Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(--- Assařin labyrint(přes temný les)
Taylor byl mile překvapen když se dozvěděl že ten podivný labyrint byl hned na začátku lesa, jistě tam někdy jednou Solf zavede aby jej spolu celý prošli, jistě v jeho středu bude odměna nebo snad něco, co jim odhalí více o historii labyrintu, který v něm zanechal tolik nevyslovených pocitů. Jak to jen měl popsat, jak se to jen dalo popsat. Nadšeně se podíval okolo sebe, již nebyl v temném lese, ale na místě které se zdálo snad svým výjevem ještě horší než by jeden chtěl. Povzdechl si a podíval se všude okolo sebe. Nic jiného než jen popel a spálené ohořené stromy neviděl. Takovou pohromu snad v životě neviděl, co se to jen s tímto nebohým lesem muselo stát že zůstal v takovémhle stavu? Zastavil se a díval se na zpustošenou krajinu, jak se to jen mohlo někomu povést? Ještě více se mu nelíbilo, že jeho magie uměla udělat takovouhle pohromu. Jak se to jen mohlo stát a jak se to jen někomu mohlo líbit se dívat na hořící les spolu se zvířaty? Nejspíše to byl magor. "Nikdy nechci použít svou magii.. je to.. příšerné a hnusné." Řekl nahlas, teda spíše to zašeptal. Tohle na hnědém vlkovi zanechalo velký kámen pochybností o magii kterou on sám měl. Mohl si zvolit cokoliv, nechat si magii původní kterou měl, ale on si zvolil jako vládce oheň. Bylo mu zle z jeho dřívejšího já. Radši se otočil, nemohl se na pozůstatky lesa více dívat. Radši zatřásl hlavou a s tím šel zas zpět do temného lesa.
---) Temný les

(--- Temný les
Možná se mu zdálo zprvu skutečně dokonalé jeskyni prozkoumat a zjistit co její útroby nabízí, ale nic horšího snad tento vlk nezažil. Podíval se všude okolo a najednou uslyšel neznámé kvílení. Znělo to jako by někoho někdo mučil. Nejspíše za tímhle místem byla nějaká pověst což Taylora nadchnulo v tom, aby se vydal dále objevit taje tohoto nejspíše podivuhodného místa. Možná by někde na zdi mohl najít něco co by mu poradilo k čemu toto místo sloužilo, ale kvílení se nepřestalo ozývat, nejdříve si myslel že je to jen vítr, ale když uslyšel i hlas vlčice tak se zarazil. Tohle přelud nebyl a vzhledem k tomu, že znal vlka co byl polobohem věděl že vše je na tomto místě možné. "Kso kéž bych tu tak měl Rin, jistě vy viděla duše všech a uměla s tím pracovat, nebo Koru..." Řekl a podíval se všude okolo sebe. "Haló? Stalo se vám něco že jste zde zemřela?" Zeptal se prapodivného kvílení, které se mu neozvalo zpět. O tohle Jayce s Korou mluvili... je to něco jako duch, který je uvězněný v jednom a tom určitém časovém úseku. Bez Kory magie jsem tu platný jak mrtvému zimník Pomyslel si Taylor a posadil se na tomto podivném místě aby si jej prohlédl. Brzy však uslyšel šouravé zvuky a všiml si nepopsatelného tvora. Zajekl a vydal podivný pazvuk ještě než se zase zvedl na všechny čtyři a upaloval ven z jeskyně.
--) Spáleniště(přes temný les)

(--- Most
A po mostu tu byl zase tento les. Popravdě ani ten Taylor nikdy neměl rád, ale vynořil se zrovna ve chvíli kdy tu mlhy bylo jak nasráno. Zabloudit se v ní dalo snad velice snadno a jak tak cítil, tak se mu to nejspíše i povedlo. Stále se motal na začátku lesa a nevěděl snad ani kudy dál, jak by se mohl sakra vymotat nebo se dostat tam kam ani nechtěl? Pro vlka jako Taylor který potřeboval jasně vidět cestu před ním tohle bylo jako mučení neviňátek. Což mu připomnělo ubohá králičí miminka která kvůli svému hladu zabil. "Sestřenice vždy říkala abych se stal veganem, měl sem jí poslechnout a jíst taky kořínky. Možná bych pak nemusel zabít ty malé králíčky, ale hlad je hlad... ale co třeba borůvky? Mohl sem je v tom lese najít. Povídal si sám pro sebe nahlas, aby se zbavil strachu. Však najednou zase zakopl a spadl před jeskyni. Podivné, nevěděl že v tomhle lese je jeskyně? Vydal se proto do ní, aby jí mohl prozkoumat.
---) Asshiřin labyrint

