Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Měl rád tuhle atmosféru, vždy byl rád za dobrou smečku. Nikdy nebyl rád za smečku co se na sebe moc lepila a padla by v každé bitvě. Chápal že Solf mohla bolet jeho slova, ale on tomu nemohl poručit. Nemohl změnit to kým byl skutečně a to jak ho všechno změnilo. Ano byl o hodně milejší. "Sar se zdál jako rozumný vlk. Nemyslím si tedy, že by nás nutně musel urážet." Zastřihal ušima a podíval se tedy na ní. Nevěděl co se jí honilo hlavou, nejspíše tedy o tom jak to mohl Sar podat Lissandře. Nakonec se stalo to co se stalo. "To co tě naučí rodiče tvoří z více jak poloviny tvou povahu. Ano povaha se může různě může změnit, ale opravdu ne tak drasticky." Odpověděl jí a šlehl ocasem. Více se nechtěl bavit o tom co má a nemá se svými pocity. Bylo to pro něj nepříjemné více než dost. Na poznámku o povýšení jen kývl. Proč prostě většina nedokázala pochopit, že on nebude jako někdo kdo své city dává všem najevo a do světa vysílá nádherné motýlky. Nikdy nebude moci dokázat Solf jinak svou lásku než oddaností. Odfrkl si a díval se na ní lehce naštvaně. Nedokázala pochopit jeho po nemoci.

Díval se na ní a nechápal proč to bere tak vážně. Každý se rodí nějaký, budou tu stále vzorce chování které si zachová, protože jí to tak rodiče zachovali. "Solf... nikdo nikoho nevidí jako svatého. Od toho jsou tu bohové, k těm se máme modlit a líbat jim packy, nikdy nevíš co s tebou byť jen nasraný polobůh dokáže udělat. My jsme ti smrtelní, ti co mají před určeno být červama. Proto se i mezi sebou jako červy bereme. Navíc Daén je hodně sebestředná smečka." Odpověděl jí. Musela pochopit že nikdo si už ani z alfy nesedal na zadek, samo sebou jim to pak alfa musela ukázat. Přejel si po tesácích kde doposud cítil krev vlků které musel potrestat. "Lissandra má na nás všechny svůj vlastní názor, pokud si to myslím správně tak jí jen Sar chtěl chránit. Jak by ti bylo kdybych byl já na jejím místě? Totálně vyčerpaný povinnostmi na které bych byl sám, přecenil bych se a mé tělo by selhalo... nemá zatím žádnou betu, jsme novou smečkou se starými členy. Některé skoro ani nevidí. Nevidím se jí, že si myslí že vše musí zvládnout sama." Vysvětlil jí Taylor jak se nejspíše situace měla. Sám zažil to, kdy se přecenil. Kdy šel až za rámec svých schopností. Kdy únavou padal na hubu a přesto se po něm chtělo víc. Alfa nikdy nebyla bohem, byl to jen vlk co na sebe přijal demenci dalších. Ptala se jej co má dělat, že by chtěla překvapit. Mlaskl a šlehl ocasem. V jeho očích se nejevilo nic. "Žít, pokud od tebe každý čeká že umřeš díky své dětinskosti tak jim ukaž že umíš žít." Odpověděl jí a oklepal se. Všude byl sníh, zima začala a oni ani netušili zda měl Daén dostatek potravy. Liss byla ve stavu bezvědomí. Měli by se vydat na lov, skolit jednu dvě srny. Taylor měl magii na velkém levlu stejně s výdrží, mohl Solf pomoci s lovem. Pak řekla tu větu. Taylor se nechutně zasmál. Takového jej Solf nemohla znát. "Jsem Taylor, Solf, ten kterého si nepoznala skutečně. Od mého příchodu jsem trpěl, moje mysl se tříštila a ta akce... ta možnost že sem jí zase mohl vidět... že jsem si s ní mohl promluvit mi nemoc zlepšila. Léčím se. Já tě varoval že jsem dřív byl jen král co bral. Možná mě svět změnil, ale nikdy nezmění mé nitro natolik abych mohl běhat a rozdávat kytky. Neumím být milý, neumím říct milé věci.
Moje rodina to celá neuměla... musíš pochopit že cokoliv dělám, tak dělám pro nás dva. I když nikdy nebudu umět říct své city nahlas v tomhle stavu, kdy je má mysl na cestě k tomu, abych byl zase normální." Vzpomněl si na to jak ubližoval, jak jen bral a dával rozkazy, které dělali dobře jen kolektivu nikoli jedinci. Krutým jej nenazývali vlci jen tak. Možná se změnil, krutost se zmenšila, ale nikdo jej nikdy nenaučil jak říct své city nahlas. Nemohl ani.

