Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1.Počet příspěvků za červenec:
92
2.Co Taylor udělal pro smešku?
Bránil smečku, zesílil pro ní, našel svůj plášť a tím si vzpomněl na svou speciální magii. Naučil se ovládat oheň a také se naučil novému elementu a to zemi.
3.Co Taylor zažil?
Jeho cesta v červenci začala odchodem ze smečky, aby prozkoumal území.(Počet území která prozkoumal je 40). Nakonec se zůčastnil i podivné lízátkové akce. Do toho se cestou naučil to, že jeho nový život nemusí být špatný a jde o to si jen uvědomit že minulost je nutné prostě hodit za hlavu. Když se vracel tak jej tlamy v mlžné džungly dovedli do svatyně, kde si dal do těla pořádně s mistrem. Cestou zpět se rozhodl, že půjde také do války a tak se v ní ocitl. Nadšené to sice nebylo, ale nechtěl ublížit hlavně nepříteli který se zdál slabší než on. Nakonec se tam objevil loki se kterým se skamarádil. Teď jen čeká až bude moci pomoci Chaosu se zraněnými, aby mohl konečně vyléčit Solf.

16. Loki, Solf, Okrajově As a Stray

Vyjukaně se podíval na vlčici co k nim vběhla a zastřihal uchem. Aspoň tahle se zdála býti normální. Taylor se konečně dostal k Asaiře a strčil do ní čumákem. "Tady, potřebovala si nutně dokázat že bojuje sama za sebe." Odpověděl rovnou na to co vlčice začala mluvit dále. Přešla k nim a sklonila se nad vyčerpanou Asairou. "Ty jsi členka Chaosu a nesouhlasíš s myslí vlastních alf? Konečně někdo... popravdě když sem viděl úsměvavou tak jsem měl chuť jí urvat tu její hlavu, co pořád mlela sračky." Řekl a podíval se na vlčici jak se ptala druhého, více mohutného vlka zda jí pomůže. "Mohu ti pomoci taky. Chtěl jsem její ránu vymýt kvůli bahnu co v ní určitě má a pak jí vypálit, aby konečně přestala krvácet." Snažil se taky pomoci. Nechtěl tam na ně jen koukat a pak se kopat do zadku.

15. Loki a okrajově Solf která je mimo z rány + omráčená Asaira

Povzdechl si, ale přeci jen věděl jak je těmhle vlkům když se na ně mluví a odhalí se jejich tajemství. Když poprvé promluvil na Akumura Jayce a tázal se jak je jeho druhému já tak po něm taky vystartoval. Pak řekl že s ním není od narození.. že by opravdu jen psychická nemoc místo démona? Jasně, Jax s Kumurem byli vlastně jiné entity, ale chovali se jako psychická nemoc se kterou se dalo normálně mluvit, jenže oni měli charakter. "Jasně. Máte rozlišná jména nebo jen jedno?" Zeptal se jich zdvořile, aby věděl jak dále s vlkem komunikovat, bylo blbé jej oslovovat jinak. "Mé jméno je Taylor, vedle mě jak už sem řekl je Solfatara." Představil je a soustředil se, aby se štít rozpadl do několika milionů zlatavých třpytek, které se pomalu snášeli k zemi. Pak se k nim opatrně vydal. Jeho kroky byly nejisté, nevěděl jak vlk bude reagovat. Pokýval hlavou, když řekl že mu s ní bude moci pomoci. Vydal se tedy rychle k vlčici a podíval se na její ránu na krku. "Solf co jsi jí to jen udělala." Povzdechl si a pomýšlel nad tím jak by vlčici mohl pomoci. "Mohl bych tě o něco poprosit? Potřebuji vodu. Ohněm jí musím vypálit ránu aby se nezanítila, ale vodou jí to prvně musím vymýt od nečistot." Řekl k oběma, nechtěl aby vlčice umřela na jakousi otravu krve. Opakoval jen to co viděl několik let v kuse. Sám nevěděl co pak dělat s ránou, ale v pár bylinkách léčivých se vyznal, pokud rána vlčici bude dýl krvácet, tak by mohl on použít svou magii, ale bylo to riskantní.

