Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Do neherní půjdou oba mí vlci, stejně jako do herní!
Merlin půjde s Faustem! (Merfau :333)
Taylor půjde ofc se svou partnerkou Solfatarou (Sollor)

<- Les u mostu (Přes Luku)
Ušklíbl se když viděl že i ona se šklebí. Tohle dlouho neprožíval a nejspíše mu to i chybělo. Ty milé chvíle se svým partnerem, kdy vás neruší nic dalšího, kdy máte jen celý svět pro sebe. Jako Alfa byl často rušen a musel odcházet od hvězdičky, která to vždy chápala. "Využíval jsem terénu často k taktice. Naučit tě ho využívat nebude tak těžké." Odpověděl jí a očima zkoumal terén okolo nich aby jí to náležitě mohl ukázat, ale nic co by ho vysloveně oslovilo, navíc si musel dávat pozor i kvůli zajícům. "Si nejspíše lehce vyprovokovatelná. Takový čertík v krabičce, neberu ti to za zlé, spoustu vlků to tak má, teda ty co jsem znal. Sestra byla dokonalou ukázkou tohohle chování." Odpověděl jí na to. Sestra.. jak mu teď chyběla. Jak by vůbec reágovala na to, že nejspíše bude úspěšně tetou? Jak by reagovali i ostatní? Měli vlčata slýchávat dál znalosti nebo je měl učit něco úplně jiného? Odfrkl si a raději šel dál za Solf. Jistě by mu poradil kdokoliv z jeho rodiny, ale teď je u sebe neměl. Nemohl jim tedy říct cokoliv, ovšem mohl by najít hodinky... jak krásná a užitečná věc.
-> Němé údolí (Přes Severní hory)

Ušklíbl se. Mohl to říct co mu skočilo na jazyk? Nejspíše skutečně ano, protože by se stejně neovládl. "Kdo říká že musím? Mohla bys lovit ty." V jeho hlase znělo pobavení, on nikdy takovou narážku nemyslel vážně, spíše se vždy snažil být na té lehčí vlně pokud mu bylo psychicky dobře. Pokýval hlavou na to co mu odpověděla. Bylo jich dost na to, aby maso stihla smečka zužitkovat. Nikdo nechtěl jíst hnijící maso, sice v něm byli občas červy jako proteiny, ale... z toho puchu se i jemu zvedal žaludek a to byl vlk co měl rád nechutné věci. Teda jako vyválel by se v tom, ale pozřít to, když to zase žilo? To ne. Když slyšel její další odpověď tak se zatvářil překvapeně. Ona si už nevěřila? Tak hezky k tomu měla nakročeno... "Pokud se před Liss budeme chovat normálně.. jako partneři, tak nevidím problém. Vlčata vychovat snad zvládnem, ne?" Zeptal se jí vážným tónem hlasu. Nebyl důvod proč by jim to neměla dovolit pokud budou vystupovat s úrovní IQ které mají a ne jako banda dětí ze školky. Vzal zbytek králíků a hodil si je na záda. Stejně jako Solf, ale on je zachytil za plášť aby ani při běhu nesklouzli ze zad. S tím už se rozhodl následovat svou partnerku.
---) Dračí průsmyk (přes luku)

