Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(--- Malé hory
Povzdechl si, copak si to neuvědomila? "Rozeznáš vůbec od sebe šalvěj a heřmánek?" Zeptal se jí pro jistotu, kdyby se otŕávila bylo by to snad ještě horší než kdyby se prostě pozvracela jen z toho že jí prostě bylo nevolno, ale musela se držet aby malé neobírala o živiny. Nechtěl aby se to nějak zvrtlo a narodily se jim malé potraty kvůli tomu, že Solf by nejedla a vše by vyzvracela. Podíval se na ní a ušklíbl se. "Nevěřím že by mě něco zdrželo na dva měsíce." Nevědělo se, zda se ale přeci jen něco nepokazí. Podíval se na Solf a pak na les do kterého právě vešly. Byl takový pěkný, hezky barevný. Líbilo se mu v něm velice moc. Pak se ale otočil na Solf. Ta říkala že by chtěla nějaký úkryt poblíž Daénu. "Co třeba kousek od Iris? Tam to bude pěkné." Zeptal se jí a usmíval se při tom. Mohlo to tam být krásné.
--) Kočičí louka(přes malé hory)

Pořád bylo něco v Taylorovi, co se uzavřelo před světem. Nepamatoval si moc jak se mu za války dařilo, nepamatoval si co bylo po ní. Chtělo to nějaké nakopnutí jeho mozku, aby si konečně sakra vzpomněl na to kým byl. Hodně silné kopnutí. Rozhodně si ale pamatoval to hlavní, díky tomu si dokázal odpustit. Díky tomu byl teď skoro zdravý. Ale hodilo by se mu zjistit kolik vlků skutečně přežilo a promluvit si s nimi o tom. Sakra kéž by tu byl Cerum. Ten vlk se nikdy nevzdával. Ale teď bylo hlavní tu jejich procházku shrnout rychle, cesta do Daénu bude o něco víc rychlejší. "Stejně... pokud se ti udělá špatně, tak by sis to měla dát." Odpověděl jí na to velice vážným tónem. Nechtěl se bavit o tom, že by se mohlo cokoliv stát a ona by vyvrhla tak důležité jídlo. Obě ty byliny měli zklidnit žalůdek. "Ale, drahá, proč bych se nevrátil před narozením malých." Zeptal se jí protože chtěl vědět i její názor na tu věc. On se vždy vrátil. "Můžeme, ať se sem pak nemusíme vracet dokud nebudeme chtít mít onu jeskyni." S tím se vydal hned za ní. Netřeba zmiňovat že jí i předehnal.
--) Sakura

Musel si vzpomenout na věci, co vytěsnil s velkou radostí. Kvůli čemu chtěl zapomenout na ty chvíle kdy cestoval? Možná jen jeho mysl měla další obranný mechanizmus. Lissandra mu mohla pomoci, ale netušil jak by mu to samotnému postačilo. Musel si na to a chtěl si na to vzpomenout sám. Co by to bylo za život kdyby mu někdo dal odpovědi místo něj samotného. Když řekla že jí v žaludku vypukla bouřka, tak se zarazil. "Měla by sis dát šalvěj nebo bych mohl nechat vyrůst Heřmánek a uměle jej zkusit usušit." Řekl automaticky Taylor když zmínila své problémy. Že by se přeci jen něco vracelo? Docházelo mu pomalu, ale jistě že on nemohl být bojovníkem více. Co tedy byl? Kdo ho naučil tyhle znalosti? Sakra, měli by se pomalu vydat k Daénu a jako by mu Solf četla myšlenky, tak se tak stalo že jejich cestu domů zmínila. "Půjdeme spolu a já se pak na chvilku odpojím, ale jak víš, ještě se nestalo, že bych si tě pak znovu nenašel." Mrkl na ní.

