Příspěvky uživatele

< návrat zpět

((--- Jižní hory
Opravdu jej vůně ovoce dovedla do menšího sadu, což nečekal. Ovoce zde dozvalo a některé teprve kvetlo, ale to Taylorovi nevadilo, on chtěl aspoň trochu toho ovoce ochutnat než bude pozdě, přeci jen nevěděl jak dlouho mu jeho výprava za získáním psychické pohody bude trvat a nebo jestli se vůbec vrátí stejnou cestou. To vše bylo jen ve hvězdách a pravdou bylo že hnědého vlka zase začínaly bolet nohy z toho kolik toho ušel. Díval se tedy na plody a ucítil jak mu doslova teče slina, až tak se na chuť některých plodů těšil. Opatrně proto přešel k nižšímu stromu a vyskočil tak, aby si trhl krásně zralou blumu. Ihned se do ní pustil a dával si pozor na to, aby pořádně svými zuby pecku kterou tento plod ukrýval, rozdrtil na padrť. Nehodlal polykat něco tak velkého jako byla pecka blumy. Jen co ovoce dokousal si všiml keříku moruše, který byl snad úplně obsypaný plody podobným ostružinám. Ihned se do nich pustil a to už mu bylo jedno že šrotuje i šťopky. Spokojeně si tam tak mlaskal a užíval si tu pohodu než mu došlo že by se měl vydat zase na cestu. Proto se s těžkým srdcem rozloučil s výborným ovocem a rozťapkal se dále směrem k džungli která jej lákala na prozkoumání.
---) Mlžná Džungle.

(--- Dračí průsmyk
Narozdíl od dalších území zde Taylor necítil žádný další vlčí pach a ke všemu tomu štěstí si mohl oddechnout. Cítil jen starší pachy někdy z jara které se pomalu vytrácely. "Možná mám konečně chvilku na to, abych si mohl vše promyslet." Řekl nahlas a rozhlédl se okolo sebe, byl tu nejspíše i nadále sám, takže se nemusel bát toho, že by nemohl mluvit nahlas. "Fajn, tak to bych chtěl od života... rozhodně bych chtěl abych byl někdy zase spokojený, rozhodně bych chtěl aby si o mě nemyslel každý že jsem jen idiot." Začal svůj dlouhý seznam a do toho se kochal přírodou která se na jižních horách značně od Severních lišila. Na rozdíl od toho všeho tu bylo více trávy a květin. Poznával některé druhy zvonků, které by si věděl vybrat, aby je mohl dát dámě a tím vyjádřit své city. Dále zde viděl pár listnatých stromů což byla příjemná změna od těch jehličnaných jejiž jehličí nepříjemně bodalo do pacek. Spokojeně se pousmál a podíval se na nebe. Zase se mu na tomhle světě líbilo a dokonce se zdálo, že se i jeho mysl uklidnila. Začenichal a ucítil prapodivnou vůni, nejspíše jabloně? Nikdy by nečekal že se v tomto světě ještě budou dát nalézt ovocné stromy. S radostí se tedy za tou vůní rozběhl.
_--) Ovocný lesík.

(((--- Severní hory
Taylorovo snažení se útécti problémům se zdálo skoro až nemožné vzhledem k tomu jak tento vlk reagoval na podměty v poslední době a mohla za to Lissandra, nebýt jí by se v tomto vlkovi nerozjelo takovéhle po válečné trauma, které doslova ovládalo jeho tělo. K jeho štěstí se pomalu z hor dostal opravdu až do dračího průsmyku kde se již dříve nacházel. "Ne, nejsem ten nejlepší partner a ani jím nechci být. Co na mě vůbec Solfatara vidí? Pff, můžu se jí rovnou na vztah vykašlat, já sem šťastně zadaný s... oi, ona je vlastně mrtvá." Ne, opravdu mu mnoho faktů díky stresu a nestabilitě nedocházelo, věděl jen že se něco děje, něco co by se ani jednomu vlkovi nelíbilo. Přesto tento fakt ignoroval ve snaze se vyšplhat na další hory, které se mu dostali do cesty. Jižní hory jej snad ještě více oddělí od Daénu, smutné alfy a dalších vlků kteří v něm vyvolali trauma.
---) Jižní hory

