Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Povzdechl a podíval se na Riccu. Měla na něj dost podstatné poznámky a on se jim nemohl vyhýbat. Takže i když neměl odpovědi Solari, cítil povinnost odpovědět Ricce. "Nedokázal jsem to, protože jsem nechtěl... nechtěl jsem vás zklamat tím, čím jsem byl. A znám... jednoho jediného vlka, kterého jsem mohl konfrontovat. Vlka, co rozumí emocem a docela dost mne rozebral. Právě díky němu jsem se dozvěděl o tom, že žijete. A vlastně... ono říkám to hrozně komplikovaně, protože to tak bylo." Podíval se na Riccu a následně uhnul pohledem. Nemohl. Nemohl jí říct, co všechno k Solfataře pociťoval. "Miloval jsem ji, skutečně. Stejně tak jako ona milovala mě, ale... před vaší matkou jsem potkal někoho, kdo byl druhým kouskem mé duše. Přišel jsem o ni podobně jako o vaší matku a... nemohl jsem... se s tím vypořádat. Možná kvůli tomu jsem vaší matku taky trápil." Povzdechl si a stáhl ocas k tělu. "Byla jako požehnání. A já s ní v posledních momentech jejího života nebyl, protože moje mysl v ten moment prožívala silné halucinace. Výplody toho, co nebylo reálné." Podotkl Taylor a nakonec se podíval na Riccu a pak i na Solari.
Poděkovala mu za to že přišel. "Ricco, dcero. Občas... víš... je to těžké říct. Naši rodiče na nás dávají trauma. A to trauma buď můžeme přesunout na své děti a nebo ho zlomit. Já a ani moji sourozenci jsme nebyli dostatečně silní na to, abychom ho zlomili. Je na vás, mé drahé děti, abyste to dokázali zlomit. Buďte lepší rodiče než jsem byl já. Nemůžu se vyhlásit za otce roku a ani při nejmenším..." Zasmál se tomu s ironickým nádechem. "Ne, nechci se s Lissandrou vidět. Měli jsme jisté neshody a chci to nechat za mnou..." Odpověděl jí s obličejem zkřiveným. Neměl nikdy moc hnědou vlčici v lásce. "A ano, v oné Zlaté smečce hodlám zůstat..." Dodal nakonec. Měl své důvody, které ještě nebude veřejně rozhlašovat.

Následoval šedou dceru a následně se na ní pousmál. "Duha... jak nádherná podívaná. Mohu vás doprovodit a pak následně cestou můžeme najít i Arrowa a Akrose, zdali někde tady jsou. Či prostě půjdeme do pouště." Leč co věděl on, tak bylo více depresivní. Nechtěl jim to ale říkat.

