Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ušklíbl se. Někdy se trápil, nočních můr se vlk nezbaví jen tak, pořád to bude něco co mu nedá klidný spánek. Přesto to byla jen upomínka toho co bylo za ním. Možná měla Solf pravdu, díky tomu že se přesunul už nebyl takový egoista. Cítil jak se mu vítr opřel jemně do pláště. Cítil i chvilku vůni domoviny, která ještě z pláště nevyčichla, ale to už byla jen matná vzpomínka. Nepamatoval si to vše dobře, zapomínal jak šel dál čas. Pak Solf řekla jak to skutečně bylo se sourozenci. "Aspoň víš jestli třeba mají rodiny, novou lásku... Já.. zajímalo by mě jestli třeba ten motýl má někoho. Jeho děti jednou budou lákat partnery také na svá křídla. A co třeba takový Cerum... neměl nikdy štěstí jako já. Rád bych měl děti.. rád bych viděl i děti ostatních, byl pro ně strejdou.. vyprávěl jim legendy, ale.. nikdy mě už nekontaktoval. Ani u pláště nebyl vzkaz... cítím se kvůli tomu špatně, nevím co se s vlky které jsem bral spíše jako své bratry stalo." Odpověděl jí na to co ho teď trápilo. Rád by svým dětem dal geny jako měl Jayce. Jeho nádherná křídla mu záviděl, ale nikdy to nepřiznal. Ale vlastně se jí i přiznal že by vlčata rád měl, že by rád založil rodinu...

(-- Rokle
Podíval se na jeho tlapu a uvědomil si že bolest skoro zmizela. Mnoho věcí si nesou spíše psychické následky, které si moc vlků neuvědomuje. "Chci až úplně nahoru." Odpověděl jí na to. Nejspíše ze shora zase uvidí ta místa která potřeboval prozkoumat. Vlastně jí na druhou větu dlouho neodpovídal. "Mě to ani nebolí, nejspíše to bylo více jak z poloviny psychické. Ano nejspíše nikdy ta noha nebude úplně dobrá, ale necítím tolik bolesti jako předtím." Odpověděl jí a sám se nad tím musel zamyslet. Opravdu, takhle nad tím nepřemýšlel. Nadšeně se pousmál a podíval se na Solf. "Smířit se s tím, že jsou pryč bylo nejspíše taky ulevující. Jak pro mou psychiku tak i pro mou nohu." Dodal ještě a zavrtěl ocasem. Odvázat se od všeho. Ale chybí mi, někteří mi opravdu chybí. Pomyslel si. Rád by je viděl, aspoň jednou v životě, ale ten koho by nejraději viděl byl Cerum a nejspíše i Jayce, ale bylo mu jasné že dva vlci se kterými si nejvíce rozuměl se vydali mít vlastní život. "Máš takové štěstí ale že tvá rodina je tu na Mois Grisu." Řekl Solf. On tohle říct aspoň o svých kamarádech nemohl.

Dokonce si i na ten den pamatoval, což pro jeho pohlaví bylo podivuhodné. Nevěděl jak moc měl doufat v to, že se mu ty hezké chvilky vrátí spolu s jejím pachem, jelikož i když si to pamatoval tak jen matně. "Navíc je to pekelně vysoko." Dodal ještě na její myšlenku. Nebylo nutné připomínat jeho panický strach z výšek, který se vždy ozval v nejméně vhodnou chvíli. Pamatoval si ale fakty zaplněné faktem vždy nejlépe. Doposud si pamatoval svůj panický záchvat když přecházel ten hnusný rozhoupaný most. Podíval se na Solf a povzdechl si. "Ale.. někdy to bylo krušné v té jejich krajině. Nebýt Hava o kterého mám doposud strach bych nevěděl jak se tam vymotat." Upozornil jí na ten fakt. "Jsou silní. S tím už však kráčel dál na horu. Jeho polštářkům se to ale ještě více a více přestávalo líbit.
---) Nejvyšší hora.

Hlásím se.