(-- Les u mostu
A zde to zase začalo. Nikdy neměl rád tenhle most a navíc jej trýznila i ta výška ve které se nacházel. Jeho stav snad nebylo nutné ani komentovat, tohle byl prostě hnus a Taylor přes něj již po několikáté ve svém životě musel jít. Člověk by si na to už snad zvykl, ale tenhle most vždy přinesl tolik nepříjemností, každé jeho zapraskání znělo jako by se měl během následujících tří minut rozpadnout na jeden velký kus dřeva spolu s termity kteří v něm jistě žijí a živí se prkny která snad zažila i prvního vlka zde na MG. "Boha matičko za co všechny co přechází tento most trestáš." Řekl nahlas a raději se rozhodl pohnout zadkem jen aby za sebou tuto nepříjemnost měl a mohl si jí odškrtnout ze seznamu splněných věcí které na téhle své cestě přešel.
--) Temný les

(--Tajné ostrovy
Možná to byla jistota v něj samotného nebo jen šílenství, ale připadal si, že se cítí mnohem lépe. Podíval se proto okolo sebe a usmál se. Zde se se Solfatarou vracely do Daénu a dokonce ulovili i králíka, kterého jí skoro celého nechal, ale bylo mu to jedno, on mohl jíst kdykoliv jindy. Zasycen ještě ovocem se rozhodl, že tedy lovit znovu nebude, i když by to možná chtělo hodit do žalůdku ještě něco masitého, aby to nebyla jen veganská strava. Zamyslel se tedy pořádně, jelikož věděl že mu ovoce nemohlo dodat dostatečnou sílu. Nakonec tedy v hlavě svolil k tomu, že možná nějakou tu myš uloví aby se zasytil. Vydal se tedy hlouběji do lesa jen aby našel něco skutečně úžasného. Tlapa po tlapě, čím dál lepší nálada a hle! Taylor se skutečně dostal k něčemu kurioznímu, spíše do toho spadl po čumáku, ale byla to nora s malými zajíci. Matka se u nich moc nezdržovala a navíc je schovala do ostřužiníku. Taylor si pak teda bude muset vytahat pár ostnů a olízat si krev, ale tohle bylo dokonalé jídlo pro někoho komu se lovit samotnému nedařilo. Příroda byla krutá ke každému a proto čapl tři už větší králíčky a zuby jim rozdrtil hlavičku. Svou kořist si pak slavnostně s hodně kňučením vytáhl z ostružiní. Sice to křupalo a masa to moc nemělo, ale zasytilo to. S černým svědomím však mohl pokračovat. Cesta k mostu skrz les a následně přes mýtinu už nebyla vůbec těžká.
--) Most