--> Rokle

Dvě vlčice mimo jeho rodinu odešly a on jim jen pokynul na rozloučení. Jako jedna z prvních se rozhodla promluvit Ricca. Ptala se ho jestli je v pořádku. "To teď nechme stranou, prosím... není na to vhodná nálada, abych mluvil o sobě." Odpověděl dceři a slabě se pousmál. Doufal, že to obě dvě budou chápat a jak se zdálo. Ptala se ho na to proč a on to chápal. Povzdechl si a posadil se. "Protože jsem neustále utíkal sám před sebou. Daén bylo místo, kam jsem se přidal kvůli vaší matce. Být tam mi připomínalo muka. Něco, co když jsem se dával pomaličku do pořádku jsem chtěl hodit za hlavu. Můj mozek mi řval, že... tam nepatřím." Solari mu to vyčítala přesně tak jak s tím počítal. Podíval se na ni dvojí barvou očí a pokynul hlavou po té otázce. Solfatara zemřela. Dozvěděl se to jen co odešel. "Vím to... nebylo ale co dělat, Solari. Život přichází a odchází. Sám jsem si pak promluvil s bohem smrti, jen co jsem dorazil domů. Leč jsem vaší matku miloval, věděl jsem jak moc se se mnou trápí. Její smrt mne zasáhla, ale..." Povzdechl si a musel se odmlčet. V krku měl příšerný knedlík. "Nebudu vás nutit k tomu, abyste mě milovali jako svého otce. Pro mě jste moje děti. Cítím k vám vazbu, ale byl bych rád, kdybych aspoň trochu věděl něco o vašem životě." S tím se natáhl konečně k plášti v jehož kapsičce na jednom z per měl něco našitého. Vytáhl pro ně dary. Bylo to malé, blyštivé a připomínající náramek. Ovšem dalo se to dát i na krk. Byl na tom znak jejich rodu. "Nechal jsem vám doma vyrobit toto. Je to... znak našeho rodu, ale není nikterak velký, abyste to nemohli nosit hrdě i jako přívěšek. Jsme Marciové. Po mě jste Marciové. Nikdy jsem vám to neřekl, protože jsem o tom neuměl mluvit." S tím tedy nechal před sebou vyvolat oheň. V něm se pohybovali siluety vlků. "Za naše jméno vděčíme mojí babičce. Byla to dokonalá vlčice. Byla hrdá, byla milá a nenechávala rodinu za sebou... ať už se dělo cokoliv. S vaším pradědou se pohádala o tom, že nepřijme jeho rodové jméno." S jeho příběhem se plamen rozpohyboval přesně v tom, co říkal. "Vydobyla si to, že některá z jejich společných vlčat budou nosit její rod. A tak právě jedním z nich byla moje matka, vaše babička... a to... nebyla milá vlčice. Projevovala jak moc jsme jí zničili život a jak moc jsme neschopní... a já se pak tak moc bál, že budu opakovat její chyby a ještě moje mysl byla zničená z války, co postihla naší domovinu, že jsem vás... opustil." Jeho hrdlo se zase stáhnulo a on se na ně podíval. "Patří vám plné právo mne nenávidět, soudit, ale... já poté co jsem si své chyby uvědomil, jsem chtěl aspoň vědět, že jste v pořádku... a dát vám vědět, že kdykoliv něco budete potřebovat, tak můžete přijít za mnou. S jakýmkoliv trápením se vám pokusím pomoci..." Vydechl nakonec a podíval se na ně. Dávalo to smysl?

<-- Sněžné tesáky (Přes červenou louku pomocí 11. levelu magie)

A tak se konečně dostal na nejvyšší horu a to co zde cítil bylo... zajímavé. Dvě jeho dcery. Ricca a Solari. Ještě spolu s dalšími vlčicemi. Překvapeně zastřihal uchem a vydal se za nimi. Jenže už tou cestou pociťoval pach predátorů. Někdo jeho dcery ohrožoval? Jo, leč by asi cenu otce roku doposud nevyhrál, tak se rozhodl aspoň trochu více zlepšit své karmické body a vydal se za nimi. Nechtěl se jim přímo vnucovat, jen se ujistit že jsou zcela v pořádku.
Ricca skutečně bránila její kolegyně a snažila se na šakala seslat vodní kouli, ale nejspíše neměla dostatečný level magie. A její kolegyně taky nevypadaly moc připraveně. Proto okolo šakala vytvořil past ze silných kořenů a přikročil k vlčicím do jejich úkrytu. "Solari, Ricco... jste v pořádku?" Ptal se svých dcer. Podíval se i na jejich přítelkyně a pokynul jim hlavou. "Jo, ani tohle mě neopravňuje k tomu si sem jen tak nakráčet. Nebyl jsem dobrý otec... nebyl jsem ani průměrný otec... ale je mi to... líto. Nedokázal jsem být ani dobrý otec. Měl jsem v sobě toho spousty. A vím, že nic nevynahradí to, co se stalo... a máte plné právo se na mě vztekat." Začal ke svým dcerám a dával jim možnost si promluvit.