Solf se vůbec neuklidnila, stále mu její chování připadalo napjaté, jako by se cítila že byl celý svět proti ní. Měla by si zvykat na to jak se skutečně Taylor bude chovat až nemoc zmizí. Někdo kdo byl dříve zkažený se jen tak nevrátí a nestane se milým k ostatním. Solf spustila svůj dlouhý monolog a on jí tiše poslouchal a následoval. Šlehl ocasem a jen co domluvila se nadechl. "Každý tě nevidí jen jako svatou. V úkolu alfy je hledat tvé nedostatky a upozornit tě na ně, Protože každý nedostatek je pro smečku kritický. Pokud bys měla důležitou roli ve smečce tak bys mohla i ostatní jedním takovým škobrtnutím zabít. Osobní a povahový růst trvá dlouho, nepřijde to jen tak přes noc... nepřijde to jednou akcí kde se zachováš vhodně...." Začal a podíval se na Solf. "Podívej se na nás dva. Neumíme mezi sebou vyřešit ani maličký problém... myslíš že Sar neměl pravdu? Každá hádka by mohla znamenat smrt našich dětí, každé klopýtnutí by mohlo zabít tebe i mě. Nikdo nemá pak čas se starat o sirotky." Odpověděl jí a podíval se na ní přísně. Myslel to dobře, nechtěl aby jeho další potomci zemřeli... stačilo mu to jednou i spolu s partkerkou.

Podíval se na Liss konečně a zděsil se lehce. Opravdu si Solf nevšimla že skoro umírá? Mohl by pomoci magií, hledal jakékoliv viditelné zranění. Nevěděl že zrovna tohle Solf udělala. Zatl zuby a pohledem sledoval jak Liss organizmus vypl. Však najednou Solf spustila. Narovnal se pořádně a scvakl své tesáky směrem k ní. "Uvědom si jak je na tom, ona není schopná mluvit... nechme to na dobu až se probere. Mimochodem i mě se hajzl chystal ukrást duši, nejsi jediná kdo byl týraný. Shodou náhod jsem tam potkal i svou partnerku, má nemoc mi chtěla říct ať se zabiju, ať to tam vzdám a první co se stane, když je mi konečně dobře je že dostanu zjeba za to že se schovám jak já. Uvědom si to Solfataro. Chceš slabého a nemocného partnera či někoho komu bude konečně psychicky dobře a dokáže se konečně chovat jako dřív? Promiň že jsem se choval jako já kterého neznáš, ale neměli bychom se teď hádat, nemám ani zájem o to se hádat. Můžeme si promluvit klidně, ale neřešme problémy před cizími členy smečky." V jeho hlase byl chlad, chlad a klid který dlouho nikdo od něj neslyšel. Podíval se na Sara. Liss mu bylo líto. Ta část která se objevila až během cestování se musela ozvat. "Netušil jsem že je na tom Liss špatně, pouze jsem přišel za svou partnerkou. Pochybuji že by jí má magie teď pomohla, nemá žádné rány.. je pouze psychicky a fyzicky unavená, přepínala se už od chvíle co jí bohové dali smečku k vedení. Postarej se tedy prosím ať se prospí a nespěchá na to, smečka neskončí v plamenech během pár hodin." Řekl a s tím se otočil na Solfataru. Netušil že ona chtěla prosit o vlčata? Ano chtěl je, ale... viděl jak byla Liss unavená, viděl že se neudrží, nebo spíše věděl že dříve či později omdlí. Sar najednou však řekl o nějakém vlčeti. "Nevím co se stalo vlčeti, ale doufám že je již v pořádku a vyléčené, pokud ne rád pomohu i když sem tu nebyl, byl jsem uvězněn v jiném světě a až teď jsem dorazil zpět do smečky, nejdříve co to jen šlo. Ale jedno mohu říct jistě. Nenechal bych své vlastní děti a jiná vlčata bez dozoru pokud by se nestalo to co teď a neskončil bych jen tak v jiné dimenzi. Ale chápu na co narážíš, Sare a na co se náš snažíš upozornit. Náš vztah ještě není tak ideální a jsou tu pochybnosti které by alfa měla brát vážně hlavně pokud bylo zraněno vlče." Celou dobu byl ledově klidný,. neměl potřebu se nějak naštvávat. Uvědomil si že se však ani v tom vychrlení informací a nadávání nepředstavil. "Jsem Taylor.." Dodal nakonec.

