Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(--- Průliv
Nikdy mu nepřišlo fér odsoudit bohy, ale v jejich nejtemnější den je.. nikdo nezachránil. Přes to všechno co vytrpěli spolu s nimi k nim nikdo nenapnul ruce a nezachránil je. Ani syn Lloyda s jeho legendární partů smrtelných hříchů se nikde neobjevil. "Nejspíše jsme měli zemřít za naše hříchy." Usoudil on sám. Možná by jejich život vypadal jinak pokud by jim bohové skutečně pomohli, možná by se neprolilo tolik krve. Podíval se směrem k nebi a doufal, že tam uvidí lesknout se hvězdy i teď. Chodí do těhle končit vůbec paní půlnoci? Projelo mu hlavou. Netušil, nikdy tomu nevěnoval dostatečnou pozornost a spíše se snažil, aby si dal život do kupy. Až mi to zde přestane bavit, tak bych se mohl vrátit zpět k honu. Jistě se toho změnilo více než by si jeden pomyslel. Projelo mu zase hlavou. Chlad co ho uklidňoval. "Viděla si je někdy skutečně? Krom jejich hlasu či zářivého světla." Zeptal se jí na otázku co ho nejvíce zajímala.
Pak se vrhly do vln. Drásali tělo bílého vlka a nutili jej se plně soustředit na cíl cesty. Konečně když se objevil na pláži, vykašlal nějakou zbylou vodu v plicích a rozhlédl se. Bylo to tu.. kouzelné, takové úplně jiné než na zbylých ostrovech. Zaliboval si. Tady se jim bude líbit. Chvilku si tu odpočinou a pak se vydají zase dál. Jeho ostražitost mu ale říkala že i přes zimu se zde budou moci schovávat různí jedovaní tvorové. Nehodlal tedy polevit.

(-- Oblouk bohů

Každý bůh měl svůj symbol. Ten se značil na jejich oltář a na něj se prolívala krev obětí. Většinou králíků či jiné zvěře. Neprolívali nikdy krev jiného vlka. Nejhezčím symbolem pro něj byla znak Paní půlnoci. Podle mnohých to bylo zrovna souhvězdí Havrana. Podle jiných to souhvězdí připomínalo nepovedený čtverec. Jiní viděli v tomto souhvězdí ale stále havrana, v letu nejspíše jak se Taylor dozvěděl. On v tom ale viděl nepovedenou krychli. Podíval se na Solf a povzdechl si. "Není to tak, že bych... je nenáviděl najednou. Iris nás zachránila ze světa mrtvých, ale... božstvo pro nás bylo důležité." Mohla se dozvědět více. "Proto v den kdy zaútočili jsme čekali pomoc bohů... několikrát jsme je viděli, ale... nepomohli..." Byla to možná jejich válka, ale aspoň dřívější varování jim mohli dát. Mohli aspoň pípnout. Mlčky pak už šel dál. Když se zastavil na průlivu, tak prostě... vrhl se po hlavě do vody. Museli ho přeplavat.
---) Písčiny

//pardon za narušení, mihneme se tu jen tímhle postem a mizíme :D (objevujeme na sportovce)

(--- Mlžné pláně

Čím více se mlha vyjasňovala tím více si uvědomoval, že jdou nejspíše špatně. Objevovalo se před nimi místo, které Taylorovi připomínalo více a více jeho domovinu. Tyhle "kruhy" tam měli také. Podíval se na Solf a povzdechl si. "Zase jsme zabloudili, za to může ta pitomá mlha." Zamrmlal a vydal se na prozkoumávání oblouků když bůh jinak nedal. Nejspíše všude věří na jiné bohy, protože ani jeden ze symbolů nepoznával. "Věříte tu v jiné bohy..." Poznamenal. Znak měsíce tu nebyl, nebyla tu ani hvězda symbolizující bohyni noci. Spíše to značilo emoce. Zavrčel nad tímto objevem. Jediný bůh který na ně ten den nesral byl Jayce a to to byl ke všemu ještě polobůh. Jinak všichni další... "Bohům nevěřím za žádnou cenu... nepomohou ti, jen se dívají a přihlížejí tomu všemu." Zamručel a otočil se. Nechtěl tu trávit více času, nechtěl vůbec snímat existenci těchto dalších bohů. S tím se raději vydal pryč. Držel si své tempo a doufal, že Solf pochopí proč chtěl co nejrychleji pryč. Vlk celý život věnuje modlení se k určité škále bohů a oni se k němu přesto otočí zády.
---) Průliv (přes Mlžné pláně)

