Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-- Úkryt Zlaté smečky

Semkl pysky a podíval se na ni. "Své neteře a synovce jsem neviděl od války. Modlím se každý den, aby žili. Leč nikdy jsem neviděl, že by skutečně zemřeli. Možná je sem jednoho dne přinese osud tak jako mě. Ale těžko říct." Švihl ocasem. Podíval se na úkryt pořádně. Bylo to tu v něčem útulné, přesto. Vzpomněl si na hodinky v moment, co Barnatt zmínila čas. Byl neúprosný. To vskutku. Občas se mu zdálo, že než se jeden pořádně stihl nadechnout, tak to bylo všechno pryč. Odkašlal si. "Náš rod ovládal aspoň z části čas. Jeden vždy riskoval, že v další moment se ty hodinky rozbijí a on uvízne v čase jako všichni jiné. Byl to ale dar od božstva. Nikdy jsem to nepochopil. Garmadoni měli svou výšku a sílu, my měli čas... s příchodem sem jsem ovšem hodinky vytratil stejně jako plášť." Osvětlil jí více méně svůj původ. Nikdy se za něj nemusel stydět..
Pokynul hlavou na to, že by se mohl ptát Aetase. Rád se ho na to zeptá. Ale to všechno bude jen otázkou toho všeho. Jakou další roli on dostane? Čím se ve svém životě bude dále pyšnit? Na slova o květině zase pokynul. "Pak můžeme jít a podívat se po té rostlině." Přiznal jí a usmál se slabě.
Na slova o plášti se zasmál. "Ne, ale nos ho moudře. Pírka jsou z ptactva jenž se na těchto ostrovech nenachází. Je dělaný tak, aby byl lehký, ale pomohl ti se udržet v teple v tom největším mrazu" Byl rád za to, že mu byl před lety dán jako dar. Aby využíval naplno své magie. Která se mu zde navrátila. Měl ho rád. Stejně jako další věci.
A tak s Barnatt dorazili k vlkům. Překvapeně se však zadíval na jednoho z nich. Poznával pach. Až moc dobře. Nevyčíchl z něj. Ostrovy z něj ještě nesebraly rodný závan. "Haedusi, synu Seirantess. Stydíš se za rodné barvy? Nečekal jsem, že zde uvidím další větev Marciů. Máš zde své sourozence?" Hrdě kráčel vedle Barnatt. Hlavou pokynul k dalším členům smečky.

Podíval se na ni a zastřihal uchem. Ano i ne. Docela vtipné, že něco tak opačného významu mohlo být v jedné větě. "Říkala si o mně Rhaaxinovi? To je... ten bleskový? Párkrát jsem ho viděl. Docela sebevědomý a tvrdohlavý. Netušil jsem, že je to člen Zlaté smečky. Zajímavé. Jsou tu i zbylý bleskový? Myslím, že byli tři, ale ruku do ohně bych za to nedal." Spíše nahlas spolu s ní uvažoval Taylor. Získával si tím informace o smečce. "Moc vlků jsem zase... no fajn, potkal jsem jich docela dost. Ale..." Nepamatoval si zase tak dobře jména a netušil, kdo zde na ostrovech ještě zůstal a kdo šel pryč. Zeinab a Hranina neviděl jak byl rok dlouhý. Vlastně od toho, co se jim narodila vlčata. "Chtěl jsem být léčitelem, ale předpokládám, že jich má vaše smečka přehršel, takže bych se spíše chopil nějaké role chůvy či obránce. Nevím, co by mé staré tělo ještě mohlo zvládat." Zasmál se tomu on.
Povídala mu o červené kytce. Podíval se na ni s povytaženým obočím. "Rumněnka. Slyšel jsem o ní něco málo a to co popisuješ spíše sedí na ní. Někdy bych se o ní rád naučil od vlků. Ale jak říkám... doby kdy jsem chtěl být léčitelem jsou dávno pasé." Podotkl Taylor a šlehl ocasem.
Sledoval Barnatt dvojicí očí. Zelené oko a rudé. Neuvědomoval si ani proč si je nechal takto zbarvit. Vážila si jeho myšlenky a olízla mu tvář. Podíval se ke schodu do jeskyně a všiml si listů, jenž padaly k zemi. Na to si sundal svůj plášť a dal ho na ní. "Venku nám zase začíná podzim. Aby ti bylo teplo." vysvětlil své důvody a pokynul jí. S tím se vydal ven. "Ne načase, abych poznal členy smečky jak říkáš ty." Vydechl a usmál se slabě. S tím už zmizel jeho kožich venku.
--> Zlatá smečka