(--- Furijské hory(přes Les Alf)
A hle konečně byl na území smečky, zase. Typicky... negativní Daén, to bylo nutné poznamenat jelikož čím víc se blížil k Solf tím víc slyšel Sara. Musel se po ušklíbnout, co zase ta Solf udělala že si zasloužila sprda jak malé vlče? Lákalo ho to zjistit co nejspíše Solf zase pokonila a tak se přiblížil. Beztak jí to karma vracela jen kvůli tomu že se k tomu dalšímu vlkovi tak moc měla a svému partnerovi tak hezky nasazovala parohy. Ale tak kdo by v téhle době byl ještě věrný. Zastavil se až vedle ní a měl co dělat aby se nezačal smát. Ona dostala reálně seřváno od vlka jenž byl ještě na nižší či stejné pozici než ona? Packu zvedl a udeřil Solf do hlavy, lehce aby jí to nebolelo vůbec, ale aby to mělo ten efekt. Nechtěl jí ublížit, jen chtěl nějaké další napětí. "Co zas moje partnerka udělala že první co uslyším je to, že na ní zas někdo nadává?" Zeptal se klidným hlasem, pobavení dobře skrýval. Ale bavilo ho to, zase se něco dělo a Daén jako smečka se mohl chlubit kolik vlků spíše záporné povahy, teda oprava.. kolik vlků nepřátelské povahy v něm bylo. Vlci jenž museli ostatní poučovat. Že by druhý Chaos? Konečně mu zacukal koutek. Pobaveně.

((--- Severní (přes rest)
Uvědomoval si jak se mu udělalo lépe jen co opustil tu říši a pořádně se vyspal. Konečně měl jisté že na něj někde Star čekala a milovala ho stále jako za života. Dalo mu to odpovědi na několik otázek a uklidnilo to jeho mysl. Oddechl si spokojeně, ale to co jej vyrušilo byl pach Solf. Huh takže ona nejspíše šla taky do Daénu? Znovu nasál do čumáku ten pach jen aby zjistil že se mísí s jiným. Nejspíše kamarád kterého si našla? Odfrkl si. On se taky bavil se Zei, ale rozhodně se jeho pachy takto nemísili. Pohodil s pláštěm. Pokud ona chce hrát na to kdo je silnějším vojákem tak prohrála. On by kvůli ní nebrečel pokud by ho opustila. Neměl to v povaze, i kdyby Star zemřela normálně tak by nebrečel. Přesto se netěšil na to co bude muset řešit. "Rozhodni se, buď chceš vlčata nebo se budeš motat okolo vlka se kterým se ti mísí pach." Řekl si sám pro tebe a jeho oči najednou nevykazovali žádnou emoci. Jako by se tím zážitkem lehce pomohlo nemoci a hlavně jej to psychicky posílilo. Nehodlal se už před nikým plazit, smečka potřebovala bojovníka a on byl připravený za smečku položit život. Lissandra už ale bude vědět co s nima.
--) Daén (přes les alf)