(-- Krápníková jeskyně (skrz S.T)

Mlčeli, jemu to nevadilo, jelikož byl na ticho zvyklí. Vítal ho vždy jako záminku pro to, aby se uzamkl do svých myšlenek. Možná bylo vhodné přemýšlet zda bude mít dost elánu na Solf vyskočit nebo bude následovat nějaká předehra za pomocí toho, že je jaro? Pořád si mohl pomoci pudy, ale věděl že jako bývalý Alfa samec je stále moc divoký, nechtěl jí ublížit tímhle. Nechtěl ublížit nikomu, ale byla přeci jen starší, musela si užít už s nějakým vlkem nebo byla pořád tak čistá? Nemohla být zase taková lilie. Zmínila ale své narozeniny. "Já někdy uprostřed léta... ale už takhle ti přeji vše nejlepší." Odpověděl jí na to. Bylo to takové milé.. že ona brzo bude mít narozeniny a prohloubí ten věkový rozdíl mezi nimi. Ale nehodlal to více řešit. Vedl je skrz louku, kde byla samá mlha, takže se nedivil, že se zase ztratil. Jejich cesta místo více méně stále rovně teď mířila k oblouku bohů. Ale to teď Taylor neřešil bo ho fascinovala hustá mlha. Držela se tu po celou dobu nebo jen v určitá roční období? Možná by se dala rozehnat magií větru, ale Solf na to neměla nejspíše dostatečný level. Proto radši šel dál, tam kam ho vedly packy.
-)) Oblouk bohů

(--- Sněžné tesáky

Zamyslel se nad jejími slovy. Nebyla by mu dobrou partií? "Vždy sem byl zvyklí na to vést smečku více méně sám. Teda svou část smečky." Odpověděl jí, aniž by si uvědomil co za slova právě vypustil ze své tlamy. Možná byl pořád ten kus mladého kokota, co se pořád neuměl dvořit dámě. V Garmadonii nikdy nevládli moc páry v novějších generacích. Poslední pár byl Mikary s Kaligno. Podíval se na ní a pak se rozhlédl okolo nich. Sakra, nejspíše stalo že špatně zatočili. Mířili do jeskyně, která se zdála potemnělá. Nevěděl zda už tu dříve byl, mohl sem také zabloudit z druhé strany, jako to bylo u toho divného labyrintu. Ale něco ho předsvědčilo o tom, že tohle východ na druhé straně nemělo. Vítr nepřicházel z druhé strany a tma tu byla jak v pytli. Na další slova od Solf se nevyjadřoval. Tahle témata se měla nechat zavřená, leč je jak blbec otevřel, tak více ne. Mlčky se otočil a kývl na Solf, že je čas k tomu aby se zase vydali zpátky a teď snad už správně.
---) Mlžné pláně (skrz Sněžné tesáky)