Moc ji to mrzelo. Jenže tady nebylo zase tolik prostoru na to, aby to někoho mrzelo. Podíval se na ni. Sledoval ji a ona zase jeho. Zírali na sebe jako dva magoři. Možná se mu to líbilo až moc. Zírat jí do očí, do těch žlutých očí. Vytrhlo ho z myšlenek to, že o něm smečka vlastně neví. "Tys jim o mně neřekla? Takže to bude vlastně takové překvapení, že mě jim představíš..." Uchechtl se tomu on. Rozhodně si nepřál být už dále cizincem. Chtěl být právoplatným členem smečky, který se bude do aktivního dění zapojovat stůj co stůj. Možná mu ten rok, kdy vlastně ani on sám nevěděl co se svým životem pomohl až moc. "Počkej, počkej, počkej... vám tady někdo jen tak vysadil květiny? Sakra, to mí zní jako divná věc... ale jestli říkáš, že to pomáhá s magií, tak na tom asi něco bude..." Packou se podrbal za uchem. Ne, že by měl blechy, ale pouze ho svědilo každoroční vypadávání srsti.
Neměla s tím problém. Její kožíšek byl vůči zimě odolný a navíc měla zajíce. "Safra, to já chtěl být ten, co ti uloví pokrm vhodný pro královnu... no tak příště. Vlastně bych mohl vést smečkový lov jestli nějaký bude." Plánoval Taylor zamyšleně.

10 KŠM z Taylora na Vittani.

Převedeno

Vyslovila jeho jméno, tak jako to slyšel už tolikrát. Pocítil na svém hrudníku osten bolesti. Slyšel to od dvou dalších vlčic a ani jedna už nebyla na tomto světě. Byl prokletý? Že mu vždy zemřela partnerka? Byla zaražená jeho objetím. Chápal to. Ale tohle bylo to co potřeboval. Nebyla to Solfatara, nebyla to Sterrla. Byla to Barnatt. Možná ironie osudu, že Taylor jí připomínal Navina a ona jemu dvě důležité vlčice v jeho životě. Ptala se jestli nenarazil na problémy. Chvilku měl problém promluvit přes stažené hrdlo. Stáhl uši k hlavě. "Narazil. Solfatara... ta o které jsem ti říkal, že jsem ji dlouho neviděl. Má... byla má partnerka. Už vím i důvodu, proč jsem ji nemohl nikde cítit. Zemřela. Zajisté víš o té podivné nemoci, co zde byla minulé zimy." Odmlčel se po těch slovech. Nedokázal to přiznat. Rána byla už ale zpracovaná. Věděl, že by ona i Sterrla pro něj chtěli to jediné. Štěstí. Aby se konečně netrápil svou minulostí. "Podlehla na její následky." Sdělil jí bolestným hlasem. Byla tedy uzavřenou kapitolou jeho života. "A poprvé jsem byl... na hrobu Sterrly. Má partnerka před Solfatarou. Potřeboval jsem to tam uzavřít." Chtěl, aby věděla, že toto už pro něj bylo dávno zavřeno. Jejich společná kapitola skončila. "Dával jsem se tam dohromady. Nejspíše můj... bratranec uznal, že je to za potřeby. Abych mohl..." Zarazil se. Co vlastně chtěl říct? Slova byla pro Taylora vždy to hlavní. Dokázal se rozpovídat a ostatní poslouchali. Většinou si o něm šeptali jak divný byl. A on se jim pak smál do obličeje. Byl rád divný. Odtáhl se, aby ji mohl lépe poslouchat. Slyšel její další slova o tom všem. Smečka spala. "Smečka spala? Co to... proč... měli bychom tomu přijít na kloub." Nechával jí dál mluvit. Sdělovat mu podrobnosti, jenž se událi mezitím co zde nebyl. Během toho s pohybem, na který byl tolika naučený, rozepl sponu na svém plášti. Dal ho Barnatt na tělo. Přikryl jí do něj. Zapnul ji ho. Aby nespadl. Musela ji být zima, když se její tělo nepřipravilo na takový šok. "Magie." Zhodnotil než se jal svou myšlenku dál rozvést. "Myslíš že za to mohou ti cizáci, co tu před lety byly? Bratránek říkal, že u nich se nic takového neděje, ale magie světa tam slábne díky nepokojům, jenž se dějí všude. Je možné... že to něco oslabilo zdejší vlky. To co se stalo" Přeci jen jeden nikdy nedokázal vysvětlit, co přesně sem vlky stahovalo. Syna. On měl své děti taky bůh ví kde rozlezlé. "Co ty? Jsi v pořádku? Musel to být pro tvé tělo šok probrat se do zimy." S tím už u nich vytvořil oheň. Hrál si s jeho teplotou. Tak aby jen příjemně hřál, ale nikdo by se o něj nepopálil. "Chci aby ses ohřála než půjdeme hledat zbytek smečky. Jedla si něco, od té doby co jsi se probrala?" Staral se o ni. Zajímal se o její blaho.

