Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Netušil zda se tu Dail zdrží, netušil ani co se jí honí hlavou a zda se jí líbí to, že se smečka přesunula. Pokýval hlavou na její větu. Lissandra byla schopná vlčice, která se nebála pro ostatní nastavit svůj krk. Leč někdy měla poznámky které by jednoho mohli zabolet nebral je už vůbec zle. Věděl však že Solf byla s touto alfou více méně nespokojená. Povzdechl a podíval se na Dail. "Neslyšela si jí když jsme naposledy byli bývalou Daénskou smečkou? Chovala se jako namyšlená trubka. Nejspíše boje nepřežila nebo nebojovala. Nikde sem jí neviděl." Odpověděl Dail. Sám slyšel jak se v ní mísili pocity proti jejich minulé alfě. Hlavou pokynul k dvěma vlkům i Lissandry. Neviděl tuto smečku jako slabou. Naopak zůstali vlci kteří věděli reálně jak se to patří. "Ano, je to úplně nová smečka. Jen název je stejný." Odpověděl jí a mírně se usmál. Nejspíše si tedy Dail zvolila odchod, bylo na ní vidět že se nechtěla vázat k tak málo početné smečce. "Netřeba nás více. My jsme Chaosu nic neudělali. To ať si vyřídí s vlky kteří v Daénu byli dříve. Takže válce čelit nebudeme."

Pokýval hlavou a podíval se na Dail. Nemohla to vědět, i pro ně to byla novinka a to byli u zdroje. Povzdechl si, jelikož zde ještě neviděl Doryu. "Je tu Lissandra. To je naše alfa." Odpověděl jí lehce, netřeba to zatím nějak rozvádět. Zeptala se ho i na tu otravnou rudo-černou vlčici. "Darkey? Netuším, neviděl jsem jí od toho, co se jako naprostá blbka předvedla na našem starém území." Odpověděl jí, nešetřil vlastními názory. Pro něj byla ona zmíněná jen někým kdo se neuměl chovat sám za sebe či si myslel že je nejlepší. Jak smutné a zároveň komické. Zeptala se ho konečně na tu hlavní věc. "Co jsem tak viděl, tak se nám zjevila bohyně a určila novou alfu. Řekla že začínáme úplně nanovo jako nová smečka a navíc tohle místo je lépe systematicky uložené. Nejsme na volném prostranství kde nás cokoliv může zabít. Navíc naší alfou je nyní Lissandra. Dorya akorát na smečku kašlala a dělala rozhodnutí která mohla zabít většinu smečky. Navíc jí někteří ani ve válce neviděli. Chápu, je toho dost, ale na vlastní oči jsem viděl tu zlatou zář co byla okolo Lissandry. Pokud to nebyla bohyně, tak už nevím. Zbylo nás ale
z původního Daénu málo. Jak vidíš tak jsme tu jen já, Solf, Zinek a Lissandra, nyní si tu ale i ty." Snažil se jí odpovědět na veškeré otázky. "Ale... mnohé jsem ani ve válce neviděl. Toho černého vlka bez ucha také... otázkou tedy je kolik nás reálně zbylo. Ale původní Daén už není a více nebude." S tím se odmlčel a dal jí šanci na to, aby si vše uspořádala v hlavě.

S cuknutím se probral. Konečně se cítil odpočatý, ovšem Solfatara vedle něj nebyla. Povzdechl si, nejspíše jí Zinek příliš zdržel. Opatrně proto vylezl ven z jejich místa a rozhlédl se po okolí jeskyně. Všiml si dvou nových vlků kdesi v dálce s Lissandrou. Dokonce si všiml i své partnerky společně se Zinkem, ale pak si uvědomil že je tu ještě někdo jiný. Vydal se proto tedy za Dail. "Nečekal jsem, že po té co se stalo se k nám ještě budeš chtít přidat, Dail." Oslovil vlčici klidným hlasem. Lissandra nejspíš bude mít práci s novými vlky a on by rád také něco udělal, aby jej nezastihla nuda. Ano, mohl cestovat, ale s tím chtěl počkat na Solf, až dokecá se Zinkem a oni budou moci jít. "Víš hodně se změnilo, většina z vás se ihned po válce vypařila, takže nevíte tu skvělou novinku." Přešel k ní úplně a posadil se. Zívl jelikož se před pár minutami teprve probudil. Už jen čekal co mu na to Dail poví.