(((-- Ostříží zrak
Znovu zde na horách. Znovu se prodíral vrcholky, jen aby utekl teď na jinou část území. Chtěl jít teď do dračího úsmyku, více méně tam byl se Solf jen chvilku. Co když ona zemře ve válce proti tomu Chaosu? Bude on vůbec truchlit? Nejspíše moc ne, pro něj byla úžasnou vlčicí, ale nebyl si ještě vůbec jistý s city k ní. Najednou se to vše změnilo, hold život nebyl nikdy stálým jako nebude nikdy stálá povaha člověka. Proto zde na hoře neváhal strávit více času než bylo potřeba. Ihned se vydal směrem kde viděl tu z vršku dračí průsmyk. Nechtěl moc ani o tomto místě přemýšlet. Honil jej neviditelný postrach v podobě Solf a smečky. Jedno s druhým tvořilo teď pro Taylora nebezpečnou kombinaci, které se musel vyvarovat tak dlouho jak jen to šlo. Možná to bude měsíc, možná to bude půl rok, nikdo nikdy neví za jak dlouho se jeho psychika udobří. Nyní však Taylor kráčel směle k Dračímu průsmyku.
--) Dračí průsmyk.

(((--- Irisin ráj
Na rozdíl od toho co se stalo v Irisině ráji přinesl ostříží zrak konečně trochu klidu do mysli Taylora. Zelená kopa trávy mu konečně přidala krapet k tomu psychickému zdraví. Ihned sebou sekl do trávy a ucítil její příjemné lechtání na světle hnědém čumáku. Musel se zhluboka nadechnout a zavrtět se v ní. Jak skvělé bylo zase cítit její vůni, něco co mu bylo až moc známé. Takovéhle pláně byly také v jeho rodné zemi a proto se do toho zamiloval. Věděl že tohle místo bude chtít znovu navštívit dříve nebo později a upřímně se na to i už teď po dobu co zde setrvával těšil. V dálce viděl mohutné tyčící se hory, nic co by jej rušilo, nic co by mu dodávalo pocit utlačovanosti. "Skončilo to vše teď, když mám partnerku?" Zeptal se sám sebe a rychle sebou cukl. Musel se podívat všude okolo sebe a zhluboka dýchat. Ne, nesmělo to skončit... on potřebuje svobodu. Zhluboka dýchal jako by viděl nějakou noční můru a vyšvihl se na své packy. Zaskučel jen co se blbě pohnula levá zadní noha. "Ne, nenechám nikoho aby mi vzal svobodu, navíc je mi ta jejich válka co teď nejspíše bude ukradená." Pronesl spíše znechuceně jako by sám ve smečce být nechtěl. Zaskučel ještě jednou. Pohoda v trávě už nepřicházela v úvahu. Musel od smečky utéct co nejdále. Co nejdáleji to jen šlo, proto se znovu dal do pohybu rychlejším tempem.
---) Severní hory.