<- Mělká pláž
Ve Zlatavém lese se chytil hlavně jejího pachu. Dost dobře mezi všemi poznal ten její. Hlavně čím více se dostával k území Zlaté smečky, tím více jej cítil. Jako kdyby zde Barnatt skutečně byla. Jeho typ byl správný. Bude zde. Kde jinde by byla, když jej sem chtěla odvést? Dost možná cestou potkal i Rhaaxina. Ale to už by byla velká náhoda s tím jak si dával pozor, aby ho moc jiných vlků nevidělo. Nejlépe se přeci jen na území, kde nebyl zcela vítaný, jelikož pochyboval, že o něm Alfa věděl, chodilo jako kdyby tu chtěl způsobit chaos. Maskující se snad za vše, co mohl. Co by aspoň trochu zakrylo atypicky barevnou srst s pláštěm.
A pak se konečně dostal k úkrytu. Opatrně do něj strčil hlavu a rozhlédl se. "Barnatt?" Začal nakonec lehce nakřáplým hlasem. Co když i zde šel pozdě? Přesto vnímal její pach. Šel za ním. Modlil se, aby ji našel. Aby byla na jeho konci živá a zdravá. A pak ji spatřil. V očích se mu zalesklo. Udělal k ní pár rychlých kroků. Objal ji jak jen vlk mohl obejmout druhého vlka. "Promiň mi to, byl jsem ukraden zpět domů. Hned co jsem se vrátil, jsem se tě vydal hledat zde." Omlouval se jí tiše, tak aby to slyšela jen ona. Mohl za toto ten podivný Valentýn? Nebo to, že mu tak moc připomínala Solf? Nebo dokonce i Sterrlu? Vdechoval její pach. Vnímal její pach. Uvolňovalo jej to. Klidnilo to jeho mysl. Až teď si uvědomoval jak poslední měsíce byl napjatý. "Už nezmizím, slibuji." Dodal nakonec tišeji, přesto to mohla slyšet. Tento slib. Který hodlal dodržet, ať se dělo co se dělo.

Události dob minulých, aneb co se dělo mezitím co si Taylor válel šunky ve skladu
Ne, že by nechtěl jít za Barnatt. On chtěl. Chtěl se za ní vydat. Jenže nejspíše s ním měl osud ještě jiné plány. Yoinknut zpět domů byl Taylor docela drasticky portálem, jenž vznikl pod jeho nohama. Tam musel zpracovávat spoustu věcí. Smrt Solfatary se dozvěděl od Taylor číslo 2 společně s Jaycem. Aneb té, které samotný Tay nesahal ani po kotníky. Dozvěděl se dokonce i spousty informací, jenž se budou po jeho návratu dosti hodit. Smrt stihl naštěstí zpracovat než byl vrácen zpět. Milejším způsobem? Ani hovno. Hup s ním do písku.

