Příspěvky uživatele

< návrat zpět

2
Nestihl jí odpovědět, jelikož brzy na to se konečně Dorya rozhodla, že by mohla všem říct proč a co se vlastně stalo, jenže pro všechny kteří do situace nebyli obeznámení to nebylo, ale aspoň se dozvěděl pár dobrých informací. Další smečka co jim přijde na pomov,? Hah, to bude ještě něco. Když promluvila Solf tak zaskřípal zuby. "Ty nezemřeš. Fajn, je pravda že na tom má bývalá země byla líp v případě napadení, ale o tomhle víme, máme šanci se připravit a kdyžtak vymyslet nějakou taktiku." Nechtěl aby se mu opakovala minulost. Nechtěl aby se to samé stalo tady. Pak se podíval na Zinka. Od pohledu a prvních slov mu vlk příjemný nebyl, ale teď pronesl krutou pravdu. I Lissandra měla tenhle stejný rypavy pocit. Lissandra a Zinek mají pravdu. I když tento Útok přežijeme tak jsme na otevřeném prostranství. Lepší by se bylo přesunout, ano..máme tu už nějaké vzpomínky někteří, ale až jednoho dne nebudeme vědět o útoku, protože se Nero neukáže tak to bude velice krutá bitva..."

Pokýval hlavou. Když mu řekla, že je expert tak se zazubil, pouze se mu líbilo učit se nové věci.Olízla mu bradu a on se jen na moment cítil jak kdyby byl ten ke kterému on sám vzhlížel. "Věř, že znám vlka co byl lepší ve všem snad! Jen... nevím kde je mu konec, byl vybraný v tom pomáhat snad všem a navíc.." Zavzpomínal se na jeho mohutná motýlí křídla, zatvářil se vůči němu roztuzeně. "A na víc měl fakt super podobu. Neznal jsem vlka co by mu duha slušela líp." Řekl pobaveně a pak se podíval na Solf. Pokýval hlavou, pokud stavou proti nováčkům co nebudou umět ovládat svůj element tak pro ně boj bude snazší. Nakonec se však zatvářil nejistě, neznal moc vlků co by umělo všechny čtyři základní elementy ovládat dokonale, navíc to bylo pak čím víc těžší. "S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost, ale máš pravdu, naše smečka by na nás byla pyšná." Uznal a pak se jen dále na ní díval. Nemusel by se o nikoho bát, ale zase nevěděl co by to s jeho tělem udělalo.

Zasmál se, věděl že se na tohle zeptá. "Dá se ovládat i bez něj, ale přeci jen.. je lepší když můžeš skočit takhle daleko a zachránit někoho rychle než k němu běžet a použít to." Řekl a šlehl ocasem. Prohlížel si jí. Pak ucítil jak se začal zvedat vítr což jej donutilo se poušklíbnout. "Náhodou, vítr se ti k ohni hodí. Jen to nějak dobře a chytře vymyslet." Řekl a posadil se. "Máme element ohně, ten se šíří větrem a navíc pokud ho umíš dobře ovládat a směrovat ho určitým směrem tak to není úplně k zahození." Řekl a pak vytvořil ze země menší hliněnou kuličku. "Myslím, že se naše síly budou dát dobře spojit. Chaos proti nám nebude moc ani vydržet."

Díky plášti měl ještě jednu výhodu. Podíval se na to jak Solf také tvarovala oheň a nakonec z něj vytvořila ohnivý bič. Vyskočil proto tedy do vzduchu a ušklíbl se. Jeho velikost, váha a složení pláště mu zajistilo to, že vyskočil víš do vzduchu a dopadal pomaleji na zem. "Nechci ti ublížit, ale musíš uznat, že je to dobrá vychytávka. Díky plášti mám vlastně takové neofiko křídlo, které se svými vlastnosti podobá jednomu vaku poletuchy. Díky tomu..." Skočil k ní a okolo nich se vytvořil zlatavý štít. Skočil k ní z větší dálky a chvilku to vypadalo že mu plášť bezvadně pomáhá. "Když se zjistilo, že mám tuhle magii, tak jako u každého se přemýšlelo jak mi pomoci. Někteří dostanou vždy předmět co jim pomáhá, pokud je to nějaká divná magie. Původně se očekávalo, že dostanu magii času a tak sem do té doby nosil staré stříbrné hodinky, jenže ty už řadu let nefungovali.. nakonec se ale projevilo toto a můj strýc začal právě na plášti pracovat. Očaroval se navíc tak, aby se nezničil snad nikdy." Sám se tedy nebál štít nechat spadnout a ten se roztříštil v milion zlatých třpytek. "Rád bych ještě.." Začal se soustředit. Začal vnímat každou odezvu země a nakonec se stalo že měla Solf nohy svázané kořeny díky jeho magii země. Tohle potřeboval zdokonalit do bitvy.