(--- červená louka
Ještě než se vůbec dostali k portálu se ho Solf zeptala na otázku, která ho donutila se zamyslet. Kdyby měl možnost, že by se zase stal Alfou vzal by to? Neměl by své úžasné rádce, neměl by skoro nikoho s kým dříve vládl... a pořád tu byl ten Chaos. Smečka která nemusela mít důvod k útoku. Ale pořád tu byla území kam se nikomu moc nechtělo, třeba ten ostrov... dával mu naději a vhodný úkryt. Nebo někde k temnému lesu spíše... tam také mnoho vlků nechodilo, navíc Aliance se dala uzavřít vždy. "Nejspíše ano... ale nikdy bych už nechtěl vládnout tak velké smečce... tolika vlkům, ale komornější smečka by mi nevadila." Odpověděl Solf na její otázku. Nehodlal jí lhát. Byl vycvičený k tomu. I kdyby neuspěl jako alfa mohl být stále rádce, pomocník alfy. Měl své zkušenosti, svou minulost. Kdyby v ten den mohl jednat jinak skonal by se svou smečkou. Stejně jako Orisea. Nebral její čin nikdy jako slabost, padnout se smečkou byla pro Alfu ta největší čest v jeho životě. "V životě alfy je ale jedno nevyřčené pravidlo... díky tomuhle pravidlo sem dostal svůj titul jakožto 'zlomený král'. Alfa vždy umírá se smečkou. Proto se moje sestřenka zabila... jako správná alfa zemřela spolu s ostatními." Věděl že tohle pravidlo nejspíše nikde nebude moc... ale pro Garmadonii to bylo to nejhlavnější. Když řekla jak dlouho jsou spolu tak mu to došlo... brzo to budou tři roky od bitvy... nebo počítal špatně? Čas plynul neúprosně... měl by se zase někdy vrátit vzdál všem padlým úctu. Bylo jich požehnaně a některé duše se museli nejspíše stále navracet, nenašli odpočinku. Což vlastně znamenalo že Cerumova nevlastní dcera bude brzo dospělá? "Ani.. si to neuvědomuji jak čas neúprosně plyne... nejsem už nejmladší." Rok už byl po boku Solfatary. Věc co se nezapomínala. Nejspíše i Solf probíhala portály často. Aspoň se jí neudělá tak moc nevolno. S tím se objevil v horách. Jejich cesta ale musela pokračovat. Tady už šel Taylor spíše za pohledem. Kdesi v dálce byli vidět hory které se nacházeli na ostrůvku. S tím ale netušil, že se lehce ztratil.
---) Krápníková jeskyně

(--- Nejvyšší hora
Solf měla docela zajímavou poznámku. "Mnoho vlků si myslí že být alfou znamená mít jen ten nejjednodušší život, být nade všema a kopat se do zadku." Odpověděl jí na to. Každý by byl nejraději alfou, ale ne každý jí mohl být. Vést smečku znamenalo vzít zodpovědnost za každý jejich čin, za všechno co kdokoliv z členů smečky udělá a i minulost alf před vámi. Pořád nevím co Aliss udělal špatně.. proč na nás v ten den zaútočili. Projela mu hlavou otázka na kterou mu nejspíše nikdo neodpoví. Netušil ani proč ho to tak zajímalo, ale přišlo mu to prostě... zvláštní. Všiml si, že se před nimi už rozpínala červená louka. Její název nechápal, nejspíše by se sem měl podívat někdy na jaře. Solf se ho zeptala na amorka. "Nejspíše někde zas lítá... je to bůh lásky... musí vlky spojovat." Odpověděl jí. Dále se zajímal ale o louku. Soudil že to bude jiný zážitek. To co ho zaujalo byl portál. Ten ho vábil svou zlatavou mihotavou barvou. "Zas cestování portálem... schválně zda se někomu z nás udělá blbě." Ušklíbl se a neváhal prostoupit. Protože přeci jen už na domovském území velice často využíval portály...
---) Sněžné tesáky

(--- Ostříží zrak
Solf protrhla ono dlouhé mlčení. Ptala se zda to řešil také takhle podrobně. "Musel sem... ne každý si uvědomuje co to znamená mít vlčata. Házet své povinnosti na jiné členy smečky je pro zbytek smečky fatální. Vem si smečku jako jednu velkou rodinu. Nevadilo by ti se starat o vlčata někoho jiného, dokonce je to občas i hezké jako příprava na vlastní výchovu vlčat, ale pokud je máš na starosti tak moc často, že nemůžeš plnit vlastní povinnosti či řešit vlastní život, tak tím se tvoje funkčnost snižuje. Úkolem alfy je zajistit aby vše fungovalo na sto procent. Proto musíš řešit i ten nejmenší prd. Je dobré že se Lissandra chtěla ujistit, naše pomoc je pro smečku důležitá." Mluvil dlouho, ale bylo to důležité. Věc která se nesměla opomíjet. Podíval se jejím směrem a usmál se. Čekala je ještě dlouhá cesta. Nejvyšší hora mu připomněla jejich první rande, ale teď budou muset ještě dál. Navíc nebyl ten měsíc kdy dostal šípem do prdele? Že by to byl už rok? Přecházeli spíše okolo nejvyšší hory, už si všímal i nádherné louky která se za horou rozpínala. Těšil se až jí objeví a s tím i portál.
---) červená louka