(((-- Severní hory
Jeho kroky se nejistě přibližovali k této pláži pomalu, jako by se mu sem moc nechtělo, přeci jen byl tu cítit pach vlků a on v tuhle chvíli nechtěl být rušen, potřeboval se plně ponořit do svých myšlenek, nechat je mu rozežrat mysl tak, aby snad konečně měl jasno. Ano, Solf byla úžasná vlčice, ale... pro něj byla až moc, nejspíše pro to ani nemohl najít slov jak by to popsal. V myšlenkách se vracel stále ke své zesnulé partnerce, k Zei a dokonce i Rain se kterou si rozuměl více než se Solf zprvu. Bylo to kvůli tomu, že si prvně nerozuměli? Už na té nejvyšší hoře to bylo těžké, ale vzpomínka na společné sledování světýlek jej hřála u srdce. Možná by to za to stálo, ale.. Pomyslel si již po několikáté, ale zase myšlenku šoupl daleko do mozku, ne teď o tom nechtěl přemýšlet. Přešel k moři a ucítil jak se mu voda nasákla do hnědé srsti. Bylo to jen na chvilku než se vydá dál a své myšlenky nechá zde na tomto místě.
Netrvalo dlouho a postávání ve vodě jej omrzelo. Proto se tedy vydal dále k dalším horám. Chtěl je prozkoumat stejně jako vše ostatní. Navíc se mu hodilo znát své okolí. Podíval se ještě za sebe na pláž a znovu zastavil. Vybavil si jak tu seděl s Rain a meditoval. Spokojeně se pousmál. Byla to krásná vzpomínka. Leč byla stará, o hodně starší než on a uvědomoval si to moc dobře. Přes to by jí v tuhle chvíli bral raději než Solf. Vydal se raději dále, tohle si nesměl myslet. On musel Solf milovat. Možná jej další svěží vzduch v horách přiměje myslet jinak. Místo hor se však vydal úplně jinam.
---))) Ostříží zrak.

(((--- Rest
Neměl hory nikdy moc v lásce, proto když se začal blížit z útulného restu právě k nim, tak cítil jak se mu v krku tvoří čím dal více známý knedlík. I přes to vše, že hory byly zatím vidět ještě v dálce si uvědomoval, že výprava za tím uvědomit si hlouběji své city bude těžší. Co když Solf nebude ta pravá? Co když se mu teď šmykne noha a nikdy se o tom nepřesvědčí? Co když se vlastně ona nebude chtít hrnout do partnerství? "Život běžného vlka je tak těžký..." Povzdechl si a pozvolna si uvědomoval že přechází právě na místo, kde bylo jen kamení. Tudíž šplhal nahoru, aby se mohl pokochat rozmanitým výhledem na okolí, které pro něj bude spíše jedna velká křeč vzhledem k tomu jak se teď jeho svaly zatínaly. Čím více se ale zase dostával do výšek tím více si uvědomoval jak je na tom světě zase sám. Jak moc krutý život umí být? Jak moc krutý umí být samotný jednotlivec, když dělá něco co se vlastně po něm chce, jeho druh to má v povaze. "Dát se k Daénu byla chyba... nejsem smečkový typ a hned skočit po první?" Pokáral se za dostatečného funění jak stoupal stále výše.
Však za tu snahu to vše stálo. Stál proto tedy na úctihodném milníku a sledoval své okolí. Území zde bylo krásné, ale zaplní to díru v srdci kterou tam získal? "Ach otče, jak poznám že jsem znovu schopný milovat? Jak poznám že se mi má nová povaha líbí? Co když se příliš změním?" Zeptal se do větru který se v této výšce nacházel a příjemně čechral srst. Sledoval dokonce i Irisin ráj kde potkal Rain. Byla to skvělá vlčice, která jej naučila nové věci. Proč teda meditaci nezkusit? Posadil se a zavřel tedy oči. Hodlal se zaposlouchat do větru, do toho co se mu dělo okolo těla a ne jen v hlavě. Meditace byla skvělým způsobem jak se rozhodnout jak dál. Jak vůbec naložit se svým životem a jak se vlastně k tomu odhodlat. Seděl proto a své rudé oči přecházející v několika odstínech měl zavřené. Poslouchal jen okolí a přírodu která okolo něj zuřila. Slyšel šustění trávy, lehké bortění kamenů a dokonce i chůzi losů. Jeho mysl se mezitím stihla dokonale vyprázdnit, nic jej už netrápilo tedy do doby než zase otevřel oči. To začal nový vír myšlenek. Ne, ani tohle místo jej nenechá chladným. Rázně se proto tedy zvedl a vydal se dále. Dál kam jej jen jeho kroky vedly. Jasné bylo už v jedné chvilce, že si vybere Irisin ráj. Překrásnou pláž kde poprvé potkal Rain. Tahle vlčice jej rozhodně pozitivně ovlivnila proto se tam chtěl vrátit a vzpomenout si na jejich setkání.
Netrvalo dlouho a hnědý vlk sestupoval na travnaté prostranství. Cesta dolů byla těžší než nahoru, musel si dávat pozor na to, aby se mu tlapa nepodšmýkla zrovna v nevhodném momentu, jelikož sject po zadku až dolů by nebylo příjemné a on by nemohl dál plodit malé Taylory. Vlastně chtěl by potomky? Jistě, dříve to byla jeho povinnost, stvořit novou generaci, ale teď nevěděl. Naštěstí se touto myšlenkou zaobíral příliš dlouho a tak byl konečně dole a mohl jít dál. Poslední pohled na ony hory, povzdech a další kroky do neznáma...

