Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Díval se na ní a přemýšlel. Tolik hrůzy co museli oba dva prožít. Nevzpamatoval by se, nebýt některých elementů jako byl Cerum. Nejspíše by se neustále propadal do depresí a v hlavě by mu pořád zněl křik umírajících vlků. Těch které už v životě neuvidí mezi živými jako měl teď šanci vidět svou malou sestřičku. Občas se osud zdál být skutečně nevyzpytatelný. Přišlo mu to teprve jako včera co stál po boku Oriei a Caleba. Hrdě hleděl na vlky pod sebou a měl před sebou skoro celý život. Bylo to tak dávno.. až mu to přišlo neuvěřitelné že do téhle chvíle přežil. Byl to sobecký zmetek co neuvažoval nad tím jak jeho slova vlkům ublíží. Neuvažoval nad tím jak by mohl ublížit své matce, které nikdy neřekl jak moc jí má rád.. byla vůbec naživu jejich matka? Ne, byla určitě mrtvá, bohužel. Osud je krutý a někdy nemá opravdu slitování. Podíval se směrem kde měl smečku a vyrušila ho slova jeho sestry. Bylo jí líto Star. "Hvězdička byla skvělá vlčice.. však víš. Nevážil jsem si jí nikdy tak jak sem měl. Bral jsem jí jako samozřejmost a jak to dopadlo. Bylo skutečně těžké přijmout fakt, že si Kindred vzal všechny a Wendigo je střeží ve svém ráji mrtvých, ale.. máme přece někde ve světě Koru a Rin, ne? Když se budeme chtít s nimi spojit, stačí je vyhledat a ty dvě díky své magii budou moci kontaktovat ve světě mrtvých." Zmínil dvě jména bohů smrti, která byla hlavní částí víry jejich smečky. Přesto smrt pro ně vždy znamenala začátek nového života. Pro některé chmůrné téma, pro jejich předky důvod k uspořádání oslavy, aby vyprovodili jejich duše na cestě do říše mrtvých. Miloval jejich zvyky a tradice. Mrzelo ho, že ale už u sebe nemají Oběšencův strom. Masivní dub jehož stáří se datovalo opravdu daleko. Dříve sloužil k oběšování lidí, díky tomu si vysloužil svůj název. Ale pro ně to bylo místo, kde pohřbívali své mrtvé a oslavovali různé slavnosti. Určitě své sestře mohl vyprávět tuny příběhů, ale musel nechat mluvit i jí.
Poslouchal tedy její vyprávění a uvědomoval si, že toho hodně ze svých životů promeškali. "Předpokládám že si jako většina přestala používat svůj rod, že?" Zeptal se jí poté co dokončila svůj krátký příběh o tom jak se pokoušela najít svojí rodinu. Zajimavé, docela ho to bavilo poslouchat. On je.. nehledal.. myslel si že jsou mrtvý. Neměl o nich žádné zprávy a teď se proklínal že je nezačal hledat dříve. Když řekla že nemá kam jít, tak vytřeštil oči. Hrozné! "El.. co kdybychom šli do Daénu? To je má smečka a má hodně rozumnou alfu. Jistě tě přijme mezi nás a zasvětí tě do tajů naší smečky. Navíc.. můžeš si tam odpočinout. Jistě muselo být těžké zdolat moře které obklopuje ostrovy." Navrhl jí naoplátku Taykor doufajíc že jeho sestra nabídku přijme. Navíc by jí mohl ukázat i jeho kamarádku Zei! To byla stejně rázná vlčice jako byla ona.