(--- Daén (přes Furijské)
Neuměl si představit, kdyby se neuměl ovládat. Jeho elementem byl oheň, ale byl natolik krocený že o jeho elementu vypovídalo jen jedno z očí. Země byla element který mu sedl více. Mohl budovat a zároveň ničit. Kombinace těchto elementů mohla být ale také smrtící. Věděl že Solfatara stejně obdařená ohněm jako on se jednoho dne naučí stejně krotit. Nebude mít potřebu vylétávat jako čertík z krabičky. Podíval se okolo nich. Hory byly vždy nádherné, ale ten strach z výšek ho prostě držel. Snažil se vyhlédnout pro ně vhodnou cestu a navíc si konečně vyzkouší onen zlatavý portál co zde byl a spojoval ostrovy lehčí cestou. Přes most by se jim nevyplatilo jít. Sic ještě Solf nebyla v očekávání, ale on pořád nenáviděl výšky stejně. Podíval se na ní uvědomil si kolik toho už v tichosti ušli. Okolo nich se rozléhala louka ostřížího zraku. Zelená krajina nádherná na pohled, ale nemohli se tady zdržet. Přidal do kroku, aby se dostali k ostrůvku co nejdříve, cesta nebyla dlouhá, ale to neznamenalo, že se budou loudat.
--) Nejvyšší hora (přes rokli)

Musel uznat, že by nejspíše své kroky neudělal jinak. Byli všechny alfy stejné někde ve svém nitru? Některé teda museli hlídat své území. Vyhledávali cizince jenž jej narušili a roztrhávali jim prdel až k lopatkám. On měl na tohle cvičené vlky, netušil jak by to tedy dělal tady na ostrovech. Zastřihal uchem, když jim Liss konečně dala svolení. Takové pěkné že se to do třetice povedlo. Stačilo jen zapojit mozek a vynechat jakékoliv emoce. Jak už bylo u nich zvykem, tak se Liss uklonil na znamení díků. Slova řekla už Solfatara. Chápal svou povinnost z vlčat udělat silné jedince. Měli by mít geny dost potřebné k tomu, aby se ubránili sami. Očima dvou barev sledoval Lissandru. Do Daénu se budou hodit bojovníci. Věděla to i ona. Než vlčata vyrostou budou vlci schopní aktivně bojovat starší, nevyrovnají se mladé krvi. "A skutečně stačilo jen vynechat emoce." Odpověděl jí na onu větu. Stále se ale zaobíral tím jak by je měl vychovat teď když už měli ono povolení. Cukl sebou když se k němu přitiskla, nečekal to. Star si to nikdy nedovolila takhle na očích, teda dovolila si to pouze když se situace zdála rozumnou. Možná bych si měl.. promluvit s nimi o jejich radě. Pokud budu mít pocit že je hon blízko zkusím to. Pomyslel si. Solf nejspíše chtěla jít zapracovat na vlčatech a do toho najít jejich úkryt. "Jo.. máš pravdu. Pojď za mnou... půjdeme druhou stranou." Nabídl jí a s tím vykročil na jejich cestu za novým zítřkem. Cesta na ostrůvek bude těžší, ale bude stát za to.
---) Ostříží zrak (přes furijské hory)

