už úšklebek. Buď ho to pořádně naštve, anebo hodí nějakou poznámku typu jo, od tebe pročistit. Jako by to neznala. Copak byla úplně blbá? Ne, ať si kdo myslel a mlel cokoli. Ona se o to ani zdaleka nenechala popíchat jak o nějaký potulný kaktus v poušti, pf. Kdyby nebylo tebe, toho medvěda ani nepotkám, protože bych sem do lesa ani nešla a vyrazila bych, odkud jsem přišla. A i kdyby, já si vždy poradím, odpověděla mu chlubivým hlasem. Ano, přesně tak, zvládla by to úplně v pořádku. Nepotřebovala od nikoho žádnou pomoc. Ani by ji zrovna Táně nikdo nenabídl. A kdo, že vůbec začal útočit? No on. Ona se přidala jen ze své dobré vůle. Měl by jí být trochu vděčný a ne mít ještě tyto nechutné řeci. Ale což, jak myslel. Ona by sama taky přímo nepoděkovala. Asi. Aspoň nějak nenápadně, aby to neznělo, že něco takového snad potřebovala. Nad jeho posledními slovy se jen pobaveně uchechtla. Teď si pěkně protiřečíš. prvně říkáš, jak jsem slabá a jizvy jsou jen pro slabé a najednou mám být za násilníka! Cha, tak se rozhodni! promluvila výsměšně, s chutí se nad ním plácnout packou o čelo. Pamatoval si vůbec, co na začátku jejich setkání řekl? Asi ne, nebo se chtěl vytáhnout neobvyklým způsobem zas on a teď byl natolik unaven, že ho to přešlo. Akorát znělo to dost blbě. Jako by si neuměl najít názor.

Postovaná 40

Pokud měla šanci ho naštvat a vynahradit si to dost ulítlé setkání s tím vlčetem, tak nastala nejspíše právě teď. Akorát jak? Útočit se jí na něj přímo nechtělo. Znělo to tak strašně klišé a k tomu musel být silnější, než ona. Bohužel. A co když pocházel z nějaké smečky? Aby se za ní pak hnala nějaká armáda, protože by ji zažaloval, ne, že by na to byla zvědavá. Akorát ať udělá cokoli, to riziko tu leželo. Takže na tom moc nesešlo. Až když dostala nápad, na vlka koukla. Tedy nevěděla, zda šlo o nápad, jen si tak zaherečkuje. „Kdo ví. Procházet se, či se třeba mazlit, “ promluvila nejspíš příliš sladce a uculila se. Věděla, že mu bylo jasný, že si dělala srandu. Vždyť to z toho přímo křičelo. Jen chtěla znát jeho reakci. A ten tázavej a zmatenej pohled, třeba. Přišla přímo k němu a olízla mu jen tak z ničeho nic čumák, aby něco ke svým slovům přidala. Tohle udělala porovnání a to jen tak falešně. A i kdyby se to mělo stát znovu, možná to bude ze stejného důvodu. Jí by takové štěstí nikdy nepotkalo. A ona ani nechtěla. Vlastně o tom nikdy pořádně nepřemýšlela. Odtáhla se, než by schytala nějaký pěkný šrám - jako by těch jizev neměla dost - a vyprskla smíchy, protože to jednoduše nevydržela. No jo, trochu jetá možná byla. Akorát dráždit ostatní, jo, tak bodat do vosího hnízda a pak schytat žihadlo, sen.

Postovaná 39

7 Predátoři/konec

Jo, i by si to jeho vyčerpání v pohodě připsala. Byla toho schopná. Ale jestli to udělá či ne, tož už otázka. Do hlavy jí nikdo přece neviděl a ani snad neuvidí. Takže tahle záhada zůstane nevyřešená. Ovšem když se tam přece jen koukneme, někam dopředu, protože tohle se právě dělo - nemusíme se hrabat někde v bludišti! -, tak zjistíme, že to nechala být a dál se tím nezabývala. Jeho převrácení očí si ani nevšimla. Jen pozorovala medvěda, který sotva oddychoval, neschopný na ně už pořádně útočit. Pak udělal vlk něco, co by nikdy nečekala. Prostě mu magií spravil čelist zpět do původní podoby. Ach ta magie. Trochu naklonila hlavu na stranu, upřímně ona by to nechala tak, jak to bylo a pak by našla pořádnou mršinku. Mňam! Tedy jestli by ji někdo nepředběhl. Aspoň, že nikdo nevěděl, že v lovu příliš nevynikala. Zatím. Medvěd chvíli vypadal, že se na ně znova vrhne, avšak pak nad nimi mávl neviditelnou rukou, otočil se na patách, zadkem k nim a vyrazil pryč. Tania se ušklíbla a zas mu utrhla provokativně chomáč srsti. Otočil hlavou, zabručel, akorát už fakt neměl náladu na žádné hrátky, tak pak už ho nechala jít někam neznámo kam. Zívla a pořádně se protáhla jako by tam nikdo jiný nebyl. Až pak se otočila zpět na jejího společníka. „Tak. Ještě něco máš v rukávu připraveného?“ odfrkla si, jakoby říkala, že toho medvěda sem pozval, haha. Avšak, co když jo? Ještě, když ho tak uzdravil... hm kamarádství s medvědem, super myšlenka. Nějaký pořádný bodyguard.