Díval se na ní a konečně šlo poznat že jedno z jeho dříve rudých očí je zelené. Nechal si to tak změnit a líbilo se mu to, ukazovalo to hlavně na to jakým dvěma elementům se chtěl dále ve svém životě věnovat. Když se odtáhla ucítil uvnitř sebe podivný pocit, který se nedal snad popsat jinak než stesk. Vydal se tiše za ní. "Pamatuj, pokud bych ti nechtěně ublížil tak křič... pomohu ti vyléčit se." Řekl jí klidným hlasem, však doufal že by jí ublížit nemusel. Pokýval hlavou a odhodlaně se nadechl. Vytvořil před sebou malý plamínek ohně, který začal postupně zvětšovat, aby se mu pak lépe mohl tvarovat. "Zkus ty oheň... je to nejsnadnější pro nás. Hodně sem ho trénoval také cestou..."

Taylor jen zastřihal světle fialovýma ušima. "Děkuji, díky jedné skupině se ke mě dostal i plášť co mi jeden můj známí kdysi dávno vyrobil. Pírka která jsou na něm patří ptákům, která sem běžně pozoroval na našem území." Vysvětlil jí a pak se podíval na své tělo. "No a ta barva kožíšku přišla zase s pláštěm, řekl sem si, že by se k němu hnědá nehodila." Zhodnotil popravdě a podíval se na ní zkoumavě. Ach, Wu jí naučil nový element.. "Já se také naučil nový element, jeho ovládání bude ještě těžší a nevím jak se mi se zemí bude pracovat, ale důležité je, že mám zpět svou magii které sem se vzdal.." Řekl a zadíval se na svůj plášť. "Přežijeme oba, kdyby bylo nejhůře, tak na tebe skočím a vytvořím okolo nás štít." Zašeptal jí na oplátku on do ucha. Pro něj bylo prioritou jí bránit. "Co takhle zkusit ještě naše nové elementy před válkou? Než sem přijdou ostatní tak si odpočineme a navíc potřebuji si zopakovat jak má schopnost funguje."

Volala jeho jméno mezitím co koukal na Doryu. Koukal na ní a formoval myšlenku jak jen by ji mohl sdělit že se do války chystal taky. Černá vlčice do něj však narazila a Taylor sebou cuknul. "To je v pořádku, také jsem byl zadumaný." odpověděl neznámé, ale pak si ji prohlédl. Rudá očka a její typická vůně. Nakonec mu vlčice padla okolo krku a on si to dokonale spojil dohromady. "Ach, Solf! Vidím že si zase změnila barvu kožíšku." Řekl a jednou tlapou si ji namáčkl na sebe. Byl tak moc rád že se našli. Držel ji u sebe a nechtěl ji pustit. "Byl sem i u mistra ve svatyni."

1.
Podíval se směrem ke své alfě a rychle se postavil. Vydal se jí na proti jen co jí viděl přicházet, ale ona prvně zavyla. Všiml si že s ní jdou i dvě vlčice. Jméno ani jedné vlčice neznal, ale že by to byla Solf s Dail? Podíval se na ně a začenichal. Pach jedné z nich skutečně Solf patřil. Ale tipoval taky že ona ho nepozná rovněž, jelikož díky svému novému vzhledu by se nepoznával také. Podíval se směrem k Dorye a doufal že se jejich pohledy střetnou. Věděl na co se jí chtěl zeptat, ale byla k tomu úkonu odvaha? "Takže je to opravdu pravda... kolik vlků jen padne... ke kolika se ani nedostanu." Povzdechl si a podíval se na nebe. Teď je jen na osudu komu se bude více dařit.