---) Irisin ráj

(((- Daén
Podíval se po svém okolí. Rest bylo nejspíše ve skutečnosti vodní jezero, které se mu spíše nelíbilo než líbilo. Nelíbila se mu ta voda a přítomnost labutí, které si zařadil mezi ty agresivní ptáky, kteří vás poženou až bůh ví kam. Možná by se mohl na pár chvil zastavit. Věděl že ho tlačí něco v hlavě a proto váhal nad tím zda se skutečně zastavit. I přes to vše se zastavil u břehu, kde jemně sladká voda hladila břeh. "Budu s ní opravdu spokojený? Jsem schopný milovat tak moc jak se jen sluší? Přeci jen.. další ztráta by byla bolestivější než si kdo umí představit... proto ani nemám ty hodinky. Ach..." Začal a podíval se na mladou kachnu, která se skutečně nebála a připlavala až k němu. Mohl se najíst, mohl po ní prostě skočit tak jak mu radil instinkt. Nechat zarýt své zuby do jejího zatím šedého krku, ale neudělal to. Stejně moc hlad neměl. Jen se tedy díval na to jak se k němu pořád víc a víc přibližuje. "Je na čase vydat se dál, kachničko, tvá matka po mě stejně brzy vystartuje." S tím se zvedl a vydal se zase dál. Směrem k horám, které tolik nenáviděl. Směrem k tomu kam se chtěl vydat.
---) Severní hory

Díval se na to jak se to tu rozpadalo. Povzdechl si a podíval se na Doryu. Měl za ní jít? Ne, sám věděl jak moc zničeně se cítil a navíc Solf byla taky pryč. Zamyslel se a zastřihal uchem. Možná by se mohl zase vydat na cesty. Přeci jen mohl jít po své vlastní cestě, možná ho Dorya bude chtít prověřit až jí bude líp. Pokýval hlavou nad vlastním nápadem. Musel si toho ještě hodně promyslet. Hlavně nevěděl jaký jeho nový život má smysl, za čím se měl honit? Naposledy se podíval na Doryu a s tím se vydal zase směrem k hranicím. Jeho přání nebylo hloupé, chtěl jen aby si zase našel něco čeho by se chytl. Možná nový koníček by mi mohl pomoci... navíc si potřebuji urovnat své pocity k Solf.. Pomyslel si a stáhl ocas mezi nohy. Chtěl a možná to měl někomu říct, ale ne, tohle počká. Mnoho vlků se dozvědělo o své ztrátě a braly jí otřesně. Tak jak se od nich čekalo. Možná kdybych.. ne, jsou pryč změnění v prach a stín. Utnul své myšlenky ihned a s výrazem bez emocí se čím dál více blížil k hranicím. Věděl že se zase bude muset vydat přes hory a již teď se na okamžik netěšil, ale změna je život, život je vždy změnou. Naposledy se podíval na Doryu a pak se sám vytratil z dohledu všech. Zase sám jen se svými myšlenkami.
---))) Rest