Jeho sestra. Živá, nádherná jako vždy a konečně zase jeho. Mohl se konečně zbavit jednoho strachu, že jeho sestra je mezi mrtvými. Ona měla pravdu, že se každý změnil. Přeci jen díky tomu že se změnil mohl poznat Solfataru, napravit svůj krutý život a založit rodinu. Ele zatím někde žila, užívala si a vzpamatovávala se. Jako to dělal on. Nebo spíše tohle si o její minulosti myslel, možná to bylo úplně jiné. Kousla ho do ocasu a on se jen hravě postavil naproti ní vrtíc ocasem. Chtěla ho poslouchat! To se mu ještě nestalo, že by někdo ukecaného vlka jako byl on vyzval k tomu aby mluvil. "Začalo to smrtí Hvězdičky a našich počatých vlčat.. musel jsem se po válce dávat dohromady v jednom z mnoha táborů nevědíc zda ještě žijete. Pak mě sem ale jednoho dne vyneslo moře. Přímo v průběhu formování nových ostrovů. Tam jsem se nějak potuloval životem, ale našel jsem si zde spoustu vlků a dokonce i novou partnerku! Solfataru!" Odpověděl jí nadšeně a vrtěl ocasem. "Dokonce spolu máme čtyři vlčata. Kdybys je viděla! Jedno vypadá dokonce jako naše babička Amy!" Bylo tak úžasné jí tohle vše říct. Bylo to uvolňující a dokonce se mu to i povedlo říct hodně zkráceně. "A co ty? Jak to bylo u tebe?" Zajímalo ho skutečně co jeho sestra mezi tou dobou co se neviděli dělala. Jak se měla a celkově jestli se jí něco neskutečného povedlo.

(-- Daén
Příjemný vítr mu hvízdal v okolí uší jen co se vydal na cestu horami. Něco jej však zastihlo nepřipraveného. Zastavil se, když si uvědomil že tento pach moc dobře zná. Podíval se směrem směrem kterým se vydával. Ihned se zase dal do pohybu. Po tolika letech se konečně zase měli setkat, pokud jí tedy v té směsici pachů dokáže ještě vystopovat. Změnil se a tak ho zajímalo zda se změnila i ona. Věděla vůbec o smrti jeho dřívější partnerky? Věděla něco více nebo se také toulala všude jinde než vůbec doma? Domov... to místo už bylo jen plné mrtvolného pachu a hrobů. Věděla či viděla jak se Oriea, jejich sestřenka vrhla ze skály jen aby zemřela spolu se smečkou? Sakra, byla to jeho mladá sestřička. Jeho krev. Teď nebyl čas myslet na to co se dříve stalo.
Postupoval ladně, i když jeho strach z výšek mu to značně znepříjemňoval. Plášť co dříve hloupě odmítl měl teď na sobě a pomáhal mu ještě více s ladností. Nepřekvapilo ho, když viděl zcela povědomé barvy. Bude to pro ní šok že se tak moc změnil? Ze sobeckého parchanta se stal někdo, kdo uvažoval o tom, že by léčil ostatní. "El!" Zvolal radostně a skočil směrem k ní, plášť mu pomohl aby doskočil dál. "O proboha, skoro ses vzhledově nezměnila!" Na rozdíl od něj co se proměnil z hnědého vlka nenápadné barvy do polární záře, teda aspoň škálou barev. "Je toho fakt hodně co bych ti chtěl říct!" Někdo, kdo mu mohl rozumět, někdo kdo sám byl zmatený tak moc z války, že jistě neměla ani ona celé odpovědi. Krev co s ním vyrůstala. I jako Alfa si jí vážil. Jako jedné z mála.

(- Úkryt Daénské smečky
Podíval se směrem zpět k úkrytu. Opravdu by ho divný pocit neměl tahat od vlčat, ale prostě něco nepůsobilo správně. A navíc taky si potřeboval vyčistit hlavu. Po kom byl ten malej ďábel tak oráchlej? Měl je poslouchat a brát jako bohy jeho univerza. Ne jim jen tak utíkat ven. Zavrčel si pro sebe a pohodil s pláštěm na svých zádech. Kéž by měl vlčata někdo jiný než Lissandra. Někdo s kým by mohl probrat jak neskutečně únavné to bylo, ale přesto ho to naplňovalo pocitem.. pýchy. Byla to jeho vlčata. Byla to miminka které zplodil on spolu se Solfatarou, vlčicí kterou si vybral. Mohl si vybrat jinak? Byla úplný opak jeho dřívější milované. Někdo kdo za sebe neuměl mluvit a neuměl přesně vyslovit to co chce. Byla uťáplá a do ničeho se moc nepouštěla. Čekal že jejich děti spíše budou po ní. Navíc když už se bude držet u smečky, tak by měl zvážit co bude přesně dělat. Chtěl být léčitel či něco jiného? Bojovat už nemohl hlavně díky noze... povzdechl si a podíval se na hory před ním do kterých se chtěl vydat. Bude to ještě štreka.
-) Furijské hory

