Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nejspíše mluvil jen o napravení vztahu mezi nimi, nebo spíš to jak to nezačalo vůbec vesele. Protože vše se napravit nedalo, to co bylo zničeno se jen tak nezpraví. Povzdechl si. Kéž by věděl jak to nakonec dopadlo s jeho domovinou. Přesto ale na slova Xandera pokýval hlavou. Neměl se s ním o čem hádat, pokažené vztahy jdou vždy napravit pokud nebylo pozdě a tady pozdě nebylo. "Uhm... chtěl bych se ti za to omluvit. Co se týče cizích vlků, tak se moc uvolněně chovat neumím. Jako alfa jsem si to nemohl dovolit a teď chci co nejlépe reprezentovat Solfataru." Vysvětlil mu vlastně i důvod jeho chování. Pokud pochopí, bude to dobré, pokud ne, tak se nedalo nic dělat a vše se muselo nechat plavat.
Ptal se na to co se tam stalo a Taylor střihl okem zpět ke skupince vlků, jenž stále obklopovala černo-modrého vlka. "Ten blázen se snažil si vzít život. Snažili jsme se ho zachránit. Nakonec je v pořádku, teda fyzicky, jeho psychická stránka na tom bude hůř." Vysvětlil mu lehce co se tam stalo. Chápal že ten vlk nejspíše potřebuje čas jen s rodinou aby se vzpamatoval a ne nějaké cizí vlky. On mu nemohl dát to co mu mohla dát černá vlčice, protože ho neznal. Další samec z jeho smečky tam možná teď byl jako páté kolo u vozu, ale pokud mu to vyhovovalo.

"Vyfénoval Zeirana" který to nejspší doslova odignoroval takovým stylem, že byl ještě naštvaný na to, že po dokonalém vyfénování vedle něj nechává další oheň. Do Zeirana se vyloženě pouštěl Zinek. Ten mu připomínal takovou tu školní jedovatou babu se svou skupinkou dalších Hoes. Co když byl Taylor jednou z jeho Hoes? V tomto případě by se dal Zinek dokonale přirovnat k Hearther, akorát kde měl svou další partu? Nebo byl Zinek taková ta agresivní čivava. Taylor to nehodlal více řešit. Pak se ozvala Shine. Oh... ještě víc dokonalé a Zeiran se ještě víc ohradil. Tohle bylo drama, velice šťavnaté drama a ještě se k nim hodlal přidat Vino. Tohle bude ještě dokonalý shit storm. Bude to něco na co všichni, jenž pomalu lezli k tomuto zlatému jezeru nezapomenou. "Ahoj... Vino?" Konečně pozdravil vlka co se k nim přidal, jeho jméno zatím jen typoval. Slyšel o něm, ale neměli tu čest si jména předat.
Podíval se pohledem k Xanderovi a povzdechl si. Měl jít za ním? Podíval se na Shine a kývl. To samé u Vina a vlastně i dalších. Loučil se. Radši se vydal pomalým krokem za vlkem, který nechtěl sežrat všechny okolo sebe. Když došel ke Xanderovi tak si kecl prostě na zem vedle něj. "Myslím... že jsme nezačali úplně nejlépe." Řekl a usmál se na něj. Opravdu, jejich první setkání bylo příšerné. A pokud na něm Solf záleželo, tak by to mohl zkusit ještě jednou! Určitě ho to nezabije.

Povzdechl si. "Ale děkuji ti, Zinku." Řekl nakonec. Nemohl mu to mít za zlé, prostě se neměl přeceňovat. Černá vlčice všem odhalila jak se modro-černý vlk jmenoval. Zeiran. Bylo to pěkné jméno, ale teď nebyl čas na to, aby přemýšlel nad tím jaké má kdo jméno. Byl čas jednat. Ale to co Zinek řekl na toho mladého se mu nelíbilo, nemohl vědět jak se mladý vlk cítil a co prožil. Jistě byl důvod proč to chtěl dneska ukončit. Taylor si proto povzdechl. Měl by si taky vzít magii vody od toho podivného šedivého vlka s vozíčkem, protože jak se zdálo voda byla docela dost užitečná co se týkalo zachraňování někoho od zabití se. Navíc nikdy jeden neví co se mu bude hodit až bude mít vlastní mladé. Co kdyby jedno z nich bylo stejně zdeptané jednoho dne?