Bylo vidět že tomu moc nerozumí, tak jako on byl dříve v roli, kdy nerozuměl smyslu boje. Nechápal tedy ani jednoho hraničáře či jiné postavení. Nechápal sobecká rozhodnutí a hlavně nechápal Ceruma. O to víc nechápal pak jeho partnerku, jenž se upnula až moc na Elune. Elune, která snad ani neexistovala. Podíval se na Soélf a pousmál se. Neměl jí co vyčítat, nikdo nerozumí všemu. "To si piš že ne. Ale alfy si nikdy moc neloví, pokud máš ve smečce zvolená postavení jako práci, tak.. nepotřebuješ se starat o nic jiného než o diplomacii, další sračky a tak... nikdy mě to moc nezajímalo." Vysvětlil jí. On hlady netrpěl do doby svých cest. Protože si předtím neuměl nic ulovit, nepotřeboval to prostě. Měli vlky na tohle. Dorazil ještě dva králíky zlomením jejich vazu a jednoho z těch dvou si vzal. "Ne... ještě můžeme cestou něco vzít. Ale nevím zda to doneseme, když toho ulovíme více." Odpověděl jí. Bez okolků se pak pustil do králíka, kterého si prostě vyhlídl. Během chvíle tam nezbylo nic. Vlci a hlavně jejich smečka mimo své území nezanechávala nic. Olízl si celou tlamu, aby na ní neměl krvavé stopy. "Ale jo. Zlepšujeme se. Možná nám konečně ty uzlíky radosti dovolí." Odpověděl jí na to Taylor zase. Neměl potřebu jí to vyvracet. Se Star to taky chtělo měsíce aby se nezabili a spolupracovali spolu jak nejlépe uměli. Taylorova povaha byla složitá do vztahu, proto se nehodlal tvrdit že se nemohou zase někdy kousnout. Nebyl zrovna někým kdo by se vyjadřoval velice rád o svých citech a nebo se účasnil hádky jinak než narážkami. Přesto to ale nikdy nemyslel zle. Podíval se k území smečky a zamyslel se. Měli by tam zbytek úlovku zanést co nejdříve.

Musel se ušklíbnout. "Zžít se spolu se zemí není přepínání své magie. Něco jako když vlk s magií vody může pod vodou dýchat... tohle je využití elementu, který si dostal bez využití jeho síly. Teda aspoň tak sem to okoukal od dalších vládců země. Z čehož onen slepý vládce se právě pohyboval nejlépe za pomocí těchto vibrací, které vnímal snad ještě lépe než já." Vysvětlil jí. Nepoužil žádnou schopnost země, jen jí naslouchal. Byla všude okolo nich. Každý strom měl svůj vlastní hlas, každý kus země vyprávěl jiný příběh. Krtci se také pohybují jen za pomoci pachu a vibrací. "Oheň nemusí jen devastovat. Ovšem máš pravdu. Kdybych špatně odhadl v jaké vzdálenosti od vlezu jsou, tak bych je mohl i více poškodit." Jeho nápady byly občas impulzivní. Právě jako oheň. Pak Taylor zavřel oči a soustředil se. Díky vibracím a každému dupnutí své packy zjistil jaký je zhruba terén pod sněhem. Pak hned co se obeznámil se situací kývl na Solf. U jednoho východu skutečně udělal klec z kořenů. U dalších asi pěti zatarasil možný východ. "Běží do oné klece. Rychle!" S tím se ihned rozběhl k onomu "klecovému" východu.
Jen co se k němu dostal se mu naskytl pohled na odrostlá mláďata a dva o hodně starší jedince. Nebo aspoň to tak nazýval. Podíval se směrem k Solf a bez milosti probodl králíky kořeny. Dříve než se chlupáči stihli zpamatovat. Užívání magie ho tolik nevysílilo. Teda unavilo ho to, ale rozhodně by zvládl jít dál a plně běžet maraton. Vytrvalost měl vysokou.

Měla hlad stejně jako on. Nejedli tu často a navíc Taylor se za ty dva roky cestování naučil nejíst delší dobu, pokud jeho tělo bude mít dostatek energie, jíst nepotřebuje. Ale teď. Zavřel oči a snažil se vše přesměrovat do svých pacek. Zem mluvila hlasem, kterému málokdo naslouchal. Každý otřes v ní se přenášel, dokonce cítil jak někde v dáli běží dva vlci. Nejspíše Xander a Cinder. Nedokázal zemi rozumět jako jiní její vládci, stále se učil... chápal však že na úplné ovládnutí tohoto živlu se vlk musí naučit být jím. Nečekal dlouho a ucítil i pohyb vycházející z pod země kousek od nich. Nebo spíše kus. "Je tu... celá králičí rodina... mohl bych je tam uvěznit díky kořenům a pak ohněm noru vypálit." Nabídl Solf, když laň tedy zamítla. Podle odhadu pohybů a vibrací země jich tam bylo nejméně pět.
Podíval se na Solf, když se ho zeptala co za ostrov myslí. "Menší, je tam dokonce i hora. Nebo aspoň něco takového se mi poštěstilo vidět, lesík, jezero a louka. Nebo něco takového." Odpověděl jí na otázku a po "špičkách" šel směrem ke králičí noře. Magie jim usnadňovala tolik...

