Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< dvojčata (přes ledové pláně)

Jediný, co na této holém, zasněžené kusu země našla, bylo toto zamrzlé jezero. Taky, aby nebylo zamrzlé, že jo, v této části Moisgrisských ostrovů. V polárních oblastech nic téct holt nebude. Zkusila párkrát dupnout na led, no vážně. Kdyby po tom chtěla skákat, běhat a dupat jak slon, nejspíš se stejně nepropadne. Vrstva ledu musela být obrovská. O to lépe pro některé hloupější jedince, víme jak. Kýchla. Olízla si pysky a převrátila očima. Ještě tu nachladne, sakra už! No nic, nebyl čas ztrácet čas. Odešla od jezera snad už správným směrem pryč z těchto pekelných míst. Už toho měla pokrk! Sem už v životě nezabloudí, to si zapřísáhne.

>> hraniční pohoří (přes ledové pláně)

<< rozbitý sever

Vyrazila pryč od těch zatracených ker, stejně co by tu měla dělat? Opalovat se tu nebude, že jo, haha. Vyrazila dál podél moře a měla by asi stočit směr jinak, aby se odtud dostala pryč. No jo, ono to tu bylo složitý, když by tu nenašla v podstatě žádný záchytný bod. Teď dorazila k nějakým dvoum totožným horám, jako kdyby šlo o nějaká dvojčata. Našla by v nich rozdíl? Těžko říci. I když Tania hory neměla ráda a nezajímaly ji. Neviděla sebemenší rozdíl v žádných, takže netřeba řešit. Tato dvojčata prošla bez dalšího povšimnutí a vydala se úplný jiným směrem. Teď se určitě brzy dostane pryč.

>> ledovcové jezero (přes ledové pláně)

<< ledové pláně

Hmpf? A tohle bylo co za místo? Vypadalo to jak ledové ostrůvky. Dost to tu klouzalo a představa, že slítne do toho moře, se jí vůbec nelíbila. Konec konců, moře bylo pěkně ledové a stačilo, že ním kdysi připlula na tyto prokleté ostrovy. Nemusela tam skákat znova, haha. Někdo by řekl, že by jí to třeba schladilo hlavu, no spíš by ze vzteku aspoň přizabila toho blba, který by to na ni vysypal. Takže pozor, co Tanie kdo říkal... Ona se lehce naštvala, fakt hodně lehce. Dráždit hada bosou nohou se nevyplatilo. A že vlci nenosili boty... A Tania bývala úlisná jako had. Takže to přísloví platilo dvojnásob. No pokud měl někdo tu odvahu, budiž. Jeho chyba, že skončí přinejlepším jako mrzák. Nebo při nejhorším? To záleželo... pro někoho bylo mrzáctví lepší než smrt, kdo ví. Avšak budiž. Jeho věc.

>> dvojčata

<< mrazivá jeskyně (přes tundru)

Z jeskyně našla druhou cestu ven a naneštěstí zašla ještě hlouběji do polárních oblastí. Sníh se jí lepil na packy a měla pocit, že jí polštářky brzy vypoví službu! Uh oh. „Dopr-,“ zaklela, avšak svou nadávku ani nedokončila. Že by jí nemrzala i čelist? Normálně si představovala, jak se jí ze srsti stávaly kusy ledu, nebo ještě lépe tu zůstane jako velká kostka ledu. Pak jí někdo najde a bude jí ještě litovat. Ew, aspoň, že už to neuslyší. No Taniin cíl zemřít v boji pořád platil. O žádnou srabáckou smrt nestála. Radši smrt než trapná porážka... Haha. I když zatím vůli žít a dokázat ještě velké věci měla. Takže... Na druhou stranu, ani toho stáří by se dožít nechtěla. Hnusila se jí představa, že by nemohla být schopná pomalu ničeho...

>> rozbitý sever

>> tundra

V téhle jeskyni byla taky celkem zima, no pořád méně, než venku, v těch polárních oblastech. A tak sem zalezla a přemýšlela, kudy pryč. Jak ona ten sníh a vše nenáviděla! A co sníh, teprve ten kluzký led místy, to bylo teprve peklo! Barevné odrazy a kameny v jeskyni ji ani za mák nezajímaly a ta skluzavka už vůbec ne. Copak byla vlče, aby se klouzala? No ona osobně by se asi neklouzala ani jako vlče, avšak kdo ví. Ona už na své vlčecí léta nepamatovala. Vše to umřelo spolu s jejím zbytkem důstojnosti ve smradlavém sklepě plném vlků a psů. A vlastně na to ani myslet nechtěla. Pusťme minulost za hlavu a mysleme dál. Hotovo.