Taylor pokýval nad slovy Zinka. Pak se podíval na Solf a povzdechl si. "Udělám nám aspoň jeskyni více příjemnou." Řekl na to, když jí Zinek chtěl kamsi odvézt. Mezitím totiž Lissandra stihla vybudovat celou jeskyni k tomu aby byla obyvatelná. Sám se pak vydal pomalým krokem k tomu, aby jim se Solf vybudoval místo na spaní. Místo které Taylor vybral začal pomalu pokrývat mech, dělala jej více vrstev přesně tak, aby si zde se Solf mohli pohodlně lehnout. Cítil jak jeho tělo slábne a tak oheň co měl furt u sebe a dodával mu pocit tepla uhasil. Spokojeně si lehl na mechovou postel a povzdechl si. Nevěděl zda zabere tak rychle, navíc to bylo nečekané to stěhování a změna Alfy. Přesto však nechal svůj plášť, aby jej zahříval a pomalu začal zavírat oči. Netušil zda to bude další bezesná noc či se mu konečně něco bude zdát. To bylo ve hvězdách.

Zamyslel se. Možná ten pocit nechutný co na sobě cítil, mohl být tím proč promluvil. Když Solf zhasl oheň tak on ho ihned znovu zažehl. Nesl jej u svého těla jako malou ohnivou kouli, co dokázala osvětlit víc prostoru. "I kdyby nás něco sledovalo tak jsme čtyři. Tři kteří se dokáží postavit nepříteli." Odpověděl Solf a nesl stále u sebe svůj oheň. Skutečně ho ale něco napadlo, jen nevěděl jak to podat. "Je dosti možné, že když nás dokázali dostat do svého světa tak se dokáží dostat i sem. Navíc dlouho se nic nestalo, takže je dost možné že to bylo právě kvůli jejich snaze dostat se do našeho světa. Co když se teda dostali k nám a pokusí se teda vyvolat ten svůj obří plán?" Neměl vůbec dobrý pocit, že je něco sleduje, ale pořád se snažil držet oheň. Únava byla ale vyšší a vyšší. Podíval se na Solf. "Ale tím nevyvracím že by se sem nemohl dostat i vlk co tam byl vězněný. Havo měl o světě dost znalostí a dosti nám pomohl, když sem tam byl uvězněný. Možná bych navrhoval, pokud je skutečně pravdou že se sem cizáci mohou dostat si nechat jednoho z nich na informace. Jejich svět neznáme, byl vskutku jiný. Ale je dost možné že přestali o náš svět mít zájem." S tím se otočil, zda nenajde očima toho kdo je sledoval. Ten pocit byl intenzivní, nemohl se mu bránit více.

Neměl moc proč se více vyjadřovat. Spíše by se někam vytratil pak se Solf, aby si s ní mohl promluvit a prozkoumat pár území. Natáhl proto tedy hlavu k uchu Solf. Měl v plánu jí to říct. Byli jako puberťáci. "Víš, ono stačí některým, že se k sobě máme. Co víš o koho přišel, mohla to být jeho láska." Pošeptal jí do ucha. Ustoupil na pokyn své alfy. Zemětřesení se mu nezdálo nepříjemné, spíše mu ani nevadilo, hlavně že jim vytvořilo úkryt. "Pravda... ale musíme se najíst až najdeme úkryt." Pak si však uvědomil o věci o které jim řekla Stray. "Zinku? Byl si v tom podivném světě, kde ti vlci kradli magie?" Zeptal se jej. Pak u sebe vytvořil menší kouli nepálivého ohně a vydal se za svou partnerkou. Osvětloval místa která nestihla osvětlit ona. Nakonec přeci jen dal oheň dál od svého těla a vystřelil jej dál do jeskyně, aby jim odhalil větší cestu.