Podíval se na Zei s úsměvem širokým tak že by se mu v zubech mohlo odrážet slunko. Věděl že nejspíše by ale měl jít co nejdříve Solf najít, něco mu říkalo že by jí mohl rázně vysvětlit co jeho city k ní znamenají. Rozhodně by neignoroval kdyby se jejich vztah začal hroutit, sic ho zasáhlo nejvíce že zemřela jeho první láska a odchod Solf by ho tolik neovlivnil, ale byl jí věrný.
Podíval se na Zei a zamyslel se.
Nejspíše je smečka potřebovala stejně. "Oi Zei, nemám nakonec tak dobrý pocit s výpravou dál. Půjdu se radši kouknout co se děje ve smečce a navíc chci asi nakonec najít tu Solf." Řekl rychle. Jelikož Zei už odcházela a pak temno. Netušil proč ale na několik dní prostě vypl.
Ihned co se probral se díval zmateně okolo sebe. Nejspíše jeho tělo potřebovalo jen spánek. Ihned se proto zvedl a vydal se směrem k jeho smečce jak měl dříve v plánu.
---) Furijské(přes Rest)

Celé to bylo zmatené, netušil co si o tom myslet. Vysoupali nahoru a objevila se Iris. Vložila do jejich těla duše a přenesla je zpět. Jak nenáviděl bohy, někteří jsou až moc namyšlení a myslí si že všechny musí zachránit. Pocit když se mu zpět vrátila jeho duše byl nepopsatelný však nechtěl tam Star nechat, ale nakonec musel. Podíval se okolo sebe a uvědomil si že jsou na místě které znal. Lezl sem už. "Nejspíše se tam stejně potáhneme." Jeho hlas byl chladný. Nevěděl co si více myslet. Akce mu přidala jen na síle. Mlaskl a podíval se na Zei. Vskutku mu to lehce pomohlo, ale ne natolik jak chtěl. "Docela, stejně doufám že Solf prožila to stejné a zesílila." Zamumlal. To bylo jediné co si přál skutečně. Aby on jediný nebyl ten co ponese tíhu jejich vztahu na svých bedrech. Sám. Vydal se ihned za ní sám. Cítil se líp než vešel do toho světa. Jako by strach z toho všeho zmizel a on... on jen musel bojovat za to co chce on sám.
Trvalo to, už si myslel že cesta bude nekonečná, ale hle... zvládl to spolu se Zei až na zem. "Co takhle svatyně? Dát si ještě jednou pořádně do těla?" Zeptal se jí. Mistr je mohl ještě víc zesílit. Líbilo se mu a připadalo mu to užitečné. Spokojeně se proto pousmál. "Nechci jít zpět do smečky jako slaboch."

Děkuji za akci.
30% rozděluji takto
16% do síly -) 55%
14 do obratnosti ) 42%
KMŠ prosím k Taylorovi, děkuji ^^

Zapsáno

Všechno z této neherní akce na Merlin. ˘˘ Děkuji

Zapsáno

TANEC MRTVÝCH - Tay a Zei. Post 13
Sledoval jen a jen cestu vzhůru. Nečekal že by se mohlo stát více než bylo nutné. Podíval se přesto na vrchol, který se víc a víc blížil. Přeci jen je cíl jejich cesty na dosah. Možná se to konečně vyřeší a oni získají zpět jejich duše. Nevěděl také co se mohlo dít a jak se to mohlo stát, ale jejich cesta se ještě nezdála býti u konce. Ale tenhle vrchol brzo bude zdolaný, brzo stanou u jeskyně. Musel si to stále opakovat, aby věděl co na něj na tom konci čekalo.
Hle netrvalo dlouho a už tu byl vrchol před jeskyní. Podíval se na Zei a zavrtěl ocasem. "Jsme tu, teď jen ještě doufat že nás vezme." Řekl konečně a z hlasu byla slyšet úleva. Posadil se však aby mohl načerpat nové síly. Nechtěl jít zadýchaný před nějaké vysoce postavené médium jenž je mohlo nejspíše jako jediné dostat domů. "Nu a co teď?"

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab.
Post 12
Zasmál se. "Zvládneme to, co by přece kamarádi silou přátelství nezvládli." Zamumlal a podíval se na cestu jenž byla před nimi. Nebylo to daleko, ale bude tam milion kamínků jenž jim budou zhoršovat cestu. Rozhodně i ta úzkost cesty byla taková... nepříjemná. Zhluboka se nadechl a zastřihal uchem. Bude to rozhodně sranda.
"Ne... spíš jde o to, že když dostanu záchvat tak budu...v prdeli" Nahlas polkl, když se podíval znovu na tu cestu. Nechtěl se ale více stresovat než je nutné. Pokýval hlavou nad její větou a konečně se postavil. Pomalu se vydal směrem k té cestě. "Jistě... snad to bude lehká cesta." Odpověděl na její větu a ihned se vydal za ní. Teda dokonce jí i předběhl, takže se držel jen před ní. Pomalu našlapoval a hledal vhodnou cestu. Hledal kam našlapovat aby neposlal kameny na ní, Zároveň se modlil aby je ono médium neodmítlo.