>> ledové pláně (přes tundru)

<< temný les (přes nížinu hojnosti)

No uvědomila si další věc. Konečně nastalo jaro a na planinách už neleželo plno sněhu. Super! Už se zde nenacházela ani vločka a kdyby se uměla Tania chovat občas jako vlče, začala by tu radostí skákat v trávě radostí. No nejen, že se tak chovat neuměla, no ani to dělat nehodlala. Vždyť by šlo o jednu z nejtrapnějších věcí, co by mohla udělat! Fuj! A upřímně nechápala, jak to mohli někteří dospělí dělat. Jo, jasně, že hodně vlků mělo o kolečko navíc. Tak či tak, Tania ne. Ona nikdy! Rostoucí tráva jí šimrala do pacek a najednou chtěla z planiny zmizet. Pročpak asi? Vždyť neměla louky ráda. Rostlo tu plno smradlavých kytek přece. A tak vyrazila spěchem pryč. Škoda, že dorazila zrovna do polární oblasti. Tady se sníh logicky nacházel a nenašla by tu žádný záchytný bod, jak se tu vyznat. Jen sníh, sníh, sníh. Nic víc. No skvěle. Ještě se tu ztratí! Ono se to totiž stane. Protože místo pryč šla hlouběji. Oops. Asi tu brzy někdo najde její zmrzlou mrtvolu. Na druhou stranu aspoň dostihne svého slibu a stáří se nedožije. i když těžko říci, zda by chtěla zemřít tak hloupě. Chtěla zemřít aspoň v boji, když už!

>> mrazivá jeskyně

<< most

V temném lese se jako vždy vznášela hustá mlha. Stromy byly jako vždy mrtvolné a občas ze stínů vylezla vychrtlá a vypelichaná krysa, anebo nad stromy zakřičel pták a hned odletěl pryč. Konečně Tania překonala most a ocitla se doma. Dlouze zívla. Byla vzhůru skoro celou noc a tak zalezla do svého úkrytu a na pár hodin se prospala. Někdy ráno vylezla odpočatá zas ven a důkladně se protáhla. Cítila se zas plná energie, schopná cestovat anebo se třeba zas poprat. ch, škoda, že se nemohla vrhnout na tu šedou vlčici. Šance by měla nejspíš velké, avšak cítila se až moc vyčerpaná a...no kdo ví, co byla ta vlčice zač. Nehodlala prožít tu hořkou pachuť porážky. Na druhou stranu mohla být radši, že se jí zbavila. Jinak by jí tím mluvením vypálila do hlavy díru a mozek by se jí roztekl. Co tak radši potkat někoho, kdo méně mluvil, avšak více konal? To si hlavně pro teď přála. Tak hurá na cesty, třeba bude mít štěstíí!

>> tundra (přes nížinu hojnosti)

<< les u mostu

Vyrazila pryč a vlčici nechala někde za sebou. Ona za Táňou rozhodně nepůjde, to věděla jistě. A bylo to jen a jen dobře. Vyrazila směr temný les, na místo, které jí vždy dokázalo uklidnit a nabrat novou energii. Ta atmoška, ta byla pro její zlou duši potěšením. A jako vždy musela před temným lesem přejít starý, chatrný most. Samozřejmě, že se nebála. Nikdy se nebála! Šla sebejistě, jakoby jí nehrozilo jakékoli nebezpečí. Most tu stál už určitě stovky let, nikdy se nerozlomí, nikdy pod ní nepraskne prkno. Jasně, to, že se to nestalo do teď, neznamenalo, že se to někdy v budoucnu nestane, že jo. i když ne, že by na to ohnivá vlčice jakkoli myslela. Prostě ne, nestane se to. Její slova byla fakt. Hotovo. Nikdy to nikdo nezmění, haha. Teda pokusit se o to mohl, avšak zbytečně. Bavit se s vlkem, co si nedal nikdy říct, se dalo holt jen těžko. Co už. Táňa nepotřebovala přátele. Potřebovala jen moc nad ostatními. To jí dělalo dobře. Moc moc dobře.