Najednou měl však takový divný pocit. Dokonce se i vítr v jeskyni obmotal okolo jeho pacek což bylo zcela nelogické, ale tento pocit vždy měl když někdo byl poblíž z jeho rodiny. Znovu se podíval na neposlušné vlče a pak na Solf. "Uhm, myslím že mě vítr volá, má dámo. Pokusím se být rychlý, ale znáš zdejší podmínky. Ale nemělo by to zabrat déle než pár dní." Díval se přitom na ní. Hrozně rád by měl zase celou rodinu a pokud tohle byl skutečně pocit, který si myslel že to je, tak to bude někdo z jeho milovaných sourozenců. Podíval se na Solf a mírně se pousmál. "Slibuji." S tím se rozešel ven z jeskyně a zas za sebou zavřel kořenovou ohrádku. "Až budete chtít ven, spal to. Najdu vás i venku." S tím se už rozběhl ven. Potřeboval najít cokoliv co by ho zavedlo k tomu kdo mu způsoboval tak divný pocit.
--) Území smečky

Hlásím se

I když se to nezdálo, byl za rodinu rád. To že se nerozplýval jako Solf bylo hlavně díky jeho povaze. Nikdy nedokázal na vlčata šišlat, již od mala v nich budoval respekt a pochopení pro vyšší postavení. Proto když se poprvé viděl s Makini tak od něj maličká málem odešla, teda spíše vypálila. Málem jí ukousl hlavu za to co mu dělala. Byl rád za vlčata, hlavně když byli jeho. Ale sám nezažil jiné okamžiky a nebylo mu vysvětleno jinak. Sledoval vlče nejblíže k němu, Arrowa a přemýšlel co má v plánu. Když se mu dostal pod břicho, tak Taylor nebezpečně zavrčel. Překročil pomyslnou hranici. Chápal že nejspíše hledal mléko, ale ne. Pod něj se neleze. Pouze se souhlasem či pokud by se sám rozhodl. Sám za to jako malé vlče dostal po čuni. Navíc to vypadalo že ho chtělo i druhé vlče. Ricca. Vypadalo to že měla hlad. Ta se naštěstí od Arrowa ucílila k žužlání packy. Proto jí postavil na packy. V tom si koutkem oka všiml že chce ten bílo-černej hajzlík vzít čáru. Popadl Riccu za kůži na krku a dal jí k Solf. V rychlosti se ihned zase otočil a doskočil vlastně díky i vlastnostem pláště před Arrowa. Nebezpečně zavrčel a naježil se. Za ním se ale aby to nebylo málo začala tvořit taková provizorní hodně hustá ohrádka ve vstupu právě z kořenů. Nadále vlčel a měl dokonce i na Arrowa vytasené tesáky. "Ještě není čas." Uměl být děsivý. Stanovovat hranice a dbát na jejich dodržování. Kdyby ho syn dále neposlechl byl schopný mu i místo vyhrožování udělit trest. Výchova prostě jakou zažil Taylor. Proto možná jeho rodiče nebyli dokonalí.

Díval se jak vlčata byla živá. Připomínala mu jeho, když se poprvé projevoval. Jeho jazyk byl ale ostřejší a byl ještě více sebestředný než Solari. Ani jednomu z vlčat se však buzení nelíbilo. Na čež se ho Solf ptala zda bude chtít jeho vlčata učit jazyku honu. "Nerozumím mu dokonale ani já. Umím jen slova rituálů a představit se a více méně další takové fráze. Kdybych ale více uměl, klidně bych je učil kdyby chtěli. Jazyk je to pěkný a jemný. Jenže jsem ani já ani za působení v honu nedokázal mluvit více. Na to jsou jiní experti z naší rodiny. Kdyby sem mohl, oznámil bych jim narození vlčat, ale nemám jak. Pochybuji že se sem hon požene, není tu válka a ani nějaké slavné místo co by ho lákalo." Vysvětlil jí a usmál se. Nebral jí to za zlé že mu nerozuměla. Věděl dokonce jak se cítí, sám jazyku nerozuměl dokonale takže bavit se s vlky co většinou mluvili řečí honu protože byl jejich domovem bylo extra těžké. "Jinak naše tradice se hodně liší, to je pravda. Taky naše rodina sahá tak moc do minulosti, že ti jenž byli první dávno odešli ze říše mrtvých do klidu." Klid. něco co následovalo po říši mrtvých. Tam kde všichni pak končí když už jejich role i ve světě mrtvých končí.

