Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(-- Furijské hory
Dostal se konečně na území smečky jen aby zjistil že tu Solf nebyla k nalezení? Ale doufal, že si stále pamatovala dohodu kterou měli a tak se jen rozhlédl kolik vlků tu bylo spolu s ním. Ve svém okolí nikoho neviděl. K Taylorovo štěstí byl jen kus od úkrytu, kam potřeboval odevzdat veškeré jídlo které nalovil pro smečku. Nevěděl zda není třeba Solf tam. Pokud tam nebude počká na ní pár dní a pak se ihned rozběhne jí hledat kde se to sakra zasekla. Bál se o ní víc než o vlastní život, ještě když si pamatoval to co se stalo s nebohou Star. Jenže tady nebyla válka, ale spousta zvrácených vlků bojující o svůj vlastní život. To bylo to nejvíce smutné. Ale o té smečce co je napadla dlouho neslyšel. A navíc tu teď byla ta nová pouštní. Existovala teda ještě nějaká? Bylo to děsivé, nebyli tu sami spolu se Zlatou. Byla tu ještě jedna.. možná dvě nové. Pokud budou stejným problémem jako byl Chaos, tak to bude vážné. Nehodlal to ale teď řešit. Ještě by se mohli jeho temné myšlenky vyplnit.
--) Úkryt

(--- Luka (přes Severní hory a Němé údolí)
Taylor už nepociťoval bolest svalů, hezky se zase rozhýbal načež na sebe byl náležitě pyšný. Ještě nepatřil do šrotu. To co jej ale netěšilo byl fakt že necítil pach Solf. Že by už byla v úkrytu? Nejspíše ano, vzhledem k tomu jaké datum bylo mu dávalo smysl, že už buď porodila nebo se chystala na porod. Nic víc a nic míň. Nebylo by možné aby zemřela, ne to ne. Nemohl přijít o všechny vlčice ve svém životě takto tragicky. A navíc by se osud až moc opakoval. Stačilo že zemřela Star s jejich poklady. Vzpomněl si na to, že mu říkala že se vlčata do světa mrtvých nedostala.. neměla na to nárok? Snad nikde nestraší jako duchové jen proto, že neměli šanci žít.
Taylora jediné co štvalo bylo to, že se mu u pasu teď houpala mrtvá těla zajíců které si tam zavěsil. Ale musel něco donést pro smečku, nesměl myslet jen na sebe a také nesl znalosti o bylinkách, které mu předal ten cizinec. Ale bylo to užitečné. Díky tomu se cítil jako lepší vlk. Teď už jen zase jít na území smečky, užít si tam se Solf péči o vlčata a zapracovat na sobě co se smečky týče. Konečně mohl všechny provádět po okolí, protože to měl dosti zmapované a o to mu šlo hlavně. Dříve než se usadí. Chtěl znát vše co se týče těchto ostrovů, ale nevěděl zda se mu to povedlo... znal každé místo, ale.. věděl dost? To se uvidí.
--) Daénská smečka

(--- Temný les (Přes Most a Les u mostu)
To co přišlo po temném lese není nutné ani zmiňovat. Vlk co se bál výšek se procházel po mostě, který byl v takové výšce že se ani skrz mlhu nevidělo na zem. Nechápal proč se tak dobrovolně mučí, když to mohl vzít jinudy, ale to byl prostě Taylor. Se staženýma ušima a ocasem tedy přeběhl ten nestabilní most a zastavil se až v lese u mostu. Ten také prošel bez jakýchkoliv obtíží.
Když se konečně zastavil na louce, která mu byla známá také, tak se rozhodl, že je čas něco smečce ulovit. Byl kousek od ní a navíc tady bylo zvířat až až. Nějakou vypasenou rodinu zajíců by ulovit sám jistě zvládl navíc měl svou magii. Zamyslel se a nasál pachy svého okolí pořádně. Zajíci hlavně. Super úlovek a ještě by k tomu mohl něco vzít když se to bude zdát málo. Přikrčil se a pomalu se vydal směrem k noře kterou cítil. Neváhal a hned co jí našel a cítil vybrace drobných těl tvorů po nich skočil. Byli zrovna mimo ní a užívali si zelenou pampelišku. Nebylo tak těžké lovit králíky pomocí magie. Než se nadál už jim vázal zelené šlahouny okolo sebe pomocí kterých si je přivázal k pasu. Měl takový nádherný opasek teď plný mrtvých zajíců. Byl to švihák lázeňský. Bylo jich požehnaně, vzal i mláďata aby to bylo jako malá pochoutka. S tím už se však vzdaloval z louky.
---) Furijské hory (skrz severní hory a němé údolí)