Stejně jako Lissandra se díval okolo. Vnímal vánek jenž se jim stále nepohodlně opíral do kožichů. Zima tu stále byla, ale pomalu ztrácela na síle, mizela a měnila se v jaro, které do lesů zase přivede nové životy. Nikdy mu zima nevadila, miloval pohled na zasněženou krajinu. Ten křupavý pocit sněhu, když na něj šlápnete celou svou packou a necháte tam otisk. Jeho srst byla výrazně huňatější na zimu, jako by si vytvořil dokonce i podsadu, nevěděl proč se tomu vždy tak dělo že se stal během zimy mohutným, ale díky tomu ho nemusela trápit. Na Moisu byla o hodně slabší zima než u nich, i když nepochyboval že na onom severu, který prozkoumal musela být teď zima pořádná. Taková že se jeden začne klepat pokud dlouho chodí ve sněhu. Podíval se na své packy, sníh opravdu pomalu tál. Vytvářel zase tu nechutnou břečku jenž teď na jeho kožichu byla extra vidět. Neměl jsem si vybírat zrovna bílou... měl sem zůstat u té hnědé. Projelo mu hlavou a on protočil očima. Ale teď už to měnit nebude. Líbilo se mu to že svým kožíškem připomínal polární záři. Polární záře tu ještě před pár.. možná více dny byla a najednou po ní nebylo ani památky. Opravdu se musí vlkovi poštěstit, aby jí viděl v celé její kráse.
Z jeho myšlenek ho vyrušila otázka Lissandry. Změnilo se to vůbec u mistra? Za ten zhruba půlrok vůbec. Takže je možné že se to nezměnilo ani za ty dva roky co tam naposledy byla. On už neměl potřebu navštívit svatyni. Pociťoval že je na hraně svých možností. Leda ještě trochu zrychlit. Ale zas jeho packa nebyla tak jistá jako packa normálního jedince. Musel pořád myslet na to, že vazy jenž si pochroumal se nikdy plně nezahojí. Ale už tolik nekulhal, když si zvládl vypracovat svalstvo v okolí onoho kloubu. To mu dělalo podporu. "Nejspíše se to tam od tvé návštěvy nezměnilo. Zdálo se mi to úplně stejné jako předtím. Ale stejně jako Solfatara jsem s ním závodil, skákal přes překážky a učil se lovu. Kde jsem si našel i mimo jiné techniku při které nemusím tolik spoléhat na své možnosti fyzické." Odpověděl na položenou otázku více než uspokojivě. Více k tomu nebyla potřeba dodávat. Noha jenž měla poškození nebyla rozeznat když tu tak v klidu stál. Možná by mohl zkusit více zesílit své svalstvo mimo tréning s mistrem. Jen aby měl stoprocentní jistotu, že ho nezradí vlastní tělo.
Byli nejistí, teda Solf byla nejistá a předávala takový divný pocit Taylorovi. Ten se snažil mluvit klidně, ledově klidně, třídit si myšlenky aby to bylo skutečně užitečné a ne jen nudné kecání. Věděl jak důležité je podat do dobře, jak moc záleží i na názoru který vůči nim měla. Ten by jí ale neměl dělat stoprocentní rozhodnutí. První je blaho smečky. Vždy. Nikdy nesmíš sebe stavit před smečku. Hlavně jako alfa. Zní to krutě, ale tak to je. Zákon který se nikdy nemění. Si nejvyšší postavení, každý hltá tvá slova. Nesmíš je zklamat. Projelo mu hlavou pravidlo které mu nutili již od malička. Řídil se jim po celou dobu své vlády, až do útoku. Nikdy nestavil sebe před blaho smečky. I když se mu to nelíbilo mnohdy. Nikdy na sobě nedal vidět ani náznak emocí. Neuměl to. Neuměl se uvolnit natolik aby jeho gesta uměla ovládnout emoce. Zvlášť pokud šlo o takový rozhovor jako s Lissandrou. Jeho pohled byl ledově klidný, intonace hlasu také. Nepotřeboval se hroutit jako domeček z karet. Byl zvyklý na horší situace. Vzpomínal si kdy naposled jeho slova ovládla emoce během řešení vážné věci. Oh… pohřeb jeho prababičky. To bylo to co mu naposled sebralo ledový klid a vyfouklo vítr z plachet. I když jeho rod měl určité tradice tak ho to vzalo. Neměl rád smrt i když patřila k životu. Brala krutě ty co jeden miloval. Přesto pak už ten den nebrečel. Musel tam být pro všechny ostatní. Musel být ten ledový sloup, i když ho to uvnitř žralo. Nepřekvapila jí jeho odpověď na to všechno. Potřebovala to vědět jistě. Potřebovala vědět rozhodně zda se na vlčata nevykašlou a nenechají je na krku vlastní smečce. ”Rozumím tvým slovům a chápu tvé obavy, Lissadro. Stejně jako dříve jsem musel rozhodnutí uvést i na nás. Došel jsem závěru, že jsme schopni přijmout tuto zodpovědnost. Plně a schopně se starat i několik zim o mladé než se naučí žít vlastní život. Předat jim vše co mne má vlastní rodina naučila s pomocí mé milované Solfatary.” Neřekl to nikdy Solf že se snažil s co nejjasnější hlavou rozhodovat o tom ještě dříve než Lissandra. Musel, kdyby nebyli připraveni nešel by za Lissandrou. ”Nestane se tak. Sám jsem tohle chování členů smečky neměl rád, vím jak těžké je to potom pro zbytek smečky. Mohu tě ujistit alespoň tímto.” Viděl jak jeho otec vždy zuřil když se o vlčata srali ostatní více než jejich rodiče. Nechápal to jako vlče, ale pak zjistil jak otravné a nervy drásající to je řešit. Navíc Dorya byla jediný vychovatel. Nehodlal jí na krk dávat další tři prcky pokud to nebude skutečně nutné. Otec ho zvládal vychovávat více času i jako alfa. Taylor měl v rodičovství jasný vzor. Pokýval hlavou i na slova vlastní partnerky, byla rozumná. Uvědomovala si jak skutečně smečka musela fungovat. Mnozí smečku využívali. On už neměl tak velkou potřebu cestovat, když už měl prozkoumané skoro celé ostrovy. Možná uspěli nebo ne. Do hlav jim nejspíše Lissandra nemohla vidět. Taylor byl typ vlka pro kterého pokrevní rodina i smečková znamenala všechno. Kdyby už chtěl někam na procházku po ostrovech, počkal by až vlčata budou větší a pak by je vzal spolu s ním. Tak si to pamatoval on sám. Až když si byl pořádně otec jistý že se v okolí domova pohybují dobře, tak je vzal objevovat. Ani vzpomínky nedonutili Taylora změnit výraz. Teď už to bylo zase na Lissandře jestli uzná i ona že to chápou.