Podíval se na hnědou vlčici. Ne, pokud bude stále cítit ztrátu za svůj domov tak nikdy nebude jako dřív. Podíval se rovněž na levou zadní nohu na kterou nekulhal tak jako dříve. Kdyby nebylo toho zpropadeného vlka, tak by zemřel. Kdyby nebylo Ceruma tak by padl a nejspíše by ho ty bestie sežraly jako většinu. Psychické trauma nebylo nejlepší, válka byla prohrána jen kvůli jasným důvodům. Kdyby nezleviněli, kdyby se jen snažili být elitními jako dříve. Možná jeho rod neměl dobrou výšku a nikdy jí nejspíše nenabere zpět, ale rozhodně by neměl trpět více než se teď zdálo. Jakou nejlepší čest jim projevím tím že se zvednu a půjdu dál v životě? Breku bylo dost, nikterak prohatovat drama co se stalo. Garmadonie mi byla dobrým domovem, ale vše jednou končí. Smrt všech mě velice bolí, ale ani kdybych bojoval předtím sebelépe tak bych je nezachránil. Nepřítel několik let střádal plány, několik let obhlížel naše hranice a studoval, čerpal vědomosti. Nikdy bychom nevyhráli proti nim. Věděl že tím, že bude emoční více než si přál smečce nepomůže, nikdy jim nepomohou emoce. Nikdy neměl moc zkušeností v boji, vždy se spíše učil jen tak napůl, ale pořád to neznamenalo, že by se to nedalo změnit k lepšímu, pořád to neznamenalo, že by nemohl pomoci i Solf. Alfa prišla s šedým vlkem na jehož srsti bylo až moc šedé. Taylor jen pokýval hlavou na jeho představení. Liss a Solf jej stihli představit před ním? Nedal však na sobě zdát to, že se mu to nelíbilo. "Rád vás poznávám, Doryo, dámy mají pravdu. Rád bych se přidal do smečky. Leč jak slyším jsou vaše vztahy s druhou smečkou vyhrocené nemám problém se plně zapojit již teď a pomoci vám." S tím se uklonil jak bylo u nich zvykem. Koukl na Solf a ještě pohledem přejel po novém příchozím. Nejspíše nevěděl více než ostatní. Stala se tedy smrt zmiňované bývalé alfy náhle? Znovu se podíval na Solf a stál napřímený vedle ní. Alfa mezitím vytvořila pro sebe.. podium? Neměli tu snad skálu ze které by mohla mluvit? Nevěděl, bylo to pro něj nové, život v téhle smečce. "Je ti už líp?" Zeptal se Solf a usmál se na ní. "Jo a pak tě něco naučím, jelikož sám nejspíše půjdu trénovat." Pošeptal jí a usmál se na ní.

Jméno přihlašovaného vlka: Taylor
Účastnila jsem se: Nikdy
Výběr týmu: Náhodně

Díval se na vlčici a musel se ušklíbnout. Pokládala mu nezvykle moc otázek. Ušklíbl se znovu, to jí to nedocházelo? "Není to snad jasné? Vybral jsem si tuto smečku kvůli Solf, ani jsem nepřemýšlel původně o smečce, nějak jsem se o to nezajímal. Sám jsem byl svědkem pádu jedné a nebyl jsem psychicky připraven na vstup do nové smečky. Přeci jen kdo jiný by byl připravený vstoupit někam jen pár měsíců po vraždě skoro celé jeho rodiny? Ani nevím zda tu jsou nějaké jiné smečky, tedy o jedné vím od malého vlčete. Tuším že se jmenoval Gwyn. Ale neměl jsem čas o těch dalších něco zjistit." Pronesl, však byl slušný. Pohled však stočil zpět k Solf. Opatrně se o ní otřel. Věděl jak jí bylo, zjištění něčí smrti bylo... dramatické. Navíc pokud se s tím vlkem jeden znal. "Solf..klidně plakej, klidně křič, emocím to pomůže. Sám vím o čem mluvím." Pak však jeho pohled zledověl, když jej upřel na druhou vlčici. "Co bych mohl smečce přinést? Leč moje výška na to nevypadá a nesu zranění právě z války, tak umím vše co by měl umět.. vůdce... mohl bych do smečky přinést spoustu nápadů, sám se vyznám v taktice a navíc, u nás.." tohle zabolelo. Před Solf to nikdy nepřiznal, ale bolelo ho to. Vždy když promluvil se mu vybavilo několik mrtvých těl. "Když ještě existoval můj domov jsem... se učil hlavně taktice, správnému vychování a dalším věcem jako budoucí alfa. Chtěl bych konečně žít jako normální vlk" Jeho hlas se ztišil. Dokonce i ledová grimasa povolila do obličeje plného bolesti. Konečně po takové době si uvědomoval co ztratil. Dřív to bral jako svůj vymodlený post, teď se na to místo konečně dostavila bolest ze ztráty všech co znal. Všichni jsou pryč... až teď mi to pořádně dochází co jsem ztratil... Ozvalo se mu v jeho mysli. Žuchnul na svůj zadek a zdrceně se podíval na Solf.