(---- Rest
Taylor se podíval na nebe a povzdechl si. Zase byl v Daénu a skoro nic se zde nezměnilo, zdálo se i že kromě Doryii zde byl první a vůbec jediný připravený vlk. Podíval se na Wua co byl na kraji jezera a částečně i na území. Měl ho jít přepadnout? Ano, nakonec se opravdu vydal i k tomuto podivnému šedému vlkovi, co mu připadal podivný. Jak tenhle vlk mohl být všude a zároveň nikde? Nejspíše byl další podivnou entitou jako mistr v džungli. Možná by se to někomu zdálo bláhové, aby se Taylor šel ještě nějak vylepšit, ale on před bojem potřeboval trénovat. Chtěl vlastně trénovat.

Nákup:
Na účtě mám: 191 KMŠ, 12 rubínů, 0 mincí
Převádím: 11 rubínů na KMŠ -) 110 kmš
Účet po převodu: 301 kmš, 1 rubín, 0 mincí
Kupuji:
Svůj vzhled(350 kmš), jednou změna barvy očí podle elementu země(5 rubínů)
Levely magie:
Oheň na full: 90+100+110+120+130
Země na lvl 5: 70+80

Celkem: 1 050 kmš a 5 rubínů
Uplatňuji slevu 75% -) 262 kmš a 1 rubín

Takže celkem platím: 262 kmš a 1 rubín

Zůstatek: 39 kmš, 0 rubínů a 0 mincí

Schváleno

(--- Jižní hory
Jako by to bylo včera co se vypravil na svou pouť co jej hodně změnila, hlavně doufal že pro něj ten vlk co předtím viděl s Doryou bude mít něco nového, co by se mu mohlo líbit. Popravdě doufal že někde cestou najde svůj plá... zarazil se, když si všiml podivné hvězdy která vykukovala z vysoké trávy jako by tam byla dováta větrem. Došel k té velice vysoké trávě a zatáhl za hvězdu. Zalapal po dechu, když zjistil že to je jeho plášť s opravenou látkou která držela pírka. Věděl nejspíše komu za to vděčit a věděl i kdo ho dokonale opravil a dokonce i pár pírek přidal. "Děkuji vám." Špitl a pokusil si nasadit plášť na sebe. "Ještě získat svou původní magii." Řekl a pousmál se. Cítil jak z pláště vyzařovalo podivné sálavé teplo domova. Tímto věděl že na něj snad nikdy nezapomene.
--) Daén

(--- Ovocný lesík
Spokojeně se podíval na své packy. Zdáli se být silnější a jistější když šplhal do hor tak, aby mohl zase přejít Irisin ráj. Nikdy by netušil jak by ho tahle jedna cesta mohla tak moc změnit, ale cítil se hodně dobře, cítil se jako by mohl dokázat vše. Hlavně co se jeho vytrvalosti týče se cestou nahoru nezadýchal skoro vůbec. Věděl co by to pro něj mohlo znamenat, ale opravdu byl mistr tak dokonalý? Heh, to jen potvrdí čas jestli se mu to podařilo tak dobře. Hlavně by jeho způsob boje neměl být tak zlým. "Možná ještě před válkou potkám Solf, rád bych si s ní promluvil a hlavně s ní něco vyřešil." Řekl nahlas a podíval se z hor na území které leželo pod ním. Pak se přeci jen zase rozešel jen, aby už byl zase na svém území a mohl si to užít před válkou.
---) Rest(přes Irisin ráj)

(--- Svatyně(přes mlžnou džungli)
Podíval se za sebe a pak před sebe. Konečně si oddechl a rozvalil se pod keřem na kterém rostlo několik bobulí. Začal je během toho co lezel mlsat. Nechtělo se mu už vůbec zvedat, díky své cestě byl vyčerpaný a hlavně díky tomu tréningu co zažil. Spokojeně se usmál a zavřel na tu chvilku oči. Jeho sen byl dosti podivný, jemu se to ale zdálo zcela klidné oproti těm nočním můrám které zažíval. Tohle byl nádherný klidný sen díky kterému se cítil spokojený a vlastně se mu odpočívalo i dobře. Jeho spánek byl možná na nějaké poměry krátký, ale spal krásné dvě hodiny. Poté se zvedl a protáhl se. Koukl se okolo sebe a povzdechl si, tohle bude ještě dlouho než dorazí na území smečky zase. Proto s klidem zase vyšel na svou cestu.
---) Jižní hory