(--- Kvílivec (Přes Oázu a Jezero smrti)
Taylor se začínal cítit unavený a bodejď by ne, taková štreka kterou měl už za sebou a to ještě nebyl ani v půlce nebo už byl? Rozhlédl se okolo sebe kde se to teď vlastně nacházel. Temný les. Rozhodně lepší než u Oázy, kde si smečku nepamatoval a ona tam najednou byla. Divné. Však tam dříve, hodně dříve, nebyla. Že by to byla nějaká pouštní smečka? Jen i**ot by si dělal smečku v poušti. Proč by to vůbec někdo dělal svým vlkům? Bylo tam jen vedro a nic lepšího. Jediný zdroj vody pro ně byla Oáza, ale furt lepší než ta smečka co na ně zaútočila. Tihle se zabijou sami. Cesta okolo jezera smrti už byla jen tak pro srandu. Zase sledoval jak nádherně mrtvě to tam vypadá a pak se rozhodl, že to musí vzít spíše přes Temný les tudíž i přes Most. Nenáviděl ten Most, ale co se dalo dělat.
Cesta temným lesem mu byla až tak moc známá, že by jí klidně prošel i se zavřenýma očima. Nepotřeboval se ani koukat okolo sebe. Prostě šel na autopilota a nechával se unést vlastními myšlenkami. Byl dostatečně silný aby vlčata uchránil? Jistě, mohl si vzít ještě další magie, ale k čemu by to bylo, kdyby se je musel učit znovu. Jenže co když vlče dostane magii třeba po jeho dědovi a to vodu třeba? Pamatoval si moc dobře, že se to může stát. V jeho rodině byli i neobvyklé magie. Třeba ta magie Oriseii. Nebo.. Star měla také unikátní schopnost. Kdyby se to ale bralo jen na elementy, tak aspoň jeden zástupce od každého tam byl. "Sakra.. měl bych si tu vodu koupit." Zamumlal ne moc nadšeně. Alespoň budou mít se Solničkou zastoupení všech elementů.
--) Luka (přes most a Les u mostu)

(-- Mokřady (Přes Tajgu a Kvetoucí louku)
Opuštíc nepohodlí mokřadů bez ani jednoho ušpinění si kožichu se rozhodl pro snad nejjednodušší cestu kterou si Taylor vůbec mohl vymyslet. S tím že si nejspíše něco na té rozkvetlé louce uloví. Taylor měl jasný plán cesty a jakékoliv svedení z ní by znamenalo, že by se domů dostal ještě za delší čas. Proto se skutečně stalo jak plánoval a to, že na Kvetoucí louce se postaral o to, aby si naplnil svůj břich. Ulovil nádherného zajíce, pěkně vypasaného s tím že konečně přišlo jaro. Nebylo mu jej líto, poslouží většímu dobru. Proto králíka sežral ještě dříve než jej kdokoliv stihl spatřit. Dobré jídlo které zasytilo. Nezbývalo více než se vydat dál.
Došel až ke Kvílivci. Byl tu dříve, takže to tu dobře poznával. Rozhodl se tedy, že se osvěží. Neváhal a nahnul se nad vodní hladinu, ale všiml si že jsou tu další dva vlci. Rain kterou znal a nějaký cizí. Nejspíše jej něčemu učila. Ach, tato vlčice se o post učitele stoprocentně hlásit mohla. Taylor se proto tedy napil z ještě chladného jezera a pokýval hlavou na ty dva. Pak se zase vydal svým směrem, nemohl se zdržovat. Jeho druhá polovička ho potřebovala při výchově vlčat. Přesto se obával čím dál více že přijde pozdě a ona bude mezitím vychovávat ty kuličky sama. Ale přeci jen tahle cesta se dala zvládnout i přes to že byla dlouhá. Nebál se toho, že by to nedokázal. Brzo bude na území smečky. Ještě by mohl někde ulovit něco pro tu smečku. Nemyslet jen na sebe.
--) Temný les (přes Oázu a jezero smrti)