Prskal písek, co se dostal do jeho tmavšího šedého čenichu, skoro černého. Frkal ho ze svých nosních dírek a měl pocitu, že ho má úplně všude. Rozhlédl se. Mělká pláž. Zde to poznával moc dobře. Byl tu už párkrát. "Měl by sis promluvit se svými dětmi, Taylore. Jsi snad chlap, ne? Musíš tomu čelit. Musíš jim říct, že jejich matka je mrtvá a přiznat, jak na hovno otec si byl. Jo, máš docela těžkej úkon. Ale tak... hodně štěstí." Byla poslední slova, velice milá rozhodně, co slyšel než se sem dostal. Stále si je opakoval v hlavě. Prvně by měl ale najít Barnatt. Říct ji, že on nezmizel. Že on se zde na rozdíl od jiných stále nacházel. Že jeho se tak lehce nezbaví. Tento modrý idiot trouba měl dosti tuhý kořínek na to, aby ho jen tak něco skolilo.
-> Úkryt Zlaté smečky (Taylor jde impostořit)

Teď neměl nic. Neměl partnerku, neměl dobrý vztah s těmi. Pouze o jedné z těchto věcí věděl a plně jí akceptoval. Byla to jeho vina, že si s nimi nevytvořil lepší vztah. Bylo to prokletí samců z jeho rodu. Většina byla emočně otupená neustálým nátlakem na dokonalost, že si ani neuvědomovali, že pomyslně opakují chyby svých rodičů. Ptala se proč přidávat k obětem války ještě jednu další. Stáhl uši a konečně si to uvědomil. Uvědomil si to co ho tak moc dlouho sžíralo. Uvědomoval si až moc dobře tohle všechno. "Protože už... nemám na život. Nedokážu před ostatními předstírat štěstí. Nedokážu se neustále tupě usmívat. Nedokážu si hrát na něco čím nejsem. Nedokážu tu pro svou novou rodinu být v plné síle. Jsme ale popelem a stínem, tím čím se staneme po naší smrti. A tak to... nejspíše má být. Život nikdy nemohl být lehkým." Odpověděl jí. V jeho hlase se konečně zrcadlila ta bolest, co prožíval. V jeho hlase bylo konečně slyšet to jak moc trpěl. Ale přijal to. Konečně to přijímal. Nikdy už nebude všechno jak byl zvyklí a to bylo na životě něco úžasného. To bylo na životě to co se neustále měnilo.
Stejně jako se změnila jeho smečka. Daén nikdy nebral jako svůj domov, protože v sobě měl neuzavřenou kapitolu svého života. Měl v sobě něco co teprve až při setkání s touto vlčicí nechal jít. Měl novou smečku, měl možnost začít zcela nově bez ohlížení se jen za tím špatným. A to i znamenalo jedno. Přijmout to kým byl a kým bude. Své jméno měl uchované v paměti a nikdy se nechtěl představovat už jím více, ale proč by to tak mělo být? Bude jej hrdě nosit, aby tvořil dál příběh onoho rodu.
Taylor ani netušil jak, ale při jejím vyprávění se mu podařilo usnout. Podařilo se mu zavřít oči a pořádně nechat své tělo po dlouhé době odpočinout. Zvedl své starší tělo ze země a podíval se na černou vlčici kousek od sebe. Kouzlo lásky pominulo, ale on se přesto neodvážil opustit její bok. Opatrně k ní přešel a strčil do ní čumákem. "Měli bychom jít. Cestou mi můžeš více povědět o Zlaté smečce." Jeho hlas byl jemný, poloviční hlasitost aby jí nevylekal.

Poprosím u Taylora a Merlin převést na Kšm procenta. U Ceruma je hodit do síly.
Děkuji moc.

Cerum:
× První nákaza(1) - 2 body
× Nakažte jiného vlka(2) - 2 body
× Předejte informaci o nemoci jiným(3) - 1 bod
× Předejte informace své alfě(4) - 2 body
× Zachraň život NPC (5) - 3 body
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině(6) - 2 body
× Prodělejte úspěšně nemoc (7) - 2 body
Celkem bodů: 14 bodů
Za body si beru: 2x mince (10 bodů dohromady) a 4x2 kšm (4 body dohromady)
Celkem tedy dostanu za tuto postavu: 5 splněných úkolů - 23 kšm + 3 mince + 5% + odznak
Procenta prosím do vytrvalosti