<< Irisin ráj
TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab.
Post 11
"Média jsou většinou docela chápavý vlci, ale nevím nevím. Co ty víš jestli to nebude fiflena či fifleňák." Odpověděl jí na první větu kterou od ní slyšel. Držel si své tempo a pomalu se kochal krásou tohohle světa, i tenhle měl něco do sebe, ale nebylo to tolik aby tu chtěl teda nakonec zůstat.
Klusal za ní do strmého kopce a díky tréningu od mistra neměl takový problém s tím se tam dostat, přeci jen jeho vytrvalost byla vytrénovaná dostatečně a nikdo by nečekal že zrovna on bude tak dobře s vytrvalostí na tom. Ale pak se zeptala zda zvládne jít úzkou cestičkou. "Uhm... nejsem z toho úplně nadšený... mám strach z výšek, ale zvládnu to." Odpověděl jí na otázku. I on se však posadil aby svým packám ulevil. "Rozhodně pokud se něco stane tak budeš víc nápomocná jak Solf." Dodal a sledoval cestu která je čekala. Museli chytře volit své budoucí kroky. Každá chyba mohla být fatální v tomto případě a Taylor rozhodně nechtěl zemřít na místě kde ani netušil co se děje. A také chtěl získat jejich duše zpět.

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab
POST 10
Pokyvoval na slova hvězdičky. Nakonec se ihned vydal za Zei. "Snad se s námi to médium bude chtít bavit. Doufám v to tedy.. jinak jsme solidně v prdeli." Zamumlal a podíval se na Zei, která nejspíše přemýšlela nad tím jak to celé udělat. Nejspíše, její zamyšlený výraz už poznal a vypadalo to, že se nechtěla už více v této zemi bez slunce zdržovat. Podíval se proto ještě jednou na Zei a držel se co nejblíž u ní. Nechtěl jít ani moc vepředu jelikož by jinak jeho schopnost byla neužitečná. Povzdechl si ještě jednou a jen přivřel oči doufajíc že se mu něco povede. "Musíme to zvládnout... už mi to tu nebaví." Odpověděl na to Zeinab. Ihned se tedy rozklusal za ní a doufal že s nimi skutečně hvězdička půjde a nenechá je samotné.
--) Severní hory

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab
POST 9
Podíval se na ní a povzdechl. Netušil a ani nechápal co se dělo. Sám byl zmatený tím co cítil. Podíval se na svou zadní packu. Uvolnění z toho co se dělo mu povolilo nachvilku nekulhat, ale zase to tu bylo zpět. Zkoumal desku spíše jen tak očkem, protože si třídil myšlenky.
Nakonec se ozvala Zei. "Někteří členi jsou mrtvější než tenhle svět. Ale jo...máš pravdu. Až seženu něco na ty příšerné změny povahy tak se začnu chovat snad líp. Jen jsem nic nenašel." Povzdechl a podíval se na kámen zase. Byl rád že Zei přiznala že je dvě akce, kde byli totálně v háji sblížili, ale pořád to nedokázalo uklidnit jeho mysl. Byl vězněn v těle co se furt nemohlo s něčím vypořádat.
Jména mu neseděla a proto v nich začal hledat slova. A hle, opravdu to bylo schované. Nečekal a vyřkl se Zei tu větu. "Pod skálou jeskyně je, pozor však dávej na to, co v ní žije" Zarazil se když si to uvědomil. Ale zasmál se i docela. "Nu a teď je načase najít tu jeskyni..." Dodal a musel se ušklíbnout nad poznatkem Zei. "Možná jen něco přerostlého, démony bych tu skutečně nehledal...." Zamumlal. Nečekal by je tu skutečně.