14.
Loki a Solf

Nikdy se nemusel ptát vlka jako byl Kuroko jestli je rozpůlený. Když si někdo povídal se sebou vypadal skoro vždy stejně. Marciové zase ve svém rodu měli tendenci se rozpadat v prach nebo se ztrácet v čase, každý rod měl něco co se nikomu nelíbilo. Solf vypadala že jeho otázku nechápe, ale dvoubarevný se ihned ozval, pochopil to. "No.. tam kde jsem byl bylo víc takových jako jste vy, ale vždy je držel jeden fakt. Když slyšeli hlas toho druhého tak se naštvali nebo bylo vidět jak s ním jasně nesouhlasí. Vlk co zná někoho jako jste vy si tedy snadno všimne detailů. Je milé vás dva poznat, byl bych ale raději kdyby to bylo mimo boj." Odpověděl mu popravdě. Když se vrátil syn Kuroka bylo pro všechny hrozné mu porozumět, Taylor často jeho záseky nebo občasné vrčení z ničeho nic nechápal, horší pak bylo když Akumura začali vlci brát jako jednu a tu samou osobu s psychickou nemocí, jenže Taylor se spolu s Jaycem a Cerumem po válce naučil, že Kumuru a Akumuru jsou dva různí vlci, dvě osobnosti sdílející jedno tělo. Proto se k nim možná začal chovat líp a ke každému jinak. Pro Garmadony bylo časté, že se u nich objevilo občas nějaké to psychické onemocnění, vzhledem k tomu, že často rod podléhal v minulosti k incestům, které se přenášeli pak na potomky. "Nerad bych ti ublížil, ani Srnečce jsem nechtěl ublížit, ale.. přijít o Solfataru by pro mě znamenalo jako bych přišel o své druhé já. Jako bys ty přišel o svého parťáka se kterým si od narození v jednom těle. Celou dobu jsem se snažil srnečce neublížit, jen jí držet aby ona nemohla ublížit nám. Kdybyste mi dovolili mohl bych jí vyléčit nebo vám pomoci jí přenést blíže k vašemu území." Nechtěl bojovat, bojovat s někým kdo jako on bránil jen a pouze ty na kterých mu možná skrytě záleželo bylo bláznovství. Podíval se na Solfataru s otázkou, kterou však neřekl nahlas, ale chtěl zničit svůj štít a pomoci jiné, té které ona ublížila a kvůli které tam teď maličká krvácela. Avšak netušil jak se Loki rozhodne, netušil jaká bude jeho reakce na to co řekl.