Vlčata se začínala více projevovat a on si vzpomněl na to jak se narodil vrh Orisei. Malé koule se začínali projevovat také velice brzy. Navíc i Makini od Kierannie byla průbojná vlčka. Vyrušila jej z myšlenek až slova od Solf. "Já se nedivím že nejsou hnědí. Byl jsem opravdu jen jeden z mála co měl hnědou srst. Zbytek spíše ta černá nebo bílá srst. Ale Akros vypadá zcela jako Amy. Jestli bude mít i její povahu, budeme prosit bohy o to ať poleví. Arrow.. více méně jsem přesvědčen že tečky jenž má pod očima patří Kainovi. Ale více bych se do toho nemotal." Odpověděl Solf. Všichni měli packy barevné v nějakém tom smyslu. To byla dobrá zpráva, protože jak Garmadoni, tak i Marciové tento gen v sobě měli. Jen když teď Taylor změnil kožich tak to zaniklo. Taylor si vlčata prohlížel. Měl tendence je teď pořádně přivítat do smečky když už se více projevovali. Hlavně uctít tak pár bohů. Nikdy nebyl pobožný, ale věci co viděl pořád u nových vlčat a bylo to součástí jeho kultury nemohl jen tak vynechat. Ricca se k němu více méně připlazila sama. On sám proto vzal svou packu a tesáky se zaryl do jednoho z polštářků aby tekla krev. Udělal vlčce na čele symbol, kterým se označovala rodina. Kdyby se symbol měl popisovat vypadal podobně jako symbol honu, právě proto že pro hon bylo také označení rodiny, akorát širší. Čili nádherné zdobené H jaké si jen vlk mohl dovolit nemotorně nakreslit na čelo vlčete co se po něm chtělo plazit. Význam slov která pronesl pak mohla být pro Solf neznámý, jelikož slova která pronesl byla v jazyce kterým se dříve mluvilo v jeho zemi. Učili se však jen určité fáze pro rituály. Následně se zvedl a opatrně aby tu všude nerozcapkal krev si přešel pro druhou dceru. Té udělal zcela identický hlas a pronesl slova stejného významu. Jediné srozumitelné pro Solf bylo jméno vlčete. Solari spala a tak se jen ujistil zda je v pořádku. Pak přešel k Arrowovi. Znak na jeho čele se od znaku samic lišil, to samé jako slova. Pro pohlaví vždy byla jiná fáze. Více méně samicím se přál život plný úspěchu a krásy ať rodině přinesou jen radost. Slova pro samce byla spíše zastaralá. Přála se jim velká síla a vitalita a ať zemřou za podmínek cnostných pro nositele rodu, aby co nejvíce respektovali svou rodinu. Poslední přišel na řadu syn který po své námaze neusl. Samá slova s podobným znakem. Taylor si sedl hned co dokončil onen přivítací rituál a díval se spokojeně na vlčata. "Jsou rodina... za rodinu se většinou krk i pokládá." Nevěděl moc co říct. Nikdy nebyli tak citliví co se týkalo kruhu života, pokud byli v dobrém psychickém rozpoložení. "Víš jaké to mám s vlčaty.. jestli by je neurazilo že z narození má krev nedělá nějaké emocionální věci. Spíše oslavujeme a provádíme rituály. To co jsem dělal teď bylo vždy zvykem po nějaké době života vlčat, když se věděli že všechny jsou zdravé. Je to radostná událost než nějaká oplakávací." Odpověděl Solf. Neurazilo by to normální vlky co neznali tyto tradice? "Stejně jako smrt pro nás v normálním stavu není nějaká smutná událost. Prach jsme a v prach se obrátíme. Stále však budeme spolu s našimi milovanými. V podobě větru a slunce.." To bylo něco co značilo že Taylor nad smrtí většiny už netruchlil. Však tu byli pořád s ním. Mohli sledovat narození jeho vlčat a také se radovat z nové krve.
Díval se na každé vlče. Nepovšiml si ani že krev z jeho packy pomalu přestávala téct. "Jednou si budou moc svůj osud vybrat, i když si třeba vyberou špatně, tak tu pro ně pořád všichni budeme. Špatná rozhodnutí nemohou zničit fakt že jsme jedna krev.. " Určitě se všichni radují. I on se usmíval. Bral jejich narození jako koloběh života.