<-- Zlatá smečka (přesun přes Zlatý les, zubří tesáky pomocí 11. levelu magie)
A tak se Taylor zase dokázal zhmotnit na tomto místě. Leč jak se zdálo, tak vody stále narůstalo a jemu se to rozhodně nelíbilo. Přejel pohledem po všech, co cítil v okolí a slabě je i viděl, ale vzhledem k rozpoložení tesáků, tak nebylo možné, aby je viděl nějak blízko sebe. Chtěl hlavně přesunout své staré kosti na jediné místo, kde by se mu nic nemuselo stát. Na horu nejvyšší z nejvyšších. Docela ironie, že na té hoře bude snad každý, kdo se před tímto šíleným počasím chtěl ubránit. Taylor jen zamručel a rozhodl se tedy pokračovat dál ve svých toulkách. Hlavně když konečně před sebou viděl portál. Jemu tak moc důvěrně známý. S tím se konečně rozhodl portálem proskočit a na druhé straně zase využít svého levelu magie. Aby zase mohl cestovat dál.
-> Nejvyšší hora (Přes Červenou louku pomocí 11. levelu magie)

Minulost
Musel vlastně přemýšlet nad tímto, kdy se jeho cesta z Daénu ocitla zde. Na tomto místě a v tomto lese. Znal Zlaté stromy z vyprávění toho léčitelského vlka se kterým byl před nějakou delší dobou na vycházce. Na takové romantické procházce. Teda byla to procházka obsahující drogy, ale tak co. Takto tu na ostrovech vznikala většina vlčat. Což byla velice smutná ironie, ale myslíce na vlčata si vzpomněl i na jeho děti. Byl jim mizerným otcem a měl by je aspoň najít. Ujistit se, že jsou zcela v pořádku. No v případě chybějících končetin by jim měl dát nějakou tu menší otcovskou radu, ale na to po takové době neměl ani právo. Kdyby jen věděl, kde se potuloval jeho syn. A kde ten druhý byl v limbu. Nakonec pak využil magii, aby se přemístil na Sněžné tesáky za pomocí jedenáctého levelu ohně.
--> Sněžné tesáky (Zlatý les, Zubří pláň za pomocí 11. levelu magie)

Minulost
Začínalo se to tu plnit vodou. A jak on moc nemusel vodu s tím, že jeho vrozený element byl oheň. Ach božínku. Taylor se tedy vydal spolu s ostatními ven. Jako kdyby mohl něco vyřešit tím, že by šel na území zlaté smečky. Ani netušil jak moc se jeho život po tomto všem změní. Barnatt odešla mezitím někam do pryč a on tedy zase zůstal sám. Povzdechl si ještě jednou a rozhlédl se. Byl tu jeden z posledních. A nechtěl se tu rozhodně utopit a proto se vydal směrem k místu, kde věděl, že to nebude nikterak problém. Že prostě přečká tuhle potopu bez újmy. Na místo, kde se potkali se Solfatarou. Jak se měla vůbec v posmrtném životě? Jestli nějaký na těchto ostrovech existoval. U nich se v něj silně věřilo. Tak proč nevěřit dále?
--> Území smečky

ENIGMA
Splněné
× Projdi se po zatopeném území
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Pokus se plavat
× Ulov si na horší časy
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů)
ETOILE
Splněné
× Projdi se po zatopeném území
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Pokus se plavat
× Ulov si na horší časy
NORTHIA
Splněné
× Projdi se po zatopeném území
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Ulov si na horší časy
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů)
KARA
Splněné
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
ESPEN
Splněné
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

<--- Území Zlaté smečky
Před
Donesl úlovek a položil ho na příslušné místo. Nebylo to poprvé, co byl v takovém místě. Každý úkryt byl ve směs stejný a orientace v nich se neměnila.