13.
As(okrajově vzhledem k úpadu do bězvědomí), Loki a Solf

Solf možná sebou nechala vytírat jako s hadrem, ale on už jeden boj zažil. Věděl že po boji vlkům nezbývá nic jiného než jít dál. Mohl po Lokim skočit a zabít ho, ale viděl v něm něco co mu připadalo jako že se jí jen snaží bránit. Zatím co Srnečka nechala jeho útok odrazit. On oheň zas stáhl k jeho tělu. Na jeho úrovni už jím vytvořený oheň nejde uhasit. Poryv větru jej možná odnese, ale on ho pořád může vrátit zpět, on je pořád ten který nad ním může rozhodovat. Asaira oheň neuhasila díky vzduchové kapsy, ale spíše ho větrem přiživila. Taylor se díval na ohnivou kouli kterou pomalu formoval a pak jí nechal zmizet. Ne, on nebude ten co by chtěl zabít. Možná ten vlk ublížil Solf, ale on jemu ublížit nemohl. Tušil že možná jí jen zachránil krk. Taylor za rány na srnečce nemohl, on jí jen po většinu času držel na zemi nebo její útoky odrazil. To co jí jediné jí udělal bylo, že nechal Solf aby jí způsobila ránu na krku.
Podíval se na Solf a přemýšlel. Byl čas se stáhnout z boje? Ne. Ale rozhodně nemělo cenu vlkovi ublížit, když tu ona byla zraněná. Všiml si jak Loki promluvil. Kývl hlavou. "Tomu kdo jí způsobil rány si už ublížil, takže si vyměnil oko za oko. Já jí jen vždy odrazil tak, aby se ke mě nedostala a neublížila zároveň jí." Odpověděl vlkovi. Když po něm rozpůlený skočil tak Taylor jen skočil k Solf. Tak jak to plánoval od začátku a vztyčil okolo nich zlatavý štít. Jeho speciální magie. "Slibuji, že až přijdeme do Daénu ti to vyléčím." Špitl a olízl jí opatrně čumák. Něco v Lokimu mu je tak moc připomínalo. "Za celý můj život jsem byl brán jako dva vlci v jednom. Jen ona dokázala Jaxe přijmout a bavit se s ním. Jen ona dokázala pochopit, když Jax měl vlčata s jinou... proto se chystám zemřít na území kde ona chce." Vzpomněl si na jeho slova. Věděl jak to měl vždy Kuroko těžké s jeho částí, ale nikdy se na ní nehněval, on jí přijal jako něco co k němu patřilo a nikdy to nezmizí. Možná byl i tento vlk nemocný. Často vypadal jako by byl mimo. "Jsi rozpůlený?" Zeptal se ho na rovinu.

12.
Asaira, Loki, Solf

Nečekal to, možná opravdu nebyl souboj vyrovnaný. Přesto pocítil ve své pacce bolest, palčivou bolest jak se mu do packy zaryl tesák od srnečky. Mrzelo ho že možná nikdy neuslyší její jméno, ale tohle byla válka. "Rány které si obdržel během bitvy jsme spolu s pár mediky vyléčili, jen ta noha... tě bude trápit celý život, stejně jako rány na duši." Ozvalo se mu v hlavě a on si uvědomil jaká to byla pravda, uvědomil si co se vlastně teď děje. Přišel k nim další vlk. Nejspíše byl s tou podivnou vlčicí ve smečce. "Rány na duši? Ne, prosím! Jayci! Donuť mě zapomenout, vymaž mi prosím paměť! Nechci je všechny vidět znovu a znovu umírat!" Sledoval Lokiho a uvědomoval si, jak pomalu pečeť co duhový vlk umístil na jeho paměť mizí. Nikdy nebude moci vymazat to co se stalo, nikdy to nikdo nebude umět úplně odstranit z jeho hlavy, Čím dál více si tuto krutou pravdu uvědomoval. "Orisea? Ta.. zemřela... poslední co jsem viděl bylo jak se vrhla ze skály... Kierannie, ach moje milovaná, ta se proměnila v monstrum a nechala mě polovičně slepým a i přes to tu jako ty nežebrám o vymazání paměti! Prober se! Tohle byla válka, ale všichni děláte jako by to byl konec světa!" Uslyšel ve své hlavě hlas Ceruma a uvědomil si, že vlastně Loki skáče po jeho milované. Už nebyla šance, že by na Solf skočil v čas. Však něco tu bylo. Podíval se na hvězdu na svém plášti. "Udělala jsem ti jí díky magii, snad se líbí, nebyl jiný způsob jak nahradit starou karabinu." ozval se mu v hlavě sladký hlas. Po jeho tváři stekla slza. Uvědomoval si, že tohle je jeho jediná možnost. "Nenechám jí znovu zemřít!" Zavrčel spíše zakřičel. Něco se v něm zlomilo. Minulost možná napravit nemohl, udělal v ní tolik chyb, ale přítomnost? Možná se Lokimu útok zdařil, ale teď už nebude cesty zpět. Sledoval jak jeho družce od oka teče krev. Z ohně vytvořil ohnivé laso kterým šlehl vůči tělu vlka. Možná stačil ublížit jeho milované, ale tohle už mu nevyjde. Však ještě během šlehnutí přetvořil laso na plamen velkých rozměrů, který mířil pořád na Lokiho. V jeho očích byl vidět vztek, ale věděl že má výdrž na to udržet své útoky. Doposud se šetřil, ale nyní ne. I kdyby měl oba dva zabít, tak je nenechá odejít bez zranění.