>> temný les

<< mlžná džungle

Odfrkla si. Prej hrála si na chytrou! Tania by přehodnotila, kdo si tu hrál na chytrou! „Nepotřebuju se dožít stáří. Stáří stojí stejně za prd. Nemáš už žádnou energii,žádnou sílu, nemáš nic. Jen pořád ležíš a čumíš. K čemu je stáří?“ promluvila k ní frustrovaně. K ničemu, domyslela si automaticky, no nahlas už to neřekla. A proč vůbec vlčice myslela na stáří? Měla si užívat přítomný okamžik! A ne...no ew. „Je mi úplně u zadele, co si kdo myslí! Si myslíš, že jsi sežrala svět?! Že máš pořád takové řeči, které vůůbec nikoho nezajímají?!“ zavrčela na ni. Usoudila, že chodit za ní byl špatný nápad. Její mozkové buňky trpěly! „Víš co? Jo. Nechám tě na pokoji. Jsi stejně omezená jako většina Mois Grisanů. Že já se kdy na tyto ostrovy vůbec dostala. V jiných krajinách jsou určitě chytřejší vlci,“ převrátila otráveně očima. Začala klusat bez dalších slov od ní, než utrpí další škody jejích mozkových buněk. Kdyby potkala nějakého chaosana, určitě by se měla lépe. S touhle vlčicí to nemělo smysl. Nenáviděla, když měl někdo chytré řeči!

>> most

Odfrkla si. Jzs, další nadmíru chytrý tvor, který ji chtěl poučovat. Tania se nikdy nedala poučit, nikdy si nedala říct. Jen ta její pravda byla správná. Aspoň zatím si neuvědomovala, že to tak nechodilo. Bohužel... no pro ni spíš naštěstí, kdyby si to aspoň uvědomovala a neměla úplně vymletý mozek. „Pf, děláš, jako bys nevěděla, jak to v životě chodí. Jestli chceš přežít, musíš být silná, nad věcí a umět se ozvat! Nemůžeš hned stáhnout ocas jak polovina obyvatel těchto ostrovů,“ ušklíbla se. „A spor? Jakej spor? Když někomu ublížím na egu, je to jeho problém, ne můj,“ dodala posměšně. Si myslela, že snad pocítí lítost? Necítila pomalu ani bolest, natož lítost. „Máš o mě pochybnosti, šedivá. To, že je tygr větší, neznamená, že na něj nemám. Já musím ukázat, že jsem ta větší a to tím nejchytřejším způsobem,“ mrkla na ni. Ona věřila, že by tygra porazila. Jaká to chyba. Asi už známe její budoucí důvod úmrtí. „Ále, snad se nebojíš tygra!“ uchechtla se a začala ji pronásledovat. Nene, ona jí jen tak neuteče.

>> les u mostu

I když mlela chudinka šedá z posledního, i tak se snažila působit vyrovnaně a plná energie. Směšné. Vždyť jí před chvílí viděla! To nezamaskuje, haha. „Pf, proč si hraješ na něco, co nejsi. Vždyť kouknu a vidím, ne? Unavená a slabá. Kdyby tě chtěl někdo napadnout, měl by to tak komicky jednoduché,“ ušklíbla se, když k vlčici došla. Šlo jen o detail, že i ona trpěla zrovna únavou. Avšak z nějakého velmi důležitého důvodu! A ne jen tak, protože prostě tak. Takže... No jo, kdyby radši Tania šla spát a nedráždila hada bosou nohou. By udělala lépe. Jenže Táňa byla prostě příliš tupá na to, aby přemýšlela rozumně. „Hlavně, aby se někdo jako ty objevil na místě jako tohle. Tady tě brzy něco sežere. A víš co, klidně ho nechám,“ dodala ještě provokativně. Vezme si popcorn a bude pozorovat to drastické kino. Ona totiž věřila tomu, že proti ní neměl predátor šanci. Jen kdyby se tu objevil nějaký tygr.

<< svatyně

Hned, jak vyšla ze svatyně, ucítila čerstvý pach vlka a... krve. Možná tu někdo něco ulovil. I když těžko říct, co se dalo lovit tady v džungli, víme jak. Zajíci se to tady zrovna hemžit nebude... No Tania celkově dlouho nejedla a byla se schopna o kořist poprat, i když se cítila po tréninku jak přejetá tankem. Jenže hlad dělal hodně, že? No pořád se tu nacházela možnost, že se tu někdo zranil, avšak nezkusí, neví. No po doražení na místo činu zjistila, že zde kosti už někdo ohlodal od všelijakého masa a když znovu zvedla hlavu, viděla tu šedou vlčici, jak zrovna mizela mezi stromy. „Hej!“ zařvala na ni a vydala se ještě nějakými silami za ní. Vypadalo to, že našla novou oběť společnost, kterou mohla zásobovat svými nepochopitelnými moudry, haha. Přece jen, na boj to dnes už neviděla. Hlavně i na neznámé šlo vidět, že mlela z posledního, i když se právě najedla. To by byl až směšně jednoduchý boj...