(-- Tajga
Mokřady nebyli zrovna místem, kam by se jeden chtěl dostat, ale Taylor tak nějak měl touhu objevit vše než se stane otcem vlčat. Což podle skromné matiky, kterou si vlk může dovolit bylo zas tak daleko. Co když Solf bude chtít rodit dříve? Co když už porodila někde mimo smečku? Ne, tyto věci by si měl nechat na jindy. Teď se musí dostat domů, ale ještě před tím se musel pokusit najít tu vodu kterou cítil. Tajga pozvolna přecházela do hustějšího lesa, což Taylorovi připadalo jakože se spíše zatoulal někam kam neměl. No, ale aspoň bude vědět co je tohle za místo. To co jej lákalo ještě více byla naděje že zde najde nějakou potravu.
Když se jedna z jeho pacek málem propadla skrz koberec mechu a vodních kytek, tak si uvědomil jedno. Tohle je snad ještě horší než bažiny. Sakra! Proč tu bylo tolik věcí kde se jeden mohl utopit? To se ostrov tak moc snažil zbavit vlků? Ale zase netrénovaný jedinec by se zde utopil. Taylor byl vytrénovaný docela dost, takže mu nedělalo problém se skutečně pohybovat tak aby se vyhnul vlastní smrti. Bude si muset udělat provizorní mapu a postupně vyškrtávat místa, která byla pro vlčata smrtelně nebezpečná, aby je o nich mohl naučit a vysvětlit jim že na taková místa se neleze pokud se nechceme setkat s předky předčasně. To co bylo ještě větším zklamáním na tomto místě byl fakt, že tu nebyl žádný savec kterého by si Taylor mohl zakousnout. A ptáky nechtěl lovit. Byli plní drobných kostí, které se zasekávaly v zubech.
Taylor se tedy rozhodl, že už se toulal až moc a tak se bude muset zase vypravit na území smečky, kde teď bude nějakou dobu trávit. Nevadilo mu to, byla tam spousta vlků které by rád poznal. Navíc.. nemohl mu to mít nikdo za zlé. A tak se vymotal z Tajgy a vydal se na neuvěřitelně dlouhou cestu domů.
---) Kvílivec (přes Tajgu a Kvetoucí louku)

(-- Začarovaný les
A tak se sem Taylor dostal. Cestou.. prostě vytuhl. Usnul a tak jak se dlouho nestalo, tak spal docela klidně. Nic jej nevyrušovalo. Mohl být zcela klidným. Ale jak dlouho prospal? Neuvědomoval si to, bylo to jako kdyby to bylo skutečně dlouho a to se mu vůbec nelíbilo. Povzdechl si a pomalu se zvedl na vlastní nohy. Zadíval se okolo sebe uvědomující si to.. ticho. Tedy byl od dalších vlků co se zde nacházeli daleko, ale toto je fakt co nevěděl. Nevěděl že tu byl někdo další. To co jej ale dostalo bylo to, že si vzpomněl na Solf. Sakra, co když už se vlčata narodila mezitím co on tu poklidně spal jako zabitý? Sakra! Už není ani Alfa, aby se vymluvil na to že se ztratil ve svých povinnostech. Nelíbilo se mu to, nelíbilo se mu to a proto se s bolavými svaly, které delší dobu nepoužíval rozběhl. Bolelo to. První kroky opravdu bolely. Nebo spíše ty první těžké výpady k tomu aby se rozběhl. Ale bolest znal až moc dobře. Pokud se zadní packa nepřihlásí o slovo, tak se nebude zajímat. Prostě musí běžet. Nebude jako většina rodičů. Nenechá své maličké v tomto světě samotné. Pamatoval si že i jeho otec nebyl příkladným rodičem. Neměl potřebu tam pro Taylora a ostatní být. Byl zaneprázněný tím, aby splnil své povinnosti pro smečku. V tomto Taylora také jaksi trápilo svědomí, ale on ani nevěděl co měl pro smečku dělat. Nejspíše by mohl zase něco ulovit. Zdálo se mu, že měl zcela zmapované území, takže by se spolu s vlčaty mohli zdržet na území a on by jim mohl ukazovat to co malá vlčata potřebují nejvíce. Rodičovskou lásku. A pak by jim mohl ukázat i to co se naučil. Neměl by si vzít ale ještě vodu? Opravdu ho Zinek překvapil s tím, že dokázal vytáhnout vodu z plic… co kdyby se tohle naučil i on? Mohl by zase skočit za tím podivným vlkem. Jak se jen jmenoval? Wu? Jo, jmenoval se tak. Za mistrem už nepotřebuje. Cítil se jako kdyby naplnil maximum toho co se mohl naučit.
Tajga byla však jinou než si představoval a tak jeho bloudění nepřinášelo nic dobrého. Spíše to, že se vydal špatným směrem. Po tom co spal se cítil ještě dezorientovaný. Pomalu se tedy nic netušící Taylor blížil do Mokřadů. O slovo se ale začínal také ozývat jeho žaludek. Zamručel nespokojeně a modlil se, aby na dalším území které bude procházet bylo něco k užitku. Třeba nějaká voda či jídlo, byť jen v podobě bobulí.
--) Mokřady