Probrala se až s jeho slovy. Neměl jí to za zlé, ale on od války nikdy nespal déle. Pořád i jako vyléčeného vlka ho trápily vzpomínky na nesmyslnou vojnu. Co bylo horší tím jak byl skoro zdravý mu mozek vracel skutečné vzpomínky. Vzpomínal si na to, kým se skutečně po válce stával. "Je to blbé říct, hlavně se ptát tebe, ale nemáš něco jako magii s myslí? Nikdy jsem se nezajímal co vše umíš do hloubky.. a mysl by se mi teď hodila... potřebuju si vzpomenout co se pak skutečně dělo." Zeptal se Solf během toho co pracovala na tom, aby se pořádně najedla. Že by navracení toho co zapomněl bylo finální částí léčby? Toho že si skutečně někde uvnitř odpustil. Věděl že by nebylo možné aby u Liss zastával jakoukoliv pozici kde by musel bránit, jeho tělo bylo po válce slabší způsobeno hlavně zadní levou packou. Když mu řekla, že by se měl najíst, tak si uvědomil, že je to pravda. Sužoval ho hlad a on si to neuvědomoval. "Jak ti je?" Zeptal se jí hlavně díky tomu co se odehrálo ještě než usnuli.
Pustil se do kozy, tedy do toho co z ní zbylo. Nepotřeboval tolik síly, cestou může sníst cokoliv. Teda může si cokoliv ulovit. Nebyl limitován tím jaké zvíře chtěl lovit, prostě nebyl mlsná huba. Netroufal si ale říci, na co zrovna narazí cestou zpět. Rozhodně by ale měli vyrazit zase směrem ke smečce. Solf bude muset jít napřed, on bude bádat nad tím, co by mu mohlo vrátit všechny vzpomínky.

Jméno:
Taylor
Smečka:
Daén
Zaměření
Hraničář
Člen discord zahrádky:
Ano

Liss mi dala snad nejvíc tučné ano jaké sem od ní dostala.

Probral se s cuknutím. Matké vzpomínky na to co se jim povedlo. Pokud to bylo pravdou, Solf potřebovala nějaké to jídlo, aby se vývoj vlčat dařil. Musel jít tedy lovit, ale kde? Jeho pohled padl na malé hory. Jistě, tam by se hlavně mohly nacházet nějaké druhy zvířat žijící pouze tady. Taylor proto neváhal a vstal. Musel být rychlí, dříve než se Solf probere. Navíc díky jeho vysokým schopnostem lovu a tomu, že nebýt jeho rodičů by se pro smečku nejspíše stal lovcem se mohl vrátit docela brzo. Jeho taktika na ulovení zvěře obsahovala i fungování jeho magie. Ačkoliv nikdy neznal a nejspíše ani nepozná Merlin, tak oproti ní bude v magii pořád ten druhý. Ale zase mu to nahradí to kým byl. Byl vždy milý vůči ostatním, i když se stranil tak by na ně nikdy nebyl schopný nadávat. Hlupák.
Plížil se. Cítil totiž pach své další kořisti. Nevinná horská koza. Znal je ze své domoviny. Akorát ty u něj doma byli mohutnější a měli více rohů. Ty co viděl zde byli nejspíše jen nějaké vzdálené příbuzné. A pak to začalo. Vystartoval až poté co si dokonale obhlédl krajinu po které měl kozu nahánět a naplánoval i menší taktiku. Díky tomu si jí hnal přesně tam kam potřeboval. Směrem k jedné z jeskyní. Vzdálil se z travnatých kopců na skalnatý povrch lehce vyšších hor. Nebyl tu vůbec žádný sníh. Dokonce se zdálo že tu ani nebude, teplo tu bylo stále velké. Netrvalo dlouho a díky plamenému biči obmotanému okolo krku kozy jí skolil. Když se otočil spolu i s mrtvou kozou zpátky, všiml si že z jeskyňky kam zahnal kozu byl výhled na pláž od které přišli. O tento fakt se podělí se Solf. Teď pospíchal spolu s kozou jí nasytit.
Zastavil se kousek od své družky. Mrtvé zvíře nechal ležet před ním. Nebylo lehké sem kozu dotáhnout, byla pěkně macatá na to jaká drobná byla, možná pro Solf měla normální velikost, to on nevěděl. "Snídaně, šípková růženko."