Nejspíše mu přeci jen četla myšlenky. Nebo už ho prostě měla načteného tak moc dokonale že poznala na co myslí. "Ano." Řekl a rovněž pokýval i hlavou. Byl připravený na to ulovit něco i tou novou technikou kterou se naučil. "Mám vlastně novou techniku lovu... mohlo by se nám to hodit. Skolíme tím i laně lépe." Nechtěl se chlubit, ale mohl jít to i naučit. On většinou využíval terénu. To co mu nabídl využil. Nesnažil se vyhrát na svou sílu, ale na inteligenci, kterou měli oproti dalším zvířatům vysokou. Někdy ho zajímalo čím byla tato inteligence zasloužená.
Podíval se na Solf a pomalu se vydal směrem do lesa. Šel po pachu zajíců. Bylo by hezké vylovit nějakou tu noru, která jich mohla být plná. Králíci se množili rychleji než kdokoliv stíhal vnímat. Možná ještě rychleji než myši. Hlodavce nikdy nepochopil. Ale oni jeli na počty a ne pořádnou výchovu. Chtěli zachovat jen něco jako početnou další generaci. "Cítím zajíce či stádo... můžeš si vybrat cíl." Špitl směrem k Solf. Laň je mohla zasytit lépe, ale králíci se nesli lépe než to velké většinou ještě těžší zvíře než oni. Navíc v Garmadonii byli laně nejlehčí kořistí. Podíval se směrem na Solf a čekal pro co se rozhodne. Chápal že se jí nejspíše po tom namáhavém tréningu nechce jít do čehokoliv většího. Podíval se na nebe a doufal že uvidí aspoň známku toho, že se počasí konečně udobří a zima konečně vymizí. Dělala vše těžší, nutila vlky lovit méně, jelikož se i zvěř schovávala před chladem ve svých norách. "Kde se ti to líbilo nejvíce? Mohli bychom si vytvořit úkryt někde tady či se jít kamkoliv jinam. Navíc nemám nic proti zimě na tom divokém severu co je tady na Moisu, záleží jen na tobě princezno. Jo a ještě je tu jeden menší ostrůvek. Viděl jsem ho tehdá v dálce. Tam by možná byla nora nejlepší." Přemýšlel o tom. Mezitím co ona spala. Že by bylo super se usadit někde daleko od ostatních..

Věděl že nejspíše i tato chvíle spánku pro něj nebude klidnou. Pro nikoho, kdo zažil tolik nebyla chvíle spánku klidnou. Přesto usnul během chvíle. Únava kterou pociťoval byla snad největší za poslední rok, ani v té nesmyslné válce toho tolik nevydal. Přesto tohle nebyl klidný spánek. Jako u každého pacienta se stále vracel k tomu co se stalo, vrhalo jej to stále do toho jednoho okamžiku.
--
Mnohem dříve než Solfatara procitl. Dýchal zběsile a uvnitř sebe pociťoval strach. Tohle nebyl kvalitní spánek, ten nezažil už více jak dva roky. Posadil se a tiše čekal až se jeho partnerka probere. Nechtěl nikam odcházet, neměl to jako potřebu. Spíše si hrál s menším plamínkem aby svůj mozek přivedl na jiné myšlenky. Jen co se probrala Solf tak se na ní pokusil usmát. "Dobré.." Odpověděl jí prostě. Nebylo více co říct. Bylo teprve po jejím probuzení. Avšak začínal pociťovat hlad. Měl by jim něco ulovit. Něco co by si mohli dát a zase se vydat zpět na cestu. Možná nějakou srnu či dva pořádné zajíce. Něco co se bude lovit lépe i v zimě. Podíval se hlouběji do lesa zda neuvidí něco co by se mu hodilo. Cítil pach pár laní, nebyli zase tak daleko, ale byl je schopen ulovit ve svém stavu? Zastřihal uchem a zamyslel se.