11. Asaira, Solfatara

Bolestivě si uvědomil, že tu zas stojí a rve se o něco, co pro něj nemá takovou váhu. Dříve by možná do boje šel, ale teď v něm již neshledával takovou satisfakci jako dříve, byl to jen nutný způsob obrany aby přežil. Vždy ho učili tolika zbytečným věcem které za tu řadu let už zapomněl, vždy ho učili tomu nikdy neslevit a jít za svými cíli, jenže někteří na jeho území nasadili laťku vysoko. "Jak skvělé je nezemřít, co? Tvá matka tě na ostrovech měla nechat" Ozvala se mu vlastní slova vůči jednomu. Jayce. Neměl rád jak byl zbarvený a jak celkově vypadal poté co si jej bohové vybrali, to on měl štěstí. To on nikdy nezemře a bude jen dále plnit to co je jeho úkolem, ale nikdy si neuvědomil tu bolest kterou musel protrpět. Vždy ho nazýval duhovou můrou bez toho aniž by se o to co prožil hlouběji zajímal. Pak přišel Lloyd, vlk co si místo svého alfování vybral románek s démonem, kterého pak stejně jeho úžasná magie zabila.
Uslyšel slova Asairy. Ihned mu na mozek přišla vzpomínka, kterou rraději zapomněl. "Marcia? Kain by se za tebe styděl, chlapče.. Amy by se za tebe styděla. Měl si ve válce zemřít a prokázat tomu rodu aspoň nějakou službu. Nevíš o nich nic a přesto je teď při svém psychickém zhroucení urážíš. Kde je to srdce lva, kde je tvá kuráž? To ty jsi spíše odpad." Díky kouzlu duhového si neuvědomoval až doposud kolik toho zapomněl. Ale on chtěl zapomenout. Nakonec však zjistil že i ta největší monstra nejsou monstra, možná byla Asaira stejná? "Ne, jako ty nevíš nic o mě. Nitky osudu se propletly a já ani nevím proč na nás vaše smečka útočí. Je za tím něco jiného než chtíč po krvi?Nejspíše ne... což je na tom to nejvíce matoucí." Odpověděl jí a poprvé za celou bitvu ucítil ten známý pocit jako by nechtěl nikomu ublížit. Taylor jen její útok odhodil vlastní silou proti ní, která musela být několika násobná. "Ne... kdyby tu nebyla ona tak ani nejsem ve smečce.. za svůj život si ani smečku nezasloužím." Odpověděl ještě tak aby to srnečka slyšela. Nechtěl to před Solf přiznat, ale jejich Alfa to nejspíše u všech posrala před válkou. Pak se podíval na Solf, ona chtěla nejspíše bojovat aby se dostala na lepší místo, on opravdu bojoval jen kvůli ní. Nechtěl Asaiře ublížit, nechtěl jí nic udělat a proto se pevně soustředil a nechával okolo jejích pacek růst liány, pevné tak, aby jí dokázali udržet. Nechtěl aby si ty dvě více ublížili. "Tahle válka je zbytečná, nechci ti ani ublížit. Nejspíše si jen nevěříš abys zkusila jinou smečku a nebo si myslíš že Chaos přijme vlky zničené osudem, ty kteří se považují za vrahy... kravina.."