Morgan
× Onemocněte(1) - 1 bod
× Nakažte jiného vlka(2) - 2 body
Celkem bodů: 3 body
Za body si beru: 1 rubín
Celkem tedy dostanu za tuto postavu: 1 rubín

Merlin
× Onemocněte(1) - 1 bod
× Připravte se na nejhorší(2) - 2 body
× Zachraň život NPC(3) - 3 body
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině(4) - 2 body
× Předejte informace své alfě(5) - 2 body
× Najděte bezpečný úkryt(6) - 1 bod
× Prodělejte úspěšně nemoc (7) - 2 body
Celkem bodů: 13 bodů
Za body si beru: 2x mince (10 bodů dohromady) + 3x2 kšm (3 body dohromady)
Celkem tedy dostanu za tuto postavu: 21 kšm + 3 mince + 5% + odznak
Procenta prosím proměnit za peníze, díky

Taylor:
× Onemocněte(1) - 1 bod
× Identifikujte nakažené a nabídněte jim pomocnou tlapku(2) - 2 body
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině(3) - 2 body
× Vydej se po stopách zahynutého vlka(4) - 3 body
× Prodělejte úspěšně nemoc(5) - 2 body
Celkem bodů: 10 bodů
Za body si beru: 2x mince (10 bodů dohromady)
Celkem tedy dostanu za tuto postavu: 15kšm + 3 mince + 5% + odznak
Procenta prosím proměnit za peníze, díky


Rozhodně mi úkoly a volnost vyhovovala u takovéhle masivní akce i více než akce řízená vypravěčem.

Zapsáno.

Taylor
× Prodělejte úspěšně nemoc (během jakékoliv části)
Merlin
× Prodělejte úspěšně nemoc (během jakékoliv části)
Cerum
× Prodělejte úspěšně nemoc (během jakékoliv části)


Tímto bych chtěla oznámit, že za každého z těchto tří aktérů mám splněno minimálně pět různorodých úkolů.

Dobrý den, po dnešních praxích si říkám, proč to nezkusit.
Jsem na tom takto:
7. charakter:
• +- 3 roky na MG - splněno
na prvním charakteru cca 350 postů - 350/350 -) Actually 397
na druhém charakteru cca 250 postů - 250/250 -) Actually 287
na třetím charakteru cca 150 postů - 150/150 -) Actually 150
na čtvrtém charakteru cca 100 postů - 100/100 -) Actually 154
na pátém charakteru cca 60 postů - 60/60 -) Actually 76
na šestém charakteru cca 40 postů - 21/40 -) 19 Ty doženu s Loki, věřím v to xdd

Jedinou moji mezerou je Enigma. Na akce jsem jinak chodil(až na ty sny a teď možná skipnu Nera/nemám kapacitu/), byl aktivní a overall si za sebe myslím že jsem v mnohem lepší kondici než minulé konkurzy.

O co se snažím? Klasicky další charakter. Bude to podpora Einar family -) Kara.
Tímto se loučím pro toto hlášení, pac a pusu. Taylor/Cerberos.

Schváleno. Gratulujeme!