Já bych ráda požádala o třetí charakter. Aktivitu bych občas mohla zlepšit, nebýt tak moc hodná a odejít pokud se mi sekne postava(ano jsem fakt blbá v tomhle, ruku na srce za to). Občas se sama seknu(nikdy to není dýl jak týden), když mám těžší období, ale myslím si, že dokážu psát aktivně(ba dokonce si myslím že má aktivita je lepší než když sem si brala Merlin). Akcí se snažím účastnit, ale prostě když mě nějaká nezaujme, tak se neúčastním, abych se zbytečně netrápila.
Za Taylora mám o 130 postů více než je požadované množství. Bohužel u Merlin je to slabé, jak je to vlče a pořád mi jí někdo sekal tak mi na jí 24(?) postů chybí, nechci jí úplně trhat od rodiny jen abych si za ní aktivně zahrála.(akce se Zei byla nezbytná aby chudinka přežila).

Děkuji předem za zvážení!

Povoleno, gratulujeme!

2 posty Merlin, 2 Faust -byly jsme jen na Ostříži.

4 nebo 5
Díval se na Sofl. Nejspíše měla pravdu, hory je k sobě volaly skoro vždy. Netušil ani proč. Možná že se v nich poprvé poznali? Nedoufal že to někdy bude mít vysvětlení. Co se pak dělo netušil. Sám byl mimo. Nejspíše se jeho tělo rozhodlo jednat. Byli tam kde je mohli vidět maximálně tak veverky a sám by se se Solf bez amorka nerozmnožil. Měl obavy aby jí neublížil a neskončilo to jako minule. To byl ten jeho největší strach. Dále jí čechral srst na krku. Posouval se blíže a blíže ke slabinám. Něco jako lidská předehra? Neuvědomoval si to, ale nejspíše se jim to povede, protože Solf tak sladce voněla. Byla to tedy tím že by hárala? Neuvědomoval si to, ale nejspíše pro to byla doba. Jaro klepalo na dveře a oni museli zadělat. Dříve něž si to uvědomoval jí dělal dobře i ve slabinách a pak.. to už netřeba popisovat. Akt čistý a přírodní. On byl přeci jen pořád samec, schopnost mluvit či ne. To nikdy nemůže vzít to čím jste. Stačilo pak už jen doufat zda se jim to povedlo či ne.

(--- Zrcadlové jezero
Díval se před ně a zkoumal pohledem hory. Doufal že se nestane něco za co by se musel proklínat ještě delší dobu, stačil mu jen ten šíp který ho nutil jednat iracionálně. Proto jen co se mohli vzdálit od jakéhokoliv vlka se konečně podvolil síle šípu, kterým ho amor trefil. Měl svou úctu, ale čím dřív se podvolí tím dříve bude konec a on zase bude moci být Taylorem. Olízl Solf tvář a začal jí jazykem čechrat srst na krku. Jeho hlava byla zamlžená, byl ovládán tím co se mu díky amorkovi dělo s tělem. Touhou. Nechtěl, ale musel. Kdo by se na ně tady díval? Byli tu jen oni dva, nikdo jiný jim nemohl bránit. Solf se nemohla bránit, věděl že se jí tato gesta líbí. Každé vlčici se líbila taková gesta, i té nejvíce chladné. Roztávali pod dotyky, roztávali pod sladkými slůvky. Nikdo jim to nemohl mít za zlé. On si to pak nemohl mít za zlé. Doufal že mu to nikdy nikdo nebude připomínat až se z tohohle tranzu probere. Jeho hlava nebyla tak klidná jako u ostatních. I přes tohle všechno. Přes čechrání srsti na Solf krku tak se mu jí honilo milion myšlenek. Bude to milé probuzení až se to stane? Pomyslel si. Nemohl ale bojovat proti svému tělu a mysli, která křičela jen jedno.

(-- Písčiny
3
Jako by nestačila, že jej lehce bolela hlava díky účinku šípu amorka. Podíval se na Solf pohledem který by Taylor nikdy neudělal. Bylo to spíše.. chtivé, dravé. On se vždy brzdil, neukazoval své pocity a hlavně nikdy ne takovéhle až moc primitivní, ty které většinou cítili jen primitivní vlci. Zavrtěl hlavou. Nová ještě ostřejší bolest projela jeho hlavou. Nejspíše za to mohla magie jezera. Cítil tu sílu, kterou nehodlal nějak podceňovat. "Měli bychom dál..." Dodal ale na větu kterou Solf pravila. Hlavně díky tomu, že se viděl dvakrát. Snažil se držet i přes působení šípu od amora, ale pomalu to vzdával, pomalu dával průstup citům, které měl a podporoval to ještě šíp. Pohlédl směrem k horám a kývl na Solf. Tam mohlo být pár jeskyní a navíc by se dali upravit nějak dokonale. S hlavou plnou emocí se vydal oným směrem.
---) Malé hory