Oheň mohl pomoci k prohřátí jeho těla, ale potřeboval ještě vysušit. "Zeirane, nelekni se." Upozornil ho radši před tím než vyvolal další oheň, ten ale měl nižší teplotu a příjemně hřál spíš než aby něčemu uškodil. Přejížděl tím po těle vlka, jeho srst neblafla jako papír. Spíše jí zahříval a nechával jí aby uschnula jako když používal fén. Zinek mohl vytáhnout vodu z jeho plic a on mu mohl pomoci teplem a klidem. Když byla Zeiranova srst pomocí ohně suchá otočil se na Zinka s jasným dotazem v očích zda chce taky vysušit. Sám se totiž zašel ohněm vysoušet, pořád přeci jen byla zima a ta je mohla nechat pořádně prochladnout. Nechtěl moc mluvit, protože Zeiran potřeboval hlavně hlas černé vlčice a ne jeho. On tu byl jen aby ho vysušil a udržel v teple.

Zvládal to, více méně si pomáhal i díky magii země. Jenže pak se všechno událo tak rychle. Jeden by řekl, že se to vše posralo, ale... spíše ho to pomátlo. Zinek přiskočil jako pravý hrdina. Neuvědomoval si nejspíše fakt, který věděl jen Taylor a to ten, že ti zatracení obří ptáci ze kterých měl pírka na svém plášti měli pírka jenž se vodou nacucat nemohla. A ten malinký kus látky tvořící spíš okrasu? I kdyby tak ho ta váha stáhnout nemohla. Dříve než mu stačil říct je obří vlna vyvrhla na břeh.
Odkašlal si, vyplivl trochu vody a podíval se na Zinka. Voda stékala po pírkách jako by jí nemohli nasát. "Díky.. nevytáhl bych ho na břeh, spíš mou snahou bylo, aby se ten blázen nezabil..." Odpověděl a oklepal se. Nebylo dobré, kdyby měli pořád svou srst mokrou. "Uhm... vytvořím oheň, aby naše srst uschla rychleji a prohřála nás... nevím jak dlouho tam byl než sem přišel." A pak, se tam skutečně plamen objevil. Držel ho spíš u toho černo-modrého vlka. Netušil co ho k tomu vedlo, ale jistě se teď nacházel ve společnosti vlků ke kterým osud nebyl zrovna nejlepší. "Byl sem idiot, že jsem se pro něj vrhl aniž by tu byli další, ale.. měl sem se dívat jak maří svůj život? Nejsem necita, zvážil jsem co dokážu a navíc..." Podíval se na svůj plášť. Nejspíše Zinek se Shine budou znát tajemství obřích slepic které se tak rády koupali ve vodě. Ale zas věděl že tím jak bude povídat by byl moc.. otravný už. Ale musel to vysvětlit, aby si nemysleli že se chtěl zabít podobně jako Zeiran. "Pírka pláště by nepromokla. Slepice ze kterých je mají ten druh per která odpuzují vodu." Vysvětlil nakonec a posunul ještě oheň spíš blíže k Zeiranovi. Proč ho to napadlo? Řekne jim to nebo to tajemství řekne jen někomu?