10. Solfatara, Asaira

Musel se zasmát, poznámku Asairy slyšel jen tak okrajově, ale jistě si domyslel na co to byla narážka. "Zlatíčko, jestli můj plášť nazýváš magií měla by ses sama kousnout." Řekl a pak se podíval na Solf. Když ho nazvala bestií tak šlehl ocasem. Bylo pochopitelné že se v jejich rodině také předávali nějaké ty psychické srandičky, ale jedinou blokádou které se postupem času zbavoval bylo jeho PTSD díky válce kterou prožil. Možná se teď choval až moc zapáleně, ale důvodem tohoto chování bylo jediné, nechtěl znovu přijít o osobu co miloval. "Bestie? Ne, bestie jsou ty co původně zničili můj domov. Bestie jsou ty co by zabili bez důvodu. Ty jsi přišla na naše území a posloucháš svou alfu. Jsi jako ty bestie v ten den kdy padla má zem. Nevidím důvod proč tě na tomto místě nezabít. Já bojuji aby přežila ona, ty bojuješ jen abys uspokojila alfy." Řekl s hlasem plným pohrdání. Kdyby tu byl sám tak by nejspíše ani bojovat nechtěl, kdyby tu byl sám tak by jí jen omráčil a šel se starat o zraněné. Teď se jí však zakousla Solfatara do krku a on varovně zavrčel, jelikož sledoval jak se svaly vlčice zatnuly, aby se mohla zapřít vůči tesákům jeho milované. Došlo mu že jí chce porazit, chce jí možná pak hryznout do krku? Představoval si veškeré tahy které srnečka mohla provést. Měl jasno. V ten moment, kdy mu to došlo, už však neváhal ani on. Znovu ne, miloval jsem jí a přišel jsem o ní. Teď mám druhou šanci a tu já nenechám jen tak padnout. Pomyslel si a vyskočil vůči Asaiře. Chtěl jí povalit a možná jí vlepit jasnou facku ohněm, jen aby ho voda takhle na dálku uhasila se musel dostat blíž. Magii si chtěl šetřit, nevěděl kdo k nim ještě přijde. Chtěl aby vlčici teklo víc krve, však nesměl nic uspěchat. Plášť začínal těžknout a to pírka ptáka byla odolná proti vodě, však teď se déšť zdál nesnesitelným mnohem víc. Pokud se mu povedlo As srazit ví jen bohové.

9
Solfatara, Asaira

Možná to byla jeho vlastní povaha co ho donutila vnímat vlčici před nimi jako jednu z jeho původní smečky, avšak sledoval už jen jí. Zrzavé nepadl ani jediný pohled. Vypadá tolik jako ona Možná to bylo trauma které v sobě bílý vlk měl, co ho donutilo si trochu pozměnit hnědé znaky na srnečce. Když Solfatara promluvila tak jí nevnímal. Možná přežila, možná jeskyni opustila ještě než sem tam dorazil! Možná je... ne, ona není má matka.. má matka byla nejspíše zabita krutě bez mrknutí, tak jak by to náš nepřítel udělal. To se mu honilo celou dobu hlavou co k němu srnečka šla. Jako by mu z ní mozek dělal jeho matku. Ona je už ale mrtvá Řekl vztekle ve své hlavě a probral se z tranzu když se k němu vlčice přiblížila, aby udělala to nejpodlejší gesto. Jako by se v něm něco probralo. Jeho oči zaplnil vztek a chuť přežít. V moment když se rozjela její hlava vůči jeho krku se co nejrychleji a nejsilněji odrazil do vzduchu při čemž využil i svého pláště. Dopadl sice špatně, jelikož nebyl stále ještě tak obratný, ale dopadl kousek od jeho partnerky. Zvedl se a podíval se na Solf s úšklebkem. "Chceš jí vyrvat tepny z krku nebo si s ní prvně pohrajeme? Co jí třeba urvat ocas a dát si jej jako hezký ohřívač ledvin! O a nebo jí připravit o očíčko, ta jsou taky chutná" Zeptal se Solf bez jediné známky emocí v hlase, působil jako psychopat co se probral k životu a jeho jediným úkolem bylo ochránit jeho milou. Něco v hlavě mu říkalo ať se vlčice zbaví co nejrychleji aby neohrožovala více jeho partnerku. Taylorova další slova byla už v cizím jazyce, ale více méně to byla nehezká poznámka na osobu srnečky.