Nemohla to pochopit, on věděl až moc dobře ale co znamená ztratit někoho, kdo je vám tak moc milovaný. Před očima se mu objevil pohled na mrtvou Star. Její bezvládné a chladné tělo, které bylo napůl sežrané. Mrtvé oči upřené přímo k východu a meč pohozený kus od těla. Oklepal se. Nechtěl to už nikdy zažít. Nepotřeboval se ještě jednou zhroutit, zažívat pořád tu samou bolest po celý jeho život. Byl už tak silně traumatizovaný. Kráčel dál lesem a doufal že zase nejde pozdě.
Ihned k Solf přiskočil až je zahalilo zlaté světlo. Štít jenž se okolo nich utvořil měl nádhernou zlatou barvu, třpytil se ve světle jenž propouštěly koruny stromů. "Pomůžu ti s tou bolestí svalů." Zamumlal a Solf zahalilo i zelené světlo. Byli v pořádku a tak jí mohl pomoci s léčením. Bolest svalů se jí mohla uvolnit, pokud měla nějaké menší ranky tak se mohli zacelit i ony. Po chvíli zelené světlo přestalo a Taylor si vyčerpaně lehl vedle ní. Svou magií používal o hodně méně než oheň či zemi. Nepotřeboval jí tolik pokud nehrozila válka či bitva. Ležel proto vedle ní s hlavou položenou na packách. Unaven snad ještě víc.

(--- Svatyně
Dýchal zhluboka, jeho tréning byl však úspěšný. Cítil se po něm o tolik silnější.. netušil jak je to možné, ale zase byl ve své kůži. Až na barvu kožichu. Ta byla jiná než dříve, hrála více barvami a odrážela nejspíše barvu jeho duše. Z hnědého kuřátka se stal barevný kohout. Pokýval si spokojeně hlavou než si dovolil se rozplácnout na zemi. Neměl ani náladu jim tvořit úkryt. Prostě se budou muset se Solf vyspat na hulváta na zemi. Tedy doufal, že nebude mít ona nějaké speciální prosby ohledně tohohle, to by Taylor opravdu nerad. Stačilo mu, že se tu teď spokojeně válel v jehličí lesa. Připomínalo mu to druhé setkání s těmi podivnými narušiteli jeho klidu, když s Cerumem cestovali. Pamatoval si jen s těží jejich podivná jména. Tyhle mladé vlky nikdy neodrazil svou chladností. Drželi se jich jako klíšťata. Nejspíše kvůli tomu šátku, který Cerum měl stále u sebe a zakrýval mu ránu jenž značila to, že přišel o jedno z očí. Taylor se podíval na svou levou zadní packu. Bolela a nechutně pulsovala. Myslel že se přes tento úraz dokázal nechat za sebou.
Uvědomil si, že Solfatara za ním není. Nechalo to nepříjemný pocit v jeho hrudi. "Solfataro!" Zakřičel z plných plic na celý les. Nemohlo jí to trvat o tolik dýl u mistra a ona u něj stále nebyla. I přes tohle vše se vydrápal na bolestivé packy. Vytrvalost měl největší, proto vydržel hodně. "Solf!" Zkusil ještě jednou když se mu nikdo neozýval. V jeho okolí začal tát sníh, jenž za tu dobu stihl napadnout. Byl naštvaný a to zažehlo oheň pod jeho nohama. Vydal se opatrně Solf na proti. Co když se přeci jen něco stalo?