Poslouchal slova Atrea. Zdálo se to býti skutečně zajímavým a cesta s těmito vlky se zdála býti u konce. Nečekal to, ale naučil se docela dost. Spokojen sám se sebou měl stále upřený zrak na vlku jenž je za tuhle stezku jak tuhle výpravu nazýval vysvětlil hned o několika květinách, které by Taylor mohl využít hned v několika způsobech. Navíc hned ta první co jim představil. Jen co se oteplí se vydá do jezera, aby si jí obvázal okolo nohy. To co ale začal říkat o těchto stromech fialové barvy Taylora překvapilo. Zastřihal ušima a podíval se na stromy s udiveným pohledem. Nechápal to. Jak jako že se hýbali? A proč se jim říkalo začarované, když on si tento les pamatoval pod jiným názvem? Ale něco mu to skutečně připomnělo. Říkalo se, že strom na jejich starém území kvílel a naříkal. Tak možná tyhle stromy mohli chodit. Pokýval na Atrea a pak poslouchal jak většinu těch květin bude moc vyvolat. Navíc někdo jako Taylor kdo se s přírodou zžíval. Tohle bylo skutečně úžasné. Usmál se na něj a mávl mu na odchod.
Většina už odešla a Taylor se teprve teď až rozhodl, že půjde prozkoumat okolí. Něco ještě zřejmě nestihl objevit.
---) Tajga

Taylor tam jen tak seděl, chilloval a doufal že se jeho svět přestane houpat, točit a různě motat. Nezvládal to. Opravdu to nezvládal. Ale pak svitla naděje v tom, že se naučil více méně dvě nové květiny. Nechtíc dále pokračovat ve svém životě tam seděl a doufal že umře, jenže to by se nesměl ozvat zcela nový vlk, kterého tu Taylor vnímal spíše jako Xanderovo kamaráda. Zeptal se ho zda půjde sledovat ty chodící stromy, jenž měl Taylor tak rád díky jejich super barvě. Zauberwald měl prostě rád, on si to nepamatoval pod novým názvem. "Ale jo, jdu... mám rád ten les." Odpověděl mu a konečně se zvedl. Oklepal se a vydal se spíše směrem k tomu novému. "Taylor Kom De La Marcia." Odpověděl mu na jeho otázku. Ale aspoň poznal někoho zcela nového. Konečně někdo kdo se nebude nějak toulat. "Ale já nevím zda chodí. Nezdálo se mi že by chodili." Zamumlal a vydal se tedy za Dagarem. Svět se mu ale stále motal a jemu bylo víc a víc zle, i když svůj obsah žaludku vyvrhl.
---) Začarovaný les