Prosím Podbělovi tlapku do vody!

<< mlžná džungle

Nákup:

6 mincí = 48%

Síla - 62% + 16% = 78%
Vytrvalost - 54% + 10% = 64%
Rychlost - 23% + 7% = 30%
Obratnost - 44% NIC
Schopnost lovu - 17% + 15% = 32%

Schváleno
.
Vstoupila do velké a rozlehlé svatyně, osvícené pár pochodněmi. Starého známého Mistra našla v jednom ze sálů a postavila se kousek za ním. „Jsem připravena zlepšit znovu své schopnosti,“ prohlásila náhle. Bylo jasné, že on se nelekne. Otočil se na ni a i když nic neřekl, věděla jasně, co měl na mysli. Tak pojďme...
Bylo to tady. Prvně se stala jednou z mnoha obětí bojovného ringu, kde si mohla hodit boj se samotným Mistrem. Tania už věděla, že ať ona bude silnější jakkoli, starý vlk ji vždy porazí. Možná jediná prohnaná bitva, za kterou se nestyděla... Teda, spíš určitě. Kousali se, drápali se, uhýbali před sebou, no i tak si dokázali způsobit jen slabší šrámy. Což bylo jen a jen dobře, přece si musela šetřit další jizvy na boje na ostro, že?
Po boji se vyskytla u hor. Mistr zmizel někde nahoře jako by šel po rovince a Táňa co nejrychleji za ním. Kamínky na cestě a prudký kopec byly stěžejní třešnička na dortu, no i tak to už zvládala lépe, než naposled. Nezastavovala se před ničím. I když spadly kamínky na cestu, i když na ni naletěl nějaký jestřáb, který jí chtěl pocuchat kožíšek, prostě šla dál, dokud se neocitla nahoře. Vytoužený cíl...
Avšak to nebyl konec! Jakmile dolezla na vrcholek, Mistr se rozběhl a Tania za ním. Ať dělala cokoli, stařec stejně běžel rychleji. Držel se sice v takové vzdálenosti, aby ho viděla, no dohonit ho nedokázala. Tak či tak, ten pohled na něho ji motivoval běžet dál a dál, nezastavovat ani před kořeny trčících ze země nebo před ďolíky v zemi, kterým se musela ještě samozřejmě vyhnout. Nesměla spadnout!
Po běhu se ocitla v lese. Při čerstvém lahodném pachu zajíce hned věděla, co měla dělat. Ulovit ho! Jaké to vítané jídlo po té vše námaze... Začala stopovat, vydala se po pachu kořisti. Zajíček se zrovna čistil. Tania zkontrolovala, zda se nacházela proti větru a přiblížila se ještě o něco blíž, nakonec čekala na správnou chvíli. Zrovna, když se zajíc otočil zády k ní a zvedl se na dvě, vyběhla ze svého úkrytu a zamířila nečekaně za svou kořistí.
Neuspěla. Těsně, fakticky těsně, zajíce minula a ten se rozběhl plnou parou pryč. Ona nebyla zas tak blbá. Honit zajíce v lese se zdálo nadmíru nemožně. K sakru! Nakonec se objevila zpět ve svatyni. Pokývala hlavou Mistrovi za svůj důkaz díků (lépe to neuměla, haha) a vydala se vydejchat ven, na čerstvý vzduch.

>> mlžná džungle

<< most (přes les u mostu)

Vydala se do džungle. A proč asi? No přece do svatyně. Potřebovala se ještě zlepšit a v tom jí Mistr jako naposled rozhodně pomůže. Proč musel být tak starý páprda snad jediný vlk na Mois Grisu, na kterého se dalo aspoň trochu spolehnout? Samozřejmě, že to měla Tania jen v hlavě. Ona nikdy nikomu nevěřila, o každém si myslela, že byl totálně blbej. Na co si na někoho dělat jiný závěr? Aspoň nikoho takového zatím nenašla. Tak či tak, to ona byla ta nejlepší, takže... Kdyby existovali Bohové, ona by se stala jedním z nich! No nic, někde v hloubi džungle našla starou dobrou svatyni a zalezla do ní. Výcvik mohl započít...

>> svatyně