(--- Mlžná džungle
Jeho kroky byly v posledních místech nejisté, jelikož musel občas šlápnout na místo, kde se nacházelo bahno, ale k Taylorovo štěstí se to bahno nezdálo příliš hluboké. Cestování po padlých stromech se mu tak zalíbilo, že "naschvál" zabloudil. Jeho zabloudění mu však dalo čas, aby přemýšlel o tom, co vlastně chtěl zvednout za vlastnosti. Možná by se mu hodila nějaká schopnost lovu... nah, lovil většinou ve více vlcích, takže pro něj schopnost lovu byla spíše jen taková formální. Spíše přemýšlel o zvýšení vytrvalosti díky užívání magie a také díky tomu, že by se mu to skvěle hodilo. A možná i ta síla, předtím byl přeci jen jeden z hraničářů, velice silná jednotka smečky, která bránila hranice. Podíval se na svou nohu a povzdechl si. "Ty si mi to ale zkomplikovala holka." Řekl pobaveně. Nenadál se a objevil se někde, kde netušil vůbec jak se sem dostal, ale byl tu vlk co věděl nejspíše po čem jeho srdce prahne. Taylor neváhal a zdělil mu co potřebuje.

Dávám všech pět mincí do ringu. -) 40%
Ale k tomu využívám svůj 50% bonus tudíž se to zvyšuje na 60%

% si rozděluji následně:
20% si dávám do síly
40% si dávám do vytrvalosti
(Ráda bych zde připomněla pokud se to bude zapisovat, že mám do vytrvalosti ještě 10% z Elliiny akce)

Mistr věděl co přesně hnědý vlk chce a tak mu pokynul, aby přešel do druhé místnosti, která se zdála na boj a vytrvalost již připravená. Do výšin se tyčily hory a pod nimi byl připravený malý dřevěný ring. Jen co se to vše doformovalo, tak mistr nečekal a zastihl hnědého spíše nepřipraveného. Hnědému došlo, že nejspíše na procvičení síly nebude jen tak tahat klády, ale bude se bojovat tak jak by to jeden chtěl. Věděl, že aby v tomto boji uspěl a zlepšil se, tak si bude muset vzpomenout na staré instinkty. Notak Taylore, nemohl si za tu dobu zlenivět, jasně měl si těžké zranění a léčil si se dlouho, ale tohle je něco co se nezapomíná. Něco co je v tobě furt! Jako by další rána od mistra nastartovala něco co hnědý dlouho necítil. Chuť bojovat a prát se za to jen aby znovu mohl vidět modrou vlčici která mu byla tak blízká. S dravým zavrčením se konečně naježil a vycenil své bělostné zuby. V jeho rudých očích byla vidět zase dravost, která se chtěla urvat ze řetězu a ukázat co hnědý dokáže. I přes to si však zachoval chladnou hlavu, aby mohl taktizovat. Pokusil se na vlka skočit a povalit ho tím na zem, celou svojí vahou. Dokonce i naprázdno cvakl, jelikož minul ucho vlka. Neváhal však přestat a ohnal se po vlkovi znovu s větší vervou. Teď se mu ho však podařilo tlapou trefit, ale mistr si to nenechal líbit. Chystal se teď k útoku on. Při dalším útoku mistra tedy obrátil jeho sílu proti němu a konečně srazil i Taylor jeho. S vrčením si stoupl tak, aby vlk nemohl vstát. "Byl to dobrý souboj, děkuji moc mistře." Řekl a slezl z něj. Mírně se uklonil, ale však když se zvedl z úklonu uvědomil si, že již není v ringu, ale v horách.
Hnědý si zde uvědomil, že jeho cesta na vrchol nebude až tak snadná jak by se jednomu mohlo zdát. "Huh, tenhle vlk umí nejspíše tu nejlepší magii z nás všech, nebo je celá jeho svatyně pod kouzlem." Řekl si Taylor pobaveně a pak se vydal na svou pouť k vrcholu. Po boji byl tenhle výstup snad jako za trest. Strmý terén ještě přidával k tomu, že měl velice brzy Taylor jazyk až na vestě. Pro vlka co stoupal na hory běžně to mohl být pohled komický, ale Taylor se výšek bál snad ještě více než vody kde neviděl na dno. Jeho kroky byli jisté, ale pomalé, jako by se snažil šetřit co nejvíce energie a nezakopnout či aby mu to nepodklouzlo, věděl že více k vrcholu zde bude přibývat náledí, kterému se Taylor chtěl vyvarovat, teda spíše chtěl anulovat možnost pádu který by mu hrozil. Ovšem to netušil, že ho na jeho nemilé cestě na vrchol bude čekat překážka se kterou snad nikdo nepočítal.
Všiml si naštěstí velice brzy, že se k němu blíží obří balvan, kterého by se jeden stejně jako Taylor zalekl, ale naštěstí hnědý stihl uhnout a tím si zachránit život, ale odměnou bylo to, že na něm akorát tak přistál pták a začal jej tahat za ucho. "Au, kuš, nemáš někoho jiného na sežrání?!" Řekl naštvaně Taylor počas toho co dýchal jako čtyří. Jeho packy jej neskutečně bolely, byly dokonce i lehce sedřené polštářky a on se cítil snad nejhůře co se týče dechu a unavenosti. Avšak před ním viděl už sladký, přesladký vrchol. Podíval se na něj a zamrkal. Ihned přidal na kroku jen aby tam co nejdříve stanul a mohl být rád za to, že se mu všechno podaří už jen pak. Teda myslel si to bláhově. Ale i přes to za pár dlouhých kroků stanul na vrcholu. "Wohou!" Zajásal a plácl sebou. Objevil se vedle toho vlka kterého konečně mohl nazvat ultimátním mistrem. "Děkuji moc mistře a snad se někdy setkáme." Řekl a zvedl se. Ještě jednou se na vlka usmál a už zmizel.