Podíval se směrem za vlkem. Jeho svět se stále houpal. Nelíbilo se mu to, vůbec se mu to nelíbilo. Na rozdíl od ostatních se jeho trip nějak extra neprojevoval v halucinacích. Spíše se mu vše motalo, točilo že se prostě musel zastavit na místě. "Nenávidím ty pitomé houby." Zavrčel si pro sebe a pokoušel se udržet svou hlavu nejvíce klidnou jak jen mohl. Vypadalo to, že ostatní jsou na tom podobně jako on. Nedivil se tomu. Ale co to tak vypadalo, tak někteří měli spíše halucinace. Usoudil to podle toho, co uslyšel od Xandera. Nebo měl pouze on nějaký problém s viděním? Přísahal by, že i on měl přeludy. Viděl mrtvé vlky, které ani za bůh nemohl vidět v tomto světě. Proto pouze zavřel oči. Ne, nepropadne téhle touze. Možná... během vteřiny se naklonil a obsah jeho žaludku šel ven. Kdo by to čekal, když se motal jako čamrda, prostě se mu muselo udělat zle.
Podíval se směrem k tomu vlkovi, který jim řekl ať si prostě kousnou té houby a ten se.. bavil nad tím že nechával vyrůst nějakou kytku? Pořád se mu motal svět, ale jeho mozek nejspíše nebude mít takové halucinace jako mozky ostatních. Díval se jak Xander vesele hloubil díru v zemi, aby vytáhl podivnou květinu co měla skutečně modrý kořen. Taylor se ráčil volit lehčí cestu, teda kdyby byl normální. Prostě ovládl zemi a nechal květinu vylézt na povrch celou. S tím i pořádný trs trávy. Jak se mu nedařilo... zamručel nespokojeně a radši si sedl na prdel. Více s tímhle motajícím se světem nezvládne.

(--- Zlatý les
Vlčice, které jméno neznal, ale byla tu snad jediná ze Zlaté smečky řekla, že je Lissandra její sestra. "Možná by bylo dobré se za ní stavit." Zmínil spíše své doporučení pro vlčici a pak se začínal koukat ke komu by se mohl dále přidat. Bylo to vše co si s ní mohl říci, více nebylo potřeba, bavila se s jinou vlčicí, nechtěl je vyrušovat.
Taylor neměl nějak extra velkou reakci na houbičky, teda pokud se počítá to co se projevovalo jen teď. Motal se mu celý svět a vše se mu zdálo tak zpomalené, jako by se celý svět zastavoval. Upřímně mu bylo spíše zle než aby se mu děli různé halucinace, možná nějaké menší. Viděl vedle sebe kráčet někoho, kdo tam rozhodně nemohl být už s nimi. "Star..." Špitl Taylor a do očí se mu nahrnuly slzy. Možná ještě nebyl zcela smířený s tím, že vlčice z jeho života prostě zmizela. Vypařila se během jednoho dne a zanechala po sobě akorát šrámy na duši. Přísahal by že i cítil její dotek na své srsti, ale když zamrkal tak byla pryč. Zanechala jen nepříjemnou pachuť samoty a stále motajícího se Taylora.
Když vlk, cizinec pod jménem Atreas začal mluvit o další rostlině, tak měl Taylor problém se k němu dostat, aby si jí prohlédl. Nezdála se nějak speciální, spíše.. aha to co připomínalo liščí ocas to bylo a ne ten kus trávy vedle. Jo tohle už speciální bylo a Taylor byl dost mimo na to, aby na kytku tupě zíral.

Taylor zastřihal uchem. Vypadalo to snad jako by vlčici znal? Ne pouze znal její smečku. "Ne, ale znám lehce tvou smečku. Pomohla nám při té nesmyslné válce s chaosem. Ale myslím si, že my dva jsme se během války neviděli." Odpověděl jí a podíval se směrem za vlkem, který se znovu rozpovídal. Nejspíše odpovídal na dotazy vlků. Taylor ho poslouchal a přemýšlel s kým ještě by se mohl pozdravit. Nebylo tu příliš vlků, kteří by se chtěli bavit, ale znát jich víc také nebylo na škodu. "Jen jsem si říkal, že by bylo dobré, kdybys řekla Alfě, že máme novou Alfu a naše Daénská smečka se přesunula. Nemám problém se za ní stavit, až to pořeším s Lissandrou, ale bojím se že bych jí nepoznal, udržení si dobrých vztahů s vaší smečkou by prospělo." Vysvětlil světlé vlčici svůj náhlý zájem. Udržovat dobré vztahy se muselo, Taylor o tom věděl své.
Hledání houby nebylo vůbec zajímavé. On se nakonec rozhodl, že vedle sebe vytvoří plamen, který bude udržovat nějaké větší teplo a navíc mu bude osvětlovat cestu. Uměl manipulovat vskutku dobře se svou magií a proto se nebál to tak hojně využívat. Jen co se většina vlků vystřídala u houby se u ní zastavil Taylor. Nejdříve divně zbarvenou houbu očichal a pak jí teda ochutnal. Takže Hlucina snotvárná... říkalo její jméno co dělá? Pro experiment všechno, ale to ještě nevěděl jaký houba bude mít účinek. Nikdo z nich to nevěděl, o to vtipnější to bude. Přesto že to ještě nezačínalo účinkovat se vydal dále za vlkem.
--) Zubří pláň