Postovaná 38

6

Po nárazu ucítila tupou bolest, která jí vystřelila po celém těle. Svezla se k zemi a snažila se v klidu dýchat a vzpamatovat se ze své stupňující zmatenosti. Bok jí bolel jak něco, bude ráda, když nebude mít naražená žebra. Tohle nikdy v životě nezažila. Vždy disponovala takovou silou a teď tu ležela téměř bezbranná a v útlumu. Akorát před tímhle by jí ani její síla nezachránila. Pracky medvěda byly na vlka celkově dost silné. Ať disponoval jakoukoli silou. Pomalu se zvedla zrovna, když vlk udělal kolem medvěda hradbu a mrkl na ni. Ušklíbla se jak nad ním, tak i nad bolestí, co se znovu ozvala. Teď se musel naštvat víc, než byl dosud. Sranda. Nakonec ho povalil na zem, šlápl mu na jeho už teď vykloubenou čelist, drápl do krku, rány od něho, co by modrého jinak zasáhly, blokla nejspíš zas nějaká magie. Nakonec přece jen uskočil a koukal na vyčerpaného medvěda povýšeneckým pohledem. Přišla blíž a taky si ho prohlédla. „Fakt jsme ho zřídili, vidím,“ promluvila tak i sobě, protože přece jen, vykloubení čelisti a když se ji snažil ze sebe shodit se na něm taky muselo podepsat. Když mu chtěla říct něco o tom, jestli se ho pokusí zabít, či ho nechá žít - i když se zlomenou čelistí a prohnutou úplně na stranu zdechne nejspíš hladem - akorát to zvíře sebralo poslední síly a postavilo se na zadní. Zařvalo, avšak pak hned zas zaneříkalo a padalo předními packami přímo na ně. Tania uhnula i přesto, že jí žebra bolela každým krokem - no pořád lepší, než zažít zadupnutí medvědem. Jen tak tak pak stál, zrychleně oddychoval, avšak i tak je vražedně pozoroval.

Postovaná 37

5

Z pádu do vzpamatovala rychle, když zkusila na tlapku došlápnout, žádná bolest se neozvala. Naštěstí. Ono ne vždy znamenalo ohnout nepřirozeně končetinu hned nějaké zranění. Pokud někdo neměl měkčí a křehčí kosti a to, jak viděla, nebyl její případ. Zatím chvíli pozorovala výpady, jak se vlk oháněl po medvědovi a ladně uhýbat. Ano, byla blázen, akorát on o nic menší. Ono byl rozdíl dráždit rysa a medvěda. Avšak bavilo jí to. Jen tady byla větší šance, že ji - je - víc zraní, ovšem nu což. Když ho najednou pleskl do plece a odhodil silou dál, reflexivně se ušklíbla. Těžko říct proč, naschvál to moc nebylo, totiž šanci proti němu fakt neměli a to stejné hrozilo jí. Natož, že i on musel být silnější než ona. Ten své síly už nabral, jestli se tu tedy přímo nenarodil. Nepochybovala o tom, že i tady vlci vytvářeli páry a množili se. Byla by i ona schopná si někoho najít? Hm v její povahou nepravděpodobné. Ještě k tomu zjizvená jak něco, tím spíš vlky taky odláká. Ovšem nevadilo jí to. Vůbec. Ani ty jizvy ne. Vždyť na co život se zabijákem, který měl na krku už kdo ví kolik úmrtí či vážných zranění. Medvěd se rozešel k modrému, který na něj právě zavrčel, nejspíš mu to skoncovat. Tan přiklusala k jeho boku, protože jí si zrovna nevšímal a zatahala mu za kožich tak silně, až mu vytrhla další chomáči a zvíře zas zařvalo. Prudce se otočil a ohnal se po ní, zas jen tak tak uhnala před jeho obřími tlapami. Ono být trefen tou tlapou asi pěkně bolelo. Nezáviděla mu. Ale zatím dostal čas se zvednout a trochu se probrat. Tania zatím chytla medvěda za dolní čelist a silou trhla, až uslyšela na medvědově straně křupnutí. Prostě mu jednoduše zlomila dolní čelist. Zakňučel a nečekaně, stejně jako jeho, ji tlapou odhodil bokem přímo do stromu.

Postovaná 36

4

Když medvěd ještě zůstal zmaten, koukla na vlka. „Na h a na p, chápu,“ poznamenala, i když jí to příliš nezajímalo, pak se začalo zvíře znovu hýbat a snažilo se jí shodit. Jak se ho pevně držela a občas po něm popojela, jak kdyby jí někdo vytíral, způsobila mu na zádech pár větších škrábanců. Některé hlubší, některé jen povrchové. Malé jizvičky asi zůstanou, ale ty nepůjdou pod jeho hustou srstí vidět, že. Když mu jeho společník trochu trhl hlavou, konečně dost ožil a začal řvát, bručet a kroutit se jak žížala, či úplný blázen. Nakonec se postavil na zadní a jeho řev se ozval snad na druhý konec ostrovů. Jen tak tak se udržela, spíše visela a když s hlasitým duněním dopadl zpět na čtyři, sjela mu předním tělem až na obličej. Využila toho, připravila drápy a začala ho drápat do čumáku, do očí, kousala do uší, prostě mu ničila celý obličej. Medvěd začal hlavou zběsile vrtět, dál se kroutil, aby ji konečně shodil a v tuto chvíli zas nastala chvíle pro vlka, protože si něho teď zrovna vůbec nevšímal. Věnoval se jen Tanie a snaze se jí zbavit co nejrychleji. Nakonec ale přece se zakroutil natolik, že ji schodil. Naštěstí dopadla celkem ladně, jen na jednu přední tlapku, která se dost nepřirozeně ohnula, ovšem nic nekřuplo, tak usoudila, že si ji nezlomila. Medvěd nezlomil.