Ne, nejspíše někdo jako ona nebude rozumět takové psychologii, stejně jako děti svou povahu mají vrozenou jen ze čtyřiceti procent. Věděl jak moc život vlče ovlivní, on se jako otec sice nechoval tak úplně, ale občas se i sám divil jak v některých chvílích jednal. Taylor se podíval na Solf a povzdechl si. Nehodlal už dále zmiňovat téma vlčat. Chtěl je, ale věděl jak moc bude vlčata ovlivňovat svým chováním, tomu čemu je vystaví a taky jak je jejich geny ovlivní. Podíval se na Solf a vydal se pomalu k hoře. "Neříkám, že by můj otec byl špatný... neber to zle, jen prostě jsem nepoznal nikdy tak čistou jeho lásku, nejde mi nějak obecně dobře projevovat city. Ani já v tom nejsem nejlepší. Nechci v někom vyvolat trauma typu 'můj otec mě nikdy nemiloval'" Řekl jen aby jí možná naznačil i, že by ty vlčata chtěl. S tím se ale dále promenádoval k hoře. "No také jsem tam od té doby nebyl." Řekl a vzpomněl si na ten den. Ach, jako by to bylo včera. Taky si pamatoval jak se přeskupovaly ostrovy a on zrovna v ten moment na Mois přišel. "Ale musíme být ostražití, nevíme kde všude cizáci jsou."

Povzdechl si a podíval se na ní. Věděl jak moc vzor rodiče co měl mohl ovlivnit jeho výchovu vlčat. Bylo to vždy úplně stejné. I když se jeden snažil aby se svým otcem nestal nakonec se jím pomalu, ale jistě stával. "Nejde o to, že se tomu jde vyhnout. To by si jeden musel dát pozor na každé své slovo. Znám vlky co říkali že nebudou podobní svým rodičům a hle. Je prostě normální kopírovat věci co jsem se naučili a co nám někdo ukázal." Řekl. Věděl že i kdyby se snažil tak by se stejně musel opičit. Neznal nic jiného než výchovu svého otce a věděl jak ostatní vychovali své děti. Na její nápad však jen zacukal uchem. Sám jí tuto možnost chtěl nabídnout. Mohli se projít a užít si ničím nerušený výlet po ostrovech, mohl jí ukázat spoustu míst, ale netušil jak by souhlasila, ale teď mu to řekla ona. Pokýval hlavou. "Jistě, nabídl bych to i sám. Je pár míst kam bych tě rád vzal." Odpověděl jí ještě slovně, leč tušil že lehká gesta nepotřebovala více než jen je. Vlčí polibek se jí pokusil oplatit, nikdy jí vlastně nepolíbil první. Uvědomoval si jak moc se od té chvíle uzavřel citově, bylo načase se zase ještě víc otevřít. Podíval se na ní a usmál se. "Co rovnou zopakovat naše první rande?" Zeptal se jí s pohledem na Nejvyšší horu.

Hlavou mu proběhla vzpomínka na veškeré rodiče na které narazil. Jedině v Cerumovi by si mohl najít vzor. Ostatní rodiče měli svou vlastní zkušenost a vlastní tréning mladých. On sám zažil tvrdost a necítil nikdy moc lásku otce. Pocítil v sobě nerozhodnost. Neopakoval by on jen těm vlčatům to co on slyšel? Nestal by se on sám vlastním otcem? Věděl jaký byl jeho otec v tomhle ohledu, nikdy nebyl milý na jeho vlastní krev a v době, kdy Taylor byl vybraný jako další vůdce mu bylo dokonce sděleno jak nemožný je. Cítil v sobě dokonce i hněv, nechtěl si ho vylívat na Solf, ale musel. "Nevím zda je má krev nejlepší na další množení. Nevím ani zda jsem měl dobré otcovské vzory. Nechci opakovat jejich chyby a nechávat svá vlčata jen trpět jako to bylo u mě." Řekl to na plnou tlamu. Pokud už se měli bavit o vlčatech mělo to být vybalení všeho. Ano, jeho minulost byla minulostí, ale děti nevědomky opakují chování svých rodičů. Pokýval na další větu své partnerky. Ano, i jeho to naplňovalo takovým hřejivým pocitem, ale zároveň věděl o všem.

Díval se na ní. Jako padlý král jehož koruna byla zahalená popelem či krví těch které miloval a chtěl je chránit. Taylor si povzdechl. Jak rád by byl znovu tím panovníkem kterého všichni ostatní chránili. Tak rád by chtěl zase být bezstarostným mladým vlkem. Jenže vše odvála válka. Sám se propadl až směšně nízko, nikdo z přeživších už nechtěl znovu zbudovat Garmadonii a dokonce i hon podlehl novým pravidlům a změnám. Když ovšem Solf vyslovila tu větu musel se zarazit a zatvářit se jako by ho někdo mučil. Nevěděl zda jeho krev chce předat dál. Ano, byl Marcia. Hrdý lev který sledoval jak se na něj ostatní pohrdavě dívají, ale něco v něm stále říkalo, že mít vlčata nejspíše nebude nejlepší nápad. Přeci jen by si ale zasloužil konečně klidný život. Povzdechl si a oklepal se. "Jsme na ně opravdu připravení?" Zeptal se jí nakonec.