Barnatt, Alyanna, všichni ig

Vyslechl si hlasy ostatních. Poslouchal je a pokyvoval hlavou. Někteří měli dobré body, jiní zase tak usuzovali jen nejspíše ze strachu ze změny. Její rodina byla však u ní. Seděl vedle Barnatt a hrdě měl narovnaná záda. Otřel se o ni než vstal a odkašlal si. "Jsem Taylor Marcia, na ostrovech jsem již nějakou dobu a prožil toho tady skutečně dost. Do smečky mne přijala Barnatt. Ovšem v mé rodné smečce se dědilo postavení alfy. Byli jsme k tomu vedeni od útlého věku. Nemyslím si, že je nutné hned Lady Alyannu odsuzovat. Zajisté nám časem ukáže, že její postavení jí jen tak nepadlo do klína. Její otec musel předat nějaké zkušenosti a důvěru. Můj domov je nyní tam, kde je Barnatt. Leč mne mnozí nepřivítali zrovna přívětivě. Nevím kdo byl Navin přímo, ale respektuji jej jako minulého partnera Barnatt... pro smečku bych chtěl být obránce." Odkašlal si zase. Prostě to celé bylo velké rodeo. Přejel pohledem po všech. Nakonec si zase sedl k Barnatt a naklonil se k ní. "Tvé děti mne berou jako nějakou levnou kopii jejich otce... cítím se kvůli tomu příšerně.

Sledoval mlčky sraz. Docela se držel dál i od Barnatt jejíž děti jej měli za jakéhosi off brand Navina, leč on si svůj kožich vybral bez základu nějakého modrého před ním. Dalo by se říct, že ale jeho děti by měli stejný názor na Barnatt, kdyby se jim ukázala. Byla off brand Solfatara. Poslouchal i jejich alfu a uvažoval, zdali si bude vybírat tamtu roli. A nebo ne? Bylo to sakra těžké. Bude to zase zavrhovat celý jeho život.
Následoval je ihned, co se to řeklo do smečky. Stále uvažující i nad tím, co mu řekl Haedus. Chtěl si být nazývaný Hádes, jen Hádes. Co by na to řekla nebohá Amy? Nejspíše by ho zadupala do země. Za jejich rod krvácela a on jej takto znevažuje.
--> Úkryt

<-- Úkryt Zlaté smečky

Semkl pysky a podíval se na ni. "Své neteře a synovce jsem neviděl od války. Modlím se každý den, aby žili. Leč nikdy jsem neviděl, že by skutečně zemřeli. Možná je sem jednoho dne přinese osud tak jako mě. Ale těžko říct." Švihl ocasem. Podíval se na úkryt pořádně. Bylo to tu v něčem útulné, přesto. Vzpomněl si na hodinky v moment, co Barnatt zmínila čas. Byl neúprosný. To vskutku. Občas se mu zdálo, že než se jeden pořádně stihl nadechnout, tak to bylo všechno pryč. Odkašlal si. "Náš rod ovládal aspoň z části čas. Jeden vždy riskoval, že v další moment se ty hodinky rozbijí a on uvízne v čase jako všichni jiné. Byl to ale dar od božstva. Nikdy jsem to nepochopil. Garmadoni měli svou výšku a sílu, my měli čas... s příchodem sem jsem ovšem hodinky vytratil stejně jako plášť." Osvětlil jí více méně svůj původ. Nikdy se za něj nemusel stydět..
Pokynul hlavou na to, že by se mohl ptát Aetase. Rád se ho na to zeptá. Ale to všechno bude jen otázkou toho všeho. Jakou další roli on dostane? Čím se ve svém životě bude dále pyšnit? Na slova o květině zase pokynul. "Pak můžeme jít a podívat se po té rostlině." Přiznal jí a usmál se slabě.
Na slova o plášti se zasmál. "Ne, ale nos ho moudře. Pírka jsou z ptactva jenž se na těchto ostrovech nenachází. Je dělaný tak, aby byl lehký, ale pomohl ti se udržet v teple v tom největším mrazu" Byl rád za to, že mu byl před lety dán jako dar. Aby využíval naplno své magie. Která se mu zde navrátila. Měl ho rád. Stejně jako další věci.
A tak s Barnatt dorazili k vlkům. Překvapeně se však zadíval na jednoho z nich. Poznával pach. Až moc dobře. Nevyčíchl z něj. Ostrovy z něj ještě nesebraly rodný závan. "Haedusi, synu Seirantess. Stydíš se za rodné barvy? Nečekal jsem, že zde uvidím další větev Marciů. Máš zde své sourozence?" Hrdě kráčel vedle Barnatt. Hlavou pokynul k dalším členům smečky.