(--- Bašta
Taylor si bláhově myslel, že jeho příchod k jezeru bude milý, nádherný. Jenže dříve než se stihl se pokochat vodní hladinou která vypadala stejně zlatě jako onen les ve kterém byl si všiml jednoho vlka. Chvíli se mu zdálo že si šel užít ledovou koupel, ale... čím více na něj zaostřoval, tím více si uvědomoval co se dělo. On se snad pomátl. "No to si ze mě osud už dělá regulérní prdel." Sykl si pro sebe a zvažoval své síly před tím než by tam pro vlka bezrozmýšlení vběhl. Podíval se na dvojici vlků kousek od něj. Kdyby bylo nejhůř a on své síly přecenil tak by mu jistě s vlkem pomohli. Pokud ne, rozhodně by to nevzdal jako vlk v jezeře. Však on se ani nepokoušel bojovat o vlastní život. Bezpečně, ale rychle slezl do vody. Předpokládal, že bude chladná, ale přes to musel udělat takové to "brr" jako když námi projede hrozně velká zima. Ihned si to mířil k vlkovi, když už ho nebude moci vytáhnout nad vodní hladinu, tak mu aspoň bude držet hlavu tak dlouho nad vodou, dokud nepřijde posila.
Dorazil k němu. Musel jednat rychle. "Slyšíš mě? Jsi ještě při vědomí?" Zeptal se na základní otázku, aby ověřil to zda je vlk je schopný vnímat. Chňapl vlka za zátylek a táhl ho jen co mu síly stačili. "Vydrž. Nevím jestli si ještě při vědomí, ale zkus mi pomoct." Musel mluvit, musel na něj mluvit kdyby byl při vědomí. Ale nespíral se, necákal okolo sebe, takže jeho tělo bylo spíše podporováno vodou, která Taylorovi pomáhala s tím, aby se snažil co nejrychleji vlka dostat ke břehu. Ale nejlepší by bylo kdyby přišla ještě nějaká pomoc...

(--- Mangrovy
Výlet do toho prokletého místa, kde plavali maličcí žraloci byl velice traumatizující. Nejraději by tam už v životě nešel, ale na zahlazení stop a zabití svých nepřátel to bylo velice dobré místo. Rozhodně bude doporučovat všem, kterých se bude chtít zbavit jako místo plné radosti, kytiček a duhy. Oddechl si tedy, když se před ním zase objevila bažina, kterou před tím neměl tak rád. Teď se mu zdála pěkná, velice pěkná. Měl jí rád. Všechno mu připadalo lehčí když jí procházel. Dokonce i ten přechod na Baštu. Jen si bude muset umýt svůj bělostný kožíšek v nějaké vodní ploše. To ještě nečekal co ho bude čekat. Co se teprve semele.
Když byl znovu na Baště, tak si musel oddechnout. Teď jen najít jinou vodu než tu slanou. Jeho čenich ve vzduchu zachytil pach ještě jedné vodní hladiny. S radostí se vůči němu vydal. Vyhýbající se konečně všem různým nástrahám. Plody na keřících ještě nerostli, teprve se probouzeli ze zimního spánku. Oddechl si a stále šel za tím pachem vody. Třeba mu osud nabídne něco mnohem lepšího. Nechtělo se mu tomu ale moc věřit. Osud byl mrcha a rád si s ostatními hrál.
---) Zlaťák

(--- Bažiny
Čím víc a víc přibývalo více a více průsvitné vody, tím víc a víc se Taylor začal bát do čeho se to zase pouštěl. Sakra, jak on nenáviděl to, když neměl správný odhad toho jak je co hluboké a navíc v dobu, kdy jeho kožíšek bude hodně blbě schnout. Tedy po průchodu průlivem to nebylo zase tak špatné, ale nehodlal si líznout to, že se tu ještě utopí. Všímal si jak se vody plnily rybkami. Ale co se mu nelíbilo byl i fakt, že tam s nimi byli žraloci. Nechtěl patřit mezi vlky jenž si svou prdel nechají ukousnout obřím žralokem, tedy tihle byli zrovna maličcí, takže si netroufal říct, zda by si na něj troufli, ale jistota byla jistota! Rád by si ponechal všechny své končetiny ve stavu v jakém byli.
Ladně se hýbal terénem a využíval dokonale vlastností svého pláště, byl by to blbec kdyby toho skutečně nevyužil. Netřeba zmiňovat co vše se mu honilo hlavou, když se i byť jen o milimetr trefil jinam. Žrádlo pro žraloky prostě dneska nebude, ale prozkoumat se to tu musí. Proto byl rád, když se mohl zase vracet, protože tu nejspíše našel vše co potřeboval. Nejhezčí vzpomínkou budou rybky hezky barevné, nejhorší budou malincí žraloci.
--) Bašta (přes bažiny)