(--- Les u mostu
Taylor se zhluboka nadechl a podíval se okolo. Cesta mu kupodivu utíkala a on byl za to jedině rád. Co by si jiného mohl počít? Objevovat tenhle svět jej bavilo, protože to bylo něco co mu dodávalo svobodu. Co kdyby měl křídla? Hm, jaká by to byla představa si jen tak létat a pozorovat svět zezhora. Jeho kroky jej však zavedli na podivné místo, které ho vytrhlo z myšlenek. Díval se na moře na kterém viděl i další ostrovy. Neváhal a ihned se k nim vydal přes terén který tu rozhodně nečekal. Občas však musel zaskučet, když se mu tlapa zasekla o kámen a nechtěla jej poslechnout. Jak by v téhle chvíli měl rád ta křídla, nebo vlastně k čemu by mu byla? Bál se výšek a nejspíše by mu je brzo někdo urval, ale takový plášť se kterým by mohl lehce pohybovat a byl by z podivných pírek ptáků co měl jen v domovině. Brzy však jeho tlapky stanuly na jednom z ostrůvků.
Podíval se okolo sebe a usmál se. Tahle krajina se mu začínala líbit více a více, jak jen by tu chtěl zůstat, ale něco mu říkalo že se zde nemůže více zdržet. Nějaký hlásek v hlavě mu šeptal že brzy zase nastane chvíle kdy tohle místo opustí. Taylor si jen povzdechl a podíval se na cestu před sebou. Osud byl někdy hrozný, ale shledával tu podobnost s jeho domovinou. Jak moc se mu po ní zastesklo. Sic to od moře bylo dál a vlci se k němu nepouštěli díky divokým vlnám, ale nikdo se nikdy neptal pokud tam jeden šel. Teď tu zase stál a díval se na klidné moře. Žádné vysoké vlny jako viděl doma nebo o jakých mu ostatní vyprávěli. "Co když je tohle celé jedna velká zkouška?" Zeptal se a podíval se na své packy. "Abych dokázal že nejsem tak zlý.. ale proč bych na téhle zkoušce byl sám?" Zeptal se do větru a pomalu přešel do mělké vody, aby se dostal na další ostrůvek. Voda mu sahala do půl krku, ale on šel dál. Nakonec se však zastavil přesně v půlce. "Pokud chci odpovědi, tak musím pokračovat dál. Najít více vlků, možná poznat více Lissandru nebo Zinka, přeci jen nikdo nemůže soudit knihu podle prvních pár stránek." S tím se otočil a se zvedlou hlavou se vydal dále. Nechtěl nikdy nic více než jen pochopení. Jeho cesta zpět k mostu byla kratší než si však představoval.
---) Les u mostu.

(--- Luka
Taylor se s úsměvem na rtech dostal právě do tohoto lesa, který na něj také dýchl milion vzpomínek a hlavně na Solf. Možná právě ona byla ta se kterou měl zůstat a vědět že ona ho nikdy neopustí. Zalitoval že se nejspíše do války nestihne vrátit, ale aspoň cestou zpět nasbírá nějaké ty květiny které by mohli pak Solf pomoci od ran. Mohl se naučit spoustu věcí, ne jen opakovat ty úplné základy, ale koho by pro to měl najít? On ovládal jen květomluvu, což mu teď přišlo úplně nejvíce zbytečné. "Chci jim být více užitečný, chci jim být co nejvíce užitečný, ale jak to jen udělat? Možná bych mohl trénovat své ovládání ohně.. nebo se posílit." Pronesl svou myšlenku nahlas a ani si nevšímal že míří k dalšímu jemu neznámému místu místo k mostu, kde by se mohl dostat na druhý ostrov.
--) Tajné ostrovy.

(-- Křišťálové jezero
Jak pomalu za sebou nechával vodní plochu tak si uvědomoval že úplně na světě sám nebude. Nikdo by se neměl nikdy cítit sám. I přes to že všichni co znal nejspíše zemřou, tak se na něj budou dívat zezhora. Věděl že by jej nikdy nikdo nenechal samotného. "Jen... nikdy jsem nedostal znamení že se pořád díváte, že vám nejsem ukradený a že mě furt máte rádi..." Pronesl tiše a najednou to ucítil. Slabý větřík na jeho tváři který mu dodal odvahu pokračovat dále. Možná to bylo jen díky tomu, že zde na louce bylo občas i větrno, ale tohle se mu prostě líbilo, prostě byl zase milovaný a věděl, že se na něj někdo dívá. Jako by jeho život dostal novou jiskru. Nadšeně se vydal směrem k lesu odkud mohl zajít ještě jinam.
--) Les u mostu.