(-- Mlžná džungle
Taylor vedl Solf stále odhodlaně k místu kde se ona svatyně měla nacházet. Nezapomínal na to, že se nejspíše ve svatyni neuvidí. Neuvidí se po celou dobu, to nejspíše byla magie onoho místa. Doufal že se pak setkají ještě v použitelném stavu, po tréningu nebude schopen ani použít magii jak bude unavený. Teda aspoň si to myslel jelikož teď si chtěl dát pořádně do těla, napumpovat se na sílu jakou měl předtím a možná si pak ještě zajít koupit něco pěkného. Nějakou novou magii, kterou by se mohl učit a zdokonalovat se v ní. Podíval se na Solf po větě co řekla. !!Opatrně si od ní zase vzal zpět plášť aby jí v tréningu nepřekážel leč si jistě na něj už zvykla!!."Nezapomínej... nejsem o tolik silnější. Možná mám lepší vytrvalost, ale rozhodně tě neunesu až zpět. Budeme muset tedy chvilku v džungli či v lese u mostu odpočívat." Odpověděl jí a doufal že si jeho slova vezme k srdci. Netušila jaký byl vlk uvnitř svatyně sadista. Viděl ruiny. Pokýval na Solf s tím že půjde první a tak se tedy vydal vstříc tomu co musel prožít.