Pokýval hlavou, nikdy by neřekl že orientace bude dělat tolika vlkům problém. Mile jej ale překvapilo, že i jeho partnerka se uměla zadumat tak jako by pro ní okolní svět zmizel. Solf byla něco jako jeho minulá partnerka, akorát že ona byla tvrdší, více zlomená osudem. "Musíš se to naučit Solf, ne vždy tam bude někdo kdo tě nasměruje domů." Promluvil klidným hlasem, ale sám měl co říkat. Byli daleko od jejich smečky, ale ne tak daleko. Dokonce si stihl povšimnout i té nejvyšší hory. Poprvé jí tam poznal, byla to zajímavá zkušenost a on si dobře uvědomoval kolik se toho od té doby změnilo. Zastřihal uchem, když slyšel jméno dalšího vlka. Zinek. Proti němu nic neměl, stejně cítil jak jeho hrdlo plní žluč. Proč zrovna on potřeboval rady? Přesto ho zajímalo co mu Solf řekla, jelikož to znělo jako že s jejich dosavadním životem nebyla spokojená. "A co bys tedy chtěla?" Zeptal se klidným hlasem. Neměl důvod zuřit, spíše v duchu byl klidný jako voda na kterou tak často vzpomínal. On si chtěl vybrat svou cestu ještě jinou než měla být v originále, ale přesto mu vzpomínky často ukazovali kým měl být. Povzdechl si a posadil se. Dovolil svému tělu, aby si odpočinulo.

((--- Ostříží zrak
Šel dál za pachem své partnerky a uvědomoval si, že se zatoulala docela daleko na to, že všude okolo nich jsou cizáci jenž touží po jejich magiích. Něco v něm trnulo hrůzou a nutilo ho pořád a pořád přidávat na tempu a druhá část si uvědomovala, že kdyby zemřela tak by musel jít dál. Brzo si uvědomil, že pach Solf po kterém šel pořád sílil. Byl jí blízko, její stopy ještě nezmizeli ze zemského povrchu. Něco v něm si oddechlo, byla naživu a vzhledem k absenci krve v okolí nezraněná. "Touláš se docela daleko od domova." Ozval se, když si všiml zlatavé barvy zářící ze stínů. Musel se pousmát nad tím, že nejspíše trpěla stejnou samomluvou jako všichni ostatní. Uvědomoval si jak moc bylo neslušné jí rušit, ale byl to její partner navíc musel vědět co jí trápí, jelikož každá věc co trápila jí trápila i jeho. Povzdechl si a šlehl ocasem. Věděl jak moc se toho změní s novou alfou, ale oni stejně zůstali. Budu nejspíše muset vybrat pozici kterou znám dobře, i přes to že jsem nikdy nechtěl sloužit jiným Ozval se hlas v něm. Tolik ponížení které musel snášet.

(((--- Les alf
Pach Solf jej dovedl až sem. Povšiml si cizáků. Jenže tohle nebyl jeho boj, on věděl moc dobře co jsou zač a nehodlal se nechat připravit o magie, které mu seděli. Ale mohl by zesílit. Mohl by se stát mocnějším. Pokýval hlavou, věděl jak moc bude chtít být silnějším, ale magie mu nic moc neříkali. Pocity v něm vířili více jak na starém území. Mohl si vybrat pozici nejspíše ve smečce, ale netušil co by chtěl dělat. Nebyl si snad cvičený námi? Necháte vzpomínky zemřít na nás jen zemřít, vaše veličenstvo? Ozvalo se mu v hlavě. Uvědomoval si, co mu tehdá řekli když opouštěl skupinu společně s Cerumem. Zavrčel a uvědomoval si kolik toho ještě bude muset udělat. Cvakl zuby a podíval se na skupinu bojující proti cizákům. Zase pocítil pach Solf a vydal se za ním. Část v něm neskutečně trpěla že tu nechával vlky jen tak na pospas cizákům a ta druhá část věděla, že někde uvnitř něj ta sobeckost ještě nezemřela.
_---) Rokle