8. Allavanté, Solf, Asaira, Dail
Podíval se směrem vlčice a odfrkl si. "Galaxie je to proč si naživu, ty idiote, kdyby nebyla galaxie nebyla by si ani ty. Kdyby nebyla duha mohla by si s klidem existovat, duha je totiž jen fotometeorický jev kdy se sluneční paprsky odráží od kapek vody které jsou v atmosféře, díky tomu se láme a tvoří oblouk." Tak tupá, vysvětlení proč je prach v galaxii barevný či různé hvězdy mají jinou barvu jí bylo úplně zbytečné vysvětlovat, ona nechápala ani rozdíl mezi duhou a nebo galaxií. "Trapné urážky na psychickou nemoc? Nenech se vyvést z míry, já bojovat nechci, ale tvé psychické zdraví by se mělo nějak zachránit." Řekl pobaveně a pak se podíval na Dail, která tam jen stála. To co řekla ho jen donutilo se poušklíbnout. "Máme slabé kusy, s tím ale nikdo nic nenadělá. Ve vaší smečce jich je taky požehraně, jelikož nikdo se silný nerodí. To bys měla vědět." Pozoroval jí, věnoval každou chvilku jejímu tělu. Pozvedl obočí. "Opravdu jen ty? Nezdá se mi to, někde máš jistě někoho na kom ti záleží, někoho kdo v tomhle boji bude trpět jako mi všichni, jelikož tahle válka je zbytečná, ale to mozek jako je tvůj chápat nemůže." Pak se jen mlčky díval jak odcházela. Jeho pohled se ihned přenesl na vlčici které říkala srnečka. "Opravdu chceš plnit její rozkazy? Opravdu se chceš zranit? Tahle válka nemá smysl, nutí tě padnout pro jejich pobavení. Nerad bych ti ublížil, ale pokud mi nedáš na výběr..." Pak se jen otočil k Dail, co se snažila neukázat svůj strach. Sám se ještě víc naroval. On strach necítil, jedna válka už byla za ním a v té vlci prolívali krev hned od začátku. Jeho pohled se upíral na Asairu doufajíc že on nebude ten co jí ublíží.

7. Solf a Allavanté
Musel se zasmát. Jeho nový kožíšek byl zbarvený spíše jako galaxie. Což ta nevzdělaná blbka nemohla vědět, jelikož se držela moc na zemském povrchu. Neřešil jí, byla nejspíše psychicky nemocná, což on s takovými vlky uměl jednat. "Je to galaxie, nikoli duha, ta má sedm primárních barev, které rozhodně v kožíšku nemám. Navíc proč nezkoušet plány na někoho, kdo nerozezná ani duhu?" Řekl hlasem bez emocí. On se jí nebude bát. Nebude ani projevovat pobavenost nad tou její demencí. "Psychické nemoci jsou taky sranda, hlavně když jednou trpíš, že? Jak se cítíš? Je to sranda že?" Odpověděl jí na tu její větu a v mysli se popadal za břicho smíchy, jenže jeho obličej byl jen kamenná maska bez ničeho. "To bych nedělal, náraz do štítu bolí, víš? Mohla by se ti o něj rozbít kušna." Odpověděl jí stále hlasem bez emocí. Když se představila tak sám sebe pochválil za to, že pořád umí poznat postavení podle chování. "Jsi hloupá, je hezké že si to umíš přiznat, dostaneš za to zlatého bludišťáka." Pochválil jí a konečně se mu v očích projevila nějaká emoce. Bylo to pohrdání. "Ale notak, titul alfy nic neznamená v dnešní době, může ho získat jakýkoliv jouda. A to že jsi poslední co naše oči uvidí? Hezké, ale řekl bych to možná trochu jinak, takhle by se tě bálo jen malé vlče. Jsi trapná jak sáňky v létě a co je co říct, tvá namyšlenost ti možná přinese brzký pád." To vše řekl s pobavením. Věděl že svou magii mohl držet dlouho, jeho vytrvalost se rapidně zlepšila, přeci jen na tomhle limitu ale nebyl nejvíce. Jeho svaly měly pořád tu starou paměť. "Zkus to ještě jednou prosím, představ se."