<< Furijské hory
Taylor se musel ušklíbnout. "Plášť mi nepředal Wu. Našel jsem ho, nejspíše mne vyhledal Hon a předal mi ho, jelikož oni teď nemají pána, jak se rozpadly smečky tak jen bloudí. Ale hodinky možná už někdo našel a jen je opatruje." Vysvětlil jak se to vlastně mělo s tím pláštěm. Nakonec se ho ptala Lissandra. "Oheň mu neublíží, je chráněný magií, ale poryvy větru by mohli mne samotnému ublížit. Jinak to jakou magií jsem nezkoumal, bohužel. Na našem území jsem se nezajímal moc o jiné magie." Odpověděl Lissandře popravdě. Tomu, že plášť se nemohl ani roztrhnout věřil, dokonce i té ochraně, ale nikdy nezkoumal magii na plášť použitou. I hodinky se měli ochránit, jenže je pak někdo zničil ještě než je dostal a tak se k tomu ještě nikdo nedostal. Byl unavený, ale když Lissandra řekla, že by chtěla najít nějaký úkryt tak se chtěl také nabídnout. "Mohl bych také s magií země pomoci, jen.. ještě jsem neodpočíval, nedokázal bych něco většího." Věděl kde má jeho tělo limit, sice měl vytrénovanou vytrvalost, ale ani s nejvyšší vytrvalostí by nedokázal své tělo udržet takto dlouho bez odpočinku. "Solf, prosím. Nikdy nevíš co se stalo v minulosti vlka. Mohli bychom jít něco ulovit pro smečku, abychom tu jen nestáli. To zvládneme i přes únavu." Mohl jí poslat samotnou, ale... Podíval se na Lissandru, teď bylo jen na ní zda rozhodne kde je je více potřeba.

(--- Rest
Únava byla cítit, přeci jen léčivou moc úplně jeho magie neměla, aby ho to pak nebolelo, ale nebylo to vážné zranění, aby po tom musel upadnout do kómatu. Pokýval hlavou na Solfatary větu. "Aspoň něco jsem mohl udělat." Odpověděl jí a pobaveně se zaculil při otázce Lissandry. "Magii jenž mám byla mou původní, než jsem se rozhodl že je chaotická, nic nehodící se pro mé původní postavení a tak mi byla v těle zablokována. Jenže ještě než se tak stalo mi šikovní vlci na našem území vyrobili tento plášť. Je z pér druhu ptáka který tam žil. Něco jako přerostlá slepice s obřími okrasnými pírky. Slouží k nabírání poryvů větru a nadnáší mě, takže výhoda když chci někoho zaštítovat." Lissandra byla alfou, hodilo se jí vědět jakou možnost dodává Taylorovi plášť, když to není jen okrasa. Pak se podíval ale na Solf. "Ještě někde by tu možná mohli být stříbrné hodinky.. ty sem taky potratil a to je to poklad našeho rodu. Ovládaly čas, ale někdo je omylem rozbil, takže ovládají už leda tak hovno." To spíše řekl jen Solf, protože si je přál najít, aby je mohl dát svým dětem dále.
>> Les Alf

Nuže za odměny děkuji..
Spíše si vybírám tlapky a procenta.
Tudíž bych poslední tlapku co mi chybí chtěla dát do ohně(budu mít 11 level)
a zbytek do elementu země
Nadále jsem dostala 23%, což se mi velice hodí
8% bych prosila do vytrvalosti *tudíž full*
A těch zbylých 15 mi hoďte prosím do rychlosti.