(--- Zlaťák
Ach, jak on nenáviděl potápění a zjištění že ta super květina roste jen na dně sladkovodních jezer bylo.. velice znepokojující. Ale až bude teplo na tolik, že by to jeho tělo po potápění se prohřálo, tak nebude mít problém se pro květinu potopit. Zapamatuje si jí snad velice dobře. Nejspíše vlka i zamrzelo že se tu vlci tolik o zdejší přírodu nezajímalo a bylo tu jen málo těch, kteří se ho rozhodli následovat. Podíval se na něj, když začal vyhládat o tom co to bylo. Xander se zdál být pak už.. no, mohl poznat víc vlků. Proto se rozhodl, že se přiblíží teda k dvojici vlčic. Obě měli nádherně světlý kožíšek a zdálo se, že se také vidí poprvé. Ne že by mu nějak světlé vlčice vadili, ale Solf byla prostě hezčí. Přiblížil se k nim natolik, že by vlčice mohli slyšet jeho hlas. Jedna byla ze smečky co jim pomohla ve válce, tak proč toho nevyužít a nepoznat zlatou smečku. "Zdravím. Nemohl jsem přeslechnout že jsi ze zlaté smečky." Začal aby bylo jasné, proč ty dvě přerušil v debatě. Vysvětloval jim pak že zrovna zlaté stromy rostou na tomto území a nikde jinde nerostou. Možná jsou něco jako ty pitomé kachny ze kterých měl svůj plášť. Líbilo se mu to. Všude bylo něco co nikde jinde nerostlo. A pak tam byl oběšencův ostrom. Ach, jak mu domovina chyběla.
Jak tak kráčel blíže vlčicím, protože je chtěl poznat, tak i po zemi hledal nějaké ty houby které vlk zmínil. Nevěděl ale jak vypadají, protože tu byl naposled před tím než tuhle skupinku poznal a také to bylo poprvé. Netroufal si volat hned co viděl něco divného. Nechtěl vlka otravovat. Vlastně jak se jmenoval?

Taylor se musel ušklíbnout. Vždy mu záleželo na členech, znal je všechny jménem a i přes svou pýchu dřív se jich ptal na to, jak se jim v životech daří. Ale pořád se mu nelíbilo, co se stalo. Něco co nedostane z hlavy. Pořád to bylo něco co ho trápilo a připomínalo mu jeho selhání. Měl to tušit.. nějak. Xander se mu jevil více jako milý pohodový vlk, něco jako typ kterým byl Cerum. Ten se ale od té doby neukázal. Taylora to děsilo, ale zároveň mu to dávalo takový ten pocit jistoty jaký měl právě když cestoval s tím bílým vlkem. K dalším slovům Xandera se moc vyjadřovat nechtěl. Ale měl pravdu. Připomínal mu ale díky tomuhle Ceruma snad ještě víc. "Možná mu někdo zemřel. Víš jak smrt může sebrat sebe a všechny jenž tu osobu znali. Není špatné být smutný." Nechtěl se v tom víc rýpat. On sám už byl na vlastním dně. On sám už věděl co se mohlo stát. Mohl to prostě vzdát. Skočit ze skály a zemřít spolu se smečkou kterou nedokázal ochránit. Povzdechl si a podíval se na Xandera. No.. oba měli v něčem pravdu.

Někteří vlci se zajímali o rostliny, stejně jako Taylor. Čím víc vlk mluvil, tak si uvědomoval že nejspíše se rostlinám věnoval a měl to rád. Taky nic jinému by mu nedávalo smysl. Ta rostlina co jim vysvětlil tak by se mu hodila na zpevnění pochroumané nohy. "Jaké že zkoušky? Co to je?" Zeptal se nechápavě. Ano zkoušky skládal několikrát, ale zrovna tyhle? Netušil o co šlo a docela ho to i zajímalo. Stejně by jim mohl ukázat i další rostlinky. Bylo to zajímavé ho sledovat. "Zajímá mě to. Jdu taky." Zvedl se ze země s nechutným zapraskáním všech kloubů a hlavně zadní levé nohy. Vydal se proto za Xanderem a ostatními vlky.