-------------
10 mincí = 80%
Vlastnosti budu trénovat následující:
Rychlost + 18% (po tomto bude na max)
Obratnost +2% (po tomto bude na max)
Schopnost lovu +54% (také bude na max)
poznámka tedy pro Tebe, že na Taylorovi budu mít všechny procenta na max
-------
Jen co překročil pomyslný práh ruin jej naplnila neznámá atmosféra. Na zádech ho tížila váha kterou už ani nevnímal. Na plášť si zvykl tak moc, že se s ním dokonale sžil. Naposledy se cítil podobně.. to tajemno které na něj dýchalo z celého místa. Pociťoval v sobě dokonce i nadšení, že konečně bude na levelu na kterém byl než se ztratil až sem. Možná bude horší, ale pořád.. bude mít zpět aspoň část. Nečekal že by mistra našel tak rychle, i minule mu to dalo chvilku zabrat. Díval se okolo sebe a hledal toho staříka, který jen tak vypadal. Ve své duši to byl satan. Mistr se jako na zavolanou vynořil odkudsi ze stínů. Taylor jej ihned uvítal ukloněním. Bral ho jako boha a bohům se každý musel v jeho domovině klanět, pokud jej tedy vyloženě nepožádali o opak. Mistr však nikdy nemluvil. Jen zíral přímo na Taylora jako by se snažil prohlédnout do jeho duše. Nemusel teď ani nic říkat a už byl mistrem vyzvaný aby se vydal za ním. Taylor neváhal a vykročil za ním.
Zastavil se a zamrkal když se najednou objevil v lese. Že by měl teďkon lovit? Nejspíše. Chtěl to trénovat co nejvíce a tady to měl. Povzdechl si a upravil si pořádně plášť, aby mu nesklouzl ze zad během toho co bude zběsile běhat po lese a bude se pokoušet lovit. Nakonec se postavil a začal naslouchat a soustředil se i na pach. Jen co nabral stopu jakési lasičky tak se pomalu začal plížit k místu kde by tento tvor měl mít svůj brloh. Obživa jako obživa. Jen co ho ale tvor zbystřil se rozběhl ve snaze si zachránit život. Taylor se ihned rozběhl za ním leč chvilku pocítil i ostrou bolest v zadní noze. Rychlost neměl tak dobrou proto spíše volil kličkování a obratnost, lehkost se kterou se pohyboval získával také díky plášti. Několikrát se po té bílé mrše pokusil cvaknout zuby, ale ona byla menší a hbitější. Lasička zběsile běžela a vlk s barvou polární záře běžel za ní. Chtěl jí tak moc ulovit, chtěl jí aby dokázal to že není jen ubohá nicka. Zavrčel plný naštvání, že mu ta mrcha zase utekla z útoku a odrazil se od země. Chvilku to vypadalo jako by tam i letěl, ale nutno si uvědomit že díky svému plášti skákal dál. Přistál tlapkama přímo na lasičce a zaryl do ní své drápy. Zvíře děsivě zapištělo a pak.. už bylo ticho a jeho tělo bylo nehybné. Ovšem než si jí Taylor stihl prohlédnout zmizela a on si všiml, že ještě z lesa neodešel či lépe řečeno nezmizel. Taylor proto tedy mlaskl a díval se okolo sebe co by mohl být jeho cíl. Uvědomil si, že v okolí cítí stádo laní… že by tohle byla ta výzva kterou musel dokázat že je hoden lovu o samotě? Většinou laně skolilo více vlků. Na to aby jí skolil sám potřeboval vymyslet plán. Zamyslel se. Možná nejsem nejrychlejší a nebo nejsilnější, ale… moje schopnosti ovládání jsou na vysokém levelu. Ovládám zemi a oheň… s tím by se něco dalo udělat. Projelo mu hlavou. Ještě chvilku byl přikrčený než se mu dvoubarevné oči rozzářily. Vymyslel plán který by mohl fungovat. Lovení nemusí být vždy za pomocí pacek a zubů. Jsou vlci s magií. S tím se pomalu začal plížit směrem ke stádu laní, jenž si spokojeně přežvykovaly listy. Nehodlal to jen tak vzdát. Smečka bude potřebovat schopné lovce a když pochopí techniku lovu s magií pomůže si a pomůže i Solf. Prasknutí větvičky ho prozradilo a stádo se dalo na útěk. Taylor se ihned za nimi rozběhl a uvědomoval si, že jim jen tak nestačí. Všiml si ale spadlého stromu po kterém by jim mohl nadběhnout. Vymsrčil se do vzduchu a doskočil na kmen do kterého zaryl drápy aby se udržel. Skoro spadl, ale záchyt drápy mu pomohl. Ihned co si byl jistý se rozběhl. Jen co byl nad laněma skočil a ve vzduchu udělal ohnivý bič, který omotal jedné lani okolo krku. Jak dopadal tak za ohnivé laso zatáhl, až uslyšel nepříjemné křupnutí. Laň měla opálený krk ze kterého se kouřilo a on měl skolené jídlo mnohem lépe než kdyby užil jen klasických metod. Než se nadál tak les okolo něj začal mizet. Takže svou zkoušku zvládl? Nejspíše jo.
Než se nadál objevil se vedle mistra. To co budou dělat bylo jasné. Bude se muset rychle rozhodovat, žádný dobře promyšlený plán na něj tady nečeká. Podíval se na mistra a pokýval hlavou, že je připravený. Nač to zdržovat, když mu tady pomůžou jen jeho reflexy. Vyrazili tedy. Taylor cítil jak skutečně vystřelil, jak bez váhání běžel a dával si pozor na terén, který mu mohl být každou chvilku více a více zrádný či nápomocný. Běžel a sledoval jak má mistr prostě na vrh. Jak se jeho naděje ztrácí v prachu. Avšak neváhal si sáhnout až na úplné dno. Nehodlal se nechat jen tak zahambit někým kdo je sice zkušenější, ale starší. Bůh nebůh Taylor ho rozdrtí. Vnímal terén. Sledoval každý detail který by mu mohl pomoci. Ale tohle bylo jen na reflexech. Mohl zvolit horší cestu, ale rychlejší. Či jistou cestu, ale pomalejší. Všímal si jak mitr se radši vydal po kládě nad lehčí jámou do které kdyby spadl tak by se dlouho drápal na povrch. Všímal si jak musel zpomalit. Tohle byla šance ho předehnat. Taylor se rozběhl z plných sil a odrazil se. Letěl vzduchem a sledoval jen místo dopadu. Byl to docela dlouhý skok, ale on cítil jak plachtí vzduchem díky plášti. Dopadl na zem spíše tlamou, leč využíval vlasnosti pláště často, tohle bylo prostě moc. Ihned co se zvedl tak změnil svůj směr, protože si všiml jasné zkratky.Běžel a využíval jakékoliv zkratky která mu mohla pomoci. Několikrát se skoro rozsekal když rychle změnil směr. Až nakonec… udýchaně se zastavil, když zjistil že tento závod vyhrál, že za ním jen mitr už jde.
Sedl si na zadek, když se najednou zase objevil v džungli. Zhluboka dýchal a uvědomoval si, že tohle nejspíše bude překážková dráha na obratnost. Tohle se mu líbilo. Proto spokojeně zamručel a postavil se zase. Byl hrdina, musel být hrdina pro Solf tak i přes únavu kterou teď cítil nesměl přestat. Rozběhl se tedy a s ladností přeskakoval jakoukoliv kládu či se vyhýbal liánám do kterých se mohl zamotat. Využíval dokonce i své výšky, tudíž pokud byl spadlý strom který místo přeskočení mohl podlézt udělal to. Nebyl to závod, byla to prostě dráha, kterou musel zvládnout. Vyhýbal se obratně i díky plášti, ale… ten nebyl vždy nejlepší záchranou. Cítil jak se zachytil za větev což Taylora poslalo k zemi. Naštěstí se ihned oklepal. Zkontroloval plášť a rozběhl se dál. Ale vzhledem k vysoké obratnosti, kterou měl už před vstupem do svatyně se mu povedlo dráhu dokončit.
Objevil se zase v mistrovo úkrytu. Unavený a bolavý. Podíval se na něj a uklonil se lehce na znamení díků. Vydal se ven za Solf a pak je vedl zpět do lesa, aby si tam mohli odpočinout.
>> Les u mostu (přes džungli)