Valentýn - 6
Zadíval se na pera svého pláště. Jestli tu našel to co hledal? Když si jeden neurčí jasný cíl, tak vždy najde to co hledá, ale jestli to uspokojovalo jeho duši? Nebyl to domov. Nebylo to co znal a miloval. Nebyla to vysutá skála ze které se vždy díval na území jak Simba ve Lvím králi a říkal si, že tam kam dopadá slunce bude vládnout. Ale rozhodně to bylo něco na co si zvykl. "Já nikdy nehledal nic konkrétního. Chtěl jsem utéct od pocitů viny. Chtěl jsem utéct od toho co mi připomínalo mé selhání. To co mi připomínalo že domov už nikdy nebude tím čím byl." Dostal ze sebe nakonec a zadíval se na nebe. Ráno bylo vždy jeho oblíbenou částí dne. Odhalovalo nové příběhy. "Každý říkal, že to nebyla chyba ani jednoho z nás. Válka umí jen brát a brát, jenže pořád jsem toho názoru že jsem měl být správnou alfou a zemřít se smečkou stejně jako kapitán odchází poslední z lodi pokud se potápí." Svůj pohled z nebe zase přesunul na ní. Netušil co říct. Řekl toho až moc. Ale nevadilo mu to. Přišlo mu, že právě jí může říct cokoliv co si představí. Byli tu skrytí před odsuzujícími zraky ostatních, nikdo je nemohl slyšet naříkat nad tím co se stalo v jejich minulosti. Nabídla mu přijetí do smečky. Zarazil se. Přeci jen byla betou. Ale bylo to skutečně to co chtěl? Nový začátek. Daleko od své minulosti. Daleko od Lissandry. Daleko od všech, které vídával a spojoval si je s tím vším špatným. "Byl bych moc rád." Odvětil nakonec vlčici a pokorně sklonil hlavu. Stejně jako to dříve dělali vlci, když je do smečky přijímal on. Dokonce se ho ptala i na svět mrtvých. Závan jeho kultury mu připomněl to kým byl skutečně. "Poprvé moje duše byla ukradena a po druhé nejspíše ironie osudu. Dle starých příběhů z mé domoviny se tam nelze dostat pokud jsme stále smrtelní. Duše tam odchází žít bezstarostně, setkávat se s předky. Nepatříme tam protože jsme stále budoucností, ale přesto existují vlci jenž jsou schopni tam vstoupit. Znám dvě tyto vlčice. Jsou plné záhad." Netušil že Kora měla své vlastní potomky, že je Rin už dávno babičkou. Ale kdyby věděl byl by za ně neskutečně rád. Zbystřil když řekla o Yaloru. Netušil jestli o něm dříve slyšel. "Vyprávěj mi o tom světě, prosím."

Cerum
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině - osud na té červené louce
Merlin
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině - osud na té červené louce
× Předejte informace své alfě - sraz Zlaté smečky
× Najděte bezpečný úkryt - odešla do úkrytu Zlaté smečky
Taylor
× Onemocněte - Nakažen Ellie
× Identifikujte nakažené a nabídněte jim pomocnou tlapku - identifikoval a pomohl Ellie
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině - Poučil je Citron o Siobě tuším (případně prosím Barn o opravu co to bylo)
× Vydej se po stopách zahynutého vlka (post alespoň o 600ti slovech poslat na Zinka) - mělo by ti to být posláno ještě toho dne.

Valentýn - 5
Nevěděl jak se podivná vlčice jmenuje, ale pro něj to byla prostě více černá Hvězdička. Jeho milovaná první partnerka. On pro ní byl zase Navinem. Vlkem kterého nejspíše neměl tu čest poznat a ani nebude mít dle jejích slov. Zemřel či se ztratil, jak se tak často dělo u vlků na těchto ostrovech. Ptala se proč sám sebe nazýval bláznem. Tiše se zasmál. Netušil co tohle vše mohlo znamenat, ale rozhodně nehodlal nějak litovat. "Protože jsem se jím stal. Jsem dávnou alfou, která místo obnovy staré slávy raději prchla na tyto ostrovy." Vždy na sebe byl až moc přísným, vždy si nadával za věci které nemohl tak dobře ovlivnit. Zmínila své jméno. Naklonil hlavu na stranu. Byla ze Zlaté smečky, ze smečky kam chtěl utéct před svou minulostí, když mu to v Daénu nevyšlo. "Taylor Kom De La Marcia. Bývalý člen Daénské smečky." Bylo mu více než jasné, že už do ní nepatřil. Ani si do ní nepřál patřit. "Bude to znít bláhově, ale zrovna vaší smečku jsem pak toužil najít. Chci nový začátek." Někde kde se zase bude cítit jako doma. Sledoval jí a přemýšlel kolik toho má za sebou. Byla to přívětivá minulost? Nejspíše ne, když nyní byla sama. Sama samotinká u sakur. Tam kde chtěl mít dříve Taylor úkryt. Pak zmínila že byla v jiném světě. Zastřihal ušima a zbystřil. Sám byl přeci jen v jiném světě. Ve světě mrtvých, kde jí zase viděl. Kde zase mohl spatřit její tvář. Poslouchal zbytek věty a pak si odkašlal. "Oh, no... také jsem byl v jiném světě. Ve světě mrtvých. Už dvakrát." Změnilo ho to? Pokřivilo to jeho mysl? Netušil. Ale líčit si své zážitky spolu s ní mu neskutečně pomáhalo.