Sledoval celou nově vzniklou situaci. Věděl že se tohle vše nemuselo odehrát, že Dorya je mohla doprovázet ve válce, ale on jí neviděl ani jít na své stanoviště. Zavrčel a podíval se na na mlhu oblopující Lissandru. Měla pravdu. Dorya stála za starou belu a jemu se jen více líbilo, že se alfou měla stát Lissandra, tedy spíše že se jí stala. Viděl v ní vlka kterého znal už ze své minulé smečky a věřil, že právě ona bude schopným vůdcem jako by byl on, kdyby jeho minulá smečka neměla tak debilní pravidla.
Zinek na ně promluvil. "Nemám nejmenší proti. Smečka si zasloužila vytrhat shnilé kořeny. Dorya nebyla dobrá alfa, nebyla ani na to připravená." Řekl a podíval se na Solfataru. "Vím, Lissandra nám předhazuje naše slabé stránky, to co nás zranilo nejvíce, ale.. připomíná mi někoho, někoho kdo měl také smečku dostat a nedostal jí. Teď vede skupinu odpadlíků a je..." Zavrtěl hlavou. "Musíme minulost hodit za hlavu, je to něco co nás taky brzdí Solf, povstaneme spolu se smečkou a i kdyby nás mělo být málo, tak to nevadí." Tím jí vlastně odpověděl na to zda to zkusí znovu. Věděl že pro ně nejspíše bude nejlepší nový začátek. Podíval se na Solf a opatrně k ní přikročil. Okolo nich se objevila zlatavá záře, která trochu nadzvedla i plášť. Solf mohla cítit jak se jí rána zacelila pouze do jizvy. Byl však vyčerpaný tímto zákrokem, ale věděl že je na nich jakým tempem tam dojdou. "Tohle jsem chtěl udělat už v bitvě, ale.. nebyl čas, promiň." Packou se opatrně dotkl místa které se teď rozbolelo. Přenesl její bolest na sebe a tím jí i vyléčil ránu. "Jdeme za nimi, jen ať je stihneme. Pak můžeme objevit i nové území." S tím se pomalu vydal za těma dvěma.
---) Furijské hory.

21. Solf, Ball a Stray

Poslouchal jejich konverzaci a nějak se nezapojoval. Pro něj tohle bylo něco do čeho neměl co moc kecat. Dokonce se i zdálo, že Dorya dobojovala sama svůj boj. Kéž by při něm zemřela, Daén si zasloužil jinou alfu. Odfrkl si. "Měli bychom jít." Odpověděl rychle jen co to slyšel a zjistil, že jeho družka byla stejného názoru. Pokýval na vlčici s ohonem okolo krku. "Doufám, že ti budu moci v tom světě více pomoci. Aspoň ti oplatím tvé služby." Řekl a s tím se otočil směrem k úkrytu, odkud Dorya zavyla. Pak už jen šel a ani se nezastavoval. Nechtěl se ani moc doslechnout kolik vlků tuhle žabomyší válku nevyhrálo a schytalo nějaké to zranění, bylo to hrozné a více méně nezodpovědné.

20. Solf, Stray a Ball
Zavrtěl hlavou. "Ne, v době kdy jsem byl v tom hrozném světě jsem měl ještě svůj hnědý kožich. Ale mám zajímavý dotaz... když té s krystaly příště jeden urvu, tak bude krvácet? Rád bych to zjistil nějak jinak než abych jí musel zraňovat." Zeptal se ještě vlčice, co hodně pomohla Solf. Nevěděl zda se do skupiny znovu vrátí a do toho světa. "Navíc naše skupina dostala takového podivného vlka, jednoho který tam byl dříve vtažený. Jeho tělo se pomalu rozpadalo, chudák už přicházel pomalu o zrak... pomalu ale jistě umíral. Vzali jsme ho s sebou, ale od té doby jsem ho neviděl. Dej bože ať je v pořádku." Řekl ještě a pak se musel podívat na Solf. Je možné že ta hora byla její bratr? Pak se ale zarazil. "A mám pocit že od nás sebrali magie nějakému Rhaaxinovi, což byl ovšem hrozný tupec, chtěl se s nimi bít, i když neměl žádnou šanci." Odpověděl ještě na to co tam zažil on. Možná by to Stray mohlo nějak pomoci.