---) Zlatý les

Nechtěl se v tom víc pitvat, co se stalo se stalo, je to dávno minulostí. Sice minulost může bolest a drásat nás různými způsoby, ale můžeš od ní utéct nebo se poučit. On se chtěl poučit, utíkal od své minulosti až do teď. Musel se naučit co se stalo a poučit se z toho. "Je to jedno z nejtěžších břemen. Když se něco stane, tak se viníš ze smrti všech." Byla to pravda, ale nemohl to změnit. Ve světě mrtvých jim bylo ale dobře, nebolelo je nic. Bylo jim skutečně dobře, tak to aspoň Taylorovi připadalo. Netřeba se více zabývat tím, co se stalo, poučil se z toho a neměl jak to zvrátit, i kdyby měl své hodinky, tak by to nebylo k ničemu. Vyslechl si další slova Xandera a nadechl se, aby mohl dlouze vydechnout. On ho také nesou... fajn, byl zvyklí vlky soudit, udělat si prvotní obrázek, ale ten mu nikdy nesměl zatemnit mysl. "Já.. jednal více zaslepeně.. cizincům se mi moc nechce věřit od doby, co jsem měl více než méně nemilých zkušeností." Řekl mu popravdě. Ale Xander byl pořád někdo, na koho neměl zcela utvořený názor. Bylo to takové to prvotní oklepávání dříve než by jej přijal do smečky, což vlastně teď dělat nemohl. Byl to takový nezvyk. Něco mu pořád radilo, ať se chová jinak než by se teď mohl chovat.
Podíval se směrem na Zeirana a poslouchal slova hnědého. "Já.. chápu ho. První dny kdy jsem se probral po pádu smečky byly hrozné. Byl sem z elitního jedince mrzák neschopný chodit. Ale smrt není řešení na naše problémy. Akorát je předáme ostatním." On Zeirana chápal, jsou věci co nás srazí a zaslepí tak moc, že nevidíme jiné východisko. I když pak viděl mrtvou Star ve světě kde se neměl nacházet, tak měl chuť to vzdát. Ale teď? Vše se zdálo být lepší. "Ta černá bude jeho rodina. Rodina vždy ví jak pomoci." Odpověděl Xanderovi. Sám to věděl. Kdyby neměl Jayce a ostatní z přeživších po svém boku tak by se asi zbláznil.

Nebe začínalo být tmavší a tmavší, což se Taylorovi přestávalo líbit. Vylezl z ledové vody a i když on svůj kožich usušil, tak se mu nechtělo znovu promoknout. Svou pozornost přesunul k jezeru odkud se něco dralo ven. Neviděl tam někoho vlézt, tak co so sakra bylo? Z neznámé příšery se vyklubal vlk. To teda vůbec nečekal. Nejspíše si šel prostě zaplavat? Všiml si kytek u nohou cizince. Divné, měl za to, že na dně jezera rostou jen podivné řasy zlaté barvy. Odvrátil pohled, když nastala záře poté co si vlk kýchl. Jak se zdálo, tak mu vadilo, že měl mokrou srst. Povzdechl si. Mohl ho vysušit, ale k čemu by mu to bylo? Podíval se na Xandera. Štít. Nebo okolo něj vytvořit jeskyni s pomocí ostatních? Ne, to by bylo až moc šílené. "Pochybuju, že by můj štít pomohl. Ale pokud bude nejhůře, tak bych to zkusit mohl." Řekl nahlas, aby bylo aspoň něco do zásoby. Pak by ho mohl vysušit svým ohněm, neměl ani nejmenší problém s tím, ale sušit ho v tomto dešti bylo až moc zoufalé. "Ale spíš bych se přiklonil k té jeskyni." Pak radši držel tlamu. Více bylo už řečeno. Sušit ho v tomto počasí opravdu nehodlal. Byla by to práce akorát navíc, která by byla úplně zbytečná. Něco jako přelévat čistou vodu sítkem. Rád by pomohl, ale tady to fakt bylo k hovnu.