6. Prozatimní boj proti Allavanté(se Solf)
Taylor se podíval na Solf a ušklíbl si. "Byl sem k tomu cvičený, ještě než válka přišla jsem trpěl těžké bitvy mezi skupinami na procvičení. Když však přišla válka tak sem se bál. Věděl sem však že po mém boku stojí vlci co se také bojí, každý jsme se bál.. ne o naše životy, ale o to že uvidíme své milované umírat. A byl jsem idiot... po válce jsem se hádal se všemi, že netušili jaké to bylo všechny ztratit, být za sraba že jsem nezemřel s nimi. Cerum a nebo Jayce, kteří mi pomáhali se zherabilitovat mi na to nic neřekli, pouze mlčeli, ale když tak vzpomínám tak v jejich očích byl vždy vidět smutek...takový hrozný smutek, to oni také přišli o všechno. Pak když sem potkal Sennu jsem uznal, že nebyla monstem, co nás chtělo jen zabít, ale přesto jsem poprosil Jayce aby mi vzpomínky na válku vymazal, chtěl sem před tím utéct... Nebudu ti lhát že válka není hrozná, je to to nejhorší... protože po válce z tebe zbude jen vlk s traumatem." Řekl a cítil jak se mu vítr opřel do pláště a donutil jej vát. "Jenže to není důvod abych za ně teď nebojoval.. právě to mě žene dopředu, chci aby věděli že nezemřeli nadarmo aby zbytek nás žil." S tím už si všiml konečně jejich protivníka kterého vyplivl portál. Co tak pozoroval, nejspíše to byl výše postavený člen. Vzpomněl si na svůj první pocit když uviděl jejich nepřítele, když slyšel ten křik že po nich útočí. Teď to bylo jiné. Cítil nenávist a touhu ukázat co v něm je. Postavil se hrdě před Solf a svůj nezlomný pohled upíral na vlčici. "Není čas si hrát na hrdiny. Nikdo po ní neútočte první. V našem počtu bude síla." Špitl směrem k vlčicím, aby to slyšeli jen ty se kterými bojoval. Něco v něm ho nutilo, aby mu to připomnělo ty vzpomínky na jeho první boj. Podíval se na nebe a usmál se. Nehodlal se jí bát, nebál se jí ani. Jeho tělo bylo sice malé, ale rýsovali se na něm svaly čím dál více jak se mu srst lepila na kůži. On nehodlal ustoupit.