2
Podíval se na Solf a usmál se. Omámen tou láskou k ní, leč nikdy neuměl vyjadřovat své city a ani nebyl na ukazování své lásky. Šel by za ní až na konec světa, položil by za ní život, ale nikdo o tom nevěděl krom něj a bohů. "Nejspíše bych je nechal, aby se narodili někde v blízkosti Daénu... pak už je sem dostaneme lépe až budou starší." Odpověděl jí také co si myslel on. Nebylo by dobré mít vlčata tady, leč tu klid byl opravdu dokonalý. Dokázal konečně vnímat čistě své myšlenky. Solf navrhla, že by se mohli přesunout spíše směrem k jezeru. Oh, skvělá změna jenž se Taylorovi líbila. Bylo by nejlepší projít celý ostrov a pak se až někde usadit. Najít si místo k životu, kde Taylor udělá i jeskyni a nakonec to tam vše bude nádherné. Pousmál se nad onou myšlenkou šťastného života. Nejspíše by neměl ale takhle projevovat své emoce, ale... nemohl vzdorovat magii šípu.
--) zrcadlové jezero

Tlapku vyměnit za peníze prosím. Procenta tam kde jedině chybí.
Zbytek zapsat :)

Ani šíp od Amora jehož si všiml až díky ostré bolesti v tříslech nepomohl tomu, co je navždy zakázáno vyslovovat. Možná Taylorovo gesta se lehce změnila, uvolnila se a cítil se k Solf blíž, ale.. nikdy nezlomí či neroztopí tu tunu ledu co musí mít, aby mohl říkat či šeptat své partnerce sladké řečičky do ucha. Proto úspěchem bylo to, že na její zeptání se na jeskyni byla odpověď se sladkým úsměvem. "S radostí, má dámo." Pro Taylora už to bylo tak nezvyklé. Vlk co si moc v přezdívkách neholdoval. Hvězdička vznikla až po dlouhé době známosti, až když on dostal svou přezdívku od Star. Podíval se okolo nich kam se ještě dalo jít, zda něco stálo vyloženě za prozkoumání. "Můžeme je vždy přetáhnout na zádech. Nebo je vychovat někde blíž k smečce..." Odpověděl jí na její obavy a zkoušel nasávat pachy v okolí. Zda tu byli opravdu sami či je tu někdo bude rušit, až se onen akt opravdu stane. "Kam si tvé srdce přeje jít jako první?" Zeptal se Solf a lačnil po odpovědi. Doufal že vybere místo kde na někoho nenarazí, protože k němu větřík vál pachy dvou vlků. Narušitelů... ale jeden mu připadal tak povědomý. Že by zas potkal Xereho?

Vzpomínal, kdy on naposledy viděl boha. Nebo spíše kdy se jim ukázal v celé své kráse. Rozhodně to byla paní půlnoci. Nádherná vlčice a spolu s jejím partnerem tvořili jedinou dvojici bohů, které si vybavoval. "Bohové jsou... zvláštní... Občas vypadají opravdu majestátně a v druhém případě se jich bojíš. Viděl sem jich pár za svůj krátký život a vždy mě převaha uchvátila, ale pak tam byl Wendigo... brrr... v životě už jeho obličej nechci vidět." Odpověděl Solf až když byli na písčinách. Mezitím si ten obličej Wendiga musel mazat z paměti. Nechutný a už v životě ho nechce vidět. Nechutné zážitky se snažil mazat ze své paměti co nejrychleji to šlo. Navíc Nera... neviděl. V době války byl mimo území. Solf měla nejspíše obří štěstí. Možná by se měl nějak spojit se svou domovinou a zjistit co nového se stalo. Kdo měl potomky, kdo se s kým dal dohromady. Takové ty běžné povídačky. Sledoval Solf. Byla unavená, chápal to. "Svatyně nám oběma prospěla." Odpověděl jí pak ještě na toto.