Schváleno

Zamručel. Pořád našvaný z toho co se tam stalo. Možná to mělo znít jako omluva, možná ne. Rozhodně jim však nechtěl více kazit vzduch. "Když se do příště naučím být otevřenější k cizincům, které vidím poprvé v životě, možná to dopadne líp." Zamručel. To co dělal bylo držení svého rodu, někdo kdo byl skoro poslední z rodiny mohl tento akt respektovat. Nedělal to pro sebe, dělal to pro všechny předky. Solf se zeptala co se vlastně u mistra dělá. "Mistrovi řekneš co bys ráda trénovala, on podle toho vytvoří ty arény. Na vytrvalost lezeš na horu, lov lovíš a obratnost teda nevím... ale na sílu s mistrem bojuješ." Odpověděl jí to co on u něj vypozoroval. "Je to takový záhadný stařík stejně jako Wu, ale tenhle je schopnej tě tak moc zmordovat že ani nekrkneš." Dodal ještě po chvilce aby upozornil na to jak moc je to na hovno situace ve svatyně. Přesto se vydal směrem svatyně jak si tak pamatoval. Ono to nebylo zas tak moc nepřístupné když už byl více vytrénovaný. Pomalu překračoval skoro spadlé stromy. Nebo ne překračoval on je přeskakoval. Dokonce dával pozor zda jej Solf stíhá.
-) Svatyně