V hlavě mu vířila snad tuna myšlenek, ani jedna však nebyla depresivní. Musel si věřit. Musel věřit v sebe a Solfataru, nepochyboval však o tom, že by byl jejich vztah bezchybný, každý měl chyby. Ale zdálo se, že jejich pouto zesílilo o tolik jen když se jí rozhodl brát jako sobě rovnou a více se otevřít. Přesto otevření se bylo těžké... nikdy s nikým nemluvil jak se cítil, projev slabosti byl nemožný tam kde žil. Alfa musela být silná, nesměla si dovolit aby v ní členi ztratili důvěru. Ale teď když už vše bylo pryč si mohl přeci jen dovolit ukázat své pocity. Solf jistě kráčela za Liss. "Nesmíš se nechat strhnout emocemi...Vystupuj jakoby o nic nešlo." Doporučil jí věc co u něj vždy pomáhala. Vyčlenit emoce či je nechat jen drobně klepat do jeho slov a stavit je tak aby to vyznělo dobře. A to že o nic nešlo? Však vlčata jednoho dne mít budou, nehořelo to tak moc. Pokud se teď nepovede když bude převážně mluvit on, tak to prostě zkusí jindy na jiném místě. Čas byl sice jejich plánem, ale plodnost jim pár let měla ještě vydržet. Přesto věděl že vlčata jsou pro Solf vymodleným cílem. Něčím po čem toužila snad ještě více než Star a to si myslel že jeho minulá partnerka byla propadlá vlčatům. Ale na tu pomalu zapomínal, teď měl Solf. Jedinou v jeho očích.
Lissandra se na ně otočila. Ovšem to co vydala Solf ze své tlamy nebyla tak úplná pravda. "Nutno dodat, že jsme posílili touto výpravou náš vztah." Lissandra musela vědět jak to mezi nimi skřípalo, všichni to viděli co je před tím pozorovali aspoň chvilku. Nebyli ideální, jejich dřívější ideál byl kdesi v nedohlednu, protože Taylor byl až moc uzavřený a Solf byla jako malé vlče co si nevěří, na vše potřebuje povolení. Tihle vlci se většinou daleko nedostali, zůstávali nízko jelikož si nedokázali naplnit své sny a neměli ambice či vůbec povahu pro šplhání v žebříčku. Musel uznat, že čím víc se jí s tím snažil pomoci tak se jí otevřel a ona dokázala vidět samu sebe v očích ostatních. Stáli vůbec před Lissandrou Solfatara s Taylorem? Více méně ano, jen se stali lepšími. Věděli už za čím jít a po čem jejich srdce prahnou. Podíval se na vlka jenž se zajímal spíše o jejich úlovek. Pochopil že nejspíše jeho role bude ta, že se stará o jídlo. Jeho postava a zájem.. nejspíše by to do něj Taylor i řekl. Odjistil zajíce a pomohl vlkovi, aby to pro něj bylo o hodně lehčí tolik chlupáčů donést do jeskyně. Pokýval na něj a rty naznačil slova díků. Netřeba plýtvat svým hlasem, když v dalších chvílích bude mluvit dostatečně. Věděl že úplatky na ní nebudou platit, tento systém nepodporoval ani on, ale byla zima a vlkům se lovilo hůře. Nebylo tolik kořisti jenž by zasytila celou smečku jako byl Daén. Hlavně pokud přibyli nějací noví členové o kterých Taylor ještě nevěděl... potřebovali jídlo, nelovil aby uplatil Lissandru. Povšiml si jak je Solf napjatá. Stres? Či snad dokonce i strach? Proč? Projelo mu hlavou při pohledu na ní. On si držel svou hruď vypjatou, nehodlal mít problém s tím, že by s Lissandrou udržoval oční kontakt až bude mluvit. Posunul se ale i přes to k Solf. Pokud jí aspoň trochu jeho přítomnost pomůže, tak nemá problém jí být co nejblíže. Stál u ní tak, že se jejich kožíšek mohl otírat o sebe.