Cesta ze svatyně byla hodně náročná a to i když musel jít přes džungli, dalo mu to pořádně zabrat, ale nelitoval toho, cítil se být silnější a lepší, teda aspoň v nějakém ohledu. I když měl chuť sebou v ovocném lesíku nebo co to bylo plácnout na zem a jen odpočívat s přežvykováním bobulí.
---) Ovocný lesík

(--- Les u mostu
Možná to byla pošetilost, ale věděl kam přesně jít, jen provedení bude těžší než by si jeden myslel. Pomalu se vydával po jednom pařezu, který byl spadlá hned na začátku džungle, i když jeho povrch byl kluzký a nechodilo se na něm zrovna nejlépe. Podíval se proto jen před sebe a udržoval oční kontakt s nějakým mechem co tam byl na stromu. Spokojeně se při tom začal usmívat, tohle jej moc bavilo, vlastně si tím připomínal co jeho tělo dříve umělo a co bude umět i nadále, až se zase vypracuje na nějakou tu svojí předchozí úroveň. Pro Taylora to bylo něco na co si jen matně vzpomínal, díky úrazu nohy byl teď jen pouhou troskou na ostrově kde byl snad každý lepší než zrovna on. Podíval se na nebe a povzdechl si. Tohle bude ještě těžké. Pomalu ale jistě přecházel ze stromu na strom jen aby se mu packy nezabořili do bahna, nevěděl jak bylo hluboké a přesto... zvládl to až ke Svatyni.
---) Svatyně-

(--- Temný les
Taylor se zase dostal přes ten hrozný most a uvědomoval si, že by se nejspíše měl snažit zesílit, jenže co by mělo být klíčové? Chtěl by trénovat vytrvalost a možná nějakou tu sílu do souboje, protože rychlost... pokud bude utíkat tak by ho někdo mohl dostat, ale to bylo pro něj spíše jedno. Podíval se na nebe a naklonil hlavu na stranu, něco v hlavě mu radilo, aby se znovu vydal do džungle, která se mu teda vůbec nelíbila, ale pro to, aby byl silnějším by to s radostí udělal. Proto tedy neváhal a dal se zase do pohybu směrem k nehostinné džungli, co mu přinášela akorát milion potíží a žádný zisk. Možná by se to někomu zdálo super, ale jemu rozhodně ne, bylo to spíše trápení než pravý tréning.
---) Mlžná džungle