Podíval se na ní nechápavě. "Smečku vedou sourozenci?" Zeptal se. Čekal by spíše, že tento mrav se nebude držet na tomto ostrově. Unaveně však zívl. Byli několik dní na cestě, do toho ještě jeho akce. Podíval se na ní a zacukal uchem. "Takže to je o dost lehčí, když sem ten zájemce o smečku." Odpověděl jí zaujatě. Však pak viděl cizince jenž si jich všimli. Podíval se na hnědou vlčici, která se podívala na Solf. Znala jí, nejspíše to byla vlčice ze smečky. Podíval se na Solf a nechápavě naklonil hlavu, nepřiznávala jejich lásku? V ústech pocítil hořkou chuť. Nejspíše to bylo kvůli tomu, že byl tolik nervozní. Notak, jen něco nepřiznala. Poznamenal si v hlavě.

Podíval se na ní nechápavě. Že by se opravdu na tomhle místě vytrácel pach tak zázračně rychle? V Garmadonii, která nejspíše byla i větší se to nestávalo. Nikdy se jim nevytratil pach z území, ale za to mohla funkce hraničárů. Každý se snažil o to, udržet smečku hezky bezpečnou. "Takže vy nemáte žádné bonusové posty, třeba jako hraničář, který by právě měl za úkol rozmisťovat pach po okolí?" Zeptal se jí nechápavě a pak se musel ušklíbnout. Tohle nechápal, proč si to žádná smečka nedržela. Pak se zasmál na větu o Alfě. Možná kdyby to bylo jeho starší já, tak by do ní šel. "Ale... to neříkej dvakrát." Odpověděl jí se šibalským úsměvem. Pak si sedl. Asi na tu Alfu budou muset počkat.

((--- Rest
Hned co vstoupil na území pro něj neznámé smečky pocítil, jak se mu udělalo zle. Musel se oklepat, aby se toho pocitu zbavil, nebo spíše myslel si, že se ho tím zbaví. Pocit byl ještě silnější než by si myslel ze začátku. Nervozita mu svírala žalůdek, drtila jej. "Já ti nevím, princezno, vypadá to, že je tu pusto." Odpověděl jí a rozhlédl se kolem nich. Nikdo tady nebyl. Ale pachů cítil požehnaně. "Ale odpočinek by se hodil." Odpověděl jí a nahlas polkl. Nepřestávalo mu být zle. Nakonec se na ní zaraženě podíval a nechápavě zvedl obočí. Proč by si měl hledat jinou vlčici? Nikdy takový nebyl, faktem bylo že smrt své bývalé partnerky musel vidět, aby se pohl dál. "A koho bych si měl vybrat? Samotnou alfu smečky? Ne... nejsem takový, ale i když možná by se tu nějaká pěkná vlčice našla." Bavilo jej jí škádlit. Byla to věc co mohla pobavit je oba.