(--- Mělká pláž
Možná si lehce packu popálil, ještě nebyl dokonalý v tomto vypalování ran, ale rozhodně to bylo lepší než dostat infekci a umřít na otravu krve či vážné zhoršení stavu. Taylor si to nemohl dovolit, zvlášť když měl mít mladé se Solfatarou. Musel pro ně být v plné síle, což znamenalo nebýt blbej a snažit se přežít jak jeden nejlépe mohl. Možná se to zdálo naivní, ale o tomhle život je. O tom mít nějaký ten sen. Jak si jen mohl myslet, že by mohl být nějaký úžasný bojovník, když se spíše učil na to aby vlky léčil, protože ho to bavilo. Bavilo ho pomáhat ostatním. Díky tomu mohl využít i svou magii kdekoliv jinde než jen v boji.
Podíval se kde teď vlastně byl protože se mu šlo opravdu špatně. Hah, blbá bažina zase. Neměl rád bažiny, aspoň bude vědět kam s vlčaty rozhodně nepůjde pokud je bude chtít vzít někam hodně daleko na prochajdu. Tady to nebude, ještě by je pak musel vodou omývat a to se mu nechtělo. Už jen protože vodu neměl a taky protože se mu nelíbilo vlčata koupat po každé jejich procházce, jen ať se ušpiní, ale tady ne. S tím se rozhodl zjistit co bylo ještě za bažinou, protože tady cesta nekončila.
---) Mangrovy

(--- Bašta
Když se konečně dostal na pláž tak si oddechl, teď si stačilo jen packu smočit v oné slané vodě a ještě nakonec vypálit ohněm, aby skutečně předešl infekci. Vzpomněl si na slova, která mu říkal Jayce a tím ho vlastně učil jak se postarat o to co zbylo u Cerumova oka. Musel mu to pak vyndat protože se to začalo zanicovat a tak Cerum skončil bez oka. Kulhavým krokem došel až k vodě. Písek ještě nebyl úplně teplý a proto se vrhl do velice klidného moře. Teda ne že by se do něj vrhl, protože by musel ujít docela dost velkou dálku jen aby se mohl dokonale ponořit. Ale teď stačilo si smočit jen packy. Jen co se do rány dostala slaná voda, tak to začalo pálit. Držel v sobě nějaké to zaskuhrání, musel vypadat velice drsně, aspoň pro ostatní.
Když vylezl z vody, vytvořil oheň který byl tak akorát teplý, aby úplně neuškvařil pokožku, ani nic jiného neudělal krom vypálení rány. Dával si pozor, aby se od dvou vlků jenž viděl v dálce držel co nejdál. Proto si zkousl jazyk místo křiku bolestí, oheň mířil jen na ránu. Poté co se povedlo se prostě zvedl, oheň nechal zmizet a ještě stále kulhavou chůzí se vydal pryč.
---) Bažiny

(--- Zlatý les
Konečně se vzdálil od lesa, který nejspíše patřil smečce. Nemohl zapomenout na to s kým bojoval během té směšné války. Celý chaos byl velice vtipný. Proč na ně vlastně chtěli na ně zaútočili? Udělali jim v minulosti něco na co se nedalo zapomenout? Vlastně v ten moment padla jeho víra v Doryu jako v dobrého vůdce. Skoro nic nevěděla, nechala po sobě šlapat. Jak se to vůbec mohlo stát, že někdo jako ona byl alfou? Proč už se od začátku, nebo spíš od smrti předchozí alfy nezvolila Lissandra? Betu jejich smečky taky neviděl a to tam byl už docela dlouho ve smečce, sakra byla to beta, kde se mohla celou dobu toulat? Taylor se cítil provinile, protože se toulal a neplnil své povinnosti vůči smečce. Jenže on neměl takový závazek vůči smečce jak ona. Zamručel si něco pro sebe. Darkey a Hranina také dlouhou dobu neviděl a navíc je během války opustila Dail. Neuvěřitelně naivní vlčice které by nejraději roubil hubu. Nevšímal si ani kde byl, jen se nechával pohltit svými myšlenkami, které mu v hlavě proudili jako vír. Ale když se konečně rozhlédl všiml si, že je někde kde ještě nebyl. Packou šlápl na jeden ze šlahounů ostružiny a musel zanadávat. Měl by ránu co nejdříve vymýt, nejlépe slanou vodou. Nasál proto pachy okolí a vydal se po vůni soli doufajíc že jej to zavede až k moři.
---) Mělká pláž