Liss nebyla tupá, Taylor si to vůbec nemyslel. Věděl že její inteligence nejspíše převyšuje i tu jeho, proto poznala že se jdou znovu zeptat na tu samou věc. Navíc vyzvala ho k mluvě, protože jejich pudy říkali jasně co a proč. I když jim byla do vínku dána vyšší inteligence s magiemi, tak pořád to byla zvířata. Pudy v nich byli po několikset let a stále se budou ozývat i v dalších generacích. Zhluboka se nadechl, jako by tím mazal někde v jeho mysli ty dva nepovedené pokusy, které většinou zkoušela jen sama Solf. Nezdálo se mu na tom.. možná to bylo lehce špatné, zas si nemohl mazat med kolem tlamy. Museli být inteligentní, ne jako zvířata. Mladé si museli zasloužit. Smečka nebyla nafukovací a každý měl své povinnosti v tomto ohledu. Vlčata byla pouze pro ty, kteří je dokázali vychovat sami. Nesmí zatěžovat smečku. ”Buďme k sobě upřímní, Lissandro. Viděla si že to mezi námi skřípalo a díky této věci nebylo vůbec vhodné pro nás dva mít vlčata. Náš vztah byl nestabilní a až moc křehký. Každý kdo se na nás podíval to musel vidět. Vlčata by náš vztah nezachránila, sám jsem si nebyl ani minule jistý zda je chci, ale bál sem se že pokud nesvolím tak Solfatara odejde..” S tím se odmlčel. Mluvil naprostou pravdu. Tak jak to cítil a viděl on. Vlastně ne jen on, ale dokonce i jeho partnerka. Sama uznala že udělali oba dva chybu, teda více než jednu. ”Ovšem mohu říct, že.. jsme připraveni na to vychovávat vlčata, přivést je na tento svět a naučit je to co umíme. Byli jsme zaslepení, sobečtí a neuvědomovali si, že rodina není jen jeden samotný jedinec a zbytek cizinců. Posunuli jsme se, vyvinuli a otevřeli oči, které zaslepila minulost.” Celou dobu byl vedle Solf. Nebál se projevit své city k ní. Žádali o vlčata oba. Pokud Solf chtěla něco doplnit mohla. On jí jen podpoří. Navíc Lissandře dlužila omluvu za to co udělala za fiasko předtím, ale neměl jí to za zlé. ”S blížícím se jarem bude lov snadnější a rozhodně nám vlčata nezabrání v plnění svých povinností pro smečku. Tento fakt je pro smečku velice důležitý.” Dodal nakonec, aby si nemyslela že sobecky myslí jen na sebe. Důležité bylo se i postarat o smečku i přes vlčata pokud jim je Lissandra povolí. Všiml si dokonce i ptáka. Jeho barva ho zaujala. Ovšem netušil zda věděl název. Nezajímal se moc o ptáky, byli plní kostí a masa na nich bylo žalostně málo. Teda o ty opeřené. Ty od samců ho zaujaly z části. Ale teď měl Solf. Jedinou partnerku kterou si přál, nejspíše by jí ani nevyměnil za nikoho jiného. Sledoval jak se usadil na zádech Lissandry a sledoval je. Rozuměl jim vůbec nebo ho jen zaujala jejich barevnost? Liss byla přírodní, ale ti dva? No o těch se to říct nedalo. Taylor se otřel o Solf. Nechtěl aby byla vyklepaná, pokud jí skutečně pomůže zvládnout ten stres tak klidně i neprofesionálně projeví city. Teď stačilo jen doufat že Lissandra konečně uzná jejich slova jako rozumná, nebo si snad bude chtít vyslechnout i Solf?