(-- Nerovy vodopády
Taylor se s poklidem a úsměvem na rtech šoural klidně podél jezera které se mu tak moc zalíbilo, možná by jí sem mohl jednou vzít, ale teď se zde zastavil a podíval se na nebe. "Věřím, že by se ti tu líbilo, hvězdičko, vždy si milovala takovéhle vodní plochy. U nás se ti velice líbilo velké jezero a vždy si mě tam tahala. Jenže jaký smysl má to, že jsem zde sám. Chybíš mi každým dnem, snažím se přes to přenést, najít si novou partnerku a založit rodinu kterou si vždy chtěla, ale.. chybíš mi tak moc. Jaký má život bez tebe smysl?" Špitl a cítil jak se mu chvěje spodní ret smutkem. Podíval se zase na jezero a konečně cítil jak mu stekla slza. Přešel k vodní ploše a sklonil hlavu, aby se zase napil. "Není špatné na vás vzpomínat, vždy budete mou rodinou, ale musím jít dál životem. To samé bych přál i vám.." Špil jen co se napil a s tím se vydal dále ve své cestě na Louku a zase dále. Do neznáma dál.
---) Luka

(-- Katakomby
Hnědý vlk běžel jako smyslů zbavený uličkami spletitých chodeb a jako by si snad i pamatoval kudy měl běžet ven, tedy on si to nepamatoval, ale vedl jej zvuk vodopádu který se buď vzdaloval nebo přibližoval, hlavně díky tomu se Taylorovi dařilo trefit zase na denní světlo a rozmáznout se hned při první příležitosti na kamenu, ale voda do které spadl jej naštěstí probrala. Ke troše dalšího štěstí se velice brzy vyhrabal z vody a podíval se okolo sebe. Nikde nikdo nebyl tedy krom podivného pocitu, že jej nějaký nebohý člověk čí lebka tam byla uchována sleduje, což se hnědému vůbec nelíbilo a tak si musel na chvilku sednout, aby si mohl uvědomit že po něm nic nejde a navíc ne nějaký podivný prokletý muž z katakomb. Občas jeho mysl fungovala jako u dítěte, ale tohle bylo rozhodně dobrodružství na které nezapomene. Spokojeně se tedy s úsměvem na rtech zvedl a vydal se dále podél jezera.
--) Křišťálové jezero

(--- Nerovy vodopády
Nuže co o tomto místě říct? Líbilo se tu Taylorovi? Už od první chvíle když zacítil zvláštní zápach, který vycházel ze stěn se mu zde moc nelíbilo, nikdy neměl rád mrtvolný pach, pro něj byly spíše více sladké vůně. Taky že kdo by neměl rád více sladké vůně, bylo je příjemnější čichat a celkově se nikomu z ní nechtělo zvracet jako se mu chtělo z téhle vůně. Nějak moc se neodhodlával zjistit co to tu ve vzduchu cítí, ale když už se skoro, teda už to cítil v krku, pozvracel tak se více méně rozhodl podívat díky tomu slabému světlu na stěny. Když zjistil co se okolo něj děje za nechutnou situaci tak musel vyjeknout. Taylor nikdy neměl v lásce mrtvoly a proto jej zdi dělané z kostí mrtvých, kteří nejspíše nikdy nenašly svůj odpočinek vyděsily. Tohle se naposledy stalo když narazil na ten lidský hřbitov všude byli mrtvoly, teda sice pod zemí ale lidé byli podivní. Pořád si je připomínali podivnými křížky. Ale tenhle hřbitov byl dávno zapomenutý nejspíše stejně jako tahle chodba. Ovšem Taylor nikdy nebyl nejvíce odvážný, vždy byl spíše strašpytel. Proto při prvním zakopnutí o lebku a naražení čumákem do další se to rozhodl otočit a rozběhnout se zase hezky zpátky.
---) Nerovy vodopády.

--) Křišťálové jezero
A pravda, bylo to mnohem snažší se k nim dostat než poslouchat hluk který vodopády vydávali. Bylo to nesnesitelné v nějaké mezi, kterou měl Taylor nastavenou vysoko. Kdo by si snad pomyslel, že tento vlk se nebude chtít nechat jen tak odradit od toho, aby se mohl napít výborné vody která se jistě nacházela v celém jezeře. Spokojeně se proto dostal až na kámen odkud to opravdu mohl ochutnat, ale všiml si že za vodopády je tunel. Kam jen asi vedl? Rozhodl se tento fakt ignorovat a raději se chtěl napít z proudu křišťálové masy vody které zde padala do stejně nádherného jezírka, zde byl konečně nejspíše sám. Naklonil se a konečně svým růžovým jazykem ochutnal vodu. Byla lahodná a rozhodně mu to pomohlo, aby svou žízeň ukojil. Olízl si černé pysky a spokojeně se usmál. Ovšem zvědavost nezmizela a proto se vydal do útrob za vodopádem které jej tak moc lákaly.
--) Katakomby