Jméno vlka: Taylor
Počet příspěvků: 10
Postavení: Kappa (tuším že se odehrála už
Povýšení: /
Funkce: / (Tady si fakt nejsem furt jistá)
Aktivita pro smečku: Ulovil cestou do smečky zajíce, které umístil pak do jeskyně
Krátké shrnutí: Poté co se probral po té velice záživné výpravě, tak objevil poslední dvě území Moisu co si ještě nezmapoval a pak se vydal zase zpět do smečky, kde by chtěl trávit více času. Potkal se se Solf, která pak porodila vlčata.
Questy smečky: /

Taylor si jen povzdechl. Než budou větší a budou chápat, tak to ještě chvilka bude. Musí vymyslet něco jak tréning víc pojmout jako hru. On si jako vlče moc nehrál, spíše objevoval různá zákoutí své domoviny a do toho se učil jak být správný vůdce. Matka tam byla celou dobu, dokonce i ostatní. Rodina pro něj v prvních měsících byla důležitá. Často se ale setkával s vícero vlky a s nimi se pokoušel zdokonalovat to co dokázal v rámci nějakých těch her. Zamýšlel se tak moc, že jej vyrušila až otázka od Solf. "Někteří spíše pobrali po tobě nebo širší rodině." Odpověděl jí na otázku zda jsou nádherní. On nechtěl své děti zatím nějak vysouvat do výšin. Nikdy k tomu nebyl učen on a nejspíše to nebude učit ani své děti. Podíval se na všechny své potomky. Skutečně se jeho hnědá moc neuchytila. On sám byl více méně jeden z mála Marciů co měl hnědou barvu. Spíše se tam míchaly právě šedé, černé, zrzavé, pískové a modré. Neměl to ale nějak za zlé genetice. Aspoň se ho jednou vlčata budou moci zříct.

Taylor tiše sledoval vlčata. Solf pojmenovala dva samce a on byl rád. Sám by je nejspíše pojmenoval po otci a.. Jaycovi. Nemohl mu upřít to co pro něj ten až moc sladkej polobůh udělal. Všiml si že se k němu plazil jeden ze synů. Tak moc mu připomínal někoho koho ztratil. "Vypadáš.. jak moje babička. Víš to prcku?" Solf mezitím usnula a tak si k sobě malé vlče přitáhl. "Byla by ráda že je tu někdo tak nádherný jako byla ona. Snad se jí budeš i podobat povahově. Víš byla to velice statečná vlčice. Jedna z nejstatečnější které jsem kdy znal. Nebála se ozvat a dokonce postavit i vlastnímu partnerovi. Starala se o nás všechny s láskou, i když sama nemohla. Pomáhala mámě s tím, aby z nás vyrostli vlci jenž by se nebáli za vlastní názor." Šeptal. Nechtěl Solf probrat, ale vlče mu tak moc připomínalo někoho kdo tu bude jen jako vítr. Možná se na ně právě Amy dívá a usmívá se. Je spokojená s tím koho si Taylor našel. Nevěděl to. Neměl magii jako Kora či Rin, aby se podíval zda tu je. Nemohl komunikovat s duchy.. kéž by ale mohl..

Poslouchal vypravování Solfatary, přeci jen to on se jí ptal na to jak si vlčice vedla od té doby co se rozdělili. Vypadalo to ale že se vůbec nenudila. Lucian už věděl o tom, že bude strýcem a nejspíše novinku radostně přijal. Pak tam byla ta vlčice o které mluvila Solf. Další co čekala vlčata. Aspoň někoho takového poznala a on byl rád že si měla s kým popovídat. Ona už si malovala nádhernou budoucnost jak se Taylor bude bavit s jejím partnerem a celkově se jejich rodiny stanou takovou americkou idylkou, ale zapomínala že zrovna Taylor nebyl tím typem co by.. věřil hned vlkům. Ano pak se mu nedala zavřít tlama, ale.. cizince moc nemusel. "Za zkoušku nic nedáme. Ale nemyslím si, že bych si s ním hned rozuměl." Odpověděl jí na to. Pak se ptala co vlastně celou dobu dělal. "Ale tak znáš to.. bloudil jsem po ostrovech, přemýšlel co chci dál pro smečku dělat a více méně se pak přidal ke sdružení vlků které se učilo o bylinkách. Udobřil jsem se během toho s Xanderem a naučil se toho fůru. Byl tam i Vino." Řekl jí zkráceně to co se hlavně stalo.