← Les Alf

Olízl sem si pysky. Čekal sem že na území smečky bude zas nějaké velice vostré drama. Já dramata měl rád bylo to něco jako mrtvola v půlce rozkladu. Gucci vůně a luxusní vyváleníčko. Zíral sem jak tupoň před sebe dokud sem neuslyšel hlas mojí ženušky. Votočil sem se na ní. "Nevim. Nudila by ses?" zeptal sem se jí s pobaveným úšklebkem. Na zádech sem cítil váhu tří zajíců. Moh sem je schovat do oukrytu, ale netušil sem zda u naší alfy nebude jeden ze členů co by určitě nepohrdl zajícom. Dupal sem si to za Solf a doufal že se nám teď zadaří. Klapala pusou s někym o kom sem vůbec neměl šajna. I tak sem se uklonil před ní a doufal, že jí nerušíme. "Doufám že Vás neotravujeme." řekl sem. Chtěl sem být slušnej a ukázat že se oba ze Solfatarou umíme chovat.

← Němé údolí (přes Furijské hory)

Měl sem na obličeji tupý výraz. Ten blažený po tom co Tě někdo poškrabe za uchem. Svoje oči jsem upíral jen na tu vlčici přede mnou. Netušil jsem jaké štěstí jsem měl, nikdy mi to nedocházelo, protože poslední tři mozkové buňky, které sem si zachoval sem si šetřil jen na rozhovor s Alfou. Povede se nám to nebo prožijeme znova kruté odmítnutí? Její slova mi zašimrala v ušiskách a já vyhrnul pysky ještě do horšího výrazu. "Znáš mě, víš jakej sem. Vobčas mám totálně tupé řeči hlavně když se to nehodí." odpověděl sem jí s naprostým klidem na mojí duši. Díval sem se jejím směrem ona se ale otočila a olízla mou tvář. Výraz co sem měl na obličeji se nedal popsat. Blaženost sama. Bylo to tak nádherné být v tomhle krutém světě. Ještě kdyby se nám podařila ta vlčata. "Jsem hned za tvou prdelí krásko." houkl sem za ní a přidal do kroku abychom ještě alfu stihli.
→ Území Daánu

<- Dračí průsmyk (Přes Severní hory)
Musel se zasmát. Učil i mnohem horší vlky než byla Solf. Dokázal to naučit i Yummi, která se chovala jako mladé vlče. "Rozhodně. Nejsi přece úplně blbá, Solf? Ne?" Zeptal se s lehkým úšklebkem. Věděla že si z ní dělal jemnou srandu, nechtěl do ní tak moc rýpat aby to bolelo. Ale pošťuchování měl prostě rád. Nemohl tomu prostě odolat. Podíval se na ní a usmál se. Jako by se jejich vztah opravdu hodně vylepšil od poslední hádky. Možná že si konečně uvědomili co pro sebe oba dva znamenají? Že se skutečně milují? Nikdy netušil proč se láska musela projevovat v tolika formách, pro jednoho to bylo unavující. Všiml si, že jsou skoro na svém území, přesto je ještě čekala cesta přes jedny hory. Kdyby věděli že se jim stoprocentně tahle cesta vyplatí a neudělají před Liss žádnou chybu. On jí hodlal poprosit se vší slušností kterou měl a chtěl sbírat i svých pár mozkových buněk, aby to bylo i inteligentní. "Byla si docela slušně podrážděná díky Sarovi." Odpověděl jí pobaveně. Nakonec z ní vypadlo jak se cítí v okolí Lissandry. "Ach... protože je to Alfa... každý má respekt před alfou, vlci mají i strach před alfou. Protože na tvém chování s ní záleží i tvé postavení. Bojíš se vlastně toho, co je schopná ti udělat." Odpověděl jí Taylor na to co většinou u Alfy trápilo vlky. S tím už si všiml, že jejich cesta ubíhala až moc rychle.
-> Les Alf (přes Furijské hory)