(--- Zubří pláň
Než se nadál, a vlastně to vůbec nevnímal takže to pro něj bylo překvapením, se ocitl v lese který měl vskutku unikátní barvu. Sledoval jak světlo prosvicovalo ono zlaté listí a tvořilo úžasný odstín na zemi. Miloval onu barvu hned na první pohled, ale pořád tento les řadil na druhé místo. Kouzelný les jej prostě upoutal více. Možná tím, že měl radši fialovou než zlatou. Ale to se nesměla dozvědět jeho partnerka, která by jej za toto rozhodnutí rozhodně poslala někam, protože na sobě měla ony zlaté znaky. Povzdechl si. Tohle bylo těžké. Proč byl život tak těžký? Ale zase kdyby byl lehký, tak se většina nudí. To samé by se nejspíše nudil někde na trůnu on. Jenže to bylo na dlouhou debatu sám se sebou, kde by byl šťastnější. Možná by se jako vládce nebudil a pořád by něco řešil. Stejně jako Lissandra. Ta pořád něco řešila a byla v jednom kole. Obdivoval jí. Cítil tu pach další smečky, nejspíše té co jim pomohla, ale rozhodně se nechtěl zdržovat déle než to bude nutné. Proto přidal do kroku.
--) Bašta

(--- Vlčí jezero (přes Mlžné pláně)
Taylorova cesta pokračovala znova přes krajinu zahalenou mlhou. Díky ní se ocitl zase někde jinde, tam kde se Solf dříve nenarazil. Tohle bylo ale vskutku divné. Ale co by s tím mohl dělat, prostě se v mlze nikdy moc dobře neorientoval. Vždy mu akorát pomotala mozek. Vzpomínal si ale moc dobře na Ceruma, ten se i s jedním okem v mlze vyznal dobře a navíc, většinu květin museli získat za lehce horších podmínek. Uvědomil si, že Solf už musela být na cestě někam jinam, nejspíše za svým bratrem aby mu řekla že se jí brzy narodí vlčata. To... on by to nejspíše taky udělal, ale kdyby měl aspoň komu. Nevěděl kde kdo byl, dlouho je neviděl a možná že i zemřeli. Tento styl ale Taylorovi nepřipadal zcela milým. Nechtěl více si přiznávat, že jeho přátelé mohou být dávno pod drnem. Nechtěl si to ani na vteřinu připustit.
ZÁPIS RYCHLOHRY S ISOGAI
Taylor zde potkal velice divnou vlčku, kterou nechtěl urazit, ale řekl narážku na její velice neobvylkou barvu, která spíše připomínala plíseň. Vlčka se mu svěřila se mu, že to bylo šílené rozhodnutí. Šíleným by to tedy stoprocentně nazval. Nabídla mu králíka a zeptala se co kdy šíleného udělal. Odpověď byla prostá a dokonce si i odmítl dát králíka, však jedl před nějakou chvilkou! Ale vskutku to byla milá vlčice, jen musel pospíchat zase pryč.
KONEC ZÁPISU
S tím už zase Taylor utíkal pryč. Kamsi směrem ale kam neměl, zlaté listy lesa jej asi moc uchvátili.
--) Zlatý les