Povzdechl si. Věděl že v tomhle životě nejspíše už nebude mít pokoj. Podíval se na Darkey a pak na odcházející Dail. "Promiň, ale vypadá to, že se má družka probrala Darkey, měl bych se jí taky věnovat. Přeju ti zatím hodně štěstí." Odpověděl jí a sledoval jak Solf mizí v dálce. Sám si ale ještě musel chvilku odpočinout. Pohodil pláštěm a vydal se pomalu dál od Darkey. Uvědomoval si, jak moc nefér to bylo oproti ostatním. On za takovou krátkou chvilku potkal někoho komu byl schopný zavázat svou duši, ale teď si nebyl jistý zda se vůbec za ní má vydat. Nevěděl zda se mu Solf nechtěla vyhnout. Přeci jen. Zastavil se s výrazem plným utrpení. Nikdy se nezbaví toho, co se stalo. I když ho trauma z války opouštělo uvědomoval si stále o co vše přišel. Zavrčel a cvakl zuby. Mohl být král. Mohl být ten kterému by se všichni klaněli. odfrkl si zhnusením, které v sobě pocítil. S tím se však vydal dále. Jeho cesta byla nejspíše daleká, nevěděl až kam Solf utekla. S tím se jen poušklíbl plný toho nadšení z lovu někoho na kom mu záleželo. Vyběhl, aby jí mohl dohnat.
---) Ostříží zrak

1) 17 cca
2) Obránil území smečky a pak se přesunul s novou alfou
3)
Poté co spolu se Solf se mu podařilo ubránit smečku před hrozným Chaosem se dozvěděl, že Dorya byla sesazená z postu alfy a starý Daén úplně zanikl. Nově vzniklý Daén jim dal spoustu možností a dovolil jim se přesunout na nové území smečky, kde se vše zdá býti lepší. Jako sekretářka pak vyřídil myšlenky Darkey a Dail. Pak se to tak nějak utlo-
4) ---

Vypadalo to, že Dail taky šla do starého Daénu kvůli někomu. Ano, Taylor tak udělal, ale teď se mu více líbilo to, že chtěl ve smečce zůstat sám. Navíc trauma z války o Garmadonii pomalu odvál vítr. Ovšem než se nadál jeho myšlenky vyrušila vlčice na kterou se Dail ptala. Rudo-červená satanice. "Boha Darkey!" Zaskuhral a přiskočil k ní. "Nemáš nějaké zranění? Něco co by se mohlo vyléčit?" Zeptal se jí a uvědomoval si jak moc válka se na těle vlčice poznamenala. Po očku však sledoval Solf, která se k nim blížila. Zasmál se, když poznamenala že okolo něj jsou vlčice. "To víš.. neodolatelný charm, zesílil sem. Aby ses nakonec nemusela bát." Poškádlil jí naoplátku Taylor a pokýval hlavou na to, že se šla vyspat. "Hezké sny krásno" Popřál jí než se naklonil nad Darkey.Z jejího těla šla cítit zima, že by promrzla? I když řekla slova která se zdála nelogická, nemohl jí jen tak nechat. Nemohl však odhadovat takhle dopředu co se vlčici stalo. Proto jí musel nechat aby promluvila a vysvětlila situaci.

Kývl hlavou. Netřeba řešit více. Podíval se na Solf a povzdechl si. Proč se tak dlouho bavila se Zinkem? Co po ní vůbec chtěl? Vlastně na tu celou chvilku přestal vnímat Dail. Ale probrala ho její věta o smečce nad kterou se zakřenil. "Popravdě když jsem poprvé šel do Daénu, tak jsem šel kvůli ní.Solf byla ta která mi dotáhla až do smečky, ale já věděl že nejspíše po traumatu které se mi stalo nebudu chtít znovu být ve smečce. Ale nikdo z nás není tady takový, že by vlka odmítl. Chápu, někteří mohou být více nepříjemní, některých slova zabolí, ale pomáháme si. Zatím jsme tento úkryt vybudovali sami. Vlastními magiemi a nemyslím si, že by tato smečka neměla budoucnost." Podíval se ještě naposledy na Solf a pak povzdechl. Větu s válkou Taylor nemohl posoudit, každý měl ve svém životě důvod proč bojovat, nikoho válka nebavila a nikdo se jí nechtěl jen tak pro srandu zúčastnit. I když mu úsměvavá nebo jak si říkala připadala divná. "Jsi v podstatě tulák. Nemluvila si ještě s Lissandrou. Můžeš odejít, můžeš jít žít dál. Nebudeme tě tu držet." Odpověděl jí popravdě. Liss by tu stejně nikoho držet nechtěla, takže mohla svobodně odejít.