5.
(--- Ostříží zrak
Čím více se boj blížil tím více mu to připomínalo jeho předchozí bitvu. Jenže teď tu nejsou hraničáři cvičení jenom k boji, nejsou tu ani lovci kteří by nám přispěchali krýt záda... jediný kdo se kdy cvičil na hraničáře jsem tu já.. Pomyslel si a zastavil se konečně vedle Solf. Promokal, ale to mu vůbec nevadilo. Už dříve bojoval v dešti a nepohodlí, kde musel ještě šplhat na skálu kde se schovávala jeho rodina. "Držte si chladnou hlavu, nenechte ať vás ovládne strach. Myslete na cokoliv jiného než na válku co se blíží, musíte udržet chladnou hlavu, jen pak dokážete logicky uvažovat až se objeví náš nepřítel!" Řekl klidným hlasem. Sám se uklidnil vnitřně. Když se ozval hrom tak se ani nepohnul, jen sledoval jejich okolí a čekal na to až se objeví portál. A hle, Solf jej na to upozornila. "Semkněme se a zaujmeme obranný postoj. Nevíme kolik jich přijde sem, ale udržujte stále klidnou hlavu. Až se objeví vnímejte každý jejich pohyb jako by byl váš." Řekl stále klidně a Zaujal svou pozici vedle Solf. Sám byl předtím takhle nucen držet formaci, jeho úkolem bylo nepustit ale vlky na skálu kde měl rodinu. Teď je nesměl nechat je přemoci díky strachu který zde panoval.

4.
(-- Daén
Podíval se směrem k Lissandře. Už odcházela a jelikož měl každý jinou pozici, tak by se měl vydat pryč i on. Povzdechl si a podíval se na Zinka. "Neumřete prosím. Smečka bude potřebovat vlky jako jste vy." Řekl jim a pak si všiml jak na něj Solf nečekala a rozběhla se pryč. "Solf čekej! Nemůžeš tam jen tak vběhnout!" Sykl a naposled se podíval na ty dva než se rozběhl za svou partnerkou. Tuhle ztratit nesměl, jinak by si to neodpustil. Ihned začal přemýšlet nad taktikou, která mu jistě chvilku zabere, nevěděl jak silný bude jejich nepřítel pokud vůbec nějaký přijde. Až přijde tak stane po boku Solf a bude bojovat tak jak dřív nebojoval. Zatím za ní jen rychle běžel a modlil se, aby nezačala bojovat bez něj.
_--) Daén

3.
Musel se zasmát, doslova se začal smát když promluvila Darkey. "Nejsme připravení? Lissandra je inteligentní a její schopnosti boje jistě budou také na úrovni a jak si nás ostatní můžeš dovolit soudit za usouzení holého faktu? Namyšlenost která z tebe sálá je neuvěřitelná, není možné tedy přesvědčit vlka se stejným smýšlením o tom v jaké nevýhodě je Daén teď a v jaké nadále bude. Nejsme ani jeden slabý na to, abychom nepřežili. Navíc někteří z nás za sebou už o nejedno území bojovali. Příště mlč prosím než promluvíš." Řekl stále klidným hlasem Taylor na obranu většiny vlků. Darkey se mu jevila zatím jako největší královna všech, leč tušil že nejspíše za tou snůškou silných keců se bude skrývat někdo, kdo bude mít jen velké ego. Dail kterou zmínila se mu pak jevila jako rozumnější, rozhodně neměla silné kecy jako ta černo-rudá fiflena u které tušil že by jí Lissandra roznesla na kopytech. Však to netušil jak jej vytočí Dorya. Chovala se úplně divně. Předtím mu přišla rozumnou, teď se však Taylor podíval na Solf a zavrčel nepříjemně. "Jdu za partou, co není úplně vypatlaná." Zvedl se a vydal se za Zinkem. "Byla vždy Dorya taková kráva?" Zeptal se ho tiše. V jeho hlase byl slyšet vztek. "Mám chuť jí vysvětlit, že jsem nepřežil jednu válku abych chcípl v totálně nelogické, kde nás povede někdo jako ona." Zamumlal ještě tiše tak, aby ho slyšel jen Zinek popřípadě Lissandra pokud se nacházela někde blíže. "A ještě ta rudo-černá mrcha. Mám pocit že tohle je boží trest za to, že jsem neumřel v první bitvě." S tím dále šel vedle Zinka a doufal, že se k nim přidá i jeho partnerka.
>> Ostříží zrak