19. Bal, Stray a Solf

Taylor se podíval na Solf a uvědomil si jeden fakt. Její jizva tolik připomínala tu co měl na obličeji Cerum jen kdyby se trochu posunula. Zalapal po dechu. Půjdu s nimi hledat Kie ať se stane cokoliv. Možná je na to lék, možná jí ještě přivedu zpět. Zatím se měj příteli, snad se naše cesty znovu spojí. Avšak Solf poznala velkého vlka a dokázala jej možná i pojmenovat jiným jménem. Taylor to moc neřešil, byl to její život to co se rozhodla dělat dříve neměl možnost ovlivnit. Teď to bylo jen ticho na pěšině. Solf si umyla ránu a Stray se jí o to opravdu chtěla postarat. Přikročil k ní mezitím co se Stray vydala hledat bylinky a tlapou chytl její obličej. Vytvaroval plamínek a opatrně jím začal přejíždět po ráně. "Necukej sebou hlavně." Řekl soustředěně mezitím co jí ránu vypaloval. Pak už do role přišla Stray co jí oko ošetřila tak se Taylor zase vzdálil. Tiše na ně koukal.

18. Solf, Stray, As, Bal

Než se nadál ozvala se vlčice z nepřátelské smečky. Podíval se na ní a mile se usmál. "Ale budu potřebovat tvou pomoc také. Má družka dostala od vašeho slušný zásah vedle oka. Sice to nekrvácí, ale chtělo by to to ošetřit stejně jako rány té vaší Srnečky. Jestli bys byla tak hodná, vím že je pošetilé to žádat, ale kdybych jí já pomohl svou magií tak bych omdlel, je to velká rána." Pokusil se vlčici s ohonem okolo krku poprosit aspoň o tuhle milost. Sám se tedy jak se nabídl rozešel s nimi k jezeru kde se podíval na Solf a pak na Asairu. Vytvaroval malý plamínek a přejížděl jím opatrně Asaiře po ráně. Neudělal ho moc teplým, nechtěl aby jí popálil. Brzy už bylo po všem a jeho práce zde byla dokonána. Podíval se na Solf a zastřihal uchem nechápavě. "Je možné že jedna jeho část tady, promiň neznám tvé jméno, vlčici miluje a trápí ho že je s ní nejspíše už v partnerství druhý vlk co nám pomáhá." Řekl a povzdechl si. "Však teď je čas na tvé rány, musíš si je v téhle vodě vymýt. Pak ti je vypálím a nakonec v úkrytu nejspíše použiju část své magie." Řekl Solf klidným hlasem. Pak se koukl na vlčici. "Ano... byl jsem v té zemi a schytal jsem jednu od vás.. A, Azzip?"

17. Solfatara+ Loki
Povzdechl si, nejspíše se prvně radši postará o Solf. Ta sice nekrvácela, ale bylo důležité se o její zranění taky postarat. Všiml si jak se lehce mračila. "Tvá rána sice nekrvácí, ale pojď. Tato vlčice tam snad k jezeru tu v bezvědomí přinese." Řekl, když si uvědomil že se nic nedělo zatím. Proto by bylo dobré ošetřit mezitím jí. "Jdeme k jezeru. Vymyji ti ránu a pak jí vypálím, aby se to zacelilo lépe. Nakonec bych mohl zkusit v jeskyni i svou magii." Odpověděl jí ještě. Možná se jí měl věnovat, ale sama musela uznat, že Asaira na tom byla znatelně hůře. Solf mohl vyléčit kdykoliv, ale jí ne. Sledoval jak mu Loki odpověděl vlastně a zapomněl mu odpovědět zpět. Teď už se jen díval jak utíká pryč. Zavrtěl jen hlavou a čekal až se Solf odhodlá jít k jezeru.