(--- Průliv (skrz Mlžné pláně)
Projití mlhou zalitých plání mu dělalo lehce problém, ale nebylo to nic příšerného. Navíc se jeho tělo potřebovalo zase prohřát. Teploty byly znatelně lepší než během zimy, dokonce se mu dařilo si tělo prohřát jen během cesty přes ony zmíněné pláně. Čím více se mlha rozestupovala, tím lépe viděl jezero ke kterému zabloudil. Nebylo to nic divného, dokud k němu nepřistoupil a packou se nedotkl vody. Byla ledová jak srdce vlčice, kterou kdy v minulosti potkal. Byla dokonce i ledovější než nejchladnější voda v Garmadonii. Ach, jak mu jeho domov chyběl, ale teď tu měl jiný svět. Jen své sourozence by rád viděl, Ceruma a dokonce i toho zpropadeného Jayce. Jenže vše už bylo v minulosti, nikdo z nich ho nevyhledá protože nevědí kde se Taylor nachází a nikdo z nich mu už neřekne jak naivní je. Sklonil hlavu a napil se vody. Zabolela ho na zubech a v hrdle. Ale potřeboval se osvěžit.
Zvedl hlavu a povzdechl si. Byl čas zase jít, neprotahovat to.
---) Zubří pláň(skrz Mlžné pláně)

<- Kočičí luka (Přes Písčiny)

Byl rád, že se jejich vztah za poslední dobu tak moc zlepšil a rozhodně jim děti ještě víc prospějí, i když to nemělo být na slepení vztahu, tak.. to přeci jen bylo úžasné. Budou mít své milované prcky u sebe, stačilo už jen počkat a mezitím vymyslet co se v jeho minulosti skutečně stalo. Podíval se ještě jejím směrem a povzdechl si. Zvládla by léčivý odvar, to bylo to nejhlavnější. On by si zase měl sehnat nějaké bylinky na vylepšení jeho stavu. Noha ho bolela víc jak čert. Když řekla místo jejich dalšího shledání tak pokýval hlavou. "Budu tam." Potvrdil jí pevným hlasem a díval se na cestu která byla před ním. Zase ledová voda. Místo rozloučení jí olízl a pak se i on vydal za dobrodružstvím.
Ledová voda byla jako tisíce jehliček. Cesta sem byla... nepříjemná, ale cesta zpět už byla o hodně lepší. Tolik míst co ale bude muset objevit než se vrátí, aby si ještě dozmapoval ostrov. Přesto se dále snažil zdolat průliv.
---) Vlčí jezero (přes Mlžné pláně.)

(-- Sakura (přes Malé hory)
Zeptala se na podobu šalvěje a určila jí správně. "Budeš potřebovat jen její listy. Ty vhodíš do vody kterou díky ohni ohřeješ a vypiješ to. Uleví ti to a navíc je to přírodní, takže to prcky nezraní." Doufal že tu šalvěj rostla. Najednou se mu v hlavě objevila vzpomínka na sběr rostlin a jejich následné sušení. Potřeboval přírodní analgetika díky bolesti nohy, proto se naučil jak užívat bylinky a také bylinné masti díky Cerumovo oku. Vše jej to musel naučit jen jediný vlk. Jayce. Jak hezky tohle zapadalo do sebe, proto věděl o šalvěji a heřmánku. Cerum měl často problémy s trávením a celkově ho trápíval žalůdek. On mu pomáhal a Cerum zase pomáhal jemu. Povzdechl si. Jak na něco takového mohl zapomenout? Nechápal to. Zamumlal si něco pro sebe a pak se podíval na Solf. Ukáže se včas, pokud jej něco na jeho cestě nezdrží. "Víš že mi můžeš věřit." Zazubil se na ní. Les se pomalu měnil v louku a v dálce kdesi za loukou už byli vidět písčiny. To byla jediná cesta odsud a on si to velice dobře uvědomoval. Ale byl plný enerie a dokonce i najezený. Sledoval jak se příroda okolo nich probouzela. Už tu byl rok... dýl jak rok. Ten čas hrozně letěl. "Pak něco najdu. Kde si dáme sraz?" Zeptal se jí aby věděl kde na ní měl kdyžtak čekat nebo ona na něj. Pokud se chtěla vrátit do Daénu či se setkat někde jinde, tak tomu rozuměl.
----) Průliv (přes písčiny)