Když usnula, tak on seděl a hlídal aby je nikdo neotravoval. Přemýšlel nad tím co by vlastně skutečně pro smečku dělat mohl. Válečníkem už nebude, packa by mu to nedovolila a aby učil někoho dalšího.. měl mít teď malé prcky. Zanadávání Solf jej vytrhlo z myšlenek. Takže to už nejspíše bylo tady. Vzpomínal si na to, jak se ocitl u porodu Orisei. Nechápal jak to mohla vydržet takovou bolest.. Ale věděl že teď nemůže pomoci jinak než tím, že vytvoří plamen, který je bude zahřívat spíše než spalovat. Nikdy během rození vlčat nebyl citlivý, pamatoval si jak partner Oriseii šílel a akorát jí tím zneklidňoval. On tam jen seděl a čekal až to vše skončí. Nejspíše by to nepochopila, ale on nechával mezitím na mechu vyrůst pár růží. Nádherných žlutých. Když se ho Solf zeptala na jména tak se jen pousmál. Uškubl jen květy růží. Každému vlčeti je dal na hlavičku. Zamumlal pak pár slov jazykem, kterému snad nikdo z přítomných rozumět nemohl. Bylo to požehnání pro ty maličké. Marciové to často dělávali u takto čerstvě narozených prcků, kdyby se rozhodli že rod nepřijmou. "Solari a Ricca. Tak se slečny budou jmenovat" řekl dvě jména. Solari bylo něco jako bolestivá připomínka na Star a Ricca.. znal někoho takového v minulosti? Nejspíše. Nemohl si pamatovat jména všech vlků které znal. Jeho pohled ale padl na černo-zrzavé vlče.. Připomínalo mu Amy. Jak by byla asi pyšná že se její geny přenáší dál? Narození vlčat se nikdy neoplakávalo, byl to důvod k oslavám. Proto neměl Taylor důvod brečet. Spíše pociťoval štěstí. A smutek po domovu, kdyby byli v jeho rodné zemi jistě by se už slavilo.

Už myslel že ho z té samoty šlehne. Nebylo to nic vůči dalším osadníkům jeskyně, ale ten pocit když se vaše březí partnerka kdesi courá je vysoce nepříjemný. "Konečně!" Zaradoval se, když si konečně všiml že se Solf dostala na smluvené místo. Teda nepamatoval si, že by se domlouvali na jiném. Buď to jeho mysl vytěsnila, či na to prostě zapomněl on sám. Lehla si vedle něj. "Jak ses měla vlastně celou dobu?" Poprvé se tak nějak více toulali bez sebe. On toho také zažil hodně. Udobřil svůj vztah s Xanderem a naučil se něco o bylinách. Nádherný výlet. Solf ale dělala nejspíše také něco zajímavého. Ale nějak jí nezáviděl. Byla březí a to muselo být nejspíše hrozně těžké na to se pohybovat. Nevěděl zda si zajíců všimla či ne, ale nechtěl jí ihned upozorňovat na jídlo. On sám se nažral, pokud ona hlad neměla bude to respektovat.

(-- Území smečky
A tak se dostal až do úkrytu jen aby zjistil že tu byla vlčata spolu se členem smečky kterého se Solf viděli snad jen jednou v životě. Čí to byla vlčata? Proč tu byla? Že by se Liss rozhoupala a založila si rodinu? Nepamatoval si že by jí viděl jako březí. Každopádně si chtěl najít nějaké místo které připraví pro sebe spolu se Solf. Zajíce jenž měl okolo boku přivázané na liáně několikrát obmotané okolo pasu nechal spadnout s tím jak kus zeleně překousl. Žuchnutí. Postupně odnosil zajíce na jedno místo, aby si je každý mohl vzít. Solf tu nebyla, ale to neznamenalo že se sem nemohla dostavit. Proč by chtěla rodit jinde když si jejich jeskyni ještě nevybrali? Tady to bylo bezpečné, ale rozhodně se o ně nejspíše budou zajímat i tahle vlčata. Vybral jim útulné místo, kde nechal za pomocí své magie vytvořit mechový koberec aby se zde příjemněji leželo. Teď už zbývalo jen čekat než se zde Solf ukáže.