Podíval se na ni a zastřihal uchem. Ano i ne. Docela vtipné, že něco tak opačného významu mohlo být v jedné větě. "Říkala si o mně Rhaaxinovi? To je... ten bleskový? Párkrát jsem ho viděl. Docela sebevědomý a tvrdohlavý. Netušil jsem, že je to člen Zlaté smečky. Zajímavé. Jsou tu i zbylý bleskový? Myslím, že byli tři, ale ruku do ohně bych za to nedal." Spíše nahlas spolu s ní uvažoval Taylor. Získával si tím informace o smečce. "Moc vlků jsem zase... no fajn, potkal jsem jich docela dost. Ale..." Nepamatoval si zase tak dobře jména a netušil, kdo zde na ostrovech ještě zůstal a kdo šel pryč. Zeinab a Hranina neviděl jak byl rok dlouhý. Vlastně od toho, co se jim narodila vlčata. "Chtěl jsem být léčitelem, ale předpokládám, že jich má vaše smečka přehršel, takže bych se spíše chopil nějaké role chůvy či obránce. Nevím, co by mé staré tělo ještě mohlo zvládat." Zasmál se tomu on.
Povídala mu o červené kytce. Podíval se na ni s povytaženým obočím. "Rumněnka. Slyšel jsem o ní něco málo a to co popisuješ spíše sedí na ní. Někdy bych se o ní rád naučil od vlků. Ale jak říkám... doby kdy jsem chtěl být léčitelem jsou dávno pasé." Podotkl Taylor a šlehl ocasem.
Sledoval Barnatt dvojicí očí. Zelené oko a rudé. Neuvědomoval si ani proč si je nechal takto zbarvit. Vážila si jeho myšlenky a olízla mu tvář. Podíval se ke schodu do jeskyně a všiml si listů, jenž padaly k zemi. Na to si sundal svůj plášť a dal ho na ní. "Venku nám zase začíná podzim. Aby ti bylo teplo." vysvětlil své důvody a pokynul jí. S tím se vydal ven. "Ne načase, abych poznal členy smečky jak říkáš ty." Vydechl a usmál se slabě. S tím už zmizel jeho kožich venku.
--> Zlatá smečka

Moc ji to mrzelo. Jenže tady nebylo zase tolik prostoru na to, aby to někoho mrzelo. Podíval se na ni. Sledoval ji a ona zase jeho. Zírali na sebe jako dva magoři. Možná se mu to líbilo až moc. Zírat jí do očí, do těch žlutých očí. Vytrhlo ho z myšlenek to, že o něm smečka vlastně neví. "Tys jim o mně neřekla? Takže to bude vlastně takové překvapení, že mě jim představíš..." Uchechtl se tomu on. Rozhodně si nepřál být už dále cizincem. Chtěl být právoplatným členem smečky, který se bude do aktivního dění zapojovat stůj co stůj. Možná mu ten rok, kdy vlastně ani on sám nevěděl co se svým životem pomohl až moc. "Počkej, počkej, počkej... vám tady někdo jen tak vysadil květiny? Sakra, to mí zní jako divná věc... ale jestli říkáš, že to pomáhá s magií, tak na tom asi něco bude..." Packou se podrbal za uchem. Ne, že by měl blechy, ale pouze ho svědilo každoroční vypadávání srsti.
Neměla s tím problém. Její kožíšek byl vůči zimě odolný a navíc měla zajíce. "Safra, to já chtěl být ten, co ti uloví pokrm vhodný pro královnu... no tak příště. Vlastně bych mohl vést smečkový lov jestli nějaký bude." Plánoval Taylor zamyšleně.

10 KŠM z Taylora na Vittani.

Převedeno

Díky za hlasy :D
Ezra vše do síly, Enigma vše do lovu.