(- Dračí průsmyk (luka)
Nemohl jim to vyčítat, sám by si možná ani sám nesedl, ale zamrzelo ho to. Zamrzelo ho to, že i přes to jak dlouho je na těchto ostrovech se pořád chová podle vzorce který se naučil. Nelze mu vrýt pod kůži něco jiného. Uvědomil si kolik bolesti prožil než se stal tím vhodným, vychovaným jedincem na místo budoucí alfy. Nikdo netušil co prožil, nikdo ho nemohl soudit a on musel jen slepě odhadovat u vlků, které ani neznal. Tak jak byl naučený. "Třeba příště naše setkání bude lepší... pokud se odtrhnu od kořenů." To byla jeho poslední věta k těm dvěma a pak už jen šel dál a dál. Jako by se potřeboval dostat z tranzu který právě prožil. "Byl to debilní nápad.... nedokážu se uvolnit u ostatních... vždy mi v hlavě přepne na automat." Promluvil po chvíli směrem k Solf, když promluvila i ona a byli o kousek dál než Xander s Cin. Ne že by mu vadili, jen... "Choval jsem se povýšeně... nedivil bych se kdyby mě brali za úplného č**áka." S tím šlehl ocasem a na chvilku se zastavil. "Nebyli špatní... no sice Xander smrděl jen samicema a u Cin bylo cítit jakési napětí jak se snaží držet, ale nic co bych měl odsoudit..." Zarazil se když si uvědomil co zase dělal. Zavrčel a stáhl uši k hlavě. "I po roce...to furt dělám." Zamumlal si spíše pro sebe. Možná jejich další shledání bude lepší, ale nedoufal v to ani. Naučil se spoustu věcí, které se aktivovali podobně jako pud sebezáchovy. Proto se rozhodl dále mlčet. Možná takhle působila Lissandra na Solf. Jako namyšlený vlk, jenž vše dělá v prospěch vyššího dobra, což vypadá nafoukaně a sobecky. Nehodlal to ale více řešit, možná příště ten tranz už nebude...
--) Mlžná džungle

(---- Němé údolí (přes severní hory)

Stále mlčel. Neměl potřebu se zapojovovat do už tak mrtvé debaty. Teda ona zemřela hned s tím jak se objevil on a Solf. Kdyby tu nebyl bavili by se? Bavili by se jako normální vlci? Pořád musel působit povýšeně, ale byl k tomu vychován. Už i Cerum ho upozorňoval na to jak se choval a jak vypadal, když se měl představit někomu novému. Povzdechl si a podíval se směrem k nebi. A kde si teď? Zmizel si a už ses neobjevil... Pomyslel si. Uvědomoval si jaké city dříve k Cerumovi choval... vzhlížel k němu, možná dokonce... jeho srdce začínalo rychleji tlouct a Taylor cítil jak se mu nepříjemně sevřel žaludek. Nikdy nebyl stoprocentně na samice, ale až s tím bílým zmetkem mu to došlo. Jak zvrácené by bylo kdyby to přiznal? Přiznal by že měl city k vlkovi se kterým cestoval... byl pro něj záchranou, upnul se na něj. Ještě než potkal Solf. Ta pro něj byla novým ohněm, ale stejně nikdy jeden nezapomene na všechny které miloval.
Cerum ovšem měl někde ve světě svou partnerku. Vlčici která sice měla mysl pomatenou temnem, ale byla tam stále pro něj. Zatím co on tu měl Solf. Solf které nedokázal kvůli tomuhle říct nahlas co pro něj znamená. Stejně jako rodina by ho totiž mohla opustit. Podíval se na Xandera. Ihned odvrátil pohled a nechával se vést podle toho co si pamatoval. Dostával se do svatyně podobně. Ale nechtěl stále mluvit. Stále se mu na Xanderovi něco nezdálo. Pokud mu něco nehrálo tak to, že se motal jen v okolí samic. Necítil z něj nic jiného než pach samiček, většinou rozeznal samce lehce.
Podíval se na Solf a naznačil jí, že on toto shledání neuznává za úspěšné. "Jdeme Solf napřed... nejsem někým kdo by soudil, ale tady nejsme vítaní. Aspoň tedy já nejsem vítaný ze strany Xandera." Zamručel jí do ucha jen co se k ní přiblížil. Nehodlal mu nadále otravovat vzduch. Proto přidal na svém tempu.
---) les u mostu (přes Louku)

Penízky poprosím na Merlin! :3