(-- Luka
A bylo zde, ani si nestihl uvědomit že se k němu nějak povědomě vydal. Nejspíše ho vedl pach vody, který byl silně cítit a navíc to nějak nesmrdělo takže tipoval že voda bude sladká. Uvědomoval si jak moc velký ráj tohle jezero je. Jak moc se mu zde líbí a jak tu touží jeho celé nitro zůstat, ale to by nebyl Taylor aby se nevydal směrem k vodopádům s tím, že se napije přímo z nich. Pro vlka jako byl on bylo překonání dálky skoku téměř nemožné, ale on byl vynalézavý, nenechal se jen tak odradit a proto se ihned vydal po menší méně přehledné cestičce, kde se občas muselo něco přeskočit až k vodopádům. Jeho hrdlo bylo skoro vyprahlé jak více se blížil vodě a jak moc byl u ní tak se pocit ještě zhoršoval. Však nebylo cesty zpět a on si to vlastně užíval.
--) Nerovy vodopády.

(-- Mlžná džungle
A bylo to tu zase, rozléhlé prostranství zeleně odkud byly vidět hory. Ne že by mu to vadilo, už si na ten výhled zvykl a obdivoval jej, spíše se mu ale nelíbilo kolik toho ušel a zatím vůbec neznal svůj cíl. Co se to sakra muselo stát aby se někde tenhle hnědý vlk usadil. Ano, věděl jak moc bylo důležité se usadit, ale bylo také důležité objevit vše skryté, co se tu na Mois Grisu mohlo schovávat. Neváhal proto se vydat dále na cestu přes louku. Až objeví nějaké jezero tak se napije jelikož pomalu ale jistě cítil jak se mu právě žízní stahuje hrdlo. A hle, ani si neuvědomil že prapodivný pomyslný knedlík co měl v hrdle zmizel a jemu se zase hned mnohem lépe polyká. Bylo to celkově hned lepší po tom co si uvědomil že vše je až moc daleko. Pro něj byl zázrak že se takto rychle uklidnil a proto zpomalil svou chůzi tak, aby se mohl kochat krásami okolní přírody, která byla velice rozmanitá. Řekl by i snad, že se mu tu líbilo mnohem více než kde jinde. Ale jeho cesta nebyla ještě vůbec u konce, chtěl toho objevit mnohem více než by se komu chtělo a to během tak krátkého období, aspoň to pak až si najde kamarády bude moci vyprávět. Ani si to neuvědomoval, ale jeho kroky mířily k jezeru.
--) Křišťálové jezero

(-- Ovocný lesík
Jen co se měnila krajina z příjemného lesíku na podivnou mlhou zahalenou džungli ucítil Taylor jak se mu stahují opět půlky. Nikdy moc necestoval sám do takovýhle míst. Pro něj to bylo hodně děsivé než uvolňující. Chápal že tato džungle nejspíše udržovala nějakou rovnováhu na ostrovech, ale raději si zapamatoval cestu k tomu, aby se mohl lehce vrátit pokud by se mu něco nelíbilo. Bláto a mokro jej moc nelákalo a tak se cesta zastavila na jednom z kmenů spadlého stromu, který sloužil nejspíše již mnoho vlkům jako opora před jejich celkovým ponořením se do bahna. Leč jej ten podivný pocit nutil jít nalézt něco dávno ukrytého v džungli, tak mu odolával a připravoval se na to, že se znovu vrátí k Ovocnému lesíků, který se mu tak zalíbil. Možná by to teď mohl vzít směrem na louku na kterou chtěl jít původně než si to takhle blbě rozmyslel. Jeho nápad se mu zamlouval více něž by se zdálo a tak se tedy vydal směrem na Louku. Znovu přes Ovocný lesík až právě k ní.
--) Luka